Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Jan píše: 22. 6. 2015, 14.24

Dobrý den, prosím o radu v situaci, ze které už ani já sám neznám cestu. Shrnu souběh událostí. Jsem muž s manželkou a dvěma dětmi. Po tom co umřel můj první syn (bývalý vztah), jsem zaujal k životu trochu jiný přístup. Jsem více bázlivý a starostlivý s ohledem na své děti, prostě bez obalu, nechci nikomu dávat své děti do auta. Oznámil jsem to všem ve svém okolí. A teď k jádru problému. Nejmladšímu synovi je 19 měsíců. Do dnes byl svými prarodiči z manželky strany 6x s nimi venku. Nedávno přišli s tím, že si ho autem chtějí vozit na výlety. Ačkoliv dobře znali můj postoj, začali dělat manželce dusno ... v okolí se prezentují jako skvělí a starostliví prarodiče a mne jako člověka, který manipuluje s manželkou a zakazuje jim styk s vnukem. Navrhoval jsem mnoho variant jak jim vynahradit cestu autem tím, že jim syna budu kdykoliv kamkoliv vozit. Bez úspěchu. Jakákoliv konverzace a diskuze s nimi je bezúspěšná. Nemohu se dívat na to, jak manželka trpí rozpadem a chováním své rodiny. Všichni ostatní mé přání respektují, dokonce jsem nalezl u mnohých pochopení. Co s tím? Tímto celý rodinný problém zdaleka nekončí, ale mě bude postačovat Váš postoj a rada k výše uvedenému. Předem velice děkuji za odpověď a s přáním hezkého dne Jan

Odpověď: 27. 6. 2015, 9.21

Milý Jane, vaší manželce jsem zde odpovídala - vím, že jsem to psala výstižně - najděte si to. (není to více než dva měsíce). Doporučuju vyléčit vaše trauma. Traumata rozdělují vztahy. Přeji vše dobré.

Ivana píše: 22. 6. 2015, 11.11

Dobrý den,mám problém.Jsem skoro tři roky rozvedená a jsem jedináček.Moji rodiče se do dneška s tím nesmířili a přiklonili se k mému ex manželovi a všechna vina padla na mně a zajímá je víc on než já i když jsem přesvědčená, že jsem pro náš vztah udělala maximum, ale taky vím, že vina je vždy na obou stranách.Můj ex manžel stále jednou týdně jezdí s dětmi za mými rodiči a moji rodiče zase k němu jezdí na oslavy a schází se tam s celou jejich rodinou. Nevím jak se s tím mám vyrovnat a hlavně to nemůžu přenést přes srdce.Prosím o radu jestli to mám nechat být a nějak se s tím vyrovnat nebo máte na to jiný názor.Děkuji

Odpověď: 27. 6. 2015, 9.17

Milá Ivanko, ano, lidé někdy jednají tak trochu proti přirozenému řádu a mají zvláštní svou logiku. Nepodpora, odmítnutí od rodičů bolí... Z dotazu není patrné, jestli vás odmítají a s vámi se nekontaktují. Ale tak jak píšu o dotaz níže, jsou situace, které mnoho nemůžeme ovlivnit. Rodičům bych doporučila zůstat nestrannými a akceptovat rozhodnutí dcery. Lidem prospívá, když se nevytvářejí koalice někdo proti někomu, ale když se v systému akceptují všichni. Můžete být rozvedeni a být ve společenském kontaktu. Bude pro vás užitečné, když se odoosobníte od souhlasu rodičů, vy víte svou pravdu a to je v pořádku. Dopřejte rodičům tu jejich, přestože hodnotit, soudit a dávat vinu neprospívá harmonii. Držím palce. Na léčebné meditaci vás ráda uvítám.

