Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Nikol píše: 21. 7. 2014, 21.58

Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Žiju s přítelem už téměř dva roky, náš vztah už ani není vztah, nemáme spolu žádný sex a náš vztah mi připomíná spíš vztah bráchy se ségrou. Největším problém je jeho závislost na počítači, kdy v práci je na pc, pak přijde domů kolem 17h. a je opět do půlnoci na pc a takhle je to téměř každý den. Když se s ním o tom snažím mluvit, řekne mi, že žárlím a udělá ze mě hysterku a já nevím co ještě. Nepřipouští si, že by mohl být závislý. Ale nepřijde mi normální trávit tolik hodin denně na pc. A to nemluvím o to, že na pc veškerý čas tráví na facebooku a mnohdy prohlížením profilů holek. Nevím co si myslet a už vůbec nevím co mám dělat. Momentálně jsem dala v práci vypověď a jsem doma, přítel na to nebere absolutně ohled, nechává mne neustále samotnou. Když nesedí u pc, jde s kamarády ven. Opustila jsem kvůli němu svůj domov, své město, nemám tu žádné kamarádky, jsem tu uplně sama. Začínám litovat, že jsem se sem přestěhovala. Co mám teď dělat? Díky za pomoc

Odpověď: 28. 7. 2014, 15.21

Milá Nikol, budete se muset trhnout a jít dál bez něj... Přeji Vám, abyste měla dost odvahy a tu změnu dokázala. Taky přeju dobré nápady, kam se odstěhovat... domů? za prací?...

Petra píše: 21. 7. 2014, 19.45

Vážená paní doktorko, obracím se na Vás s prosbou, spíše o nějakou radu, nebo tak něco. Abych se Vám nejdříve představila, jmenuji se Petra, je mi 22 let, studující VŠ. Ve škole je to náročné, ale už jsem svůdně blízko konci. Narodila jsem se ve znamení štíra, v listopadu. Jde o to, sama nevím, jak pořádně začít. Víte, místo toho, abych si užívala života, chodila s kamarády ven, nebo třeba na skleničku, bavila se, tak jsem se naučila být sama a došlo mi, že to taky není dobře. Přítel u mě nehraje roli, v tomhle ohledu se mi smůla lepí na paty. Pak jsem o tom přemýšlela a došlo mi, že i chyba může být ve mě. Víte, jak jsem se naučila být prostě "sama", tak třeba jen zazvoní telefon a já znérvozním, někdo něco po mě chce a zase jsem nervózní. Je mi jasné, že se nezavděčím svými skutky všem najednou a pro to, mám pocit, že dělám všechno špatně. A to mě trápí. Mám pocit, že vůbec nejsem šťastná, neužívám si života, místo toho, jsem radši zalezlá doma a koukám na televizi. A když jsem u toho, například se zařeknu, že nebudu jíst sladké a hádejte, co udělám, druhý den jdu na čokoládu a to je pak výčitek svědomí. Nedokážu dodržet to, co si slíbím, že nebudu dělat. Samozřejmě problémů mám více, ale tohle je takové pro mě nejdůležitější. Proto Vás chci požádat, je nějaký recept na to? Nebo prostě to mám v povaze a neudělám s tím nic? Děkuji Vám za odpověď. S pozdravem Petra

Odpověď: 28. 7. 2014, 15.18

Milá Petro, děkuji za důvěru, ale... moc nerozumím tomu, co pro vás mohu udělat... najděte si kouče nebo psychoterapeuta a pusťte se s ním do změn, které chcete. Držím palce.

