Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Renata píše: 20. 5. 2015, 15.34

Dobrý den, ráda bych se poradila, jak mám zvládat opakované neúspěchy s umělým oplodněním. O mimčo se snažíme už dva roky, z toho poslední rok s asistencí lékařů. 9 měsíců jsem pod hormonální léčbou, neustále absolvuji kontroly u gynekologa, mám za sebou již několik pokusů o umělé oplodnění a výsledky žádné. Dle testů ani nemáme moc dobré vyhlídky. Začínám to špatně snášet, nejen to, co se mnou hormonální léčba dělá a jak mi změnila tělo ( 9 kilo nahoře), ale i návštěvy u lékaře už opravdu nejsou moc příjemné. Navíc jsem na doporučení lékaře už 9 měsíců v pracovní neschopnosti a jak už to tak chodí, jakmile se do práce vrátím, vím, že budu " odejita". Začínám mít hodně špatný pocit ze všeho...co se mnou bude, co dál....už z toho špatně spím a začínám mít vztek na svého jinak báječného partnera. Protože v podstatě to vše, co podstupuji, je kvůli němu, kvůli jeho špatným výsledkům. Už nějak nevím, co dělat. Děkuji.

Odpověď: 23. 5. 2015, 8.08

Milá Reni, jeho špatné výsledky - ano, mohu být, ale uhnízdění oplodněného vajíčka je věc vašeho těla... hledání viníka je destruktivní pro vás, pro vztah... http://www.lekari-online.cz/lecba-neplodnosti/novinky/neplodnost-bolest-duse Pokud honbu za těhotenstvím upřednostníte před partnerstvím a před sebou, je to konec partnerství. To je pouhé konstatování - nic není dobře, nic není špatně. Doporučuji, abyste obnovila lásku k sobě, ke svému životu - budete-li chtít vyrovnat se se svými emocemi, ráda vám s tím pomohu. Přeji vše dobré.

Adna píše: 20. 5. 2015, 11.30

Dobrý den, myslím že nejde takhle popsat vše co se děje v našem vztahu s přítelem, tak jen ve zkratce to nejdůležitější.. Jsme s přítelem rok a půl. Je to úžasný člověk, hodný, pozorný, snesl by mi modré z nebe.. Pak přijde chvíle, jednou za měsíc cca kdy ho začne štvát strašně moc věcí, začne být na mě protivný a mě to strašně bolí, urážky od něj.. Např: ted mi zakázal se malovat, že s novou prací se měním, ano začala jsem se slušněji oblékat protože moje práce to vyžaduje. Navíc tu práci mi domluvil on sám. Snažím se mu líbit, tak jsem udělala menší změnu, abych mu nepřišla pořád stejná a neomrzela ho, ale on mě řekl, že mi to nesluší. Navíc je moc žárlivý, časem se to lepší, už to není tak časté a tak silné jako dřív. Nesmím se podívat na jiného chlapa by jen očkem. Mám pocit, že mi nezačne nikdy věřit a já ho přitom tak strašně miluji. Říkám mu to pořád a pořád mu to dokazuji. Já se cítím ponížená, tím, že jsem kvůli němu vymazala všechny čísla kamarádů a nejsem s nikým v kontaktu, že kvůli tomu abych měla klid se raději nemaluji, nechodím mezi lidi. Cítím se bezradně, je mi špatně když se na mě zlobí , ale i z toho, že se tak ponižuji.. Přijít o něj je uplně ta poslední volba, to nepřipadá v úvahu, proto dělám ze sebe blbečka (s prominutím)... Protože většinou jsou ty chvíle krásné. Ale mám strach aby to nezničilo náš vztah... děkuji moc za radu

Odpověď: 23. 5. 2015, 7.56

Milá A., to, co popisujete v dlouhodobějším horizontu vztah skutečně může zničit. Mrkněte na doporučení v odpovědi pro kamaninku... Přeji vše dobré.

