Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Klára píše: 15. 6. 2015, 4.39

Dobrý den,jsem maminka 7-leté holčičky. S tatínkem dcerky jsem se seznámila před 8 lety.. Přítel byl a je hodně zakřiknutý, tišší, ale nevěnovala jsem tomu tolik pozornost. S jeho rodiči, ani mými skoro nekomunikoval, zmohl se na jasné ano, ne a velmi strohé odpovědi, když se ho na něco ptali.. Jelikož nám na začátku vztahu vše fungovalo, po několika týdnech se ke mně přestěhoval a začali jsme spolu žít. Po nastěhování mi hned automaticky na vše začal finančně přispívat. Po několika měsících jsem otěhotněla, což bylo naše přání a narodila se nám dcerka. Jenže jeho tišší povaha nadále trvala a my dva jsme se začali hodně odcizovat. Hodně mě vždy mrzelo, že jsem vždy musela být já, kdo za ním přišel a obejmul ho, dal mu pusu, apod., zkoušela jsem tuto jeho povahu řešit s jeho mamkou, ale od ní jsem si jen vyslechla, buďte rádi, že máte zdravou holčičku a já nevím, proč Petr takový je, podívej se na našeho taťku, je prostě jeho... Postupem času jsme se od sebe ale vzdalovali víc a víc, jelikož já jsem už neměla chuť ho brát za ruku, dávat pusu, apod., přišlo mi to, jako bych ho tím obtěžovala. I když to třeba tak nebylo.. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale bez úspěchu, měl sice slzy na krajíčku, že neví, proč takový je, že mě má rád, ale svoje chování nezměnil. Došlo to tak daleko, že v loni září jsem se s ním rozešla. Bylo to hodně náročné období, chvílemi si bral jako rukojmí dcerku, že ho maminka vyhazuje, že ho nechce, ale nakonec odešel.. Musím říci, že jako tatínek fungoval skvěle, o dcerku se staral a stará.. Stalo se však to, že si našel byt v tom samém domě, jako bydlíme, jen pod námi.. O všem jsme si s postupem času promluvili, řekla jsem mu, že nechci, aby mi dělal naschvály, a to samé nebudu dělat já jemu. Myslím si, že nyní máme pěkný vztah, dcerka k němu chodí, kdy chce, bere jí na výlety, někdy u něj přespává,… Snažíme se prostě hlavně kvůli ní domluvit, aby rozchod brala co nejméně bolestivě. Oběma nám na ní hodně záleží, oba jsme na ní fixováni, já jsem byla hlavně v době mateřské, kdy jsem musela vyhledat psychol. pomoc, protože jsem se o ní stále hodně bála, abych něco neudělala špatně, apod., nakonec mi paní doktorka pomohla, ale užívám stále přípravek Cipralex, trpěla jsem úzkostnou poruchou, asi to bylo hlavně způsobeno tím, že jsem na ní byla závislá, protože partnerství nefungovalo. Od podzimu minulého roku jsem začala nový vztah. Nového partnera Nelinka přijala hezky, bohužel to ale nevede k tomu, k čemu bych si představovala. Partner se ke mně hezky chová, hezky mi říká, stále mě objímá a prý je hrozně šťastný, že mě má… ale nežije s námi. Pochází z vesnice a nějak nemá sílu se odtamtud odpoutat, já se však k němu stěhovat nemůžu a nebudu, to už jsme si vyjasnili, takže nevím, zda to má budoucnost. Vídáme se každý den, chodí k nám vždy navečer (až udělá doma co je potřeba) a ráno spolu chodíme do práce, víkendy trávíme spolu, jen během dne odjede „domů“ a postará se o nejnutnější, co tam je potřeba udělat, bydlí tam s jeho taťkou a jeho paní. Jenže takto už to trvá ¾ roku a já začínám přemýšlet nad tím, že jsem si ten život nyní strašně zkomplikovala. S dcerkou mi vlastně pomáhá její tatínek, který jí věnuje čas, a né nový partner, jak jsem si to představovala, finančně jsem na tom stejně, protože ač bych řekla, že s námi nový partner bydlí, když tam spí a o víkendu jí, tak mi nijak nepřispívá. Pomáhá mi hodně na chatě, ale pouze manuálně, je řemeslník, ale finančně ne. V poslední době nad tím hodně přemýšlím, protože opravdu nevím, co dělat. Dcerky tatínka jsem měla a mám stále ráda, ale jeho zvláštní, zamlká, introvertní povaha vrhala do vztahu a soužití napětí, ve kterém jsem nechtěla, aby dcerka vyrůstala, chtěla jsem, aby viděla, že se dva musejí mít rádi a aby viděla, že maminku někdo obejme a dá ji pusu, což současný přítel dělá, ale zase to má jiná svá mínus… Se současným přítelem jsem chtěla tuto situaci probrat, takže jsem jemně naznačila, že prostě to nejde vše sama zvládat, že potřebuju chlapa doma, aby mi pomáhal jak s dcerkou, tak i finančně, ale uplynul měsíc a situace se nezměnila, ač mi řekl, že to bude řešit, že to „doma“ omezí.. ale já vím, že on je tam zvyklý a byl by to pro něho velký problém.. Já zase z více důvodu nemohu odejít na vesnici.. Byla bych moc ráda za Vás názor paní doktorko, nechávám všemu volný průběh, ale někdy mám pocit, že mi hlavu zaměstnávají pořád ty samé myšlenky a já nevím, jak z toho ven… Klára

