Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Lucie píše: 2. 8. 2015, 15.29

Dobrý den, cca v květnu jsem Vám psala o radu, jak zvládnout rozchod a díky Vaší pomoci jsem ho zvládla. Navíc mi pomohl také měsíční pobyt v zahraničí. Ještě před mým odjezdem mi však můj bývalý přítel napsal zad s ním nechci jít na inliny, šla jsem a nic nečekala. On však najednou obrátil a choval se jakoby se semnou nerozešel. Prožili jsme spolu krásný víkend, následně jsme podnikli další výlet a nyní po mém návrau mě čekalo pozvání na večeři,romantický večer s překvapením v podobě obálek s úkoly za něž následovaly odměny v podobě polibků,...opět jsme prožili 2 krásné víkendy. Na tento víkend nás kamarádka pozvala na grilování, tak jsem se ho zeptala jestli půjdem, on že z rodinných důvodů nemůže, řekla jsem že je to v pořádku. On ale začal s tím, že nechce, aby se to vrátiolo do starých kolejí (myslel tím vztah),že s toho rozchodu nejsem ještě venku, že chce aby se to "vyčistilo" mezi námi, že si chce odpočinout, posunout se v práci a že do konce roku nechce o vztahu ani slyšet a že budeme nadále fungovat jako kamarádi s výhodama, ale když jsem řekla že se nic po rozchodu nezměnilo, jen odpadla slova miluju tě, chybíš mi,... tak s tím naprosto souhlasil i s tím, že lidé kteří nás znají že musí tušit,že mezi námi stále něo je.Tvrdí, že v mé blízkosti se nejde chovat chladně po tom všem (5 let vztahu), že se mu to semnou líbí, jinak by to prý nedělal.Neříká společné budoucnosti ani ano ani ne.Prosím poraďte mi, co si mám myslet o jeho chování, dělá to jen pro své uspokojení nebo mě má stále aspoň trochu rád a potřebuje opravdu jen čas a volnost,aby něco dokázal.Je zde šance, že se k sobě vrátíme, když mu poskytnu volnost nebo mám udělat rázný krok ihned.Nechci ho po 5 letech ztratit, přeci jen známe se, jsme na sebe zvyklí,víme, jak druhý bude reagovat, co má rád,dost jsme toho prožili a zvládli. Ráda bych se zeptala ještě na jednu věc,dle něj by to po 5 letech mělo mezi námi jiskřit a měli bychom být zamilovaní jako první den, což já si nemyslím.Dle mého aby bylo po jeho by muselo přijít nějaké oživení je to tak nebo má pravdu on. Děkuji

Odpověď: 3. 8. 2015, 8.10

Milá Lucie, doporučuji knihu: Vidím v tobě boha, vidím v tobě bohyni. A budu se tešit na info :)

Marek píše: 31. 7. 2015, 10.30

Dobrý den. Přemýšlím o návštěvě psychologa, ale chtěl bych vědět jestli to není zbytečné nebo mi to pomůže. Myslím že to začlo už na základní škole. Mám pocit že se na mě pořád někdo dívá a hodnotí. každý pohyb který udělám. I třeba v autobuse v metru. Táhne se to se mnou celý den kdekoliv jsem. (ne když jsem sám) Když mluvím s lidmi tak si přijdu že to nejsem já, přijde mi že to všechno jenom hraju a nepřijdu si autentický sám se sebou . O všem co řeknu nebo udělám hrozně přemýšlím. Někdy to tak není když jsem třeba s lidmi co znám dlouho ale i tak sem většinou nervózní a pořád jsem napjatý. Jeden čas jsem sportoval a občas jsem po tréningu nervózní nebyl, bylo to podle mě tím že jsem byl unavený a moje hlava neměla čas přemýšlet. Přemýšlím nad nějakými zklidňujícími prášky. Moje matka byla nemocná na nervy po tom co porodila bratra a o dva roky později mě. Bere prášky a bratr taky. Ten má maniodepresivní stavy. Jestli by to s tím nějak souviselo. Děkuji za váš čas. Marek 21 let

Odpověď: 3. 8. 2015, 8.04

MIlý Marku, rodinná anamnéza může být upozorněním na křehkost CNS. Nejraději bych tyto věci s vámi probala osobně. Vidím to na kombinaci spolupráce psycholog, meditace pod vedením a samostatně a asi psychiatr - nevím. Přeji vše dobré.

