Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Jitka píše: 1. 9. 2008, 10.21

Dobrý den, nedávno doktoři zjistili, že mám rakovinu a nic s tím nedokážou udělat. Tím se pro mě zhroutil svět. Chtěla jsem spáchat sebevraždu, ale nemám dost odvahy. Nemám chuť jíst, spát ani dýchat. Nevím, co mám dělat. Prosím, poraďte mi.

Odpověď: 5. 9. 2008, 11.42

Milá Jitko, vy máte to štěstí, že máte možnost uspořádat své věci dříve než zemřete a připravit se. Takovou příležitost mnozí nemají. Ano, máte pravdu, smrt lidi zasahuje v dnešní době nepřipravené, protože je moderní předstírat, že jsme nesmrtelní... Doporučuji vám věnovat tomuto tématu pozornost - můžete se seznámit s knihou http://knihy.abz.cz/prodej/tibetska-kniha-o-zivote-a-smrti nebo také s knihou http://www.vltava2000.cz/bhakti/GoodsDetail.asp?strGoodsID=$00000CBA$00000004 či http://www.vltava2000.cz/bhakti/GoodsDetail.asp?strGoodsID=$00001C5E$00000004 Jitko, vaše diagnoza je závažná, přináší konfrontaci s životními hodnotami. Doporučuji však, konzultovat svůj zdravotní stav se zkušeným léčitelem http://www.bylinarstvikindl.cz/index.php?nid=5140&lid=CZ&oid=692060 Přeji vše dobré.

Nataša píše: 1. 9. 2008, 10.19

> Dobrý den. > Já mám takový problém.Je mi 43 let a od 18 let mám řidičák,ale > strachy nejezdím.Trvá to celá léta od narození dětí tj.18 let.To > si myslím není to nejhorší,ale problém je,že se bojím i s někým > jezdit. > Děti si udělali řidičák,nepochopí že se s nimi bojím jezdit a > hlavně se bojímm jim půjčit auto.Nebo se navrhne nějaký výlet a > já si představím tu cestu,a už se bojím předem a nebo se snažím, > aby se nikam nejelo.V prosinci do nás nalítlo auto,tak jsem > myslela,že se ten strach ještě zvětší,ale nic se nezměnilo.Nikdy > dříve jsem nezažila žádnou bouračku,jen okamžiky kdy se člověk > pořádně lekne.Já se ale lekám stále stačí,když auto před námi > zabrzdí a já už strachy hnedle nedýchám. > Je to asi zvláštní,ale já bych se ráda toho strachu > zbavila.Myslíte že je nějaká pomoc ? > Děkiji > Nataša

Odpověď: 5. 9. 2008, 11.21

Milá Natašo, ve vaší věci můžete navštívit mne nebo např. http://www.studioh.cz/studioh.html

michaela.m píše: 1. 9. 2008, 9.09

Dobrý den, chci se zeptat, jak taktně naznačit, nebo přímo říct kamarádovi mého přítele, že by mohl ctít naše soukromí. Bydlí hned naproti nám, přes ulici, nemá přítelkyni (je mu 27 let) a každý den je u nás minimálně 3x, jen zazvoní a hned jde dál, aniž by se zeptal co děláme. S přítelem (25 let) čekáme miminko, navíc nás čeká rekonstrukce domu a práce je až nad hlavu. Když ten kamarád přijde, tak jen vypráví o svých problémech, pije kávu a nedochází mu, že my máme svůj plán dne a chceme být také chvíli spolu. S přítelem jsem o tom mluvila několikrát, dokonce se i kůli tomu někdy pohádáme, protože ani jeden nevíme, jak mu to říct, nechceme s ním přestat mluvit úplně, ale on opravdu nezná meze. Navíc jak si zvykl, že je u nás pořád, začíná u nás být jak doma, někdy mě i okřikne, když třeba po příteli něco chci, at ho ted nechám být. Nebo se nám plete do výběru jména pro kluka, co budeme mít apod. Děkuji za radu a přeji hezký den. Michaela

Odpověď: 5. 9. 2008, 11.15

Milá Míšo, nezbývá nic jiného, než nalézt odvahu a dobře formulované věty a se sousedem si promluvit. Je na vašem zvážení situace, zda bude lepší, abyste u rozhovoru byli tři, nebo s ním promluví jeden z vás.

Jony píše: 1. 9. 2008, 8.06

Dobry den,byly jsme o vikendu s pritelkyni u me na chate.Spaly jsme tam spolu. Pak jsme usnuli a kdyz jsem se vzbudil moje pritelkyne plakala a rikala mi, ze jsem pri spanku zasunul.Zajima me zda je to nejaka nemoc nebo o co jde a jestli se to da lecit.Dekuji za odpoved Jony

Odpověď: 5. 9. 2008, 10.47

Milý J., o nemoc se opravdu nejedná. Stalo-li se to prvně, nepřecnovala bych tento akt... V případě, že se vaše jednání bude opakovat a pro vaši partnerku to bude nepříjemné, bude třeba nalézt způsob, jak s tím naložit dále... Krom toho je pravděpodoné, že parnerka s vámi instinktivně spolupracovala. Přeji vše dobré :)

