Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Olinka(21) píše: 12. 8. 2014, 12.01

Dobrý den. Mohu jít za psychologem s tím že jsem si přečetla hodně článku na netu o svých potížích a sedí na mně přesně diagnóza Hraničná porucha osobnosti? Protože nechci aby jim to přišlo vtipné že jsem si něco přečetla a hned sem si dala nálepku. Nebo že si hraju na odborníka. Ale chtěla bych své potíže řešit, třeba terapií. Neumíte mi prosím poradit dobrého psychologa v Praze na tuhle poruchu? Dopředu dekuju za odpověď.

Odpověď: 13. 8. 2014, 11.57

Milá Oli, věřím, že na netu najdete toho, koho potřebujete. A důležité je za tím člověkem jít s tím, co chcete řešit, změnit... Přeji vše dobré.

Otylka píše: 12. 8. 2014, 11.20

Dobrý den, píšu ohledně mé matky. Bývalá učitelka ZŠ, již léta v důchodu(69 let).Po smrti manžela před 10 lety se uzavřela do sebe a upnula se na psa. Nikam nechodí pouze pracuje na zahradě a venčí psa. Bydlí v rodinném domku s mou svobodnou sestrou(40 let). Má jediného vnuka z mé strany, avšak nikterak o něj neprojevuje zájem. Hlídá ho pouze ve vyjímečných situacích, nikdy se však sama nenabídne. Jakmile přijde sestra z práce, okamžitě jí ho předává do péče (má toho nad hlavu). Hlavní problém je pes, vynucuje si a trvá na tom, aby sestra venčila denně v 5,30 ráno včetně sobot a nedělí i když chodí do práce a dále v 17,30 odpoledne, takže musí spěchat a nikde se nezdržovat. Matka je velmi dominantní i když tvrdí, že nikomu nevnucuje svůj názor. Problém nastal nyní, kdy si matka natáhla vaz v koleni s artrosou III. stupně a zůstala o berlích. Pravidla se psem však trvají a přibylo venčení které zastávala ona a to v 8,30 a 13,00. Předesílám že mají rodinný domek s velkou zahradou. Sestra má jít na operaci a já se již nyní děsím, že po mně bude vyžadovat tento psí servis. Když odmítnu bude oheň na střeše. Navíc mám v sobě neochotu za těch 10 let co je můj syn - její vnuk na světě a vím, že hlídání bylo vždy s velkými potížemi. Děkuji

Odpověď: 13. 8. 2014, 11.56

Milá Otylko, já vás soudit nebudu. Vy soudíte sama sebe... Dospělý každého věku by si měl zařídit život, na který stačí. Když si rodiče obstarají 10h polí a pak vyžadují práci dospělých dětí, je to od nich nefér... podobně se psem - zvláště, když je zahrada... Přeji vše dobré.

Markéta píše: 12. 8. 2014, 10.33

Dobrý den, Právě jsem vyšla ze střední školy a mám svojí první práci.Problém je v tom,že beru naprosto příšerný nízký plat a druhá věc je ta,že mám čím dál tím větší problémy se svojí nadřízenou.Snažím se dělat vše,tak jak mě tady učí..Jenže na škole nás to učili jinak.Neustále má narážky na to,že ze školy nic neumím a je to mnohem horší semnou než si myslela. na rovinu mi řekla,že mám měsíc a půl na to,abych se vše naučila,jinak půjdu..Na jednu stranu obor změnit nechci a proto se to snažím vše vydržet,ale na druhou mi tu práci svým chování znechucuje.Mám dost problém se sebevědomím a to,že mi neustále nadává i za blbosti a staví mě to řady,jako 5leté dítě mi fakt vadí,ale o tu práci stojím.Mám pocit,že jsem tu fakt na nic..že nic neumím a nic umět ani nebudu,protože když neumím ani to,co jsem studovala a s láskou,tak mi v hlavě běhá to,že se neuživím a nepostavím na své nohy...Jsem neštastná z té nadřízené,protože se opravdu snažím a nevím,jak se jí mám zavděčit..Prostě mě ve škole nenaučili to,co potřebuju v praxi a ted se mi to špatně učí:(..Navíc je na mě opravdový tlak.Zadarmo dojíždím do jejich práce,kterou mají ještě doma,abych se toho víc naučila a stejnak se jim nezavděčím.Zkuste mi prosím poradit,co s tím mám dělat. Chci si práci udržet,ale zároven mě to tu ubíjí. Děkuji za odpověd.

