Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

bmw píše: 17. 3. 2015, 8.39

Dobrý den,potřebovala bych poradit. S manželem jsme spolu 3,5 roku, manželé půl roku. Máme malé miminko. Za manželem jsem se přistěhovala z města na vesnici, kvůli jeho zaměstnání. Já totiž seženu práci kdekoli lépe než on. Problém je ale s jeho rodiči. Nic jim není dobré a tchyně i tchán trpí nejspíš opičí láskou ke svému synovi. Už od začátku našeho vztahu se mnou oba jednali arogantně a odpudivě. V těhotenství jsem se jim načala postavovat a říkat, co se mi nelíbí a v té době začal problém. Když jsem chtěla aby manžel svým rodičům domluvil, jeho odpověď byla, že si to s nimi mám vyřídit sama. Vše vyvrcholilo nedávno, když náš malý je už dva měsíce nemocný a oni k němu chodí s chřipkou, angínou... když jsem řekla, že ho nemají moc pusinkovat a mazlit se s ním (procházíme očkováním) byl oheň na střeše. Začali na mě řvát a sprostě mi nadávat, urážet mě tak moje rodiče,což je pro mě naprosto nepřekonatelné. Odcházela jsem s tím, že za mnou tchán řval, že už tam nemám chodit a ani s dítětem. Je mi 30 let a jednali se mnou jak s nevychovaným patnáctiletým smradem. U nich doma je tedy na denním pořádku hádka a nadávání. Nyní chtějí vídat malého každý víkend, jenže to by ho zase nemohli vídat mí rodiče, kteří bydlí daleko a už takhle ho vídají jednou za 14 dní. Navíc manželova matka s malým nezachází zrovna vhodně, nalévá vřící vodu, otvírá troubu, ve třech měsících ho posazuje.... Protože se o něj bojím nechci ho k nim častěji pouštět a navíc jen tak bez dozoru manžela.Navíc manžel mi začal dělat naschváli ohledně návštěv. Nevím jak z této situace ven. Nejraději bych se odstěhovala pryč. ale nevidím v tom moc velké řešení, protože by za námi začali jezdit každý týden. Kvůli nim nemáme pomalu čas na budování naší vlastní rodiny.

Odpověď: 21. 3. 2015, 7.41

Milá bmw, asi jste podcenila varovné signály v chování jeho rodičů k vám ještě před nastěhováním (píšetem že se vždy k vám chovali arogantně) - to však není podstatné - podstatný je současný stav. Pravděpodobně je na programu dne, abyste zvažovala odstěhování. Postoje manžela pravděpodobně nejsou v souladu s tvořením nové rodiny, patrně nenaplnil: "a muž opustí matku a otce svého a přistoupí ke své ženě." Navrhněte manželovi, aby zašel s vámi do poradny... můžete to následně navrhnout tchánovcům - moderovaný rozhovor o vybraných tématech by mohl prospět. Je pravděpodobné, že když se nic nezmění, situace se bude spíše vyostřovat. Miminko je nyní malinké, postupně si všímejte, zda u vás nebudou přetrvávat přehnané obavy i nadále. Držím palce.

Petra píše: 16. 3. 2015, 17.42

Dobrý den,chtěla bych od vás poradit. Je mi 16 let a chodím s klukem,s kterým si moc rozumím.Nejsem snim zatim moc dlouho,ale bydlím v jednom baráku s rodiči,který jsou rozvedený (Máma alkoholička)-a každý den na mě křičí,abych se sním rozešla,protože chtějí abych se věnovala jenom škole.. Dneska jsem přišla domů o pár minut pozdějc a máma na mě začla řvát,že když se sním nedokážu sama rozejít,že mám zákaz chodit ven.. Vůbec nevím jak na tohle mám reagovat,protože s přítelem se máme opravdu moc rádi.Ano jsme sice ještě mladý,ale přece mi kvůli tomu nemůže zakázat chodit ven..Jaký máte na to názor?

Odpověď: 21. 3. 2015, 7.12

Milá Petro, vcelku chápu tvoje trápení. 16let bylo i Romeovi a Julii. Předpokládám, že školu zvládáš. Pak jednání mamky považuji za nerozumné. I ty máš právo na svůj osobní život. Moc nerozumím vašemu domácímu uspořádání - s kým žiješ? komu jsi svěřena do péče? S tátou je rozumnější řeč? Můžeš požádat rodiče, abyste společně zašli do poradny a zkusili se domluvit na pravidlech. Držím palce.