Pavla píše: 1. 9. 2008, 7.31

Nevím, zda mi můžete pomoci, ale věřím, že když se někomu svěřím bude to o trošičku lepší. S přítelem jsme spolu necelý rok, všechno klape, tak jak má, rozumíme si, máme stejné zájmy, ale jde o to, že se nedokážu vyrovnat s jeho minulostí,přesněji s jeho bývalou přítelkyní, s kterou byl asi 9 let, chodili spolu do školy a dokonce i spolu bydleli, my spolu zatím bydlet nemůžeme, dokonce se vidíme jen o víkendu, protože od sebe bydlíme daleko. Dostalo se ke mně, že o nás dost často mluví, pomlouvá nás, hlavně mě. Přítel mi řikal, ať si z toho nic nedělám, že pro něj jsem jediná, ona ho prý už nezajímá. Ale já si nemůžu pomoci, věřím mu, ale myšlenka, že s ní byl šťastnější a tak podobně je silnější. Celé dny na to myslím, mám ji pořád před očima a představuju si, jak spolu byli šťastní, rozešla se ona s ním, proto mám stále v hlavě, že na ni ještě nezapomněl, nikdy o ni neřekl nic špatného, ani o ní nechce mluvit. Moc mě to trápí, chtěla bych na to úplně zapomenout, ale nejde to. Poslední dobou jsem dost podrážděná a někdy mně napadají myšlenky, že se s přitelem rozejdu, ale na druhou stranu si myslím, že by to byla škoda, jinak si totiž ve všem rozumíme. Vím, že problém je jenom ve mně, ale nechala bych to být, kdyby ona nepomlouvala nás. Předem mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: 5. 9. 2008, 10.43

Milá Pavlo, čím budete starší, tím je menší pravděpodobnost, že potkáte partnera, pro kterého budete první láskou. Je třeba přijmout to, že partner miloval před vámi jinou ženu a že navždy bude součástí jeho minulosti. Můžete vůči té ženě cítit vděčnost za to, že se s vaším přítelem rozešla, protože jinak byste nemohla být jeho současnou partnerkou. Přeji vám umění prožívání přítomnosti.

Petra píše: 1. 9. 2008, 5.53

Dobry den, > uz si nevim rady, tak me napadlo obratit se na Vas. > S pritelem ziju skoro 4 roky, kdyz jsme se seznamili, byl silny > kurak. Pul roku jsem se ho snazila premluvit, aby prestal...a > taky prestal. > Pred pul rokem mi oznamil, ze kourit nikdy neprestal a ze kouri > dal. Ja to tu celou dobu nepoznala. > Mimochodem jsem proti koureni..strasne moc ho nesnasim. > S pritelem jsem se to snazila vyresit, ale on nehodla prestat a > ja si nedokazu predstavit zit s kurakem, i kdyz ho strasne moc > miluju. > Mivam stavy uzkosti, nic se mi nechce, jen plakat. > Mam na nej strasnou zlost. > Jak to mam prekonat? > Poradite mi? > Dekuji.

Odpověď: 5. 9. 2008, 10.37

Milá Petro, jste konfrontována s tím, že nemáte moc nad partnerem, je třeba akceptovat partnera takového, jaký je. Doporučuji v té věci si přečíst knihu od Ruiz Miquel: Láska, vztahy a přátelství. Bylo by dobré přijít na to, s jakým vaším osobnostním rysem, prožíváním, souvisí vaše úzkosti a pláč, co provedete se sovu zlostí... Přeji vše dobré při potkání se sama se sebou.

Mafulka píše: 1. 9. 2008, 5.29

Dobry den, nacházím se v takovém pracovním zoufalství a nevim na koho se mám obrátit o pomoc. Chtěla bych se zeptat co by jste doporučila v me situaci za řešení. Nastoupila jsem do zaměstnání ke svému známému, kde jsem zatim pouze jeden měsíc, ale i přes tak kratkou dobu jsem velmi nespokojena, je to způsobené špatným kolektivem, kterým jsem absolutně ignorována, za celou pracovni dobu promluvím sotva tři věty a to se snažím navazovat kontakt, podotknout něco k danému tématu, ale nikdy se nedočkám žádné odpovědi, veškeré pracovní pauzy trávím sama, na jakoukoli chybu jsem upozorněna přísněji a důrazněji než ostatní, byť je to chyba minimální, mé omluvy nemají větší váhu, byla mi sebrána důležitější práce z důvodu, že kolegyně neví co mě naučila má předchůdkyně, moje snaha pomoct je odbytá slovy, ze si vše udělají samy, když se snažím udělat práci navíc, za zády se směji. Teď nevím jestli mam odejít i když nemám nic jiného, jestli mam odejít i třeba z nepříjemné jistoty do nejistoty. Jediné vím, že v případech volna se již stresuji, že půjdu opět do práce. Myslím na to celé dny a ubíjí mě to. Nikdy před tím jsem s kolektivem takové problemy neměla.Předem Vám děkuji za odpověď a přeji hezky den.

