Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Věra píše: 6. 1. 2008, 13.53

Jsem rozvedená a mám 11letou dceru.S tatínkem se vidí jen sporadicky,ale i tak ho má hluboko v srdci.Domnívám se s rodiči, že mě snad dcera trestá že o tatínka přišla,že s ním není.Chodila jsem už dřív k psychologům, le většinou se shodli, že chyby ve výchově nedělám,že naopak se až moc snažím tatínka nahrazovat dárky a celkovou péčí.Mám přítele,se kterým žiju už 7měsíců a přijde mi,že ho tam dcera nechce a dává to najevo.Dá se něco dělat?Nějak poradit?Děkuji

Odpověď: 7. 1. 2008, 10.47

Milá Věro, při čtení vašich řádků mne napadlo: 1. je v pořádku, že vaše dcera má ráda oba rodiče 2. vaší dceři je již 11 let a bylo by vhodné, aby i ona zpracovávala rozvod rodičů konstruktivně jak na racionální tak emocionální úrovni 3. a je dobře, že vám je již jasné, že nejste povina tatínka nahrazovat a už vůbec ne dárky 4. chybí mi některé důležité informace k tomu, jak postupovat dále... 5. schůzka s terapeutem by jistě byla dobrá Přeji Vám i dceři, aby se vám podařilo najít harmonii ve vztazích

Šárka píše: 4. 1. 2008, 10.40

Už devátým rokem žiju s gemblerem, své obrovské dluhy řeší automatama a já místo abych od toho utekla, jsem mu vzala pár/dost půjček na sebe, abych ho zachránila z nejhoršího, kolikrát mi nedá ani korunu a já vše táhnu sama, proč to dělám? Bojím se, že dopodnu zle.

Odpověď: 4. 1. 2008, 15.35

Milá Šárko, nutno uznat, že máte vytrvalost. K vaší otázce - takové sebedestruktivní chování mívá motivy různé - několik jich uvedu a vy si můžete zkusit sama sebe poctivě zanalyzovat a vybrat. Možnosti, které se mohou doplňovat: 1. nedostatek sebeúcty ("nemám na to, abych žila lepší život"), 2. strach z budoucnosti (lepší známé "peklo", než krok do neznáma), 3. naivita ("kvůli mně se změní"), 4. být "samaritánka" - pocit být ta lepší, silnější v páru, ta která zachraňuje 5. potřeba adrenalinu (někdo rád horskou dráhu, někdo nebezpečné vztahy). Tak rozum do hrsti, máte v první řadě povinnost zachránit sama sebe... Držím palce.

Petr píše: 1. 1. 2008, 23.48

Dobrý den. Seznámil jsem se se svou přítelkyní teprve před 3,5 měsíci a z toho 3 měsíce čekáme miminko. Všechno bylo v úplném pořádku až do předminulého týdne. Moje partnerka se z ničehonic začala chovat vůči mně naprosto netečně. Došlo to tak daleko, že mi napsala, že čím jsem k ní hodnější a starostlivější, tím víc jí to dráždí. Prý se k sobě nehodíme a ona, protože čeká naše dítě, to vnímá jako hrůzu a nemůže se s tím vyrovnat. Mně je z toho opravdu hrozně zle. Mám pocity stesku po ní i po rostoucím miminku. Neviděl jsem ji od 20. prosince 2007 a jediná naše komunikace probíhá prostřednictvím ICQ či sms zpráv a nepřál bych Vám ani vědět, co všechno mi vyčetla. Nevím, co dál. Mám spoustu povinností, ale nemůžu se na ně soustředit. Prosím, poraďte. Jsem opravdu zoufalý. Nevím, jak se k ní mám chovat a zda tím, že jí budu volat či se pokoušet o sekání, se jí nebudu vnucovat a ještě to nezhorším. Mám pocit, že mé city už nesdílí. Potřeboval bych vědět, že mě chce mít vedle sebe a že se se mnou těší na miminko. Zatím mám pocit, že jí jsem spíš na obtíž a že můžu za všechno, čím teď trpí. Hrozně mi chybí. Děkuji moc za odpověď, Petr 25, student.

Odpověď: 2. 1. 2008, 10.30

Milý Petře, cením si vaší otevřenosti. Každý vztah má svůj vývoj a každý z partnerů prochází svým tempem fází rozhodovací. To, že na partnerský vzah je třeba souhlasu obou partnerů, jistě víte. Je dobře, že maminka vašeho dítěte zná váš vstřícný postoj jak k ní tak k miminku. Jak situaci popisujete, ona v tuto chvíli vás nechce mít vedle sebe a sám tušíte, že když toto nebudete respektovat, její nechuť k vám to spíše posílí. Doporučuji vám, abyste ji tedy oznámil, že její přání respektujete a nevidíte tedy jinou možnost, než se stáhnout a kontaktovat ji jednou za čas (vám doporučuji ozvat se ji tak za 14 dní - dříve ne), abyste se ji poptal na zdraví a zeptal, zda od vás něco nepotřebuje. Přímo teď nemusíte řešit, jak to bude po narození vašeho dítěte, vím, že se ho nezříkáte a je to od vás dobré, ale dejte vývoji čas. Rozhodně nejste zodpovědný za to, čím ona trpí (pokud jste ji neznásilnil, a to nepředpokládám). Chápu, že na klidu vám situace nepřidává, držím vám palce, abyste se dokázal soustředit na své povinnosti - může vám to právě pomoci, odvést myšlenky, které vás bolí a zneklidňují zároveň. Když budete potřebovat orientovat se v nové, složité situaci, můžete mne opět kontaktovat. Přeji vám i vašemu potomku vše dobré.