Terule píše: 20. 5. 2015, 9.38

Dobry den, moje maminka ma problem s mou dcerou 2,5 r. Vadi ji, ze ji jeji vnucka nechce pozdravit, rika, ze ji nechce a nekdy i ze ji nema rada. Moje dcera takovyto vztah s nikym jinym nema. S babickou, ktera zije v jinem meste, se vidaji primerene casto, ale nikdy ji samotnou nehlidali, to odmita. Maminka je velmi nestastna a nevi, jak si poradit, jak se chovat. Casto se urazi nebo naopak je litostiva. Nechape, jak to, ze napr. k tchyni se ma dcera chova lepe, a to presto, ze se vidaji mene casto a mene intenzivne. Ja do toho moc zasahovat nechci a nemohu, protoze se domnivam, ze dcerka je jeste mala a ze by se moje maminka mela nad vec povznest a divat treba s humorem. Obavam se, ze by to ale potrebovala slyset od nekoho fundovaneho. Nebo se pletu? Dekuji moc predem a budu doufat ve Vasi odpoved. S pranim hezkeho dne, T

Odpověď: 23. 5. 2015, 7.51

Milá T., může se povznést nebo může hledat odpovědi v informacích z minulých životů a čistit je.

kamaninka píše: 19. 5. 2015, 4.52

Dobrý den, dotaz je trošku delší, jsme s manželem spolu 13 let, jsme svoji první partneři i sexuální. Manžel tvrdí, že byl nesmělý, musel chodit jako šupák, maminka mu všechno vždycky zkazila, takže si nikdy na nic netroufl. A pak se to stalo, že z toho byl na větvi. Vše bylo doteď ok, rozuměli jsme si, oba jsme měli náročnější dětství, a tak jsme si připadali, že k sobě patříme a konečně máme někoho o koho se můžeme opřít. Před dvěma lety se manžel zamiloval do jedné ženy, strašně po ní toužil hlavně sexuálně a tvrdil mi, že mě stále miluje, jen potřebuje prostě prožít něco jiného, že brát tak, že mu nestačím, ale že bez toho okouzlení si jen "postelově" užít nemůže. My jsme se poznali v 15, kdy to byla taková školní láska a i když nám bylo krásně, nezažil prý takovou vášeň. Já samozřejmě brečela, manžel se trápil, do toho měl náročné a špatné ovzduší v práci a tak se stalo, že se chtěl s tou ženou vyspat a prostě to nešlo (nepostavil se mu), viděl prý mě, jak mě trápí. S ženou to ukončil a byl z toho špatný, že mě pořád miluje, ublížil mi, ale že si to potřeboval prožít. Tenkrát mi bylo jedno, jestli se s někým vyspí, ale ničilo mě to zamilování a neuměla jsem to sama řešit. Uplynulo trochu času, vypadalo to, že jsme se z toho dostali, manžel na to často vzpomínal (někdy je bohužel upřímný až moc a všechna pravda by se asi nemusela vyslovovat:-) ). Chtěla jsem mu dopřát sexuální zážitek, proto jsme se domluvili, že "koupíme" luxusní společnici....těšil se, byl spokojený, ale když přišlo na věc, opět selhal, prý se najednou začal štítit, a dopředu si říkal, že to stejně nepůjde bez nějakého zamilování...Od té doby je beznadějný, utrápený, v depresích, že není chlap, žemu to jde jen se mnou....pak už to nešlo ani se mnou....že to po čem celý život toužil nikdy mít nebude, tak už žije jen proto, aby mě zabezpečil, a jediným cílem je abych byla spokojená a zdravá, ale copak můžu, když je takhle zhroucený? Tvrdí, že na něj se ohlížet nemám, že si ho nemám všímat, že tu pro mě bude, ale nemá žádný smysl žít...a nechápe, že mě tohle tíží mnohem víc, než nějaká nevěra, kdy chtěl jen zkusit něco jiného. Možná, že už bych byla poučená a nebrečela, ale že bych jen čekala, jak se to vyvrbí...nevím. Takhle je to už rok, jsme jako na houpačce, někdy ho to popadne, že se jen tak nevzdá, bude se snažit, cvičit, být v pohodě...ale pak kolikrát je jako by měl každou chvíli spáchat sebevraždu (vím, že přeháním, ale někdy mám takový pocit z těch jeho depresí). je úplně na dně, že i kdyby nakrásno mohl nějakou holku mít, tak je neschopnej, a do toho začíná vytahovat svoje životní neúspěchy, že vlastně se mu nikdy nic nepodařilo, všechno zbabral, že kdybych já nesehnala byt, nechtěla se vdát atd., tak se nikdy ny nic nežmůže....Manžel pracuje v psychicky náročném povolání, musím říct, že je cholerik, velmi výbušný, ale nikdy by neublížil, je výbušný směrem k sobě, že je jako malé dítě úplně nešťastný z toho, když něco nejde podle plánu, neumí odpočívat a stále má plnou hlavů různých variant a teorií, jak na vše reagovat. ...Chtěla bych mu pomoct, trápí mě, v jakém je stavu a jsem z toho nešťastná. Ráda bych založila rodinu, ale to je další kámen úrazu...dítě je pro něj konečná, konec svobody, bude muset platit a starat se, sám nic nemá a nedokázat, natož aby vychoval dítě, ale respektuje, že na to mám právo....co mám dělat? Mít dítě jen proto, že po něm toužím a že mi ho dopřeje, když chci? Nevím, co mám dělat, kolikrát se ráno budím a čekám, v jaké náladě ho dnes najdu. K psychologovi nepůjde, nebude nikomu vykládat o svých potížích. Jinak je to čestný, spolehlivý, pracovitý člověk, na kterého se mohu spolehnout, mám ho ráda a vím, že on mě taky, ale někdy si říkám, jestli by nám nebylo každému zvlášť líp, že se trápíme navzájem.....jsem z toho úplně bezradná, mám pocit, že poslední rok mi sebral deset let života....jak mu pomoci?