ivka píše: 22. 6. 2015, 10.48

Dobry den,s manzelem jsme spolu byli 20 let. Pred vice jak rokem mi manzel naznacil neco o nejakem vztahu s zenou ale pry to uz vyresil.Ja jsem to samozrejme vycitila,ze to neni jako driv.Nic jsme neprobirali,jelikoz manzel stale rikal ze se nic nedeje.Ja se mu snazila verit ,ale nekdy jsem to nezvladala a udelala scenu. Nikdy jsme nic neresili a cas plynul.Manzel je tezky introvert a nechce o nicem moc mluvit.Po posledni takove scene se manzel priznal,ze se neco deje,nechtel rict co. Tak jsem ve vzteku rekla,ze kdyz ted vim,ze se neco deje tak by bylo lepsi, aby odesel a v klidu si nekde rozmyslel jak to bude resit, at se k tomu postavi jako chlap celem. Rikal ze potrebuje 3dny na vyreseni.Nyni je to tri tydny a on se stale nevyjadril,nerika nic co se deje,jen ze musi do poradny,ale je tezke nekoho vybrat(uz to vybira 3tydny),ja mezitim uz byla v poradne 3x(poslala jsem mu i kontakt)ale stale nikam nejde.Nekomunikuje,odpovi mi pouze strohou odpoved na muj email s kontaktem. Chtela jsem mu dat prostor a netlacit na neho,ale uz mi to pripada moc dlouho.Rady jsou,ze mam cekat,ale ja to nemuzu vydrzet,chtela bych si s nim promluvit,ale bojim se nebo to vim,ze nebude chtit mluvit,protoze to reseni nema. Nechci o neho prijit,vim,ze jsem ho nemela posilat pryc,kdyz uz to neslo vzit zpet,bylo to pod obrovskou tihou emoci,mela jsem se uklidnit a resit to doma v klidu.Myslela jsem si ze bude pryc ty 3dny.Co mam ted delat,strasne mi chybi,neumim byt sama a chtela bych aby se vratil a resili to spolu. On si nechava vzdy na vsechno dost casu,zato ja jsem moc rychla az zbrkla.Nevim co se mu honi hlavou,jestli na neco ode mne ceka,vubec si nevim rady,jsem netrpeliva.Mame zaplacenou dovolenou,bojim se,ze to rozhodnuti necha na me,jako vzdy. Chtela bych byt akcni;coz hsem vzdy baka ja,ale aby mi to spis nezhorsilo situaci. Prosim poradte.

Odpověď: 27. 6. 2015, 8.53

Milá Ivi, v tuto chvíli sama cítíte, že nemůžete aktivitou situaci ovlivnit. Chápu, že přijmout svou bezmoc je náročné i být v čase "nevím", je zkouška nervů. To se tak ale stává, že nemáme věci pod kontrolou a nezbývá než se otočit do svého vnitřního středu (nejlépe meditací) a obnovit vnitřní klid a důvěru, že svůj život zvládnu, at se děje co se děje. Píšete "Co mam ted delat,strasne mi chybi,neumim byt sama a chtela bych aby se vratil a resili to spolu." - na jednu stranu pochopitelné na stranu druhou pozoruji, že v tomto čase jsou lidé vedeni k tomu, aby opouštěli závislostní vztahy a stávali se sami sebou - je potřeba umět být sám a z přebytku lásky tvořit vztah - nikoliv z potřeby: bez něj mne to nebaví... Držím palce.

Květa píše: 16. 6. 2015, 23.00

Dobrý den, můj otec roky vtloukal do hlavy mé dceři(28 let-svobodná), že jeho dům zdědí ona. Měl tendence ho přepsat, ale nakonec ho předešla smrt.Teď mám dilama, zda mám jeho přání splnit, nebo jednat podle zákona a vše si nechat pro sebe a někdy v budoucnu podělit dceru i syna. Mám obavy, aby na mě nezanevřela, že jsem ji obrala o majetek, vím, že každý mladý potřebuje peníze a ona s tím tak nějak počítala.I když by možnosti bydlení nevyužila, my s manželem možná ano,tak peníze by se jí někde jinde určitě, za prodej domu, hodily.Také její návrh byl, abychom s manželem byli v domě jako věcné břemeno, ale to se mi nelíbí.Děkuji za váš názor v této věci.

Odpověď: 21. 6. 2015, 8.24

Milá Květo, těžká věc. Moc nerozumím tomu, abyste byli věcné břemeno. Že by ten dům vlastnila nebo prodala i s vámi? Jestli máte chuť ten dům využít a žít v něm, dává logiku posloupné dědictví.Dcera by měla akceptovat přirozený tok věcí. Doporučuji závěť udělat již nyní. Vypracováním závěti smrt nepřivoláváte a můžete ji změnit. Přeji vše dobré.

