Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Dada píše: 24. 2. 2014, 15.05

Prosím Vás o radu. Mé dcěři je 19 let a má aspergeruv syndrom. Na netu sem četla že se tyto deti často sebepoškozují a to ona dělá cca 2 roky. Dělá to když je ve stresu nebo má deprese. říka že jí nikdo nerozumí,nemá řádne opravdové kamarátky které by ji chtěli pomoct,místo toho ji ignorují a to ji zraňuje asi nejvíc. Já se s ní snažím mluvit a jednou mi řekla že jsem jediná osoba kvúli které tady ještě je. Její psycholožka neví že se sama zraňuje ale nechci za ní s tím jít protože ona sama púsobí že potřebuje odbornou pomoc. Dcera řekla že s řezáním už končí no to bylo cca před rokem a pořád v tom jede. Říka že potřebuje abych ji dala čas aby si našla něco jiného co by ji pomáhalo ale nechci aby se jí stalo náhodou neco vážneho nebo tak,asi je na tom záislá. Chtěla jsem ji taky už poslat ležet na psychiatrii i když podle mně by ji to spíš ještě víc ublížilo. Teď má ješte navíc před maturou tak je nervózni docela hodně,léky co brala jí vubec nic nedělali... Nevím co dělat,prosím tedy o Váš názor a radu.

Odpověď: 2. 3. 2014, 12.01

Milá Dadu, proč nespolupracujete s psychologem, psychiatrem, ke kterému máte důvěru. Najděte si někoho. Vaše psaní zahrnuje několik témat a zaslouží si podrobnější uchopení. Přeji vše dobré.

Kamila R. píše: 24. 2. 2014, 13.10

Zdravím, mám problém. Chodím s ženatým mužem... Respektive s otcem mého dítěte, který odešel, když jsem otěhotněla... Po letech jsme se potkali, ale on už byl bohužel ženatý.... Pořád nás k sobě něco přitahuje a milujeme se, tak jsme se začali zase stýkat... Potkává se i s naším synem... Vím, že to není správné, ani ideální... Sama jsem nevěru zažila a vím, jaké to je... Myslím si ale, že jeho žena nic neví.... Respektuji, že je ženatý a nečekám, že by to kvůli mě měnil... Někdy mám ale pocit, že za mnou chodí jen, kdy se chce jemu...občas se odmlčí nebo mlží, takže nevím, zda má ještě jinou...nebo už se mnou být nechce...a pak zase třeba po třech měsících - kdy už si myslím, že to asi skončil a srovnávám se s tím, tak příjde a zase "cukruje"... Takový stav mi nevyhovuje, je to jako na houpačce a já už na to nemám nervy...docela mě to drtí... Snažím se brát, jak to je, ale příjde mi od něj docela nefér, že příliš nehledí na mé pocity... Snažila jsem se s ním o tom promluvit, ale on to prostě nehodlá nějak řešit... Asi by bylo pro mě nejjednoduchší to skončit úplně, ale jsem sama, mám ho ráda....láska, doteky i sex mi chybí...a tohle je jediná možnost, jak si připadat aspoň občas jako ženská... Zkoušela jsem navazovat i jiné známosti, ale nikdy to neklaplo... Mám asi magnet na chlapy, kteří se nechtějí vázat...a taky mám syna, pro kterého jsem máma a nechci ho šidit a to partneři hůž snášeli... Točím se v kruhu a nevím, jak z něj ven.... Existuje rada ? Děkuji za ni. K.

Odpověď: 2. 3. 2014, 11.59

MIlá Kami, napadá mne několik myšlenek: 1. není to leckdy jednoduché. 2. vy ho milujete více než on vás 3. kolik připoutanosti k němu cítíte? 4. kolik místa máte máte pro partnera? 5. vztah vám víc dává nebo bere? chráníte se? 6. nehodnotím, co je a co není správně, když jde o lásku, jen to, zda mají věci řád 7. Až podle rozboru jednotlivých bodů by odpoved na vaši otázku byla jasnější. Když budete chtít společně téma uchopovat, dejte vědět :). Přeji vše dobré.

