Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Pluto píše: 5. 5. 2014, 16.50

Dobrý den, se svojí přítelkyní jsme spolu bydleli dva roky v bytě. Poté jsme se rozhodli vzít se. Vše bylo vpořádku jako ze sna. Na svatbu jsme byli všichni ubytovaní v penzionu (cca 200km od bydliště), kde jsme měli domluvený sraz tři hodiny před samotným obřadem. Přítelkyně a její rodina tam tedy na smluvenou dobu přišla. Já se svou rodinou se stavoval ještě pro svatební kytice, na oběd - v tu dobu již bylo hodinu po plánovaném srazu a přítelkyně mi volala, takže jsem jí řekl, že se opozdíme. Nakonec jsme se opozdili o dvě hodiny - stále hodinu před obřadem. Při příjezdu jsme se všem omluvili za pozdní příchod, jenže začalo peklo. Její rodiče nás úplně ignorovali, a pokud ne tak si neodpustili štiplavé poznámky. Naše rodina se ještě několikrát snažila omluvit, ale vždy bez úspěchu. Nicméně jsme se vzali, obřad proběhl ve vší počestnosti atd. Na hostině se však strhla hádka. Má přítelkyně řekla, že jí má rodina zkazila svatbu, načež se moji rodiče ještě jednou omluvili a řekli, že si uvědomují svou chybu, a že ji svatbu určitě nechtěli zkazit. Načež se do toho vložila tchýně a začla hádka přes celý penzion. Neobešlo se to bez urážek mé rodiny, házení sklenic tchýní atd. (Naši rozhodně na nikoho nekřičeli ani nikoho neměli v úmyslu urážet - ani neuráželi.) Proto jsme se raději po chvíli odebrali na pokoj. Já jsem šel čekat na svou novomanželku před náš pokoj, ona svou chvíli však trávila u sklenky se svými rodiči. Přišla opilá a tedy již nebyl prostor k vzájemné promluvě. Ráno mi manželkou bylo sděleno, abych se vzdal svoji rodiny, jinak že chce vztah anulovat (což jak jsme zjistil stejně už nejde), to jsem razantně odmítl. Manželka odešla za tchýní. Chvíli nato vběhla tchýně do našeho pokoje, začal vztekle nadávat,vyhrožovat, vyhazovat věci z okna - oblečení, telefon.... a napadat mě jak fyzicky tak slovně. Já jsme se udržel a nic jsem ji nato neřekl, neurážel jsem, bylo by to pod mou úroveň. Manželka se jí v tom snažila bránit. Nakonec všichni odjeli spolu z penzionu.(její a má rodina zvlášť) Nyní jsme ve stavu, kdy jsme spolu opět v jednom bytě (já a manželka). Nevím jak najít společnou řeč, ale stojím oto naše manželství zachránit. Myslím si, že manželka byla silně ovlivněna svoují matkou, jelikož nikdy dříve se takto nechovala. Osobně si myslím, že by se měla manželka omluvit ne mně, ale především rodině za své chování a chování tchýně. Děkuji za Váš názor na celou věc a snad i radu do nového začátku...

Odpověď: 11. 5. 2014, 6.08

Milý Pluto, jak z blbýho italskýho filmu. Ano reakce manželčiny strany byla nepřiměřená... Pokud vám má manželství fungovat, pro oba musí být vztah k druhému na prvním místě, před vztahem k rodičům. Což manželka v době svatby moc nečinila... Manželka se za chování matky omlouvat nemusí, i když by bylo rozumné konstatovat, že to máma přehnala... Pokud je stále husto, ráda vás uvidím. Přeji vše dobré.