sovic píše: 21. 7. 2014, 18.35

Dobrý den, mám dotaz ohledně mého zdraví. Před čtyřmi měsící se mi objevila nevolnost až pocit na omdlení. Neustále jsem se klepala a střídaly se pocity horka a zimy. Tento stav trval několik hodin až mi museli přivolat záchranku. Záchranáří mi změřili tlak, který jsem měla celkem vysoký, normálně ho mívám spíše nízký. Řekli mi, že to nejspíš budou nervy, jelikož jsem měla před maturitou, ale ať si raději zajdu k lékaři. Druhý den jsem tedy šla ke své lékařce která mi odebrala krev a moč a později diagnostikovala zánět močového měchýře. Tak jsem tedy užívala antibiotika a pila urologický čaj. Ještě pár dní jsem měla takové nevolnosti, většinou když bylo venku dusno, ale pak se to uklidnilo. Po čtyřech měsicích, tedy před týdnem, se mi tento stav objevil znovu. Klepání, vysoký tlak, zrychlený tep, pocit na omdlení…Opět mi byl objeven zánět "močáku". Opět užívám antibiotika a "urolák". Antiiotika mám na deset dní a užívám je už týden, už pár dní jsem si připadala uplně v pořádku, tak jsem se rozhodla že se pujdu s kamarádkou projít na čerstvý vzduch, byla jsme venku necelou hodinu a opět se dostavili nevolnosti. Jakmile jsme přišla domu, nevolnosti přestali. Má matka trpěla na časté záněty, ale takové nevolnosti k tomu neměla. Mám strach jestli tyto nevolnosti nejsou způsobeny něčím uplně jiným. Už mě i napadlo, jestli tyhle stavy nejsou spíše psychický problém… Protože mimo to neustále myslím na to oc by mi všechno mohlo ještě být a mám o sebe přehnaný strach, když jsem byla na té zmíněné procházce, neustále jsem myslela na to, že bych tu mohla omdlít a kamarádka by nevěděla co dělat a tak dále. Teď když nad tím přemýšlím, připadám si jako hypochondr nebo tak něco A k otmu musím ještě dodat, že jsem do této příhody patřila mezi lidi, kteří si nemoc nepřipouští a s nemocí uplně normálně fungují, nikdy mě jen tak nic nepoložilo, to už muselo být A ani jsem nebývala tak často nemocná, maximálně v zimě nějaká chřipka. To, že je to psychický problém mě napadlo také díky tomu, že na sobě poslední rok pozotuji zvláštní změny chování. Například se bojím někde chodit sama (i ve dne), hned mě napadá jak by mě někdo mohl přepadnout, když to přeženu… Nebo například, když si jdeme s kamarádkami sednout ke sklence vína (což už teď bývá velmi minimálně), tak hned myslím na to jak mi bude špatně po alkoholu místo toho aabych se bavila… NIKDY jsem taková nebyla, vubec nechápu tyhle změny. Proto prosím o radu, zkušenosti nebo názor… děkuji

Odpověď: 28. 7. 2014, 15.15

Milá Sovic, panická úzkostná porucha... tak se dejte do hledání cesty... Ať vám strach nevezme žití... Knihy: O strachu; Poznej svůj strach a překonej ho. Pak taky popřemýšlejte o svých úzkostech, traumatech... Přeji pohodové letní dny.

Bea píše: 21. 7. 2014, 13.37

Dobrý den . Je mi 20 let . Pred asi pul rokem jsem zkusila pervitin byla to největší hloupost v životě . Na dojezdech mi začalo strašně bušit srdce a měla jsem pocit jako bych umírala . Jako bych měla infarkt . Strašně tlaky na hrudi , strach , měla jsem pocit ze snad zblbnu . Do dneska se mi to vrací asi 2krat do tydne vždy večer . Byla jsem uz i parkrat na pohotovosti (7)ale tam mi žádnou srdeční chorobu nenašli. Na internetu jsem celou tu dobu hledala co to může byt . Až vcera jsem narazila na panickou poruchu . Myslím že je to ono . Ale nechci si o tom povídat s lékařem . Mam strach ze bude hledat s čeho to mam ale nechci mu říct o tom ze si myslím ze je to z pervitinu . Stidim se za to a strašně lituji toho ze jsem to kdy vzala . Zničilo me to . Ani nevim jak bych to papsala ty stavy bušení ale je to hrůza . Proto se chci zeptat . Mohla bych s tím něco udelat sama nebo to nejde a musím vyhledat pomoc ? Daji se koupit nějaké antidepresiva na kterých nebudu závislá a nepotrebuji k tomu předpis doktora ? Předem vám děkuji za odpověď . Bea PS: ten tlak na hrudi cítím dodnes pořát i pichani na srdci a strach taky .

