Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Petr píše: 9. 3. 2015, 19.19

Dobrý den Mám takový problém neboli trápení. Jsem kluk a mám 17 roků a už od narození mám hadrovou panenku a pár plyšáků celkem 9 ale naskládám je na 1m/2 jako, že jich není moc. A natolik jsem si je oblíbil , že zkrátka s něma mluvím až do teď, prostě mám k ním citový vztah co člověka dokáže vždycky rozveselit, či přivést na jiné myšlenky, dokonce i na dovolenou beru jednoho ,ale dám ho do tašky tak aby nebyl vidět vím ,že kdyby mě někdo viděl tak si řekne „takový velký kluk a hraje si s plyšákem“. Jsem sice duševně založený člověk a možná i introvert, ve škole se bavím jenom s pár lidma, protože mi přijdou, že jsou normální ne jak ostatní pořad poslouchat ty jejich nadávky a blbé dotazy jako třeba "je něco na zítra" "píšeme?" a nadávky na učitele apod. Mým koníčkem jsou vědy jako Matematika a Fyzika a můj obor, který studuju jsou Informační Technologie a baví mě to. Doma si i vykládám sám pro sebe i s těma mými plyšáky – jsou to takoví talismani. Ve škole nebo na věřejnosti to nedělám. Doma většinou trávím u počítače a hledáním článků třeba o Matematice, Fyzice, IT atpod. Kamarády nepotřebuji, zkrátka stačí mi prohodit pár slov či vést diskuzi ale nepotřebuji se s dotyčným nějak více zbližovat (prostě jako kolega). Také nevyhledávám žádně diskotéky, bary, kluby a nemám rád lidi tzv. výlupky a podobnou mládež. I když občas taky potřebuji relax či se nějak odreagovat tak jdu třeba do hospody na kofolu nebo zabrouzdám na internetu po pornu, kde vyhledávám ženy s velkými ňadry a také poslouchám hudbu většinou nějaký jazz pop disco. A co se týče jídla tak jim to co mi chutná většinou salám a bílé pečivo někdy i ten sýr a mléko – snídaně, večeře. Zkrátka mé priority jsou vzdělání, jak vždycky říkám „čím víc toho poznáš pak nebudeš překvapen a dokážeš se s tím vypořádat“. Jinak si myslím, že jsem normální. Ale mamka si našla přítele, později se vzali atd. A asi za 5 let začal do mě rypat, že furt jim pořád jenom salámy ač jsem mu říkal, že jo jím a on pořád (měřit bůčky – jako to břicho) a jak jsem mu říkal ať pořád nerýpe tak se v tom ještě více vyžíval. Nakonec se omluvil a byl zatím klid. Později na začátku září jsem ve škole dostal 5 z angličtiny ze slovíček a to proto, že minulou hodinu jsem tam nebyl a byl jsem u lékaře v Praze na kontrole cca 400km a druhý den co jsem přišel do školy tak se psalo – no zkrátká jsem nevěděl, že se bude psát a naučený zrovna na slovíčka jsem nebyl pak další hodinu jsem si to opravil a dostal jsem 1. No jo přišel jsem domů mamka ta to pochopila a ten měla narážky – že se nepřipravuju a jak jsem mu to chtěl vymluvit tak marně až jsem z toho byl taky vynervovaný , že jsem buchl do dveří a pak v pokoji mi dal pohlavek co furt žrvu i stím salámem jsem byl vynervovaný a třepal, jsem se, že jsem musel z domu pryč a jet k babičce na kole. Pak se omluvil po tom s tím salámem. A jednou jsem přišel domů ze školy a u nás byl děda a oni se tam bavili o mě a ja jsem chtěl vědět co a tak jsem se ptal, protože nemám rád když se o mně někdo baví a tak. Tak jsem se ptal a on „no bavíme se o tobě“ vysmáty a rukama (mával) a pak začal rypat, že si hraju s panenkama a furt až jsem to nevydržel a řekl jsem mu, že je debil – byl nasraný přišel a řekl vypadni a pak mi dal pěsti po zádech, pak zamkl obývak a internet odpojil a televizi a, že čeká omluvu a že už od něho nic neuvudím apod. , přitom on vůbec do mě peníze nestrká a pak, rype, že si hraju s panenkami a že žrvu přitom si mluvím pro sebe a nedělám to naschvál – uklidňuje mě to a můžu se tak lépe soustředit, ja fakt, že kdyby mě asi někdo slyšel řekl by, že jsem asi blázen on to tvrdí, prý mu to vadí já cítí, že to musím říct. Za nějaký den zase zamkne obývák a potřeboval jsem internet kvůli úkolu a on to věděl, že potřebuji internet kvůli škole tak jsem musel jít někde ven na FREE WIFI, nazlost jsem vyšruboval dvě zásuvky a dvě kliky povolil – asi si řeknete, proč – ale můj obor je i elektrotechnika a on to neumí – jističe jsem mu vypl kvůli úrazu a aspoň dvakrát mi řekl, že jsem na návštěvě a že se mám chovat jak na návštěvě, a mám vypadnout, poté zas rypal do plyšáků a do mě, že prý si ani babu nenajdu a že budu sám já nevím co a výkládal, že já mluvím chujoviny a že jsem si vybral školu a že prý jsem na to blbý přitom na vysvědčení jsem měl 1, 2, a 3 a, že čeká omluvu a zkrátká do všeho se sere i o moje výživné od mého taťky, že by ho zdupal a já nevim co zkrátka jsem mu vynadal do zkurveného debila. Nakonec i lustr z pokoje mi vymontoval a televize schoval, takže jsem se neměl kde učit a i elektriku vypnul, v 6 hodin večer protože se v tu dobu učím. Pak vykládal nesmysly jako že jím z jeho peněž, a že všechno co řekne je pravda a on je pán domácí tak prý do mě může rypat nakonec jsem si zbalil nejnutnější věci jako oblečení a plyšáky, školu, notebook atd. a šli jsme k babičce i mamka jenom že ta tam chce zůstat tak přespála semnou u babičky a začal vykládat že žárlím kvůli tomu, že mamce koupil mobil – před týdnem a mi ne, přitom já mam lepší mobil než ona a pak asi za táden ji napsal, že potřebuje ostříhat. Nevím co si mám myslet, doma mě nechce atˇ vypadnu a když se mu řekne že něco řekl tak, řekne že to bylo dávno a mění téma uprostřed rozhovoru. A ještě říkal že prý ve dvaceti nebo třiceti si budu hrát s malýma holčičkam – že prý ještě skončím v kriminále – což si myslím není pravda protože se mi to hnusí. A co se týče nadávek tak mi pak taky řekl debile. Já sice nenadávám, nemluvím sprostě ale co je moc – je moc. ?? Nevím co si mám myslet jestli jsem “blázen “ já nebo on nebo jak to řešit. Co jsem se dočetl na Netu tak, prý se takovým lidem říká manipulátoři. A zajímalo by mě zda jsem v pořádku i já – já si myslím, že jo. ???

