Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vejka píše: 13. 5. 2015, 21.53

Dobrý den, v rodině mám přetrvávající pocit stresu a z ničeho nemám radost. Vždy jen čekám, kdo mě opět z něčeho obviní nebo nařkne. V domácnosti nejsem brána vážně a všichni o mě všechno nejlépe ví. Nevím si rady a po psychické stránce jsem velmi vyčerpaná. Děkuji za radu

Odpověď: 17. 5. 2015, 7.57

Milá Vejko, jste-li po psychické stránce vyčerpaná, dejte se do regenerace. Najděte si seminář, kde se budete věnovat sobě - třeba http://mohendzodaro.cz/i-stupen-tantra-jogy Obecně: potřebujete se naučit čerpat energii odjinud než od rodiny - zdroj najdete v meditaci... Pokud je vám více než 18let, jděte žít samostatně - zvládnete to. Přeji vše dobré

Mila píše: 13. 5. 2015, 19.36

Dobrý den,chci se poradit.S mým bývalým partnerem jsme se poznali před 7 lety.Mu bylo 16 a mě 18.Byl mezi námi věkový rozdíl a navíc měl pouze základní vzdělání.Ze strany rodinných příslušníků mých i jeho,jsme byli neustále pod tlakem. nevěřili nám a shazovali nás. Ale ustáli jsme to. Byli jsme spolu 2 roky a až na jeho silnou žárlivost bylo vše v podstatě v pořádku.Jenže právě kvůli jeho žárlivosti jsem ho začala podvádět v domnění, že když budou mít o mě jevit zájem jiní, bude si mě více vážit.Po dvou letech jsem s ním otěhotněla.Studovala jsem VŠ a zvažovala jsem potrat.Partnerovi ovšem velmi záleželo na tom,abychom spolu založili rodinu a abych si miminko nechala.Slíbil,že vše zvládneme a oznámil to mé rodině,která nakonec souhlasila s ním.Těhotenství probíhalo fajn,zvládala jsem i studium i domácnost.Pak ovšem nastal zlom a zdálo se,jako by můj partner nebral miminko jako nový začátek ale jako konec dosavadního bezstarostného života.Začal pít,chodil se bavit a kolikrát nepřišel vůbec domů.Začal hrát automaty.Úplně o mě ztratil zájem.Po porodu se na čas vše uklidnilo.Když se nám narodila dcerka, stáli jsme u postýlky a společně nad tou krásou plakali.Jenže já se začala dozvídat o tom,jak se můj partner bavil,zatím co já čekala maličkou. Kradl, hrál automaty a podvody mi bezstarostně oplácel. Náš vztah se začal hroutit. Své zjištění jsem neunesla.Místo abych se to snažila řešit s klidnou hlavou,dávala jsem za pravdu mé rodině a mým přátelům,že je neschopný a že mě tahá ke dnu.Shazovala jsem ho, ponižovala jsem ho.Začala jsem ho podvádět a vyhazovat z bytu. Výčitky, hádky, podvody provázely celý náš vztah. Ale stalo-li se něco co bylo třeba řešit společně, úmrtí v rodině, nemoci, vždy jsme byli za jedno.Stále jsme byli spolu. Jenže hádky došly tak daleko, že přišlo domácí násilí i výjezdy policie. Po šesti letech jsem se s ním rozešla. Už je to více než rok co spolu nejsme. Začala jsem si však uvědomovat, že mi vlastně můj bývalý partner velmi chybí.Nejsem schopna se kvůli tomuto zařadit k jinému vztahu s jiným člověkem. Chybí i maličké, kterou ex partner nevídá, protože jsem si to nepřála. Časem jsem si začala uvědomovat i své chyby,že jsem se měla především snažit řešit to jinak, než přikládáním polínek pod kotel. A možná být trpělivá, stal se otcem přeci jen již v 18ti letech. Můj bývalý partner mi stále píše, i po roce,že to nesmíme zahodit a že si zasloužíme dostat šanci. Jsme schopni si i slušně říci, co na sobě považujeme za dobré a naopak. O všem si promluvit. Myslíte si, že má smysl zvažovat návrat? Znám páry, u kterých to bylo možné a naopak, kteří už ze ze samotného zvyku nedokázali vymanit a trpěli ještě více. A mohla by pomoci např.manželská/partnerská poradna? Děkuji

Odpověď: 17. 5. 2015, 7.32

Milá Milo, je-li mezi vámi láska a ochota každý na sobě pracovat, stálo by to za to. Nevíme ale, jestli i partner, je ochoten na sobě pracovat... poradna by asi byla fajn, partnerovi doporučuji i http://www.konstelace.info/muzi.html aby nalézal sílu místo úniku do alkoholu... můžete jít společně http://www.konstelace.info/info-laska.html Mám pocit, že když do toho nepůjdete, bude těžké pro vás jít dál... Držím palce.

