Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Veronika píše: 12. 11. 2014, 22.57

Dobrý deň. Mám 15 rokov,a mám jeden problém ktorého sa neviem zbaviť-červenaním v tvári. Deje sa mi to vždy keď sa hambím.Napr: Keď ma učitel vyvolá k tabuli,keď sa pýtam niečo učitela a všetci sa na mna dívajú,keď kráčam cestou zo školy,do školy hocikam dajme tomu po námestí a veľa ľudí sedí na lavičkách a dívajú sa na mňa to ma vie dostať do rozkapov a červenám sa. Keď sa bavím s niekým o osobných veciach koho nepoznám vtedy tiež nastáva červenanie,ale keď sa o osobných veciach bavím s niekym koho poznám je to uplne pohode a vobec sa nečervenám. Pri takýchto a podobných situáciach mi zčervenajú líca a začnem sa potiť ..nedokážem sa poriadne sústrediť na odpoveď keď sa ma niekto niečo pýta a som vtedy mimo a citim sa dosť trápne. Neskutočne ma baví spev,chcem sa tomu venovať..je to moj sen...Má to ale háčik a to je červenanie..keď mam spievať pred niekym začnem sa zase potiť a červenať..a to je jedno či spievam 1 osobe ale 20 osobám.Práve pre toto červenanie mám pocit menej cennosti.. Prosím Vás vedeli by ste mi s týmto nejako pomocť?

Odpověď: 16. 11. 2014, 10.23

Milá Verunko, v principu jde o to, naučit se být v klidu uvnitř - s tím lidem často pomáhám, změny k lepšímu se dějívají postupně... Mmj. nesoustředte se na červenání, soustředte se na situaci, na druhého... když si řeknete "červenám se, no a co? :), nebudu se řešit " bude vám lépe a lépe vše zvládnete. Holt ke každému patří nějaké zvláštnůstky. Přeji vše dobré.

Miluše píše: 12. 11. 2014, 12.21

Dobrý den,paní doktorko.Myslíte,že mě mohlo poznamemat,to,že se moje matka chtěla zabít,když mě čekala?Řekla mi to a já pomalu přemýšlím,jestli to není zdrojem mých problémů.Jsem strašně citlivá,mám hodně velkou intuici a někdy cítím,že to je pro mě špatně.Hodně vecí si beru osobně a pak mi s toho je dost úzko.Dost se mě dotýkají i komantáře ostatních na mojí postavu.Jak se někdo zmíní o mém pozadí nebo že mám mín jíst,tak to je jakko když do mě píchne nůž.Strácím totálně sebevědomí,nic mě nebaví,nechce se mi na tomto světě být.Je fakt,že špatnou a smutnou náladou trpým už od malička a vždycky když už nevím v životě kudy kam,tak jediné ,co my přijde na mysl je to,že se zabiju a bude klid.Mám krásnou rodinu a vím,že kdybych to udělala,tak je velmi zdraním,ale tu chut to udělat mám někdy tak velikou.Připadám si k ničemu.Nevím ani co bych chtěla dělat.Nyní mám zaměstnání,které je fajn,ale pořád cítím,že to není ono.Šla bych studovat,ale cítím,že bych to nezvládla,zase nejsem tak chytrá a vím,že bych to časově s dětma nestíhala.Kolikrát mám na sebe takový vztek,že jsem slaboch a že jsem nedokázala to a tamto!Myslíte,že všechno je o mém nízkém sebevědomí?Nebo co s tím mám dělat?Už nevím co dělat,nějak pořád chci o tom přemýšlet,jak vše změním,ale plácám se v tom.Děkuju Miluše

Odpověď: 16. 11. 2014, 10.18

Milá Miluško, věci mohu různě souviset - dojděte si třeba na vyšičtění na Spiritual Respondent therapie - nebo-li léčba skrze vyšší já. Taky se může hodit kniha Žít s radostí a jiné psychoaktivity - třeba terapie tancem... Začněte aktivně na sobě pracovat.