Zuzana píše: 13. 3. 2015, 19.43

Manžel myslí na 18letou dívku S manželem jsem se seznámila před 7 lety. Později jsme se vzali, byl mi oporou po náročném rozvodu a při dlouhotrvající skryté nemoci, jejíž projevy přišly brzy po té, co jsme navázali důvěrný vztah. Manžel je úspěšný muž, velmi pracovně vytížený, často bývá mimo domov a má velmi vyhraněný vkus. V době našeho seznámení jsem asi splňovala jeho estetické požadavky a naplňovala touhy, cítila jsem se atraktivní, ale nemoc a poslední porod mě za posledních 5 let změnily- vypadám unaveně, zvadle, chybí mi fyzické i psychické síly. Nedávno jsem nadhodila nevážně cosi o tom, že by si měl najít mladou milenku a zjistila jsem, že právě touto myšlenkou se již déle zabývá. V létě byly u něj na brigádě gymnazistky, jedna (16-17letá) mu velmi padla do oka, mohl ji pozorovat "v plné kráse", bylo teplo... Když jsem poznamenala, že bych mu to i dopřála, neuvěřitelně ožil, chytil mě za ruku a řekl, že až to bude aktuální, řekne mi o tom. Byl očividně rád, že se již nemusí tajit se svou touhou. Vím, že esteticky nemohu konkurovat tak mladé dívce a proto chápu jeho zájem. Nicméně je mi z toho hořko, ať už dojde k nějakému fyz. kontaktu či ne, stejně je to v jeho myšlenkách přítomno. Přiznal se, že si ji představuje i v našich intimních chvílích (kterých v posl. době nebylo mnoho) a při masturbaci. Takže je vlastně neprožívá se mnou, ale s někým jiným. Nevím, jak se k tomu postavit, zda je to normální, a hlavně, co dál...jak se mám zachovat, když svůj věk nezměním, ač na vzhledu pracuji, co mi nevelké síly dovolí; je mi hodně přes 40, mám částečný inval. důchod a kromě společného dítěte ještě další čtyři. Náš vztah nijak výrazně neskřípe, manžel pro mne znamená dost velkou oporu, máme spolu dítě, jenže je tu tento stín...a také nevím, co já vlastně znamenám pro něho. Povinnost? Břemeno? Nemyslím si, že by opustil rodinu, je dost zodpovědný, hlavně kvůli potomkovi a jakémusi závazku ke svým již nežijícím rodičům, že bude o jejich vnuka dobře pečovat. Já jsem spíš přívažek a rozhodně již nejsem pro manžela atraktivní, připadám si odepsaná a snažím se, abych pro něj alespoň nebyla moc velkou přítěží a překážkou. Kdybych mu v jeho touze bránila, ničemu by to nepomohlo. Vidím před sebou už jen dlouhou cestu z výsluní do hrobu... Zuzana

Odpověď: 13. 3. 2015, 20.22

Milá Zuzko, od manžela to není zrovna moc košér, ba je to přímo hulvátství. Chápu, že v takové situaci je náročné nepřipadat si unavená a opotřebovaná, ale přeju vám, abyste svou cestu za vyrovnanou samostatností nevzdávala. Je to náročné, ale hledejte cestu pro svou radost kdekoliv... Držím vám palce.

R.H. píše: 12. 3. 2015, 16.34

Dobrý den. S přítelem přes 2 roky bydlíme v domě u jeho rodičů. Já se přistěhovala z asi 130 km vzdáleného města, našla si tu práci, abych mohla být s ním. Plánovali jsme najít si něco vlastního - k tomu stále nedošlo - nabídek mnoho není, ale já bych si něco vybrala, on ne. Několikrát vystřídal varianty pronájem bytu, koupě domu, koupě bytu s garáží. Pro mě to není zásadní, řeším hlavně dojezdnost do práce (teď 20 km). Dohoda zněla: bydlení do 10 km od města, kde pracuje on a ve směru, kde pracuju já. Teď je na prodej dům přímo v tom městě (cca 3 km od vesnice, kde teď bydlíme, pro něj do práce pěšky, mně odtud jede přímý spoj). Já bych dům hned brala, ale z něj vypadlo, že chce zůstat poblíž (cca 0,5 km) domu rodičů - doma ho baví zemědělství. Prý si to uvědomil až teď, ve městě by se nudil (péče o dům ho nebaví, když např. něco chci doma přidělat, musím ho přemlouvat třeba půl roku). A že počkáme, jestli památkáři povolí zbourat starou dřevěnici vedle jejich domu, a tam si postavíme. Ale i když povolí (což nevíme), nebude to hned tak (ještě chce půjčit peníze rodičům na nové pole, vrátí je tak za rok). A že nechci pořád jezdit 3 autobusy do práce a ještě do města nakupovat (je zvyklý na "samozásobovací" lednici) odmítá - jezdi autem (i když by to bylo 3x dražší, nerada a špatně řídím a přijde mi to zbytečné). Když jsem se zeptala, co když památkáři zbourat nedovolí - budeš uvažovat o tom domě? tak ne, ještě počkáme na něco tady. Ale tady domy z nebe nepadají. Nechci mu brát jeho zájmy (i když je nesdílím), ale 3 km mi nepřijdou nepřekonatelné. Vím, že vztah je o kompromisech, ale nějak mě z téhle situace svírá úzkost. Jsem já zhýčkaná a měla bych ustoupit? Nebudu pak muset ustupovat pořád? A nebudu se celý život trápit? A nevymyslí si přítel zase další výmluvu, proč teď ještě nestavět? Nejradši bych si aspoň zatím pronajala nějaký byt, ale on nechce, že je to vyhazování peněz. Já bych si radši zaplatila za to, že si budu moct v bytě dělat, co já chci a nebudu muset pořád po někom uklízet nepořádek, který hned zase udělá znovu apod... Díky moc za radu.