Luboš píše: 13. 5. 2015, 10.45

Dobrý den. Máme kamaráda který to nezvládá s alkoholem, a myslíme si, že mu pomůže jen odborné léčení. Rádi by jsme mu řekli - doporučili - aby šel na léčení, ale nevíme jak mu to říci aby šel. Bojíme se aby se naopak nešprajcl (nezabejčil). Poradíte nám prosím jak mu to říci? Děkuji

Odpověď: 16. 5. 2015, 8.29

Milý Lubo, pokud nebude chtít, stejně nepůjde - kdyby chtěl, šel by už ted. JAko kamarád si s ním můžete popovídat a říci mu, co vidíte, jaká změna se s ním děje, co podle vás není už ok.

michael píše: 13. 5. 2015, 9.25

Dobrý den,mám dotaz. Před lety jsem měl milenecký vztah manželka si i přes nejistotu myslela že jde o kamarádství. Ted po letech jsem se s milenkou dal dohromady. Už dlouho hledáme s manželkou dívku do trojky,manželka je bi. Povedlo proběhlo pár večerů ve třech, já jezdím s milenkou na večeře a samozřejmě s polu máme intimní vztah. Občas se sejdeme ve třech holky spolu sportují jezdí s dětma atd. Snažím se nedělat rozdíly ale......i sex 6denne není jednoduchý. Probíráme soužití nás všrch dohromady. Máme každý dvě děti zajištění atd. vše ok. Jen mám strach jaké by bylo soužití ve třech. Já jsem člověk ,který není konfliktní ,ale ony jsou obě jak voda a ohen. Obě mě berou zatím jako chlapa. Zatím. Co myslíte má takový vztah smysl a budoucnost? Děkuji Michael

Odpověď: 16. 5. 2015, 8.25

Milý Michale, lidé vytvářejí různé experimentální svazky. Obvykle dlouho funkčnost nevydrží. Jestli tomu dobře rozumím, tak manželka neví, že je vaší milenkou... to je už podvod v začátku. Pohledejte na internetu polyamorie - sdílejte to s oběma ženami. Položte si otázku, jak by se vám to líbilo v opačném rozložení. I ženy by měly samy sobě si říci vnitřně poctivě, jak moc je to jejich přání a jak moc je to přijetí vnuceného modelu. Přeji vše dobré.

Lucie píše: 12. 5. 2015, 17.53

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, zda je moje současná situace řešitelná psychoterapií. Je mi 20 let. V 16 letech byla mému příteli diagnostikována rakovina, na kterou bohužel o 2 roky později zemřel. Se situací jsem se ,,vyrovnala´´ pomocí rodiny a přátel, ale potíže se dostavily až později. Dnes se mi vrací vzpomínky na chvíle, kdy byl již vážně nemocný, nejsem schopna se soustředit na studium ani na práci, trpím nespavostí. Tyto pocity mě vyčerpávají a chtěla bych se posunout opět o krok dále, ale to se mi nedaří. Pomohla by psychoterapie v tomto případě? Předem Děkuji za odpověď.

Odpověď: 16. 5. 2015, 8.13

Milá Lucie, pomohla by obzvlášt https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Tento příběh pro vás byl emoční, dočasně jste emoce, city potlačila, abyste přežila, nedořešené, neuklizené podvědomé myšlenky a pocity se nyní hlásí o pozornost. Ráda vás uvidím.

