Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

eva píše: 9. 2. 2015, 11.29

Dobrý den, moc prosím o radu. Jsem 12let vdaná, máme dvě děti - 12 letého Marka a 8 letou Adélku. S manželem si v pár věcech nerozumíme, především ale ve výchově, často jsme se hádali, když byl syn malý (asi od jeho 2 let), pak se narodila dcera a na chvíli hádky ustaly. Hádky se vrátily cca před 2-3 lety. Nyní se s mužem už nehádáme, ale tolik cítím, jak jsme dětem ukázali špatné chování. Mrzí mne to a chci se s Vámi poradit, zda to jde spravit - především u syna, dcera je taková radostnější, spontánnější..ale samozřejmě i u ní. Chci, aby byly děti spokojené a měly rády svůj život. Poradíte mi prosím, zda to jde (i ve věku synových dvanácti?) a jak? Tolik z toho mám špatné pocity, špatně spím a stále nad tím přemýšlím.... moc děkuji a přeji pěkné zimní dny , Eva

Odpověď: 12. 2. 2015, 7.26

Milá Evi, bylo by dobré, kdybyste zašla na kus řeči. Nepřipadá mi to na poradnu online (možná tak na článek) a pro vás osobní přínos při osobním setkání fakt větší. Obecně info kniha: Miluj svůj život a kniha Žít s radostí. Přeji vše dobré.

MajSiDi píše: 9. 2. 2015, 1.09

Dobrý den, je mi 16 let a nevím co bych s tímhle měl dělat. Občas jsem jako jiný člověk, úplně někdo jiný. Trpím tím, že špatně vnímám,dokážu vnímat jenom 1 událost, jsem bez nálady,nevydržím být v klidu,jsem nervozní,jsem agresivní,vidím vinu na druhých, nedokážu pořádně přemýšlet, jsem ve stresu,nechce se mi komunikovat s rodinou a lidma, když komunikuji, nedokážu se pořádně soustředit oč jde... Jsem hodně uzavřený v sobě a neustále nad něčím přemýšlím. Tímto netrpím každý den, jsou dny kdy jsem úplně v pohodě, kdy kdy trpím jen něčím z toho co jsem vypsal a někdy všechno dohromady. Mohl/a by jste mi poradit, jaké příznaky duševní nemoci to jsou?

Odpověď: 12. 2. 2015, 7.13

Milý Msd, víte, bude-li nutné, navštivte psychiatra. Najděte si cestu osobního růstu. Držím palce.