Odpověď: 23. 5. 2015, 7.49

Milá Kami, působíte dojmem, že se máte rádi. Proto by stálo za to společně vykročit na cestu sebepoznání - doporučuji přečíst knihu Vidím v tobě boha, vidím v tobě bohyni, vyrazit na seminář konstelací: http://www.familyconstellation.org/bhagat.php doporučuji ten 5.a 6.6. http://konstelace.info/prehled.html www.shangrila.cz/ Jděte do toho a společně, jen získáte (po nějaké cestě se mi ozvěte, navrhnu vám ještě něco...) Držím palce.

Marion píše: 18. 5. 2015, 12.31

Dobrý den, mám starost o 13letého syna. Žijeme sami, otec ani bratr se o něj nezajímají, s příbuznými se příliš nestýkáme, nejsou tam korektní vztahy a přístupy. Moje matka má zase sklony k citovému vydírání, výčitkám, snahu nás zatěžovat zodpovědností za její život. V synovi se postupně vytvořilo kruté odmítnutí od blízkých osob spojené s hlubokým smutkem, ale i velkým potlačeným hněvem. Jak bych mu mohla pomoci, aby ty emoce dokázal zdravě ventilovat a uzdravila se jeho zraněná duše? Děkuji, Marion

Odpověď: 23. 5. 2015, 7.33

Milá Marion, nerozumím větě o krutém odmítnutí - on odmítá? Nevím, v jakém rozpoložení je váš syn a co je možné, abyste s ním prošla vy. Obecně je lepší, aby s ním pracoval terapeut. Vhodná je arteterapie (i vy můžete zkusit říct mu, aby nakreslil svůj pocit, vztah, hněv...) . Záleží také na motivaci syna. V pozdějším věku jsou vhodné rodinné konstelace. Přeji vše dobré.