Lucie píše: 11. 5. 2015, 12.12

Dobry den,pred 5 lety jsem zacala chodit s pritelem,bylo nam 19.ted jsme se rozesli. Vztah byl od pocatku plny hadek,neshod, ale i tak jsme spolu prozili hezke chvile a nebylo jich malo.bohuzel jsme ale kazdy mel sve povinnosti,on musel do prace,aby pomohl rodicum s financnimi problemy a ja chodila na vysokou,takze jsme nemeli na sebe moc casu. Po nejake dobe si myslim, ze ve vztahu nastal stereotyp,v patek jsem jela k nemu vyspali jsme se spolu a v nedeli domu,nikam jsme nechodili a sedeli jen doma. Problem byl v tom,ze nemam rada jeho kolegyne,se kterymi si nemam co rict,jelikoz mame odlisne zajmy.byla jsem to vetsinou ja,kdo vyvolal konflikt,jelikoz sem nesouhlasila s tim,ze se vykaslal na skolu,vzal si auto na splatky,vzdy neco slibil a nedodrzel to, ale i presto vsechno ho mam rada a zalezi mi na nem,nechci o nej prijit.nemilji ho,ale po 5 letech, ktere byli plne hezkych chvil,ale i hadek nechci vztah jen tak zahodit.myslim ze pokud v nas je jeste spetka vzajemneho respektu,naklonosti by se vyplatilo bojovat. Rozesel se semnou 3 tydny pred statnicemi a ja nevim jak dal.vsichni rikaji at ho ncham byt ze by to stejne nefungovalo,jelikoz jsme kazdy jiny a ze si zaslouzim nekoho jineho.nevim co mam delat,neustale placu,myslim na nej,na to, co jsem udelala nebo ted spise neudelala,proc tak najednou kdyz den pred tim bylo vse v poradku a vypadalo to, ze se veci konecne zacinaji vyvijet spravnym smerem. Dekuji

Odpověď: 16. 5. 2015, 8.06

Milá Lucie, chápu, že je to těžké... přejme obzvláště těm, které milujeme, to, co si vybírají... on půjčky, neplnění slibů a rozchod... poděkujte mu za to hezké a propustte ho. O jeho necitlivosti svědčí i načasování rozchodu. Zapracujte na sebelásce. https://rovena.info/jak-se-vyrovnat-s-rozchodem.html Přeji vše dobré a nedejte se.

lucka píše: 11. 5. 2015, 10.14

Dobry den, uz jsem Vam psala pred mesicem o mojim vyrovnani minulosti. A zapomela jsem se vas zeptat jak se vyrovnat s okolim. Merada chodim mezi lidi, furt mi jen srotuje hlavou co si o me mysli a co o me vi a nebo nevi. A hned jak se zdalim jetli me pomlouvaji nebo ne. Je tohle jen v moji hlave? Tohle me trapi uplne na tom nejvice. Manzel mi take vsechno pripomina nepeknym zpusobem. a pak se me ptat furt co je? Nejradci bych ani nevylezala z baraku. Chci zit jen pritomnosti a minulosti se uz neptapit. Chci nad tim mavnou rukou ale furt to nejde. POtrebuji zhubnout mam obrovnou nadvahu ale stim vsim na to vubec nemam. Nemam se rada. Jak si pomoci? |Dekuji moc za odpoved

Odpověď: 16. 5. 2015, 7.57

Milá Lucko, důležité je, abyste přijala sama sebe, takovou, jaká jste, se všemi nedostatky. Teprve, když něco přijmeme, můžeme to proměňovat - odpor, odmítnutí vytváří napětí, které brání růstu. https://www.youtube.com/results?search_query=+sebep%C5%99ijet%C3%AD Je-li si člověk jist sám sebou, neřeší, co si myslí druzí. Držím palce na proměně.

H. píše: 11. 5. 2015, 6.57

Dobrý den, zhruba před měsícem jsem mámě oznámila, že bych se ráda odstěhovala po zkouškách s přítelem (jsme spolu téměř 3 roky, mně je 22 a jemu 25). Máma reagovala, dle mého očekávání dost naštvaně. Hned mi vyčítala to, že si tím pohřbím svá studia na medicíně, že nebudu mít klid na učení. Jestli chci každý den chodit nakupovat, vařit mu a prát. Nebylo to příjemné...pak se vše zklidnilo. Ale s přítelem jsem i přesto hledali bydlení. Včera jsem jí řekla, že jsme si našli moc pěkný byt, asi 5 minut od bytu, kde bydlíme s mámou. A její reakce byla hrozná. Křičela na mě, že jsem jí zklamala a že at jdu raději prodávat do supermaketu, abych si vydělávala peníze. Že mi v žádném případě nebude dávat žádné peníze, což ani neočekávám. Že jsem naivní a hloupá a nechám se takhle zmanipulovat od přítele a budu platit byt. No nevěděla jsem co s tím dělat, taky jsem jí řekla pár věcí, ale nenechala mě moc mluvit. Nyní je na mě naštvaná a zítra si chce promluvit, protože se prý nenechá vystěhovat od nějakého mého přítele. Poradíte mi prosím, co s tím mám dělat? Myslíte, že se s tim máma po čase smíří a bude vše zase dobré? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 14. 5. 2015, 11.14

Milá H., to je mámy boj - je na ni, jestli svému dítěti pořeje svobodný život... Popřejte ji v duchu, aby ho vyřešila ve svůj prospěch - jestli chce bojovat nebo přijmout realitu. K vaší dospělosti náleží samostatné rozhodnutí a samostatný život. Je přirozené, že opouštíte "dům mámy" a jdete do svého života. Přeji vše dobré.

