Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

MaV píše: 20. 10. 2015, 4.38

Dobrý den, žiji ze svým přítelem necelých 8let a stoho jsme ted mesíc vzití. A po mesíci odešel,vím že odešel z poloviny mou vinnou z důvodu ho tlačení a hadání se okolo domu.(dům který máme je příliš veliký a pořád nějaká práce). Pak i k nehezkému nadávání,(v afektu)které nás oba mrzí a nejdou ty slova vzít zpátky. Problém je v tom že nevyjádří žádný názor a pak se pohádáme a on se sbalí a je u rodíču a už se nechce vrátit a řekne,že už to nemá cenu že se smířil že už to mezi námi jinačí nebude a že mě nemá rád,že mu nechybím, a že nadále si nechce kazit život, že se rozvedeme,a jakékoliv city k němu jsem pohřila. Jenže tohle vše řesí přes telefon a mezi námi není žádná přímá komunikace.A když je tak je na něm vidět jak je naštvaný a řekne že nic řesit nebude,že je mu to už všechno jedno. Tahle situace už byla mezi námi asi před 2,5 roky, kterou jsme si pak vysvětlili sice po 2mesíční pauze, že se chovat takhle prostě nemužeme a hlavně Já že se změním a zas to došlo do té stejné situace. Když sem mu řekla, že bychom se měli nad sebou oba zamyslet a popřemýšlet nad tím abychom byli štastni a měli štasné manželství,tak řekne jak se chováš ty tak se budu chovat i Já,jenže tohle přeci nejde nemuže neustále řešit to co bylo vím že jsem řekla že se nebudu chovat tak jak se chovám,že mu nebudu neustále něco vytýkat a že nebudu na něj hnusná jenže poslední dobou toho na mě zas bylo moc v práci a pak který je nařadě neboli doma to schytá, vím že tohle není vysvětlení. Když sem mu řekla že se jsem se objednala k psycholožce, žše potřebuji s někým řesit to proč se k sobě tak chováme a hlavně já proč vždy vybouchnu,tak řekl zkrze mě tam chodit nemusíš já už s tebou nechci mít nic polečného. A Já už prostě nevím jak dál jak to mám všechno zvládnou Dům veliky a nakonec tam budu sama, protože se k sobě neumíme chovat a neumíme si říct co se nám nelíbí hlavně manžel. Vichni mi říkají ať mu dám čas,že teď to všechno vidí rudě, třeba ho to přejde a popřemýšli co jsme za ty roky všechno vybudovali. Jenže Já už se bojím, že jsme to dotáhli do takového stádia díky mě že už nebudu chtít. Celá rodina je stoho špatná a hlavně Ja protože v podstatě vím že za to mužu Já. A že jsem zkazila nám obou život.

Odpověď: 22. 10. 2015, 7.20

Milá MaV, co dodat... vážím si vaší upřímnosti, je třeba vzít důstojně následky své minulosti...."tak dloho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne..." ; "Slepovaný zvon už nezní tak krásně." Slova jsou mocná, emoce taky - lidi by se měli naučit s nimi zacházet... vážit si druhého... být pánem sama sobě... vzít zodpovědnost za minulost, poučit se a skutečně na své emocionalitě pracovat, pracovat na svých postojích... Není třeba se více bičovat, jen je třeba si říct, lépe jsem to neuměla, mám se ráda a přijímám se, přeci ještě neopustím sebe samu. Jdu dál, jdu se učit životem... Držím palce.

Charlotte píše: 19. 10. 2015, 17.32

Dobrý den, nevím, jestli mi dokážete pomoci, ale ráda vyslechnu Váš názor. Chodím na gymnázium, již je to ale druhé gymnázium. Z předešlého jsem nedávno přestoupila, bohužel mi začíná poletovat hlavou, že vůbec nejsem na gymnázium typ. Nebaví mě učení a většinu předmětů flákám. U některých prospívám z toho, co si pamatuju v hodinách, ale vůbec mě doma nebaví se učit. Hůř. Nebaví mě většina předmětů. gympl jsem si zvolila, že vlastně vůbec netuším, čím bych chtěla v životě být, jaké povolání si vybrat. Jenže mě to opravdu vůbec nebaví. Moje máma mě denně peskuje, že se musím učit a že jí nebudu nosit trojky, a to mám i pětky. Táta zas, ať se na známky vykašlu, že musím jen odmaturovat. Nejsem si jistá, jestli to, že půjdu na nějakou střední pomůže a taky nechci vypadat hloupě, že bych šla už na třetí střední školu... Snad mi nějak rozumíte, předem děkuji za odpověď! :-)