Andrea píše: 9. 2. 2015, 0.35

Dobrý den, je mi pouhých 19 let, ale přesto mám řekla bych docela závažný problém. Už od malička mám noční můry. Ještě jsem nepotkala člověka, který by měl sny, jako mám já. Hodně se mi zdá o živelných katastrofách, o hadech, vlcích a hlavně o smrti. Sny většinou nedávají smysl, ale jsou velmi dlouhé a v noci někdy křičím ze spaní - doslova mě probudí můj vlastní křik. Nedávno se mi např. zdálo, že kamarád dostal rakovinu a trousil za sebou všude krev, v tom samém snu jsem se ocitla zas na jiném místě, kde rostly houby a někdo mi šeptal, že ty houby vyrůstají z kostí zabitého člověka. Zlé sny mám už od malička, co si tak pamatuji. To ale asi není jediný problém, který mám. Letos bych měla maturovat, jenomže se vyskytl problém. Od května 2014 jsem téměř pořád nemocná, škola samozřejmě dbá na docházku a ta mi bohužel nevyšla. Od té doby, co ve škole pořád řeším nějaké problémy s docházkou, se mi velmi zhoršila psychika. Vždy jsem se dobře učila, nikdy jsem nechtěla mít špatné známky, škola mě celkem i bavila, nepatřím k těm, kteří na učení "kašlou". Jenomže od nějaké určité doby jsem na tom dalo by se říct psychicky velmi zle. Vždy, když mám jít druhý den do školy, začnu mít až panickou hrůzu z toho, že bych tam měla jít, nejsem si jistá, jestli vše umím tak, jak mám a už se ani tak dobře najednou učit neumím. Mívám hrozný strach, brečím, modlím se, aby se zastavil čas a já do školy nemusela. Nejsem si jistá, jestli v tomhle stavu jsem vůbec schopna odmaturovat. Svěřovala jsem se rodičům, ti pro mne ale asi nemají takové pochopení, nevím, jak jim vysvětlit svoje pocity. Zřejmě si myslí, že to přeháním. Neumím to vysvětlit ani tady. Mám pocit, že i ty noční můry se zhoršily, kvůli strachu určitě i prospěch. Chvíli jsem přemýšlela, že studium přeruším a zopakuji si raději rok, zatím bych se zkusila dát psychicky dohromady, myslela jsem, že mi čistý štít co se týče docházky pomůže a taky se pořádně vyléčím. Nevím, co mám dělat, strašně se bojím, že v tomto stavu neodmaturuji a to bude pro mě něco, co si neumím ani přestavit. Poslední dobou se také hodně bojím v noci ve svém pokoji - taky zkrátka nevím proč, předá mě úzkost, nemůžu spát a když usnu, začne peklo v podobě snů. Zkrátka nevím, co se poslední dobou děje. Jsem ráda, že se mohu alespoň svěřit sem.

Odpověď: 12. 2. 2015, 7.09

Milá Andrejko, vnímám, že jsi ve spleti negací... přála bych ti, aby jsi našla cestu, jak z toho ven. Mám pocit, že bys mohla začít od víkendových seminářů cvičení např.: Tchi - kung nebo integrální jogy. Seznámit se s filosofií, která k tomu patří... informace o tom, jak funguje psychoenergetické tělo. Co rodiče? Mohla by jsi se stavit, abychom udělaly plán a možnosti realizace tvé obnovy zdraví... Držím palce.

Barbora píše: 6. 2. 2015, 1.01

Dobry den Trapi me sny. Jsem ve 30 tt tehotenstvi a skoro kazdy den se mi zdaji nocni mury. Uz je to k nevydrzeni se kazdou noc budit a bat se co prijde. V tehotenstvi je to pry normalni,a kdo vi jestli to po porodu skonci. Chtela bych se na nekoho obratit ale nevim na koho ci jestli mi od nocnich mur muze nekdo pomoci nebo neco pomoci,co bych proto mela udelat. Dekuji za pomoc.

Odpověď: 8. 2. 2015, 10.22

Milá Baru, normální? jak to kdo myslí... bylo by dobré popátrat ve vašem nevědomí, podívat se na to, co má můra za poselství.... kvantová vlna - pohledejte nebo LSVJ... někdy mohu pomoci ... Držím palce.

cyrilka píše: 4. 2. 2015, 8.12

Dobrý den, jsem zralá žena, která žije bez manžela. Mívám občas nějaké vztahy......pochopitelně nejlepší muži jsou ti ženatí...můj poslední vztah byl úžasný neuvěřitelně krásný - se ženatým mužem - plánovali jsme již společnou budoucnost....ALE! Když jsem šťastná příliš mnoho mluvím . . a bohužel někdy i na špatném místě... něco se mu dostalo k uchu, samozřejmě, jak už to tak chodí ..zkresleně, překrouceně - zlí jazykové - a opustil mě proto... vím, že chyba je na mé straně.....musím se naučit o všem mlčet... na tomhle muži mi neobyčejně záleží....je šance dát vše do pořádku? Nechci udělat žádnou chybu...jak jsem STARÁ, tak jsem hloupá, naivní...a důvěřivá... děkuji C.