žena píše: 16. 6. 2015, 19.50

Dobrý den, chtěla bych znát váš názor na problém, který mám v současném partnerském vztahu. Jsem rozvedená a nyní mám roční vztah s mužem, který byl na začátku vztahu naprosto ideální, ale ... občas z ničeho nic přestal na nějaký čas komunikovat, aniž by pak vysvětlil proč. Byla jsem z toho přešlá a snažila se to řešit. Ale je to naprostá marnost, nejdříve mě přesvědčoval, že si to vymýšlím, pak že za to mohu já, protože jsem ho vyprovokovala tím, že se zbytečně ptám. Pak nějaký problém o ničem, který jsem údajně špatně řešila. No v praxi to vypadá tak, že se vyvolá hádky kvůli "ničemu" a následuje nemluvení a naprostá ignorace na čím dál delší čas. Nikdy si to nevyříkáme a je to jen od jednoho problému k druhému. Nejsem dokonalá a určitě dělám někdy něco špatně, ale snažím se to vždy řešit. Tohle bohužel nejde.Vždy za ním chodím já, ale tentokrát už ne. Poslední hádka se uskutečnila, kvůli tomu, že jsem požádala partnera, aby mi dal pusu na dobrou noc a objal. Nasledovala scéna, že si to vynucuji, aby bylo podle mě a že mu mám dát pokoj. Moc mě to urazilo a ponížilo, naprosto jsem nechápala příčinu. Nebyl k uklidnění jen na mě vyřvával, že už zase začínám a že si mám lehnout a dát mu pokoj a spát. Došlo to tak daleko, že odešel na celý měsíc ze společné domácnosti, zpět do svého bytu a celý měsíc mě naprosto ignoroval. Považovala jsem celou záležitost za cílený rozchod. Po měsíci se ozval a já myslela, že proto aby si odnesl své věci, které u mě v domácnosti má. K mému překvapení jsem se dozvěděla, že se chce vrátit a že mu celou dobu chybím a myslel si, že nám jen vychládají horké hlavy. Ale u mě je to jiné, vůbec mi nevychládala horká hlava, ale přestávám si ho za to vážit a vůbec mu nevěřím. Protože za ten měsíc se vykašlal, na vše co bylo domluveno, včetně pomoci kolem rodinných záležitostí. Nevím jestli k němu ještě cítím nějakou lásku, ale teď ho vidět nechci.Důvěra je pryč, mám pocit, že je to sobec,co si vynucuje mojí absolutní poslušnost a vždy vyhrožuje rozchodem pokud není vše podle něho. Vím, že vám píšu jen své hledisko a proto je těžké odpovídat. Ale chtěla bych vědět, jestli i když připustím, že třeba v hádkách na něho svým chováním působím, jako červený hadr na býýýka, dá se vůbec omluvit, to že místo řešení problému hned odchází a partnera ignoruje? A to čím dál tím delší dobu? Víte nejsem pyšná na to, že se mi rozpadá další vztah a že snaha vyšla v niveč i se bojím trochu samoty a do budoucna dalšího vztahu, který zase může být o ničem...A ani nemohu říci, že vše v partnerství s ním bylo špatné, ba naopak. Ale vždy je vše v pořádku pokud dělám přesně co chce on a mile se usmívám a jevím nadšení. Mám pocit, že se chová jako malý spratek, co se vzteká, hned co mu rodiče nedají vše co chce. Ptám se, je můj názor opravdu dobrý, že tohle to vztekání a utíkání a ignorace, je problém na rozchod? Děkuji za váš názor a odpověď. žena

Odpověď: 16. 6. 2015, 20.54

Milá Ženo, ano, tvoření a nalézání láskyplného vztahu je velký kumšt... je to o tom, mít v hlavě zapnutý program konstruktivity - chtít se s druhým domluvit, láska a pochopení druhého vítězí nad vlastním egem. Když toto partnerovi nefunguje, nemůže fungovat i partnerství. Věřím, že s ním v klidu situaci proberete, řeknete o tom, co vnímáte, obsah vašeho psaní zde je fajn, dejte mu to třeba číst... Uvidíte, jestli vy ještě ucítíte cestu, jestli třeba bude ochoten na sobě zapracovat třeba i s psychologem... Držím palce.