Odpověď: 13. 8. 2014, 11.52

Milá Markétko, tady rada těžká. Věř, že když to nejde tady, tvoje kariéra tím nekončí. Učit se je třeba - nejlépe celý život, školou to skutečně nekončí.A toto je tvoje první zkušennost, něco si z toho vezmeš a půjdeš dál. Když se ti podaří vzít to trochu s nadhledem - bud bude nebo nebude - to se uvidí, ale pro tebe to každopádně bude dobré. Když budeš muset jít dál, budeš mít kus praxe a zbavíš se nepříjemné ženské. Když zůstaneš - stejně zvaš, zda ty vztahy stojí za ty nervy.... Držím palce.

DaDa píše: 11. 8. 2014, 15.56

Dobrý den. Je mi 20 let, pořád studuju ale spoměla jsem si na pár věcí. Když jsem byla na základce tak mě šikanovali a na střední to taky nebyla žádna sláva. Bylo mi hrozně, nenávidela jsem se protože jsem jiná a neumím si najít kamarády. Až teď jsem našla lidi kteří mi pomohli a berou mě jaká sem a už mi je líp. Jen si na netu píšu s jednou dívkou, je ji 13 let a je na tom jako já tehdy. A spousta dalších detí taky. Hrozně bych jim chtěla pomoct protože vím jaké to bylo. Nechci aby se deti báli chodit do školy, brečeli a každý večer třeba i uvažovali o sebevražde. Někdo by jim řekl že musí vydržet a být silní ale to není správne. Proč musíme trpět? Určite to jde zmněnit. A tak se ptám jestli nevíte poradit co mám dělat, na koho se obrátit, s kým mám spolupracovat aby se konečne začalo něco opravdu dělat. Protože určite existují kampane a poradny a nevím co ale to rozhodně nestačí. Teď si přijdu akurát tak bezmocná.

Odpověď: 13. 8. 2014, 11.46

Milá Dado, ano, existují metodické programy na prevenci šikany a na práci se vztahy ve třídě. Každá škola má zpracovaný Minimální preventivní program, který obsahuje i postup prevence šikany a její řešení. Můžete upozornit českou školní inspekci na neřešení tohoto tématu v konkrétní škole. V obecné rovině je třeba se obrátit na nějakou kompetentní osobu - rodič, třídní, výchovný poroadce, metodik primární prevence nebo školní psycholog a požádat ji o spolupráci při zjednání nápravy. Pokud tak dospělý neučiní, jedná v nesouladu s platnými předpisy. Držím palce.

Petra T píše: 11. 8. 2014, 10.48

Dobrý den. Jsem vysoko senzitivní člověk. Vadí mi spousta věcí jako světlo, některé zvuky,pachy, spousta lidí a tak dále. Naopak zas vnímam spoustu věcí co jiní ne. Někdy jsem malovala ale mám teď takový blok k tomu tak už spíš jen píšu příběhy. Jsem taky ale duševně hodně přecitlivělá. Brečím i pro věci které jsou pro ostatní úplne banalní. A hodně špatně snášim kritiku. A taky samotu. Vlastně sem sama skoro celý život, nikdo mě nechápe a vlastně se nikdo se mnou nechce bavit pro mou povahu. Říkají že musí být všechno podle mě, že jsem detinská, rozmazlená, všechno mi vadí, nic nevydržím a tak dále. Nejsem taková protože chci, moc mě jejich řeči bolí. A jsou od lidí co byli chvíli jako kamarádi ale taky od rodiny. Nevím co dělat protože nikdo nechápe jak je težké být mnou, moc se snažím a dělám co můžu a nakonec to stejně není dost. Vím že nikdy nebudu "normálni" ale taky nechci být pořád sama jen to těď nezvládam.

Odpověď: 13. 8. 2014, 8.41

Milá Petro, doporučuji navštívit psychiatra a spolupracovat s psychoterapeutem na změnách, které si přejete.