Adéla píše: 12. 11. 2014, 11.55

Bude mi za chvíli 16 let. Vůbec nevím, co mám dělat. Mám sestru Michaelu a ta měla přítele Petra, před rokem se s ní rozešel. Ještě předtím, než se seznámili, byla hubeňoučká a takové tintítko. Pak dostala antikoncepci a Petr si jí docela krmil, furt jí vozil něco sladkého a tak. Po 4 letech skončila na 80ti kilogramech. Když se s ní rozešel, byla na dně, pomáhali jsme jí celá rodina jak jsme mohli. Jenže ona pak začala blbnout a začala zvracet jídlo. Když jsem to řekla rodičům, hned to začali řešit. Chtěli ji objednat k psycholožce, jenže ona nejdřív, že chce pomoct a teď najednou, že tam nepotřebuje, že je si vědoma co dělá a kam s tím spěje, ale že to nikdo nechápe a podobně. Když jí řeknu mile, že bych to chtěla pochopit, že tu jsem pro ní, tak mlčí. Je jí 22, takže rodina na ní tím víc tlačí a ona tím víc dělá problémy a štve mě tím. Protože jsem člověk, který ví, že kdokoliv může udělat chybu, ale musí se jí snažit napravit. Přijde mi, jako kdyby uvízla mozkem na 15ti letech a nechtěla se pohnout dál. Přitom studovala na zdravotní škole, takže musí vědět všechny zásady stravování. Já vím, že je toho na ni hodně, že neudělala maturitu, tak jí dělá už 2 rokem a teď jde zase v květnu na další opravný pokus. Teď má 52kg. A říká, že už nechce být bečka jako předtím. Jenže mě už unavuje jí 24hodin hlídat a když jí chci pomoct, začne na mě křičet a má úzkostné stavy, že po mě začne něco házet, když na ní tlačím s otázkou proč to dělá, když ničí nás i sebe. Dnes ráno si ke sndídani chtěla dát jen mandarinku a když jsem jí vynadala, tak si vzala patku od chleba, jenže pak šla nahoru a zamkla se na záchodě, nevím jestli zvracela, ale mám úzkostný strach že ano. Když jsem jí nabídla, že se s ní budu koukat alespoň na filmy, řekla že ano. Vydržela se tu se mnou koukat na jeden film a pak šla do přízemí, kde máme mimochodem také záchod a přišla nahoru po 15cti minutách s džusem, mám pocit, že šla zvracet. Nejsem hloupá. Prostě už nemůžu Jsem hrozně unavená a zničená, nemám tušení co dělat. Chtěla bych, aby byla normální. Furt si stěžuje, že na ní kašlem. Jenže když jí chceme pomoct a začli jsme si jí pořádně hlídat, tak jsme jí tím zahnali do kouta a cítí se stísněně, že do ní furt něco hučíme. Je jako puberťák. Nevím co dělat, mám vlastní zdravotní a soukromé, citové problémy a do toho musím zvládat situaci doma a ještě ve škole. Už melu z posledních sil a bojím se dne, když už moct prostě nebudu. Prosím, pomozte mi. Co mám dělat?

Odpověď: 16. 11. 2014, 9.58

Milá Adélko, jsi milující mladší sestra - to je hezké. Potřebujete však dbát o sebe o něco víc než o sestru. Nejste zodpovědná za její život. Dopřejte ji, co si vybírá. Sestra je dospělá... Stáhněte své srdíčko od ní k sobě a pečujte o něj. Dělejte věci, které vám uleví... Rekněte sestře, že ji sice nerozumíte, ale že ji důvěřujete, že dělá pro sebe to nejlepší, co potřebuje. Je to skutečně tak. Přeji vše dobré.

