Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Nicky píše: 3. 3. 2015, 7.47

Dobrý den, zacla jsem ted bojovat z velmi osklivymi stavy. Kde bych zacla asi tehdy v mladí jsem zkusila kouřit marihuanu mela jsem schízu a velmi úzky stavy jelikož to bylo po opici nějak jsem to vypustila a neresila. Odstěhovala jsem se od rodičů bydlim sama s pritelem...chodíme často vikendove popijet a kourime oba. Od doby co bydlim sama bez rodicu mam tento stav po čtvrté predtim jsem hodne uzivala ibalgin ale ten sem uz vyradila znama mi rekla ze kdyz prijdeme domu opily a vezmeme si dva ibalginy bude nam rano dobre tak sem takhle delala pokazde. Budu se snazit popsat nejak me stavy: bojim se vnitrne vadi mi tv a ta mi zacla vadit i nejak normalne potom sem se bala promluvit bala sem se kohokoliv kdo na me mluvit,mam sevreny řitni otvor,drbu se a proste se strasne bojim je mi hrozne nejradeji bych umrela v tu chvily..jsou to pocity ktere jen tak asi nepopisu a je to pokazde po alkoholu je to den potom a jeste dalsi den trosku..take si veci strasne pripoustit a vsugeruji ale neumim jinak v danou chvily fungovat nez si to jeste vic vsugerovat..je mi z toho vazne strasne..nevite co to muze byt cim to muze byt?Jste zlata dekuji za kazdou radu preji krasny zbytek dne!

Odpověď: 3. 3. 2015, 14.27

Milá Nicky, nepijte. Najděte si, jak se pracuje se strachem - různé způsoby. Také můžete najít, jak se léčí OCD (pro vás ta část o vtíravých myšlenkách), úzkostná porucha. Naučit se konstruktivně myslet, je důležité. Čtěte knihu Miluj svůj život. Přeji vše dobré.

Petra* píše: 2. 3. 2015, 20.14

Dobrý den, potřebuji poradit, jelikož si už nevím rady. Můj otec brával antidepresiva, přesně nevím z jakého důvodu (většinou vyhrožoval, že skočí pod vlak) a matka zase často přemýšlí, co je po smrti. Říká se to těžko, ale u mě se začaly asi tak před třemi roky projevovat deprese. Nejspíše to souvisí s pubertou, jelikož je mi 15let..také se ale bojím, že jsem to nějak zdědila, ale už mě to věřte nebo ne štve. Dřív jsem rozchody s kluky brala strašně těžce, zašlo to až k sebepoškozování, které jsem postupně odbourala, ale pořád o tom musím přemýšlet, když se s někým pohádám a tak. Před pár měsíci se mi rozvedli rodiče. Jinak se mi poslední dobou strašně mění nálady, dokonce mám i třeba bezdůvodné deprese a myslím na smrt a taky na to, že bych chtěla být se svým zesnulým dědou. Už fakt nevím co s tím, když se mi stane něco zlého deprese se vrací.

Odpověď: 3. 3. 2015, 14.20

Milá Petro, přečtěte si odpověd pod vámi - inspirace tam je pro Vás. Antidepresiva vás mohou podpořit. Držím palce.

Anet píše: 2. 3. 2015, 20.13

porad si neco vycitam, a myslim si ze hodne veci delam spatne.Rodina mi rika ze skoro prestavam mluvit, a je to jen pro to ze me zivot uz nebavi vazne nevim co mam delat.Jsem uzavrena v sobe, a nechovam se tak jak bych chtela.Odhazuju lidi ktery me maji radi a to me mrzi mam vykyvy nalady a nekdy nepoznavam sama sebe.Koukam do minulosti kdyz jsem byla stastna,protoze tet uz to tak neni.

Odpověď: 3. 3. 2015, 14.18

MIlá Anet, dostanete ode mne asi dost obecnou odpoved, protože vás neznám a nevím, jaká cesta by vás bavila. Obecná odpověd je: pracujte na sobě. Knihy, semináře, individuální sezení. Pořidte si třeba časopis Psychologie dnes a časopis Ke hvězdám a třeba tam někde najdete něco, co vás osloví, zkoušejte, hledejte pro sebe cestu, jak se osvobodit od zátěže. Můžete zvážit i antidepresiva jako pomocníka. Nevzdejte to sama se sebou, tuto práci za vás nikdo neudělá. Přeji vše dobré.