Milan píše: 11. 8. 2014, 6.07

Dobrý den, mám na vás jeden dotaz. Začal jsem mít problémy s manželkou, i když jak se to vezme, ona žádné necítí. Je mně 43 let, manželka je o rok mladší a máme jednoho syna 18 let. V poslední době se manželka velmi silně upnula na syna, chová se k němu jako k partnerovi, obskakuje, ho, opečovává, až neúměrně v jeho věku. Za to se mnou mluví na půl huby nebo rýpe a sekýruje, často má špatnou náladu nebo je věčně nespokojená.Trvá to více než rok. Chodím normálně do práce, vydělám docela slušné peníze, nemám ani nehledám si žádnou milenku a ženě pomáhám myslím si docela dost, vůbec mně nenapadá žádný důvod pro takový obrat. Proč se tak chová, mi nikdy neřekla, žádný problém prý není, a jediný, kdo má problém jsem já. Ani se nestalo nic v rodině, žádná změna nebo konflikt. Vztah se synem jsme měli dobrý, ale teď se v poslední době se mnou v podstatě přestal bavit, vše řeší jen s matkou, případně s babičkou (mojí tchyní). Vypadá to, že mají spolu nějaké tajnosti, o kterých já nemám vědět. Jediné, co mně napadá, snad jen že možná mohly projevit "geny" po její matce (rozvedená, všichni chlapi jsou podle ní trotlové, zato je velmi fixovaná na děti, mojí ženu a švagrovou a jejich děti, své vnuky). Asi jí nedostanu do poradny, tak prosím aspoň tady o radu jak dál, nedokážu odhadnout, jestli jí to přejde nebo jestli by to mohla být předzvěst něčeho horšího.

Odpověď: 13. 8. 2014, 8.40

Milý Milane, nejsem veštírna ;) . S těmi "geny" máte patrně docela pravdu. Podívejte se na www.konstelace.info . Když máte problém vy a nikdo jiný nemá pocit, že vám s ním má pomoci, pak si s problémem budete muset poradit sám a zařídit se podle toho. Manželce jasně řekněte, že takový stav vám nevyhovuje a když bude trvat i nadále, nemůžete zajistit, že si své potřeby citové sounáležitosti nebudete řešit jinak. Přeji vše dobré.

Verča píše: 4. 8. 2014, 19.51

Dobrý den. Mám dotaz. Je možný že sice jsem žena ale cítim jako bych si nepotřebovala hledat "druhou polovičku" protože jako bych měla i tu mužskou část již ve vlastí duši. Nebo že bych měla i druhou duši která je mužského pohlavý. Často o sobě mluvím v mužském rodu, jsem umělecky založená a tak když maluju nebo píšu příběh tak hlavní postava je väčšinou kluk. A i ten kluk je takový spíš jemný a citlivý. Proto mám takový problém že jsem nikdy neměla žádny vztah s nikým. Umím kamarádit ale nic vím jsem ještě nezažila. Není to tak že bych si přišla že nikoho nepotřebuju protože jsem "kompletní",nemám ani ráda samotu. Jen nevím co to se mnou je, zda bych neměla navštívit sexuologa

Odpověď: 10. 8. 2014, 12.13

Milá Veru, spíše se vydej na seminář tantry :) Že v sobě máš mužskou a ženskou část dobře vyvinutou, je v pořádku. Optimální je poměr 45% na 55% ve prospěch fyzického pohlaví . Přeji vše dobré.

