Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Maminka píše: 24. 9. 2014, 8.21

Dobry den,mam 7,5 leteho syna,chodi do 2.tridy.od zacatku skol.roku jsou s nim potize.ublizuje spoluzakum a nadava jim vulgarne.na zacatku 1.tridy byli prvni 2 mesice podobne,ale nenadaval sproste,ted je to ve skole neunosne.ode dneska syna preradili do jine tridy a hrozi mu,ze bude chodit do nake specialni skoly pro nehodne deti,nevim zatim co je to za skolu a doufam,ze ho tam nebudou chtit dat.chodi 3krat do tydne na fotbal a i ve skole chodi jednou tydne.doma se chova hezky a my nemluvime vulgarne.nevim si uz rady a jsem z toho nestasna....

Odpověď: 27. 9. 2014, 9.10

Milá mami, přeřazení do speciální školy může být docela užitečné neb tam jsou specialisté a individuální přístup, takže doporučuji spíše o tuto školu stát.

Zuzka píše: 23. 9. 2014, 21.58

Dobrý den, potřebuji poradit a někomu se svěřit. V 15ti letech se mi rozvedli rodiče, bylo to dost stresující období, protože jsem bydlela s mámou, táta dělal problémy atd, začala jsem mít panické ataky. Ty trvají stále. V tu dobu jsem si našla přítele, se kterým jsem byla 3 roky. Byla to moje první láska , ale on mě neustále podváděl, lhal a dělal mě nešťastnou. Nakonec jsem byla tak hloupá a šla jsem s ním bydlet. Bydleli jsme spolu rok a ten rok mě neustále alespoň 2x týdně mlátil. Kolikrát přišel domů opilej a mlátil mě za neumyté nádobí nebo nevyžehlené oblečení a další. Jednou to ale vyústilo a odvezla mě sanitka s pohmožděnou pánví. Bylo mi 18 a jemu taky. Teď je mi 20 a mám pocit, že nestojím za nic. Nikam moc nechodím, ztratila jsem naprostý zájem o společnost lidí. Když nemusim, tak nikam nechodim. Připadá mi, že je mi nejlépe u mě v pokoji. Když jsem ve společnosti více lidí např. koncert, velké davy , tak mi je z toho zle, špatně se mi dýchá. Jsem nedůvěřivá a má pocity, že mě nikdo nemá rád. Snažím se s tím něco dělat, chodím ráda ven na procházky se psem, nebo si zacvičit. To jediné mi vždy trochu pomůže ale ty stavy kdy nevím kudy kam jsou pravdu hrozné a nedokážu přijít na to odkud to všechno pramení. Prosím o nějakou radu. Děkuju

Odpověď: 27. 9. 2014, 9.07

Milá Zuzko, panické ataky souvisí se strachem o život, se ztrátou prožívání toho, že "můj život je v bezpečí na všech úrovních". V 15ti letech člověk ještě potřebuje prožívat bezpečí, které vyplývá ze sounáležitosti se členy vlastní tlupy = rodiny. Fyzická agrese od milovaného člověka na pohodě nepřidá... Zuzko, neznám váš život, vás, abych nejlépe odhadla, kudy cesta... nechat si pomoci antidepresívy také nemusí být špatné... stanovte si nějaké cíle a cestu a za nimi jděte. Třeba se stavte na individuální konzultaci či na https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Přeji vše dobré.

R. píše: 23. 9. 2014, 15.42

Jedu na hospitalizaci do bohnic. hrozně se bojím jak to tam bude, jestli na mě nebudou špatný a chovat se ke mě jako k bláznovi. bojím se že tam ze mě všemi léky a "terapii" udělají někoho jiného nebo že pak budu jako zelenina. ani nevím proč to sem píšu, snad jen abych měl pocit jistoty že sem někde psal když sem ještě "normálni". Pak tady asi napíšu jak bylo když toho budu schopen. Tak mi prosím držte palce :/

