Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

verson píše: 23. 12. 2014, 10.32

Dobry den,prosim mam takovy problem mam 3 deti a partner nas opustil 2 dny pred Vanocemi. Mela jsem pridelen byt od UMC , kde jsme spolu zili s detima.Matka od parners nam nabidla ze muzem bydlet ve velkem bsrsku sni a jeji partnerem..Poslechla jsem a vzdala se toho bytu a jela bydlet s partnerem s detima a jeho maminkou.Bohuzel, ale nevyslo nam to a partnerova maminka me s detima vyhodila.Partner odesel snami, bYdlel snami asi 14 dni a pak utek za svoji matkou a to jen pro majetek a finance.Je mi ze vseho zle.Nevim jak se z tohoto muzu dostat.Je mi strasne lito deti.Dekuji moc za radu.

Odpověď: 23. 12. 2014, 17.53

MIlá Verson, je třeba neupadat do sebelítosti ani lítosti nad dětmi. Děti patrně nejsou dětmi zminovaného muže a muž se necítil na život v takové skupince. Děti patří k Vám a vaší rodině a věřím, že to zvládnete. Je na Vás, abyste si s dětmi udělala milé a pohodové Vánoce. Děti budou mít takové Vánoce, jaké jim je uděláte. Závěr roku symbolicky něco uzavírá - třeba najdete inspiraci http://blog.znamylekar.cz/vanoce-konec-roku-a-rozchody/ - mnohé tam je pro bezdětné nezadané. Vám doporučuji fungovat v těchto dnech pro děti a na své smutnění si udělat prostor večer... Držím palce.

Jana H. píše: 18. 12. 2014, 13.48

Dobrý den, měla jsem hodně přísné rodiče, kteří mně vychovali stylem "my máme vždycky pravdu". Celý život trpím nízkým sebevědomím a hlavně přílišným respektem před autoritami (například když si mně zavolá ved. v práci, celá se rozklepu), když na mně někdo zvýší hlas, nedokážu se prosadit a oponovat, i když vím, že mám pravdu. Podobně je to i doma s manželem. Prosím poraďte, jestli se s tím dá něco dělat. Je mi 42 let. Děkuji, zároveň Vám přeji vše nejlepší do nového roku.

Odpověď: 20. 12. 2014, 10.30

Milá Jani, doporučuji seberozvojové knihy, semináře a trénink v realite. Témata: Vnitřní díte, osobní síla, léčení minulosti... Když budete mít chuť, ráda Vás potkám a začnu s Vámi pracovat. https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Přeji vše dobré.

Dano píše: 18. 12. 2014, 9.31

Dobry den ,,potreboval by som poradit ...asi pred mesiacom sa mi stal jeden problem ohladom internetu ...vyzeralo to že som mal platit velke peniaze ale ludia ma uistovali že nič z toho nebude ..pracujem v zahraniči .asi 3 tyzdne nebolo nič vsetko ok ,,,tak som prisiel na dalsi turnus a zacalo ma to brat ..myslel som nato v kuse ..vyvolaval som domou s obavami aj ked nič sa nestalo ..neveril som už ničom bol som aj na stranke kde sa online zaraba a bal som sa že ma okradnu a tak ...ptm už som len cele dni chodil v strese ..v noci spim stanem cca o 5 rano a tak nemožem zaspat aj ked nato už tak nemyslim ..neviete mi poradit ? beriem Persen Forte ,,ak mi esce mozte nieco poradit bol by som rad

Odpověď: 20. 12. 2014, 10.27

Milý Dano, tak úplně dotazu nerozumím. Dobré je umět koncentrovat mysl a vnímat v sobě existenciální jistou... to je pro spánek dobré.

