Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Anicka píše: 22. 4. 2015, 8.11

Dobrý deň. V poslednom čase sa strašne prejedám, možno to neznie ako veľký problém, ale behom hodiny zjem najmä všetko sladké čo mi príde pod ruku a potom mi je zle, nedokážem sa ani pohnúť, len by som spala a hlavne plačem a nadávam si aký som slaboch. V lete som pribrala pár kíl a všetci to riešili. Tak som chcela schudnúť. Nikdy som však nehladovala, začala som cvičiť pravidelne jesť a obmedzovať cukor a múku. Niekedy som to však nevydržala a prejedla sa. Teraz to robím takmer každý deň. Keď som na internáte tak sa dokážem ovládať, no akonáhle prídem domov, mierim k sladkostiam. Už nemám na nič chuť nechce sa mi cvičiť a nedokážem sa ani učiť, lebo myslím len nato aká som odporná a ako som sa zase dojedla. O mesiac mám štátnice a aj doma máme rodinné problémy, preto som si myslela, že to je zo stresu, no myslím si, že to beriem len ako výhovorku aby som sa mohla zase prejesť. Keď som cvičila a pravidelne jedla cítila som sa výborne a mala som veľa energie, teraz sa mi nechce nič a už mám z toho depresie ale nedokážem to zmeniť.

Odpověď: 26. 4. 2015, 10.06

Milá Aničko, jedete v závislostním vztahu na jídle a tělu. Vystoupit z toho je náročné a vyžaduje skutečně uvědomění si, že: - středbodem vašeho vesmíru je kolotoč myšlenek kolem jídla a těla - že touha po sladkém je touha po lásce... Je tedy třeba rozvíjet sebelásku. Přijmout sebe v přítomném okamžiku - bez výhrad. Umět prožít svoje naplnění. "mám se ráda a přijímám se i když jsem se přejedla." Taky by stálo pořešit svůj stres z rodiny. Když se budete odsuzovat, budetet mít větší deprese. S láskou se sebou zacházejte. Budete-li chtít, ozvěte se a budeme zpracovávat téma po tématu. https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html

Popelka píše: 21. 4. 2015, 3.26

Dobrý den, mám problém se vztahem k sexu. Totálně se mi zprotivil a je mi odporný. Nevím jak vše vrátit do normálu, abych mohla normálně sexuálně žít. Mé problémy začaly tím, že jak předchozí, tak i současný partner (manžel) chtěli sex po mě častěji než jsem chtěla já a to bez ohledu na nemoc, rizikové těhotenství apod. Manžel mne neustále nutil a dá se říci psychicky vydíral tím, že se vždy po mém odmítnutí naštval, řekl, že jsem frigidní a ať si najdu jiného chlapa. Na sexu trval i když jsem byla v rizikovém těhotenství, po té i když jsem byla příšerně unavená neustálým vstáváním k malému, budil mě v noci. Postupem času si to začal vynahrazovat u jiných. Má stále milenky, se kterými udržuje intimní vztah. Mě tvrdí, že mě má rád a chce po mě sex. Já ale nemůžu. Při představě, že bych s ním měla spát, se mi zvedá žaludek. Nejsem schopná ani pomyslet na sex s jiným mužem nebo i navázání vážnějšího vztahu, když to doma neklape a manželství se drží jen díky dětem. Prosím co s tím. Jak se zbavit bloku - zhnusení z intimního vztahu. Děkuji.

Odpověď: 26. 4. 2015, 7.22

Milá Popelko, vše lze změnit, ale na základě zkušenosti, obnovu sexuální touhy v manželství vidím jako nepravděpodobnou. Sex - milování je příjemná činnost, která může být příjemná, protože je dobrovolná. U vás došlo k přirozenému efektu - ve své podstatě jste se znásilnovala - mnohokrát, opakovaně a tak vznikl přirozený odpor. Sex/milování je svobodná záležitost, znásilnování ničí lásku. Pro vás - začněte pracovat na sebelásce ke svému tělu, umět ho pohladit, být mu vděčná za to, že vám umožnuje žít, cítit. Taky by bylo dobré spolupacovat s někým, kdo vám pomůže uvolnit/vyčistit vzniklé bloky. Ráda vás tím procesem provedu... Držím palce.

ABDL píše: 20. 4. 2015, 17.28

Je mi 17 let a rád kakám a čurám do plen jak to mam říct rodičum ?

Odpověď: 26. 4. 2015, 6.59

Doporučuji tuto zálibu opustit. Ne se kvůli ní nyní odsoudit,ale s láskou ke svému kultivovanému já ji změnit. Přecijen dodržování hygieny patří k lidskosti.