Petra píše: 5. 5. 2014, 14.00

Dobrý den, Poslední dobou pociťuju velké změny na mé osobě. Jsem pesimistická.. Několikrát jsem si ublížila. Dohromady asi 6x. Řezáním na ruce a na nohy. Celkem myslím na smrt, sebevraždy. A mám pocit, že tu není nikdo, kterému bych to řekla. Nedávno jsem ztratila osobu, které jsem věřila a hodně toho pro mě znamenala. Trpím výčitkami a velkou nespokojeností se sebou. Přijdu si ošklivá, ,,tlustá".. Občas se začnu i bouchat do stehen.. V noci brečím a trpím takovým tím pocitem méněcennosti. Občas taky chytnu stav, kdy se třesu a nemohu přestat. Bojím se to někomu říct.. Bojím je mo csilné slovo. Ale jakmile se svěřím některé z mých kamarádek nebo kamarádů dělají si srandu a vše ,,zametou pod koberec". Posmívají se lidem, kteří jsou takoví a nevědí, že člověk, který je vedle nich, je uplně stejný. Píšu Vám proto, že se toho chci zbavit a nechci v tomhle žít dál..Někdy mám prostě pocit, že nechci žít. Že mě to ,,tady" nějak nebaví. Že každý den prožívám to samý a přijdu si prostě jiná než ostatní lidé kolem mě. Nerozumím si většinou s lidmi mého věku. Ostatní mě nemají moc v lásce. Nadávají mi přes sociální sítě..Anonymně. A mě to hrozně ubližuje a mám pocit, že mě to ,,žere" zevnitř. Začnu brečet. Několikrát jsem i uvažovala nad zvracením..Nelíbím se sama sobě. Ikdyž mi přátelé říkají, že jsem hezká a že mám hezkou postavu..Přijde mi, že to říkají jen proto, aby mě utišili. Já se nemám ráda. Mám úzkost. Nevím jak bych vám to popsala. Snad asi, když se kouknete na můj blog. Je to takový moje myšlení, pocity..

Odpověď: 11. 5. 2014, 6.01

Milá Petro, pokud pro sebe chceš skutečně dělat hezky, čeká tě hodně práce a vytrvalosti. Přeprogramovat svoje myšlení dá kus práce, bez vytrvalosti to nepůjde. Vezmi si knihy: Miluj svůj život; Žít s radostí; Osobní síla. Potřebuješ mít ráda sama sebe... Také se nauč udržovta svoje psychoenergetické pole celistvé a anonynmní kecy si si tam nepouštěj.

Lidka píše: 5. 5. 2014, 11.57

Je to v pořádku, aby mi synova přítelkyně říkala mamko. Jak mi ji představil hned mi říkala mamko. Mě to nesedí, asi jsem ze staré školy.Nějak se s tím nemohu smířit. Má svoji matku a já nejsem její mamka. Jsou spole teprve půl roku. Mám dlouhodobého kamaráda chodíme spolu tancovat v klubu důchodců. Jsem veselé povahy, ale v jeho přítomnosti ně přejde humor a nevím o čem se mám bavit.Mu se líbí moje povaha, protože je klidný a já ho rozveseluji. Mám zato, že ze mně vysává energii. Drží se mě jako klíště. Když jdu sama tancovat, tak jsem veselá.Nějak to na mě padá, už přemýšlím, že sinajdu jiného přítele. Pro upřesnění, jsem 10 roků vdova a je mi 70 let. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 11. 5. 2014, 5.51

MIlá Lidko, ano, synově přítelkyni byste měla nabídnout familiérní oslovení vy... když je vám toto oslovení nepříjemné, promluvte si s ní. Ohledně kamaráda ? přítele, si jistě poradíte... jen: neměli bychom zapomínat na staré kamarády pro nové... Přeji vše dobré a bavte se :)

