Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

skailar píše: 13. 1. 2015, 15.19

dobrý den, chtěla jsem se zeptat na chování mé 3 leté dcery. Vždy když pro ni přijdu do školky nechce domů a pláče. Doma je poté hrozně protivná a ukňouraná. I během normálních dní, kdy jsme doma (víkendy atd.)má často špatné nálady - je protivná, často pláče, na všechno odpovídá kňouráním a tak to vydrží klidně celý den. Minimálně má nálady dobré a pozitivní. Ve školce je prý velice hodná (a to mohu potvrdit - vždy když má hodně zábavy, nebo jsme na návštěvě - změna prostředí a naplněný program)a dle sdělení paní učitelky, ale i našeho pozorování je velice inteligentní na svůj věk. Má mladšího sourozence 1,5 roku brášku.Toto chování je náročné - hlavně pro nás rodiče a trvá už tak od jejího 1,5 roku. Chtěla jsem se zeptat, zda je to normální a jak se máme my rodiče na tyto její "kňourací a uřvané" nálady reagovat.Je to pro nás vysilující a "na nervy". Zatím nic nezabralo (klid ani neklid:-)Obavám se zda to prostě není jen její charakter - ale to bych potřebovala tu radu, jak se k ní chovat, abych ji mým chováním neublížila. Děkuji

Odpověď: 17. 1. 2015, 13.22

Milá Skailar, doporučuji dojít si k psycholožce probrat konkrétní situace a konkrétní reakce. Klidná a laskavá důslednost - obecně doporučena. Také doporučuji nenechat se emočně do jejího knourání vtáhnout. Držím palce.

Sabi píše: 13. 1. 2015, 15.16

Dobrý den, mám takový problém, domnívám se docela neobvyklý. Je mi 18 let. Musím upřímně říct, že se mi daří vše, co si přeju. Mám skvělou rodinu, která mi dává spoustu lásky, úspěchy ve škole, ve sportu .. a považuji se za šťastného člověka, snažím se vždy dělat všechno na 100%, jsem dost perfekcionistka. Bohužel v moment, kdy právě cítím to "nekonečné štěstí" z podařených věcí, mě většinou po pár dnech dostihne pocit, že si to vlastně nezasloužím a musím se potrestat. Jídlem. Neskutečným způsobem se přejím, je mi špatně, mám na sebe vztek, špatně se mi spí..a nevím, jak z toho ven. Nedokážu si asi nějak podvědomně "přepnout" v hlavě, že mám na úspěch právo. Měl byste nějakou radu? Děkuji.

Odpověď: 17. 1. 2015, 13.19

Milá Sabi, rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html budu se těšit.

Adél píše: 12. 1. 2015, 21.38

dobrý den, chtěla bych se zeptat .. mám přítele a díky minulému vztahu mám pořezané ruce.. nevím jak mu to říct nesmím ho ztratit řekl mi při našem hovoru že je to demence o to víc se mu to bojím říct... nevíte co s tím?

Odpověď: 17. 1. 2015, 13.18

Milá Adél, jestli vás má rád, nebude to příčinou rozchodu.

Lilit píše: 7. 1. 2015, 11.56

Dobrý den. Mám problém se svou mámou.Je to normální když mi pořád předhazuje že jsem se chtěla zabít? Jako třeba dneska když šel v telce nejaký dokument a tam chlap říkal že často uvažuje o sebevraždě a ona hned řekla že "Hele,tohle je něco pro tebe." Nevím jak se tomu bránit. Říkam jí že ať takové věci neříka že mi to vadí ale nikdy si to neumíme normálne vyříkat, jako by byla ke všemu co řeknu úplne hluchá. Nevím si rady.