Martin píše: 4. 8. 2014, 19.39

Dobrý den, je toho na mě v poslední době strašně moc a moje zázemí místo aby mi dodávalo oporu a energii se třese na hraně smrtelných křečí. Ale po pořádku vám povím, jak jsem se dostal do situace, kde jsem. V pubertě mi umřeli zbývající prarodiče a já musel v některých věcech předčasně vyspět. Od mala jsem se motal kolem výstavby aj. ,takže, co studovat byla jasná volba a myslím si, že mě tento obor naplňuje a vidím v něm svou budoucí seberealizaci. V druhém ročníku SŠ jsem se seznámil se svou stávající partnerkou, tehdy ji bylo 14. Po roce jsme se dali dohromady (ji bylo 15 mi 19). V některých ohledech byla na svůj věk hodně vyspělá a dál už to šlo samo. Zažili jsme spolu krásné chvíle zamilovanosti, první sex. Já šel na VŠ ona na SŠ, kde byla na intru a začalo 4 roky vztahu na dálku. O to víc jsme se na sebe o víkendu těšili. VŠ jsem měl těžkou, ale zvládal jsem to. Bohužel magisterské studium bude ještě těžší a já mám strach z toho jak to zvládnu. Budu se muset hodně intelektuálně přerůst a dále rozšiřovat své obzory. Celkem se bojím, že to nezvládnu, ztratím rok života a zklamu své okolí. V tomto bodě je emocionální stránka věci silnější než ta racionální (nic se neděje, stavebnictví je rozmanitý obor, můžu v něm dělat něco jiného,aj.). V poslední době jsem si všiml, že mám i nízké sebevědomí. Analýzami se dostanu do kruhu ze kterého neumím citem vybrat dobré řešení, takže zkouším různé cesty a stojí mě to spoustu sil a času. Zkrátka mi jeden ze základů života bere víc energie než dává, ale věřím, že je to nutná daň dostudovat a poté se snad dostat k práci která mě uživí a bude naplňovat. Pocit strachu z neznámého v této chvíli zažívá snad každý a doufám, že se s ním vyrovnám. Díky nedostatku času jsem hodně omezil styk s kamarády (náročná škola, přednost partnerce), někdy se vídáme, ale není to nic pravidelného. Celkem se mi podařilo udržet všechny dobré přátele, rodina mě podporuje... Koníčky jsem bohužel nikdy moc neměl. Z hlediska společenského žití mě mrzí, že je velice úzké, nenavazuji moc nových kontaktů. Ani si už nejsem jistý jak bych to zvládl, kdybych měl čas... Trochu pochyby o sobě samém. Bohužel se mi přímo před očima rozsypává můj dlouholetý vztah. V jejím maturitním a mém bakalářském ročníku jsme na sebe měli snad nejméně času co pamatuji. Mám obavy, zda jsem svou partnerkou nepotkal příliš brzo. Chvílemi jsem možná nebyl jen partner, ale i rodič, který ji otvíral nové možnosti, motivoval... V této věci si nejsem jist jak to bylo, ale určitě to ovlivnilo můj úsudek a očekávání. Partnerka je velmi úzce profilovaná - je posedlá psy a koňmi (velice se na ně váže). O nějaký širší základní přehled moc nejeví zájem. Nevadí ji to. Z mého pohledu ji to strašně omezuje. Po letech vztahu to hodně vnímám. I mí přátelé mi kdysi řekli, že hodně uvažují o čem se sní díky úzké profilaci bavit. Teď se nedostala na VŠ (dle mého k tomu přistoupila lehkovážně a neudělala pro to všechno). Jako každý říkala, že když se nedostane, tak půjde pracovat. Se střední zemědělkou to je, ale těžké. Jdou ji jazyky tak jsem se ji snažil motivovat ať jde studovat je nebo něco jiného. Místo toho chce jít pracovat a že za rok zkusí uměleckou (poslední dva roky ji začalo hodně bavit kreslit). Takže si začala hledat prací. Celkem rychle ji našla na poště (ani nečekala na další nabídky) a vypadá to, že ji ta práce vůbec nevadí. Z čehož jsem úplně v šoku. Ve 20 letech by měla být ještě plná snů, ctižádosti, ambicí a ona se chce zavrtat za 11000 měsíčně na poště? Za celých pět let jsem si neuvědomil jak postrádá ambice(vzhledem k jejím životním cílům bych očekával větší profesní ambice - shodují se s mými, ale navíc chce koně) a z rodinného zázemí nemůže mít ani větší. Zamítnutí odvolání a sehnání práce se odehrálo asi během týdne, kdy jsme se moc neviděli. Takže jsem to pak musel hodně rozdýchat a trochu jsme se pohádali, kde mi v podstatě bylo řečeno, že ji musím brát jakou je a ne jakou ji chci já. U ní doma, že si myslí, že jsem moc ambiciózní?!!! Naopak si myslím, že díky svým zážitkům a zkušenostem mám celkem racionální uvažování a představu jak těžké je dosáhnout na vlastní bydlení, uživit rodinu a podobně. Proto studuju abych měl vyšší vzdělání pro lepší práci, která mi má umožnit pořídit si vlastní bydlení a založit rodinu se kterou budu moci i sem tam odjet na dovolenou a ne 3x otočit každou korunu. Díky jejím nízkým ambicím pochybuju, že bude mít vůbec zájem ještě dodělat VŠ. Jejím rodičům je to očividně jedno, že bude dělat na poště jim asi taky moc nevidí, hlavně že má práci. Jsem rád, že má tak brzo práci, ale v jejím věku očekávám, že k tomu bude přistupovat, jako, že to je na přechodnou dobu, ne že se v ní zahrabe na já nevím jak dlouho... S takovým platem člověk na vlastní bydlení moc nenašetří, kde jsou peníze na psa, kterému se hodně věnuje a případného koně. Když se ptám zda hledá další prací, tak odpoví, že ano, ale dál to nerozvádí a mi se zdá, že pasivně čeká až o ni zakopne... Z jejího pohledu chce na odcizení reagovat spíše utužením vztahu, ale já nemám díky škole tolik času, přes prázdniny pracuji a abych měl peníze a zároveň i nějakou praxi. Na pohybové aktivity partnerka moc není a já po 5 letech vztahu už o nějakém koukání na film z postele nechci ani slyšet... Dost na to, že pořád slyším o psech a koních... Už si nejsem jistý, zda se na naše chvíle netěším čím dál míň (stereotypní, její úzká profilace nás z mého pohledu strašně omezuje). Vidím hlavně negativní věci a na ty pozitivní si musím vždycky vzpomenout. Chvílemi začínám o nás pochybovat, aj. Zda se partnerka vydává vlevo a já vpravo... Ze školy jsem unavený a nervózní a místo abych se opřel o stabilní vztah naopak zvažuju, zda se nenávratně poškodil a radši ho ukončit než v něm setrvávat a prodlužovat agonii (zkratka se přechodil?). Na druhou stranu mám strach ukončit tak dlouhý vztah (nějak na tom vztahu ještě zapracovat, ale nevím jak, když to bohužel vypadá,že hlavně nespokojený jsem já), kterému jsem věnoval spoustu času na úkor části kamarádu a navazování nových přátelství. Zda se nechytám udělat životní chybu a zda si v budoucnu dokážu najít další partnerku. Zkratka mám strach z dalšího profesního vývoje a bohužel problémy i případný strach z partnerského vývoje a nevím jak dál.