Lucie píše: 30. 7. 2015, 14.03

Ahoj,mám přítele 3 roky. Jeden rok a půl jsme bydleli u našich, nikdo nás nehlídal, neříkal nám jestli máme někam jít nebo nemáme, platili jsme mým rodičům. Pak jsme začali uvažovat že půjdeme do podnájmu, abychom byli konečně sami, ale když se přítel zmínil své matce, tak ona má vetší dům a my že můžeme bydlet nahoře, trochu jsme si to opravili a šli jsme i když s přemlouváním. Jeho matka slibovala, že nás nechá že my máme svůj život a ona se do něj nebude plíct. Už tu bydlíme zhruba 5 měsíců a pořád se tu necítím jako doma. Navíc si nemůžu dělat co chci, když jdeme s přítelem ven tak už se nás jeho matka ptá kam jdeme, nikam nechoďte a když se třeba s přítelem hádáme tak je vraně v hadce, to mě opravdu nebaví, Necítím se tu šťastná. Mysleli jsme si že budeme mít soukromí, ale když si konečně na chvíli sedneme a pustíme televizi tak už, nás zase někdo volá. Když jsem se přítelovi zmínila, že bych chtěla jít někam jinam kde bychom važně byli sami řekne že i on chce jít pryč. Ale když se s přítelem pohádáme (v každém vztahu to je) tak my začne vyčítat, že tu nejsem šťastná. Prosím chtěla bych znát váš názor na věc. děkuji.

Odpověď: 3. 8. 2015, 8.01

Milá Lucie, názor? na co? ano, bylo by lepší za těchto okolností jít bydlet samostatně. Pokud to skřípe mezi vámi a partnerem, zajděte do poradny. Přeji vše dobré.

Simona píše: 30. 7. 2015, 13.14

Dobrý den, už několikrát jste mi dobře poradila, tak bych chtěla poprosit znovu o Váš názor. Jedná se o 22 letého syna. Od dětství má DMO - sice jen "trošku", levá noha, ruka. Máme odcvičeno, odoperováno, laik na něm nic nepozná. Ale zcela jistě to vše mělo vliv na jeho psychiku. Je od přírody introvert a i to malé postižení na něho upozorňovalo. Nějak se s tím vypořádal po svém. Celou základku i střední školu to bylo dobré - měl kamaráda ve škole - sice tedy jednoho, ale díky za to. Po maturitě šel pracovat jako IT technik. Byla jsem šťastná, že vůbec našel práci. Dojíždí 2 hodiny ráno tam a 2 hodiny večer zpět. Přijede kolem šesté večer. A teď ten problém - je strašně sám, přijde, nají se a zaleze k počítači. O víkendu nevystrčí nos z domu. Ten jeden kamarád studuje daleko, tak se nevídají a jiného nemá. Je to strašně hodný kluk, miluje své sourozence - malou 6ti letou sestru hodně hlídá a ta jediná ho dokáže donutit jít se alespoň projít ven. Ale taky jen tak 1x za měsíc. Jinak jen sedí doma, nebo v práci a mlčí. Když si s ním jdu povídat, tahám z něho odpovědi, má problémy s komunikací, ale to měl vždycky, jen se to teď tak nějak zhoršilo, protože prostě nemá tréning. Zjistila jsem, že na počítači sází na sporty za docela dost peněz. Dluhy nemá, z výplaty mi dá peníze na domácnost, schová si na cesty a obědy a zbytek prosází. Dělá to z nudy - aspoň něco asi zažívá, nevím. Mluvila jsem s ním, že je to strašně nebezpečné, on se směje, že blázním. Strašně bych mu chtěla pomoct, aby nějak žil, ale nevím jak. Říkám mu, aby si našel nějako slečnu - je to hezký kluk - ale jen se směje. Myslím si, že by i rád, ale neumí to, je nesmělý až plachý. Mám ho nechat "hnít", nebo můžu nějak mu pomoci, aby si život trochu užil? On sám to bere, jako že to tak prostě je. Není aktivní typ a nikdy nebyl. Děkuju moc za názor.