Odpověď: 16. 6. 2015, 20.02

Milá Klári, tak nějak mám pocit, že přítel vám nabízí zrovna tolik, kolik nabízíte vy jemu - taky se nepřesídlíte, on není otcem dcerky, on si platí bydlení jinde... prostě jste samostatné jednotky, které si dělají dobře... vy to chcete jinak, ale připadá mi, že když tomu budete chtít dát "klasickou formu ideální rodiny" bude to křeč, násilí a nebude to fungovat a respektovat potřeby všech. Z mého pohledu za dané situace má v systému každý své místo, které je v pořádku. Ještě vám z kopíruji větu, kterou akcentujete své potřeby bez ohledu na partnera: "prostě to nejde vše sama zvládat, že potřebuju chlapa doma, aby mi pomáhal jak s dcerkou, tak i finančně." jakobyste nebrala zodpovědnost za svůj život a nevážila si přínosu přítele. Přeji vše dobré.

zori píše: 15. 6. 2015, 4.36

Dobrý den, je mi 13 let a potřebuji pomoct. Mám hned několik problémů: 1) Rodiče mě strašně hlídají. Mám zakázáno mít facebook, ask, instagram, atd... (mám FB a strašně se bojím, že to táta zjistí) A dokonce taťka ví, kdy a odkud se přihlašuji do e-mailu. Pravidelně mi kontroluje mobil. Nesmím tam mít hry. (Někdy mi tam některé nechají, ale když donesu špatnou známku, vše se maže) Mamka mi zakazuje číst knihy jako Hunger Games (prý je to moc brutální) a nebiděla jsem nikdy ani jeden horor. 2) Nezapadám do kolektivu. Na gymplu jsem druhým rokem, bývám tichá a nejistá. Nejdou mi míčové hry, nikdo si mě nevšímá a často mě ignorují. Proto si nemůžu FB zrušit. Všichni ho mají a nechtěli by mě mezi sebou ještě víc. Prosím poraďte, jak se se situací vyrovnat.

Odpověď: 16. 6. 2015, 19.53

MIlá Zori, zkus si číst nějaké knihy o komunikaci, o vedení rozhovoru... oni tě možná ani tak neignorují záměrně, ale protože se neprojevuješ. Holt je třeba o své místo se hlásit a učit se projevit. Nojono - rodiče jsou trochu extrémisti - člověk se potřebuje dotknout třeba i pekla, aby svobodně věděl, co nechce. Můžeš požádat rodiče přímo nebo přes výchovnou poradkyni, abyste společně navštívili psychologa, že potřebuješ sama se sebou poradit - on psycholog ke spolupráci rodiče vyzve. Držím palce.