Odpověď: 17. 1. 2015, 13.17

Milá Lilit, ano, rodiče jsou občas hluší... můžeš ji požádat o to, abyste zašly do poradny, třeba ji to lépe vysvětlí. Přeji vše dobré.

klára píše: 7. 1. 2015, 7.43

Dobrý den, žiji deset let v nefungujícím manželství, můj muž je o 20 let starší, nepříjemný, nervozní, povýšený člověk. Změnil se narozením dětí, do té doby byl zvyklý na klidný život a dítě pro něj znamenalo změnu , se kterou se jen těžko vyrovnával. Urážky, ponižování, dokazování mé neschopnosti byly na denním pořádku. Při tom jsem se snažila a sklízela jen výsměch. V té době jsem ho milovala, ale tímhle mou lásku ubil. Změnil zaměstnání a pracuje mimo republiku, doma je jednou za čtrnáct dní na víkend. Nyní ke svému muži necítím nic, je mi odporný a spíme odděleně. Mám o 24 let staršího milence, který je 35 let ženatý. Poměr s ním trvá 3 roky a chybička se vloudila a já otěhotněla. On dítě samozřejmě nechtěl, protože se rozvádět nehodlá a dítě pro něj tedy bylo nežádoucím. V tu dobu se se mnou rozešel a těhotenství jsem navlíkla na manžela. Po měsíci se milenec ozval, že mě má rád a chce mi být oporou. Začli jsme se vídat znovu, hladil mé břicho, cítil, jak dítě kope, miloval se se mnou. Jenže stále to samé, pomilovat se, vrátit domů a dělat, jakoby nic. Milenec své slovo dodržel, byl mi oporou v těhotenství, které bylo rizikové a uvěřila jsem, že má rád, jak mě, tak i holčičku. Malé je teď 10měsíců, pravidelně ji vídá, hraje si s ní, úplně nad ní září, jeho lásku k ná jsem mu donedávna věřila. Oznámil mi, že bude dědeček, že syn s manželkou čekají miminko. Tak jsem se ho zeptala, jak si to představuje dál, že malá je vnímavá, začne mluvit, že takhle to nepůjde do nekonečna. Jestli ji tedy vídat přestane, že teď když bude mít vnouče, může se věnovat v klidu jemu a ne se bát, že někdo přijde na to, že holčička je jeho. Čekala jsem, že řekne, že ani náhodou, že malá je přece jeho, má ji rád a v jejím životě figurovat chce. Zmýlila jsem se, on souhlasil. Chce se scházet dál, ale bez ní. Asi z mé reakce poznal, že přestřelil, že dítě nikam odkládat nebudu, tak otočil. Tvrdil, že mu bude chybět, že bez ní být nechce. Jen, že já teď nevím, jestli jeho láska k prckovi je hraná, jen proto aby dostal, co chce. Sex. Anebo ji alespoň trochu rád má. Je mi ze všeho smutno, scházím se s ním dál, hraje si na tatínka a přitom by dítě jen tak odložil.Vyměnil za vnouče a nechal. Nerada bych, aby za malou jezdil, ona si na něj zvykla a on si to jednoho dne rozmyslel a jezdit přestal. Ráda bych jednoznačnou odpověď z jeho strany. Nechci do toho zaplétat dítě, pokud o něj nestojí a schází se jen proto, aby si užil, dítě nějak přetrpěl a hrál divadýlko. Poznám nějak, jestli tu malou rád má ?

Odpověď: 17. 1. 2015, 13.15

Milá Klári, on dcerku má jistě rád, ale reálná situace je dosti komplikovaná. Tak, jak vy nemáte v životě pořádek, nemá ho ani on. Uvést tuto situaci do klidu je velmi náročné a v tuto chvíli patrně nemáte představu o tom, co dál, ani jeden. Vycházejte z toho, že on má svou rodinu, vy máte svou rodinu a spolu si děláte hezké chvilky. Když zveřejníte, že otec není manžel, bude to mít následky pro oba rodinné systémy.... vše je možné, jen musíte být připravena zvládnout následky, které nevíme přesně, jaké budou. Přeji vše dobré.