roxana píše: 30. 12. 2007, 23.32

dobry den , som vydata 1 rok , 3 roky sme s manzelom zili v spolocnej domacnosti , takze sme vcelku spolu nieco cez 4 roky.. hned po svadbe nastali problemy.. po troch rokoch spoluzitia musel vziat k sebe svoju 15-rocnu dceru , pretoze byvala manzelka ju nechcela.. takze uz rok zije s nami. zo zaciatku to bol pre mna problem , ale postupne som sa s tym vyrovnala.nemame uzasny vztah medzi sebou , ale respektujeme sa navzajom.nechcem deti , som typ ,ktory uprednostnuje viac pracu a materialne hodnoty. moj manzel to vedel od zaciatku,spoznal ma v lokali , kde som spievala so zivou kapelou. po svadbe sa rozhodol,ze kupi byt.ja som s tym nesuhlasila,nevidela som to ako dobru investiciu,no napriek tomu sa rozhodol.rozhodnutie som akceptovala,s tym ze nechcem byt napisana na byte,a nechcem mat ziadne pravo na jeho byt.Nepacilo sa mi,ze nas troch bral ako rodinu.nepovedal mi priamo,ale citila som,ze je pre neho normalne ,ze sa budem starat o jeho 15-rocnu dceru,a tym budeme mat aj spolocne prijmy,teda spol.kasu.zacali problemy a to v tom zmysle,ze manzel prestal zvladat situaciu.kupa noveho bytu,kde som sa ja nikdy necitila ako doma, starostlivost o jeho dceru z prveho manzelstva, oddelene kasy. zacali hadky , urazky a agresivne spravanie z jeho strany ,ktore vyvrcholilo az k bitkam.. chodievala som domov z roboty a pocuvala som tie najspinavsie slova,ake mozu z ust cloveka len vyjst..nezvladala som situaciu, az som postupne prisla do fazy , kde som ochladla voci akymkolvek vycitkam, urazkam a agresivite. medzi nami je 18 rocny rozdiel,amam pocit , ze by ma chcel drzat pod kontrolou,aj ked sam pripustil,ze nikdy ma nemusel tak drzat nakratko,lebo nikdy nepocul o mne nic zle. mam pocit,ze by sa mal skor zamerat na vychovu svojej dcery , ktora bola vzdy tak trochu probölematicka,ktora ma pravidelne problemy v skole. namiesto toho sa sustredil vzdy az prilis na mna. dosla som k jedinemu zaveru-opustit ho. nasla som si byt , on zacal chodit k psychiatrovi , najskor , ze aby som aj ja s nim isla,lebo obidcvaja potrebujeme üpomoc , ze je to viac-menej manzelska poradna. nesla som tam, lebo si myslim, zeby potreboval pomoc zmenit svoje spravanie,ovladat svoju agresivitu,a sustredit sa na ine veci okolo seba, nie len na mna. poradte mi, co je najvhodnejsie riesenie? mam ho opustit , alebo mam dalej pri nom zostat , a verit mu,ze sa zmenil a este sa len zmeni pre mna? dakujem

Odpověď: 2. 1. 2008, 9.52

Vnímám, že jste vůči tomuto vztahu již uzavřena a že je to tak v pořádku. Doporučuji nějaký čas si odpočinout (své srdce s láskou ošetřit) a postupně svou bytost rozzářit... Třeba číst i knihy o lásce... Přeji vše dobré.

lucie píše: 28. 12. 2007, 7.44

Hezký den, je mi 22 let. V létě plánujeme s přítelem svatbu. Jenže poslední dobou pociťuji divné stavy.. skoro neustále mám pocit, že mi leží nějaký balvan na hrudi, neustále cítím srdce, jak zrychleně buší. Nemám zájem skoro o nic, vím, že bych třeba měla doma žehlit, nebo umýt koupelnu, ale já se k tomu prostě nepřinutím. Když do sebe začnu soukat nějaké jídlo, udělá se mi tak nějak nevolno. Cítím se prostě jak před nějakou zkouškou, maturitou... Přes Vánoce se toho na mě nakupilo docela dost - kupovali jsme si auto, oznamovali svatbu rodičům (což pro mě mělo obrovský význam)..na druhou stranu mi začly hrozně padat vlasy, krevní testy v pořádku, hemoroidy, ekzém na rtech, který není moje kožařka schopna vyléčit.. Mám pocit, že to na mě všechno spadlo a jsem neustále nervní, bez nálady, mám strach.. jakmile začnu řešit nějaký problém, ihned je mi hůř..na svatbu se hrozně těším a moc si jí přeju, ale jakmile se o ní začneme bavit, zrychlí se mi tep ještě víc.. vůbec nevím čím se uklidnit, připadám si jak v jiném světě... uf, tak jsem se tu vypovídala.. ani nevím jestli se jedná o depresi, ale nic jiného mě nenapadlo co by to mohlo být... Přeji pěkný den. Lucka M.