Odpověď: 28. 7. 2014, 15.10

Milá Beo, chtělo by to i www.https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Ohledně dotazu na léky vím o L-Tryptofan - nemám mnoho zpětných vazeb, jak to pomohlo - dejte případně tedy vědět. A nestydte se :).

Jana píše: 21. 7. 2014, 13.34

Dobrý den, prosím o radu, co se synem (20) který v celém bytě dělá neustálý nepořádek. Rozhodně nejsem ten typ, co musí mít doma pořád naklizíno. Ale že se projde v zablácených botech po podlaze, kterou jsem právě vytřela, mně vadí. V obýváku se pár hodin po týdenním úklidu povalují špinavé ponožky, láhev od pití, papírové kapesníky, obaly od sušenek (jeho pokoj neřeším). Nic nedá zpátky na své místo, věci jako třeba nůžky musím pořád hledat. Zapojit se není ochoten ani třeba jen vynést koš. Nejde to po dobrém ani po zlém, bohužel má oporu v manželovi, už jsme se kvůli tomu i pohádali. Připadám si někdy jako služka, jsem z toho unavená. Ráda bych to změnila, ale nevím jak. Děkuji.

Odpověď: 22. 7. 2014, 17.20

Milá Jano, vidím manželský problém... doporučuji manželskou poradnu (např.:www.https://rovena.info/manzelska-poradna-psychoterapie-rodinna-terapie-nymburk-kolin-mlada-boleslav.html ) Držím palce.

Kačka píše: 21. 7. 2014, 13.22

Dobrý den. Je mi 17 a mám staršího přítele, jsme spolu už půl roku. Nejdříve to mezi námi bylo strašně moc fajn, ale potom se to začalo kazit. Dělá mi policajta, chce vědět o každém mém kroku, zakazuje mi kamkoli chodit i s kamarádkami a pořád mi předhazuje, že se někde určitě kurvím. Nikdy bych ho nebyla schopná podvést a dost mě to zraňuje. Nedávno se do toho vložila i moje máma a chtěla si o tom s námi promluvit, ale nepomohlo to. Nemůžu se s ním ale ani rozejít, vyhrožuje mi, že když to udělám, tak skočí pod vlak. Bojím se, že by toho byl schopen, protože když není něco právě podle jeho představ, tak se řeže a to vážně dost. Nevím co mám dělat, nejsem v tomhle vztahu už šťastná, ale pořád ho miluji a nechci ho mít na svědomí. Prosím poraďte..

Odpověď: 22. 7. 2014, 17.18

Milá Kači, nejste zodpovědná za to, co udělá, když se rozejdete. Jste zodpovědná za výběr partnera, se kterým budete prožívat hezký život. Přeji vše dobré.