Louise Courbet píše: 17. 12. 2014, 18.58

Dobrý den, obracím se na Vás, jakožto na psycholožku/psychologa s poněkud netradičním dotazem, ale věřím, že odborník na znalost lidské psychiky mi dokáže poradit nejlépe. Já osobně psychické problémy nemám - ale píšu knihu. Ne, že bych z ní někdy nebyla deprivovaná, ale nyní mi jde o psychologii jedné z hlavních postav. Zkrátka a dobře, potřebovala bych poradit, jakým způsobem by se pravděpodobně chovala v té situaci, se kterou se setkala. Stručně řečeno, jedná se o příběh zasazený do doby lidového povstání roku 1871 v Paříži, které bylo brutálně a krvavě potlačeno vládními vojáky, kteří vnikli do města a začali "čistit ulice" - všechny skutečné i domnělé povstalce, muže, starce, ženy i děti, hromadně střílet u zdi a jinak masakrovat. A v této otřesné době se ocitne na scéně malý Victor Boulanger, syn chudého bohémského malíře, také povstalce, kterého měl velice rád, protože s ním všejilak blbnul a zastával se ho před svou ženou, Victorovou poněkud příliš ochranářskou matkou, která chlapce milovala až přespříliš a nechtěla jej nikam pouštět. Victor prožíval poměrně normální dětství, ale v deseti letech jej zastihlo obléhání Paříže a o několik měsíců později právě vpád vládních vojáků. Při vstupu do domu si otec nesundal odznak, kvůli kterému jej hned poznali a před zraky Victora, kterého přivolal křik, jej na místě zastřelili. Chlapec se vrhl k otci a poté zuřivě na vojáka, ten na něj namířil zbraň, matka se mu ji jala vyrvat z ruky, a druhý voják ji také zastřelil. Nato namířili pušky znovu na Victora, aby ho zastrašili a ten uprchnul pryč. Po půl hodině zoufalého strachu se dostal do domu pana Droueta, který organizoval něco jako odboj a tajnou podzemní chodbou převáděl odbojáře do čtvrti, kde se ještě bojovalo na barikádách. Protože dovnitř měla každou chvíli vtrhnout hlídka, schoval chlapce a svou šestiletou dceru v oné tmavé chodbě, jenže hlídka si otce odvedla a děti zůstal v chodbě zavřené - putují tmavou chodbou, dostávají se ven přímo doprostřed boje, na barikádu, ta padne a při útěku se dají dohromady s partou podobně opuštěných dětí, snaží se v rozbouřeném městě nějak přežít, drží spolu, snaží se pátrat po zmizelých příbuzných a někteří se také zapojí do "odbojové činnosti" aby pomstili smrt svých rodičů. A já se chtěla zeptat - co asi vnitřně prožívá takové dítě? Zastřelení rodičů - to musel být šok. Ale přesto se s ním o tom nikdo nebaví, nikdo nemá čas ho litovat a všichni to berou, uprostřed bojů, jako samozřejmost. Navíc v temné chodbě má "na starosti" malou Aničku, a pak se ocitají u barikády, kde je okamžitě zapojí do práce a nikdo se s nimi nepáře - co se musí odehrát v tom dítěti, aby to ustálo? A má vůbec čas o tom nějak přemýšlet? Lze za ten den jednat tak, jakoby si ani neuvědomil, co se vlastně stalo, a uvažovat střízlivě, když na něho číhá nebezpečí? Těžko psát dobrodružnou knihu o tom, jak se Victor u pana Droueta psychicky zhroutil, začal hystericky brečet a držet se ho kolem krku, přičemž všichni přítomní by se mu věnovali, zatímco venku zuří boje, a navíc to by jej pak vojáci zatkli s Drouetem, byl by popraven a zvonec, pohádky je konec. Je nutné, aby se s tím, alespoň na ten den, dokázal nějak psychicky vyrovnat a zdůvodnit si, proč "si nemůže dovolit dělat to, co by asi v takových případech bylo obvyklé". Přikládám úryvek z části, kdy Victor sedí u odbojáře Droueta, který je co nevidět schová do chodby. Myslíte, že takto by to šlo? Děkuji mockrát za váš případný čas. Louise Courbet. "Půlhodina pryč. Victor, sedíce na židli s koleny pod bradou a vyjukaným výrazem, střídavě sledoval kukačkové hodiny a pokukoval po skupince mužů v modrém kolem tatíka Droueta. Jedni z posledních obránců lidové Paříže. Ale Victor se na ně přece mračil: Přivlastnili si Droueta. "„Pitomci! Ani těma dělama neuměj pořádně mířit!“ sepjal ruce gardista, „Ta řacha, to byl šrapnel, voni si z hradeb vodstřelujou vlastní vojáky!“ „Nechápu co je k smíchu. Už se drží jenom Belleville. Nikdo se nedostane ven ani dovnitř. Všecko obklíčený, zleva, zprava, všude.“ „Chlapi, jestli padne barikáda v Ramponneau, je to definitivní.“ „Dyť už je to dávno v háji.“ „Ba, celá Paříž obsazená, no krásně nám to versajáci „čistej“ město!“ „Chlapy, ženský, starý, děti, každej je podezřelej! Stačí gardistický boty a alou ke zdi!“ „Všecko to pozatýkaj a dybyste viděli, co se děje v Lucemburskejch zahradách – jakobínskej tribunál je proti tomu hadr!“ „Dabrowského dostali. Na barikádě. A Vaillanta na radnici.“ Victor se cítil poněkud odstrčený. Vždyť jemu před chvilkou zastřelili rodiče! Čekal to, co se přece v takových případech vždycky dělá, žádnou zkušenost s tím nikdy neměl, ale přece jen tušil, jak je tomu obvykle: děti brečí, ostatní poskakují kolem nich, tiší je, utírají jim slzy a říkají jim, že to bude všechno zase dobré, načež sirotci srdceryvně pláčou, že to teda už nadosmrti nebude. Victor měl taky slzy neustále na krajíčku a utíral si nos do rukávu – kdyby se nabízela nějaká tišící náruč, tak by do ní skočil. Ale tady si ho vůbec nevšímali. Jakoby se mu vůbec nic převratného nestalo. Jakoby to bylo úplně normální, běžná věc, jaképak s tím cavyky, vždyť to se přece tak běžně stává, že vojáci střílejí dětem táty a mámy před domem! bouřilo se to ve Victorovi. Ironií osudu však je, že přesně tak to bylo. Vždyť versailleská vojska jen za včerejšek dokázala popravit na sedm set lidí! Ale Victor byl zaslepený svým vlastním trápením, neviděl mrtvé v příkopech, neviděl zdi proděravěné od kulek a neslyšel jinou střelbu, než ty dvě rány, které patřily rodičům a ještě pořád mu zněly v uších. V tátově dílně, na půdě nebo na zahradě si neuvědomoval hrůzy války – až teď. A když se zaposlouchal do rozhovoru gardistů s tatíkem Drouetem, začínal to celé pomalu chápat. Že asi nesmí brečet. Že není sám, kdo o někoho přišel. Že takových kluků musí být plné město a kdyby měli všichni takhle brečet, bylo by to slyšet na míle daleko. Cítil pořád, že by se nejradši rozeřval na celé kolo, ale jen polkl slzu a zastyděl se.Není mu přece pět. Ale, když on teď nemá, kam by se vrátil! Co s ním bude? „Ty, Colasi?“ posmrknul a zatahal toho jediného, který se o to nějak zajímal, za kabát.“Colasi, ale já nevím, co teďkom mám dělat!“ „Přál jsem ti k jedenáctinám, no to už seš skoro chlap. Utři si nos, chlapi nebrečí.“ „No ale Colasi...co teda dělají chlapi?“ „Jako kdy? Jako když se jim stane ňáká takovádle křivda? No co dělaj...vykasaj si rukávy – a bijou se! Třeba zrovna teďka bránit barikády v Bellevillu. Já by sem šel hned! Ale táta...“ „No jo, ale já...“ „Bojíš se?“ „Bojím.“ přiznal zkroušeně Victor. A červenal se, že to na sebe prozradil. Žádný hrdina nikdy nebyl. „No jo, ty seš v takovým blbým věku.“ pokrčil rameny Nicolas, „To ti je nejhorší, já to znám. Ani tak malej, aby se nebál brečet, ale ne tak velkej, aby se nebál bojovat.“ „Chlapi se bijou a když nemůžou, tak pijou...“ pravil rozšafně jeden z gardistů, který zaslechl útržek rozmluvy, a druhý si přisadil: „Tak co chceš, malej, kořalku nebo pušku?“ "