Odpověď: 8. 2. 2015, 10.18

Milá Cyrilko, cítím ve vašem psaní bolest, lásku, touhu... Jeho láska bohužel neunesla ostatní vlivy. Kdyby vás miloval tak jak byste si přála, byl by s Vámi... Nechoďte do cizích zahrad... to vám píši pro vaši naplněnou touhu po lásce. Přeji vše dobré.

StanleyIsrael píše: 3. 2. 2015, 21.48

Dobrý den je mi 16 let a chtěl bych vám položit dvě otázky, ale nejprve nápíši o co jde. O prázdninách na dovolené s několika známýýými jsem se zamiloval do jedné holky, která byla součástí dovolené. Sice jsme se znali už několik let, ale nikdy jsme spolu moc nehovořili, jelikož bydlí odemne cca 25 km. Na té dovolené jsem poznal, že je to vlastně báječná holka, jelikož jsem se s ní mohl bavit skoro ovšem, ale nejčastěji o budoucnosti, i když tam měla mladší sestry a já také, tak se i přesto našel čas, kdy jsme byli spolu sami. A jednou jsem poslal sestru, aby jí řekla, že ji mám rád, ale ať neříká, že jsem ji to poručil. Sestra mi řekla, že jí pověděla, že se ji táké líbim. Ale já jsem nesebral odvahu jí to říct osobně a měl jsem proto dost důvodů. Za prvé jí bylo 12 let a tak jsem jí nechtěl motat hlavu, protože jsem si nebyl jist, jestli je na chození připravená, za druhé je křesťanka a já také, což znamená, že i kdyby se mnou chtěla chodit, tak určitě by se to dozvěděli její rodiče a moji také a nejspíš by nebyli zrovna rádi, že chodím s teprv 12ti letou holkou. Od té doby jsme se ještě neviděli, ale alespoň jsem vzkázal kamarádům, kteří bydlí ve stejném městě, aby jí odemne pozdravovali a řekli jí, že jsem na ni nezapomněl. A proto mám otázku, jestli ta dívka na mne nezapomněla a jestli mě má stále ráda, pozn.( neměla ještě kluka a říkala, že by chtěla s někým chodit až bude větší, ale řekl bych, že když jsme spolu byli, tak by se mnou i chodila, jelikož to říkala ještě než jsme se začali spolu bavit). A druhá otázka, jak ji mám nejlépe vyznat lásku, napadlo mě jí poslat např.dopis, ale to by mohlo dopadnout, tak že by ten dopis otevřeli její rodiče, tak nevím jak to mám udělat. Na druhou stranu jeji rodiče vždy mluvili o mne a mluví jako o slušném a skvělém klukovi. A tak mne tak napadá jestli jí vůbec mám žádat o lásku, když je tak mladá a počkat až bude větší i s rizikem, že bude mít už jiného nápadníka. Ale chtěl bych ještě dodat, že mi její kamarádka a sestra říkali, že jim (ta holka) řekla, že dá pro mě takovou zkoušku, abych jí řekl že jí mám rád osobně, tak nevim co to má znamenat. Jestli si chce jen utřídit myšlenky či chce opravdu se mnou být, když jí to řeknu. Díky předem za odpovědi

Odpověď: 8. 2. 2015, 10.13

Milý S., vskutku 12letá dívka je velmi mladinká... nu ale zkušenosti se vztahy děláme ... je možné, že dívka bude vztah prožívat jinak než vy. Každopádně pro vás je to skutečně zkouška ohledně odvahy milovat a jak praví klasik Stendhal: Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti. Posílání sestry, kamarádů k odvaze rozhodně nepatří. Přímý kontakt z očí do očí... být ochoten stát si za svým citem a být připraven unést i odmítnutí... Možná by se Vám mohla líbit kniha Malý princ :) Přeji vše dobré.