Petra píše: 16. 6. 2015, 17.43

Dobrý den,potřebovala bych radu,nevím,kam se obrátit.Jsem již 10 let vdaná,s manželem prožívám velký psychický nátlak,bohužel se stupnuje,je pořád z něčeho nervní a křičí na mě a na děti(5 a 7let),o víkendu už to přešlo v něco více,řekl,že se odstěhuje,kvůli tomu,že nebylo po jeho,když jsem řekla,že už je toho moc,rozloučil se s dětmi a odjel,čekal,než mu napíši aby se vrátil,druhý den dělal jako že se nic nestalo,ale nechci aby to mělop hlevně na dcery špatný psychický dopad,bojím se, co bude příště,doposud byl jen ke mě oškliví, ted už ale i přes jeho rodinu a naše děti.Nevím vůbec kam bych se měla obrátit,potřebovala bych poradit hlavně ohledně dětí.Děkuji předem za odpověď Petra

Odpověď: 16. 6. 2015, 20.39

MIlá Petro, jestli to dobře chápu, směřuje to k rozchodu? O situaci moc nevím, možná se hodí http://rosa-os.cz/ Přeji vše dobré.

Lenka píše: 16. 6. 2015, 8.26

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Je mi 19let a mám přítele o rok mladšího. Jsme spolu přes rok,ale najednou po nějakých +-13 měsících vztahu se začal 'měnit'. Já jsem impulzivní a ledasco mě rozhodí, mrzí nebo mi ublíží, přítel to bral vždy v klidu. Když už jsme se hádali byl pokaždé velice klidný, převážně mlčel, pak něco málo řekl, ale nikdy nezvýšil hlas. Nebo zřídka kdy odešel. Teď mu nedělá problém na mě zvýšit hlas nebo křičet, pořádně mě chytit nebo mnou hodit o postel. Potom se sebere a odejde... Vím, že s rodinou se vždy hádal bouřlivě a jednou sáhl k 'násilí', ale má podobného rázu matku. Později se omlouvá, mrzí ho to, říká že si to v tu dobu neuvědomuje, někdy si ani všechno nepamatuje. Trápí ho to asi i víc jak mě, bojí se, že mě nebo někomu ublíží. Jelikož má v rodině několik schizofreniků, včetně otce který je bil, vyhrožoval jim smrtí,...(od 8let s ním nežije). A v počátcích s jeho mámou se choval prý stejně jako teď on. Obává se a neví co s tím. Mohli byste poradit, co bychom s tím měli dělat?

Odpověď: 16. 6. 2015, 20.33

Milá Lenko, co vy děláte se svou impulzivitou a labilitou? Knihy osobního rozvoje, semináře, psychologové, terapeuti... vydejte se společně i každý zvlášt po cestě sebepoznání a sebezměny. www.konstelace.info nebo Lažany Bhagat - pohledejte - dobrá víkendovka. Přeji vše dobré a držím palce.

Aja píše: 16. 6. 2015, 6.48

Dobrý den, jsem svobodná matka s 14 letou dcerou.... Dcera je fajn, sice trošku bručoun....ale ve škole prospívá, má úspěchy i v hudebce...je pořádná.... Jen má trochu problém dodržet čas, který slíbí....a taky, když ji něco přikážu...tak to udělá svým tempem a kdy se jí zachce... Klasicky bojujeme s tím, aby chodila včas spát ( kolem 10 ) a včas vstávala... Mám dojem, že i kdyby jí "stříleli u zadku", tak nezrychlí.... Vím, že jsou to možná malichernosti, ale občas mě to dost vytočí.... Zrovna včera tu svoji laxnost a ignoraci mých instrukcí korunovala ještě drzou poznámkou, tak mě vytočila natolik, že jsem jí nafackovala... Zpětně mě to vždycky hrozně mrzí....tím spíš, když mám dojem, že facky moc nezabírají.... Nerada bych, abychom spolu nejbližší léta bojovaly...nevím, jak na ni... Ale ustupovat bych asi taky neměla... Jsem si vědoma, že je to i moje chyba... Snažila jsem se být tolerantní máma...nemám moc ráda konflikty...a občas jsem asi nebyla důsledná v dodržení trestu, který jsem jí třeba dala... Vždycky jsem "vyměkla"... U otce bohužel moc opory nenajdu... Zjeví se jen občas a hraje akorát líbivou politiku....navíc dcerka s jeho vztahem-nevztahem docela bojuje... Je schopen týden psát a volat, jak je ta nejlepší a pak se na dva měsíce zcela odmlčet a nereagovat... Možná ten občasný "vzdor" souvisí i s tímto.... Jen nevím, jak tomu všemu pomoci, abychom spolu měly i nadále fajn vztah... Ona je jediný nejbližší člověk, kterého mám.... A ráda bych byla dobrá máma.... Poradíte ? Děkuji. A.