Odpověď: 22. 10. 2015, 7.04

Milá Ch., bylo by fajn vědět, kam jdete, co chcete dělat... protože když vím o něčem, že má smysl, snadněji se překonává "utrpeni" a taky to může i bavit. Vnucovat někomu vzdělání, čerpat podporu státu a rodičů aniž bych to chtěl/a zúročit, považuji za neslušné. Můžete se jít živit, vyzkoušet praxi a až budete vědět, co chcete, jděte na školu. Charlot, vím, že to není jen váš problém, že "tak to chodí"... neznamená to však, že je to optimální... Vždycky máme možnost volby, k dospělosti a důstojnosti patří přijímat svou volbu s tím, co k ní patří - i ted volíte z několika možností... Přeji vše dobré.

Martulka píše: 19. 10. 2015, 16.08

Dobry vecer, je mi 22 nikdy jsem si nemyslela ze budu potrebovat pomoct ale jsem psychicky na dne. Mam pritele ktery je uzasny, ale take rodinu ve ktere resime neustale hadky a konflikty.. Uz me to nebavi.. Nevim co mam delat jsem porad napadena slovy ze doma nepomaham ze jsem porad s pritelem a na pomahani druhym kaslu.. Pritom to neni pravda pracuji porad chodin do prace a pres tyden pomaham doma.. Nevim jestli je jim to malo.. Ale vube me tady neberou vazne.. Mam jeste stasi sestru a mladsiho brachu asi o 14 roku a tyto dva maji porad ve vsem prednost na muj naroz nikdo nehledi a co se tyce prace schytam vsechno ja.. A kdyz reknu doma ze mi to vadi zacne hadka... Nevim co delat myslela jsem si ze se to vsechno zlepsi kdyz budu mit pritele ale je to porad stejny nekdy horsi.. Vycitaji mi ze jsem i porad u neho pritom tam pobyvam jen o vikendu.. Dekuji za odpoved

Odpověď: 22. 10. 2015, 6.38

Milá Matulko, 22letá žena - je dospělá žena. V přirozeném řádu přírody mládě opouští hnízdo, své rodiče a jde si po svém... Věřím, že dokážete žít samostatně, vymyslete si, jak to udělat, ne proč to nejde. Když se přítel přidá - fajn, když ne... taky info... Vezměte svou dospělost, samostatnost a sílu vážně... překonejte strach z neznámého... dokážete to. Držím palce.