LucieG píše: 29. 4. 2014, 18.55

Dobry den. Mam sestileteho syna ktery ma jit v zari do skoly. Najednou zacal byt hrozne plactivy. I kdyz se s nim na vsem domlouvame nebo rikame predem tak kdyz na to prijdte zacne brecet. Napr. maji mit kostym do skolky a doma zacne ze ho nechce nebo jsme si pekli burty a kdyz uz nechtel tak se dojedli a najednou zacal ze chtel atd. Ted uz zacal stejne i ve skolce a nechce jit dovnitr. Chodi tam i mladsi dcera ktere jsou tri. Do stejne tridy nechodi ale on chce byt s ni. Jinak loni ve stejnou dobu jsme meli to same ale to ho tam zapomel deda vyzvednout. A pred dvema mesici zemrela babicka ktera je hlidala. Nevim jestli to muze souviset. Do skoly se ale hrozne tesi. Dekuji za odpověď

Odpověď: 4. 5. 2014, 9.46

Milá L., může to souviset. Budte důslední a klidní. Je třeba zachovávat řád a s událostmi se vyrovnávat. Přeji vše dobré.

Jitka píše: 29. 4. 2014, 11.53

Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu,jak jednat s naším 5 let starým synem. Má velké problémy ve školce,kam letos nastoupil. Prvních 5 měsíců docházel pouze na 2 h. Vše bylo vcelku v pořádku. Od února začal chodit i na vycházku, tedy o hodinu déle. Od té doby ve školce i doma pláče, vyhrožuje a někdy se vzteka. Do školky nechce,pořád se ptá na totéž třeba dvacetkrát. neustále se ujišťuje, že ho včas vyzvednu. Nikdy jsem nepřišla pozdě. Jsem doma na rodičovské s tříletou dcerou. Už opravdu nevím, jak se chovat. Nepomáhá vysvětlování, domlouvani. Začal na mě být upnutý,pořád mi říká jak mě ma rád,že chce být se mnou a ne ve školce. Ve školce nemá kamaráda, jak pláče nikdo si s ním nehraje. Sám se tam nezabaví, doma je schopen si hrát sám nebo se sestrou. Prosím tedy o radu,jak na syna. Zda odpovídat na stejnou otázku třeba 20x za sebou apod. Předem děkuji za radu. Jitka

Odpověď: 4. 5. 2014, 9.43

Milá Jitko, určitě neodpovídat - odpovědět jednou a pak se zeptat: zkus si vzpomenout, co jsem ti říkala... a řekni mi to. Já to už opakovat nebudu.... Jinou školku? Kineziologie? vaše konzultace u psychologa? Přeji vše dobré.

Déňa píše: 29. 4. 2014, 10.27

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Nedávno se mi moje o 10 let mladší sestra svěřila, že občas ubližuje naší domácí kočce. Je z toho sama smutná má ji ráda, ale někdy ji prý nějakým způsobem ublíží. Říkala, že to není z hněvu či něčeho podobného, sama neví proč to dělá a trvá to už delší dobu. Také ji tíží, naše situace doma. V krátkosti rodiče spolu žijí i když ví že by se měli rozvést, hádají se, každý má nějakého partnera kterého navštěvuje, ale z finančních důvodů to prozatím nechtějí řešit. Já jako už dospělá pro to mám jakési pochopení, ale mladší sestra nese špatně, když mamka odjíždí pryč apod. Svěřila se mi a nechce se svěřit nikomu jinému, ale já sama nevím jak bych jí pomohla, proto se obracím na Vás pro radu, kde toto řešit. Četla jsem, že k dětskému psychologovi musí být doporučení od pediatra, ale to by musela říci důvod atd což by nechtěla. Děkuji mnohokrát

Odpověď: 4. 5. 2014, 9.37

Mila Déňo, v sestře se asi hromadí agrese, na které se také spolupodílí domácí prostředí. Bylo by dobré, aby si své agrese byla vědoma, že se kvůli ní nemusí na sebe zlobit, že se může naučit ji vyjdřovat jinak - malovat, vykřičet v lese, vydupat... může si připustit vztek na rodiče... Není třeba doporučení pediatra. Ani k placenému ani hrazeného státem. Přeji vše dobré.

