Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Dada píše: 21. 4. 2014, 22.27

Dobrý deň. Prosím Vás,ako sa mám brániť voči šikane? Som už síce v 4.ročníku na strednej ale už to neviem vydržať. Ani si neviem predstaviť že tam po prázdninách musím prísť znova. Rodičia ma berú len za nespoločenskú,neprispôsobivú,učiteľom je to úplne jedno kedže na strednej sa už také veci nepredpokladajú,žiadneho naozajstného kamaráta nemám. Som tichá,introvertná, cítiť zo mňa že sa neviem brániť a bojím sa. Tak som sa stala dobrým terčom. Najprv to bola len ignorácia,tvárili sa že neexistujem,potom o mne hovorili rôzne veci za chrbtom. Hocičo spravím alebo poviem im je vtipné,akoby som už nemohla ani dýchať,vymýšľaju mi rôzne prezývky a často sa niekto tvári že do mňa "náhodou" vrazil,alebo mi zhodia veci z lavice a všetko možné.Najhoršie je že to robia všetko tak aby to naozaj vyzeralo náhodne,keď na niečo upozorním tak to vyzerá že si len vymýšľam a oni za nič nemôžu. Stále si hovorím že už len pár mesiacov a som odtiaľ preč ale práve teraz neviem či to vydržím,neviem čo mám robiť.

Odpověď: 26. 4. 2014, 9.22

Milá Dado, skoro bych se přikláněla k tomu, vydržet... a za tím účelem vyhledat podporu psychologa a pravidelně si tam dojít pro obnovu životní síly. Kdybyste byla z nedaleka nabídla bych práci https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html . Dále je možné https://rovena.info/jak-se-vyrovnat-s-sikanou-z-detstvi.html Najdi si knihu Žít s radostí nebo Osobní síla. Odpust jim, chran se vnitřně... Přeji vše dobré.

Nika píše: 21. 4. 2014, 9.35

Dobrý den,prosím Vás co mám dělat když mi kamarádka řekne ať se klidně zabiju,že jí je to jedno. Jasně řekla to při hádce ale mám chuť jí to udělat,ať si uvědomí co udelala. Jak vubec muže říct něco tak strašného a pak to brát možná jako vtip?! Když si říka že bych to neudělala,že na to nemám ale opravdu by mně zajímalo jak by jí pak bylo.

Odpověď: 21. 4. 2014, 10.13

Milá Niki, dělat někomu něco naschvál je trochu dětinské. Dělej věci, které jsou pro tebe vhodné a dobré, které dělat chceš. Kamarádka by si měla dávat na pusu. To bohužel lidé často nedělají a navzájem si ubližují. Proto ty bud jiná a zacházej se slovy hezky :).

Jana píše: 21. 4. 2014, 7.17

Dobrý den, prosím Vás moc o radu. S otcem mého dítěte (8 let) jsme se rozešli mj. i kvůli neshodám ve výchově. Já jsem to vnímala jako sabotování všech svých snah. Např. od útlého věku syna otec odmítal venku zdravit, kdysi na výletě při návštěvě restaurace se urazil a před zraky syna odešel bez objednání jídla,když jsem se ho ptala, proč tu nepozdravil. (prý v takovém pajzlu zdravit nebude). Nyní, když vidí, že Ondrášek nezdraví, tak zdravit začal. Syna po víkendu nemůžu dostat ráno z postele, o víkendu u otce se budí vždy mezi 5-6 h, ale Jiří odmítá ho dát do postele dřív, chce mu číst. (ne sice dlouho, ale Ondra nemá ve 19.30 už ani sílu na zuby a ani za hodinu ještě nespí, ač se mu zavírají oči. Od čtvrtka jsem hlídala syna u otce za Prahou opět i já, Ondra se sem tolik těší, protože v lednu jsem se s ním odstěhovala 200 km do svého rodiště. (Skončila jsem v práci Praze kvůli problémům s ušima z hluku.) Ondra tu nechtěl být na Velikonoce s tátou sám - bál se, že při neposlušnosti zas na něj bude Jirka jen křičet nebo mu nařeže, tak jsem tu opět. Marně Jirku prosím, vysvětluji, roky kvůli podobným věcem. Něco řeknu, Jiří řekne opak. (U drobností by to samozřejmě nevadilo.) Do poradny kv. výchově jít se mnou odmítá,i kv. vzdálenosti,vše ví nejlépe sám, ač si nikdy nic nepřečetl. Ondra má dávno zničené sebevědomí a tyhle rozepře samozřejmě psychiku dál poškozují, navíc když se přiklání k jednomu z rodičů. Např. se mi chlubil, že u rodičů Jirky ho nechávají na PC snad hodiny. Jsem už opravdu bezradná a zoufalá. Děkuji moc za odpověď, ač je tu asi každá rada drahá... Jana Pinkavová

