Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Anna píše: 24. 11. 2015, 12.34

Dobrý den,prosím o radu.Pracuji na stejném pracovišti už třicet let.Od února jsem v důchodu,ale pracuji dál na zkrácený úvazek.Je nás na oddělení celkem pět.Dcera jedné mé kolegyně by ráda nastoupila na moje místo,ale ostatní ji nechtějí.Její matce,to pochopitelně z kolegiality neřeknou,ale přesvědčují mě,abych si prodloužila smlouvu na další dva roky.Já bych zůstala ráda,ale matka dotyčné dívky na mě tlačí,abych skončila co nejdříve,že její dcera má psychické potíže a další dva roky už čekat nevydrží,raději si něco udělá.Obě strany mě prosí,ať to té druhé neříkám.Na pracovišti začíná být dusno.Nechci situaci nějak vyhrocovat,ráda bych to vyřešila nějak klidně,ale matka,která bojuje za svou dceru mi připadá naprosto nesoudná,můj další osud ji naprosto nezajímá.Přestože spolu pracujeme dvacet let a byly jsme vždy kamarádky.Děkuji za radu.Anna

Odpověď: 29. 11. 2015, 10.52

Milá Aničko, ufff - napadá mne několik myšlenek k tématu: - personální otázka je zodpovědnost šéfa - mohl by se nějak vyjádřit? - samozřejmě, řešte na prvním místě sebe - chcete zůstat - zůstante... - pořešte vztah na pracovišti s "tou matkou" - nejprve na vnitřní úrovni (můžeme spolu v léčebné relaxaci) a následně vykomunikujte situaci v klidu a otevřeně... Ráda vás potkám a držím palce.

Debimi píše: 24. 11. 2015, 9.27

Ahoj je mi 15 let a chci se zeptat na svého taťku.... Ptám se, protože poslední dobou se chová moc divně (časté změny nálad). Já říkám ,že mám "dva tatínky" jednoho hodného, šťastného a veselého a poté druhého naštvaného a necitelného :/ Nejhorší je, že se nedokáže bavit o normálních věcech baví se jen o práci, když začnu jiné téma chová se jako by bylo strašně nudné a zase začne s prací. Dost se také hádá s mámou ,ale vždycky se s ní zase usmíří... Nikdy nevíme s jakou náladou přijde... Víte podle mě za to taky taky nese vinu jeho matka ona je hrozně hrdá žena, já jsem jí neviděla skoro pět let. Nejvíce jí rozčílilo ,když si táta našel mámu, nedokáže se prostě taťky vzdát.... Co je zvláštní i táta řiká, že má dvě maminky tu z děctví (hodnou) a tu z dospělosti (sobeckou a necitelnou). Táta už byl několikrát v ohrožení života (léčby a operace), toto jaro pro něj bylo nejhorší, podstoupil totiž chemoterapii. To se choval opravdu jako cholerik ,ale to je spojené s tou chemoterapií. Pro všechny to byl veliký šok! Ale přežil to a to je hlavní :) Ale on to nebere tak, že jsme to zvládli my všichni, ale že jen on prošel tím peklem... V prosinci půjde na plastickou operaci a tak se chová stejně jako po chemo... Bojí se.... Táta nechce jít k psychologovi, říká že přece není blázen, ale podle mě potřebuje někoho kdo by mu pomohl v jeho případě to je přece naprosto normální! A tak se chci zeptat co taťkovi je nebo lépe: Jak mu pomoci?! Děkuji za odpověď

Odpověď: 29. 11. 2015, 10.08

Milá D., vím, že je to těžké, jste spolu spojeni mnohým... avšak - budeš se muset naučit, že druhému mužeš nabídnout pomoc, říci mu svůj názor na věc (nejlépe pokud jsi tázána - protože nevyžádaný názor taky není žádoucí), ale každý musí své problémy řešit sám - když on nevidí, že něco potřebuje, je třeba to akceptovat... ty se budeš muset naučit stáhnout do vnitřní neutrality, vytvořit si psychický stav bezpečí.... třeba u mne s léčebnou meditací. Přeji vše dobré.