Odpověď: 16. 6. 2015, 20.24

Milá Aji, chápu, že vztah matka - dcera v puberte je náročný. Vzhledem k všemu, co píšete, zvolila bych strategii kamarádky. Je třeba se smířit s tím jejím tempem, respektovat, že jiné nebude... Zkuste si již uvědomit, že ona je zodpovědná za svůj život, respektovat ji, tu zodpovědnost, kterou nesete za ni, složte. Stačí vytyčené jen rámcové hranice. JInak můžete zajít do poradny - sama či s dcerou.... Přeji vše dobré.

Nikola píše: 15. 6. 2015, 13.24

Dobrý den, chtěla bych se zeptat , ohledně naší situace. S přítelem jsme už 3 roky, klape nám to celkem dobře, hádky sice jsou, ale vždy se nějak vyřeší. Problém jsou naše rodiny. Jelikož jsme oba nedávno přišli o práci, takže je těžké s najit vlastní bydlení, proto pořád bydlíme u rodičů. Přítelova rodina je divná Jinak nevím jak to říct. Jeho matka, která je věčně opilá, když má starosti nebo něco podobného mu pořád vyhrožuje, vyhazuje ho z bytu kidně i v 1 ráno a pak jde 2 hodiny ke mě, aby tu mohl přespat, a když je opilá, tak mu říká at se se mnou rozejde , že jsem ho změnila když je se mnou a nechodí do práce a živi ji jen jeho otec , sestra, která sedí pořád doma, nemá práci, nadává na něho, krade mu peníze, které má třeba na doktora kvůli práci, která mě jednou fyzicky napadla, a jeho věčně ožralý otec, který po něm chce jen peníze , protože sám má našetřeno nějakých 500 000 a chce po něm další. Moje rodina je celkem v klidu. Bydlím s babičkou v rodinném domě,i s matkou ale odděleně. Babička je v klidu, pomáhá mi , ale matka je podobný případ jako přítelova. O víkendu je opilá , protože přes týden pracuje, tak ta nám taky říkala ať se rozejdeme, pořád nám kecá do vztahu a je to neúnosné. Poslední kapka padla, když jsem se dozvěděla, že přítelova sestra mu ukradla peníze. Nevím co máme dělat. Práci si sháníme, ale není to takové jednoduché. Ještě přítel je takový sázkař. Sází na tipsportu. Vždy ,když jsem měla peníze, tak mě nalákal ať mu je tam vložím, že mi něco hraje. Pokaždé nic. Už teď mi dluží 8 tisíc. I když ho miluji on mě taky tak to nějak překousnu a věřím že mi to práti, ale i takhle nevím co si počít. A jak mám a máme vůbec dále pokračovat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 16. 6. 2015, 20.12

Milá Niki, na sázení se vykašlete a smiřte se s tím, že se budete muset život prací - myslím tím přítele. Vezměte práci někde mimo, kde nabírají, jděte spolu na ubytovnu - a bud to spolu dáte a nebo ne...budete mít ale už odstartováno... a přijde něco nové... Nebojte se a vykročte do jiného města... podmínka nesázet. Přeji vše dobré.

Karel N. píše: 15. 6. 2015, 5.55

Dobrý den, rád bych Vás požádal o radu. Tři a půl roku mám výborný a krásný vztah se vdanou ženou, býváme spolu rádi a máme k sobě vytvořené již silné pouto a rádi bychom spolu žili. Přítelkyně s mužem mají dvě děti ve věku 6 a 8 let, s manželem nechce žít a soužití s ním je pro ní spíše neradostné, kvůli dětem však nechce rozvod, nejdříve až po základní škole, protože děti mají otce rády a nechce přetrhat jejich vztah. Můj věk je 36 let a děti nemám, mé vdané přítelkyni je 42 a děti si nepřeje z důvodu zdravotních rizik. Dále v mé blízkosti je žena ve věku 33 let s dítětem 2 roky, náš vztah je kamarádský, vyvážený a radostný. Ráda by našla přítele a měla s ním dítě, často si říkáme, že budeme mít dítě spolu. Má otázka tedy zní, zda bych měl vyčkávat a doufat v soužití se vdanou ženou a vzdát se přání mít dítě nebo od vztahu ustoupit a usilovat o jinou ženu se, kterou bych mohl mít vztah a založit s ní rodinu?

Odpověď: 16. 6. 2015, 20.07

Milý Karle, je třeba uvést v soulad srdce i rozum i sexualitu. Více vám v té věci touto cestou poradit nemohu... Můžeme se sejít a probrat i detaily a uvidíme, s čím by se co dalo dělat. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1