Adriana píše: 28. 4. 2014, 20.04

Je mi 15 , je mi hrozne Sedim ve tride a bojim se ..nevim ceho ,bojim se ze proste nemuzu odejit . Ze tam budu muset sedet jeste 40 minut a najednou se mi sevre krk a udela se mi spatne Uz fakt nevim co delat ..pomocte

Odpověď: 4. 5. 2014, 9.33

Milá Adri, patrně máš úzkostnou poruchu. Doporučuji kombinovat návštěvu u psychitra, který ti předepíše léky a psychoterapií. Např: https://www.rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Skutečně o tom komunikuj s rodiči a tuto péči si vyžádej a zajisti. Držím palce.

Michaela píše: 28. 4. 2014, 19.05

Dobrý večer, je mi 17 a docela hodně přemýšlím o tom, že bych si chtěla vydělávat pomocí medií,natáčení televizních pořadů, prostě má touha je stát se takovou menší herečkou... dost by mi to pomohlo i kvůli nedostatek financí v rodině, jenže nevím jak začít už sem něco zkoušela ale marně.

Odpověď: 4. 5. 2014, 9.23

Milá Míšo, v této věci vám neumím poradit... castingy, škola...

Lívia píše: 28. 4. 2014, 18.45

:( Dobrý deň. Prosím Vás,neviem čo mám robiť. Mám 19 rokov,moja kamarátka má 16. Našli sme sa v jednej skupine na facebooku pre ľudí s aspergerovým syndrómom. Mali sme vtedy podobné trápenia,depresie,sebapoškodzovanie a iné problémi ale navzájom sme si pomohli a myslela som že oboma nám už je lepšie... Ale ju dlho trápi jej váha.Nedávno sa rozhodla že začne chudnúť,že chce byť anorektička! I ja som mala také stavy tak viem ako sa cíti,no nedokážem jej pomôcť... Mne vtedy nikto nepovedal že sa o mňa bojí,že mu na mne záleží a tak jej to stále hovorím a ona vraví že mi ďakuje ale nechce ma týmto jej problémom s váhou zaťažovať...Chápem ju ale i tak som myslela že si nebude takto ubližovať,tieto dni hladuje,zje len naozaj niečo veľmi maličké. ľudia v jej škole sú zvyknutý že odpadáva tak hovorí že s tým problém nebude,že nikoho nenapadne že to je pre anorexiu...Prosím poradte mi čo mám robiť,ako jej pomôcť. Nedokážem to nechať len tak,sme najlepšie kamarátky,nemôžem ju v tom nechať samú!

Odpověď: 4. 5. 2014, 9.21

Mila Livi, zvážila bych na vašem místě, zda neposkytnete info rodičům... je přecijen nezletilá... ze zkušenosti však vím, že nikoho do ničeho přes jeho vůli nedonutíte... Můžete ji poslat nějaké články o tom, že tělo je chrám duše a je třeba se oněj starat s láskou a dát mu, co potřebuje včt. jídla. Přeji vše dobré.

kary píše: 28. 4. 2014, 14.43

potrebuji pomoct uz dal nemohu jsem vdova a po trech letech jsem si nasla pritele me je 35 let a priteli je 30 mam 6deti a me poprsi je zcela kojenim znicene uz se stydim i v tricku a pred pritelem uz uplne mam stoho desny trauma a bojim se ze ho stratim vim ze se mu to take nelibi tvrdi ze mu to nevadi ale veskutecnosti kouka po jinejch a me to ubiji uz jsem potrebovala nekomu to proste napsat nespim nejim jen se trapim jak sem dopadla dekuji za radu a odpoved

Odpověď: 4. 5. 2014, 9.17

Milá Kary, slyšíte tu absurditu svého myšlení? místo toho, abyste užívala toho, co máte, tak si kazíte život utkvělou myšlenkou na svá prsa apod. Důvěřujte tomu, co říká, že nevadí... sama mějte ráda své tělo za to, že odnosilo a odkojilo 6 dětí - vyjádřete svému poprsí lásku a ústu, hladte ho. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1