Odpověď: 28. 12. 2007, 12.24

Milá Lucie, vaše symptomy jsou docela výrazné a doporučuji opravdu jim věnovat pozornost, ne se z nich pouze "vypovídat". Naznačují nerovnováhu systému v několika rovinách. Budete-li chtít, můžete mi zavolat o bližší informace, jak v celé věci postupovat.

Marie píše: 27. 12. 2007, 22.15

Dobrý večer, je mi 30 let a mám 2-letého synka, dodělávám si školu a nepravidelně pracuji (1x někdy 2x za měsíc se mi navalí práce, která spěchá, ale je jen na 2-4dny). K tomu mám jěště maminku, o kterou se musím také postarat. Nestíhám se učit - přes den nemám čas a večer, když se snažím něco naučit, tak je to jako bych četla to bílé mezi řádky a druhý den si připadám, jako bych to nikdy neviděla. Zanedbávám domácnost a mám i pocit, že se synovi dost nevěnuji. Rozhodla jsem se školou skončit a věnovat se víc rodině, můj manžel z toho není nadšený a prý mi bude víc pomáhat. To je ale k ničemu, protože chodí z práce většinou mezi 17. a 18.hodinou. Co mě trápí ze všeho nejvíc, je moje nynější velmi silná přecitlivělost - nekdo mi něco řekne a ani to nemusí být přímo výčitka a já se ihned rozpláču a nemohu to zastavit. Vlastně pláču s menšími přestávkami třetí den. Mám navštívit odborníka? Moc se mi nechce, ale asi by nebyly na škodu nějaké prášky na nervy. Mé nervy trpí asi 2 měsíce, ale co jsem se rozhodla skončit se školou, je to takhle hrozné. Prosím o Vaši pomoc, už nevím co mám dělat.

Odpověď: 28. 12. 2007, 12.09

Milá Marie, váš příběh na mne působí tak, že jste z dobré vůle vyčerpala své energetické zdroje, že jste z různých příčin přepínala své psychické síly. Hospodařit se svými zdroji tak, aby byly v rovnováze je naší poviností, patří do toho i naslouchat potřebám svého těla i duše, poskytnout sama sobě péči alespoň takovou, jakou dáváte okolí. Vaše duše volá po odpočinku a regeneraci sil. V tuto chvíli si netroufám radit vám, jak si přeorganizovat režim dnů, jen vám v tuto chvíli říkám, nebojte se být "sobec". Určitě by bylo dobré, dopřát si prodloužený víkend pro sebe (možnosti různé - semináře, regenerační víkend pro ženy..., volné srazy žen... - mohu sehnat kontakt)Pro začátek si můžete najít pravidelně alespoň nějakou tu hodinu pro svůj aktivní odpočinek - zacvičit si, zajít k psychoterapeutovi na regeneraci psychických sil A nešlo by školu zatím jen přerušit (nebo rozložit ročník) než ji ukončit? Marie, slzy jsou voláním vaší duše o pozornost, najděte si, po čem vaše duše volá a dejte jí to (dovoluji si pochybovat o tom, že to jsou léky). Rozhodnete-li se, že ode mne přijmete pomoc při psychické regeneraci sil, ráda vás uvidím.

romana píše: 27. 12. 2007, 12.25

Dobrý den, je mi 32 let a zemřel mi manžel, bylo mu 33 let. Měl srdeční vadu, o které nikdo nevěděl. Poradíte mi prosím, jak tuto skutečnost vysvětlit našemu téměř čtyřletému synovi? Co mu říci, aby si s sebou do života nenesl nějaké trauma? Moc děkuji za Vaši pomoc. Romana

Odpověď: 27. 12. 2007, 12.25

Milá Romano, Vím, že je to situace nelehká... a odpovídat písemně není zcela ono, protože nevidím vaši reakci a je možné, že odpověď nebude pochopena, protože nebude zcela vysvětlena a přizpůsobena vašemu uvažování a situaci... Obecně: není dobré smrt tabuizovat.... tatínek odešel, má tě rád, ale odjinud... (odkud? někdy stačí ukázat na hvězdy či říct, tam z té hvězdičky..., jste-li věřící, máte to jednodušší), můžete mu společně popřát šťastnou cestu a k tomu třeba i říci, je nám to líto, ale víme, že to jinak nešlo...navždy zůstaneš v našich srdcích a dívej se na nás s láskou, my tu ještě chvíli zůstaneme a uděláme ze života něco hezkého... (bolest, která s tím je spojena, je třeba citlivě ošetřit - nejen u syna, ale i u vás) - je moc důležité, jak smrt manžela má vnitřně zpracovanou maminka (tedy vy...) Držím palečky a přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1