Aja píše: 24. 2. 2014, 13.01

Dobrý den, mám 12letou dcerku. Je to moje zlatíčko. Chodí do soukromé školy, kde je to fajn, nemá s učením problém. Poslední dobou má ale problémy se spolužáky. Je družná, myslím si, že i hodná, ale na druhém stupni se nějak nemůže srovnat ve vztazích... Kamarádka, se kterou se kamarádila, ze školy odešla, druhé se připojila k nově příchozí holce... Je jich ve třídě málo, jen 16 a ona teď nepatří do žádné party ani se jí nějak nedaří prohloubit přátelství s ostatními holkami... Kamarádí se tedy s kluky, ale občas pláče, protože je jí to líto... Říká, že má školu ráda, ale nemá ráda přestávky, protože je sama...nemá s kým sdílet své problémy ani si s kým hrát... Radila jsem ji, ať je sama iniciativní, ale setkává se spíš s odmítnutím a to ji ještě více odrazuje... Je mi jasné, že ji nemůžu vodit za ruku...ale nechtěla bych, aby se kvůli tomu zavřela do sebe a měla pak problém navazovat přátelství... Snažím se ji povzbuzovat a těšit, že ten čas opravdového kamarádství ještě příjde, ale mám pocit, že to nepomáhá... Jak ji můžu pomoci já ? Já jsem tento problém nikdy neměla... Bohužel žijeme bez tatínka, má s ním trochu komplikovaný vztah, možná pro to by tak moc ráda měla opravdovou kamarádku... Už to vypadalo jednu dobu dobře, začla se kamarádit s jednou dívkou, ale nakonec to zase nějak zastkřípalo... Pak se vždy více upíná na mě, jako by měla pocit, že já jsem jediná, koho má... Máme spolu fajn vztah, má i sestřenice, se kterýma se stýká....jen prostě v té škole to nějak nejde... Ptala jsem se učitelky. Na prvním stupni to bylo v pohodě, teď prý mají tu třídu takovou rozhádanější - asi puberta, hormony...ale víc mi poradit nemohla... Domluvila jsem ji sezení u školního psychologa, i tak bych ale ráda pomohla i já... Děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: 2. 3. 2014, 11.50

Milá Áji, děláte to nejlepší, co můžete, snad školní psycholog dá v souladu se školním MPP doporučení pro práci s třídním kolektivem. Je dobré, že má sestřenice a třeba i děti od vašich známých za kamarády, na kroužcích.. Vrstevnické vztahy i nadále podporujte, jsou pro vývoj důležité, ale skutečně odžít za ni život nemůžete, důvěřujte své dceři, že svůj život zvládne... Přeji vše dobré.

pavel píše: 24. 2. 2014, 5.14

dobrý den,manželka mi před rokem oznámila že se se mnou rozvede neuvedla důvod, vyhazuje mne neustále z domu její rodičů,so je nejhorší manipuluje s dětmi 12 letou dcerou a 4 letým synem tak že dcera jí komentuje každý můj krok jak po telefonu tak na sociální síti kde ji navádí k různým nepravdivým a smyšleným skutečnostem které dceru velmi negativně ovlivňují, má problémy ve škole,se spolužáky,je velice zamlklá.manželka děti nutí spát s ní v jednom pokoji kde do nočnich hodin je puštěná televize,manželka mne neustále i před dětmi slovně napadá,často velmi hrubě asprostě,vše jsem řešil na sociálce kde je vše sepsáno ale to je všechno. manželka pracuje na soudu kam podala návrh ke svěření dětí do její péče,všechny listiny od sociálky ma první v ruce a všechno popírá. prosím o radu kam se obrátit aby manželka navštěvovala manželskou poradnu kterou odmítá,já do poradny pravidelně chodím.podle chování manželky usuzuji že není psychycky v pořádku.je nějaký způsob jejího odborného vyšetření? děkuji

Odpověď: 2. 3. 2014, 11.45

Milý Pavle, situace pro mne není zcela přehledná. Pochopila jsem, že manželka se s vámi chce rozvést a chová se k vám nehezky, zároven do vašeho partnerského konfliktu zatahuje děti. Na nápravě manželka nespolupracuje. Takové prostředí není vhodné ani pro děti ani pro vás. Přečtěte si zákon o rodině. Z toho vyplývá, že sociálka má právo nařídit v zájmu dětí psychologickou spolupráci... rodinnou i individuální. Se sociálkou je to někdy těžké - vždy vše protokolujte, mějte žádost a chtějte řešení - nejlépe písemně, pak můžete se odvolat k nadřízeným. Doporučuji nelpět na manželství a nastavit prostředí tak, aby bylo pro zůčastněné co nejklidnější. Přeji vše dobré.

Milan píše: 21. 2. 2014, 13.52

Dobrý den.Je mi 19 let.Studuji na střední, ale nejsem v ničem dobrý. Každá vysoká škola kam sem chtěl mně odmítla, mimo muj obor (fotografie,skoušel sem i multimedia)už fakt nic nevím. A to sem toho opravdu hodně vyskoušel,umění bylo jediné co zvládam protože sem fyzicky slabý a nedokážu se šprtat jako napr lidi na medicíne. Zajímam se třeba o psychologii no pochybuju že by mne nejaká škola vzala protože sám sem emocionálne nestabilní. Jelikož sem spíš introvertní,neumím komunikovat moc s lidmi,tak se nemužu zaměstnat třeba u pokladni v obchode nebo tak.Sem ze sebe zoufalej taky proto že má rodina se za mně stydí,už ted o mně říkají jaký sem příživník. CO má dělat takový človek?