Odpověď: 3. 8. 2015, 7.58

Milá Simi, děkuji za zpětnou vazbu, ale tentokrát pro vás bohužel "kouzelnou radu" nemám. Za své dítě život odžít nemůžete. Vy ho povzbuzujete, fungujete tak, jak vaší roli mamky náleží. Aktivitu za svůj život musí převzít sám a nebo nemusí a pak respektujme, že je to jeho volba a tak to chce, kdyby to chtěl jinak, cestu najde. IT technici jsou často svérázové ;). Ještě mne napadá probrat s ním možnost platit si garsonku v místě práce, ušetřil by za dojíždění čas i peníze a ten čas by mohl chodit třeba na sport, kdyby chtěl... ono by děcko ve správný čas mělo odejít z domova... Držím palce.

otylka píše: 30. 7. 2015, 11.14

Dobrý den, mám syna 11 let s ADHD syndromem. Řešíme čím dál více problémů v dětském kolektivu.Má podivínské chování, jak se říká starý - mladý. Je neustále otrávený, nesnese kritiku, pokud mu někdo něco udělá je agresivní. Mám pocit že se neumí radovat, nadchnout se pro něco, jako by mu chyběl dopamin v mozku. Samozřejmě má problémy s učením, diagnostikované poruchy učení, tímto se tyto stavy ještě prohlubují, protože se cítí méněcenný.Doporučovali nám pěstovat sport, avšak i fyzicky je velice neohrabaný.´Navíc je introvert. Na nějaká psychofarmaka je myslím moc brzy.Poraďte, takový člověk bude mít těžký život.

Odpověď: 3. 8. 2015, 7.49

Milá Otylko, výchovu konzultujte u lidí, se kterými spolupracujete, znají vás... doporučuji trpělivost, klid, vysvětlování... Přijměte to, že syn se neraduje tak, jak byste si přála... můžete využít artefiletiku k vyjadřování emocí... zvažte, zda by někde nebyla specializovaná škola, kde by jeho potřebám vyšli vstříc. Přeji vše dobré.