ceburaska píše: 26. 2. 2015, 23.11

,uz nejaku dobu pozorujem,ze ked pozeram nejaky film/rozpravku, a prebieha scena kde sa hraju deti, smeju sa, ale j dospeli ci zvieratka, vzdy-zakonite-mi vyschne v krku a vzlyknem, prepadne ma nieco podobne nostalgickemu smutku nezaziteho..ci ako to povedat. a nedacno,vlastne vdaka partnerovi,som zistila dalsiu vec.. hladil ma po tele,ruky,chrbat,nohy etc.a nic..ale ked sa dostal k bruchu,aa pohladil ma po non, rozplakala som sa..znova to zopakoval, nikde nic,a zas ked sa dostal k dolnej casti brucha, opat som sa rozplakala..uz je to takto 5r..hladenie po bruchu sa mi paci,pride mi prijemne. ale vzdy ma prepadne taka nahla "nik ma nema rad"sebalutost,zial a neskutocny smutok.. prisla som na to az pri nom.pred nim som partnerov nemala-. stastne filmove scenky pozbam uz od detstva. otazka; cim to moze byt? je to len blbost,alebo to ma niekde nejake "korene'? ceburaska

Odpověď: 27. 2. 2015, 13.41

Milá C., asi nějaký smutek by chtěl léčit. U filmů nepadat do nostalgie. Přijít na to, s jakým smutkem ve vás scéna rezonuje, co je to za smutek... Přeji vše dobré.

Jana píše: 26. 2. 2015, 20.44

Dobrý den, snad mi poradíte, už nevím, kudy dál. Moje 7měsíční dcerka je velice bázlivá, špatně snáší cizí prostředí, cizí lidi. Stačí, aby na ní někdo promluvil a hned začne brečet. Na cvičení pro kojence první lekce v podstatě probrečela, to samé na první hodině plavání (další zatím nebyla). Musím na ní velice pomalu, trvá jí, než si trošičku zvykne. Můj dotaz tedy zní, mám jí brát do cizích prostředí i za cenu toho, že bude na začátku hystericky brečet nebo jí nestresovat, nechat jenom doma a doufat, že se to časem změní? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 27. 2. 2015, 13.38

Milá Jani, líbí se mi vaše věta: Musím na ní velice pomalu. Šla bych do toho pomalu...

Jouda:) píše: 26. 2. 2015, 11.01

Dobrý den,rád bych se zeptal na tuhle věc. Asi před rokem sem měl problémy ve škole ,šikanu a problémy učivem měl jsem ze školy strach deprese a sklony k sebevraždě a naštěstí jsem se z toho dostal a pochopil, že jim to prostě musím vrátit. Ale další problém dostal jsem nabídku k práci v armádě čr. Myslíte že když to mám v papírech napsané že jsem byl u psychologa s tě mi to problémy že mě tam nevezmou ?

Odpověď: 27. 2. 2015, 13.36

Milý Joudo, nejprve si, prosím, přečtěte články a popřemýšlejte o nich: http://www.carovnezrcadlo.cz/odpusteni http://psychologie.cz/proces-odpusteni/ http://www.cesta-dal.cz/ruzne-rubriky/karma-a-odpusteni/ rovena.info/jak-se-vyrovnat-s-sikanou-z-detstvi.html Ze jste byl u psychologa by nemělo bránit vstupu do armády, i armáda má své psychology.

Martin píše: 25. 2. 2015, 16.59

Dobrý den, jsem ženatý a mám 13 letého syna, asi před rokem jsem se potkal s jinou ženou se kterou jsem se zblížil a občasné schůzky mě přerostli přes hlavu a já jsem ke své manželce úplně přestal cítit i s ní sexuálně žít, přítelkyně je rozvedená a má dvě děti s přítelkyní si rozumíme a máme se moc rádi, ale bohužel už nedokážu lhát a žít v takové situaci, syna strašně miluju a nechci ho opustit ale nevím jak dál. Existuje ještě vůbec cesta k mé manželce. Poslední dobou jsem začal dost pít alkohol, vím že to mé problémy nevyřeší ale na chvilku alespon vypnu. Prosím o radu.

