Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Sabina píše: 30. 3. 2015, 12.05

Dobrý den, je mi 16 a poslední dobou trpím velkými depresemi. Začli mim tátou který mě neustale slovně napadá a uráží. Pak mí kámoši kteří se semnou přestali z neznámeho důvody bavit a já začla být celý dny doma a to jsem nikdy nebívala. Začlo mě to hodně trápit a hodně jsem přemýšlela. Začla sem kašlat na školu a užívat drody. Většinou myslím na sebevráždu protože mi každy dáva najevo jak jsem tu zbytečná a že bych tu ani být neměla. Nevím, co dál, děkuji za odpověd.

Odpověď: 5. 4. 2015, 9.46

Milá Sabi, najdi v sobě tu část, která je nesmrtelná a nezničitelná. Namluj si ji třeba temperema - neboj se, že to nebude na výstavu - maluješ to pro sebe. Ta část je důležitá pro tebe - pečuj o ni, měj ji ráda povzbud ji. Najdi si nějaké spolčo - třeba skauty, sportovní oddíl nebo jiné - pod článkem najdeš odkazy www.rovena.info/jak-se-seznamit.html . Je na tobě, jestli to své hezké a nezničitelné jádro pro tento život opečuješ nebo zabiješ (třeba drogama pomalu).

Jana píše: 29. 3. 2015, 23.51

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Známe se s manželem 7 let 3 roky jsme manželé a máme dvouletého syna. Myslela jsem, že manžel je opravdu ten pravy muž, ale asi jsem se spletla. Od ledna mà naše manželství nějakou krizi, i když mě přijde , že je to spíše o chování mého manžela. Má poslední dobou záchvaty vzteku, když se hádame. Vytočího maličkosti a pak na mě křičí, sprostě nadává a i mu ulítne nějaka hodně vulgární nadávka na mě. Pak když se takhle hádáme a třeba zrovna něco nestíháme tak dělá naschvály.Schválně ještě více zdržuje. Když se hádáme já nedokážu na svoji obhajobu nic říct jen brečím. Jednou když jsme spolu ještě chodili tak jsme se navzájem škádlily a najednou z něho vypadlo ty s...ě. Dost mě to vzalo, sice se omluvil ale ja na to i po 7 letech musim myslet a nejde mi do hlavy jak to mohl vyslovit, vždyť já bych si to nikdy k němu nedovolila, máme se přeci navzájem uctívat. On se ke mě chová občas jak ke kamarádovi a né k manželce. Když mu říkám co mě trápí tak mi řekne, že se omlouvá ale že je rozčileny a ze to tak nemysli. Jenže mě to vadí. A kolikrát se ani neomluví za to jak se choval. Nevím jak to mám řešit, do poradny semnou nepůjde jinak se chová dobře, v očích mých rodičů je výborný a starostlivý otec o to víc mě mrzí, že jen já vím jaký doopravdy umí být. Vždycky jsem si říkala, že bych nebyla s.chlapem který by mi nadával a urážel mě. Vadí mi ty jeho.výbuchy vzteku a agrese, bojím se že mě jednou uhodí a zničí všechno co jsme.vybudovali ( domeček a rodinu). K malýmu se chová hezky ale občas to neuhlídám a hádáme se i před malým a ten i když mu jsou dva roky tak to pozná a hladì mě po tváři. Nevím lze najít nějakou cestu jak.zvládnout ty jeho výbuchy vzteku? Nebo je to tím že jsme na manželství mladí? (24, 27) bude lepsi se rozvést? Nechci rozvod, ale bojím se že to tak dopadne až mi dojde trpělivost. Děkuji a hezký zbytek dne Jana D.

Odpověď: 5. 4. 2015, 9.31

Milá Jani, z vašeho psaní je cítit, že jste žena, která ví, co je úcta a láska i sebeúcta a je mi líto, že manžel si toho neváží a nechce na sobě a na vztahu pracovat. Někdy lidé ke mne přicházejí, když jim partner řekne, že končí... a teprve v tu chvíli, někteří mají chut na sobě zapracovat. Obecně: Když se někdo dostává do emoční mlhy, je dobré nereagovat, vnitřně to nebrat osobně a pozorovat, jak s ním emoce cvičí... být klidný a důstojný, situaci pozorovat a říct třeba: vidím, že je to pro tebe náročné... Uvidíte, jak se situace bude vyvíjet. Tu poradnu a spolupráci s psychologem samozřejmě doporučuji, ale když to nejde. Někdy zafunguje, že partner (vy), přijde sám, doma o tom informuje a druhý se přidá... Přeji vše dobré.