Odpověď: 13. 3. 2015, 20.16

Milá R.H. přítel mnoho neocenuje, čeho vy jste se vzdala a co vy do vztahu vkládáte. Na následující otázky si netroufám odpovědět, protože kladnou odpověd nemohu vyloučit - Nebudu pak muset ustupovat pořád? A nebudu se celý život trápit? A nevymyslí si přítel zase další výmluvu, proč teď ještě nestavět? Jak by zareagoval, když byste si pronajala byt sama? Přeji vše dobré.

bibi píše: 11. 3. 2015, 20.45

Dobrý večer mám menší otázku ohledně toho jestli se dá vsugerovat lesbictví? Děkuji

Odpověď: 13. 3. 2015, 20.10

Milá Bibi, vsugerovat přímo ne, ale určitým hraním si s fantazií lze sex. zálibu pro nějakou dobu ovlivnit.

Ája píše: 11. 3. 2015, 18.22

Dobrý den,prosím o radu se synem.Je 3. rokem na střední,má problémy s prospěchem.První 2 roky jsme nějak zvládli sice nic moc,na vysvědčení ke konci 2 roč. měl 3 čtyřky. Ve třetím ročníku se ale prospěch zhoršil, v pololetí měl 3 pětky. Po slibech, že se spraví, se ale nic neděje. Známky stále špatné. Učitelé mi říkají, že má navíc, že je chytrý , ale nesoustředěný, že pospává a není aktivní. Obor ho celkem baví, z praxe má 1.Stále ho do učení honím a bojím se, aby nakonec ke konci školního roku neměl 5. Nejvíce je na počítači, má i brigádu, která ho baví. Na jednu stranu bych mu ji nejraději zakázala, ale zase si říkám, než aby seděl u počítače, ať alespoň vidí, jak to chodí.Je to strašně těžké, když mu je už 18 let ho stále okřikovat a něco mu zakazovat, ale chci, aby tu školu dodělal. On to chce taky, ale nesnaží se, mám pocit, že si říká, že to nějak udělá, ale já se bojím, že třeba pak neudělá ani maturitu.Poraďte, co s takovým dospělákem, co je o hlavu vyšší než já udělat, abychom to nějak ve zdraví přežili.Děkuji

Odpověď: 13. 3. 2015, 20.09

Milí Ajo, Doporučuji pedagogicko psychologickou poradnu, test inteligence, aby se pečlivěji zjistilo, k čemu předpoklady má větší a k čemu menší. Také tam můžete prokonzultovat motivaci ... A nezapomente, vy za syna odžít život nemůžete. Když syn cítí, že je to vaše touha, nebere to za své... a nepřijímá zodpovědnost za sebe. Přeji vše dobré.

Martina píše: 11. 3. 2015, 18.08

Dobrý den, ráda bych si nechala poradit ohledně mé šestileté dcery. Od mého druhého těhotenství změnila chování, začala být extrémně neposlušná. Když jsme doma společně s manželem, je její chování celkem dobře zvládnutelné, ale jakmile jsem s ní o samotě, neposlechne, využívá toho, že mám např. kočárek nebo kojím a "nemůžu na ni", to samé bylo v těhotenství. Poslední týdny dokonce začala s tím, že se praští hlavou o zeď nebo že mi uteče do silnice (v případě, že po ní něco chci a ona mě nehodlá poslechnout, dám jí zákaz např. televize a ona začne vyhrožovat tím, že si ublíží). Zajímalo by mě, zda je to jen takové věkové období nebo zda bych to měla řešit s odborníkem, případně, co mohu udělat sama. Na sourozence přitom viditelně nežárlí, navíc navenek, např. ve škole, je hodná. Moc děkuji.

