Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Pepe píše: 8. 6. 2015, 16.07

Dobrý den je mi 43 let a mé ženě 33 let.Momentálně řešíme neřešitelný problém.Manželka po 15 letech manželství oznámila že ke mě již nic necítí a chce odjet zpátky na Slovensko.Jelikož máme dvě děti (11,9,)kteří na Slovensko odmítají odjet.Manželka tvrdí že jim nechce ublížit a mě také ne.Všemu předcházela návštěva u setry v Prešově.Vrátila se ale úplně jiný člověk,nekomunikovala atd zklamaná apod.Poté se rozbrečela a oznámila že dál již nemůže a že ke mě nic necítí ale neví co stím má dělat.Je úplně bezradná a le trvá si na svém že chce ukončit poměr.Jsem z toho v šoku a zoufalý.Snažil jsem ji nabídnout jakoukoli pomoc ale stále odmítá a trvá na svém.Nemůže si prý poručit nebo nechce již si to rozmyslet.nevím jak to mám vůbec řešit prosím o Vaši radu.Zkoušel jsem úplně vše ale marně,nepropustná zeď.Pak řekne že neví proč to tak je??? děkuju Vám za Vaši odpověď.pepe

Odpověď: 10. 6. 2015, 14.15

Milý Pepi, když nechce, je třeba to respektovat. o dotaz níže najdete odkazy na různé užitečné aktivity i pro jednotlivce, můžete se také zastavit... Obecně: je třeba se s rozchodem smířit https://rovena.info/jak-se-vyrovnat-s-rozchodem.html , promyslet další kroky ohledně bydlení, péče o děti - bližší info telefonicky nebo osobně. Vhodné by bylo, abyste všichni zůstali v blízkosti a děti měly oba rodiče v blízkosti. Nezoufejte, vězte, že život pokračuje, naučte se o své srdce starat, aby bylo psychicky uzdravené a lásce otevřené... Držím palce.

Klaudia píše: 8. 6. 2015, 10.55

Dobrý deň. Mám veľmi komplikovaný problém. Pred troma mesiacmi som si nasla priateľa. dohodli sme sa, že náš vzťah je iba krátkodobý, pretože som mala v septembri odcestovať do inej krajiny. Bohužiaľ, on sa do mňa strašne zamiloval. Už tri krát som sa s ním pokúšala rozísť, ale vždy ma uprosil nech ostanem. Ani ma nemusí prosiť lebo keď vidím jeho tvár keď plače- také číre zúfalstvo som nevidela ešte nikdy. O čo je to horšie, postupne sa dozvedám prečo sa na mňa tak veľmi upol. Keď sa narodil, jeho otec ho opustil. Celé detstvo sa ho snažil kontaktovať, ale márne, otec nejavil žiadny záujem. Jeho matka mala postupne dalších 2 partnerov. Obaja ho bili, a psychicky týrali, tak isto aj jeho matku. Preto sa ho nedokázala zastať, lebo sama z nich mala veľký strach. Kvôli tomu sa cíti nemilovaný, akoby nikto nemal o neho záujem. Ďalší zlý zážitok sa mu stal keď mal asi 8 rokov. Chodieval sa hrávať k jednému chlapcovi, ktorý bol o niekoľko rokov starší. Ten chlapec ho znásilnil. Doteraz to nepovedal nikomu až po 15 rokoch sa s tým dokázal zveriť mne. Keď mi to opisoval mal strašný záchvat plaču, a stále opakoval že on mu veril, bral ho ako kamaráta, a ten chlapec ho zradil.. Kým sme spolu neboli trpel neustálymi depresiami, nemal nič prečo by chcel pokračovať vo svojom živote. Jediné čo mu bránilo v samovražde bolo to, že nechcel ublížiť svojej rodine... Ja ho mám rada, je milý, veľmi dobrý ku celému okoliu, máme úžasný sex.. Ale nemilujem ho. A to ma ničí. Nemôžem stráviť celý život s niekým koho nemilujem. Ale nemôžem ho opustiť, pretože by ho to zničilo. Podľa mňa by si siahol na život. A ak nie, aj tak by jeho život nestál za nič lebo z tohto by sa nespamätal... Je nejaký spôsob, ako by som dokázala presvedčiť samú seba, že ho milujem? Poprípade je možné, aby som mu do septembra pomohla rapídne zlepšiť jeho psychiku, aby dokázal uniesť náš rozchod (k psychológovi odmietne ísť, nakoľko aj po finančnej stránke na tom nie sme moc dobre). Ale som ochotná si naštudovať niečo o tejto problematike, a pomôcť mu. Nemôžem ho opustiť keď je na tom tak psychicky zle, to by som nemohla žiť sama zo sebou, s vedomím že som jednému človeku totálne zničila život..