Kara píše: 12. 11. 2014, 7.54

Dobry den, chtela bych se zeptat co mam delat s 3 letou dcerou. Spim s ni v jedne posteli od narozeni,(jsme sami) jeste nechodi do skolky a mela by nastoupit v lednu. Problem je v tom, ze nechce pres den pit, porad ji nabizim a piti ma stale k dispozici, nejvice pije navecer a pak se v noci budi na curani.To ale neni,ten nejvetsi problem, jednou za cas me proste v noci zacne bezduvodne kopat,reknu ji at toho necha a odstrcim ji,abych se ujistila, ze to neni ve spanku rozsvitim svetlo a pozadam ji aby toho nechala. Pak si lehnu zpet do postele a za 2 minuty me zase zacne kopat.Reknu ji at toho necha , kdyz neprestane, odchazim do vedlejsi mistnosti a lehnu si tam. Pak ona samozdrejme prijde za mnou a chce abych sla zpet do postele, slibuje ze uz to nebude delat. pokud je to v noci, po hodine premlouvani to vzdam a jdu s ni zpet do postele. Pak se delsi dobu nic nedeje a pak se to zase po nejake dobe opakuje. jsem rozodnuta spat jinde, prtoze jeji chovani me vadi, nechapu proc to dela a rada bych to pochopila.Po takove akci ma vzdy zakazany vsechny pohadky a jine veci ktere ma rada.Ted odjizdime na prvni dovolenou na 14 dni, kde budeme spat zase spolu a pak jsou uz vanoce, po vanocich ma nastoupit do skolky,nevim jak si spani oddelene mam rozvrhnout tak,aby se to nekrylo nasledne se skolkou a hlavne kde je pricina jejiho chovani.

Odpověď: 16. 11. 2014, 9.47

Milá Kary, je v pořádku, že se nenecháte kopat. Příčinu samozřejmě nevím - mužete zajít na kineziologii. Přeji vše dobré.

vik nunik píše: 12. 11. 2014, 2.27

dobry den,ja sem prave uz druhy mesic v bohnicich.mam problem s tim ze mi je 19 ale zacala sem tady chodit s jednim 27 let. schizofrenikem.nikdy sem nikoho nemela,sem asexual,sice se libame ale nejak neumi pochopit ze se mnou nema budoucnost,nechci sex ani deti....taky se bbojim vratit do skoly,musim vse dohnat a ted bude prave skouskkove a s mou depresi a uzkosti nevim ci je dobrh napad tam zas jit ale nevim co jineho mi zbiva,mozna tak smrt njako zadni dvirka

Odpověď: 16. 11. 2014, 9.41

Milá... v léčebně aktivně spolupracuj se svou psychoterapeutkou, cestu určitě najdete. Z léčebny nespěchej. člověk někdy potřebuje klid a uvolnění a odpočinek. Přeji vše dobré.

p píše: 11. 11. 2014, 13.24

Dobrý den, píši, protože nevím jak postupovat s matkou mého přítele. Jsme spolu už 8let bez dětí, cca 5let jsme bydleli o 300km dál než jeho rodiče. V té době jsme za nimi museli jezdit co 14dní, pak z důvodů finančních jsme to omezili na 1xměsíčně. Víkendy byl teror, měli jsme přesně naplánované co, kdy a jak musíme dělat. Odmítnutí znamenali např. kdo nedělá, nejí…, časem pomlouvání přítelovi matky za mými zádi o mé neschopnosti, jsem zlá… Každá návštěva končila hádkou mezi mnou a přítelem. Nakonec to vyústilo menší hádkou mezi mnou a jeho matkou, kdy jsem se nakonec dozvěděla, že už nemám jezdit a tak jsem cca 3 roky nejezdila. Po této době jsme se párkrát viděli na oslavě narozenin přítelových neteří, vcelku dobré. Zhruba před rokem přítel dostal nabídku na práci v místě bydliště jeho rodičů. Po domluvě jsme se přestěhovali. Měli jsme bydlet sami na chatě, kde je vejminek a oni občas přijet ze svého domu cca 20km vzdáleného. Domluvila se pravidla hospodaření, bydlení… No od začátku se skoro nic nedodržovala. Pořád jsem si říkala, že si to musí sednou, musíme si na sebe zvyknout… Ale ono je to horší a horší. Zhruba před 5měsíci nám začala přítelova matka neustále něco vyčítat, ponižovat, urážet… Jsme absolutně neschopní se o ně postarat, všichni kolem jsou perfektní. Toto vede k hádkám mezi mnou a přítelem, mé sebevědomí není a tak jsem se rozhodla moc nekomunikovat. Když se potkáme pozdravím, a 1-2zdvořilostních vět prohodím. To je samozřejmě také špatně, opět mě začala u přítele pomlouvat, že jsem na ně zlá, nezdravím…Přítel tvrdí, že stojí na mé straně, ale já ten pocit nemám, např. když se na něčem domluvíme, pak mluví s matkou a vše je jinak. Přítel je hodně fixovaný na matku, udržuje si ho pomocí výčitek typu mojí rakovinu jsi mi způsobil ty a tak se o mě musíš starat. Z mého pohledu je to zlá ženská, moje maminka by se ke mně nikdy takto nechovala. Nevím jak s ní mluvit, bojím se jí, už asi 14 dni si pořád v hlavě přehrávám s čím by mohla zase přijít, co zase bude špatně. Mám pocit, že si mi hlava rozskočí. Přemýšlím, že je chyba u mě a že bych měla navštívit psychologa… Moje maminka kdysi trpěla depresemi a začínali u ní přehráváním si věcí v hlavě...