Klarunka píše: 27. 3. 2015, 11.35

Dobry den, hrozne moc Vas prosim o radu. Jsem uz zoufala a vubec nevim co mam delat. Jsem vdana 6 let a s manzelem mame holcicku 3 roky. Manzel na me prestal mit cas moc ho nezajimam. Nikam me nevezme a nas vztah je uplne na prd. Uz spolu skoro ani nespime. Nyni je to asi rok co jsem poznala nekoho jineho. Myslela jsrm si ze si uvedomim ze je manzel jen vytizeny a milence pustim k vode, ale bohuzel jsme se s milencem do sebe zamilovali. Jenze vztah ve trech je dost tezke. Manzel o nicem nevedel takze po me pozadoval veci ve stylu sexu atd., ale jelikoz ja milovala milence bylo to pro me tezke. Manzel stale dolihal ze sem jeho zena a proste me ukecal. Stalo se to a bohuzel milenec to na me poznal a chtel to ukoncit. Ja mu vysvetlovala ze je to muj manzel ze nema tucha co se deje. Odpustil mi ale asi po pul roce se zo opakovalo. Manzel opet pozadoval sve a ja znechucena a se slzy to musela vydrzet. Bohuzel milenec to na me opet poznal a je to uplne vse ztracene. Nevim co mam delat. Chtela jsem to manzelovi rict ale jelikoz mame spolu holcicku a navic milenec si to nepral pac vedel jak mam tezkou situaci. Ja jsem nyni jiz bez materske cili bez prijmu stehovani by neprichazelo v uvahu a nevedela jsrm co delat. S milencem jsme si hodne rozumneli meli se radi, zajimal se o dcerku, ale ted mi rekl ze kdyz se to stali po druhe ze se v nem neco zlomilo. Rekla jsem ze to vim ze jsem mu ublizila ale ze nevim co delat. Ze on by se v tu dobu o me nepostaral ze v tu dobu nemohl. Takze jsme se rozesli a ja ho chapu proc zo takhle chce. Ublizils jsem mu tim ze jsem spala s vlastnim manzelem nebo spis musela aby na nic neprisel. Milenec rikal ze ho to ted vzalo ze si myslel opravdu ze jsem opravdu jen jeho a proto mu to tolik ublizilo. Rika ze me miluje ze se to neda jen tak vymazat ale ze je ted totalne mimo. Od pohledu je takovy izavreny vubec se nesmeje, nevtipkuje, hrozne se uzavrel do sebe a na vse rika nevim. Rekne mi ze ted bojuje sam ze sebou ze je zotalne vykolejenej.jedine co sem z nej dostala bylo ze se boji mi verit. Ze nezbladne abych byla s manzelem doma a ze se boji ze mu ublizim.Nevim co si o tom mam myslet? Vim ze sem mu ublizila. Ublizuji i manzelovi a hlavne sobe ale nevim co mam delat. :'( ja ho miluji moc ale uz asi o me nestoji. Jen nechapu proc mi rika ze me miluje? Kdyz mu reknu chces abych te nechala tak mi rekne to ne. A zavne rikat ze ma v hlave bordrl ze z jedne casti me miluje a z druhe vi ze sem clovek co mu ublizil. Nevim jak mam jit dal. Vim ze s tuhle situaci nezvladla ale jsme jen lidi a z chyb se poucime. Ted uz vim ze bych to udelat nemohla. Prosim o radu. Dekuji

Odpověď: 29. 3. 2015, 7.17

Milá Klari, trochu se zrtácím v tom psaní - v závěru píšete, že milujete manžela? A že manžel říká, že miluje vás? Jestli toto chápu dobře - pak by stálo za to spolupracovat s manželským terapeutem... potřebujete si navzájem odpustit... jít si naproti... viděla bych to i na kombinaci s individuálním sezením... Držím palce - můžete se objednat.