Odpověď: 13. 3. 2015, 19.31

Milý Petře, dospívání je často hodně náročné období. Dospělé osoby zneužívají ekonomické závislosti dospívajících. Petře, je dobře, abys udržoval svůj vnitřní klid - klidně s plyšáky. Až budete prožívat bezpečné zázemí, lásku, budete moci plyšáky odložit, poznáte to. V tuto chvíli pro vás plní důležitou funkci. Zvažte, zda by nebylo řešení jít žít k prarodičům… Pokuste se nevnímat jeho útoky (odklonte je), můžete mu říct, že vás jeho chování zranuje a že byste byl rád, kdybyste spolu neválčili. Držím palce.

mamka píše: 9. 3. 2015, 12.45

Pěkný den, mám doma dva prcky - 4 a 2 roky a poslení půl rok už nějak nezvládám. Z toho všeho řvaní, neposlouhání a bordelu začínám být podrážděná, uřvaná, agresivní. Existuje něco, čím bych se mohla srovnat? Naučit se pracovat s emocemi? Jak nepodlehnout naštvání a zůstat v klidu? Mám strach, že něčeho takového už vůbec nejsem schopná :(

Odpověď: 13. 3. 2015, 19.15

Milá maminko, dopřejte si volno. Že to nejde? Kdyby vás odvezli do nemocnice - taky by to šlo. Potřebujete si odpočinout. Mít čas pro sebe. Ještě by se vám mohla líbit kniha Líný rodič http://www.zbozi.cz/vyrobek/liny-rodic-tom-hodgkinson/ Držím palce.

Doubravka píše: 7. 3. 2015, 20.03

Cesta k lásce?