Odpověď: 22. 2. 2014, 11.41

Milý Milane, je třeba tedy najít zaměstnání. Zvládnout kontakt s lidmi může být docela dobrá výzva pro seberozvoj - komunikace u pokladny je minimální. Bylo by dobré nezoufat a říct si, to zvládnu - "nahoru nepoletím a dole mne najdou" - kniha Poznej svůj strach a překonej ho může být taky užitečná. Hlavně, prosím tě, nezoufej a vyjdi do práce mezi lidi (a třeba si přečti knihu Miluj svůj život) Fotografie může zůstat tvým koníčkem. Přeji vše dobré.

Eva píše: 21. 2. 2014, 12.59

Chtěla bych Vás požádat o radu. Asi 6 let zpátky jsem opustila nefungující vztah. Během posledních měsíců mi přítel neustále každý den nadával za každou hovadinu a vtloukával, že všechno je pouze a jenom má vina. Postupem času jsem tomu, bohužel, začala věřit, jak to tak bývá. Když náš vztah k mé štěstí ztroskotal, normální člověk by cítil úlevu, ale já si připadalo jako tělo bez duše, bytost bez života, naprostý duch. Naštěstí jsem našla nového, moc hodného partnera, kterými pomohl to všechno překonat, přesto jedna věc přetrvala. Sebeobviňování. Jakmile něco příteli řeknu, co jen malinko vyzní jako výčitka, ikdyž to tak není rozhodně myšleno, padám do stresu, jak jsem mu to mohla vůbec říci, co jsem si to dovolila, je to má vina, mám strach, že mu to ublíží a že ho ztratím. On mě sice stále ujišťuje o opaku, ale já se toho nedokážu vůbec zbavit, nevím, jak proti tomu bojovat. Prosím, byla by nějaká pomoc?

Odpověď: 22. 2. 2014, 11.34

Milá Evi, faktem je, že výčitky do vztahu nepatří - vypadá to však tak, že s přítelem si umíte vše vyjasnit. Na řešení destruktivního sebemrskání a překonání strachu doporučuji: https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html (po emailu to fakt nemá řešení) Přeji vše dobré.

Alice píše: 20. 2. 2014, 18.28

Dobrý den.mám hrozne špatné nálady,jsem pořád nešťastná. Začalo to když se na mně kámoška vykašlala,asi jsem pro ni nebyla moc dobrá nebo co. Teď se jako bavíme,ale myslím že pro ni existuju jen když nemá nikoho dalšího po ruce,nebo se ke mně ani sama neozve a když jo tak jen odpovída na otázky a tváři se co ji to otravuju...Někdy je ale milá,žertujeme spolu a tak...No když já potřebuju pomoct nebo mám ty blbé nálady tak jen překoulí očima jako bych ji jen chtela záměrne otravovat ale já potřebuju kámoše...nechci být sama,nikoho jinýho nemám, nechci nic říkat ale chci aby vědela jak mně bolí když se ke mne tak chová...

Odpověď: 22. 2. 2014, 11.31

Milá Alice, trápení se vztahy, s kamarády je bohužel mnoho - přečti si i odpoveď pro Davida (kousek pod tebou). Při tvém čtení mne napadá několik věcí: - kamarádce řekni, jak ti je - konkrétně kdy a čím tě zraňuje... - špatné nálady bys měla naučit se zvládat - řešit sama sebe třeba s psychologem - kamarádka mohla být unavená z toho, že neví, jak ti má pomoct a sama chtěla do života více radosti než řešení pro ni neřešitelného... Přeji vše dobré.

Martina 28 píše: 20. 2. 2014, 7.54

Dobrý den, mohu požádat o Váš názor na můj "případ" :-) Každý den mám jako na houpačce, pár hodin jsem naprosto v euforii tančím, zpívám se všemi vtipkuji a vykonám spoustu práce, ale během pár hodin se má nálada mění v nesnášenlivého a lehce popudivého člověka (kolikrát nemohu komunikovat ani svou rodinu), ale stačí nějaký podnět, který v 90% vyhledávám a opět se stávám člověkem plným energie. Dále nemohu navázat dlouhodobý vztah jelikož po pár měsících mě můj protějšek přestane zajímat a vyhledávám někoho jiného (a to i přes to, že toho muže mám ráda)stejně to nutkání neovládnu a hnusně ho podvedu. Nevím zda jen nejsem rozmazlená a neměla bych spíš začít pracovat na nějakém sebeovládání nebo zda bych to měla řešit s psychologem. Také nevím zda mám uvádět, že můj praděda a děda spáchali sebevraždu (z jakého důvodu bohužel nevím). Moc děkuji za názor a radu.