Mart píše: 2. 2. 2015, 23.16

Dobrý večer, chci zde napsat co me trapi a ze uz nevim jak dal. Pred 7lety jsem byla celkem stastna a spokojena osubka svobodna. Ted je mi 30let mam 2 děti a pocit ze mam zivot už za sebou. Nic me nebavi, nemam na nic naladu a casto me vse stve a vadi mi lidi. Jestli je to krize věku? S partnerem jsme šestým rokem mame dve děti. Ze začátku to byla laska byla jsem pysna ze jsem s nim tak jsme po pul roce spolu zacali bydlet a chteli miminko, zadarilo se a cekali jsme chlapečka. Kolem 5-6.mesice těhotenství partner prisel o praci a tuto svoji "prohru" - ze se nemohl postarat o těhotnou přítelkyni, najem apod. resil pitim. Podotýkám ze jsem do prace chodila cele těhu. Kolikrát jsem přišla z prace a doma nikdo, telefon nikdo nebral a kdyz přišel měl keci pohadal se a když neusnul tak zase vypadl do hospody. Odpor spat vedle něj kdyz pil narustal a narustala i jeho agresivita výčitky typu ze mu nedam ani na cigara !! No rikala jaem si že to zas bude dobrý až najde praci a bude vydelavat. Podotykam ze me nikdy nezivil. Trvalo to asi pul roku i když pak praci měl pití mu zůstalo a i jeho chování hnusne nadavky bezduvodne me slovne napadal (nechci vypisovat). Jednou když rozbil par věci jsem se sbalila ze pujdu od nej pryc - rozmyslela jsem si to ale kdybych mohla vratit tak uz to neudelam. Narodil se první syn přestěhovali jsme se ale choval ae pořád stejne když se napil vzdy kdyz nepil tak byl fajn a i se omlouval ze pry vim že takový neni. Po 2letech jsem znovu otěhotněla a byla jsem stastna alespoň do te doby nez jsem o dite ve 13tydnu přišla. Davam mu to za vinu-opilej na me rval strkal se mela jsem nervy a byla cela rozklepana tak myslim ze to mimi ten stres nevydrželo in když podle pitvy bLo vse v poradku. Bylo to velmi smutne obdobi a bude to asi bolet vždy. Kolikrat ho opilého videl i syn a byl smutný ze začátku tomu samozřejme nerozuměl a ja pořád pokaždé doufala že už bse vzpamatuje a sojde mu ze ma rodinu a nemůže si zit jako když ji neměl a byt doma a ne v hospodě. Porad rve ze mi nevěři ani pozdrav a ze jsen jako všechny ostatní a kdyby nemel děti semnou tak je ma s jinou at si o sobe nemyslím. Ze jsem nula a nic neumim nic nedelam jenom cumim na televizi nebo mobil. Ze jsem ženska k nicemu - soulozime tak jednou do měsíce a opravdu me to nebavi a ani nechci musim se premahat. Ted mame mimi moc jsem si ho prala. Asi ai rikate ze jsem blazen s nim vydržela a mam i další dite asi jsem porad doufala ze ten kluk do ktereho jsem byla in tam nekde je ale asi už není a byl tam vubec? Uz nevim. Mam zahodit svuj zivot kvuli dětem? Nechci jim brat tatu.. rikal ze mi kluky vezme ze ae postará a znemozni me u soudu a bla bla opilecky reci. Zastrizliva me ujišťuje ze me miluje a nikdy by to neudelal. Deti miluje myalim ze ano nikdy jim neublížil ale neublizuje jim už jen to chování? Nebudou si umět vazit žen kdyz ani tatinek to neumi?? Je mi z toho vseho smutno kam jsem se dostala a proc. Ještě k tomu piti nepijw tvrde ale pivo - staci mu 4 a uz prudi coz mi taky prijde divne. Vim ze zivot s nim nema smysl vim ze ho nemiluji vim ze chci neco jineho, lasku nehu chci ji jeste v zivote pocítit s někým kdo si me nevazi to nejde ani už nechci. Nevím co dal psat kdyz to po sobe ctu je to neuvěřitelne... Dekuji M