selena píše: 14. 10. 2015, 16.58

zacnu tim ze mi je 22 let a jsem uz nekolik let zamilova do nekoho koho nemuzu mit a asi ani nikdy nebudu. zname se od 16 let a on je o rok mladsi bily jsme a jsme kamaradi a od prvni chvile co jsem ho poznala jsem knemu zacala neco citit a ze zacatku to vypadalo ze i on keme ale nebylo to tak. trvalo to asi pul roku nebo rok nez jsem se mu to rozhodla rict vlastne napsat.. v te dobe jsem uz byla v anglii kde jsem i nekolik let zila ale cestovaly jsme do cech kazdy rok na prazdniny ..a hodne jsme si i psalna na FB no a odpoved na to byla ze ne ze jsem daleko a to jsem i chapala a ze nejsem jeho typ. v te dobe jeste holku nemel no a o rok pozdeji jsem se vratila spatky donesla mu darek a dokonce byla i pusa ale nic stoho nebylo a pak jsi nasel holku bily spolu nakou dobu rozesli a ted jsou zase spolu .. trapila jsem se kvuly nemu asi tri roky pak jsem se stoho dostala ale zase jsem do toho spadla .. nejhorsi je na to ze mi daval falesne nadeje a je brala vazne a tahle to bylo dokola a a nekolikrat jsme se spolu prestaly bavyt ale pak zese jsme nak ksobe naslky kontakt . ted v 2015 jse prestehovaly do cech naporat.. nez jsem tu nastehovala psal mi divne recicky lasko zda s semi o tobe atd. tak jsem mu napsala kdiby zustala v cz naporat byl bys se mnou o na to napsal ze me moc dobre nezna kdiby jo tak to je neco jineho a pritom se zname uz 7 let ne dokonale ale zname .jak jsem se do cz nastehovala bylo to z umislem ze uz ho nechci.. a nehci sim mit nic spolecniho .. no ale opak byl pravdou zase jsem do neho blazen chtel jsi i rozmyslet ze necha svoji holku a bude se mnou jak jsem mu rekla ze kdyz me bere jenom jako kamaradku bude lepsi kdyz se spolu bavit nebudem.. no ale zase me odmitnou a vybrat jsi.. a jse jenom kamaradi vim nemela bych byt ale nechci ho stratit je to dobry kamarad i kdyz to trochu vypada ze je to peknej zahjzl ale je to celkem hodnej kluk.. vim ze bych na nej mela zapomenout a najit jsi nehoho ale mam v hlavne jenom jeho druha nejhorsi vec na tom je ze od to doby jsem nemoznala nikoho kdo by me zaujal spoloviny je to i ma vina..a porad jsi rikam a v hloube srdci citim a neco mi rika ze spolu jednou budem ni asi je to blbost .. potrebovala bych poradit.. jak zustat prately a nebyt do neho blazen.

Odpověď: 18. 10. 2015, 9.33

Milá Selen, bohužel některé vztahy je třeba skutečně v rámci pudu sebezáchovy ukončit. Když člověk s druhým není v kontaktu ani písemném a nepodporuje se ve vytváření myšlenek na něj, přecijen dojde k uvolnění. Popřejte jemu i sobě svobodu... (klidně obrečte, že si nevybral vás, ale pustte ho - děláte to kvůli sobě)

podzim píše: 14. 10. 2015, 15.25

Dobrý den, žiji již 4 roky se svým manželem, který má z předešlého manželství dceru, která začala od září chodit do školy. Její matka žije již cca 3 roky se svým přítelem, který ji už několikrát fyzicky napadl a i malá to viděla. Několikrát si na strejdu u nás stěžovala. Teď se stává, že si vymýšlí i různé situace o mně. Máme střídavou péči (po týdnu) se kterou malá nemá nejmenší problém. Je u nás ráda a je zvyklá být často bez rodičů kvůli jejich povolání. Když se od nás vrací po týdnu k matce vymýšlí si o mně různé situace, které se nikdy nestaly(např. že ji nutím sedět u večeře a že když to nesní, tak nepůjde spát, nebo, že na ni křičím). S čistým svědomím můžu říct, že tyto situace se nikdy nestaly a naopak jsem na malou hodně mírná, i když občas v některých situacích se musím hodně držet a prodýchat to. Vymýšlí si i jiné lži, ale trápí mě ty o mně, protože nevím, co tím sleduje a opakuje se to. Když je u nás hraji si s ní víc, než otec, děláme spolu úkoly, vaříme, tvoříme...chce ode mě večer raději číst, když něco potřebuje, požádá mě....Prostě tady semnou nemá nejmenší problém. Ráda se semnou i "tulí" víc, než s tátou. Máme ještě s manželem dcerku 3,5 měsíce a s tou malá nemá nejmenší problém. Vůbec na ni nežárlí. Všude se s ní chlubí a je za ni velmi ráda. Nedávno byla s matkou u psychologa, protože nechtěla chodit na kroužek a hodně se vztekala. Mluvili tam prý i o mně a o strejdovi a Anička si na násstěžovala. Chci vás poprosit o radu, co s tím. Zda jde tyto situace nějak ovlivnit a jestli má cenu, to s malou nějak probírat. Předem moc děkuji.

Odpověď: 18. 10. 2015, 9.29

Milá podzimko, malá přestává být malá - je nutné ji i docela rázně vysvětli, co svým chováním způsobuje (její podvědomí/?vědomí to chce) - že takové chování se ve finále může otočit proti ni - optimální by bylo, kdybyste všichni čtyři dospělí byli zajedno. Znám vztahy, které na "takových" dětech skončily, protože si s tím biologický rodič neporadil...¨ Držím palce.

