Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Simona píše: 8. 9. 2008, 10.33

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu - mám problémy se sousedem. Je to 44letý muž, žije sám (je z dětského domova a nikdo za ním nejezdí)a dle mého názoru je duševně nemocný. Bydlíme v bytě nad ním.Vždy nějakou dobu je klid, ale pak jako by měl atak nějaké duševní choroby začně dělat scény, na ulici na nás nadávat, urážet mne a dětí (na manžela si netroufne). Mě to velmi trápí, když si s ním chci promluvit uteče do svého bytu,manžela se bojí, takže na něho je příjemný a tvrdí, že nic nedělá. Já jsem na mateřské a manžel velmi pracovně vytížený, takže těmto scénám nikdy není přítomen.Jednou dokonce vyhrožoval zabitím našeho malého syna.Manžel mi říká, ať se na něho vykašlu, že je to zbabělý cvok a ať ho ignoruji, ale já z něho pomalu začínám mít strach. Nevím totiž kdy ho zase něco popadne, bojím se nechat děti před domem samotné,aby jim něco neudělal a je mi i nepříjemné ukazovat jim, že když vám někdo nadává máte si to nechat líbit.Když půjdu na obecní úřad, pravděpodobně si ho zavolají, domluví mu a tím to skončí.Já si říkám, že alespoň tohle by mu mohlo ukázat, že si nenechám vše líbit, manžel mi tvrdí, že to nemá cenu, že je nenormální a v amoku je mu jedno,co mu říkali na obci.Manžel mu řekl, že vše má řešit s ním a mne a děti nechat na pokoji, ale jak jsem již psala, jeho se bojí a slíbí mu vše.Ještě chci dodat, že zabíjí a jí své vlastní psy, již má asi dvacátého psa během 18 měsíců. Bojím se, že takovýhle člověk by opravdu mým dětem dokázal ublížit. Nevím, co mám dělat. Díky za radu. Simona

Odpověď: 16. 9. 2008, 18.29

Milá Simono, nevím, co jiného vám poradit, než podat na toho muže oznámení na úřady, třeba podat i trestní oznámení - vyhrožování, omezování osobní svobody - může být sankciován i souzen za kruté zacházení se zvířaty - obrate se třeba na nějakou organizaci zabývající se právy zvířat - mohou vám poradit postup, jak v té věci jednat. Jinak doporučuji na souseda nereagovat ani mimikou, nebrat jeho věty osobně - takové jednání agresory většinou nepodporuje v pokračování agrese.

Elizabethka píše: 8. 9. 2008, 9.53

Dobrý den, je mi 20 let a během posledních 3 měsíců jsem si vypěstovala neuvěřitelnou fóbii ze změny prostředí. Všechno to začalo, když jsem si jednou vyšla se svou kamarádkou ven, kde se mi udělalo nevolno a od té doby, opravdu nevím proč, ať mám kamkoliv jít ven z domu, už dopředu z toho chytnu strašnou neurózu z toho, že se mi udělá opět špatně. Neúroza se projevuje nadýmáním, někdy i průjmem,sevřením žaludku a nemohu ani pak jíst, někdy se mi i zatmí před očima. Díky tomu mám, naprosto poničné zažívání, které se snažím spravit alespoň probiotikami. 14 dní jsem si proto dala oddych, nikde jsem nechodila a už mi bylo docela dobře, bohužel jsem však o víkendu navštívila příbuzné a vrátila jsem se s obrovskými křečemi v břiše a opět vynervovaná. Opravdu už nevím co s tím, protože ať se snažím přesvědčovat sebevíc, že je to můj vymyšlený nesmysl, stejně vždy vyhraje moje podvědomí a vnutí mi pocit, že je mi opět špatně. Bojím se, že se z toho asi zblázím a nakonec skončím s žaludečními vředy. Nevím zda by mě můj lékař bral vážně, nebo mě poslal domů, že jsem simulant. Proto vás prosím o radu co s tím, jak se s tím vyrovnat, nebo zda existují nějaké přípravky, které by mne mohly uklidnit. Nebo mám raději navštivit svého lékaře, aby mi s tím poradil. Mockrát děkuji za odpověď

Odpověď: 16. 9. 2008, 18.23

Milá Eli, i vám doporučuji vytrvalost v hledání psychopomoci pro vaše potíže. Můžete navštívit psychiatra, můžete návštvu psychiatra (předepsání léků) kombinovat s psychoterapií (doporučuji) - vyhledejte si více o agorafobii a její léčbě. Jak sama vidíte, racionálně nemůžete situaci zvládnout, proto i u vás doporučuji práci na úrovni citově emoční a tu nelze dělat korespondenčně.