Odpověď: 10. 6. 2015, 14.03

Milá Klaudi, cítím tuto situaci jako náročnou a bolavou a upřímně na jednoduché řešení emailem to necítím. Jediným způsobem je sebepráce, snad i společná... je zvláštní, že máte úžasný sex - úžasný sex v sobě obvykle zahrnuje milování, alespon zárodky a u žen obzvlášt. Můžete najít zajímavou inspiraci http://institut.tantra.cz/ . Můžete společně navštívit www.konstelace.info nebo http://www.rodinnekonstelace.cz/ https://rovena.info/posvatna-geometrie-lasky.html Zkuste společně alespon začít nějaké psychoaktivity. http://haluzice.cz/ http://sugama.cz/ Můžete i ke mne na konzultaci, meditaci o srdci a vztahu. Věřím, že si vyberete nebo najdete jiné vhodné... Držím palce.

Hanka píše: 6. 6. 2015, 11.08

Dobrý den, je mi 20 let a momentálně se vyskytují v zahraničí s dlouhodobým přítelem. Mám pocit, že náš vztah už není jak byl dřív. Každodenní hádky, stresy, nervy a obavy. Nejvíc mě mrzí ze je rychle názorový jednou děti ano a pak zase ne pak chce svatbu a pak zase ne. Nejraději bych odešla, ale v česku nemám kam jít.. Ukončila jsem studium abych s ním odešla sem, takže mám jen nedodelanou střední, tak mam jen základní školu a to nevím, kde se v česku uplatnim bez školy.... Já to nezvládám. Mám vysoký krevní tlak s těch stresů. Nevím co mám dělat, ale i přesto ho strašně milují a nedokážu si přestavit byt bez něho! A komunikace je okamžitě fiasko. Problém je v tom, ze ja ho prostě miluji a stálé naivně doufám, ze se to otočí k lepšímu.. Jsem prostě na dně. Někdy už jsem tak na dně ze přemýšlím o sebevraždě. nevím co mám dělat... strašně rád pomáhá cizím lidem, ale na mé štěstí nekouká. Má o mě zájem více mužů, ale ja si nedovedu představit začít s někým novým a nebo být zklamána, nebo to může být ještě horší muž. Každý večer probrečim, nemám už chuť ani radost ze života, jelikož vím, ze se stejně pohadame. Ja ani nevím jaké to je žít šťastně nebo se jen zasmát nebo si sednout a povídat si. Pro nektere lidi jsou to normální věci v běžném životě, ale pro mě by to byl sen! Nevím co mám dělat!

Odpověď: 7. 6. 2015, 14.37

Milá Hanko, z dopisu je cítit bolest až zoufalství a hlavně nevidění cesty. A hlavně nevěř, že situace nemá řešení - jinými slovy: důvěřuj, že i tvoje/vaše situace má řešení. Základ je důvěřovat sobě, mít ráda svůj život i sebe. Bylo by možné, abys vyhledala v zahraničí psychologa? Možná tam zajděte spolu, možná si potřebujete od sebe odpočinout. Najdi na netu cesty k sebelásce, praktikuj knihu Miluj svůj život či Osobní síla či Žít s radostí. Držím ti palce a důvěřuj, že situace tě má něčemu naučit (sebelásce? sebeúctě? pozorování situace?)