Martin píše: 14. 10. 2015, 12.17

Dobrý den,je mi 15 let a zjistil jsem,že nemám rád své rodiče a necítím se s nimi psychicky dobře a nebavím se s nimi o ničem.Rodiče jsou rozvedení od té doby co jsem se narodil.Může to mít nějaký vliv?Jak bych měl problém s rodiči vyřešit?Mám 2 starší sestry obě plnoleté a s nimi se cítím o moc lépe.Mám požádat jestli bych se nemohl přesťehovat k jedné z nich ?

Odpověď: 18. 10. 2015, 9.22

Milý Martine, pokud by s tím sestra souhlasila, je to ok. Když se budete cítit dobře, můžete vydechnout a srovnat i vztah k rodičům, přijmout je takové, jací jsou... poděkovat za život... Přijetí rodičů je pro psychické zdravé dobré, ale jsou situace, kdy je pro člověka lepší žít jinde. Přeji vše dobré.

motanice píše: 14. 10. 2015, 9.42

Dobrý den, chtěla bych požádat o radu. Mám dceru její 16 let. Za rok zhubla 37 kg (z 93 kg na 56 kg), začala si vážit jídlo a vypočítávat KJ. Jí čím dál míň (za den si dá jednu kaiserku,rajče,pak si vezme bílý jogurt a kousek salátové okurky).Jsem rozvedená 4 roky,ale s bývalým bydlíme stále v jedné domácnosti. Vím, že je to možná předčasné,ale začínáme mít o ní strach. Oba dva se s ní snažíme o tom mluvit,ale tvrdí nám,že má vše pod kontrolou. Děkuji

Odpověď: 18. 10. 2015, 9.19

Milá motanice, obavy chápu a považuju za oprávněné. Zajděte spolu k výživové poradkyni, kde se proberou čísla - KJ na den, BMI, výživové hodnoty - jak jsou nutné tuky, bílkoviny, sacharidy (a také minerály, vitamíny) - zajímavý web www.galenus.cz - po návštěvě domluvte, že bude jíst před vámi... (ano, je třeba kontroly, protože se chová nerozumně vůči tělu..., až uvidíte, že funguje, pak ji "dáte" pokoj). Taky je třeba, aby měla ráda své tělo, zrcadlo.... Pro anorektičky - Občanské sdružení Anabel, v případě podvýživy hospitalizace... Přeji vše dobré.