Odpověď: 26. 4. 2014, 9.13

milá Jani, je to tak, na ježdění po silnici člověk musí zvládnout soubor předpisů na výchovu takové nařízení neexistuje... Jde o to, co vás nyní trápí. Obavy o psychiku syna... Je dobré důvěřovat tomu, že jste synovi vybrala toho nejlepšího otce, kterého mohl mít (nezapomente, že jinak by to nebyl on), dále se dívejte na to dobré, co synovi přináší a důvěřujte, že syn si pro svůj život najde, co potřebuje. Můžete mu nabídnout knihu... Kdyby vaše obavy byly vskutku velké, pak můžete požádat sociálku, aby vyzvala v zájmu dítěte ke spolupráci s poradnou. Přeji vše dobré.

ladas píše: 15. 4. 2014, 17.42

Dobrý den, dlouhodobě nevycházím s 22 letým synem své družky. Žijeme spolu už 15 let v jedné domácnosti a mám pocit, že ve vztahu s ním je to "pohnojené" snad navždy. Občas dojde k těžké hádce, při které mi i jemu rupnou nervy. Přiznávám, že skoro vůbec nic nevím o otcích "macechách", kteří žijí ve vztazích s dětmi svých partnerek. Když zavzpomínám, "táta" jsem pro něj nikdy nebyl a kromě situací, když něco potřeboval, skoro nikdy mne neoslovoval ani jménem. Nyní je dospělý, zaměstnaný, má dlouhodobou známost, ale žije pořád s námi doma. Poslední hádku předcházela má výtka, že doma nehne brvou, protože je podle něj pořád v práci. Ono to ale tak úplně není a pracujeme všichni, kromě malého synka. Každá hádka je nakonec velmi vyčerpávající, nic neřešící, právě naopak. Po slovech, že mám držet hubu, že nemám poučovat, atd. většinou vybuchnu a pak mme to mrzí, a pak mám pocit, že jsem doma jen za hlupáka. Nejraději bych to všechno skončil, ale malý syn je pouto, které mne v této nepříjemné situaci drží a přes které bych velmi nerad šel. Svůj díl viny na situaci si uvědomuji, mám ale pochybnosti, že nevlastní syn, či partnerka si něco takového byť jen na okraj připouští. Moje partnerka se "do toho nemíchá", v podstatě to nijak nekomentuje, stojí ale spíš na straně svého syna. Nechci situaci přehnaně dramatizovat, ale problém to je a velmi bolestný. Prosím Vás o každý podnět, byl bych vděčný za cokoli, problémy s první, či druhou láskou má každý, těch je všude plno. O situaci sobě podobných, a jejich možném řešení nevím nic. Děkuji, Ladas

Odpověď: 19. 4. 2014, 12.54

Milý Lado, situace neradostná... v této chvíli by bylo řešení, aby dospělý mladík šel žít po svém... to partnerka necítí? Koho zvolí - vás či syna? Vemete svého syna s sebou? Můžete s partnerkou ke mne zajít... Přeji vše dobré.

kratochvile1974 píše: 15. 4. 2014, 17.27

Dobrý den.Je mi 39 let a jsem 14 let celkem šťastně vdaná,a máme dvě děti,dceru 13 a syna 8 let.Před půl rokem do mého života vstoupil jiný muž,má dávná láska a i přes všechny zábrany a skutečnosti jsme se do sebe až bláznivě zamilovaly a milujem se do dnes.Zatím se nám to daří celkem tajit,ale při úklidu dceřiného pokoje,jsem nahlédla do jejího deníčku,který nechala na posteli,a málem jsem dostala infakt.Dcera tam má napsáno 10.3." pomoc,zjistila jsem,že mamka ma jiného".A teď nevím co dál.Dělám,že jsem nic nečetla a dcera dělá,že o ničem neví.Cítím,že se mi odcizuje.Kolikrát si i říkám že jí to povím,ale mám strach,abych o ni nepřišla úplně.Tak se dál trápím a nemůžu se rozhodnout,jak jí to mám říct a jestli vůbec. Poraďte mi prosím,mám jí to říct? Děkuji.