Renata píše: 8. 9. 2008, 9.13

Dobrý den, mám problém se svým partnerem.Nedávno jsem u něj objevila dva emaily,kde vyfotil svůj penis a poslal jej i se zprávou "Tak ti píšu,jak jsem slíbil,jen mi napiš,kde přesně bydlíš,abych si tě po práci mohl vyzvednout a vzít si tě k sobě domů."Tvrdil mi,že to udělal pro kamaráda z práce,aby ověřil tu dívku,které to psal.Poté jsem nalezla registraci na erotickém chatu,to mi vysvětlil tak,že na tyto stránky narazil náhodou a tak se registroval,jestli tam toho pro zaregistrované není víc.Ale slíbil mi,že po tom,co se stalo po těch mailech,kdy jsme se málem rozešli,že už tam chodit nebude,že je vyškolený dost,ale včera jsem v práci narazila na tyto stránky,našla jsem si jeho profil a on byl online a používal webovou kameru,tak jsem mu ihned volala a on se rozčiloval do telefonu,že to není možné,že leží a snídá,že se tam někdo musel přihlásit na jeho přezdívku.Víte,já mám práci,kde dělám dlouhý krátký týden,od devíti do devíti a už takhle dál nemůžu.Nějak to na mě všechno padá a já nevím,co si o něm mám myslet.Já neměla nikdy v životě moc stěstí a na něj jsem se hrozně upla,protože on pro mě do teď byl to jediné,na co jsem se opravdu těšila.Ale nevěra je něco,co by mě zabilo.Protože já se mu snažim být vším.Žijeme již spolu sami tři roky,máme společný účet naplánovali jsme spolu společnou budoucnost.Chceme se vzít a mě tohleto strašně bolí.Asi byste měla vědět,že on je o osum let starší a že to opravdu vypadalo,že nás dal dohromady osud.Já o něj nechci přijít,ale takhle se dál žít nedá,ať se vám to zdá jakkoliv absurdní,prosím,pomozte mi.Já už nechci další zklamání.

Odpověď: 16. 9. 2008, 18.18

Milá Renato, zklamání je jen zbavení se iluzí... zbavovat se iluzí je zdravé a nutné... přijít o iluze bez závazků a za svobodna je docela dar... Milá Renato, věřte tomu, že nevěra vás nezabije, ani opuštění iluzí, i když to může bolet. Je na čase projevovat sobě dostatek lásky a sebeúcty... Budete-li chtít naučit se pracovat se svým srdcem, uzdravovat ho, můžete mne kontaktovat...