Odpověď: 7. 3. 2015, 20.08

Chceš-li změnit svět, miluj muže; skutečně ho miluj. Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí; který je dost statečný na to, aby se bál. Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce. Kde může ucítit tvé teplo a spočinout. a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních. více: http://svetlojelaska.blog.cz/1304/chces-li-zmenit-svet-miluj-muze

Lucie píše: 5. 3. 2015, 17.43

Dobrý den,prosím Vás o radu.Můj manžel navštěvuje asi často erotické masérky,dříve jsem to dokázala akceptovat,zdálo se mi to lepší než milenka,ale jen do doby než si s jednou začal vztah,na který jsem přišla,ale v té době jsem nevěděla co dělá a manželovi jsem uvěřila že spolu nic neměli,ale ona asi když zjistila, že na něj čeká marně, mi vše o nich a jako co pracuje napsala.Od té doby nedokážu akceptovat návštěvy manžela v těchto podnicích,hrozně na ně žárlím,jsou mladé,hezké,neokoukané.Čím jim mohu já konkurovat,porodila jsem svému muži děti,a i když se o sebe přiměřeně starám,prostě stárnu a manžel mě v tom utvrzuje svým nezájmem o mě a naopak svými masérkami. Jsem neštastná,nevím jak dál,nechci ničit dětem rodinu,ale taky chci žít spokojený život a né se trápit.. manželovi připadám nervozní,ale jak můžu být klidná,když on se toho nechce kvůli mně vzdát..lze tohle akceptovat a brát to jako relax koníčka? nehledě na to kolik to stojí peněz a ty nám poslední dobou hodně schází... Děkuji

Odpověď: 5. 3. 2015, 19.10

Milá Lucie, pokud vám manžel nedává lásku tak je manželský hulvát. Problém není v masérkách, ale v tom, že vám nedává lásku, úctu... On o vás stojí, proto se nerozvádí a jen se baví... Doporučuji vám, abyste nalezla sebeúctu a sebelásku. Dopřejte si třeba tantra masáž pro začátek... mějte ráda své tělo... nafotte si hezké fotky... Nervozní kvůli tomu, že se nechce vzdát masérek? Spíše řekněte, že se necítíte být milována a vážena a tak nevíte, zda v manželství chcete zůstat. Držím palce.

zusa píše: 5. 3. 2015, 13.30

Dobrý den, Potřebovala bych radu ohledně bývalé kamarádky. Obě jsme se přestěhovali s rodina má do stejné vesnice. Máme děti ve stejném věku a tak jsme se začali bavit. Naše děti si hrávali společně a dokonce i manželé si sedli. Byla mezi nemá dennodeni komunikace a několikrát týdně i vzájemně návštěvy. Věděla jsem, ze je kamoska živel a taky docela drobná, ale brala jsem ji takovou jaká je. Vše bylo OK než jsem našla mého tatínka mrtvého a požádala jsem jestli by nepohlidala me děti dokud to nevyridim s lékařem atd.. Ochotně mi v tu chvíli pomohla, ale tři dny na to mi to vycetla, ze se prej cítí zneužita tím ze ty děti hlídala. Nastalo me toa taky jsem ji to tak řekla ale potřebovala jsem se srovnat s tím co se stalo tatinkovi. Tak jsem to víc netěšila, ale semínko nedůvěry bylo z me strany zaseto. Nastaly prázdniny a jeli jsme na dovolenou k mori s dalšími 4 rodinami mezi kterými byla i rodinná te kamosky. Tam nastal další problém v podobě toho, ze kamoska mela pocit, ze se ji malo věnují a bavim se moc s ostatními. Začala se tam chovat jako male dítě, kterému seberou hračku a tvořila se celou dovolenou jako bubák. Po dovolené jsme si zase sedli a vyrikali jsme si to,alespon jsem si to myslela když me kamoska objala a tvrdila, ze je vše OK. I když jsem od ni neslyšela nic jiného než ,ale já jsem chtěla, ale já jsem cekala na to a na ono. Ale po čase na me vlitla, za ji někdo řekl, ze já jsem říkala atd.. Už jsem z toho byla nervózní, protože to bylo porad dokola o řečech kdo co o kom povidla. Potřebovala jsem řešit dědictví a starat se nemocného syna a ne o drby. Tak jsem se na chvíli stáhla a řešila své veci. To ji natolik popudilo, ze obešla me kamosky a všem pověděl věci nad kterýma me rozum zůstává stát a všechny kamosky na me vlitli, ze co to o nich povidam. Tak jsem promluvila s tou dotyčnou s tím, ze toto už je moc a ze je po tom duvernem kamarádství. Chtěla jsem za tím udělat čáru jít dal. Jenže ta dotyčná to nechce vzít na vědomí. Pokaždé když se z někým bavim nebo jdu s někým na skleničku následuje bývalé kamosky návštěva a spoustu lzi o me nebo poslány dort od ni k narozkam tomu s kym jsem se davila. To vše by mi bylo jedno, ale poslední kapka byl ples kde byla cela vesnice, takže jsme se tam také setkali. Po plese jsem se dověděla, ze jsem se tam prej chovala jako děvka a ze se prej z manželem budeme rozvádět. Bývalá kamoska opět zapracovala. Ted už vim, ze jsem nezvolila dobrou kamarádku, ale nechci aby kvůli teto me chybě trpělo me manželství nebo snad me děti řešili drb, ze se budeme rozvádět. Máme s manželem pěkný vztah. Mluvit s ni o čemkoli nemá smysl, protože nechce přijmout můj náhled na věc. A její manžel ji v tom ještě podporuje. Mam pocit, ze se chova jako zhrzeny milenec. Chtěla bych radu jak to všechno ukončit a jít dal s tím, ze se pozdravime na ulici Jako slusni lidé a hotovo. Děkuji za radu. Zusa