Candy (20,Praha) píše: 7. 1. 2015, 1.01

Dobry den.prosim vas, nevite mi poradit jestli je mozne zalovat lidi ktery mne sikanovali na zakladni skole,je to uz par let ale mam spoustu svedku a psala jsem si denniky. Mam z toho totiz porad traumu,psychicke nasledky,tem lidem je to jedno ze se trapim.Vim ze je moznost na ne zapomenout,dat se terapii do kopy ale prijde mi to spatne- Jako by lidi pak smohli slabsi beztrestne trapit a nic se neudela. ted to neni jen o mne.je mi lito ze jsem si to zazila a nic s tim nedelala ani mi nikdo nepomoh,ja bych ted chtela pomoct sobe i svemu Ja v minulosti ktere v dennicich ktere si ted ctu tolikrat prosi o pomoc a taky jit nejakym prikladem ostatnim ze sikana proste neni v poradku a musi se s tim neco delat,dekuju.

Odpověď: 17. 1. 2015, 13.03

MIlá Candy, to je otázka na právníka. Pokud to byla zš, myslím že ta možnost asi moc nebude, pokud na sš, asi by se dalo o tom uvažovat. Bude vás to stát dost času, energie a penez. Zvažte, zda chcete žít minulostí nebo přítomností...

beruska píše: 6. 1. 2015, 18.50

Dobrý večer, jsem 5 let rozvedená a mému synovi je 13 let.Poslední dobou se jeho chování ke mě a ke škole hodně zhoršilo, školu nenaávidí a pořád hraje na pc hry.Když mu chci pomoct se školou, začně mě nadávat sprostě a nedá se sním hnout, prosím o odpověď.Moc Vám děkuji

Odpověď: 17. 1. 2015, 13.00

Milá Beru, doporučuji spolupracovat s poradnou, se sociálkou, s otcem...

Honza píše: 6. 1. 2015, 17.12

Dobrý den, jmenuji se Honza, je mi 19 let a píšu vám v kritický okamžik. Obvykle nejsem zvyklý žádat o pomoc někoho zvenčí - všechny svoje problémy řeším sám, ale teď si nevím rady a chtěl bych znát názor dalšiho člověka. V posledním roce jsem zaznamenal obrovskou změnu v přistupu k sobě samému. Aby jste mi rozuměla, jsem ze sociálně slabé rodiny, otec odešel když mi bylo 6, poté jsme dlouho žili s přítelem mé matky, který mě měl za absolutně neschopného a můj vzhled (nadváha,rovnátka) a tyto všechny okolnosti způsobily, že jsem měl o sobě nižší mínění, než o komkoli jiném - myslel jsem si že jsem k ničemu, všem pro smích, bezcenný.. Jak jsem ale napsal dříve, zaznamenal jsem v životě změnu, uvědomil si, že to co jsem záleží na mně a né na názoru ostatních a uvědomil jsem si své přednosti a nyní jsem se sebou tak nějak zdravě spokojený. Než jsem znovuzískal své sebevědomí, absolutně jsem si sebe nevážil a nezáleželo mi na tom, jakým tónem hlasu a jakým způsobem se mnou kdo mluvil. Teď mi ale na mně záleží a ostatní (hlavně má matka) není schopná změnit svoje chování ke mně, nejvíc nemůžu vystát, když používá slovní spojení "bylo by potřeba...." čímž samozřejmě myslí "běž to udělat" - možná vám to přijde malicherné ale už půl roku jí říkám, že se mi to nelíbí, že bych chtěl, když po mně něco chce, aby mě požádala, jako je schopná požádat kteréhokoli člověka, aby jí pomohl. Ona vždy odvětí jen tím, že řekne "já nebudu prosit vlastní dítě, aby mi pomohlo" což chápu. Já jí ale nikdy neřekl, že chci aby mě prosila, jen chci aby se ke mně chovala slušně, aby změnila tón hlasu a nemluvila se mnou jako s někým, koho si absolutně neváží - právě naopak. Rád bych dodal, že nejsem ideální syn, nejsem dvakrát pořádný a podobně, jsem ale pořádnější než můj bratr, který doma nepomůže vůbec s ničím (což já dělám) a jemu se neřekne nic. Před chvílí jsme měli zase rozmluvu na toto téma, kdy se ke mně opět chovala arogantně, nenechala mě ani jednou dokončit větu. Popadl mě záchvat vzteku a křičel jsem na ni, načež ona řekla, že tedy už po mně nic chtít nebude, že mě nebude prosit, začala brečet a obracet to proti mně, že se ji také nelíbí jak se k ní chovám apod. Jenže ona mi nikdy nic takového neřekla, já jí tohle opakuji už půl roku. Nemá cenu jí říkat, že nechci aby mě prosila, jen aby se ke mně chovala jako ke každému jinému člověku. Žádám vás tedy o radu, jak přimět mou matku, aby si mě trošku vážila a jednala se mnou jako s člověkem. Nebo jestli má cenu vůbec něco řešit, a nebo to mám vzdát, sklopit uši a v létě po maturitě se odstěhovat. Děkuji