Karel píše: 4. 6. 2015, 21.23

Dobrý den, rád bych se svěřil se svým problémem a budu doufat v radu, která mi ten problém aspoň trošku usnadní. V mém okolí mě nikdo nechápe, i když se jim nedivím (sám si říkám jaká blbost to je) a ti kteří se mi nějak snažili pomoct, nebyli moc (spíš vůbec) úspěšní. Začnu asi stejně jako hromada lidí, co sem píší. Mám přítelkyni a jsem spolu 2,5 roku. Problém je v tom, že já za každou cenu musím ten vztah ničit. První rok byl úplně úžasný, byli jsme na sebe hodní, trávili jsme spolu spoustu času, protože jsme chtěli být spolu, nikomu nic nevadilo a mě ani nenapadlo, že by mi mohlo vadit to, co mi vadí teď. Nevím, jak to celé ve mně začalo, říkám si, že to mohlo přijít klidně ze dne na den. Ale po roce vztahu jsem začal být až neskutečně žárlivý. Ale ne taková ta klasická žárlivost, že se bojíte, že vás přítelkyně podvede s někým jiným. Mně osobně vadilo to, jak se obléká. Abych to uvedl na pravou míru, tak například výstřihy, krátké sukně, krátké šaty, plavky. Bohužel to takhle teprve začalo. Zpočátku jsem jenom říkal, že mi to vadí a že bych byl rád, aby to nenosila, dneska už jsem na ní hnusný, jsem naštvaný a nemám náladu se s ní bavit). Dodnes se mi snaží vyhovět, jak nejvíc to jde a já to ani nedokážu ocenit. Dneska už je to v takové fázi, že mi vadí každé tričko, které není ke krku (a dokážu si najít i když má tričko víc vykrojené v podpaží, že v různých úhlech je tam vidět), šaty, které nejsou ke krku a aspoň po kolena, nesnesu sukně, legíny, plavky, krajkové kalhotky. Kdybych to shrnul do jednoho, tak mi vadí vše, kde je i minimální možnost, že někdo uvidí kousek předností mé přítelkyně. Každý den ji připomínám, aby si zatáhla a já ji stejně nevěřím, že to dělá. Vždy když se má někde převlíkat, tak říkám, aby šla někam, kde nikdo není a ona že to udělá a já ji stejně nevěřím. Mám neustálou potřebu ji kontrolovat, co si vzala a jestli se náhodou někde neohnula tak, že ji je vidět do výstřihu. Vadí mi i to, že chce jet se školou do zahraničí na týden se spolužáky (Ale jak říkám, nemám strach, že by mě podvedla, ale že by tam mohla nosit něco, převlékat nebo se sprchovat před klukem). Často se o tom hádáme, spíš stylem, že říkám, že nemá cenu se mnou být a že by to se mnou už měla ukončit, že to nedokážu jen tak překonat. Nechci být bez ní (ale nechci, aby se měla tak špatně) a i když to nechápu, tak ona nechce být beze mě. Omlouvám se za stovky slov, ale ocením jakoukoliv radu, která by mi mohla pomoct. Mockrát děkuju za ochotu

Odpověď: 6. 6. 2015, 7.15

Milý Karle, přepracovat vlastní psychiku je dřina. Chce to i čas. Zkuste si napsat své nemocné myšlenky a pak je přeformulovat na to, jak by zněly zdravé. Zvu Vás na https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Budu se těšit.

Terezka píše: 4. 6. 2015, 16.13

Dobrý den, mám 4 měsíčního syna a poslední dobou mě nic nebaví (procházky s malým, uklízení, hraní si s malým), dost pláču (vyčítám si že jsem neudělala vše pro záchranu kojení) a doma se cítím děsně sama. Přítel jezdí z práce kolem šesté a návštěvy mě už také omrzeli, pořád někomu psát a vnucovat se jestli mohu zajet. Nevím co mám dělat. Poradíte mi prosím ??? Děkuji

Odpověď: 6. 6. 2015, 7.04

Milá Teri, weby maminek, sdílení zkušeností to by pro vás mohlo být užitečné. Každopádně výčitky vůči sobě - to je destrukce - afirmace pro vás: "v dané chvíli jsem to lépe neuměla, lépe to nešlo a tak se mám ráda a přijímám se i s touto zkušeností." Můžete vyhledat psychiatra a požádat o antidepresíva. Návštěvy - snad to neberte jako vnucování. Vyhledejte mateřská centra v okolí, zapojte se do nějakých aktivit, dejte syna na hlídání a jdete si zaplavat. Držím palce.