Odpověď: 13. 3. 2015, 20.05

Milá Marti, když zajdete k dětskému psychologovi, nic nezkazíte. Přála bych vám, aby to postupně přešlo, ale prognózu vám nepovím. Udělějte si občas i čas jen pro starší dceru. Jděte sami třeba do kina, do bazénu... Uděljte si z ní spojenkyni. Držím palce.

Jana K. píše: 11. 3. 2015, 12.05

Dobrý den, ráda bych se Vás optala, zda je tato situace normální. Momentálně jsem těhotná, mám vyrovnané manželství, milujícího manžela. Ale mám problém buď sama se sebou nebo je něco v mém okolí špatně. Jedná se o neteř mého manžela. Trošku Vám to popíšu. Neteř je z nevyrovnané rodiny, žije s matkou (sestrou mého manžela). Manželova sestra je poněkud zvláštní (psychicky nevyrovnaná..vše se odvíjí od toho, jaké ona měla dětství, její táta alkoholik, poté si maminka našla partnera, s kterým má mého manžela, tedy nevlastní otec...také pil, takže rozumím, proč je taková). Když se vrátím k neteři mého manžela, tak se geneticky hodně podobá matce. Přijde mi, že k neteři nejeví známky nějaké lásky atd...ale jde o její dceru, předpokládám, že ji miluje. Jenomže od malička tato neteř více či méně byla u své babičky (matky mého manžela). Takže jakožto můj manžel (strejda) ji od malička měl moc rád...snažil se jí dá se říct vynahradit, co jí její matka nedá....Já v té době s manželem chodila 3 roky (rodinu jsem již znala), takže jsem přihlížela, jak neteř vyrustá atd...Můj manžel miluje děti, ví jak na ně, takže neteř ho zbožňuje. Teď je jí 13 let, takže doba (pubertální) dospívání..a já mám z něčeho strach. O víkendu jsme byli se známýma na chatě, kam jsme vzali poprvé tuhle neteř, která tam k sobě měla 11 kamarádku (od našich známých). Musím upozornit, že tam byla ještě jedna žena, která tuhle neteř vůbec nezná. Takže ta vše viděla svýma očima (ta mě také na to upozornila). Teď Vám popíši to hlavní. Neteř se na chatě nudila, nic jí nebavilo, pouze koně, které jsou kousek od chaty, ale na konec u koňů byla jednou. O to víc jsem si všimla, jak se pořád pohybuje v blízkosti mého manžela (strejdy). Kdyby jenom tohle, ona ho začala sama od sebe objímat, přišla k němu a začala se lísat, tak zvláštně...jenomže můj manžel ji objal rovněž, jelikož mu to přijde normální, on ji lituje a ví, že objetí doma nemá. Stále ji bere za malou holku, která to doma nemá. Já bych si toho asi nevšimla..ale všimla jsem si, jak mě začíná neteř sledovat, jakmile jsem objala já svého manžela (jejího strýce) tak se na nás dívala, a co jsem ho pustila, ona se zvedla a šla hned k němu a začala opět její objímání atd...Když to shrnu, celý víkend byla v blízkosti manžela, nikdo jiný ji nezajímal, mě neposlouchala, bylo zřejmé, že jenom byla u manžela a vše řešila s manželem. Mám strach, kam to může zajít, mám pocit, že je můj manžel pro ní vzorem ve všem, že jí manžel nahrazuje tátu, strýce.ale mám taky pocit, že se do něho zamilovává (že na mě žárlí) ..což mě děsí, jde o moc hezkou slečnu..(ke které já bohužel vztah nemám, jelikož je pro mě zvláštní-také chodí do vyrovnávací, speciální třídy, vím, že za to nemůže,ale nemůžu si pomoci). Vše jsem řekla manželovi, který nad tím přemýšlí..vidím ale na něm, že jsem mu zamotala hlavu, že to nejprve viděl jako nesmysl..ale poté reagoval, tak, že ji od sebe začala odhánět, jenomže mu ji bylo poté líto..takže to bude zase tejné. V domácím prostředí tohle nedělá, že se pošťuchují..to je normální..ale aby před dospělými lidmi předváděla tohle, mi přijde nezdravé. Je na něm nezdravě závislá a já nevím, co mám dělat, jelikož se z toho docela stresuju a je mi z toho až zle. Děkuju za radu nebo vysvětlení....sama jsem z toho zmatená, s manželem se milujeme, opravdu máme hezké manželstvím, v červnu se nám narodí miminko, takže se moc oba těšíme, vidím, jak je manžel šťastný, ale tohle mi hlavu trošku zamotalalo. Děkuju za odpověď, doufám, že jsem normální.