Odpověď: 26. 2. 2015, 7.22

Milý Martine, a dost s alkoholem. Přeci nejste útěkář a svůj život jste schopen ustát. Najděte si cestu ke své síle, abyste byl schopen stát v plné síle v tom, co žijete a situaci tvořit. Můžete se zastavit a projdeme vaše myšlenky a emoce, které vás takhle blokují. Přeji vše dobré.

iveta píše: 25. 2. 2015, 14.33

Dobrý den,paní doktorko.Jsem přesvědčená,že za mými problémy(malé sebevědomí,stydlivost,neprůbojnost)stojí moje přísná matka.Od mala,nás všechny(i sourozence) rovnala do latě,byla přísná,pamatuju si,že se pořád hádala,málo kdy jsem s ní vyšla po dobrém.Když přišla puberta,tak mě pořád srovnávala s jinýma holkama,jak oni jsou dobrý v učení,v různých jiných aktivitách a já,že nestojím za nic a stejně nic neumím atd..Ted,když už jsem dospělá a mám svojí rodinu,čím dál víc si uvědomuji,jak jsem celé děctví protrpěla.Ted můžu říct,že se mám báječně:skvělý manžel,pěkné dětičky,dá se říct,že mám spokojený život,ale když se u nás objeví mamka,jsem nesvá a připadá mi,že se ve mě zas objevuje to malé ustrašené dítě.Můžu i říct,že ted ,když potřebuju aby mi mamka byla oporou(třeba s ní chci řešit nějaký potíže ohledně práce,bydlení atd.)tak mi oporou není.Vždycky řekne,že ona to měla těžký a jak ona to měla hrozný,když jsme byli malý a vlastně vždy mluví jen o sobě,ale to já v ten moment nechci slyšet.Mám jí ráda,ale někdy mám pocit,že moje láska není opětována.Myslíte,že by mi pomohla Kineziologie?Mám silný pocit,že mám v sobě nějaký bloky,který neodblokuju,ani kdybych sebevíc chtěla.Když se manželovi či kamrádce vypovídám,tak úleva přijde,ale jen na malou chvilku,prostě mám pocit,že to ve mě je někde moc hluboko.Prosím o Vaší radu.Moc děkuji.I

Odpověď: 26. 2. 2015, 7.19

Milá Itko, je dobré pojmenovat pocity, které vůči mamce máte (pocit nepochopení; zklamání; je mi líto, že mne nevidíš, bolest...) Ano, pocity směrem k rodičům bývají hluboké a třeba se neodstraní najednou, ale stojí za to postupovat klidně krůček po krůčku s psychologem, EFT... Přeji vše dobré.