Anna píše: 20. 7. 2014, 22.00

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu ohledně manipulace. Jedná se přímo o mě - manipulátorku. Chtěla bych se toho zbavit, nechci takovou povahu mít. Je mi 43 let, mám dospělé dítě, 7 let mám přítele, který mi nyní řekl, že s ním manipuluji. Přečetl si totiž článek o manipulaci, poslal mi ho a opravdu jsem se v něm našla. Teď nevím, zda mám vztah ukončit, zdá se mi "přechozený", podle článku úplně jasně. Usoudila jsem, že se tak chovám z důvodu nízkého sebevědomí, nemám radost ze života, jsem otrávená, unavená, připadám si stará..... Vypíši Vám ve zkratce 5 znaků, o kterých se píše a jaké mám - všechny, bohužel. 1. odmítám přijmout zodpovědnost, ať se stane cokoli negativního, je to chyba partnera, ne moje. 2. dokáži vzbudit v partnerovi pocit viny. 3. nedovolím mu se přiblížit, on udělá krok, já couvnu. Partner chtěl vztah ukončil, dokázala jsem ho přesvědčit o opaku, ale časem se vše vrátilo do starých kolejí. 4. vzbudit v partnerovi pocit, že neustále zklamává. 5. partner neví, co vlastně chci, protože to nevím ani sama, definuji své požadavky nejasně. Můžete mi prosím poradit, jak to řešit, jak řešit sama sebe a stát se lepším sebevědomým člověkem bez manipulátorství? Také jsem začala žárlit, vyčítám mu vlastně už předem, že se na nějakou ženskou jen usměje. Přítel měl před rokem vztah, o kterém mi řekl po jejich tříměsíční známosti, pak se chtěl se mnou rozejít, ale "natáhla" jsem ho zpátky, s dotyčnou se hned rozešel. Chtěla jsem mít vztah jako dříve, ale stále na ten jeho úlet musím myslet, vrací se mi to a nedokážu odpustit. Nevím, zda má takový vztah budoucnost a význam. S tou paní si totiž během krátké doby plánoval společný život, respektive ona, protože má dvouleté dítě a hledá pro něho tatínka. Jenže on z toho vycouval a myslím, že se mu hodilo, že chci, aby byl se mnou. Utekl od zodpovědnosti a té paní i dítěti také ublížil. Snažím se mu věřit, ale dá se to vůbec? Není to vůbec stejné jako předtím, oba jsme se změnili, teda spíš já, on se snaží, ale zřejmě ho odrazuje moje chování a taky už nebaví. Občas se neudržím a hodím výčitku. Nebydlíme spolu, vídáme se pouze o víkendech. Nevím zda by bylo dobré sestěhování, mluvíme o tom, ale nevím, pomohlo by to? Děkuji Vám moc za ochotu a Váš čas. Anna

Odpověď: 22. 7. 2014, 17.16

Milá Anno, důležité je pořešit sebe... oceňuji, že jste své zrcadlo uviděla a neodmítla ho, proto věřím, že máte šanci... potřebujete se smířit s tím, že občas se i vám něco nepovede, že to není důvod, proč se odsoudit a nemít se ráda... věci se prostě dějí a mají své následky a není třeba hledat viníky. Když se naučíte věci pozorovat a nesoudit, uleví se Vám. Zrovna tak doporučuji, abyste vnímala vztah mezi vámi a neřešila, proč není s tou druhou. Milá Anno, když budete chtít na některých věcech pracovat společně, ozvěte se. Podpora bývá příjemná. Přeji vše dobré.

ALENA píše: 14. 7. 2014, 21.50

Po prázdninách jdu do nové školy. Po předešlé negativní skušenosti kde se se mnou nikdo nebavil nebo mi nadávali a pomlouvali mě mám strach jít znovu mezi lidi aby se to už neopakovalo. Nevím jak se mám chovat abych si našla přátele a nenudila je ale ani nebyla otravná. Nevím jestli je dobrý mluvit o sobě když mě neco trápi nebo to lidi obtežuje a nezajíma je to. Taky mám problém s tím že jsem se sebepoškozovala (pořád z toho nejsem úplně venku) ale na konci předešlé školy jsem už normálne nosila krátky rukáv protože to bylo každému fuk a stejně mě už dluho všelijak pomlouvali a už mi víc nic ublížit nemohli, ale nevím zda je dobrý své jizvy schovávat aby si o mně na nové škole hned nemysleli že chci akorát tak pozornost nebo že sem blázen. Už teď si v hlavě představuju rúzne varianty jak to tam asi bude a jak by se to vyvýjelo kdybych se chovala jako úplny introvert co skoro ani nemluví a nechce ostatní sebou obtežovat nebo jako veselý extrovert co se teší že má před sebou nový život ale nestydí se za sebe a svou minulost...A taky si přijdu že jakoukoliv cestou se rozhodnu jít tak to stejně dopadne špatně a tak jako na předešlé škole :( Zní to hrozně negativisticky ale přijde mi to jako že to tak opravdu bude a tak se bojím a nevím co s tím.

Odpověď: 20. 7. 2014, 8.35

Milá Alenko, těžko říct, co bude. Přála bych ti, aby se podařilo najít kamarádku či kamarádky - aby tě na nové škole pro začátek vzal někdo pod ochranná křídla - můžeš o tématu, o svém strachu, mluvit s třídní nebo se školním psychologem.... tak nevím, kolik ti je a jaká škola... zkus si představovat raději hezké varianty... v principu by bylo užitečné, kdybys spolupracovala s psychologem, abys probrala své otázky a témata. Najdi si třeba nějaké knihy Jak si najít přátele... taky trochu inspirace https://rovena.info/jak-se-vyrovnat-s-sikanou-z-detstvi.html Držím ti palce a najdi si na konzultaci někoho u vás...