Ivana píše: 14. 10. 2015, 9.11

Dobrý den, prosím o radu. Nikdy jsem nevyužila žádné rady psychologa a nevím, jestli bych vůbec byla schopna přijít a mluvit otevřeně o svých problémech. Většinou jsem zvyklá řešit všechno sama asi by mi bylo velmi trapně. Ani teď při psaní se necítím dobře. Jsem vdaná 25 let. S manželem máme asi spokojené manželství, alespoň určitě by se naše okolí, ať už nejbližší rodina (děti, rodiče, sourozenci) tak i naši známí velmi divili, kdyby jsme se měli rozejít. Problém jsou však manželovy nevěry, které se snažím přede všemi úspěšně tajit. Vždy jsem je ustála a dalo se vše do pořádku, ale teď nevím na čem jsem a nevím co mám dělat. Abych nastínila situaci. Nebudu tady psát o jeho jednorázových bokovkách, které nic neznamenají. První profláknutá nevěra byla cca 8 let po naší svatbě. Byl to pro mě šok. Do poslední chvíle se u nás nic nezměnilo. Ani teď postupem času nevidím žádné indicie, které mě měli na to upozornit. Manžel byl a je ke mně vždy pozorný. Na procházky jsme chodili vždy v ruku v ruce. Manžel neměl nikdy problém ukazovat své city ke mě na veřejnosti. A totéž doma. Když kolem mě prošel, pohladil mě, dal mi pusu. U televize mě hladil a držel za ruku. Prostě nic co by tomu nasvědčovalo a najednou když musel odjed služebně mimo ( a bylo to pracovní, byl voják z povolání a byl na záplavách) jsem měla telefon a on mi oznámil že má jinou a že to chce ukončit. Nějak jsem se to snažila urovnat a on sliboval, ale nakonec odešel a já se s tím nějak smířila. V té době měli naši synové kolem 5-7 let. Nechal se přeložit v práci na druhý konec republiky. Asi za půl roku mi volal, že by se chtěl vrátit a já s tím nakonec souhlasila. Vše se vrátilo do starých kolejí. Zase jsme se milovali a byli spolu jako předtím. Od té doby změnil několikrát jako voják působiště až z organizačních důvodů práci v armádě ukončil. Koupili jsme domek přestěhovali se, ale protože v místě našeho bydliště je práce v jeho oboru málo, tak jsme se dohodli, že půjde pracovat do Prahy k vězeňské službě. Vše bylo v pořádku, alespoň já si to myslela. Domů sice časem začal jezdit jen jednou za čtrnáct dní ale říkal mi, že má služby, aby jsme měli víc peněz a já neměla důvod mu nevěřit. Měl nějaké zdravotní problémy a šel v Praze na operaci a hned během jeho hospitalizace jsem měla telefon a jeho nová bokovka se mě zeptala, kdy už se konečně rozvedem, že už toho má dost. Druhý šok, několik telefonátů, jemu, kdy zapíral, ale nakonec se přiznal. Ona mi poslala maily, které ji poslal. V podstatě spolu v té Praze žili. Bydleli spolu a ten jeden víkend co jezdil domu (jako že za dětmi) jsme se normálně milovali a fungovali jako vzorná rodina. Jí navykládal klasické věci, jak je nešťastný, jak si nerozumíme, o našem formálním manželství - zkrátka klasika. Když se to provalilo, nechal se okamžitě z nemocnice v Praze přeložit do naší nemocnice a všechno zkončilo. Zkrátka z toho zase lehce vybruslil. Byl po těžké operaci a já se o něj starala a nějak to samo vyšumělo. Když to ukončil, tak se to ani nikdo v našem okolí nedozvěděl. Jen jsme nakonec museli té dotyčné zaplatit peníze, které jí dlužil. Je to už asi devět let a od té doby byl klid. Nebo jsem na nic nepřišla. Až teď. v červnu jsem si všimla zase klasického znaku nevěry. Mobil stále u sebe. Ať už šel na WC, nebo na dvůr, do sklepa pro brambory atd. Když jsem se zeptala, tak se nic nedělo. Jeli jsme na dovolenou a tam to pokračovalo. Mobil neodkládal ani když šel na dvě minuty kamkoliv. Samozřejmě jsem udělala to, že jsem se podívala na jeho facebook (máme oba přístup k tomu druhému) a důkaz byl na světě. Sice žádné milostné psaní ale věděla jsem o koho jde. Když jsem mu to řekla, tak se samozřejmě naštval. Řekl mi, že je to jen kamarádka, nic víc. Že si jen píšou a že mi slíbil, že už nikdy s nikým nic a že to splní.Sice jsem se pohádali, on mi řekl, že jsem zkazila tři dny dovolené a že klidně můžeme jet domů. TO jsem nechtěla a tak jsem toho nechala, že to vyřešíme až doma. Dovolená pro něj už byla v pohodě a pro mě ve stresu. Doma jsme to tedy zase řeřili. On stále opakoval, že nic neudělal, že si jenom píší, že kdyby se s ní aspoň vyspal, tak bych měla důvod být naštvaná, ale že to už nikdy neudělá, že si jen píšou. Nakonec se vše urovnalo. Celé prázdniny to v podstatě pokračovalo a trvá to dosud. Jen už nechodí nikde tajně s mobilem. Počká až odejdu do práce nebo kamkoliv jinam. Když jsem doma tak žádné sms nejsou. Jelikož mám na starost doma všechny účty, včetně telefonu, tak se jen vždy behem vyúčtování pohádáme.Já to odbrečím, on je naštvaný, pak mě obejme a řekne že mě miluje a že ty sms nic neznamenají, když to jde tak se pomilujem a je měsíc klid. Dříve frekvence