tiffanny4 píše: 27. 3. 2015, 11.15

Dobrý deň, máme takmer 2,5 ročného synčeka. Problém je v tom, že pokiaľ sme spolu všetci traja, tak manžela odmieta úplne. Ocko ho nemôže obliecť, ocko mu nemôže dať najesť, ocko choď preč, nechce ho privítať, keď sa vráti z práce... manžel je z toho už zúfalý. stále synovi dohováram, že mu nemôže také veci hovoriť, lebo ocko ho ľúbi a chce s ním byť, manžel to isté mu hovorí. Pritom manžel naňho ani nekričí, dokonca mu nedal ani po zadku. Pekne sa spolu zabavia, tak nechápem, prečo k takýmto situáciám dochádza. Keď som sa pýtala ako to je, keď sú spolu len sami, tak hovorí, že je to viac-menej v poriadku a nerobí také "caviky". Vedeli by ste poradiť, čo robiť, aby syn manžela neodmietal? Ďakujem, Lucia

Odpověď: 29. 3. 2015, 7.11

Milá tiff, zkuste se zabývat psychoenergetikou rodiny. Vzhledem k tomu, že vás neznám a nevím, jaké informace o psychice a životě máte - nechci více vysvětlovat. Můžete mi zavolat - budu konkrétnější. Přeji vše dobré.

Petra píše: 26. 3. 2015, 15.20

Dobrý den,prosím o radu, je to špatné s naším tatínkem. Letos mu bude 50. V posledních asi 5-ti letech to měl těžké, rozvedl se, umřel mu táta a jeden kamarád. Po rozvodu to ještě šlo, chodil do práce, staral se o domácnost, dokonce i pěstoval kytky. Teď je úplně jiný, začalo se to postupně zhoršovat i jeho zdravotní stav. Nikdy asi za posledních 30 let nechodil k doktorovi, nikdy ho nikdo nepřesvědčil! A pořád jenom mluví o tom, že čeká na to až umře. Do práce nechodí, ale dřív byl v práci úplně skvělej a teď na všechno kašle!Nikdy třeba nesnášel dluhy, a teď si začal půjčovat u kamarádů. Ještě jeho "kamarád" nu vybral účet, protože táta nikam nejde tak ho poprosil jestli by mu vybral, nejde snad dál jak 300m od baráku, neni schopný si něco zařídit na úřadě, nakoupit atd. Jenom sedí u televize, kouří a pije! Ale určitě má nějakou psychickou poruchu, ale podle mě už déle i podle toho co říkala mamka, akorát se to jen stupňuje. Třeba když byl ještě s mamkou tak jen tak z ničeho nic za ní přišel a začal jí sprostě nadávat, nebo řešíme s nim a s mym bratrem jeho stav domlouváme mu atd. a on úplně začne mluvit o nějaké kravině, třeba, že mu brácha přines bílý kapesník, nebo třeba pro kamarády a pro cizí by se roztrhal a na rodinu kašle. Vůbec si neuvědomuje co je důležité, co je postatné a co se musí řešit. On řeší hlouposti, třeba že si brácha neumyl nádobí, nebo co dávaji v tel. úplně o koze a o voze! Neuvědomuje si, že když nebude platit pravidelné poplatky, že bude problém, ale dřív byl normální. Za poslední asi rok také strašně zhubl, skoro vůbec nejí. Prostě nemá smysl života, ale vůbec! Prosím jaká to může být nemoc? Moc děkuji za odpověď!

Odpověď: 29. 3. 2015, 7.03

Milá Petro, deprese? Agorafobie? Demence? Zkuste se pozeptat na úřadech, u lékaře - zda vám mohou pomoci - hospitalizace? svéprávnost? Přeji vše dobré.