Veronika píše: 4. 6. 2015, 13.38

Dobry den, dnes jsem zautocila na sveho pritele, jen proto ze mi stale opakoval jednu vec kterou si nenechal vystetlit. Spatne jsem se o nej starala. Ale je u nas i jeho matka. Co mam delat? A ted si mysli, ze je pro me jen prechodna stanice?

Odpověď: 6. 6. 2015, 6.42

Milá Veru, dotaz jste psala asi ve velkém rozrušení, není moc srozumitelný. Rozhodně na situaci má podíl i partner. Zajděte spolu do poradny, abyste si vyjasnili komunikační nedorozumění a možná i nějaké postoje. Přeji vše dobré.

Renata píše: 4. 6. 2015, 11.18

Dobrý den, mám problém s moji rodinou. V roce 2013 se nám narodil syn, byl nemocný, tak první dva měsíce jeho života se musel léčit, nemohl moc chodit ven (nesměl dostat chřipku, tak DR řekla, že musí pobývat spíše jen doma), tudíž jsme ho nikomu z rodiny první dva měsíce nedávali ani na vození. Pak bylo vše v pořádku. Řekli jsme jim, že si můžou malého kdykoliv vzít, problémy s půjčováním syna neděláme. Na to jak má rodina slibovala si našeho syna vzala za celých 18měsíců cca 6x ven na procházku (mám dvě sestry a rodiče). K nám domu chodili. Probém je v tom, že má rodina nemá ráda mého muže i když je to hodný člověk, kdykoliv každému z rodiny pomohl a pomáhá do dneška. Můj manžel, ale řekl, že nechce a nebude dávat malého nikomu do auta, že se o své děti bojí a že ho kamkoliv odveze a přiveze, ale do auta ho k nikomu nedá. Má rodina neustále řeší, že si chtějí malého brát na výlety autem. Já jsem na to odpověděla, že si ho neberou tady v Kadani ven, tak proč pořád řeší jen ty výlety, že jim ho do auta manžel dávat nebude a že přes jeho rozhodnutí nepůjdu. Na úkor toho, že jsem jim řekla, že si neberou ani tady v Kadani si teď pro něj 2x přišli, že s ním chtějí jít na procházku, malého jsem jim dala, ale po druhé vození se opět má sestra a mamka zeptala manžela, kdy jim ho konečně bude dávat do auta, aby mohly jet na výlety. Odpověděl stejně. Na to konto oni řekly, že si malého má manžel nechat, že si ho brát nebudou. Urazily se. Manželovo strach je asi způsobený tím,že mu první syn z předcházejícího vztahu umřel v jeho prvních 3 měsících života. S manželovo rozhodnutím nehnu, nepřeje si to a má rodina se mnou mluví jako, že nemluví.. Má mamka mi už dříve několikrát řekla, že až budu potřebovat pohlídat malého, když budu muset jít k lékaři, nebo si nakoupit, tak ji ho tam mám dát na hlídání. Já si to vždy udělám tak, abych je nemusela otravovat. Odpovídám ji vždy, že zatím nepotřebuji, ale když si bude chtít malého vzít, tak stačí říct,že s půjčováním problémy neděláme. Ona odpověděla, že si o něj nebude říkat jako o psa. Neříká si o něj. Má rodina pořád má potřebu něco řešit, většinou to dopadá tak, že se má mamka urazí a baví se s námi jen na půl pusy. Problémy se většinou točí jen kolem malého. Zajímá má nestranný názor. Nechápu proč se tak chovají? Co je špatně? Chci ještě říci, že jsem nekonfliktní člověk, ke svým rodičům a k celé mé rodině se chovám vždy slušně a je pravda, že byli zvyklý, že s nimi vždy se vším souhlasím, nehádám se, neoponuji a vždy jsem v klidu, nekritizuji. Myslím si, že jsem hodný člověk. Ale od narození mého syna už nejsou středem zájmu mý rodiče, ale má rodina. Změnily se mi priority života, na prvním místě je můj manžel, můj syn, můj nevlastní syn. V čem myslíte, že je zakopaný pes. Proč se má rodina, spíše má matka s mou sestrou takto chovají? Můj taťka s druhou sestrou jsou v pohodě. Předem děkuji za Váš názor.