jeho sms byla tak do 10 za měsíc, potom tři měsíce asi 400 sms za měsíc, v září jich bylo jen cca 100. Když jsem viděla, že to kleslo, tak jsem se začala uklidňovat, ale teď v říjnu jich bylo zase 200. On mi stále tvrdí, že jsou jen kamarádi a vše, kromě těch sms tomu nasvědčuje. Vůbec si netelefonují, nemají ani jeden uskutečněný hovor. Manžel chodí z práce domů, (ona je od něj z práce, ale ani tam se moc nevídí, protože se většinou míjí směnami) doma je stále pozorný vše normálně funguje a já to přesto nezvládám. Nedokážu mu vysvětlit, jak mi s tím ubližuje. Na vyúčtování má podrobné výpisy a já vidím, že si píší každý den. Že sotva se za mnou zaklapnou dveře, tak už píše. Několikrát jsem mu řekla, že když je to jen kamarádka, tak proč to tají, proč ty sms vždy vymaže, proč, když je to jeho kolegyně z práce a kamarádka, tak proč ji neznám, když jiné znám. Proč mi nedá teda přečíst alespoň jednu tu sms. On mi vždy řekne, že nic netají, když to potom stejně vidím na výpisu. Že nevidí důvod proč by to ukončoval. Strašně mě tím trápí, v noci nespím, v práci se nemůžu soustředit a stále myslím na to, že teď zrovna třeba píše. Jsem v neustálém stresu. I teď když to píšu, tak brečím. Když jsme spolu, tak je vše v pořádku. Je ke mě stále stejně pozorný, jak jsem psala už výše. Milujeme se pravidelně, asi ještě pravidelněji než dřív. (jako v každém manželství i frekvence milování u nás časem hodně ustoupila a byla to spíš moje vina) A jako vždy se to po nějakém problému i teď zpravilo. Když usínáme tak mě objímá, v noci když se vzbudí tak se ke mě otočí a zase mě rukama obejme, nosí mi kytky a dává mi je před kamarády. Opět nemá problém mi projevovat jakoukoliv náklonost. Naši dospělí synové zase nic netuší a stejně tak ani moji rodiče (jsme s nima téměř denně ve styku, manžel rodiče už nemá a se sourozenci a ostatní rodinou se nestýká. Má v podstatě jen nás) a další příbuzní a známí. Kdyby jsme jim oznámili, že se rozcházíme, asi by to všichni brali jako špatný žert. Já ho miluju a nechci to nikomu říkat. Vím, že by se sním synové pohádali a odsoudili ho, za to že mě ubližuje, také to nechci říkat rodičům ani sestře, protože nechci aby ho zavrhli a nebavili se s ním. Všichni ho znají jako společenského a veselého člověka, který nezkazí žádnou zábavu a to vše zvládá i bez alkoholu. Je v podstatě abstinent. Dá si jen tak skleničku na své nebo moje narozeniny a to je vše. V neposlední řadě se nejvíc bojím toho, že by třeba odešel. Nedovedu si život bez něj představit Já už se vůbec nevyznám v sobě. Jsem smutná, zrazená, ponížený a přesto vím, že ho miluji a nechci o něj přijít a jsem si jistá, že i on miluje mě. Ale možná si to jen nalhávám (myslím své city, nevyznám se v nich) . Když to začnu řešit, tak se vždy naštve. Naposled tento týden. Další vyúčtování a já zjistila, že je sms zase víc. To zklamání bylo šílené. Já vážně věřila, že to ustává. A teď toto. Jako vždy ve vzteku (největší chyba) jsem mu napsala, ať si vybere, buď já nebo sms. A on si vybral. Ale ani ne tak ty sms, je naštvaný, že každý měsíc to řeším i když nic "netají" a že stále o nic nejde. A že jestli by nebylo lepší teda odejít. Ale když se ho zeptám přímo, jestli to chce ukončit- tak řekne že ne, že chce zůstat se mnou. Je pravda, že je u nás problém jen v době vyúčtování. Byla jsem v šoku. Že radši objetuje nás, než ty sms (protože on nic špatného nedělá, jen si píše) Asi už se opakuju, ale mám v hlavě absolutní zmatek. Zase jsem to smázla, zase jsem si už po několikáté řekla, že na to kašlu, hlavně když je ke mě hodný a pozorný a že doma vše funguje jak má. Možná už jsem z těch jeho nevěr paranoidní, ale já zkrátka nemůžu pochopit, o čem si muž se ženou můžou tolik psát, když mezi nimi žádný vztah není. Nevěřím, že to bude stále jen kamarádství a že jednou nezkončí spolu. Přesto od něj nechci odejít. Trpím už jen tím, že když se k vůli tomu pohádáme, tak mě ignoruje. (nezačne mluvit, v posteli se mě nedotkne, jen čeká až začnu a já začnu, protože nesnesu, aby se mi vyhýbal. A jakmile začnu je zase vše v pořádku a on pozorný. A ještě musím přiznat jednu věc, nemůžu od něj odejít ani z existenčních důvodů. Máme hypotéky a půjčky a pokud by odešel, tak já bych ani svůj díl dluhů na tomto finančně nezvládala. Snad jsem napsala to podstatné, momentálně mi to zase pomohlo, že jsem se vypovídala alespoň na papíře. Zase vím, že budu chvíli v klidu, ale jak dlouho. Žačínám mít pocit, že je chyba ve mě, že kdybych se v tom všem nešťourala, tak je doma všechno v absolutní pohodě. Ale já to vždy udělám, pak mě to štve a nadávám si viním nakonec sebe. Asi už to ukončím, protože bych se asi už jen opakovala. Děkuji Vám moc za případnou odpověď a radu Ivana