Jan píše: 29. 7. 2015, 10.52

Dobrý den, je mi 16 let a od doby, kdy jsem nastoupil na školu to jde se mnou z kopce. Začal jsem dojíždět přes celou republiku, mám velké stresy, jestli mi budou navazovat všechny spoje a všude budu včas, ale s tím bych se ještě smířil. Školu jsem si vybral hodně těžkou, ale vždycky jsem patřil mezi ty, kteří měli lepší známky a nikdy jsem neměl ve škole žádné větší problémy. Až na konci tohohle školního roku se to všechno obrátilo. Posledním testem se mi úplně zvrátil průměr a musím dělat opravné zkoušky. Když mi to učitelka oznámila, tak jsem se ve škole v ten den málem sesypal, začal jsem vidět věci okolo zvláštně a připadal jsem si jako ve snu. Tak hrozně mi snad ještě nikdy nebylo. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal a myslel jsem, že ani nesetkám + ještě k tomu jsem byl na konci školního roku na dovolené a nestihl jsem dopsat test z jiného předmětu a musím udělat doklasifikační test. Kdyby to aspoň bylo všechno, ale on je ten předmět dost těžký, i učitel je takový problematický a test je také hodně těžký, a když ten test nezvládnu, tak se mi také průměr úplně zvrátí. A pak vážně nevím, co by se dělo. Já jsem z toho úplně odrovnaný celý prázdniny, nedokážu se vůbec učit ani na jedny zkoušky, protože jenom když pomyslím na školu, tak začnu strašně šílet a je mi do breku. Půlka prázdnin je pryč a já se prostě nedokážu připravovat, jsem tak ve stresu, že na to nechci vůbec myslet. Další věc jsou dost vysilující neshody a hádky s přítelkyní. Oba jsme dost náladoví. Kdybych nebyl tolik ve stresu, tak bych se nás vždycky snažil nějak za včasu urovnat, vím, že to jde. Ale když si vždycky vybavím ty moje všechny problémy, tak se spíš kvůli mně rozhádáme ještě víc. Už se vůbec nedokážu ovládat. A poslední věc, která mě strašně tíží je fobie, mám strašnou fobii z plazů. Stačí, když vidím jenom fotku, nebo ukázku dokumentu v televizi a začnu se strašně potit, začne mě bolet hlava, pak se začnu strašně rukama třít po celým těle, rvát za vlasy a chci zalézt někam do rohu a jenom řvát. Strašně se bojím, co by se se mnou stalo, kdybych se s tím někdy naživo setkal. Ani si to nechci představit. Neumíte si představit jak mi je, když sečtete všechny ty problémy dohromady, někdy, když jsem sám doma, tak si jenom stoupnu doprostřed místnosti a začnu strašně šílet, chvíli koukám do prázdna, pak se sesypu na kolena, začnu se celý strašně třást, hlas se mi taky třepe a hrozně se nahlas shazuju. Já lecos vydržím, ale věřte mi, že Vám píšu, když je mi opravdu nejhůř. Bojím se navštívit nějakého psychologa a ani nechci, ale poslední dobou si myslím, že už mi nic jiného nezbyde. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 3. 8. 2015, 7.45

Milý Jane, ještě než jsem dočetla tvé psaní, napadalo mne, že je třeba, aby jsi začal pravidelně spolupracovat s psychologem, udělal si z něj tak trochu kamaráda poradce, učitele. Jsi-li z okolí, můžeme se potkat. Pamatuj, že podstatné je, že zem pod naámi se nepropadne, ani když školní výsledky budou jiné, než sis představoval, ani když se lidi chovají jinak... Obrat pozornost k pžítomnému okamžiku - žiješ, dýcháš a to je podstatné, uvést se do klidu a klidně postupovat... Vždy něco bude. Toho, co se potřebuješ vědomně nauučit k tomu, projít v klidu životem je hodně, proto doporučuji osobní setkání... Držím palce.

Dan píše: 29. 7. 2015, 6.21

Dobrý den, přistihl jsem přítelkyni při nevěře. Byl to hrozný šok, ihned se, se mnou rozešla a začala být s ním. Je mi hrozně. Utápím to v alkoholu a když účinek vyprchá, mám úzkosti, stres, hrozný představy. Klepu se, nedokážu jíst, prostě nic. Do práce vstanu, ale pořád mám v hlavě jen ji. Musím se dívat na její fotky, přemýšlet nad tím vším pěkným a nedokážu se smířit s tím, co se stalo. Nevím, jak se z toho dostat a co dělat. Okolí se mě snaží podporovat, ale nepomáhá to.