Ira píše: 8. 9. 2008, 8.39

Dobrý den, nevím jak dál, nechtěla bych šlápnout vedle,ale asi jsem si dost zkomplikovala život. žiju se svým přítelem už 8 let ve společné domácnosti.Rozuměli jsme si a myslím, že na mnoho věcí máme společný názor. Poslední dva, tři roky se však něco změnilo, a já nevím jak se k tomu postavit. Odcizili jsme se, domů chodíme jen spát. Přestali jsme skoro podnikat společné aktivity a i v sexu to neklape. Musím říct, že je to spíš kvůli příteli, protože téměř vše odmítá, do ničeho se mu nechce, raději se dívá na televizi, u které povětšinu spí. Chybí mi souznění i sex. Vyzvala jsem ho několikrát k nápravě, ale marně. Dokonce se mi zdá,že i víc pije.Denně tři čtyři piva, nebo "panáček".Bohužel, jsem se začala stýkat se svým dlouholetým přítelem a bývalým milencem (znám ho už víc jak 15 let),se kterým se nedávno rozešla jeho družka.Podnikáme různé aktivity a můj druh to ví. Nezaujal k tomu žádný postoj,možná proto, že ví, že bych si stejně do ničeho nenechala mluvit,ale i tak mi to připadá divné.Dokonce jsem přišla na to, že si na internetu sjíždí porno, kolem mě však chodí bez zájmu.Nevím jesti v tom vztahu vůbec pokračovat. Nemáme žádné závazky,kromě investicí do mého bytu, dceru mám dospělou, on děti nemá. Nejsem nejmladší (45),přítel je o dva roky mladší. Asi mám výčitky vůči němu, i svému okolí, ho opustit.Začít nový vztah s mužem, který je o deset let mladší a taky ješt nemá žádné děti, já už je mít nemůžu.Co by mi řekli v poradně pro rodimu, kdybych tam přišla s takovým rozmarem?Mě ale nezbývá na život mnoho času, nato abych ho promarnila.Co s tím?

Odpověď: 16. 9. 2008, 18.10

Milá Iro, stav vašeho partnerství opravdu nepůsobí povzbudivě. Považovat své prožívání za rozmar je vůči sobě neuctivé. V tuto chvíli pro vás nemám jednoznačnou radu... otázku dětí je však třeba si s partnery vyjasnit - je to pro partnerství opravdu důležité téma, protože k přirozené potřebě člověka patří potřeba rozmnožování. Nelze toto téma znevažovat. Váš příběh na mne v tomto čase působí jako plynutí, nechala bych nějaký čas "věci" volně vyvíjet... (nemá smysl vnucovat se muži, který o vás neprojevuje zájem) Přeji vše dobré

Petra píše: 8. 9. 2008, 4.28

Dobrý den, píšu Vám s problémem, který mě trápí už dlouho a je čím dál těžší jej zvládat a to jsou moje nezvladatelné záchvaty vzteku. Když se hodně rozčílím, dostanu se do fáze nějakého bloku nebo jak to nazvat, mám sebevražedné myšlenky a jsem natolik otupělá tou bolestí, že je mi všechno jedno...... za nějakou dobu to přejde, většinou když to ze sebe dostanu pláčem. Nemyslím si, že je to normální, nejspíš dědičné, jelikož se tohle chování projevuje v mé rodině u otce a jeho sestry. Tahle psychická nevyrovnanost, či jak to nazvat mi ničí vztahy jak přátelské tak intimní. Myslím, že s tím dost souvisí i má ventilace duševního neklidu a to je kousání nehtů a vlasů. Opravdu mě mrzí, co dělám, mrzí mě, že ve svém návalu vzteku dokážu tolika lidem ublížit, jsem z toho už zoufalá a chci s tím něco dělat, jen neznám ten správný postup řešení tohoto trápení. Pomozte prosím.

Odpověď: 16. 9. 2008, 18.00

Milá Petro, je dobře, že své jednání reflektujete a chcete ho měnit. Poznáváte, že však rozumem není příliš zvládnutelné. Je třeba pracovat tedy na úrovni citově emoční. Za tímto účelem doporučuji spolupracovat s profesionálem...