Lenka píše: 18. 5. 2015, 8.01

Dobrý den, s partnerem jsme už 9 let a máme 4.5letou dcerku. Partner je jako poslední ze tří sourozenců a jeho maminka ho měla v pozdějším věku, takže oba na sebe byli závislí a jeho maminka nedokázala přenést přes srdce že syn může milovat i jinou ženu. A pro partnera byla maminka také jako jediná žena v jeho životě. Po spoustu hádkách mých a jeho maminky partner začal být více na mé straně a konečně bral náš vztah jako rodinu, a řekl ji to. Bydlíme v rodinném domku, jeho rodiče byt dole mi v patře. Ale stala se neočekávaná situace. Jeho maminka bohužel podlehla nemoci a partner to hodně těžko snáší. Snažím se mu být tou největší oporou, být tu pro něj ve dne v noci. Je to přes měsíc co zemřela. On se začal litovat a přestal semnou mluvit o jeho pocitech, takže sama nevím jak mu mám pomoci. Přes týden je v zaměstnání a domů bohužel nemůže jezdit tak máme jen víkend. Když si dá sem tam pivo nebo víno začne mluvit ale ne semnou, s jeho bratrem nebo otcem. Doma je stále na počítači a hraje nějaké hry. Myšlenkami je úplně někde jinde. Já za poslední půl rok řeším práci, kterou nemám, a dost mě vzalo že jsem o svou práci přišla. Byla pro mě naplněním. Takže na tom také nejsem moc dobře, a chybí mi takové to emoční pozdvižení. Snažím se starat o domácnost a pomáhat jak jen to jde, ale už jsem vyčerpaná. Tento víkend když jsme seděli s jeho bratrem a otcem tak můj přítel začal mluvit jak ho to celé hrozně mrzí a že se mu o mamince zdá každý večer a že by se nejraději neprobudil, a že je hrozně moc rád že má v práci kolegy kteří mu pomůžou to překonat. To mě úplně srazilo na kolena. Proč oni a né já. A tak jsem se pohádali on mi řekl že jsem úplně neshopná a že by mi přál aby mě bylo jako jemu. Ale on nedokáže pochopit jak mě to celé ranilo, že chci tu být pro něj a pomoci mu. A tak píši Vám o názor jak se tedy mám chovat když sama potřebuji pomocnou ruku, protože ta samota a úzkost co mám už mě ubíjí, ale stále se snažím být silná a být tu pro něj. On je uzavřený do sebe, a dělá jen to, co chce on a ne co chceme oba. Nemám chut už s ním mluvit, být s ním celkově, necítím že náš vztah je jako vztah ale spíš jako on, který si jede domů odpočinout, vidět svou dcerku, najíst se a dělat to co přes týden může, a já tu jsem jen na úklid, vaření, výchovu a někdy po večerech na romantiku. A nemám už sílu ani náladu cokoli zlepšovat v našem vztahu.

Odpověď: 23. 5. 2015, 7.23

Milá Leni, Ve vašem příběhu hrají hlavní roli vnitřní děti, v tuto chvíli hraje prim patrně partnerovo vnitřní dítě, které se vrhlo do hrobu za matkou. Bohužel pro vás nemám potěšující zprávu: uzdravit ho a přijmout dospělost - to je jeho práce. (ani si vás nevzal - svatba = rituál přechodu od rodičů k ženě) Máte pocit, že vám chybí partner, je na vás, abyste i v tuto chvíli se cítila celistvá, abyste se sama dokázala postarat o své emoční pozdvižení. Dělejte, co potřebujete, pečujte o svoji regeneraci. Chápu, že jste smutná ze stavu, do kterého vztah došel, ale to se stává, že je někdy období, kdy více jde každý sám za sebe... co bude dál, to se neví, je třeba zachovávat rovnováhu na úrovni dávání a braní. Berte si z toho vztahu to, co vás baví, co vám nemůže nabídnout, protože nemá, nečekejte, nedolujte. Dávejte to, na co máte. https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Přeji vše dobré a držím palce.