Ryii píše: 10. 5. 2015, 15.33

Dobrý den Chci se zeptat na názor nebo něco... Co by mohlo pozměnit můj pohled? Nevím... Jen... Když jsem byla malá, často jsme se s rodičy stěhovaly... Ať to bylo kvůli lidem, nebo kvůli matčinemu zdraví, či je proto, že se jim tam nelíbilo. Matka má chronickyy únavový syndrom, chlamídie, vyoperované ploténky, a malé zhoubné nádory. Nejsme zrvona nejbohatší a tak otec je velmi často v práci. Bydlely jsme často na vesnicích, protože rodiče jsou antisociální, takže jsem se po čase naučila být samostatná. Od mala jsem se starala o rodiče a ještě víc, když od nás odešel můj bratr, protože nechtěl dělat ty věci. Jako je sekat dřevo, starat se o zvířata, dělat kafe, dělat celkově to, co přikázaly rodiče. Před posledním stěhováním, jsem s cítila už hodně osaměla a tak jsem chtěůa zažít lásku... Bohužel byla to jen lež, nic jsem o tom nevěděla a naletěla... Skončila jsem v jedné najaté garáži, kde si ze mě parta kluků udělala sexoualní hračku. Nikomu jsem to neřekla, ani rodičům. Mají svých problému dost a tak jsem jim nechtěla nic přidělávat. Vždy jsem to dělala takhle. Od te doby, jsem silně nedůvěřivá a tím trpěly i kluci, jež htěli mít se mnou vztah, většinou jsem je odháněla a nebo jsem je prostě odmítla, protože jsem se bála věřit... Taky s otcem nemámdobrý vztah od doby, kdy se opil a přišel domů dříve než mamka, tehdy byly něco slavit. Bylo mi 12 a já ležela v posteli rdičů. Díky opilosti si mě otec spletl v posteli s mamkou... Nějak... JE už neberu jako rodiče. Prostě připadám si jako někdo kdo se o ně musí starat. Jenže... Díky tomu všemu jsem sama, je to nejspíše moje chyba, vím to. Ale přes to všechno se usmívám, moje problémy nikdy nedávám najevo, ostatní se mi svěřují, aniž by je o to požádala. Vidím svět takový jaký je, bez růžovým brejliček o které jsem dávno přišla. Jenže teď... Už nevím co dělat. Bude mi 20 a pořád bydlím s rodičema... Pořád dělám to co mi řeknou... Bydlíme ve vesnici, kde není ani obhod a město je vzdálené 27km. Jenže nelíbí se mi to, jak je pořám musím poslouchat. Připadám si jako pejsek. Jak vždy rozkážou že chtějí něco sladkého, ať to upeču, že tam něco slyší, běž tam, tam je nepořádek, uklliď to. Ty někam jdeš? Je uklizeno? Je navařeno? Kam jdeš? S kým ta budeš? Dej mi na nich číslo. Buď v tolik a tolik doma. Pokud neuposlehnu příjdu o věci, které mě spojují s okolním světem a já si nepřipadám tak sama. Tedy o internet, ntb, hudba... Jakékoliv moderní vymoženosti. Chtěla jsem dál pokračovat ve školách ale bohužel, musela jsme jít pracovat. Otec díky věčné práci si ničí tělo a on sám je teď na dlouhodobé nemocenské. Tak jsem ukončila školu a šla pracovat, abych jim pomohla. Musím jim přispívat 6 000... Beru to, jako bych byla v podnájmu, nejspíše by byl drahží a tak jsem to přijala... Co jiného mi taky zbývá. Jenže postupně, to už nezvládám. Domov... Nevím co to slovo znamená... Pokud to je místo, kde se cítíme v bezpečí a dobře, tak ho nemám. Nevím co je miovat, co je věřit... Vím jaký je svět, vím jak je krutý... A tak jsem vždy chtěla pomoct ostatním se usmívat, proto se vždy směju a usmívám, i když si ostatní myslí, že jsem nejspíše zhulená. Ale oni se smějou taky, svěří se mi z problémy a já jim na to dám lepší pohled. Je špatné chtít, aby ostatní byly šťastní? Je špatné, chtít svůj život? Jestli ne, proč tedy mi rodiče, babička a ostatní říkají, že jsem sobecká, když se chci odstěhovat... Skončila jsem v práci, protože se chci stěhovat, alespoň k babičce do Ostravy, kde to sice zničí mé zdraví, které na tom není dobře ale já musím být zdrava, protože dojíždění z vesnice mi komplikuje si najít lepší práci, než za 8 000 měsíčně. Nová práce se hledá ale těžko. Otec mi dal ultimátum. Týden abych si našla další práci. Nechce moje vysvětlení. Ať jim řeknu cokoliv, nikdy to neberou a nebraly z mého pohledu, vídí jen svýma očima. Je opravdu špatné se odstěhvat? Vždy jsem tam byla a dělala to, protože to jsou rodiče, daly mi život... I když stojí za pěkný kulový. Vždy to může být přeci horší ne? čČasto se ptám proč? Proč žiju? Proč si mě udělaly, když jsou ze mě nešťastní, když jim pořád něco vadí, když jsem tak neposlušná, když si ničeho nevažím... Nevím co dělat. Hledám si práci, snažím se nemyslet na klec ve které žiju, na to, že nejspíše nikdy nepoznám "milovat" na to, co se děje okolo mě, na faleš všech lidí... Už nevím... Co dělat? A... Ano... nejspíše bych měla zajít k psychiatrovy, jelikož jsem se dneska opět pořezala a hlouběji než kdy dřív, když mě otec chtěl zmlátit, jak to dělával, když jsem byla malá a já neposlechla, když jsem slyšela hádku rodičů a já nemohla nic dlat, protože to bylo kvůli mě... Protože na vše kašlu, na vše mám čas... A tak prosím... Stačí mi jen názor... Co mám dělat? Děkuji za cokoliv ^-^