Odpověď: 20. 12. 2014, 10.25

Poradna je otevřena pro jiný typ dotazů. Děkuji za pochopení.

Pavla píše: 17. 12. 2014, 12.48

Dobrý den,před deseti měsíci jsem se seznámila s mužem.Před ním jsem ukončila vztah po 24 letech.Bylo to pro mě dost náročné psychicky,protože můj bývalý přítel do dnes chce,abych se vrátila k němu.Neví,že mám vztah druhý.Skočila jsem tak ze vztahu do vztahu.Svého nového přítele jsem dost zanedbávala,protože jsem do nedávna nevěděla,co chci.Nechodila jsem domů,bylo mi jedno,že na mě čeká,že mě miluje.Minulý týden se tato role obrátila čekám já...můj přítel mi předevčírem řekl,že mě miluje,ale že už neví co chce,že ze všeho nejvíc chtěl mě a já jsem tu pro něho nebyla.Promluvili jsme si,řekla jsem mu,že se omlouvám za svoje chování,že mě to mrzí..on mi řekl,že mu to jedno není,ptal se mě,co bude dál,tak jsem mu řekla,že se chci změnit,ale on druhý den odjel,řekl mí,že neví co chce a odjel na týden pryč.Ptala jsem se ho,zda se chce rozejít a on řekl,že nemusím vše vědět hned.Bydlím v jeho bytě a nevím teď,co mám dělat,ale to že jsme si promluvili o všem asi k ničemu nebylo.Děkuji

Odpověď: 20. 12. 2014, 10.22

Milá Pavli, důvěřujte tomu, že vše je v pořádku tak, jak má být. Dopřejte sobě prostě být a neřešit, co bude ... vnímat, co přichází k vám z okolí a být přítomna v sobě... dopřejte i druhému svobodně volit... Přeji vše dobré.