Odpověď: 8. 2. 2015, 10.05

Milá Marti, tak by mne zajímalo, k čemu jste došla, když jste to po sobě dočetla.... přála bych si, abyste už mou odpověd nepotřebovala... Vždyt vy víte, že chcete něco jiného... a já vám na základě tohoto psaní mohu říci, že je to opodstatněné, protože kdybyste chtěla toto, tak byste byla patologicky sebedestruktivní. A protože určitě nejste, pak najdete cestu, jak z toho ven, jak nepodpořit výchovu synů v neúctě... jak dopřát sobě pocit svobody a úcty... Poděkujte mu za syny, odbrečte svoje zklamání a vezměte si svůj život :) . Tátu jim tím neberete, děláte jen to, co je nutné. Držím palce.

Verouš píše: 2. 2. 2015, 22.34

Dobrý den Nedávno mi přítel řekl že po dvou letém vztahu co jsme spolu nemohl zapomenout na svou EX...Nechce nic v posteli a moc se mnou nekomunikuje ...Nevím co mám dělat ani jak reagovat mohla byste mi prosím poradit? Děkuji

Odpověď: 8. 2. 2015, 9.52

Milá Ver., rada se vám asi nebude líbit: Jděte pryč... Nepotřebujete být s mužem, který vás nemiluje... nebo ano? Přeji vše dobré.

Sisi píše: 2. 2. 2015, 13.55

Dobry den,po dvouletém vztahu jsem si vzala mého současného manžela.Po několika zklamáních ve vztazích žil několik let singl a měl jen milenecké vztahy. Celkově to asi není typ, co by musel mít sex denně spíš 2-3x týdně, ale vše fungovalo. Chtěli bychom miminko i vzhledem k tomu, že manželovi je 43 let. Ale po naší svatbě začal mít problémy s erekcí,takže nikdy nedosáhne vrcholu. Také nemá skoro vůbec zájem o sex. Říká, že je toho na něj moc. Starosti, které neměl když žil sám, cítí se přetížený, i když má běžné starosti jako každý jiný. Je pravda, že ho vyčerpala náročná rekonstrukce bytu a zařizování svatby. Zkoušeli jsme Clavin,ale bylo to ještě horší. Manželovi na mě moc záleží, rodinu chce také, ale oproti milenkám mě nechce zklamat a trápí ho to. Teď po několika neúspěších v sex.oblasti má při každém styku strach a už jen kvůli tomu to nefunguje. Ze začátku jsem dávala mé zklamání najevo a teď mám strach že jsem mu tím ještě ublížila. Snažím se o tom nemluvit, ale oba víme, že to budeme muset řešit.Jsem zoufalá, toužím po miminku a mám strach aby to bylo zase dobré. Nevím zda tam nehraje velkou roli to, že byl zvyklý žít léta sám a teď si nemůže zvyknout na normání život v manželství a všechno co k němu patří. Zajímalo by mne zda je možné, že si manžel zvykne a pochopí, že už to nebude tak bezstarostný život jako dřív. Děkuji moc za váš názor.

Odpověď: 8. 2. 2015, 9.49

Milá Sisi, chápu, že je to náročná situace. Pro začátek by bylo fajn zbavit tělesnost břímě výkonu. Inspirovat se třeba v tantra masážích a koitus si zakázat. Můžete mne nebo jiného terapeuta kontaktovat ohledně sexuální a partnerské terapie, o které si myslím, že by mohla být vaši dvojici prospěšná. V tuto chvíli vaše partnerství prochází ověřováním, zda je partner//ství důležitější než vaše touha po dítěti. Přeji vše dobré.