Odpověď: 16. 11. 2014, 9.37

MIlá P., bylo by dobré, abyste do poradny šli s manželem a našli způsob, jak se tématem jeho rodičů nenechat rozdělit. (bylo by dobrý následně, aby některé věci manželovi ohledně jeho vztahu s mámou došly - to by měl psycholog s ním probrat individuálně, jeho pocity a jeho zpracování). Vy, prosím vás, se tématem nenechte pohltit, nepřehráveje si to v hlavě.... to můžete taky zpracovat individuálně. Držím palce.

dana píše: 11. 11. 2014, 11.45

dobry den Radano, mam svagrovou, neuveritelne zarlivou,zarli i na me, s bratrem se nevidame, kdyz me spolecne potkaji ani nepozdravi...to byc prezila, jeho volba,jeho zivot....pres rok jsme se nevideli...jedine co nechapu je proc o me zjistuje, jakou mam vyplatu, ja, muj partner, kdy a co delam...konzultuje to se spolecnymi znamýýými, je mi to velmi neprijemne...zkousela jsem vsechno, byt s ni kamaradka, byt neutralni, nestykat se s ni, jen jsem ji nikdy nevynadala a ani se mi nechce....co mam udelat aby me nechala? Diky Dana

Odpověď: 16. 11. 2014, 9.28

Milá Dani, odpověd bohužel neznám. Abyste to hnala přes policii, to mi taky jako dobré řešení nepřipadá. Obvykle jsem pro přímá řešení, ale taky nemám pocit, že by rozhovor s ní něčemu pomohl .... Lidi jsou fakt někdy divní (závist a žárlivost mohou mít velkou sílu v motivaci jednání ) Snad ti známí, kdyby ji rozumně směřovali... Pokud možno, nevšímejte si toho, budte nad věcí, uvolněte k ní pouto... Držím palce.

lili píše: 11. 11. 2014, 10.56

Dobrý den Problém kvůli kterému Vám píši je hlavně v mém manželovi. Máme spolu, krásné dvě děti a já jsem momentálně na mateřské tudíž dost vyčerpaná a na romantiku s manželem teď není moc času ani moc sil. A on se za to na mě moc zlobí někdy i dost křičí celkový problém je, že tak zhruba 3x do roka má opravdu dost hnusné nekontrolovatelné výbuchy u našich hádek vždy říká, že jsem ho vyprovokovala. Nikdy mi neublížil nanejvýš mě pevně chytil za ruku a měla jsem modřinu spíš je to psychický teror, který on opravdu nemá pod kontrolou. Pak mi vynadá za to že já jsem měla růžové dětství a on že ne, že ho rodiče dost bili když byl malý. Po velkém výbuchu se zas chová úplně vzorně a hrozně mě miluje, ale já už toho mám opravdu dost. Nevím co mám po pravdě dělat myslíte, že se to zlo dá u něj nějak odbourat nebo s ním mám radši skoncovat. Předem děkuji za radu.