Jitka píše: 16. 12. 2014, 21.47

Dobry den, zkratim to jak nejlip to jde. Ziji s pritelem 14let, je nam 40,cekame ted prvni miminko. Pred 2lety mu jeho matka dohodila kolegyni z prace, ktera je o 10let mladsi nez ja. Byl s ni 2x venku a pul roku si obcas psali, kdyz jsem ja s nim pul roku cestovala. Po nasem navratu se dal nic nedelo, ale ja probrecela ty dva roky, muj zdrav.stav se zhorsil tak, ze nemuzu mit vlastni dite,mam darovany vajicko. Muj pritel vi, ze ja vim o schuzce se slecnou, ale nic vic nevi, netusi jak moc se trapim. Brecim a mam stavy, ktere jsem nikdy neznala, ziju v panickem strachu, ze me opusti a ze jsem stara. Nemuzu videt mladsi holku a nenavidim pritelovu matku. Pretvaruju se pred nim i jeho rodinou ale uvnitr jsem totalne mrtva. Co mam delat, aby me to preslo? Uz nemuzu, strasne jsem zestarla, nejsem to uz ja...ja uzasna jsem ted vnitrni troska. Bojim se priteli rict co vsechno vim protoze mu nemuzu priznat ze jsem mu vlezla do emailu. Nastval by se a taky brani svoji matku, jednou jsem se opatrne zeptala a vse zaprel. Budou vanoce, ja uz k nim jet nechci, mam chut ji dat pesti ....jak si mohla dovolit jit ke kolegyni a rikat ji jak jsme nestastni, pozvat ji na vanoce, aby ji ukazovala video z dovolene, kterou travili u nas a me dala knizku o tom jak si mam najit jinyho chlapa.

Odpověď: 20. 12. 2014, 10.18

Milá Jitko, znáte pohádku Nesmrtelná teta? Jakou tvář má závist? Je třeba se poprat s realitou. Přijmout sebe:"Ano, nemohu mít geneticky vlastní dítě a skutečně jsem se narodila v r. 1975?." Za to nemůže ani tchýně ani mladší holky... Přej a bude ti přáno. Přej a měj ráda lidi a svět za všech okolností. Důvěřovat sobě ... svůj osud unesu.... (to nesouvisí s tím, že si myslím, zda tchýně jednala optimálně... ale i ona měla nějaké představy o svém životě... vnoučatech...) Láska je svobodná ... a je každý den na partnerech, zda zvolí, že spolu budou pokračovat ve vztahu, v lásce... láska přeje druhému vše, co potřebuje... Přeji vše dobré.

Barbora píše: 16. 12. 2014, 16.07

dobrý den, obracím se na Vás s prosbou či radou, cca před třemi týdny se mi začalo dělat na omdlení, stavy rozechvělosti, poté to přešlo,ale přišla příšerná únava, že jsem nebyla schopna nic dělat, po návštěvě mé praktické lékařky jsem dostala na zklidnění Lexaurin, brala jsem ho asi tři dny, půlku dvakrát denně, cítila jsem se týden celkem v pohodě a pak to udeřilo znovu. Mám stavy úzkosti, strachu, v hlavě mi běhají neutříbené myšlenky,do ničeho nemám chuť, ani radost. Je mi 35 let, mám dvě děti, syna 7,5 let a dceru 4,5 let. S přítelem jsme skoro deset let. Doktorka mi tvrdí, že mé tělo totálně vypovědělo službu, že jsem přetažená a nasadila Cipralex, ten ale brát nechci. Je nějaká jiná možnost, jak se mých stavů zbavit?? Děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: 16. 12. 2014, 19.59

Milá Barborko, antidepresivum se za každou cenu nebránte - pokud jste zanedbala péči o své psyché a svou psychoenergetickou rovnováhu, je třeba ji obnovit. Léky dočasně mohou napomoci. . Doporučuji https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Asi je třeba projít vnitřní revizi. Přeji vše dobré.