Odpověď: 6. 6. 2015, 6.39

Milá Reni, hierarchii zájmu máte postavenou dobře. Pochopit lze všechny zúčastněné - i strach vašeho manžela i následnou dotčenost rodiny. Vy můžete jen velmi málo - respektovat rozhodnutí druhých a můžete poctivě členy informovat o tom, jak se v tom cítíte. Nerozumím jedné věci - proč nedáváte syna hlídat k babičce - ona to chce a v autu není a vám by možná chvílemi pomohlo. Mamka si připadá odmítnutá opakovaně a nechce se doprošovat, chce být užitečná a žádaná. Strach, trauma by si měl manžel zpracovat, protože vychovávat dítě pod vlivem strachu není dobré pro nikoho, ani pro dítě. Strach je jed. Jeho trauma ovlivňuje přítomnost ... Držím palce.

Pavel píše: 2. 6. 2015, 7.07

Dobry den,rad bych Vam napsal muj maly pribeh a ted vazne nevim,zda jsem se do toho az prilis nezamotal. Jsem starsi ( o dost )nez moje nova " laska", mame spolu sex,to je vse ok,ale obcas ja pochybuji zda to je to prave,chci rict ze obcas citim od ni nejistotu,nevim zda to je nejistota,pise mi napr.ze me miluje,potom na moji zpravu,kde bych cekal uplne jinou reakci,napise pouze jojo. Vazne nevim,zda me opravdu miluje a je tak zamilovana nebo sama nevi a pochybuje? Jak a co ji rict,napsat abych si ji byl ne jisty,to ani nejde,ale abych citil z jeji strany ze me vazne miluje. Dekuji za radu. Pekny den. Pavel.

Odpověď: 4. 6. 2015, 9.45

Milý Pavle, jste konfrontován s vlastní nejistotou, zda jste dobrý, zda jste hodný lásky. Na SMS vztah nestavte a závěry nečinte. Můžete spolu o nejistotě mluvit, zkusit se navzájem pochopit a sdělit si, co od vztahu očekáváte. Dopořejte i sobě ve vztahu kus volnosti. Nevím, jak kvalitní vztah je mezi vámi, jak ho žijete. Můžete společně zajít do poradny. Přeji pohodové dny.

Kulich píše: 28. 5. 2015, 22.15

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Asi tak před půl rokem mě opustil přítel (po týdnu už měl někoho jiného) a já se s tím stále nemohu vyrovnat. Největší problém je asi v tom, že se prakticky denně vídáme. Kvůli tomuto problému sem již navštěvovala psychologa (bohužel jsem tichý a nemluvný člověk..tak jsem mu po pár minutách neměla co říct). Dále chodím k psychiatrovi(asi třetímu, jelikož mi je stále mění), ale nějak nemám sílu brát jeho připomínky vážně. Beru léky, ale ignoruji ostatní věci, jako je zejména alkohol a řízení auta (snad budu mimo a budu mít od všeho pokoj). Děkuji

Odpověď: 4. 6. 2015, 9.36

Milý Kulichu, úcta a láska k vlastnímu životu... Navažte kontakt s nejbližším člověkem v zrcadle - potřebuje vás, bez vaší péče chřadne. Najděte si knihy: Miluj svůj život, Osobní síla, Žít s radostí. Potřebujete uvolnit pouto k expříteli - mohu vám s tím pomoci... Přeji vše dobré.

Míša píše: 28. 5. 2015, 17.24

Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak se zbavit nadměrné nervozity, při různých situacích, důležitý rozhovor v práci, zkoušky ... atd. Vždy se mi udělá zle, mám nepříjemný pocit na hrudi, potřebu dojít si na wc, klepou se mi ruce, a je mi zima. Trpím i na dráždivý tračník. Je možné se proti tomu nějak bránít? Velice děkuji za radu

Odpověď: 4. 6. 2015, 9.28

Milá Míšo, doporučuji aktivní spolupráci https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1