jan píše: 18. 5. 2015, 6.35

Dobry den mám velice delikátní problém . jsme z manželkou pátým rokem máme spolu krasnou roční holčičku a vim ze OBE dvě nade vše miluji ale mám každý den silné nutkání kontaktovat jiné ženy pomoci chatu, SMS a podobných moznosti . Několikrát jsem se snažil se toho vyvarovat ale vydrzim to jen nějaký CAS a znovu do toho spadnu...přitom po sexuální stránce mi žena na sto procent vyhovuje a tahle potřeba se vůbec netýká vyhledavani jiných partnerem za účelem sexu jde čisté jen o psaní s erotickou tematikou popřípadě foto... Jsem z toho zoufaly a nevím kde vyhledat pomoc

Odpověď: 23. 5. 2015, 7.02

Milý Jane, patrně se jedná o nutkavé jednání, o závislost. mmj. píšete o tom, o co se nejedná a nepíšete oč běží. Pokud myslíte vážně své rozhodnutí, bylo by třeba, abyste o své nutkavé závislosti otevřeně mluvit. Můžete mne kontaktovat, probereme téma konkrétně a podrobněji a navrhneme kroky. Přeji vše dobré.

Klára píše: 18. 5. 2015, 4.30

Dobrý den! Jsem matka na rodičovské dovolené. Své děti bych nedala ze nic na světě, manžela jsem si brala z velké lásky, ale soužití s ním mě poslední dobou velmi vyčerpává. jsem pak protivná nebo apatická a plácám se ve všem a v ničem. Přijde mi, že jsou to samé malicherné problémy, oproti tomu, co musí řešit jiní lidé, ale když se jich schází několik na jednou, jsou jako balvan. Začíná to domácností a pocitem marnosti všeho co udělám, přes neustálé přemítání, jak se vypořádáme se situací, že malou nevzali do školky(platíme hypotéku a ač bych řekla, že se máme dobře, nebo spíš, že se namáme špatně, nemůžeme si dovolit abychom finančně klesli ještě víc než na těch 7 tisíc mateřské). Do školky jsme v pořadníku, ale nevíme, zda se na nás dostane řada v říjnu, prosinci nebo vůbec, zkrátka nejistota. No a v neposlední řadě a asi nejhorší, rodinné vztahy na pytel. Po smrti mého otce se to všechno nějak zvrtlo. Dřív jsme všichni vycházeli bez problémů, ale teď. Z jedné strany jsme pod neustálým dohledem mé švagrové, která má potřebu vědět vše a nejlépe jako první. bydlí v baráku naproti, takže má opravdu přehled. A z druhé strany je napětí, které mezi sebou vytvořili můj manžel a moje sestra. Když jsme spolu začali chodit, oni dva si bezvadně rozuměli, a teď, vůbec se nestýkají, on o ní neřekne slušné slovo a ona zase mě s klidným svědomím a nulovou potřebou mně to vysvětlit klidně napíše, ať přijedeme, ale bez něj nebo že přijede ona až on nebude doma. Sestra má taky přítele a ať má sebevíc much, nikdy bych jí nic podobného neřekla. Nejlepší, ironicky myšleno, že si myslí, muž i sestra, že já si s tím vůbec nemusím dělat starosti. Není to dlouho, když manžel řekl, že ho nikdo nezajímá, že jeho rodina jsem já a naše děti a nikdo víc ho nezajímá, to bylo krásné, úplně mě dojal, ale já to takhle neumím. Samozřejmě jsou ti nejdůležitější, ale nemůžu dělat, jako bych neměla mamu, segru, nikoho. Vždycky si říkám, že bych chtěla bydlet aspoň třicet kilometrů od všech a přijet dvakrát za měsíc na návštěvu:-) několikrát jsem prosila, ať skousne hrdost a dojde si to s ní všechno vyříkat, aby fungovalo vše aspoň z poloviny jako dřív, ale vždycky se dočkám jen po pár dnech odpovědi, že to prostě neudělá. Sestra má teď malé mimi a já jsem si ho ještě ani nepochovala, protože mě nebere(připadá mi to tak) jako ségru, ale jako každého jiného "cizího" člověka. Je toho moc, že? A to ještě není všechno. Neodmítám to, jen nechci zabírat místo u psychologa potřebnějším, ale sma už to taky nedávám. V minulosti už jste mi tu taky pomohla , tak jsem si vzpomněla zas.-) Děkuju Vám a přeji hezký den!