Odpověď: 5. 3. 2015, 19.04

MIlá Zuzi, sama víte již, že mluvit nemá cenu... Pak nezbývá nic jiného, než sama svůj vztah k ní promeditovat a ji propustit... drby postupně utichnou.... drbům nenaslouchejte, drby vnímejte jako něco, co se vás netýká... Zázračnou radu nemám (žalovat za pomluvu? ) Přeji vše dobré

Eva píše: 5. 3. 2015, 12.15

Dobrý den,mám prosbu mám rok a sedm měsíců holčičku,nedávno jsme to z partnerem rosekly,našel si jinou pani. Stále bydlíme v jedné domácnosti,čekám na byt, cca 2měsíce,jen o ves víš. Ale ted mi ji chce na víkend odvezt do Prahy za ní, nejni moc zvyklá být mimo domov,může mít z té cesty a celkového výletu trauma? Děkuji za odpověd,přeji krásný a poklidný den. Eva Drsová

Odpověď: 5. 3. 2015, 18.49

MIlá Evi, pro začátek bych doporučila spíše na jeden den, alespon 1x či 2x po dni. Pokud to už je domluvené jinak, nebojte, bude tam mít tatínka... zvládne to. Přeji vše dobré.

Tomáš píše: 4. 3. 2015, 17.18

Dobrý den, poslední dobou řeším problémy s psychikou. Asi před měsícem jsem se zamyslel nad otázkou, jaký je můj smysl života, proč tady vlastně jsme, jak to celé funguje apod. Poté následoval takový divný pocit, skoro až šok. Řekl bych, že to bylo způsobeno vnímáním jiné reality, někde jsem četl: "pohledem z vyšší perspektivy". Následujicí den jsem cestoval a nějak jsem si na to vzpomněl. Opět následoval šok a ještě k tomu pocit, že jsem se už snad úplně zbláznil, takže stavy úzkosti a paniky. Už asi měsíc to řeším a nemůžu na to zapomenout, neustále se v tom "hrabu". Někdy je to dobré - většinou, když si to nějak vysvětlím, ale když je například špatná nálada, je to se mnou špatné, jsem úplně v jiné realitě. Mám v hlavě strašný zmatek a už mi snad nepřijde normální normální život. Co jsem ještě četl někde na internetu, je to označováno existenciální krizí. Nevím, co s tím mám dělat, přestal jsem mít úplně chuť k životu. Ještě bych rád doplnil, někdo má např. myšlení na sebevraždu, což se u mě rozhodně neprojevilo. Tak rád bych žil normální život, ale nevím, jakým směrem mám jít. Když jsem to říkal rodiči, nanašel, proto pochopení a místo nějakého politování, jsem dostal vynadáno, že se mám vzpamatovat. Takže na nějakou návštěvu psychologie či psychoterapeuta můžu zapomenout. Poradíte, co mám nyní dělat a jak dlouho může toto "hnusné období" trvat? Děkuji moc za odpověď. Tomáš - 15 let.