Katka píše: 11. 6. 2015, 4.52

Dobrý den, mám problém. Je mi 21 a mému .. teď už bývalému příteli je taky 21. Byli jsme spolu 3 roky a od února jsme si vybojovali byt a začali spolu bydlet a pořídili si kocoura. Vše bylo fajn,ale v dubnu přišla krize, kdy byl smutný a já se ho snažila rozveselit, protože jsem měla strach, že se něco děje. Vypila jsem alkohol a začalo se ve mě vše mísit a chtěl odejít někam na návštěvu, ale v hlavě mi to přelo a zabránila jsem mu odejít tím, že jsem rozbila sklenici a opravdu nechtěně se "řízla", kdy jsem musela do nemocnice na zašití. Další dny, mi pak mluvil, že mě neopustí, že to zvládneme. Jsou situace, kdy se do nich mísí moje mamka, takže s čímkoliv jsem se ji svěřila, tak bylo zle a hned to věděla i od bývalého mamka. Asi týden po tom co se stalo, šel k mamce na návštěvu a jak se od ní vrátil, tak byl zlý, že už semnou být nechce apod .. no ale byl tam stále. Když se vzpamatoval, dával mi pusy, objímal mně, no choval se stále hezky, ale cítíila jsem, že u něho už to není ono. Nenávidí na mně, když se něco stane a už to ví takřka všichni. No viděl, že jsem se snažila ale 5.6.2015 mi řekl, že mně nemiluje a že nic necítí, a že se chce přede mnou zachránit. Tak jsem ho v nervech z bytu vyhodila ale vzápětí jsem ho prosila, ať se vrátí, že to zvládneme, že jsme bydleli krátce a stále jsme se učili. V tom bytě jsem zůstala sama s kocourem, je mi tam hrozně smutno i když chodívám pryč a jen tam přespávám. Do ložnice nechodím, když vidím vše tak je mi do pláče. Stále ho moc miluji a dnes si jdeme všichni i moje rodina i jeho rodina sednout a chcou projednat dělení majetku. Jen my měli minulý rok půl roku pauzu s tím, že už jsme se k sobě neměli vracet - taky padly slova jako nemiluji tě, nechci tě ... a postupem času mi řekl, že mně nikdy nepřestal milovat, že si to jen nalhával a tudíž jsme se k sobě vrátili a bylo to hezčí, než předtím. Tímto si myslím, že stále máme naději se vrátit do toho bytu a napravit to. Já jsem bojovný typ a myslím si, že kdybychom si odpočinuli, tak by to snad šlo. Jen s ním nejde vůbec hnout. Je to sice čerstvé, ale oba jsme dělali chyby, já mám teda v sobě větší chyby, ale poprosila jsem ho, aby mi pomohl se napravit ale odešel ... nechci odpuštění za to, co jsem si provedla, ale řict si, že je to jen nějaká krize, a že jsme si oba potřebovali odpočinout. Je mi hrozně ... a moje máma v tom má taky hodně, když jeho mamce psala, ať se sbalí a jde .. a on se toho chytil. Co mám dělat? Jak jsem psala, dnes jsi jdeme všichni sednout, ale cítím, že u něho už je to nenávratné. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 11. 6. 2015, 6.11

Milá Katko, je možné, že přítel už nechce pokračovat a vás to bolí. Můžete se inspirovat https://rovena.info/jak-se-vyrovnat-s-rozchodem.html Těžko říct, co vše souvisí s tím, že jste se rozešli, dobré je vzít to tak, že to byla dobrá zkušenost a asi to tak být mělo. A vzít si poučení: mámu do toho nezatahovat, když neumí mlčet a neplést se. Být bojovná je pro vtah destruktivní. Mužete se stavit kromě kvůli vyrovnání s rozchodem tak také se zvládnutím bojovnosti ve vztahu... Přeji vše dobré a at se srdíčko dobře uzdraví.

Majky píše: 10. 6. 2015, 18.59

Dobrý den, nevím, zda dotaz pokládám správnému odborníkovi, pokud ne, prosím o radu, na koho se obrátit. Našemu - dnes ani ne 3 letému - synovi se až příliš líbí chodidla. Zpravidla dámská, samozřejmě nahá, a drží ho to už více než rok. V chladném období, kdy měl člověk ponožky, tak na to syn většinou nereagoval, přesto se občas stalo, že mi doma sundával ponožky, aby si nohy prohlížel. Hladí je, mazlí se s nimi a velmi rychle má erekci. Dokonce objevil v knížce cvíčící postavu ženy, která byla bosá - taky erekce, rád si knihu prohlíží. Je to velmi nepříjemné, protože to dělá i u návštěv a děsí mě letní období, kdy bude holých nožek plná ulice. Nevím, zda se už v tomto věku může rodit fetiš, zda se dá nějakým způsobem jeho chování ovlivnit, děsí mě to. Vůbec nevím, jak na to správně reagovat. Snažila jsem se vysvětlovat, že se to nedělá, že jsou na nohou bacily, ale nezabralo to, jen se usmíval. Když jsem ho okřikla, tak se lítostí rozplakal - nechápal, proč křičím, když má zjevně příjemné pocity.. Může to být nějakým způsobem ovlivněno mnou, že jako miminku jsem mu ráda líbala nožky? Že si to nějak zapamatoval a přijde mu to přirozené? Velmi se tím trápím, už jsem se setkala i s tím, že se lidé smáli a křičeli, že je to fetišista. Budu ráda za jakoukoliv reakci. Předem děkuji.