Iva píše: 17. 4. 2015, 10.19

Dobrý den, mám problém ve vztahu se svou maminkou. Táhne se to dlouhou dobu a mám pocit, že je to horší a horší. Jen v krátkosti historie: Naši se rozvedli, když mi byly 3 roky, bylo to mezi nimi zlé již dlouho, otec alkoholik a fyzicky matku napadal, ale i mé starší sourozence. Po odloučení jsme žili s babičkou v garsonce 7 let. Jelikož jsem byla malá, zvykla jsem si a připadalo mi vše celkem v pořádku až na hádky mezi mámou a babičkou. Po té, co si máma našla nového přítele, měla ještě další 4 dítě. Mě bylo 12 a již jsme bydleli ve velkém bytě. Nutno říci, že ještě než se můj malý bratr narodil, byly okamžiky, kdy jsem si myslela, že jsem adoptovaná. Nedokázala jsem pochopit chladný vztah mé matky ke mně. Dá se říci, že ji nezajímaly žádné mé zájmy, nepadaly slova chvály ani zájem o mě, jako bych tam jen žila, ale nebyla její. Mnohdy mi to takto připadalo a čím jsem byla starší, tím více jsem si to uvědomovala! V pubertě jsem pochopitelně udělala řadu hloupostí, utekla jsem z domu apod… Největším zlomem pro mě bylo, když jsem se sama vdala, koupila dům a měla dítě. Moje matka se za mnou nepřijela ani podívat do porodnice a ani v období po porodu. Plakala jsem jí do telefonu a prosila, aby za mnou přijela, ale ona prostě nepřijela. Měla jsem v tu dobu pocit, že maminku prostě nemám. Mám nyní dvě dcery, nejstarší má 14 let a jsem na ně náležitě pyšná! Úplně je zbožňuju a máme spolu moc pěkný vztah. Čím byly mé dcery starší, tím více jsem si uvědomovala, co mi doma scházelo! Mateřská láska, podpora, zájem, porozumění, pohlazení… Mám pocit, jako bych svou mámu začínala postupně nenávidět za to, oč mě připravila a připravuje. Mé děti ji vidí jednou dvakrát ročně, jen když přijedeme my, ona za námi nepřijede… Říkají ji babičko, ale v podstatě to je cizí paní. Kolikrát přemýšlím, zda jsem se nenarodila nevhod, zda jsem byla chtěná nebo zda mi nedává něco za vinu, jelikož jsem podobou nejvíce po svém otci. Můžete mi prosím poradit, zda je možné toto nějakým způsobem řešit? Pokud ano, co mohu dělat, abych svou matku nezavrhla úplně nebo jak postupovat, abych se má nenávist neprohlubovala nebo jak ji dokázat odpustit, aby mě to již netrápilo… Děkuji mnohokrát! Iva

Odpověď: 19. 4. 2015, 19.23

Milá Ivi, doporučuji http://www.rodinnekonstelace.cz/ Přeji vše dobré.

Dominika píše: 17. 4. 2015, 7.59

Dobrý den,jak se zbavit závislosti na alkoholu,když už jsem se léčila,ale nechci s nikým probírat osobní problémy, psát deník atd.Mám 3 měsíce do důchodu nechci je strávit na léčení,mám úzkosti,které zvládám při abstinenci 8-10 dní,pak se napiji,mám výčitky, jsem čistá,ale po několika dnech už zase červík hlodá

Odpověď: 19. 4. 2015, 19.20

Milá Domi, doporučuji spolupráci alespon s poradnou, psychiatrem, který vám napíše léky proti úzkosti, případně si zažádejte o antabus... A doporučuji i naučit se důvěřovat lidem a s profíkem si urovnat některé věci... Ono lidské spolčo je i od toho, abychom problémy sdíleli. Přeji vše dobré.

normalzfm píše: 16. 4. 2015, 18.35

Hezký den, taky potřebuji radu, jak dostat do poradny dceru (24) ? Víme že potřerbuje pomoc ale jak když na téma odmíta komunikovat, zamkne se , každý dotaz stejná reakce.. odchází, jak postupovat, vím že popisovat problémy by bylo dobré ale taky zdlouhavé.. např: není schopná zajít na prac. uřad, bere nějaké drogy ( pravděpodobně) často agresivní, bez přátel, sedící pouze u PC a sledující filmy, deprese, bez snahy najít si zájmovou činnost, nemluvím o snyze najít si práci.. ale inteligentní, plyně mluví anglicky, čte , pokud nějaká známá potřebuje pomos tak pomáhá obětavě , sama o sebe se není schopna postarat.. Děkuji. milující otec... Karas M email: afc.mk@seznam.cz

Odpověď: 19. 4. 2015, 19.15

Milý tati, dcera je dospělá a samostatná bytost. Bohužel neproběhlo osamostatnění mezi vámi ani z jedné strany... Více než v pořadu http://www.rozhlas.cz/strednicechy/karambol/_zprava/radana-rovena-stepankova-jak-pustit-sve-dospele-dite-z-pupecni-snury--1263822 vám tu asi nemohu sdělit. Přeji vše dobré.