Odpověď: 13. 3. 2015, 20.00

Mila Jani, nežárlete, vaše místo je jisté. Když vy budete žárlit při sledování vztahu manžela a neteře, nikomu, ani sobě neprospějete. Důvěřujte manželovi, že vše pořeší a poplyne tak, jak se hodí. Spíše jen v dobrém vztah pozorujte a s moudrostí jim to přejte. Přeji vše dobré.

Sára píše: 10. 3. 2015, 22.03

Dobrý den, prosím Vás o radu. S manželem jsme spolu dvanáct let. Máme spolu holčičku, které je rok a půl. Co se dcera narodila, mi připadá, že manžela začínám teprve poznávat. Chápu, že má v práci spoustu práce, ale poté má spoustu svých zájmů a koníčků, které nedokáže omezit. Když ho požádám, zajede nakoupit a pomůže mi. Ale jinak je schopný chodit domů ve dvě ráno. Protože po hokeji si zajde do restaurace a pak s kamarády na karty. Když se s kamarády nesejde, zajde si do kasína. Někdy se to tak nahromadí, že tři dny v týdnu ho nevidím. Když si chci s ním o tom promluvit, vyčte mi, že ho ani nenechám užít. Někdy na nás i křičí a na druhý den dělá, že se nic nestalo, obejme mě. Jak se mám zachovat? Dělat, že nic? Z domu nejsem na takové chování zvyklá. Ode dneška máme tichou domáctnost, aby si to uvědomil, ale vím, že to nebude mít žádný efekt. Čekala bych od něj alespoň omluvu, ale vždy to tak přetočí, že jsem špatná já. A že si mám výdaje z rekonstrukce platit sama. Vím, že ho nezměním… Jsem na malou sama, nemám hlídání. Byla jsem u psychologa, který mi řekl, můj manžel je vcelku fajn, společenský. A mám si najít svoje koníčky. Co byste mi poradila? Velmi vám děkuji. Sára

Odpověď: 13. 3. 2015, 19.53

Mílá Sári, náročná životní situace. Manžel asi nebyl zcela psychicky připraven na rodičovství, asi mu nikdo neprozradil, že rodičovství je obět. Tu obět nechal na vás. Kdyby byl ochoten společně s vámi zajít do poradny, bylo by to fajn. JInak si řekněme, jaké máte možnosti. a) smířit se s rozložením rolí, tak jak to manžel rozdal. b) nesmířit se s tím a zůstat c) nesmířit se s tím a odejít Varianty můžete kombinovat v čase. Držím palce (někdy mohou být i psychologové na vaší straně ;) tak je třeba na věky nezavrhněte)

Honza píše: 9. 3. 2015, 21.16

Miluji jednu dívku. Problém je v tom, že je zadaná. Jsme moc dobří kamarádi. Když jsme spolu, lidé v našem okolí mi říkají, že vypadá , že by se mnou možná i něco chtěla, i mě to tak někdy připadá. Někdy mi přijde, že když si píšeme, že to i naznačuje, ale pak mi to fakt jen připadá. Když dojde řeč na jejího kluka, je podle ní ten nejlepší na světě. Je do něj zamilovaná až po uši, i když ju podvedl a křičí na ni občas. Je to vážně úžasná osoba, ne ta která by podvedl,.. starostlivá dá se říct i slušná... ale dává mi slepé naděje. Už jsem z toho dá se říct na dně. Už si začínám říkat proč jsem se narodil. Proč zrovna já. Nedokážu se soustředit. Když si na toho jejího vzpomenu, jde do mě nával agresivity. Hlavně mě štve, že se k ní nechová jak si ona zaslouží. Ona ví, že ji chci, ale přesto si se mnou normálně píše. Občas uvažuju jaké by bylo, kdyby tu nebyl. Uvažuju co bych napsal jako poslední slova. Proč jsem to udělal. Ale na sebevraždu jsem dost měkkej. Vážně už nevím, jak to mám řešit.

Odpověď: 13. 3. 2015, 19.39

Milý Honzi, přej ji, co si vybírá (ne zle, prostě s respektem k její svobodné volbě), každý potřebuje zkušenosti, které si vybírá. Propust ji a i sobě přej svobodu a lásku s tou osobou, která bude chtít si ji s tebou vyměnovat a vážit si toho. K životu je třeba odvaha a síla překonávat nepohodlí a bolet. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1