Lenka píše: 25. 2. 2015, 11.58

Máme syna 2,5 let. Do svých cca dvou let měl v noci den a ve dne noc .. postupně se upravilo. V loni se mi projevila dědičná choroba - reaktivní artritida.Nemám jistotu, jak na tom budu zítra, takže se snažím být optimistická a žít dneškem jak nejlépe to jde. Dělám po celou dobu mateřství brigádu, starám se o dítě jak nejlépe umím , o domácnost, manžel by chtěl , abych si přibrala ještě zahradu a havěť (odpískáno kvůli nemoci) a vyvařovala jsem mu do zaměstnání (jsem ráda, že navařím na dva dny ať se můžu věnovat taky něčemu jinému, chodila s ním po flámech. Manžel má dobré zaměstnání, na dnešní dobu bych řekla i s velmi dobrým platem, dům na hypotéku. Už nevím co si mám myslet-je věčně nespokojený. Je mi vyčítáno, -že kvůli mně k nám nikdo nechodí na návštěvy (a jak se jim mám věnovat,když v noci bdím, přes den potřebuju aspoň uvařit); -že už si večer nepovídáme-jenže mi nemá co říct a to doslova, nebo probírá blbosti typu, kdo se opilý svalil do příkopu a nebo ho zajímá jen sex - už chodím spát v čas, kdy syn, kvůli tomuhle mám být nevyspalá??! -že chci být se svým dítětem, věnovat se mu, vodím ho na dětské hřiště mezi ostatní děti, za sestřenkou aby se vydováděli, na výlety, hrajeme si spolu, když po obědě usnul, dělala jsem brigádu doma na počítači, vařila. -že nemám žádné svoje zájmy (no asi kdy, když lítám kolem domácnosti, dítěte, brigády a na výlety se synem, nákupy) - ale věnuji se alespoň oblíbené literatuře. O víkendu kdyby to šlo, to u nás vypadá následovně: v pátek jde muž do hospody, tam se většinou zlíská tak ,že je v sobotu nepoužitelný a jednu dobu to bylo i tak ,že v neděli šel s kamarády hrát na počítači hry. Někdy mám dojem, že je ve svých 38letech v pubertě a já ve svých 40 mu mám dělat matku. A nebo jde tři kilometry do hospody, tam se „osvěží“ a jde zpět - také na celé odpoledne. Když jsem mu sdělila, že náš problém vidím v tom, že jsme spolu jako rodina málo a že bychom spolu měli trávit více času, tak přišel další týden s tím, že 1x týdně chodit na box je málo a že bude chodit 2x týdně. Takže jeho výplň volného času (z práce normálně přijde kolem půl šesté večer): - v pondělí - se chodí učit hrát na kytaru (přijde domů v sedm večer) -v úterý a čtvrtek- box (přijde domů v devět večer) -v pátek hospoda (opět se nevidíme) - v sobotu a v neděli - návštěva u tchyně (co 14 dní), hospoda nebo jiná akce A kdy tedy máme spolu trávit čas, když na rodinu má zhruba 1 večer v týdnu a půl den o víkendu? A když spolu hovoříme na toto téma, tak jediné čím se ohání - že kdy má vidět kamarády a proč by nemohl na pivo. Mám si prý dítě dát na hlídání známým či kamarádkám, prý je to normální (osobně si povídám s kde kým, ale u nikoho co znám, to takto nefunguje-pouze skutečně v krizových situacích, jinak mě pochopitelně sdělují, na co jsou babičky a kde je otec) Podotýkám, že spolu nespíme - v posteli ani sexuálně (v noci se stále vrtí, chrápe - kašlu já na to, když jsem nevypalá a unavená - nevyspíme se ani jeden a on jde ke všemu ráno do práce a řídí) a na sex nemám chuť ani náladu (kór když si dá pivo), a nyní ani bohužel zdraví. Manžel si rád zajde s kamarády na pivo - nic proti tomu, ale řekla bych, že je to jeho velká životní priorita - jeho zájmy, pivo, kamarádi. (dokonce jeden čas kouřl marihuanu a tak si říkám, zda to na něm nenechalo v kombinaci s tím pitím následky) Dům je na hypotéku, jenže je potřeba do něj „vrazit“ ještě cca půl milionu a do práce dojíždí autem, což jsou další náklady (měsíčně by se dalo ušetřit na dojíždění 3 - 4tis). Dům je nezateplený, nenahozený, neodizolovaný a nyní se rozhodl, že si dá udělat plyn. Už nyní topíme „pánu Bohu do oken“. A když mu povídám, abychom se přestěhovali a ušetříme alespoň za to dojíždění-nechce slyšet. Když ho prosím, aby dodělal v bytě.. prý nebude nic dodělávat po někom, kdo to tady před ním udělal špatně (sakra, a kdo tady tedy bydlí?! a argument, že dítě... nebere) Chtěla jsem na zahradě alespoň si udělat záhonek s květy - prý ne, bude se dělat omítka (nedělalo se nic, nakonec jsem si musela měsíc po návratu z nemocnice sama naházet kus zdi u vchodových dveří, aby se neprášilo na hlavu a žádná omítka se nekonala. Jsem ze své rodiny zvyklá, že se o všem radíme, povídáme si, sdělujeme si, pomáháme si, řešili jsme rodinné finance, problémy.. cokoliv - nic. Manžel sice sděluje, ale věci typu - jaký je macho v práci, po milionté páté co vyrábějí - ale, že si hodlá letos pořídit opět ovce (ačkoliv jsme se dohodli, že zahrada bude osázena ovocnými stromy - jehněčí nejí), že bude celý víkend pryč - ačkoliv jsem si myslela, že se bude věnovat synovi, kterému táta není jedno, nebo že se bude kupovat to a to důležité co bude nákladnější, to se dozvím buď náhodou nebo když telefonuje se svou matkou a výjimečně zapomene jít na druhou stranu bytu. O penězích se s ním nemůžu bavit vůbec. Navrhovala jsem už na počátku našeho žití, že bychom měli dát peníze dohromady a každý měsíc se dohodnout, co se z toho musí pořešit, co bude na jídlo, co dáme na stranu kdyby něc … nic. Nakonec je to tak, že sice se dohodlo, ale já si řeším z mateřské sebe a dítě a on si jede sebe, barák apod. a jídlo., hospody… a bohužel nešetří, prý to není potřeba. Stále nás žene do modelu jeho rodičů (no asi proto má problém fungovat normálně). Matka má také jediný cíl - hlavně nebýt doma, s mužem po sobě štěkají, manžela (tedy jako děcko) ji vychovávala její matka a můj muž říká, že si je ani jinak nepamatuje - žijí vedle sebe. V loni od léta si usmyslel, že doma nemůže s ničím pomáhat, protože se snižuje v očích ženy - až toto gradovalo při návštěvě jeho matky o Vánocích, kdy to na ni zkusil také - no výjimečně jsme se spolu shodly a dostal co proto od obou. Poslední rok má skvělou zábavu - řekne mi, abych si něco zjistila, zařídila a pak mi poví, že to udělá sám a nebo, že to tak nejde. Jeden týden je něco tak, druhý týden onak, pak na mě trénuje různé metody „jak na mě“… .. no divností je více a jasně, všude je něco, nikde není jen veselo, ale upřednostňovat soustavně svoje „já jdu do hospody nebo na festival, když mi tady syn pláče, že chce být s tátou“, a jediný dobře strávený čas s námi je pro něj pouze, že se někam musí vyjet (nejlépe za jeho matkou) - to se mi zkrátka nelíbí. Když jsem prosila o Vánocích tchyni, aby s manželem promluvila, nedostalo se mi ani odpovědi, prý se do toho motat nebude. Moje máma se s ním snažila trochu mluvit, ale nic naplat. S manželem jsem to probírala několikrát, ale podle něj je všechno v pořádku, prý se bohužel jenom neshodneme. A kdybych prý šla k psychologovi pro radu, tak prý půjde se mnou. (už zase jako vždy čeká, co já udělám) Vidím to jinak. Hodlám se prostě odstěhovat, jakmile se mi povede najít práci, už rok se snažím, aby to mezi námi nějak fungovalo a manžel vždy udělá něco, že mě to vrátí na „pevnou zem“. Z toho neustálého stresu mi letí nahoru cholesterol a mám arytmii - doma je nyní muž klidný, ale jen proto, že jsem mu sdělila, jak na tom jsem zdravotně. Syn si nezaslouží v tomhle žít, je to citlivé dítě a já bych se ráda dočkala jeho dospělosti a ne se nechat dohnat do invalidního důchodu. Když to tak čtu,tak si říkám, že řešení je jasné, ale ráda bych názor odborníka. Já Vám mívám pocit, že se zbláznil..!