Angi píše: 23. 11. 2015, 2.17

Dobrý den, jsem zoufalá nevím komu se svěřit a tím že to držím v sobě mi připadá že se problémy jen zhoršují... 6 Let jsem se znala s jedním člověkem který mi byl velmi sympatický a já jemu. Po těch letech se vzájemné sympatie změnily ve vztah. Já se zamilovala byl to okouzlující muž se stejnými názory, koníčky ,vtipný, veselý. Prostě jsme se dali dohromady. Po dvou letech společného života mně požádal o ruku a nedlouho potom, jsme se shodli že když se chceme brát začneme se snažit o rodinu, která byla už déle naším společným snem. Jedinou překážkou byla jeho práce l, pracuje u soukromníka( svého známého, který ho jen využívá) stále dělá nějaké čachry s pracovníma smlouvami ( chvíli je smlouva pak zas ne a tak je to stále dokola) Navíc zaměstnavateli nic neříká zákoník práce ( žádná dovolená - není vhodná doba a když už to musí být tak jedině neplacené volno). Pracovní dobu mají brzy od rána do večera( většinou od 6 do 8 ) denně mimo neděle. Když jsem po dvou měsících otěhotněla, domluvili jsme se že bude potřeba domluvit změny v práci.( volné i soboty a kratší pracovní doba cca do 17:00) vše mi bylo slíbeno že jak se miminko narodí nebude problém tyto změny zavést. V těhotenství najednou veškeré něžnosti z partnerovy strany nějak pomalu mizely a nakonec přestával mít chuť na sex. Vymlouval se na únavu a později na to že nechce ublížit miminku. ( i když mnoho lidí mé těhotenství nepoznalo a mnoho známých prohlašuje že jsem se nijak nezměnila). Říkala jsem si že je velmi milé jak je ohleduplný a až se mimčo narodí bude vše pořádku. Zpravilo se to jen malinko. Dnes je malému skoro rok, před dvěma měsíci jsme se vzali.. Jenže nastal další problém. Peníze které jsem mněla naspořené na svatbu teď už manžel ubíral( tam bylo potřeba na domek na nářadí, tam potřeboval pylu, dveře....a mnoho dalšího) přitom podle mně to až tak nespěchalo. Pořád jsem se snažila na svatbě ubírat, aby ty peníze nechyběly, ale ubývaly další a další. Se slovy do svatby to vrátíme to bude v pohodě. A manžel stále přidával hosty. Dva dny před svatbou jsem se sesypala že to tak dál nejde. Při hádce kterà nastala jsem byla nazvána nevychovaným frackem a hysterkou( jsem o 5 let mladší). A bylo mi řečeno že jestli chci si od šéfa firemní půjčku a donese mi kolik chci klidně i 100000. Že to není problém. Uvěřila jsem.chybělo necelých 10000. Den před svatbou se tvářil že je vše zařízené a že večer jede pro slíbené peníze.Zaměstnavatel mu najednou nebral telefon a na zprávy nereagoval. Nakonec to skončilo tím že jsem celý svatební den přemýšlela jen nad tím aby nebyly dluhy a kde vezmeme chybějící peníze. K tomu se tchýně montovala do chodu dne takže se hodně věcí pokazilo. Nakonec pro nás druhý den musel přijet tchán a naštvaně za nás doplatit co chybělo. ( nedivila jsem se a mrzelo mě jak to dopadlo) S manželem jsme měli před svatbou dohodu ( protože ještě splácí dluhy z minulého vztahu , že když se to splatí žádné další dluhy už nikdy nebudou pokud to nebude životně důležité) a už tu byl dluh. Pak jsem zjistila že nezaplatil ani další dvě věci které mněl na starost. A nakonec přinesl jen polovinu výplaty protože 14 dní dovolené co mněl kolem svatby bylo neplacené volno( i když to hlásil rok dopředu). Navíc mi snížili rodičovský příspěvek takže tento měsíc dlužíme za plyn i elektřinu. Jsem z toho všeho na dně ty dluhy mi dedají ani spát. Když to chci řešit s manželem jen se rozzlobí a ukončí vše slovy „budeme to řešit po výplatě“ já nemám kam jít ani se vypovídat. Dluhy jsou pro mě noční můra. Od mala jsem naučená že na co nemám to si nepořídím. A teď máme dluhy kam se podívám. Jediný cit mi projevuje syn. Manžel se mně nedotýká, nic se mnou neřeší a když ano jen se hádá nebo mlčí a to mně rozčiluje. Příjde mi že ode mě utíká. S prací se nic nezměnilo je tam celé dny, Já jsem furt s malým sama a protože má teď nějaké období že musí být stále se mnou jsem jen s ním. Kamarádky jsem mněla ale podrazily mně když se jim to hodilo. Manžel když příjde domů chce mi pomáhat uklízí dava věci do pračky věší prádlo. ( je to milé že mi chce pomoct ale já to nechci cítím se pak neschopná že to musí dělat za mně) Přítom bych byla radši kdyby si ke mně sednul a povídal co bylo v práci ( když se zeptám řekne „pracovně“). Políbí mně jen když příjde z práce a sex máme maximálně jednou za měsíc ( už sem tak mimo že si to značím do diáře). Vše mně to deptá když chci něco zmněnit nereaguje, nebo se začne hádat a hádky končí slovy“ tak se se mnou rozved když jsem tak blbej“. Ani snahy stylu vše je doma hotové večeře na stole a slova miláčku pojdme si pustit film nejsou k ničemu, končí to tím že se nají a po 15 min. usne na gauči a yačne chrápat. A kdzž ho vybudím ať jde se mnou spát do ložnice, řekne zakouřím si a příjdu ( příjde ya víc jak hodinu až kdzž spím. Moc ho miluju a chtěla bych aby to bylo jak má být a aby to bylo fajn. Jenže už nevím jak to udělat. Moc děkuju za radu Angi