Odpověď: 17. 1. 2015, 12.59

Milý Honzi, ano, s rodiči je to někdy dost těžké. Změnit druhého nemůžeme. Vy jste řekl, co si přejete, ona tomu nerozumí... chová se podle toho, jak to cítí. Myslím, že varianta č.2 je pravděpodobnější. Je možné, že když budete žít samostatně a udržovat společenský kontakt k úctě se dopracuje... Držím palce.

Ondřej píše: 5. 1. 2015, 18.20

Dobrý den, je mi 15 let. Už zhruba 2 roky přemýšlím, že je na mě něco špatně. Děcka ve škole neřeší blbosti co já, nepřemýšlí nad tim, jak se chovat. Nedokažu být sám sebou, všechno, co udělám, jak se každý den chovám beru z pohledu ostatních - chci před nimi vypadat co nejlépe. Je to špatný pohled na svět, chovám se doslova jako kretén, ale nejhorší je, že nevím jak sám sebou být. Prosím, můžete mi poradit jak najít sám sebe?

Odpověď: 17. 1. 2015, 12.53

Milý Ondro, sami sebe cítíme i tvoříme, prožít své já, poznávat ho... mnoho cest i způsobů. rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html - je taky možnost, knihy, semináře. Držím palce.

Jitka píše: 5. 1. 2015, 18.02

Dobrý den. Je mi 17 let. Sem osoba dosti citlivé povahy. Na to ze je mi 17 bych řekla,ze jsem jeste mentálně nevyspela. Mam dotaz. Jestli se dá zbavit jednoho strachu. Není mi příjemné kdyz musím jít napr. okolo mista kde někdo umrel, kde se někdo zranil. Nebo teda v te lokalitě, kde bydlím tak tady je místo kde se jeden člověk zasebevrazdil. A ja tudy musím chodit. Proste citim, ze mi to není příjemné. Nemám to rada,cítím úzkost,strach apod. No jinak se to vyřešit nedá, abych chodila jinudy. Ja nevim v hlavě mam jakysi pocit, ze by tam jeste neco po te nehodě mohlo zůstat a pak se to napr. na me nejak dostat. Štítim se napr. bundy kterou sem se někde tam na tom místě dotkla apod. I kdyz vím, ze ta nehoda se stala poměrně dávno a ze je dost nepravděpodobné,aby tam neco takového bylo. Je možné se toho strachu nejak zabit a nebo alespoň posílit sama sebe,abych se tolik nebala. Dekuju

Odpověď: 17. 1. 2015, 12.51

Milá Jitko, můžete si v představě ten prostor vyčistit světlem, anděly... můžete se stavit na léčebnou meditaci: www.rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1