Odpověď: 5. 3. 2015, 18.45

Milý Tome, jedna věc je smysl života - řešte dál, hledejte a nacházejte... moudré knihy, co vás zajímá... panika ? čeho se bojím? co mne děsí? co nechci přijmout? - vhodné klidně na osobní návštěvu. Rozebrat "šok"/prožitek - konkrétně... Škoda, že rodiče to nechápou, třeba když byste si našel někoho konkrétního a řekl rodičům, že byste si s ním rád promluvil, přijali by to... prostě vás zajímá psychika, a to je o.k. - nejste blázen, jen zvídavý ;) Kniha: Moc přítomného okamžiku. Přeji vše dobré.

klarak píše: 4. 3. 2015, 12.50

Pěkný den Letos mi bude 33 a problém, který mne trápí je červenání. Už na základní škole jsem měla problémy vystupovat před třídou a mluvení na veřejnosti jsem se vyhýbala co to šlo. Na vysoké škole jsem prezentace řešila tak, že jsem se danou věc učila nazpaměť třeba týden a pak ji s velkýma nervama ( "spocená až na prdeli" ) odvyprávěla. Nyní jsem již tři roky na mateřské a rudnu snad při jakémkoli kontaktu ( například když platím v restauraci ....potkám nečekaně někoho koho znám a musím s nim prohodit pár vět-to je vždy trapas ). Strašně mě to červenání obtěžuje a strašně se za to stydím!

Odpověď: 5. 3. 2015, 18.38

Milá Klarko, bude to znít paradoxně, ale je to dobrá cesta, mějte své rudnutí ráda... přijměte ho, že k vám patří. Můžete se stavit na www.https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html - a zapracujeme na stresu z prezentace. Přeji vše dobré.

nicky píše: 3. 3. 2015, 15.39

Děkuji moc za odpověď jsem objednana k psychologovy myslíte že je ZO dobra cesta? Ještě sem chtěla dodat že v byte kterém bydlíme je 2+1 a jsme tu sami dva dříve když jsem bydlela s rodiči tak jsme měly stejne velký byt a bylo nás tam 5. A ted par měsíců se v našem byte s přítelem necítím VŠE mi vadi i když hraje televize všeho se jakoby bojim nevím jak to popsat strasne se tim trápím mysli si ze jsem blázen...

Odpověď: 5. 3. 2015, 19.11

určitě tím nic nezkazíte, najděte si info, čtěte a pracujte na sobě.

Champion píše: 3. 3. 2015, 9.08

Dobrý den, ráda bych zdůraznila, že mi je 17. let a studuji na velmi dobré škole. Mám milující rodinu, přítele, miluji sport, hudbu i školu. Co nezdůrazňuji, jsou přátelé. Nejde o to, že bych žádné nikdy neměla a nebyla oblíbená. Ale v poslední době, když řeknu svůj názor na určitou věc, tak jsem zadupána hluboko do země a byly na mne vytaženy věci z minulosti, např. že jsem jednou někomu dala facku. Do teď nemohu rozdýchat co jsem se vše dozvěděla na svou osobnost, ale co je horší, že se to dozvídám přes třetí osobu a nikdo se mne nezastane... Dále mne také poznamenalo to, že se mi jediná kamarádka z dětství málem předávkovala prášky a já u toho, když ji bylo nejhůř a omdlévala... Proto jsem se vzdala přátel a na jednu stranu chci být sama. Na druhou stranu mne to velmi mrzí, protože si všichni myslí, že jsem jenom naštvaná a namyšlená. Chci se plno věnovat sportu, opustila jsem v únoru tým amerického fotbalu, který mi dal také zabrat,hlavně ostatní hráčky, začala jsem hrát něco jiného, co mne baví a i jde bych řekla, ale ačkoliv se vyrovnám svými schopnosti svým vrstevníkům ve sportu, jsem jednou tak širší než oni, a asi i proto jsem tak zakomplexovaná. Nepociťuji poslední dobou žádnou radost, žádné emoce.. Prošla jsem nedávno nemocí, která mne vyřadila ze sportu a začleňování zpět je víc než těžké. Nemám žádnou podporu v přátelích. Já tu pro ně vždy byla, ale oni najednou když mě je nejhůř, tady prostě nejsou...

Odpověď: 3. 3. 2015, 14.35

Milá CH., ano, sami pro sebe jsme nejbližším člověkem. Některé období se může stát, že jsme sami. A jak sama píšete, jste plna vnitřních rozporů, Být či nebýt sama? jsem či nejsem méněcenná? a tuším další bolesti. Asi by stálo za to, najít si psycholožku, se kterou si budete rovnat myšlenky a tvořit pro sebe záměr, kroky ke změně. Užitečná je i léčebná meditace, která může uvolnit negativní emoce z minulosti, které svazují. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1