Odpověď: 29. 11. 2015, 9.58

Milá Angi, to, co napíšu bude tvrdé - zvažujte rozvod. a) ekonomický - důvod - rozvést se alespon formálně a narovnat ekonomiku - co je koho, výživné ... tím se aspon nedostanete do situace, že se za pár let "nebudete moci rozvést", protože na vás bude padat půlka dluhů... tuto oblast naprosto věcně zkoumat a srovnat. Proberte to s někým praktickým - info, co jak zařídit ...(můžete mi zatelefonovat). b) citový - ? cítíte se milována a vážena ... ? Bohužel k vytvoření harmonického vztahu nestačí, že miluje jeden. Přeji vše dobré.

Sinadhes píše: 20. 11. 2015, 0.06

Dobrý den je tomu už skoro 3 roky co mne přepadli na benzínce. Ikdyž jsem měla strach šla jsem znovu ten den do práce po přepadení. Ale ke zamčeným jsem se nedokázala otočit zády. Ale proč píšu ten slabej strach se postupně mění v silnější a silnější. Sama ven jdu jen pokud fakt musím jako cesta do práce a zpátky. Ale ze za stávky cestou domů. Jsem nervózní každé šustnutí mě přiměje zrychlit krok. Ale dnes to už bylo moc. Jsem sama doma zamčená. A v koupelně a při hovoru s partnerem se ozve divný zvuk. A já si říkám nic tam není abych dokázala z koupelny odejít do pokoje. Pro jistotu jsem zamkla i bezpečnostní zámek. A přesto cítím strach. Než se mi to na benzínce stalo. Klidně jsem se šla večer sama projít. A nebála jsem se. Dokonce jsem i přes den když jsem sama přestala poslouchtat hudbu. Abych byla ve střehu. Mám pocit,že mi můj strach přerůstá přes hlavu. Co mám udělat abych byla jako dřív.

Odpověď: 29. 11. 2015, 9.47

Milá Sin, doporučuji abreaktivní terapii - je to záležitost na 1-3 setkání (pravděpodobně). Můžete se ke mne objednat. Přeji vše dobré.