Odpověď: 26. 2. 2015, 7.14

Milá Leni, vnímám vaše psaní jako bilanci své životní situace. Sama v závěru docházíte k řešení, které mi připadá logické. Vyzkoušela jste mnohé a muž nefunguje. Studená ložnice je pak tedy asi jen důsledek. Držím Vám tedy palce v realizaci plánu.

SmutnýOutsider píše: 24. 2. 2015, 13.41

Milá třído a celá školo, už od prvních dní mezi vámi se snažím prezentovat jako normální člověk, který s vámi chce sdílet vaše zájmy a koníčky. Jsem člověk, který se s vámi chce zasmát, porušovat s vámi školní řád a těšit se za vámi do školy. Proč je to jinak? Proč mě berete jako třídního outsidera, se kterým se nikdo nebaví? až na 2 kamarády? Proč mě nemá ráda celá škola a všichni ze mě mají legraci? Je to kvůli vzhledu? Vždyť je na naší škole spousta ošklivějších či směšnějších lidí, kteří nejsou NIKÝM odvrhováni. Osobností jsem taky stejný jako vy, inteligencí též nezaostávám, tak proč zrovna já? Kéž by jste to četli, milí spolužáci a vzali si to k srdci. Už dlouho toužím po změně. Všechny vás mám rád, ale zároveň nenávidím za váš přístup ke mě. Snažím se nedávat najevo bolest z vašich urážek, ale každý den, když přicházím domů, se ve mě něco prohloubí. Ne o moc, ale prohloubí a myslím si, že tahle věc je už na dně. Jsem sám proti vám všem, ale nechci proti vám být. Uvnitř pláču, ale na venek jsem jako schránka bez duše, neumím se smát, ani plakat. Tohle je můj reálný příběh, vážně netuším, co dělám špatně ale nikdo mě nemá rád. Nevím co s tím, psychicky se hroutím a nejde to zastavit. Pomoc :(

Odpověď: 24. 2. 2015, 21.53

Milý SO, děkuji za takový dopis, přála bych ti, aby to četli ti, kterých se to týká. Je však pravděpodobné, že jim by nedošlo, že se jich to týká a že to píšeš ty... třeba si ale někdo něčeho všimne. Zkusil jsi o tom mluvit s někým dospělým? Každá škola by měla dbát na atmosféru ve třídě a všímat si takových příběhů a taktně je řešit - můžeš na svůj příběh upozornit důvěryhodnou osobu - kompetentní by měl bát metodik primární prevence, ředitel, školní inspekce, pedagogicko psychologická poradna... Svou psychickou bolest by bylo dobré ošetřit individuálně s psychologem, můžeš se ozvat, zastavit... Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1