Verca píše: 7. 9. 2008, 22.54

Dobry den, je mi jasne, ze muj problem (nebo spise problemy) nemuze byt vyresen hned a tady, ale stejne by me zajimal Vas nazor, vlastne za nej budu moc rada. Je mi 32 let, vlastne temer 33, nejsem vdana a nemam deti. Poslednich trinact let jsem byla takrka porad v nejakem vztahu. Vsechny vztahy trvaji dele, vetsinou nekolik let (nejdelsi 4,5 roku) a ze vsech jsem odesla. Po kazdem tom vztahu si slibim, ze budu sama a udelam 'si v hlave jasno', nez se zase do dalsiho vztahu pustim, ale nikdy to tak neni. Dalo by se rict, ze pokazde, kdyz uz z jednoho vztahu odchazim, jsem 'zamilovana' do nekoho dalsiho a pokud ne, brzy se nekdo takovy najde. Ted jsem asi dva mesice sama a premyslim, proc jsem takova, jaka jsem. Nikomu neduveruju, neverim v manzelstvi atd. Z casti vim, ze za to muze moje detstvi, nasi se rozvedli, tata od nas odesel a ja ho leta nevidela, a pozdeji, kdyz byl 'donucen' se o me starat (po smrti me mamky - to mi bylo osm), o me nikdy nejevil zajem, spis naopak - daval mi fyzicky a psychicky (denne) znat to, jak jsem mu znicila zivot. Ne zrovna zarny priklad toho, jak ma rodina vypadat. Kdyz jsem se konecne dokazala memu otci postavit a rovnez po mem prvnim vztahu, kdy se me pritel snazil ve vsem ovladat, jsem si slibila, ze uz se zadnym chlapem omezovat nenecham a ze budu s jen s tim, kdo mi bude opravdu rozumet a chapat me. Jen proste nikoho takoveho nenachazim. Zadny chlap pro me neni psychicky dost silny. Ve vsech vidim velke slabochy a prijde mi, ze oni mi nejsou oporou, ze jsem to vzdy ja, kdo musi pomahat jim a nebo se mi nezda jejich zajem dostatecny a nebo jsou az prilis dominantni a ja se ve vztahu citim nesvobodna. Vzdycky kdyz vidim, jak nekomu nefunguje vztah ci manzelstvi (a podle mych meritek nefunguje temer zadny) - jako by to jen utvrdilo me presvedceni, ze to proste nema cenu. Mimo vztahy jsem hodne melancholicky clovek a hodne casto mi pripada, ze nic nema cenu. Ze lide jsou kruti, povrchni, ze se kazdy nekam honi, kazdy zahyba, ze to jde se vsim z kopce, a tak nejak se smiruju s tim, ze jsem divna a ze mi neni pomoci.

Odpověď: 16. 9. 2008, 17.56

Milá Verčo, jak v úvodu píšete, vaše zamotání se v klubku nerozmotáte napsáním tohoto dopísku. Přeji vám,abyste důvěřovala sama sobě, že když si dopřejete péči pro duši, že dokážete si pomoci. (když potřebujete pěkný účes, svěříte svou hlavinku kadeřníkovi, pokuste se důvěřovat tomu, že při spoluprác s profesionálem můžete vykročit ze svého klubka ven.) Klubko kolem vás se zamotává již několik desetiletí, dopřejte si čas pro osobnostní vývoj. Můžete se objednat ke mně, můžete se inspirovat www.konstelace.info, http://www.familyconstellation.org/program.php... na každé cestě je důležité vykročit přeji odvahu i lásku

svá píše: 7. 9. 2008, 22.06

Dobrý večer, mám takový zvláštní problém,který je jednoduchý, pro mě ale zdá se neřešitelný.Před 3 lety jsem se na seznamce seznámila s mužem,který mi byl velmi sympatický a bylo mi s ním velmi dobře.Už první večer jsme spolu skončili v posteli.Bylo to nádherné,cestou domů jsem si mohla přečíst sms,ve kterém mi můj společník sklání poklonu,aby mi řekl,že něco tak krásného ještě nikdy nezažil.Dva roky jsme se občas scházeli,abychom se spolu vyspali...Problém je v tom, že už víc jak půl roku spolu nejsme a on se stále ozývá, přitom ale na seznamku začal chodit znovu a jak já moc dobře vím, dokonce se i nadále schází s ženami, se kterými se tu poznal, či seznámil.Co si mám myslet o tom, že se ozývá, i když už dneska mezi námi nic není a přesto ale hledá dál?