Pepajz píše: 25. 3. 2015, 21.36

Dobrý den. Obracím se tady na Vás ohledně aktuálního rozchodu s partnerkou.Byli jsme spolu téměř 13 let,za měsíc by jsme měli výročí,ve společné domácnosti žijeme asi 6 let,na dům máme hypotéku a máme dvouapůlletou dcerku.Je pravdou,že vztah nebyl v poslední době harmonický-hodně stresových situací,hádky,neshody,bylo toho na nás,spíše na partnerku opravdu moc.Pravdou taky je,že ona se to snažila nějak řešit,neustále mi říkala,že jí jednou prostě dojdou síly,teď došly...Nevím proč tomu tak bylo,ikdyž teď jsem si uvědomil,že jsem dělal hrozné chyby,při hádkách jsem jí nechal samotnou,nepomáhal jsem jí,neutěšoval...Prostě jsem ji to nechal vždycky "vyžrat",Pořád se snažila víc než já.V poslední době jsem si to taky začal uvědomovat,došlo mi to,jen už asi pozdě.Navíc si teď našla spřízněnou duši,do práce nastoupil muž, s kterým si začla hodně rozumět,že jí ukázal nový smysl života,prý toho mají více společného než my...je prý zamilovaná.Ke mě prý ztratila veškeré city,prý už na to nemá sílu to neustále zpravovat a hlavně,už nechce.Domluvili jsme se,že zatím budeme bydlet "nějak společně" hlavně kvůli malé,že třeba časem...Tenhle víkend jsem to pohnojil ůplně,vyhrožoval jsem jí,že to nezvládnu a něco si udělám (samozřejmě vím, že ne),bylo to spíš takové citové vydírání. Druhého dne jsem mluvil i s jejími rodiči,jelikož tu noc,co jsem to udělal, museli přijet,přítelkyně byla v koncích,tak jí nic jiného nezbylo.Následující den jsem za nimi byl,řekl,jak věci mají,byli spíše na mé straně,že stím,co ona dělá rozhodně nesouhlasí,nebudou jí v tomhle pomáhat apod.Jenže...nějak se to všechno na mě sesypalo a ještě ten den,jsem se sebral a odešel.Tím jsem si to "pohnojil,jak jen jsem mohl.Přítelkyně už se ani nechtěla s malou vrátit,odjela totiž k nim.Od rodičů jsem si následně vyslechl,že se mnou taky skončili,ať zapomenu na to,že nám budou pomáhat při hlídání-její otec je momentálně doma,tak nám chodil hlídal malou,když jsme se střídali v příchodu a odchodu do práce.Dneska jsem s přítelkyní mluvil,přišla i s malou,že pokud jí dokážu,nechám jí chvíli čas,s malou se vrátí a budeme tam bydlet,jak jsme se domluvili-jako rodiče,ale né jako partneři,budeme si žít každý svůj život.Největší problém je v tom,že vím,že jí stále i po těch letech miluju a budu vědět,pokud ona někde půjde,půjde za ním.V tomhle to má právě ona mnohem jednoduchší.Chtěl bych vědět rady,názory,jak se zachovat,jak to ustát,jak to zvládnout.Dá se tohle vůbec zvládnout???Nechci to vše zahazovat,pořád nějak doufám, žeby třeba mohla dostat rozum,že je teď zamilovaná,proto nic nevidí,na nic neslyší.Nějakým způsobem je "zablokovaná" a nic nechce řešit,že to mám prostě nechat tak,ale ono se to řekne...Navrhoval jsem i,žeby jsme mohli zajít třeba do nějaké pradny,ale o tomhle nechce v žádném případě ani slyšet.Co tedy dělat?Zkusit to nějak vydržet?Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 29. 3. 2015, 6.58

Milý Pepe, nutno respektovat stav partnerky a sám se stáhnout. Operujete rozumem... nezapomente, že je to váš rozum ... její rozum praví třeba něco jiného. Je možné, že nádoba vašeho vztahu se už rozbila a nebude znít... Tak až uznáte, že přišel čas, začněte realizovat to, že i vy budete žít svůj život... Zvládnout unést svůj život musíme všichni, jinak to nejde - můžete třeba zajít za psychologem (můžete se objednat) Přeji vše dobré.

Jes píše: 25. 3. 2015, 19.18

Dobry den budu rada kdy by ste mi nejak pomohli. Jsem divka a je mi 17 chodim na umeleckou skolu a jsem ve tretǐm rocniku mame toho hodne vela a jsem z roho vsetkeho vystresovana mamw toho hodne malovat a podobne A nikdy jse mi nedari tak jak ja chci a chtwla bYch se zlepsovat a do svych maleb davam sve pocity a jako druhy problem se citim hodne osamelo citim jse jakoby ne nikdo nemel rad nevim mozna jsem uzavrena ale potrebovala bych nekomu komu bych jse mohla vysoovidat se vsim ale ma matka nic neumi pochopit a vse mi vyctte. Dekuju za pomoc jsem zoufala

Odpověď: 29. 3. 2015, 6.50

Milá Jes, umělecká duše má bohatý citový život a inspiraci pro tvorbu ... Může být hezké zachytit bolest duše, osamění a postupně propojení se se sebou a světem. Tvým tématem je sebeláska. Chápu, že bys potřebovala někoho, kdo ti rozumí - Kamarádka? psycholog? babička? věřím, že někoho najdeš... třeba najdi skupinu, kde se realizuje arteterapie - nebo i individuálního arteteraeuta. Přeji vše dobré.

