Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Alča píše: 29. 1. 2008, 13.59

Dobrý den Paní doktorko mám problém se svým sebevědomím.Mám strach se pouštět i do základních věcí jako je vaření úklid.Chtěla bych všechno hned a co nejlepší.ˇZivot mi utíká nevím co mám dělat dřív jestli se sama učit nebo si hrát s mými dvěma dětmi.Je mi smutno že se nedokážu radovat a hrát si.Pořád se soustředím na sebe co jsem řekla udělala je to strašně vysilující co s tím .Děkuji Alča

Odpověď: 31. 1. 2008, 14.46

Milá Alčo, vzhledem k tomu, že vámi popisovaný problém je dlouhodobější a složitější, doporučovla bych vám v místě svého bydliště nalézt někoho, s kým byste mohla pravidelněji spolupracovat. Ona duše potřebuje také pravidelnou péči a tak jako lékař vám slepé střevo nevyoperuje přes net, přestože vám tu operaci může dokonale popsat, tak ani sebepodrobnější odpověď na těchto stránkách, vám problém nevyřeší...

Kláruš píše: 26. 1. 2008, 23.25

dobrý den, je mi teprve 16 ale prostě mám problém. Dělá mi velké problémy navazovat kontakty s novými lidmi, ani ne tak s holkama ale spíš s klukama. Prostě se s nima neumím bavit normálně jako s někým koho znám dlouho, v přitomnosti cizích lidí nemluvím a pouze občas řeknu ano nebo ne. Je mi to trapné a zároveň mě to mrzí, protože už jsem takhle přišla o kluka. Prosím poraďte mi, jak to mám překonat, prostě se chci bavit s ostatními jako všichni mí kámoši, ale neumím to. Omlouvám se za pravopisné chyby. Předem děkuji...

Odpověď: 27. 1. 2008, 12.34

Milá Klárko, tyto obtíže souvisí s ne zcela rozvinutým vnímáním sama sebe. Je třeba nalézat bloky v této oblasti, může se začít od vztahu sama k sobě, podívat se na vztahy rodinné. Klárko, nemyslím však, že tato odpověď pro tebe bude nosná, protože je potřeba dotýkat se tvých pocitů konkrétně a ty postupně proměnovat. V každém okresním městě existuje pedagogicko psychologická poradna. Zeptej se, zda by se tam nalezl někdo, kdo s tebou bude terapeuticky pravidelně spolupracovat (že ti nejde o vyšetření, ale o pravidelnou terapii)Nevím odkud jsi, je možné, že v tvém okolí jsou i jiné možnosti... Opravdu ti doporučuji k tomuto kroku se odhodlat a držím palce. (...a neomlouvej se za svou existenci...)

Barča píše: 24. 1. 2008, 12.15

Dobrý den paní doktorko, ráda bych Vás poprosila o radu. Můj přítel se před časem rozvedl (chtěli se rozvádět, jen jsem to já svých příchodem do jeho života urychlila). Má 4letého kluka, kterého jsem ještě neviděla, protože si to jeho bývalá manželka nepřeje. A on, aby kluka mohl vídat, tak se podřídil. Tedˇ, po roce a čtvrt chtěl, abychom prvně jeli na výlet a prvně ho viděla! Ale já jsem odmítla. Mám prostě pocit, že k nim nepatřím a že oni jsou rodina a není možný, abych zapadla, že budu jen jako doprovod. Přítel o tom mém pocitu moc neví, nerad tohle řeší. Ten kluk za to nemůže, vím to a proti dětem vůbec nic nemám! Vedu i kroužek s dětmi. Možná je to spíš tím, že mi ho nedokázal ukázat už dávno, že neměl zájem aby jsme se seznámili, když spolu žijeme nebo že si nedupnul a přitom já mu to říkala několikrát, aby jsme někam ve třech vyrazili a říkala jsem si, že bude mít radost, že to chci. Tak že tím pádem měl vždy přednost a já byla vždy na posledním místě, protože nemohl být na společném výletě s námi, tak byl bud´s klukem nebo se mnou – a chápu to, je to jeho dítě, tak že s ním byl více. A ted´to bude brát jako samozřejmost, že když najednou on chce... A já nevím jak si ten pocit vysvětlit a jak se ho zbavit. Moc děkuji za odpověď. Barča.