Jana píše: 18. 11. 2015, 20.48

Dobrý den, myslela jsem si, že nemám žádný velký problém, ale spoustu lidí už mi doporučovalo psychologa, takže jsem o tom začala přemýšlet a zjistila jsem, že možná několik malých problémů mám - pokusím se to tu nějak shrnout. Je mi 16 let a jsem celkem zaneprázdněná školou, aktivitami navíc ve škole (soutěže) a kroužky. Abych mohla popsat vše, musím začít loňským létem, kdy jsem si (jako tanečnice) všimla, že jsem tlustá. Začala jsem hubnout a ztrácela sílu na školu. V únoru jsem si uvědomila, jak jsem vyčerpaná a velmi rychle jsem přibrala zpět všechno. Pořád mám ale z jídla špatný pocit. Přijde mi, že jím hodně, stydím se jíst před lidmi (v jídelně jím půlku oběda apod.) a pokaždé, když něco sním, mám pocit, že toho bylo zase moc. Už mi ale dost lidí řeklo, že jím hrozně málo, že takhle dlouho nevydržím - podle mě blbost. U každého zrcadla, na které narazím, kontroluji, jestli nemám moc velké břicho, moc špekaté nohy a ruce atd. Na druhou stranu jsem párkrát zažila i stav, kdy jsem se zavřela do pokoje a snědla čtyři čokolády - extrém. Kromě toho jsem perfekcionistka a hrozně citlivá (a prý mám nízké sebevědomí). Nesnesu kritiku. Každá neúspěšná soutěž je pro mě hroznou ranou. Když mi někdo něco vyčítá, hned je mi do breku a to, i když se hádá někdo jiný ve stejné místnosti. Taky mám pocit, že mě nikdo nemá rád, že jsem úplně sama a ostatní mě jen pomlouvají. Velmi zřídka mívám i takové stavy, kdy si chci něco udělat, ale nevím, co. Dříve jsem se mlátila knížkami, ale to už je hodně dlouho. Taky když už se mi něco stane (např. při tělocviku), nikomu to neřeknu a rodině už vůbec, protože mě mají za hypochondra (od té doby, co jsem byla chudokrevná) a já se bojím jim říkat cokoliv. Také už od začátku školního roku problém se spaním - mám toho nějak moc a nezvládám z toho nic, takže mám například dost špatné známky ve škole, nesoustředím se, usínám při hodinách a spím 4 - 5 hodin denně (v noci). Ono je toho tak nějak ještě víc, ale jsou to už jen takové maličkosti. Co byste mi poradili? Mám se sebou něco dělat? Co mám dělat? Děkuji moc za jakékoliv rady

Odpověď: 18. 11. 2015, 22.04

Milá Jani, ano, je toho dost - takových maličkostí - jako nevyrovnaný vztah k sobě/ke svému tělu, potíže se spaním... přetíženost... narušený vztah k jídlu. Doporučuji spolupracovat s psychologem, naučit se ralaxace (např.: https://www.youtube.com/watch?v=lpSv91OAY3s), číst knihy (Miluj svůj život, Miluj své tělo, Osobní síla) Držím palce.

Miloslava píše: 17. 11. 2015, 23.32

Dobrý den, je mi 16 let a poslední dobou trpím strachem. Jsem hodně citlivá všechno mě hned naštve, urazí a tak dále. Když s tím mluvím s rodiči tak se hned rozpláču i když nechci. Začalo tak že před 3 lety jsem se odstěhovala. Nová škola a nový přátele, ale pak jsem byla hodně nemocná, a dlouho jsem nebyla ve škole,nevěděli že mám slabou imunitu a že často chybím. A tak kamarádi si mysleli že jsem ta která zatahuje školu. A vždycky když jsem šla po nemoci do školy tak jsem se bála i učitelka si na mě zasedla kvůli tomu. Ale potom se VŠE srovnalo. A teď chodím na střední školu a začíná to zase. Bojim se zkoušek mam strach ze se mi budou ostatní smát. Ale není to jen o škole mam strach skoro ze všeho. Někdy mám takový nálady že nechodím ven. Přijdu ze školy a jenom ležím a nic nedělám takhle to jde třeba měsíc. Nebaví mě ani žit. Vím je mi teprve 16 let teď můj život začíná, ale takhle to Já cítím. Dříve jsem taková nebyla. Když mám strach poti se mi ruce. Nevím co už mám dělat se svým strachem. Má mamka mi pomáhá jen co to jde, ale myslím že mě moc nechápe. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 18. 11. 2015, 21.20

Milá Mílo, doporučuji aktivní spolupráci s psychologem, možná i antidepresíva od lékaře, číst moudré knihy např. Miluj svůj život, Osobní síla a někdy třeba na seminář Osobního rozvoje... Přeji vše dobré.