Anet píše: 25. 3. 2015, 16.38

Dobrý den.Asi už půl roku mám se sebou problém. Nedokážu nikoho sama od sebe pozdravit. Vždycky otevřu ústa ale hlasivky mi selžou a nic neřeknu. To samé se mi stává, když někomu volám. Jakmile osoba příjme hovor, nedokážu promluvit.Dneska jsem například volala svému zaměstnavateli a jakmile se ozval, tak jsem nemohla mluvit,jen jsem otvírala pusu a nemohla jsem nic říct.Prosím, poraďte mi,co s tím mám dělat.

Odpověď: 29. 3. 2015, 6.44

Milá Anet, asi by se hodila KBT terapie kombinovaná s www.rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Držím palce.

tana píše: 25. 3. 2015, 10.36

dobrý den,jsem už 5let rozvedená,po 17 leté manželství ze strany manžela.Manžel si tehdy našel o 11let mladší ženu a opustil rodinu, já mám tet taky krásný vstah.Trápí mě jen a stím se jaksi nemůžu poprat,chování tehdy ještě manžela.On se chtěl rozvést a taky odešel.Jakmile se okollím rozneslo, že se rozvádíme, začali se kolem mě rojit mužští a to mě začal tet můj ex dělat scény a když jsem se dala dohromady s našim dlouholetým přítelem,tak ho začal urážet a mě říkat, jak hluboko jsem klesla apod.Tet po 5 letech když se ho někdo zeptá, kde vlasně bydlím ,třeba náš společný doktor,tak řekne, že neví a nedávno jsme se sešli i s jeho ženou,kvůli synovi a já zjistila,že se mi nedokáže podívat do očí, celou dobu komunikace,i když mluvil na mě tak se díval mimo,můžete mi to vysvětlit?

Odpověď: 29. 3. 2015, 6.42

Milá Tano, manžel k vám mám nedořešený vztah - to ale víte. Jak moc si to uvědomuje sám v sobě, to ale nevíme. Asi se v něm mísí několik různých pocitů i postojů.

JirkaD píše: 23. 3. 2015, 23.35

Dobrý večer.S manželkou jsme spolu 15 let svoji 14let.Jsem asi typ člověka,který udělá vše nebojí se práce a ničeho.Pracovaly jse spolu v naší firmě 14let.Ted jsem si našel práci jinde.Ve firmě jsem byl nevím jestli líný nebo nade mnou nebyl dohled prostě jsem svoji práci neodváděl na 100% jak by se ode mě očekávalo.Ted firma na tom není zrovna dobře.Manželka mi to dává za vinu,že mi celou dobu věřila a myslela si,že na 100% pracuji.Ted se kvůli tomu hádáme.Náš vztah je v troskách.Rozvádět se nechce,ale zjistil jsem, že má bližší snad i milenecký vztah k jednomu ze svých zaměstanců.On ji naslouchá ona se mu se vším svěřuje.Tvrdí mi,že mezi nimi nic není.Menmůže a nevím jestli vůbec chce se srovnat s tim co se stalo v praci a tim co je mezi ni a tim jejim zamestanancem.Mame sanci na napravu.

Odpověď: 29. 3. 2015, 6.39

Milý Jirko, nevím, co chce žena... To, co jste popsal charakterisuje velmi vážný manželský rozkol. Stojíte před otázkou, co si můžeme nabídnout? Zkuste se zeptat manželky, jak by se cítila, kdybyste řekl, že byste se rád v klidu rozvedl, že odejdete, at si to představí a odpoved at vám dá třeba za týden - zda by cítila úlevu? strach? bolest? lítost? Máte odvahu přijmout její odpověd, at bude jakákoliv? Pak může pokračovat dialog. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1