Odpověď: 26. 9. 2014, 15.17

Držím palce a těším se na info :)

babička píše: 23. 9. 2014, 9.18

Mám vnuka,který nyní v opravném termínu odmaturoval, ale vůbec se nesnaží najít si práci.Je mu 21 let.Když mu předložíme inzeráty s nabídkami, stejně tam nejde ani nezavolá.Dcera se 2x rozvedla, poprvé mu bylo 6 let a ztrátu otce špatně nesl. Otčím se nesnažil si ho získat, byl líný si s ním třeba zakopat s míčem. Lepší to mezi nimi bylo až po 10 ti letech, ale dcera se znova rozvedla a přivedla si dalšího přítele. Toho vnuk nesnáší vůbec a od té doby nastaly větší problémy. Muž je ze sociálně slabší rodiny, mamánek,málo vydělává a nedokáže rodinu zabezpečit, tak se vnuk asi také nechce starat. Mám ho ráda a mám strach, aby ho dcera nevyhodila a on neskončil pod mostem a na drogách.Mimochodem - já její výběr partnerů také neschvaluji. Můžete mi poradit, jak ho podpořit při vstupu do života? Děkuji babička

Odpověď: 26. 9. 2014, 15.06

Milá babi, možná vyhození může být pro vnuka startérem do života - nebojte se toho... tak jako nemůžete odžít tivot za svou dceru, tak ho nemůžete odžít za vnuka. Chápu, že byste mu přála řádný život a samostatnost, vy mu můžete jako babička nabídnout polévku apod., když přijde na návštěvu, nabídnout pochopení a radu, když si o ni řekne... Přeji vše dobré.

Nikuž píše: 22. 9. 2014, 21.52

Ahojky je mi 17 a mám takový větší problém, bavím se o tom i s přáteli, ale sami mi nedokážou pomoci, proto se chci svěřit. Byla bych moc ráda kdyby tohle zůstalo pouze mezi námi. Tak, abych nějak začala, necelé 4 měsíce mám přítele, kterému za nedlouho bude 23, máme spolu úžasný vztah, bavíme se spolu o všem trávíme spolu spoustu času, bohužel máme každý odlišné koníčky, on hudbu a já koně a zemědělství. No a právě to zemědělství v nás dělá neplechu nebo v nás, spíše jen se mnou, sice nemám řidičák, ale traktor řídím skoro každý den s mým kamarádem (30 let). O mě má rád víc než kamarádku, ale já dřív prostě brala jsem ho pouze jako kamaráda, ale on bojuje, bojuje o mě jak jen to jde a prostě nikdy na mě nic nezkusil (tělesně) a prostě nevím co se týká citů tak do mě „vnikl“, zdají se mi o něm sny bavíme se o všem je to opravdu skvělý kamarád, dokonce jsem k němu začala něco cítit a to je ten problém. Nevím jak se mám rozhodnout …. Obě osoby nechci ranit a prostě je tam strašně moc ale sama opravdu nevím si rady, skoro nespím ….. byla bych nejradši s oběma, ale to prostě nejde .. Už mi nic nedává smysl … Moc děkuju za odpověď.

Odpověď: 26. 9. 2014, 15.00

Milá Niki, věřte, že obě varianty jsou správné, že nemůžete udělat chybu... obě cesty jsou správné... užívejte radostí přítomného okamžiku... pokud chcete volit partnera pro budoucnost (což v 17ti není zcela nutné), zvažte, čí životní styl je pro vás lákavější (mmj. nepřehlížejte charatkterové vlastnosti a jak prožíváte milování...) Přeji vše dobré.