Odpověď: 16. 11. 2014, 9.18

Milá Lili, z mateřské není třeba být dlouhodobě vyčerpaná - dělejte si program s dětmi i bez dětí tak, aby i vás bavil, nebojte se dát děti hlídat... rozšíří se jim svět i vám čas... Pokud už nemáte miminko, nemusí se vše točit kolem dětí... vy jako dvojce jste základ a pokud na to zapomínáte, je to pro manželství potíž. Přeji vše dobré.

ceridwen píše: 10. 11. 2014, 9.43

Dobrý den chtěla bych se Vás zeptat co mám dělat mám pocit že jsem ve slepé uličce a není zní úniku. S manželem jsme spolu 12 let z toho 10 let manželé. Musím říct že celkově celé naše manželství je stále nahoru a dolu. Máme dvě krásné děti kluka (7) a holčičku (4). Posledních pár měsíců je to u nás už neúnosné , manžel semnou téměř nemluví a když zrovna jo tak buď řve anebo odsekává všechno je mu na obtíž. Snažím se kolem něj chodit po špičkách a i děti se snažím klidnit aby ho moc nerozčilovaly, každý večer doufám že dneska příjde z práce s dobrou náladou a když teda zrovna příjde s dobrou náladou tak se chvilku věnuje dětem a pak si sedne k počítači a tam většinou sedí až do půlnoci. Na mě prostě čas nemá . Když jsem se snažila si sním promluvit nechce nic řešit a já dostanu vynadáno že zase něco řeším. Musím říct , že jsem si jistá že mě nepodvádí naopak přestává úplně komunikovat s okolním světem jenom u počítače sedí téměř pořád když je doma ani na pivo nejde nic ho nebaví a skoro se nezasměje . Manžel podniká a má poslední dobou nějaké problémy a vypadá to že bude muset skončit. Tak jsem si našla dvě zaměstnání ,ale ani to mu není po chuti jenže z něčeho musíme splácet hypotéku. Nejradši by asi byl kdybych já seděla doma byla zticha a nic po něm nechtěla. Ale já už takhle dál nemůžu. Moc ho miluju ale teď už i nenávidím. Rozvod je pro mě ta nejkrajnější věc co bych udělala. Zažila jsem velice ošklivý rozvod svých rodičů jako dítě a nechci aby moje děti zažily to co já. Co mám dělat do porady ani nikam jinam ho nedostanu . Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 16. 11. 2014, 9.06

Milá Ced., váš dotaz patří k těm obtížně řešitelným. Vdávala jste se z lásky a věřila, že si berete vyrovnaného muže, který bude schopen problémy řešit. A ono je tomu jinak. Milovat ho můžete, ale nemusíte s ním žít... milovat ho můžete, přesto své srdce potřebujete stáhnout k sobě do bezpečí... Jak byste odpověděla na otázku: máte raději sebe nebo jeho... ? Je potřeba, aby vaše psychika měla přednost před ním. Začněte pečovat o svou psychiku a postupně uvidíte cestu, jak dál s manželstvím... Můžete se stavit :). Přeji vše dobré.

jurik píše: 9. 11. 2014, 23.12

mam 42 r 20r som zenaty ani neviem asi mam velky apetit po sexualnej strnke ale taha sa to sai 15 rokov proste ak manzelka dost casto nema chut tak ma vzrusuju praktiky ktore jej robim bez toho aby to tusila čuram jej do jedla semeno do kavy caju nohavicky potieram stiplavou paprikou nech si myssli ze ma problem po svojej stranke presvedcil som ju na intimne fotenie aspon si potom onanujem a je toho viac chcem sa toho zbavit

Odpověď: 16. 11. 2014, 8.47

MIlý Juro, to bych vám přála, abyste nebyl otrokem svého libida. Vyhledejte nejprve sexuologa a následně i psychoterapeuta. Můžete se zabývat tantrou a naučit se ovládat svou sexuální sílu. Je to práce - nenaučíte se to za jednu návštěvu specialisty. A plácněte se přes ruce, když byste měl dělat něco zákeřného své ženě... to zvládnete. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1