Odpověď: 3. 8. 2015, 7.17

Milý Dane, někdy život/lidi dělají nečekané zvraty a nám nezbývá nic jiného než se přizpůsobit. Schopnost přizpůsobit se je projev životaschopnosti organismu. Kdyby stavy zhroucení ještě přetrvávaly, dojděte si k psychiatrovi pro léky. Dále se můžete zastavit na meditaci na léčbu srdce www.rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html . Můžete si sednout před zrcadlo o povzbudit se, dát si rady, poslat si lásku... Držím palce.

pink49 píše: 27. 7. 2015, 8.57

Moj problem ,ktory mi nici zivot,som s priatelom 3 rok ,buduci rok chystame svadbu,na zaciatku vztahu ma podviedol na firemnej dovolenke ,prisla som nato az o rok,odpustila som mu ale co sa tyka tej firmy už akoby tam ani nepracoval,na firemne akcie nechodi lebo ja s tym nesuhlasim ,dovolenky to iste,ked ma niekto oslavu tak si stale vymyslim nejaky program len aby tam nesiel,proste zijem v strachu :(...tyka sa to len a len prace a tej firmy v ktorej pracuje,,,vsetky zenske co su tam su u mna ku.... neviem ci si to viete niekto predtsvait ako sa mam toho zbavit?co sa tyka ineho zivota vadi mi len ked ideme po meste kuka po kazdej sukni,dokonca sa niekedy aj dvakrat obzrie a poriadne prehliadne,inak nam vsetko klape ....už neviem ako dalej ale si myslim ze odvtedy co som nato prisla sa vo mna nieco zlomilo a zacala som ho sledovat viacej a viacej,vravi ze ma lubi ze ma chce....no ja sa s takymito vecami trapim a neviem ako dalej

Odpověď: 28. 7. 2015, 6.41

Milá Pink, zapracujte na sobě nebo z vás bude neurotická a nepříjemná stíhačka. Strach je špatný rádce. Popracujte s tím, co se zlomilo, můžete mne navštívit... Přeji vše dobré.

Nelča píše: 25. 7. 2015, 10.44

Dobrý den, dá se pomocí nějakých psychotestů zjistit zda je člověk schopen řídit auto? Poprvé jsem do autoškoly šla v devatenácti letech, ale nešlo mi to ani po dokoupení několika hodin ke zkouškám jsem se nedohrabala. Měla jsem za to, že to bylo zčásti instruktorem - za volantem jsem seděla poprvé a neproběhlo žádné autocvičiště učení rozjezdů atd. Teď po 10 letech jsem se do AŠ přihlásila znovu a opět děs, mám za sebou desátou jízdu a mám v křižovatce stále problém se zatočením doprava do toho řadit soustředit se na auta zleva a poté na rozjezd. Instruktor je v pohodě, jen řekl, že je z toho na prášky. Teď mám dilema vzdát to v půlce (po 14 hodinách) s tím, že bohužel patřím k lidem, kteří na to nemají nebo pokračovat a dokupovat hodiny? PS nejsem uplně blbá vystudovala jsem VOŠ. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 28. 7. 2015, 6.39

Milá Nelčo, řízení auta nesouvisí tak úplně s IQ, ale třeba s hrou na klavír? to jste zkoušela? Jedná se o neurologické propojení soustředení, vizuálních podnětů a převod do pohybu... ted možná máte ještě emoční, stresové bloky... Takové testy vyplnovací to nezachytí - je třeba snad nějakého vyšetření v psychologické laboratoři.

Klara píše: 23. 7. 2015, 21.10

Dobry den, posledni dobou jsem hrozne citove labilni. Porad se hadam s matkou. Vzdy kdyz me sproste posle do pryc tak me silene boli u srdce. pak honi se mi hlavou cerne myslenky. Nejhorsi ovsem je jak me nahlas pomlouva. To uz to nezvladam a potichu si brecim, a nemuzu spat. Nevite jak se stat citove "odolnejsi" ? Bohuzel nejsem kluk, pro ty jsou tyto veco prkotiny, j to muzu jedine predstirat ale jinak me to hrozne nici.

Odpověď: 28. 7. 2015, 6.34

Milá Klári, ráda bych vás pozvala na léčebnou meditaci na srdíčko. Zkuste to vymyslet. To je praktická a účinná cesta. Vědomě se starejte o své srdce, jako o ptáče...chrante ho, milujte ho...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1