Lucie píše: 22. 9. 2014, 18.17

Dobrý den, řeším už docela dlouho jeden problém a nevím, jak ho řešit. Třeba mi tu někdo nezaujatý poradí... Je mi 24 let a 4 roky žiju s přítelem (23). Už jsme skoro jak manželé. Já hypotéka, on půjčka na auto... no prostě klasické problémy života. Poslední dobou jsme se často hádali kvůli jeho nespolehlivosti ohledně peněz, nikdy neuměl vyjít do výplaty... a taky kvůli tomu, že na mě nikdy neměl čas, dával přednost kamarádům přede mnou, nikdy žádný výlet, nic. Neobejmul, nepohladil - jen když chtěl sex, a ten chtěl zase dost často (oproti mně). Poslední dobou se mi ten sex hrozně zprotivil, myslím, že to bylo tím, že jsem to dělala, aniž bych měla chut, prostě mu jen vyhověla, aby byl klid. Jinak všechno fungovalo - komunikace v pořádku, kupoval dárečky (docela často), uklízel - jakože když se mi nechtělo, tak opravdu uklidil celý byt od umytí nádobí, vytření podlahy až po vyprání. Vždycky na mě čekal po práci, když mohl a vyzvedl mě, jeli jsme nakoupit... bez problémů. Začala jsem si s někým psát... psali jsme si dva měsíce. Pak se i sešli, slovo dalo slovo a já se šíleně zamilovala. Ten sex u mě souvisí s psychikou, protože s tímhle jsem problém neměla. Samozřejmě jsem se s přítelem hned rozešla, než jsem měla něco s tím druhým, ale ten to nerozdýchal. S tím novým to nevydrželo, ale přítel se o mě snažil dál - všemi možnými způsoby. Sliboval, vyhrožoval, nadával, brečel... mně ho bylo hrozně líto a jak jsem byla sama hotová z toho rozchodu s tím novým, co mě nechal, jsem podlehla a vrátila se. Věřila jsem, že to bude lepší. Ano, ono by to lepší bylo. Najednou se chce tulit, chce být jen se mnou... jenže najednou já nechci. Nevím, co se stalo, ale nemůžu mu dát už ani pusu. Jsou to dva měsíce, co jsme se k sobě vrátili a já radši přetrpím ten sex, než abych mu jen dala pusu. On to samozřejmě vidí a je z toho špatný, ale nerozejde se. Já se bojím mu podruhé ublížit. Nejradši bych byla, kdyby mě on nechal. Na druhou stranu si říkám, jestli je tento stav nezvratný? Je pravda, že do sexu mě pořád nutí, já jsem z toho hotová... Občas jsem nepříjemná, neprávem... on hrozně žárlí, ale strašně. Na všechny. Když jdu za ségrou, tak mi to nevěří. Je jak detektiv. Nemůžu dýchat. Jsem kvůli tomu na něj i nepříjemná, což mi dává najevo... třeba mi řekne: "Jsi příjemná jak stará kurva." nebo "Nesnáším tě!" a pak za 10 minut přijde, že to je ze srandy... já nevím, co si o tom myslet - mám pocit, že mě fakt nesnáší, ale neumí mě nechat. Přijde mi, že je takový ze zoufalství. Navíc je tu jeden, co se mi líbí... jak jsme měli pauzu, tak se mi začal "dvořit", ale mě v té chvíli fakt nikdo nezajímal, měla jsem dost jiných problémů. Ted se občas sejdeme, naposledy mi dal dokonce pusu, i když ví, že mám přítele. Nevím, co si o tom myslet. Mně se líbí, líbí se mi jeho životní postoj, obdivuji ho, chtěla bych ho poznávat dál, ale už tak si přijdu strašně kvůli příteli. Nevím, jak tuhle situaci řešit... Přítelovi rodiče už vidí, jak se vezmeme a budeme mít spolu miminko, odpustili mi to, jak jsem ho tuhle nechala kvůli jinému, a teď ho mám nechat znovu? Jsou to teprve dva měsíce... Děkuji za odpověď.

Odpověď: 26. 9. 2014, 14.55

Milá Lucie, mno - když nebudeme věřit na zázrak/málo pravděpodobné - je třeba se s přítelem rozejít... nemůžete jít proti svému cítění... sexem pro klid sobě i vztahu ubližujete... Poučení: vnímejte poctivě sebe a komunikujte včas.... Přeji vše dobr.