Odpověď: 27. 1. 2008, 12.22

Milá Barčo, každá žena chce vnímat, že pro druhého je tou pro něj nejdůležitější. A z vašeho psaní opravdu nevnímám, že by se váš partner za vás uměl postavit, že vy jste jeho přítomnost...Pak se vašemu pocitu není co divit. Důležité je, jak se váš vzájemný vztah vyvíjí, kam směřuje - směřuje k nové rodině? Víte, vy jste do vztahu patrně vstupovala nezatížená minulostí, u vašeho partnera to bylo jinak - a to dává tušit jistou nerovnováhu, komplikace a je otázka, zda tento partner může vám dát to, co vy od partnera chcet, co nabízíte.

Zuzana píše: 22. 1. 2008, 23.56

Dobrý den, je mi 39 let, vdaná jsem 2 roky, vztah s manželem trvá celkem 5 let a máme dceru, které je 1 1/2 roku. Oba dva již máme jedno manželství za sebou, já jiné děti nemám, manžel má z předchozího manželství dceru a syna, se kterými se ale vůbec nestýká. Prý vinou jeho bývalé manželky, která poštvala děti proti němu. Manžel poslední rok pracuje v Praze již celý týden a domů za námi jezdí jenom na víkendy. Zhruba před 3 měsíci se manžel začal chovat nezvykle a teď o vánocích jsem ho našla spát v obýváku. Zeptala jsem se ho, co se děje, protože jsem něco tušila a on mi potvrdil, že má v Praze milenku. Prý to tak nechtěl, ale moc se zamiloval. Mně i dceru prý má moc rád a nejraději by nás chtěl obě = mně i milenku! Mezi námi se prý nic nezmění, stále bude na víkendy jezdit domů a je pravda, že jezdí, plánuje společné výlety, finance, ale v neděli večer odjíždí do Prahy za milenkou.... Jsem z této situace moc nešťastná a nevím, jak jí řešit. Manželovi se pravděpodobně do žádného řešení nechce, protože mu tento stav vyhovuje. Mám trvat na tom, aby tento stav nějak vyřešil, ať již tak, že se vrátí ke mně a nebo odejde k milence a nebo počkat, až jeho počáteční zamilovanost vyprchá? Pořád ho mám moc ráda a nechtěla bych, aby od nás odešel, a proto ho nechci odehnat nějakými ultimáty, ale zároveň nejsem schopná tuto situaci snášet déle bez mlčení. Co dělat? Poprosila jsem ho, aby zvážil, jestli našemu vztahu nechce dát ještě šanci a slíbil, že o tom bude uvažovat. Ale měsíc utekl jako voda a nic se neděje, pravděpodobně mu tento stav vyhovuje.

Odpověď: 23. 1. 2008, 18.33

Milá Zuzano, situace nelehká...mohu vám poskytnout opravdu jen obecné informace - máte pravdu, že dáním ultimáta a dalšími nátlaky se vystavujete tomu, že se rozhodne jinak než si přejete (taky se nemusí rozhodnout vůbec a rozhodnutí zda setrvat v manželství je na vás) Druhá pravda bývá, že jakékoliv rozhodnutí přináší více klidu než nejistota. Vy jste ted patrně na rodičovské dovolené, tak jistou roli hraje i ekonomická závislost. Každopádně vám doporučuji ze vztahu se emocionálně stáhnout tak, jak to půjde... Dobrou analýzu a doporučení ohledně manželských nevěr má ve svých knihách M.Plzák... Jste šikovná a samostatná žena, tak na to nezapomeňte.