Odpověď: 23. 5. 2015, 6.54

Milá Klári, děkuju za vzpomenutí - neměla jste tehdy trochu jednodušší téma? :) Teď tecch témat je mnoho - trochu po laicku by se dali shrnout jako syndrom vyhoření, ale to bude jen kus pravdy. Jak sama píšete - nejnáročnější jsou pro vás vztahy, ve kterých si připadáte nesvobodně, potřebujete nalézt v té situaci nalézt místo, které odpovídá vašemu poctivému přístupu, kde respektujete rozhodnutí druhých a také zůstáváte poctivá a uctivá k sobě. Tentokrát bych to skutečně viděla na osobní setkání, kde bychom utřídili myšlenky ohledně vztahů, pojmenovali pocity, které se kolem toho točí a něco pročistili léčebnou meditací. Také by nebylo od věci zajít do poradny s manželem. Držím palce.

petra píše: 15. 5. 2015, 11.02

dobrý den,máme takový problém,bydlíme s přítelem u jeho rodiču v bytě 4+1,mi máme 1pokoj,otec druhý a zbytek obsazeno matčiným nepořádkem,jestli se to tak dá nazvat,všude rozházené prášky,špinavé hadry atd..její pokoj je zaskládaný tak že projde jen pár kroku k posteli..kdykoliv pereme,vaříme nebo uklízíme je to tu hotové peklo,nadává nám sprostě,řve na celý panelák a nedokážeme ji vysvětlit že tu nebudeme žít ve smradu a špíně,nezvládá základní hygienu,máme strach z nějaké nemoci,rodiče mají přes 70let.vše co matka venku najde tak dotáhne do bytu,dokonce jsme to řešily i s její praktickou doktorkou,poslala ji na vyšetření ale tam už nedošla,moc prosíme o radu jak dál.

Odpověď: 17. 5. 2015, 8.21

Milá Petro, to jsou vskutku náročné situace. Reálné možnosti: 1. Možné se odstěhovat 2. smířit se se scénami kolem úklidu. Moc na ni nereagovat, reagovat v klidu (můžete se stavit za psychologem, kde proberete svoje odpovědi a vnitřní emoce k té situaci) Držím palce.

fos píše: 15. 5. 2015, 2.29

Dobrý den, minulý týden jsem zjistila manželovu nevěru, přesněji dlouhodobý vztah. Od té doby řešíme jak dál. On říká a i já to cítím, že já jsem ten rozum a ona je cit, mě má rád a ji miluje. Chtěla jsem po manželovi řešení a to radikální, buď já nebo ona. Nedokáže se rozhodnout. Navrhovala jsem mu několikrát, ať se odstěhuje za ní (asi spolu plánovali společné bydlení), ale on by souhlasil, kdyby mě mohl vídat, což jsem odmítla (chtěla bych v tom případě úplné odstřihnutí). Chci si zachovat chladnou hlavu, ale čekat kdy se rozhodne nechci. Život je přece tak krátký. děkuji

Odpověď: 17. 5. 2015, 8.16

Milá fos, děkuji za příběh. Nečtu zde otázku. rozchody jsou bolestivé, není nutné se rozcházet ve zlém. Jen je třeba uzdravit své zranění a propustit. Chápu, že je to bolestivý a náročný proces.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1