xxl mamina píše: 15. 12. 2014, 20.40

Dobrý večer. Potřebovala bych poradit s řešením situace s expřítelem. Máme spolu syna. Osobně je na mě hrubý nebo mě ignoruje, písemně se vyjadřuje ve smyslu, že má zájem o dceru a dožaduje se střídavé péče a zároveň mě nadává a jasně mi dává najevo, že já jsem nic a on všechno a že mi ukáže co proto skrz dceru, že jsem se s ním rozešla a časem dceři pořídila sourozence s podle expřítele kreténem, kterého nenávidí. Syn vzhledem k tomu, že jsme s ex nikdy nežili,přirozeně inkvinuje k rodině, kterou má. Ex mě nutí i po vynesení rozsudku o styku, abych se řídila jeho požadavky a neustále mě deptá různými sms, jehož obsahem je jak jsem hrozná matka, jak ví, že syna manipulujeme proti němu a nebo naopak jak syn nechce být s námi (není to pravda, syn je rád doma a otce se bojí, na syna ze strany ex funguje nalákání ho na hračky které mu kupuje s tím, že až s ním zase půjde, může si s nimi hrát). Jinak se o syna nezajímá a posílá stále okopírované stejné sms že ho pozdravuje a posílá mu pusu. Potřebovala bych poradit, styk je úměrný synovu věku,ale nerozumím chování ex. Je to už deptající, vidět nešťastného syna a zároveň čelit ex, se kterým není řeč? Podle mého a okolí, mu nejde o dítě, ale o to deptat mě jako jeho bývalou skrz dítě. Jak sám řekl i po rozchodu, jsme jeho majetek. Na nic co navrhnu nepřistoupí a trvá na svém. Co dělat, aby toto skončilo a syn tím vším netrpěl a bývalí pochopil, že je jeho otcem, ale nemá právo deptat zbytek rodiny a syna nutit k širšímu styku nad rámec jeho možností a ex ani není schopný mu toto poskytnout (zkusili jsme to a nefungovalo to).

Odpověď: 16. 12. 2014, 18.44

Milá Mamino, píšete o dceři, o synovi, chybí mi věk.... chápu, že ex se chová manipulativně, agresivně bez úcty. Za takového stavu doporučuji dodržovat nařízení soudu. na sms nereagovat. Také nedoporučuji cítit za dítě - zda se bojí či se nechá nalákat jsou domněnky a spekulace. Podle situace můžete spolupracovat s OSPOD. Přeji vše dobré.

zuzi píše: 15. 12. 2014, 7.56

Dobrý den, žijeme spolu 42let a pomáháme si ve všem máme harmonický vztah s občasnými výlevy např kdo to jak řekl nebo kdo to myslel tak nebo jinak atd. Byl mi za ty roky také vícekrát nevěrný, ale děti byly malé a tak jsem v zájmu dětí a zachování rodiny/manžel už byl ženat z toho vztahu 3 děti také první ženě byl nevěrný z té nevěry 1 dítě/ v manželství zůstala. Před osmi lety druhá manželova míza byla pro mne opravdu krutá. Vše se mi zhroutilo zachovala jsem se v té době agresivně ptala jsem se zda chce odejít s tou ženou on tvrdil že ho to ani nenapadlo a já jsem na něj opět" vsadila kartu". Vše jsem změnila místo bydliště a začali jsme znovu. Je tomu rok.Mám problém a on zřejmě také co se týká sblížení v manželském životě. Nemohu k němu najít cestu a je mi divno se k němu přitulit a očekávat nějaký akt. On sám to vůbec nevyhledává stačí mu, abychom se k sobě mile chovali. Takže náš sexuální život je na bodu mrazu a pokud už tak jen masturbuje nemá zájem o to aby mne uspokojil. V minulosti se také spíše ukájel sám ale chtěl mou přítomnost. Co dál.

Odpověď: 16. 12. 2014, 18.38

Milá Zuzi, nelehká situace. Připadá mi, že v tuto chvíli to, že se k sobě chováte hezky je dobré a možné maximum. Ohledně dalšího času by bylo dobré, kdybyste spolu dokázali o stavu, o svých pocitech hovořit. Přeji vše dobré.

Zuzka píše: 15. 12. 2014, 0.18

Dobrý den, dcera se nám, na studijním pobytu, zamilovala do Turka. Už tam za ním jednou byla a nyní se on chystá k nám. Jeho rodiče o tomto vztahu nic neví, on žije daleko od nich, kvůli práci.Nelíbí se mi to, nevím jak správně reagovat a navíc tam, kde on žije, hrozí dle vědců v budoucnu zemětřesení. Jak byste reagovala vy?Děkuji za odpověď.

Odpověď: 15. 12. 2014, 21.34

Milá Zuzko, řekla bych dceři své obavy ale tak, aby nebyly naléhací. Důvěřujte ji, že ona si pro svůj život vybírá, co potřebuje. Budte milou hostitelkou.¨ Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1