Zuzana píše: 22. 1. 2008, 23.40

Dobrý den, moc Vás chci poprosit o radu. Mám přítele, se kterým jsem skoro dva roky a necelý půlrok spolu žijeme. Jde o to, že můj přítel vyhledává na internetu pornografické stránky a to i za mé přítomnosti ve vedlejším pokoji. Když jsem mu řekla, že mi to ubližuje, řekl mi, že je to vlastně můj problém. Jeho to baví a mám se s tím srovnat. Bohužel i když se snažím, srovnat se s tím nedokážu. Představa, že jakmile opustím byt, začne jeho "koníček" mne ničí. Neustále plná historie porna, nastahované filmy. Nerozumím tomu a on mi to nechce vysvětlit. Na otázku, zda ho neuspokojuju, nepřitahuju mi řekl, že to se mnou nemá co dělat. Ale má, protože mne to ubíjí. Nevím, jestli už nejsem paranoidní, jestli dělám něco špatně. Prosím o radu, jak se k tomu mám postavit. Mám tolerovat jeho počínání, které mne ničí? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 23. 1. 2008, 18.22

Milá Zuuano, jestli v ostatních oblastech vám vztah vyhovuje, bylo by dobré přijmout jako realitu, že váš partner sleduje porno (mmj. asi to nebude jediný muž, protože jinak by porno průmysl nebyl tak výdělečný) Nebylo by dobré, se tím nechat ničit. Můžete si zkusit odpovědět na otázku, proč vás to ničí, jaký pocit to ve vás vyvolává a s tím pak pracovat. Mmj. jak plánujete vývoj vašeho vztahu dál? Mějte se dobře.

Jana píše: 22. 1. 2008, 13.17

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Pracuji jako asistenka více než 4 roky. Asi po roce této práce se mi stalo, že se mi při podávání kávy, vody apod. roztřásly ruce. Toto se mi občas zopakovalo při tzv. důležitých návštěvách VIP.Začala jsem z toho mít mindrák. V poslední době se mi to stává stále častěji, třesou se mi ruce a cítím tlak mezi lopatkami a sevření v hrudi. Nepomáhá mi ani metoda tzv. prodýchávání. V práci i doma je jinak všechno v pohodě. Jsem přesvědčena, že příčinou je nervozita. Uvažuji o změně zaměstnání, i když mě tato práce baví. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 22. 1. 2008, 19.32

Milá Jano, váš dopis obsahuje opravdu hodně málo informací o tom, co prvnímu roztřesení rukou předcházelo. Příznaky, které popisujete, jsou významné a to, že nepomáhá metoda prodýchání signalizuje, že potřebujete odhalit skutečnou, hlubinnou příčinu ve vašem vnitřním světě a zpracovat ji. Domnívám se, že tato cesta by pro vás byla přínosnější než změna místa.

Kkk píše: 19. 1. 2008, 12.08

Dobrý den, je mi 18 let a našla jsem si o 10 let staršího opřítele s 5ti letou dcerou, kterou má z manželství, ze kterého už se teď půl roku rozvádí. Bydlíme od sebe 250km,vidíváme se málo a díky tomu, že má teď svůj vlastní byt a není s dcerou přes týden, tak se vídáme ještě méně. dělí svůj život mezi nás dvě. asi jsem žárlivá a pěkně velký sobec, protože bych si s ním přála trávit většinu volných víkendů,bohužel vím, že to nejde, ale pořád se s tím nedokážu srovnat. na malou žárlím, když jí někam vezme, něco ji koupí apod.. a když jsme spolu všichni tři, tak malá je upnutá jenom na tatínka, asi proto, že ho vidí jenom o víkendech a já si ho vůbec neužiju, spíš zuřím, že veškerou péči věnuje jenom jí, do té doby než malá usne. ale jinak svého přítele miluju nadevše, klape nám to, ta dálka taky není takový problém, akorát ten čas, který musí dělit. nikde na internetu jsem podobný problém neobjevila ani neznám nikoho, kdo podobný problém řeší, že žárlí na malé pětileté dítě.. vím, že chyba je ve mně, ale nevím jak se tomu všemu postavit. Děkuji za odpověď