Odpověď: 14. 5. 2015, 11.09

Milá Ryi, i vy jste na cestě lásky, na cestě lásky k sobě - co si dopřejete... je lepší klec u rodičů nebo jít sama do podnájmu... mít klid... práci... rodičům odpustit vše zlé a přijmout požehnání Bohyně pro snadnější život než mají rodiče. Klidně si pro požehnání přijdtě, ráda vás uvidím. Přeji vše dobré.

Martina píše: 10. 5. 2015, 14.10

Dobrý den, s přítelem spolu budeme téměř rok. Vím, že je mezi námi stále silný cit, ale máme problém s komunikací. Náš začátek vztahu však nebyl příliš dobrý - přítel bydlel ještě poté půl roku s bývalou přítelkyní. Cítila jsem se neustále jako ta druhá, že mi něco tají a podobně. Přitom se mi snažil dát co nejvíce svého volného času. Co se týče těch problémů s komunikací, mám velký problém, když chce přítel něco v našem vztahu řešit. Uzavřu se a nejsem schopna vůbec nic vysvětlit ani řešit. Ikdyž chci a hodně se snažím, tak ze mě nedostane jediné slovo. Najednou mám v hlavě totální prázdno a trpím pocity úzkosti. V poslední době nemyslím na nic jiného, než jak náš vztah zachránit a to mě dohání k depresím. Každý den sbírám sílu na to, abych se změnila a udělala partnera zase šťastným. Ale i přesto, že už mám konečně ze sebe trošku radost a vidím svět v lepším světle, si najde vždy něco co je podle něj špatné. Začínám se už cítit jako troska, co vůbec nic neumí a vše jen kazí. Přítel mi neustále říká, že nejsem normální, cvok apod. Nedávno mě začal uhánět, abych navštívila psychologa. Vím, že tento problém pramení zejména z výchovy mých rodičů, kdy bylo mé sebevědomí shazováno a o problémech se nikdy nemluvila. V domácnosti mých rodičů se veškeré problémy řeší pouze sprostými nadávkami a řevem. Chci se tedy zeptat, jestli a jak je možné řešit tento problém i bez pomoci odborníka nebo je již nutné jej navštívit?

Odpověď: 14. 5. 2015, 11.01

Milá Marti, je přirozené, že se člověk učí od člověka... samotné to jde ztuha - to vidíte... přítel taky... tak co myslíte? ;)

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1