Odpověď: 19. 4. 2014, 12.51

Milá Krato., nu to je situace... tajemství nesdílené, lež - to odcizuje... pokud vlastní rodinu nepřesvědčíte o tom, že volná láska je o.k., pak budete muset ve svém životě udělat pořádek a lásku zamilovanou transformovat na lásku kamarádskou. Dceři by bylo dobré říci, že je to člověk vám sice blízký, ale ne člověk, se kterým chcete žít...dělat dceru svojí spojenkyní a chtít po ní respektovat toto tajemství, také není o.k... žít otevřeně v pravdě, je cesta k uvolnění a lásce... je třeba vědět, kde stojíte a co chcete a podle toho se chovat. Doporučuji knihu Nevyšlapanou cestou. Přeji vše dobré.

Petra píše: 15. 4. 2014, 17.26

Dobrý den,potřebovala bych se poradit jak postupovat dál v případě mého otce.Otec odešel od rodiny v mých 20letech a setřiných 16.Žil s přítelkyní,která měla dceru,kterou což později pak uznal,že bylo její vinnou dali do výchovy otci.Takže si ji braly jen na některé víkendy a dovolené. V pozdějším věku cca 14-15let z důvodu školy se sama rozhodla,že chce žít s matkou a mým otcem.Možná to vidím trošku zaujatě,ale podle mě v tom byl kus vyčůranosti,protože její otec měl ještě další děti a u matky byla jedináček,který dostával vše o co si řekl.Sama uznávám,že z ní nevyrostl žádný hajzlík a je to celkem hodná holka jen rozmazlená.Můj a sestřin problém je v tom,že otec se po rozchodu s matkou v podstatě o nás nezajímal zapomínal na narozeniny atd.Sestra,protože brzy založila rodinu sama vynaložila aktivitu a začala se s ním a jeho přítelkyní stýkat kvůli synovi a já jsem čekala,že nějakou aktivitu vyvine on sám a to přišlo až v mých 31 letech před mou svatbou.S přítelkyní nyní otec již nežije skoro 10let,ale s její dcerou se stále stýká.Chápeme to,protože nějakou dobu byla součástí jeho života.Bohužel té pozornosti jí věnuje daleko víc než nám a naším rodinám. Příklad:ležela jsem po operaci-ani nezavolal jak se mám a místo návštěvy v nemocnici u mě šel s ní do kina nebo ji vzal na rodinnou oslavu aniž by se zeptal a když mu bylo naznačeno,že to není vhodné ještě se zlobil.V jejích 25letech jak říká je na ní hrozně pyšný ,bere ji na různé kulturní akce.Kdyby byla jeho pochopily bychom to,ale takto nemůžeme,protože nás nechal ať si se životem poradíme jak chceme a v našich 25letech pro nás nic takového nedělal.Po posledním takové nepochopitelné situaci už jsem to nevydržela a snažila jsem se mu co nejvíc v klidu naznačit ať se zamyslí co pro něj znamenáme my jeho vlastní dcery a co v podstatě cizí holka,že jeho chování k ní nám ubližuje.Kdyby ona nějakým způsobem trpěla,tak bych to ještě pochopila,ale opravdu má všechno o čem se nám jejich letech nezdálo.Bohužel jediná reakce z otcovi strany byla,že se strašně naštvalřel,že to není pravda, obvinil mě snad ze všeho co mohl a naznačil,že jsem si to u něj totálně pokazila.Druhý den se mu to asi rozleželo v hlavě a napsal mi,že jednal pod vlivem emocí,ale i tak že nehodlá nic měnit a že to mám pochopit.Pochopit to bohužel nemohu,protože my jsme jeho krev a má u nás vnoučata,ale smířit se tím asi budu muset.Bohužel jeho jednání mě tak ranilo,že mám tendence se s ním přestat stýkat.Vím,že kvůli dcerám bych to dělat neměla.Takže nevím co teď,byla bych ráda,aby se mu otevřeli oči.Poradíte jak bych se měla zachovat?Děkuji

Odpověď: 19. 4. 2014, 12.44

Milá Petro, kolikaletá holka mi to píše? Chápu, že malá holka nedostala od táty tolik pozornosti, kolik si přála... mmj. na to nikde není norma. Tak je třeba uzdravit svou vnitřní malou holku... odpustit a přát každému, co potřebuje... Přeji vše dobré.