Odpověď: 11. 6. 2015, 6.13

Milá Majky, http://www.kvantovacesta.cz/kontakt/

Týna píše: 10. 6. 2015, 17.19

Moc děkuji za rychlou reakci. S manželem jsme 5 let, svoji rok. Manžel je velmi konzervativní a já velmi alternativní a vždy jsem to vnímala tak že si vzájemně ukazujeme to co by jsme jinak neviděli a posouvá nás to v před. Ovšem teď jako by manžel začal být na mé názory alergický a jak něco vidím jinak reaguje podrážděně. Necítím se dobře protože začínám mít obavy vyjádřit svůj názor a to mě ničí. Nevím kde s nápravou začít, jestli u sebe abych neměla takovou potřebu se prosazovat? Jak vysvětlit manželovi že mé jiné životní postoje nejsou mířeny proti němu? Někdy je to vysilující stát si za svými názory které nekorespondují s většinou...

Odpověď: 11. 6. 2015, 5.55

Milá Týno, v to chvíli mi to nepřipadá vhodné na obecnou odpověd. Hledání harmonie v lpění na názoru a v plynutí vztahu... téma to bude obou... přijít sama i s manželem? Zonu komfortu u každého z vás představuje něco jiného. Přeji vše dobré.

dana píše: 10. 6. 2015, 11.41

Dobrý den, řeším problém s prací. Připadám si, že ji nezvládám, začínám se vracet unavená, bezcílná s pocitem, že selhávám. Pracuji s lidmi, snažím se být usměvavá, tolerantní a milá. Nejde to však neustále. Prostě mám pocit že to dělám špatně. Mám strach z neúspěchu (tu práci miluji, ale po nějakém čase je to opravdu náročné). Navíc mě štve, že moje vzdělání není vůbec uplatněné- proč jsem teda studovala? V minulé práci jsem to nezvládala samá kritika a pocit, že jsem na nic. V této nové obdobné pozici už je to lepší (ale taky jsem se nedostala tam kam jsem chtěla, vzala jsem po dvou letech co se namanulo- pro mě úpadek dolů, hrozný pocit, že na nic lepšího nemám), slyšela jsem na začátku i chválu, tak to bylo strašně příjemné, do práce se mi chodilo lehce, odsýpalo to, lidi příjemní, všechno prostě bezva, ale poslední dobou se mi vůbec nedaří, nejde to i když se snažím. Snažím se vycházet s kolegy, ale jsem introvert a nejde mi to tak jednoduše (nehledě k tomu, že po předchozí zkušenosti lidem ani nevěřím), je to však pro mě náročné protože se musím přemáhat a nutit do komunikace- prostě nemůžu to být já. Co myslíte, mám s tím praštit? Vykašlat se na diplom a jít dělat pro mě podřadnou práci? A po té zkušenosti jít znovu žebrat o alespoň nějakou práci a dostat ji třeba zas až za dva roky? Z čeho budu žít? Hádá se to ve mně úplně hrozně.

Odpověď: 10. 6. 2015, 14.37

Milá Dani, jsem pragmatik, práci bych neopouštěla dokud nebudu mít promyšlený až zajištěný jiný příjem. Pokud jste na hraně vyčerpání, řeší to dlouhodobá neschopenka na syndrom vyhoření/deprese... v té době spolupracovat s psychoterapeutem, urovnat psychiku, promyslet kroky dál a začít je realizovat... Držím palce.

Týna píše: 10. 6. 2015, 7.31

Krásný dobrý den. Nevím si rady s životní situací a moc potřebuji nezaujatý pohled. S manželem jsme vždy byli velmi rozdílní stylem života, názory i vkusem. Vždy jsme se ale nějak domluvili nebo došli ke kompromisu. Nyní máme 4měsíční miminko a řešíme téma očkování. Já jsem zásadně proti a manžel pro. Nejsme schopni se nijak domluvit, každý zastává názor že chce pro dceru to nejlepší. Najednou jako by to že jsme rozdílní vyplavalo na povrch a podle manžela je to na zváženou jestli má smysl spolu dál být když se neshodneme na takové věci. Najednou má pocit že jdeme každý po jiné životní cestě a chceme od života něco jiného. Myslela jsem že to že se milujeme stačí na to aby jsme v životě vše zvládli...Nevím co mám dělat, manžela moc miluji ale stále se s ním teď dostávám do situací že musím popírat sama sebe, to co zastávám a mám pocit že být s ním je možné jen za cenu že budu úplně popírat sama sebe. Je to vůbec reálné aby člověk pro blaho rodiny popřel sám sebe a ještě se v tom naučil být šťastný? Děkuji za váš pohled.