Silvia píše: 16. 4. 2015, 13.23

Dobrý deň, potrebovala by som poradiť s určitým mojim problémom. Dúfam, že nevadí, že píšem zo Slovenska :) mám 20 rokov, v detstve som si prešla na ZŠ šikanou. Teraz trpím sociálnou fóbiou a anxióznou neurózou. Snažím sa bojovať so sebou, nemám problém komunikovať s ľuďmi, ktorých už aspoň trochu poznám. Avšak mám veľké problémy pri kontakte s novými ľuďmi, väčšinou sa len ticho usmievam, nič nehovorím. Som uzavretá, pri nejakej otázke zo strany nového človeka sa uzatvorím ešte viac, ako keby celý svet išiel nejak mimo mňa. Keďže môj manžel je cudzinec, som veľa v kontakte aj s jeho rodinou a komunikovať musíme v cudzom jazyku. Ich jazyk ovládam tak, že by som základnú konverzáciu zlvádla v pohode a anglicky viem takmer dokonale (študujem ju). Napriek tomu s nimi neviem komunikovať, hanbím sa prejaviť sa (obzvlášť v cudzom jazyku). Veľmi by som si priala byť tak "normálna", že nebudem mať problém zavtipkovať s nimi, prehodiť zopár slov, zabávať sa, byť jednoducho v pohode a uvoľnená a nie stále striehnuť, ako na mňa kto pozerá, kto si o mne čo myslí a ako sa "určite" strápnim. Veľmi ma môj problém trápi, mám veľkú podporu zo strany rodiny, navštevujem psychologičku. Zatiaľ však nevidím veľký posun. Chcela by som Vás poprosiť aspoň o nejakú radu a informáciu, do akého času by sa dalo týchto problémov aspoň čiastočne zbaviť. Ďakujem!

Odpověď: 19. 4. 2015, 19.10

Milá Silvi, v dotazu před vámi jsem uvedla několik odkazů, můžete se na ně také podívat. Pokud s psycholožkou pracujete pouze verbálně, ke zlepšení to chodí pomaleji. Sežente si knihu: Poznej svůj strach a překonej ho. Můžete v něm najít inspiraci. Také doporučuji uvědomit si vždy, když situaci zvládnete, zapsat si ji do sebe jako dobrou zkušenost, která k vám patří a bude se opakovat... Taky je potřeba přebudovat vztah/závislost na hodnocení druhých. Je potřeba vydat se na cestu odvahy a síly. Držím palce.

Bára píše: 15. 4. 2015, 19.46

Dobrý den, byla bych moc ráda, kdyby mi tu někdo odepsal, protože jsem opravdu zoufalá. Asi 5 let jsem léčena ze sociofobie, mám obrovský strach z lidí a když se mě kdokoli cizí na něco zeptá, jediné co dokážu udělat, je kývnout ano/ne. TO ovšem není všechno. :( už rok a půl chodím k jednomu moc dobrému psychoterapeutovi, ale stud, který prožívám mě tak strašně paralizuje, že ani před ním nedokážu mluvit o důležitých věcech takže se mi nějak nedostává dobrého výsledku :( Prosím, poraďte mi, co mám dělat :( já se snažim, jenomže vždycky se mi sevře hrdlo a nemůžu nic říct... moje sebevědomí je podle mého doktora extrémně nízké a z toho to asi všechno pramení... a tak bych potřebovala radu, přes internet mi to nedělá takový problém jako osobně. Prosím, ozvěte se mi! :(

Odpověď: 19. 4. 2015, 18.32

Milá Baru, cítím tvou úzkost. Jedná se o hluboký blok na úrovni psychoenergetické, pouhým povídáním se těžko rozpustí. Vskutku upřímně přemýšlím, jak na to. Extrémní stav, žádá extrémní řešení. Dám vám tu několik tipů: www.lsvj.cz www.kvantovacesta.cz/kontakt/ http://www.kouzelnatantra.cz/maseri.html - Josef rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Myslím, že by bylo vhodné vše zkombinovat a něco opakovat. Držím palce při nalézání řešení - věřte, že život/člověk je složitý, ale cesta existuje i když se někdy schovává - nedat se ;) je třeba.