Kika píše: 17. 11. 2015, 20.50

Vážená paní psycholožko, jsem ve středím věku, a celý život mám problémy najít si kamarádku. Prostě nějakým způsobem potenciální kamarádky odpuzuji, asi jsem moc energická nebo mluvím moc negativně, já nevím. I když se snažím být vlídná a kamarádská, ve výsledku je to tak, že čím více se snažím, tím je výsledek horší. Nevím, jak z toho ven. Dokonce i ženy, které o mě prohlásili, že jsem hrozně fajn, mě za kamarádku nechtěly. Jinak jsem vdaná, a manžel mi mé kamarádky částečně supluje, ale není to ono. Chtěla bych vědět, co dělám špatně.

Odpověď: 18. 11. 2015, 20.57

Milá Kiky, děkuju za důvěru, ale bohužel vás zklamu. Ptala jste se těch známých? Někdy je to taky o štěstí a náhodě. Ani na kamarádství se nedá tlačit. Třeba by vám mohla pomoci práce s vaším vyšším já? mrkněte třeba na www.lsvj.cz Držím palce.

michael píše: 17. 11. 2015, 16.57

Dobrý den,už jednou jste mi tu poradila,děkuji. Chtěl bych se zeptat na Váš názor:už pár let mám problém v životě, trápí mě trvale deprese už, jen málo kdy mi připadá že má život vůbec smysl. Podnikám a přetvařovat se před zákazníky atd. mi dělá čímdál větší problémy.Mám problém i s pamětí což je asi nejhorší,dokud jsem měl v soukromém životě (doma)klid,manželka mě mé lži "opravovala". Ted bohužel doma nic "normálně"neklape už rok máme rodinnou přítelkyni a "holky"se střídají v tom,která mě naštve víc. Prostě to "neklape",ale nemohu si pomoc a nechat jednu nebo druhou. Vím že je to asi poměrně zmatečné,ale když jsem četl o maniodepresivní psychóze hodně mi to připomíná mé pocity život atd. Myslíte že je na místě navštívit lékaře? Pokud ano mám srach abych nepřišel profesní doklady atd. Ještě jednou děkuji Michael

Odpověď: 18. 11. 2015, 20.45

Milý Michale, návštěva lékaře je patrně na místě. Nevím, jaké máte profesní doklady, ale vězte, že když se nebudete ošetřovat, může to vaši kariéru taky ohrozit. Když budete na sobě pracovat, domnívám se, že Vás to ohrozit nemělo. Doporučuji i pravidelnou spolupráci s psychologem a věnovat se osobnímu rozvoji. Dejte se do toho (můžete se zastavit) (mmj.nevím, co jsme spolu řešili dříve) Držím palce.

Viktor píše: 17. 11. 2015, 11.32

Dobrý deň, chcel by som vedieť, čo sú to za ľudia, ktorí pri pracovnom výkone alebo pri osobnej komunikácii neustále spomínajú svoje chorobné stavy. Nepatrí takáto komunikácia medzi citové vydierania? Ďakujem

Odpověď: 18. 11. 2015, 20.38

Milý Viktore, sice otázce nerozumím asi úplně přesně, ale ano, můžou chtít vyvolat soucit a "cucnout si" energii, manipulovat ...

vera píše: 16. 11. 2015, 12.57

Dobry den.Muj problem se tyka expartneru.Jsem tehotna ve ctvrtem mesici.S manzelem jsme si miminko moc prali.Muj manzel pracuje ve stejne firme jako jeho ex a chodi spolu na obedy.Z legrace jsem se ho zeptala jestli se pochlubil sve ex ,ze bude otcem a on mi odpovedel ze by ji tato zprava ranila,ze je prilis citliva...neverila jsem svym usim ...nevim ,co si mam o tom myslet....

Odpověď: 18. 11. 2015, 20.36

Milá Věro, zkuste si o tom myslet nic. Oč Vám jde? Chová se k Vám manžel nějak špatně a necitlivě? Ze by se to jeho ex nedozvěděla, to si nemyslím... že to nebudou muset vstřebat, to si taky nemyslím... Že váš manžel není sadista, je docela fajn info :).

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1