Martin píše: 15. 4. 2014, 17.19

Dobrý den. Je mi 17 let za pár dní 18 .. A přijde mi že celý můj život nemá smysl, že by pro mě bylo lepší nežít. Vše začalo když sem byl dítě.. Rodiče se mi nevěnovali tak jak jjjsem si přál vlastně neměli čas a ani náladu. Vždy tu byl můj problémový bratr, neustále se hádal s rodiči a dělal problémy.. Když mi bylo 9 let den co den celých 7let se rodiče hádali s mým bratrem a mezi sebou , občas si něco ventilovali i na mě .. Každy den jsem ráno vstal a neslyšel nic jiného než nadávky, když jjjsem přišel domu ze školy zase se hádali. Byl jjjsem v neustálím stresu z toho co se děje. Řekl bych že sem díky tomu neměl žádné dětství když vidím jak se chovají kluci mého věku a jak já .. Přijdu si tak o 10 , 15 let napřed.. Musel jjjsem dospět už jako malé dítě , byt soběstačný.. Ve škole mě pro mou odlišnost šikanovali a vyřadili z kolektivu, protože jsem prostě nezapadal .. Vše se mi jen komplikovalo, začal sem přemyšlet o smrti, o sebevraždě , přemyšlím o ní i teď občas to vidím jako jediné možné vychodisko ... postupem času sem si uvědomil že jsem gay. To byl další problém... Když sem to v 15cti řekl své matce , trvalo jí to dlouho než se mi znova podívala do očí.. Byl jjjsem pro ní zzzklamaním , to mě posunulo jestě víc dolu , a ja se citil čím dal huř... Měl jjjsem 2 partnery.. Poslední vztah trval 1/2 roku , ale v životě jsem nikoho tak nemiloval , skončilo to pred par tydny a ani s tím se už nedokažu vyrovnat.. Nevidím ve svém životě smysl.. Bude mi 18 ale nechovám se tak , i když bych chtěl , jsem jiný než ostatní, nezapadám ... Už nevím ani co mám dělat.. Vstanu jdu do školy , ze školy domu, doma přemyšlím o životě ... Musel jjjsem v sobě potlačit vše co jsem chtěl a co jsem citil abych nezhoršoval ty problémy, co byli (jsou) s bratrem... Musel jjjsem byt bezproblémový.. Od svých 15let až do teď neustale přemyšlím o životě a o smrti... Přijde mi, že ja už jjjsem davno mrtvej , nevidím ve svém životě smysl ani důvod...

Odpověď: 19. 4. 2014, 12.39

Milý Martine, přečtětě si třeba knihu Život po životě nebo knihu Jsem nebo knihu Osud jako šance nejlépe všechny ;). Potřebujete změnit pohled na život a vztah k sobě (kniha Žít s radostí nebo Osobní síla). Naučit se meditovat - to pročistí... můžete zajít třeba někam na budhistické přednášky, semináře... Když budete chtít, můžeme se sejít a mohu vás něco naučit. Držím palce.

terez píše: 15. 4. 2014, 13.31

dobrý den, již téměř 10 let jsem ve spokojeném vztahu - tedy do nedávna, máme roční dítě, před 4mi měsíci jsem se zamilovala do jiného, chci udržet jinak fungující vztah a zachránit rodinu, nevím, ale jak nejlépe se odtrhnout od nové lásky, neumím se ho vzdát..

Odpověď: 19. 4. 2014, 12.28

Milá Terezko, pžedstavte si, že zamilovanost pomine, že spolu budete řešit každodenní věci... Také je dobré prozkoumat pouta a meditativně je uolnit na všech úrovních - pokud skutečně chcete, ozvěte se. Přeji vše dobré.