Odpověď: 18. 10. 2015, 9.11

Milá Ivanko, máte možností několik: a) odejít b1) zůstat a trápit se b2) zůstat a být OK - dovolím se věnovat této variantě, protože necítím variantu a) jako tu, co chcete, v tuto chvíli. My si vždy vybíráme, jak budeme myslet a jak se budeme cítit. Doporučuji, abyste si vybrala myšlenku a pocit: "jsem jeho královna, ostatní ženy jsou dámy z podhradí... vím, že to, co spojuje nás dva, je neviditelné a nezničitelné..." Abyste se ve své podstatě jeho aktivitami mimo váš společný čas nezabývala, vnímala to hezké, co mezi vámi je... a popřála mu, at dělá, co potřebuje... Sama sebe oceňte za velkorysost. Přeji vše dobré.

Visitor píše: 13. 10. 2015, 9.20

Dobrý den, v posledních dnech řeším takové dilema - dostal jsem nabídku na focení se ve spodním prádle, ale pořád se ptám, zda je to v rámci mezí, focení například úplně nahých fotografií bych rozhodně okamžitě odmítl, ale nechat se fotit jen ve spodkách mi přijde v rámci mezí a etiky ok. Jak se k tomuto problému stavíte vy? Děkuji za názor.

Odpověď: 18. 10. 2015, 8.56

Milý V., v podstatě na tom nevidím nic proti ničemu... (za jakým účelem vznikají?) (pro mne umělecký akt typu Tono Stano, Robert Vano je OK, ale porno nikoliv, protože "útočí" na nižší pudy) Přeji vše dobré.

Carrie píše: 13. 10. 2015, 5.07

Dobrý den, mám zdravotní potiže s břichem, cokoliv co sním tak je mi z toho špatně a snídaně většinou i vyzvracim.Kvuly tomu často chybim ve škole a bojím se problémů které brzy nastanou. Řekla jsem o tom mámě,ale ta jen pokrčila rameny a ještě po mě začne vždycky křičet,že jestly nebudu chodit do školy tak mě dá do pasťáku, že mi nebude psát furt omluvenky,atd....poradte prosím co mám delat. Když zůstanou doma,protože se bojím že po cestě zkolabuje nebo se pozvracim, tak to radši rodičům ani neříkám. A odtud vznikají problémy ve škole.. :( Už jsem nevěděla co dělat tak jsem se obrátila na vás.

Odpověď: 18. 10. 2015, 8.50

Milá Carri, požádejte o spolupráci s psychologem, bud mamku nebo výchovnou poradkyni ve škole, aby vás tam poslala... neboj se poradkyni požádat o pomoc. (Taky můžeš začít se svým břichem mluvit - ptát se ho, co by od tebe potřebovalo, bud na něj hodná...) Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1