Odpověď: 16. 9. 2008, 17.49

Milá neznámá svá, nelze říci, že mezi vámi nic není - pouze to nemáte pro sebe uchopené. Kdybyste pro sebe byli cizí lidé, nebudete mi psát do poradny otázku, co si máte myslet. Je pro vás důležité ujasnit sama sobě, co k tomuto muži cítíte, jste cítila, co vám dal... přeji vše dobré

Tereza píše: 1. 9. 2008, 22.18

Dobrý den, nedávno sem se v alkoholovém opojení pokusila podřezat žíly. Opravdu sem chtěla umřít. Byla sem naprosto mimo, pohádaná s lidmi na kterých mi záleželo a hlavně totálně zlitá. Seděla sem na autobusáku, přede mnou byly na zemi střepy, tak sem si jeden vzala a podřezala si obě ruce. Naštěstí jsem přežila. Vím, že to bylo způsobené špatnou náladou a alkoholem. Poraněná zápěstí schovávám. Na sebevraždu jsem myslela docela často už dříve. Myslíte, že bych měla jít k psychologovi? Je mi 19 a nechci, aby se o tom dozvěděli naši. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 5. 9. 2008, 12.08

Milá Terezo, bylo by dobré věnovat pozornost těm impulzům, které tě vedou k destrukci života. Co se ti líbí na bohyni života a na bohyni smrti. Budeš-li chtít v této věci pokročit dále a nalézt vyvážený vztah sama se sebou, ráda s tebou budu spolupracovat. Přeji vše dobré

Tereza píše: 1. 9. 2008, 13.27

Dobrý den, je mi 20 let. Pred nedavnem se se mnou po dvou mesicich rozesel pritel.Jeste pred nim jsem chodila s jednim,ktery se ke me zrovna moc hezky nechoval,ale ja ho milovala a proto me nas rozchod hodne sebral,z toho mi pomohl se dostat prave ten"nynenjsi" pritel.Byli jsme spolu dva mesice, vsechno bylo super, krasne, pohoda a najednou posl. tyden jsem zacala citit, ze se asi neco deje. A kdyz jsem na nej zatlacila, tak rekl, ze se schazi s jinou holkou, ze spolu nic nemaji, jen se vidaji, ale ze je zmateny a tak to skoncil. Ja se moc trapim. Byla jsem na nej hodne fixovana. Chybi mi, chci ho zpatky a vim, ze to nejde. Ztratila jsem smysl zivota, nic me nebavi, nedokazu spat, jist, neraduju se...nevim, co delat?! Rika,ze mu na me hodne zalezi a ze se budem vidat normalne dal, tak jak kdyz jsme spolu byli. Ale ja nedokazu pred nim byt jen tak v pohode, kdyz vim, ze on miluje nekoho jineho...

Odpověď: 5. 9. 2008, 11.54

Miláý Terezo, opravdu není optimální se čerstvě při rozchodu s dotyčným vídat. Je dobré brát své vztahové zkušenosti jako informaci, že sílu, důvěru, harmonii a lásku, potřebuješ mít v sobě a ne dávat za její přítomnost či nepřítomnost zodpovědnost druhým a činit se tak na nich závislá. Doporučuji využít tento čas k nalezení vnitřní harmonie. Je třeba sama sobě poskytovat radost, lásku... Ano, mnoho dívek a slečen žije partnerem či partnerským vztahem, zaměnují jej za smysl života... a dříve nebo později shledávají, že to je nějak málo, že tak to není... Doporučuji věnovat se sama sobě s přitom třeba i studiu tebou položených otázek.

Petra píše: 1. 9. 2008, 12.44

Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu. Před půl rokem mě opustil snoubenec. Nejsem člověk, který svou láskou dusí ostatní a přesto hloubka mé lásky byla onou příčinou. Věděl, že kdybychom měli rodinu a jemu se něco stalo, že nebudu schopná psychicky "ustát" jeho ztrátu. Dnes poznávám, že je to pravda, jelikož ani po půl roce, byť jsem smířená s tím, že se nevrátí, jsem ho nedokázala přestat milovat. Potřebovala bych poradit, zda je tohoto možné docílit a případně jak? Mnohokrát děkuji a přeji hezký den

Odpověď: 5. 9. 2008, 11.44

Milá Petro, jistě to možné je, je třeba zbavit se závislosti na něm a nechat vůči němu jen takový kousek v srdci, jaký mu náleží. Nedaří.li se vám to samotné, najděte si někoho, s kým na této problematice budete pracovat. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1