Odpověď: 10. 8. 2014, 12.10

Milý Martine, postrádám otázku... první vztah nemusí být poslední... Pokud jeden má chuť se rozvíjet a druhý ne, je to skutečně závažný problém... a nedoporučuji... Přeji vše dobré.

Alena Mikulášková píše: 4. 8. 2014, 10.49

Dobrý den. Minulý školní rok jsem měli na hodine etické výchovy takovou hru. Tedy nevím jak to pojměnovat a jaký to mělo mít smysl kromně toho že mně to úplně psychicky zničilo a pořád na to myslím. Hra byla o tom že jsme si všichni sedli jakoby do člunu. Pluli sme po oceánu ale bylo nás moc, člun byl přetežený a někdo se musel objetovat aby ostatní zachránil. Sice sme museli hrát všichni ale já jsem tichá holka co se moc nezapojuje do kolektivu, mám jen pár přátel, když se ale někdo ke mné ozve jsem přátelská a milá... Dobrá, spolužáci se začali dohadovat, hádat, vymýšlet, smát se a pak když už jsem doufala že hodina brzo skonči a bude pokoj,někdo prohodil " Tak vyhoďme Alču, nikomu chybět nebude." a všichni okamžite souhlasili!!! Hrozně mě to zabolelo, rychle jsem utekla ze třídy na záchod a pak domů.Těď jsem už asi jediná co to pamatuje. Od té doby ale pořád myslím na sebevraždu. Protože je to pravda co řekli. Možná by má smrt znamenala něco jako upozornení, že slova bolí.

Odpověď: 10. 8. 2014, 12.02

Milá Alčo, ano, slova bolí... na počátku činu je myšlenka vyjádřena slovem - měli bychom hlídat své myšlenky... Co na to napsat více? pokus se vzít to jako plácnutí... ty víš, jaká jsi, jak si moderuješ život... taky to vem jako info o lidech, že citlivostí skupina nepřetéká... Držím palce.

Mori Summer píše: 4. 8. 2014, 10.26

Prosím, co mám dělat.Přítel je v reedukačním centru, označili ho za antisociála protože měl veřejné antinatalistické a efilistické projevy. Nikdo ho nechápe, je moc citlivý a težce to tam zvláda. Chodím ho navštěvovat, je pořád domlácený, nedávají jim moc jíst, celý den musí makat a při tom jim nadávají a ponižují je. Vidím na něm že je víc a víc v depresi, prchá z něj život. Moc se bojím co bude. Je nám 16 let, po dobu co spolu chodíme už vím kdy ho něco trápi, on sice nerad přiznáva své pocity ale ani nemusí nic říkat je to už prostě zřejmé. Nevím jak mu pomoct. Děti co jsou tam má společnost za vyvrheli, nestarají se o ně, jakoby jim sebrali lidskou hodnotu. Chci jim pomoct, poraďte mi prosím jak.Máma mně neposlouchá, nejradeji by byla kdybych na něj zapoměla a jeho rodina by byla nejradeji abych ho tam drželi napořád :(

Odpověď: 10. 8. 2014, 11.57

Milá S., neznám okolnosti... antisociál měl patrně nápady a projevy proti životu a rozvoji jiných lidí... agrese budí agresi Na vlastní kůži následky vlastních postojů? Nevím o tom, že by v čr byl výchovný ústav, kde by dětem sbírali hodnotu, mlátili je a nedali najíst... Mít rád život, lásku a úctu k lidem, k životu...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1