Odpověď: 10. 6. 2015, 14.33

Milá Týno, člověk nemůže popírat sám sebe aniž by se nepoškodil. Mno - dcera je společná a oba máte právo... bohužel ohledně očkování musíte respektovat zákon, snad se vám jen podaří oddálit termín ... Pokud platí: máme velmi rozdílný styl života, názory i vkus - pak spokojený život dlouhodobě hmmm :( ... jak dlouho jste spolu ? mohlo by to fungovat, když se navzájem hluboce budete respektovat, milovat tu odlišnost a třeba odlišnost vnímat jako obohacující a inspirující... Přeji vše dobré.

Simča píše: 8. 6. 2015, 18.49

Dobrý den, mám problém s 5ti letým synkem.Velmi těžce reaguje na jakékoliv změny, vybočení z denního rytmu.Ztěží si zvykl na školku,kam dochází od4 let,nicméně neučastní se žádných akcí-výlety,olympiády,karneval apod,je uplně hysterický a odmítá.Dokonce ho rozhodí,když jsou 2 třády spojené..reaguje pláčem ,strese.další věc je, že ho musím brát po obědě,protože svléknout se do pyžamka,před ostatními pro něj znamená obrovský stres.Odmítá se svléknout pul těla i v vedru,přitom při koupání žádný problém není a u nás v rodině s nahotou neděláme nijaké ciráty a synka ,když je svlečený obdivujeme,jaký je krásný svalnatý apod.toto chováníí trvá od jeho 4 let a toto začínající léto se to nezměnilo.Děsím se, že v září bude muset se školku na plavání...co se bude dít.Poradíte mi,jak se zachovat?díky

Odpověď: 10. 6. 2015, 14.26

Milá Simčo, systematicky spolupracovat s dětským terapeutem. Vyhledat léčitele - kineziologii, kvantovou vlnu... sama se zabývat emocemi/energiemi... psychoenergetickou prací. Přeji vše dobré.

Denisa píše: 8. 6. 2015, 17.56

Dobrý den, prosím mám tento problém. Má dcera, je jí téměř 9 let je milé hodné dítko, trochu plachá, ale veselá. Nikdy jsme na ni netlačily ohledně známek, ale poslední dobou se bojí testů ve škole, ačkoliv má stále hezké známky. Také má strach z nevolnosti v autobuse, tak se mi strachy pozvracela už doma, ikdyž jsem jí dala prášek od nevolnosti v autech. Nevím, jak jí pomoci, abych z ní strach setřásla. Před testy zase pláče a bojí se, ikdyž vše umí. Nevím, opravdu nevím, jak jí pomoct. Vždy ji uklidnuji, že se nic neděje, i kdyby dostala pětku, že i to někdy přijde, ale stejně má strach. Veliký a samozdřejmě jí pak není dobře, úplně se dokáže vyšokovat. Také má obavu, když mají mít třeba sportovní den ve škole. Pak se jí zeptám jak bylo a ona dobré, ani se mi nechtělo domů. Tak jak jí prosím pomoci odbourat ten strach? Moc děkuji za odpověd. Denisa

Odpověď: 10. 6. 2015, 14.23

Milá Denisko, zajít na terapii k dětskému psychologovi, kreslit pocity, strachy - proměnovat je ... nastudovat dětskou arteterapii. Přeji vše dobré.

Kaktusacka píše: 8. 6. 2015, 16.31

Dobrý den, je mi patnáct let a trpím téměř nulovém sebevědomím. Spolužáci ve škole mě vždy srazeli když jsem něco řekla celé to prevratili a smáli se mi. Tak jsem si nějak vybudovala v sobě blok něco říct. Moc se nevyjadřují, neprosazuji svůj nazor, bojim se cokoliv říct. Štve mě to. Ale nevím co dělat. Jak si mám zvýšit sebevědomí a nebát se něco říct. V září jdu na střední a bojím se že se nedokáží začlenit že neřeknu ani slovo... Prosím co mám dělat. Děkuji za rady

Odpověď: 10. 6. 2015, 14.21

Milá Kaktusačko ;), je fajn, že o tom přemýšlíš a jsi si svých bloků vědoma. Na jejich odstranění: https://rovena.info/jak-se-vyrovnat-s-sikanou-z-detstvi.html https://metodarus.cz/Home/Akce http://www.eft-terapeut.cz/uvod/ Můžeš mne kontaktovat, s emočními zraněními a uzdravením pracuji Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1