Odpověď: 20. 1. 2008, 11.06

To, co prožíváte ohledně vztahu k dceři partnera, není tak ojedinělé, jak vám v tuto chvíli připadá. Tuto problematiku zachycuje již pohádka o popelce, kde macecha upřednostňuje své děti. Stále se jedná o variaci na stejné téma - pro ženu je náročné hledat vztah k dětem partnera, vysvětlením snad může být, že chce plně partnerovu pozornost, protože opravdu v době "vyvedení vlastních mládat" potřebuje jeho péči, práci... Víte, spíše se ptám, proč taková mladá, chytrá (a určitě hezká) si komplikuje život vztahem, jehož kulisy dávají tušit velmi náročný příběh. Asi vám v závěru napíšu větu, kterou nechcete slyšet a to: rozumem zanalyzujte příběh vašeho vztahu a postupně dle toho jednejte... Vy jste mladá bez závazků, zasloužíte si muže také bez závazků...

anerka píše: 18. 1. 2008, 16.12

Dobrý den děkuji za odpověd. Vůbec nechápu jak mi můžete jako psycholog radit vyrovnat skore. Jak bych se mohla cítit potom. Mohla bych se zeptat co jste radila carymukovi? To je totiž můj manžel Děkuji

Odpověď: 18. 1. 2008, 19.52

Dobrý den, cítila byste se stejně jako on (ne tedy bez poskvrny a to je to vyrovnání). Myslím, že ani vy ani já nenacházíme korespondenci s čárymukem... A co druhá rada? - misto korespondence jít k profesionálovi pro osobní informace...

Anerka píše: 18. 1. 2008, 12.16

Dobrý den Je mi 35 a manžel je o 3 roky mladší.Jsme manželé 7 let a máme spolu dvě děti 6 a 2 roky.Jeho matka se nám od začátku pletla do života a samozřejmě z toho plynuly i naše věčné hádky a neshody. Loni na jaře si našel manžel milenku na kterou jsem přišla na začátku srpna díky anonymnímu telefonátu že si mám dávat na manžela pozor. Poprvé jsem se mu podívala do mobilu a tam měl docela drsný zprávičky od ní. Když jsem se ho na to zeptala zapíral ale nakonec mi řekl že s ní spí a co má být že má taky nějaký závazky. Vuči mě mi to přijde nespravedlivý.Doma vařím peču uklízím peru vařím a dělám i věci které v jiných rodinách dělá chlap a je to ničím. Byla jsem rozhodnutá že to jinak asi nepůjde než rozvodem ale nakonec jsme se dali zpátky dohromady. Manžel mi slíbil že to skončil a že miluje jen mě. Že je rád že jsem s ním a jiné. Ve mě ale zůstává pocit nejistoty a nemůžu se toho zbavit. mám strach že mě pořád podvádí a já si jen hraju na hloupou kačenu. Po dvou měsících jsem v mobilu náhodou našla přijatý hovor od ní. pořád mi opakuje že to skončil a já nevím zda mu můžu věřit. Mám ho moc ráda ale nevím zda to je z jeho strany pravda a nebo lež.Řekl mi že nechce o mě přijít a že ho trápilo černý svědomí, ale proč by měl chtít být se mnou když si musel nikoho najít. Mám pěkný chaos v hlavě. Když je doma je to fain ale jak jde pryč nikdy nevím. Co mám dělat abych mu mohla zpátky věřit tak jak dřív a dá se to vůbec. děkuji za odpověd

Odpověď: 18. 1. 2008, 13.19

Milá A., buď je třeba vyrovnat skóre, což se na povel neděje moc snadno a je to hra s ohněm (ale vnáší rovnováhu). Nebo je třeba opravdově odpustit a znovu věřit... Můžete si promyslet otázku, co byste potřebovala od něj, aby si zase získal důvěru, něco přiměřeného, co když se naplní, vy můžete opět důvěřovat. Můžete o tom s ním pohovořit, můžete vyhledat manželského poradce, který vás tímto úskalím provede. Sama víte, že nedůvěra způsobuje trápení vám a není to něco, co vám život zpříjemňuje a v konečném důsledku může ohrozit manželství...