Odpověď: 22. 2. 2014, 11.23

Milá Martino, spolupráci s psychologem na sebepoznání vcelku doporučuji... Můžete tak lépe porozumět svým náladám a pocitům. A třeba je pak následně měnit. Doporučuji i práci pomocí https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Přeji vše dobré.

david píše: 19. 2. 2014, 23.52

Dobrý den, chtěl bych od Vás poradit, co mám dělat, abych se dostal do lepšího stavu. Rodinu mám zcela v pořádku, jen nemám odvahu se jim svěřit. Je mi 18 let a studuji na střední škole. Před 3mi roky sem byl jednou holkou (Martina) odmítnut a doteď je jedna z mála, s kterou si dokážu představit dlouhodobější vztah. Dále sem si vždy držel pár blízkých přátel "u těla", který mi pomáhali z problémů a nebál jjjjsem se jim s nimi svěřit. Před rokem a půl jjjjjsem byl slavit narozeniny na chatě s těmito přáteli a ještě jednou holkou (Helena), se kterou sem si rozuměl a vztah by snad měl budoucnost. V tu dobu ale můj nejlepší kamarád (Filip) s ní začal flirtovat a následně spolu byli. Pokaždé mi pomohl z problémů, takže sem to přešel. V tu chvíli se ve mně udělal 1. blok - navázání vztahu. Půl roku na to přesně po vánocích se ke mně Petr otočil ze dne na den zády (doteď nevím důvod) a rázem se ve mně udělal další blok - zklamal mě někdo, komu sem mohl vždy věřit = věřit už jen sám sobě. Utekl ani ne měsíc a našel jjjjjsem si brigádu na diskotéce mezi fajn lidmi, kteří byli o pár let starší až na kolegyni na stejné pozici. V tu dobu jjjjjsem měl na to kolik mi bylo dobrý příjem a i práci, která mě bavila. V tu chvíli se to prázdné místo zaplnilo a byl sem spokojený. Bohužel před pul rokem tento podnik zkrachoval a já tak pomalu začal ztrácet veškerou zábavu a především své přátele. V tuto chvíli mám dojem, že už jjjjjsem vše ztratil a každý den přemýšlím, jestli má cenu tady to trápení. Byl bych moc rád za Vaši upřímnou radu, ikdyž je mi pomalu jasné, že sebevraždu mi poradit nemůžete. Předem děkuji za radu a za přečtení tohoto rozsáhlejšího textu.

Odpověď: 22. 2. 2014, 11.15

Milý Dave, kdyby všichni lidi řešili svá trápení sebevraždou, byl by svět liduprázdný. Vztahy jsou citlivé a náročné. Kazí se pro obyčejnou necitlivost, lenost, nepozornost, někdy neodpuštění, závist... Proč se zavřením podniku se ztratili i kamarádi? Kontaktuješ je? Navrhuješ činnost? Až si odpočineš, neboj se a jdi zas někam mezi lidi, odpouštěj těm, kteří ti ublížili nepozorností... své srdce si uzdrav. Držím palce.

Helena píše: 18. 2. 2014, 23.19

Vážená paní Radano, prosím o váš názor na tuto věc. Manžel kdysi dostal staré auto od mého bratra s tím, že to má za práci, kterou mu dělal.Manžel auto po pár letech vyspravil a prodal Nyní se to bratr dozvěděl a tvrdí, že byli domluveni, že pokud se auto prodá, tak půlka, po odečtu všech výdajů, bude jeho. Manželovi věřím, že je to tak, jak říká, nic bych bratrovi nedávala, ale ten, ačkoliv je dost zklamaný jeho chováním, tak přemýšlí,že mu přesto nějaké peníze dá. Tak jako tak, už budou naše vztahy s bratrem narušené. Pět let ho auto nezajímalo, nikdy o něm nepadla ani zmínka, ani ho neviděl. Je možné, že se nám jakoby mstí ze závisti, že jsme něčeho dostali víc než on. Nějak to celé nechápeme a hledáme způsob, jak to tedy vyřešit. Co byste prosím poradila vy? Děkuji.

Odpověď: 22. 2. 2014, 11.04

Milá Helo, jak byla vyčíslena hodnota práce manžela a hodnota auta v čase předávky? Od toho bych vycházela a šla si promluvit s bratrem... bez emocí, bez pocitů hořkosti - jen věcně. Na narušených vztazích bych taky netrvala a zbytečně nevymýšlela domněnky... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1