lucka píše: 15. 4. 2015, 15.15

Dobry den, potrebovala bych poradit jak se vyrovnat s minulosti a jak na to zapomenout. Je mi 29 let jsem vdana a v soucasne dobe na materske se dvema syny. Jsem utahana a travim s detmi 24 hodin. Cely zivot jsme nemohla najit partnera, vsichni kolem me s nekym chodili a ja jsme byla furt 5 kolo u vozu, tak moc mi chybela laska ze jsem si svoje sexualni potreby konpenzovala s kamarady mela jsme asi 14x nezavazny sex za 8 let. Pote jsem se v praci zamilovala do zenateho muze. POmer trval asi dvy roky, po te jsme konecne poznala manzela byl to muj prvni vztah v 25 letech. Vycitky uz jsme mela pred tim nez jsme se poznali ale myslela jsme se na to vsechno zapomenu kdyz budu mit konecne po cem jsem cely zivot touzila. Manzel byl tim otresem i pres to ze jsme byla jeho 8 sex. partnerka. Ted na to porad myslim a nemuzu na to zapomout vsechno to vidim pred ocima. A ja uz chci konecne zit kdyz uz jsme nasla vsechno po cem jsem touzila. Jak si samo sobe odpustit a prestat na to myslet a myt z toho deprese. Dekuji moc za odpoved.

Odpověď: 19. 4. 2015, 18.11

Milá Luci, ted mne napadá, že ta zpovědnice byla vlastně fajn instituce. Luci, z mého pohledu si dokonce nemáte co odpouštět - je právo každého člověka hledat lásku a brát si ji třeba po kouskách... takže z mého pohledu je třeba si říct, to patří k mému životu, bez toho bych to nebyla já... "a milý manželi, že mi nepřeješ do minulosti mé pokusy hledání lásky, to mne mrzí... bez toho bych si tě tak nevážila." Zkuste EFT techniku na přijetí své minulosti. Přeji vše dobré.

Lucka píše: 15. 4. 2015, 6.18

Dobrý den, už několik měsíců pracuju na diplomové práci. Vždycky jsem byla stresař, ale teď se to hodně vystupňovalo. Práce nejde úplně, jak bych chtěla, trvá dlouho a nejde moc kupředu. Studuji kreativní obor, kde projekty jsou docela osobní a každá kritika se snáší těžko. Profesoři bývají velice zlí, i ostatní studenti a lidi z mého okolí se na můj projekt tváří dost skepticky. O to slabší si připadám. V poslední době se trápím silnými pocity úzkosti a nejspíš i strachu, nemůžu spávat a už se cítím moc unavená. Relaxační cvičení a dýchání na mě moc nezabírá, nedokážu vypnout a utápím se v pochybnostech. Je to jako začarovaný kruh - práce nejde, tak ji nechci dělat - nepracuju, tak jsem nervozní - jsem nervozní a úzkostlivá a tak nemůžu spát - nemůžu spát a proto nemám sílu přemýšlet o diplomce a moje špatné pocity se s nedostatkem spánku ještě zhoršují. Už několik dní jsem se nevyspala pořádně a včera jsem měla menší psychický kolaps, kdy jsem skoro celý den proseděla a probrečela. To samozřejmě nijak nepomáhalo, ale nedalo se tomu zabránit. Jsem si vědoma většiny chyb, které dělám, pochybování, negativní přístup, ale má hlava je není schopna vypustit. Navíc cítím trochu tlak okolí, rodiče by už byli moc rádi, kdybych školu dodělala. V plánu bylo skončit teď na jaře, ale protože práce není "dost dobrá", tak musím prodloužit a už myslím na to, že nestíhám ani další termín a budu možná muset proudloužit ještě víc a pokaždé to doprovází pocit selhání. Zkoušela jsem dát na rady z psychologických článku o zvládání stresu, pochybností a nedostatku sebevědomí, ale moje pocity jsou hodně intenzivní, takže to moc nepomáhá. Trochu se bojím, že se to tyto negativní pocity podepíšou na zdraví nebo mých vztazích s přáteli a rodinou a že nikdy nebudu schopná práci dodělat, protože budu mít pocit, že není dost dobrá. Vím, že je to jen o mém přístupu, ale nevím si rady, jak to překonat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 19. 4. 2015, 18.07

Milá Lucko, jedna věc jsou dechová cvičení a relaxace, je však vhodné řešit vztah k sobě, vztah/závislost na hodnocení druhých a všechna ostatní lpění na tom, co a jak má být. To by bylo třeba i na osobní rozebrání. Také je dobré vědomě pracovat na své síle psychické i fyzické - chodit třeba i pravidelně běhat. Můžete zkusit rodinné konstelace - je to užitečný způsob na prožívání. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1