Veronika 17 píše: 17. 1. 2008, 23.20

Dobrý den, mám docela složitý problém. Už mě to trápí delší dobu a nevím co s tím! Začalo to tak, že v polovině minulého roku jsme se s mojí maminkou museli kvůli osobním důvodům rozdělit (bydlely jsme spolu 5 let), já musela jít zpátky k otcovi a ona se odstěhovala za přítelem hodně daleko ode mě. Byla jsem na ni hrozně fixovaná, je to pro mě vlastně maminka a přítelkyně v jednom. S otcem moc nevycházím, protože si do domu nastěhoval přítelkyni, která otce štve proti mě. Mám tady svůj vlastní pokoj, na což jsem si už odvykla, protože jsme s mamkou spávali spolu na letišti. Ke konci minulého roku umřel něco jako můj "děda" (nebyli manželé s babičkou). Jezdil kamionem po světě, takže jsme se tu smutnou zprávu dozvěděli po telefonu a já samozřejmě u všeho byla, byla jsem u babičky, prožila jsem si ten smutek, stres, probdělé noci plné hrozných myšlenek a výčitek, všechno se točilo pořád dokola, pořád se to připomínalo a rozebíralo, proč vlastně umřel atd. a hodně mě to poznamenalo. Aspoň si to tedy myslím. U babičky jsem zůstala nadále, abych jí mohla být v takové chvíli oporou, aby ji měl kdo držet za ruku a uklidňovat ji. Nedávala jsem svůj smutek nějak najevo, protože by to babičce moc nepomohlo, ale jakmile jsem byla někde sama, rozbrečela jsem se jako malé dítě. Asi po měsíci jsem se vrátila domů k otcovi. První noc byla hrozná! Nemohla jsem vydržet ten pocit, že tam jsem sama, všude ticho a tma. Dostala jsem hrozný strach. Navíc se trochu zabývám duchovnem, tak jsem si představovala, co by se stalo, kdyby za mnou "děda" v noci přišel. Myšlenky jsem měla hrozné a tu noc jsem nemohla vůbec spát. Od babičky jsem si potají vzala pár prášků na uklidnění, tak jsem si jeden téhož večera vzala. Od té doby se to se mnou nějak vleče, každá noc je pro mě utrpením, jakmile se setmí, začnu se bát. V noci spávám při rožnutém světle, ale to mi hází na zeď stíny a to mě ještě víc děsí. Ležím v posteli, rozhlížím se po pokoji a nevím co dál. Slyším různé zvuky, různá praskání, vidím nějaké světýlka.Vím, že si to všechno asi ale namlouvám, ale je to prostě silnější než já a nedokážu se tomu nějak ubránit. Nedokážu se soustředit a myslet na něco pěkného, nějaké příjemné vzpomínky atd. Mám strach zavřít oči, že až je zase otevřu, uvidím něco zlého. Mám strach, že se mi něco stane. Byla jsem zvyklá žít s maminkou, a teď jsem tu sama zavřená v pokoji a mám tu vlastně jenom počítač, jediný prostředek pro rozptýlení a zábavu. V noci se mi zdávají noční můry, v noci se často budím. Snažím se chodit spávat dřív než všichni v domě, ale jakmile lehnu do postele a přeji si usnout, stejně se mi to nedaří, protože nejsem unavená. Zkoušela jsem už různé prostředky. Začínám už z toho pomalu bláznit. Všechno mě tady děsí. Už mi nestačí ani rožnuté lampičky v pokoji. Jsem z toho úplně zoufalá. Proto se obracím nejprve na Vás, jestli pro mě nemáte nějakou radu, jak byste mi mohli pomoci. Děkuji moc za odpověď. Veronika

Odpověď: 18. 1. 2008, 13.06

Milá Veroniko, pro slečnu, která se začíná zajímat o duchovno, psychično, není důstojné, aby žádala jednoduchou radu po internetu. Největší alchynmií života je svůj vnitřní svět na základě poznání řídit... U tebe nejistotu, úzkost způsobuje několik faktorů... Pomohli by ti např. u mne léčebné meditace, které vedou k vnitřnímu poznání a také k práci s tímto světem... Ke studentům v tíživé fin. situaci bývám vstřícná...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1