Mery píše: 22. 9. 2014, 13.57

Dobrý den,chcela by som poprosit o radu.Na tvári sa mi prejavujú dost silné tiky.Už sa za to hanbim.Mám navštívit psychologa alebo psychiatra?Dá sa to napravit liekmi,alebo stačí sa len vyrozprávat u psychologa.Prežívam dost emočné obdobie.

Odpověď: 26. 9. 2014, 14.50

Milá Mery, doporučuji kombinaci obého...

Romi píše: 22. 9. 2014, 9.37

Dobrý den, chtěla bych se zeptat zda se jedná o znásilnění nebo zneužití, nebo o nic nejde a mužu si za to sama že jsem mu věřila a šla ho doprovodit. Včera jsem šla doprovodit kamaráda (velice dobrého kamaráda)domů, a on najednou mě chytil a začal líbat v jeho pokoji. Během toho jsem ho prosila at toho nechá že se mi to nelíbí a že to nechci ale on nepřestal pořád pokračoval dál až když mi to udělal, v tu chvíli jsem se nemohla pohnout a bylo mi to hrozně nepříjemné. Ted se citím hrozně a nevím co mám dělat nebo co si o tom myslet. Předem moc děkuji za odpověd

Odpověď: 26. 9. 2014, 14.50

Milá Romi, působí to jako popis znásilnění :(.

Ryuuki píše: 16. 9. 2014, 13.13

Myslela sem že každý člověk je ochotný pomáhat. Zjistila sem že to není pravda, lidi jsou lhostejní, nepomáhají ani když je o to požádate. Možná né všichni ale mé sklamání mi už zabraňuje někomu ještě věřit, snad jen na chvíli ale stačí maličkost a já se stáhnu. Obávam se dalšího zranení a naopak bych chtěla někomu opravdu beze strachu věřit nebo taky se s tím smířit a spoléhat jen na sebe.

Odpověď: 18. 9. 2014, 7.22

Milá Ryuki, spoléhat na sebe je užitečné. Když přijde něco z okolí, budme vděčni a berme to jako bonus navíc... Není třeba to brát zranujícím způsobem... najít takový zdravý odstup i důvěru vám přeji a umění pracovat se svým nitrem. Držím palce

alenav. píše: 16. 9. 2014, 12.59

Potřebovala bych poradit. Sem dospělá ale jěšte studuju, nemám čas si vydělávat peníze. Žiju s matkou v bytě. Obě sme asi psychicky labilní. Já všechno moc citlivě prožívam, často sem frustrovaná a nezvládam stavy když je toho na mě moc, mám depresivní období kdy myslím na to jak si ublížit i když vím že bych na to nenašla odvahu. Matce zas všechno vadí, vyčíta mi i věci jako že toho moc sním. Když ji ale něco štve tak to neřekne hned,sprvu jen taková pasivní agrese. Říka věci co jsou úplne hlouposti a nesmysli a často překrucuje má slova a nebo že ona něco vubec neřekla a že já si vymýšlim. Pak na sebe taky křičíme a jako bych za všechno mohla já, říka že mě má ráda jaká sem a já se pak cítim vinná a zlá. Vykřičela mi že sem rozmazlené decko, psychopat horší jako muj otec který ji bil, lenivá a nesamostatná a jiné. Opravdu mě vytáčí až si myslím že se z ní zbláznim. Když sem byla jednou u psychiatričky a ona chtěla mluvit s mou mámou tak jí nakecala takové hlouposti o mě že jsem se tam rozbrečela. Taky říka že by se mnou chtěla mat dobrý vztah ale to že mi ubližuje to jí nedochází. Co mám dělat prosím?

Odpověď: 18. 9. 2014, 7.18

Milá Alo, to je těžké... myslím, že by vám prospělo samostatné bydlení, získání prostorového odstupu, který by snadněji vedl odstupu emočnímu. To říkáte, že nejde... pak zkusit rodinného terapeuta, mediaci. Naučit se meditovat, sama si najít psychologa. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1