Oli píše: 14. 7. 2014, 21.33

Zdravím.Prosím vás,je mi 21 let, jsem na vysoké ale jinak nevím co bych v životě chtěla dělat. Zdá se mi že všichni naokolo už vědí co chtějí a mají představu o svém životě jenom já jsem pořád jakoby mimo. Ve svém snovém světě plném fantazie a myšlenek ale v reálnem světě neumím moc existovat. Když racionálne skusím zhodnotit svuj život tak svou budoucnost vidím hrozně pesimisticky že nemám šanci se prosadit a budu jen na obtíž a živoření. Co mám dělat?

Odpověď: 20. 7. 2014, 8.27

Milá Oli, je potřeba žít v reálném světe a realizovat svou touhu. Své místo na slunci má každý. napiš si reálně přání, co bys chtěla dělat v tomto roce a jakými kroky to zrealizuješ včt. časového horizontu. Také si napiš vzdálenější cíle a kroky k realizaci... pak to prostě dělej. Můžeš vyhledat psychologa, abyste na tématu pracovali společně... (můžeš se samozřejmě ozvat). Přeji vše dobré.

Vojta píše: 14. 7. 2014, 20.27

Dobrý den. Nevím co si mám o sobě myslet, přijdu si že jsem zapoměl na svou minulost, že jsem tehdy ani nežil a nic si neuvědomoval. Jen teď, když už jsem dospělý přemýšlim co všechno jsem si nevšímal, jak sem se nestaral o nic,nezajímal se. Mám z toho pocity hněvu na sebe za to i na to že si nemůžu vzpomenoout na víc. Vím, je to minulost a mám se soustředit na přítomnost ale mě to nedá ani spát. Chtěl bych se vrátit do minulosti a přežít to lépe,napravit co jsem mohl ale neudelal. Ku příkladu těď pátrap po něčem co se stalo na základce. Vedle naší třídy byl o něco starší ročník. Chodili tam dvě dívky, byly pořád oblečené v černém, tmavý mejkap, měli rády kapelu Tokio Hotel...A jedného dne si buď jedna nebo obě vzali životy. Já si jen pamatuju neurčité řečí od učitelú nebo od lidí když o tom náhodou něco prohodili ale v podstatě sem to nevnímal, vůbec se mě to nijak nedotýkalo ani mi nebylo smutno z tragické události,nic... Teď když jsem si na to trochu spoměl, mám to v hlavě moc hmlistě, pamatuju si akorát pár obrazú jak ty dívky jdou po chodbě a mně přišli jako opravdu silné, bál jsem se k nim ozvat protože jsem byl naproti nim prcek a stejně by to bylo divné. A teď už je moc pozdě a nevím, asi bych chtěl kontaktovat jejich rodiny i když by určite nechteli otevírat staré rány a já vlastne ani nevím jak se jmenovali...Myslím že nemůžu nechat jít prič minulost když jsem ji vlastně ani neprožil.

Odpověď: 16. 7. 2014, 13.06

Milý Vojto, minulost jste nějakým způsobem prožil, můžete ji nějak vyhodnotit, něco si vzít pro sebe z toho a měnit přítomnost a budoucnost. Vnímejte, jaké myšlenky jsou konstruktivní a jaké nikoliv... minulost fakt nezměníte... vy nejste zodpovědný za to, že se někdo rozhodl zabít (pokud jste ho neterorizoval...) - mmj. se vás to skutečně netýkalo... nepodléhal jste v té době davové psychóze hře na smutek, což je v pořádku... (že byli smutní lidé z jejich blízkého okolí bylo přirozené, ale vy jste s nimi neměl nic...) Tak Vojto, nehysterčete ani dodatečně. Všímejte si věcí kolem a ty které můžete ovlivnit v dobrém, ovlivnujte a jiné nechte plavat. Pohodové dny.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1