Petra píše: 15. 4. 2014, 11.50

Dobrý den, Asi před necelými šesti lety jsem byla hospitalizována kvůli poruše rovnováhy, testy neprokázaly žádnou vadu a tudíž se nepřišlo na žádnou příčinu. Při pobytu v nemocnici se mi vše srovnalo a poté bylo vše bez problémů a žádné problémy jsem nepociťovala, nicméně asi rok na to (během té doby jsem měla autonehodu) se mi pomotávání vrátilo. Opět testy nic nenašly, tudíž jsem si našla doktorku která se na poruchy rovnováhy specializuje a její názor byl, že to mám od stresu, a tak mi předepsala léky Mollome. Musím říct, že jsem dlouho nevěděla, že jsou to andtideprisiva, jelikož doktorka je neuroložka. Ale prášky mi pomohly a já se nepomotávala. Po asi 3,4 letech užívání se snažíme prášky vysadit (posledních půl roku užívám prášky Argofan, jelikož Mollome již nikde nebyly k dispozici). Vždy když jsem třeba jeden den vynechala, ihned jsem se začala pomotávat a mít takové tipy jakoby v očích a v hlavě, nepříjemný pocit, který se dá těžko popsat. Nicméně jsem se rozhodla, že se prášků chci zbavit, tudíž jsem snižovala dávky,po tabletě denně, jsem asi 3 týdny užívala půl tablety denně a poté asi 14 dní čtvrt tablety denně, snižování bylo bez problémů, občas jsem jednou, dvkarát za den cítila lehké pomotávání, když jsem měla už jen tu čtvrt tabletu, ale bylo to dobré. Teď již dva dny neberu ani kousek tablety a musím říct, že se hrozně pomotávám, dá se to vydržet, ale je to hrozně nepříjemné, vždy pochvíli mám jakoby takový škub uvnitř hlavy, jakoby mi škubaly oči a do toho jako bych se měla motat(jak jsem psala, těžko se ten stav popisuje). Nicméně jsem četla v mnoha diskuzích na internetu, že takovéto projevy jsou normální při vysazování antidepresiv a za pár dní vymizí. Proto bych ráda požádala o radu, zda je to opravdu normální stav, že mám takového pocity škubání, pomotávání v hlavě a zda a to přestane, případně kdy? Předem moc děkuji za radu. Petra

Odpověď: 19. 4. 2014, 12.27

Milá Petro, co je normální? ano, někdo to mívá... kdy to vymizí, to je otázka, pokud by to trvalo déle než tři týdny, je to na pováženou. Pohledejte třeba něco o technice SRT. Přeji vše dobré.

Petr píše: 15. 4. 2014, 9.39

Dobrý den, chtěl bych se Vás zeptat, jak pracovat proti stresu. Zda byste třeba nedoporučila nějakou knihu či nějaký postup. Je mi 23 let a dokážu být ve stresu i kvůli maličkostem. Příkladem třeba: Mám jít na fotbal mezi kluky/chlapy o kterých vím, že mě někteří moc nemají rádi (i když nevím proč...) a jsem z toho nervozní a vystresovaný. - Kvůli takové blbosti. Na svůj věk mám i vysoký tlak a to přisuzuji právě stresu a své nevyrovnanosti. Nevíte jak s tím skoncovat? Jak se uklidnit, méně se tedy stresovat a více si věřit ve společnosti určitých lidí? - "určitých" proto, že mezi několika kamarády jsem zcela uvolněný, v klidu. Ještě co bych podotkl, o čem vím a nevím co dělat je, že hodně řeším ostatní. tím tedy myslím, že se stresuji, aby mě někdo neviděl při nějaké pro mě trapné situaci ( i když je to třeba situace úplně běžná, normální, to si jen já vsugeruji, že jsem trapný). Přítelkyně mi pořád říká, ať kašlu na ostatní co si kdo říká, myslí, ale nevím jak na to správně jít. Je to asi výchovou mého otce. Přesně to je jeho styl: "A ostatní si budou myslet, že jsem divný, ne?!". Nedokáže komunikovat s ostatními, dívat se přitom do očí, někoho oslovit... Prostě je to ve společnosti až možná takový bubák. Snad jsem svoji situaci dobře vysvětlil. Chtěl bych jít proti tomu a vyřešit to. Navíc budu končit v krátké době VŠ a budu hledat práci, tak chci vědět, jak se stresem umět pracovat a jak být více asertivní, více si věřit. Děkuji předem za hodnotné rady a přeji příjemný den :), Petr.

Odpověď: 19. 4. 2014, 12.21

Milý Petře, konkrétní kniha mne nenapadá, ale věřím, že pohledáte a najdete tu pro sebe... Přítelkyně má dobré doporučení - popřemýšlejte, k čemu vám je dobré, co si myslí druzí - oni žijí váš život? Já mohu nabídnout https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html . Patrně bychom mmj. popracovali s tím vzorcem ze vztahu s tátou i se vztahem s ním... také s vnitřní osobní silou. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1