Odpověď: 5. 9. 2008, 9.07

Milá M., obecně lze říci, že setrvávat na místě, kde se k vám chovají nedobře, přestože není zjevný důvod, není dobré. Na některých pracovištích funguje to, že staří zaměstnanci nechtějí mezi sebe přijmout nové, vnímají je pro sebe jako ohrožující. Může hrát roli i to, že jste známá šéfa - tím snadněji vás mohou vnímat jako ohrožující. Každopádně vám doporučuji nalézt vlastní středovou sílu, tu si chránit, a agresi z okolí do sebe nepustit, nebrat si jejich jednání osobně. Zda v tuto chvíli je pro vás dobré odejít - to nevím... (šéf by si také mohl pozvat profesionála pro řízení a práci s týmem...) Přeji vše dobré

zdeněk píše: 26. 8. 2008, 8.45

Dobrý den Prosím Vás o radu,jsem 30ti letý,ženatý(10 let),se dvěmi dětmi(9 a 5 let).Mám problém z alkoholem.Prosím poraďte kde nebo na koho se mohu obrátit,jsem z Ostravy.

Odpověď: 26. 8. 2008, 18.51

Milý Zdenku, opravdu neznám pracoviště na Ostravsku. Doporučuji pozeptat se http://www.plopava.cz/kontakt2.htm - na jejich Protialkoholní léčebna v Holčovicích. Tam jistě budou vědět více i o možnostech ambulantní péče. Jako vhodný pro vás vidím kontakt s panem Červinkou v http://www.doceo.cz/konstelace.php?aktivnimenu=menu_21&vetev=1. Přeji odvahu a vytrvalost!

jirka M. píše: 26. 8. 2008, 8.38

Dobry den ziju s pritelkyni 3 roky.Vadí jí,ze s ni malo mluvim proto nechce se mnou trávit tolik casu.Nevim jestli je to moji povahou nebo necim jinym. Ale chceme to resit oba,dali jsme si lhutu dva mesice.Máme chut si o tom povidat ale ani jeden nevime jak to zlepsit.Proto neni mezi nami ani sex,moc bychom to chteli vyresit co mame delat.Dekuji predem

Odpověď: 26. 8. 2008, 20.14

Milý Jiří, moc vám nerozumím - na co jste si dali dva měsíce? nevím, jestli vám přítelkyně nedala dva měsíce falešné naděje. Zajděte spoklečně k rodinnému terapeutovi. Přeji vše dobré.

Sabina píše: 26. 8. 2008, 8.16

Dobrý den, mám přítele, který má 4letou dceru. Když jí bylo 18 měsíců, rozešel se s její matkou, která když jí bylo 21 měsíců mu jí dala s tím, že nemá peníze a nezvládá to. Rok na to jsme se seznámili. Celé dva roky (kromě dvou dnů vloni v srpnu, kdy si jí vzala na náš popud a slibovala, že od září to bude týden a týden a nic) se matka o dceru vůbec nezajímala, přestože si vesele každý měsíc pobírala mateřskou. Nyní by chtěla střídavou péči a nejlépe hned. My však z toho máme trochu obavy a nemyslíme si, že je to nejlepší. Chtěli bychom proto poradit, jak bychom měli postupovat. Biologická matka je pro ní vlastně v podstatě cizí člověk, i když jak ona říká "jsme matka a dcera, tak se neboj". Malá na začátku našeho vztahu pojem matka vůbec nechápala a neřešila. Věděla, že někde matku má, ale nic víc. Ve svojí malé hlavičce si to všechno řešila, tak nějak po svém. Nejprve nás všechny překvapila tím, že začala řikat, že její máma umřela. Začala chodit do školky, takže jsme si řikali, že to bude tim, že vidí, že pro ostatní děti chodí mámy. Potom to už neřešila. My jsme jí řekli, že její máma trošku zlobí, ale že uvidíme jestli se polepší a bude zase hodná. Po roce, co jsem s nima, se mnou začala hrát hru, že mi řikala maminko a já jsem jí vždycky musela říct jménem. Nyní už mi tak říká normálně. Jak bychom měli postupovat a řešit tuto situaci, aby to pro malou bylo nejlepší? Nechtěli bychom, abychom jí způsobili nějaké trauma. Teď byla u matky půl dne - nechtěla k ní a večer potom plakala. Matka jí řikala, jak se jí moc stejská, jak je po ní smutná a že jenom ona je její maminka. Vůbec si nedovedeme představit, co se jí může v tý její malý hlavičce honit.

Odpověď: 26. 8. 2008, 20.10

Milá Sabino, situace nelehká a cítím z vás upřímný zájem. Považovala bych za vhodnější ji říci, že její máma má moc starostí a proto se nevídali (a biologická matka pro ni není cizí člověk, respektujte ji, prosím). Bylo by dobré, kdyby mezi vámi třemi dospělými vládla spolupráce (a ta je opravdu v zájmu dítěte) - bylo by dobré, kdyby její máma v tuto chvíli trávila čas společně s vámi... Vím, není to jednoduchá situace ani pro vás, můžete si zajít urovnat k profesionálovi myšlenky, pocity... (doporučuji vám to)

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1