mamka67 píše: 2. 2. 2015, 10.50

Dobrý den, obracím se na Vás v zoufalé situaci o Vaši pomoc. Jde o moje děti, respektive manželství mé dcery. S manželem jsou spolu čtvrtý rok, předtím se znali tři roky. Se svatbou se pustili do přestavby rodinného domku, práce je bavila a těšili se z toho že jsou spolu a plánovali si jaký budou mít hezký život. Zatím nemají žádné děti, jen tři psy. Dcera má totiž velkou lásku ke zvířatům, pomáhá s převýchovou problematických pejsků, řekla bych, že tahle její přehnaná starost a péče o psy se zvrtla a začalo to mít dopad i na její manželství. Začala zanedbávat domácnost, přestaly jí zajímat práce potřebné pro dokončení stavby. Přispělo k tomu i to, že mají s manželou spoustu půjček a dluhů, nemohou tedy nikam jet, vidí jen to, že nemají peníze a vše jí přestalo bavit. Samozřejmě se její nálady odrazili i na chování k manželovi, který vše trpělivě snáší. Bohužel nastal zlom, který nás všechny zasáhl a velice ranil celou rodinu. Před několika dny byli všichni (oba se psy) na víkendu na P.Celnice, kde se právě sjíždějí milovníci pejsků a je tam vše pro tyto zvířecí miláčky uzpůsobené. A protože nikdo z nás v rodině takové vášni o psy nepropadl a neustále jsme jí to vytýkali, zřejmě jí imponovalo, když mezi těmito lidmi našla porozumění a podporu. Stále více se s nimi kontaktovala, a mám obavy, že se tam právě zahleděla do nějakého muže, který jí dokázal naslouchat a rozumí jí, co se tohoto "přehnaného" zájmu týče. Bohužel na její výměnu zpráv na facebooku přišel manžel a ztropil skandál, což je pochopitelné. V návalu vzteku sebral pár svých věcí a odjel. Po dvou dnech ale volal, že jí velmi miluje a že by si měli o všem promluvit a nějak se dohodnout, je ochoten vše jí odpustit. Ona se ale úplně zasekla a nechce nikoho poslouchat, nic řešit. Říká že neví co chce, že potřebuje čas, že manžela má moc ráda, váží si ho, že je to nejlepší chlap na světě, ale že ho nemiluje a tím že by se vrátil, by mu ubližovala. Vůbec ji nechápu, nikdo ji nechápeme. Bylo to hezké a bezproblémové manželství, myslím že je to jen její chvilková pomatenost, ale bojím se, aby nebylo pozdě, až si vše uvědomí. Zeť našel nějakou manželskou poradnu, snaží se věci řešit, všichni pláčeme, sesypal se nám celý svět. Ona je ale jako kámen. Nevíme kudy dál, mám obavy, aby se jeden druhému neodcizili, když bude vše trvat moc dlouho. Už ani nevím, jestli jí máme domlouvat, protože je pak čím dál více zatvrzená. Prosím, poraďte mi, jak se dostat k její dušičce, je to moje dítě a když vidím, jak se ženě do neštěstí, jak si zkazí celý život, nehledě na to, že není schopná ani splácet dluhy, jsem na pokraji nervového zhroucení. Nemám žádnou oporu, jsem na vše sama a tahle situace mě doslova ničí. Udělal abych cokoliv, abych těm dvěma pomohla. Děkuji Vám moc a budu ráda, když mi odpovíte. Hanka vaskovah@email.cz

Odpověď: 8. 2. 2015, 9.22

Milá Hanko, to, co si druzí myslí, že je pro nás dobré, se nemusí shodovat s tím, co si myslíme my o tom, co je dobré pro nás. Proto bychom měli vždy respektovat volbu druhých a důvěřovat jejich duši, že dělá zkušenosti přesně takové, jaké potřebuje. Co si o tom myslíme my, je jedno. Rodiče by se neměli míchat do milostného života svých dětí a neměli by z něj ani plakat, ale dopřát dětem jejich vlastní zkušenosti a sami si užívat svůj naplněný život. Věřím, že vztah dcery pro vás není celým světem. Přeji vše dobré a pečujte o své manželství a duši.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1