Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

ŠÁRKA P. píše: 30. 11. 2015, 7.35

DOBRY DEN MÁM PROBLEM Z MATKOU OD PŘITELE NEMÁMJ JI RÁDA DO VŠEHO STRKÁ NOS NEVIM JAK DAL.DĚKIJI

Odpověď: 3. 12. 2015, 9.00

Milá Šárko, zázraky na počkání ;). Pokud se chceš tématem zabývat, budeš muset vynaložit větší úsilí než jeden řádek do online poradny ;). Neláska nebývá příjemná cesta...

Petra píše: 30. 11. 2015, 5.51

Dobrý den syn mi nastoupil na vysokou školu od tě doby nespí nejí ma stěžuje si na nevolnost . Ve škole se zatím nic neděje je na zacatku vůbec si s nim nevím rady . Jak mu pomoci ?

Odpověď: 3. 12. 2015, 8.57

Milá Petro, doporučte synovi spolupráci s psychologem. Může mne navštívit.

Bára píše: 29. 11. 2015, 23.06

Dobrý den, Jmenuji se Bára a potřebuji se svěřit. Tenhle rok studuji prvním rokem střední průmyslovou školu… Tato střední škola je v našem okolí považovaná za prestižní a velmi váženou školu, takže je jasné, že není vůbec jednoduchá… O to tu ale zatím nejde… Začalo to podzimem 2014, kdy jsem podávala přihlášku na uměleckou střední školu. Věděla jsem hned, že tam chci a že prostě budu studovat výtvarnou kulturu, která mě mimochodem vážně baví. Rodiče mě i podpořili… Problém byl v tom, že lidi, kteří tam se mnou byli, se nedali vůbec srovnávat se mnou. Malovali ÚŽASNĚ. Když mě mamka vezla večer domů z talentových zkoušek už jsem věděla, že mě nevezmou… Ovšem naděje umírá poslední a proto mě to velice psychicky vzalo, když mě nevzali… Od té doby jsem přestávala kreslit. Nějak jsem si nevěřila. Měla jsem pocit jako bych zklamala. Všichni mi tak drželi palce. Byla to ta jediná věc, kterou jsem milovala a ona prostě nevyšla. V tu chvíli jsem si to ani neuvědomovala, že prostě žádnou uměleckou školu studovat nebudu. Prostě mi to nedocházelo. Pak ale přišel čas jara a přijímací zkoušky na normální školy se blížili. Dala jsem si přihlášku na jednu soukromou školu Právní, kde by mě bavila psychologie. Bohužel je to škola, která nemá moc dobrý ohlas, jelikož tam chodí lidi(samozřejmě né všichni), které mají špatné známky, ale jelikož platí, tak procházejí až k maturitám… Upřímně jsem na to už kašlala, a řekla jsem si: „No jo, tak tam jdu no… Co se dá dělat. Stejně je to vše už v Prčicích.“ Měla jsem ale možnost si dát přihlášku ještě na jednu školu, jenže já už ani pomalu nevěděla kam a proč. Bylo mi to jedno. Mamka mě přemlouvala, ať zkusím průmyslovku, protože spolupracuje s firmou, kde mamka pracuje. Taťka mě taky přemlouval a říkal, že je to skvělá volba a že obor „Technické lyceum“ je kreativní obor a že teoreticky budu dělat, to co mě baví. Chce, abych po něm převezla řemeslo, jelikož opravuje počítače… Přísahám bohu… Neřešili se mnou školu, furt říkali jak je to na mě… Mně jen chyběla podpora… Nechápali, že sakra nebudu dělat, to co mě baví… A půjdu na něco, co mi je absolutně cizí. Na právní školu mě vzali, ale na průmyslovku ne…. Vzali mě ale na odvolání, tudíš jsem věděla, že budu mít problém. Protože tam budou chytří lidé a já jsem prostě umělecky založenej typ. Nikdy mi nešla matika a nikdy mě nebavilo se učit. NIKDY. Je konec 3. Měsíce školy a já to prostě nezvládám. Propadám ze 4 předmětů a prostě mám pocit, že v té třídě a celkově škole nemám co dělat. Třída plná kluků a tří holek mě má za nehorázně blbou krávu, která nechápe ani podělané dělení zlomků. Co mám dělat proboha? Mám se jim omluvit snad? Omluvit se za to, že nejsem na škole, která by byla jako dělaná pro mě? Že nejsem na své vysněné škole? Že nejsem chytrá jako oni? Že radši kreslím, než počítám? Že radši kreslím portréty než technické výkresy? Že to prostě nezvládám? Jediné dvě řešení, které vidí každý člověk, kterému se svěřím, řekne, že se neučím anebo, že mám přestoupit. Za1) Učím se… Už ano, ale i tak to nestačí. Protože jsem neustále pozadu. Mám pocit, že jsem jediná ze třídy na odvolání. Za2) Přestoupit? Lehko se to řekne… Otázka: Kam? … Kam mám přestoupit? Na uměleckou jsem volala a nemají zájem. Prostě nemají… a kdybych šla na učňák či něco podobného, tak už bych zklamala i sama sebe… Vše se změnilo příchodem na střední. U mě bohužel k horšímu. Nikdy jsem se necítila, tak trapně… , tak poníženě každou hodinu, protože prostě nic nevíte. Nebaví mě ta škola a NIKDY nebude. NIKDY! … Teď mi prosím řekněte, co mám dělat?

Odpověď: 3. 12. 2015, 8.57

Milá Báro, někdy je hodně těžké najít svou cestu k profesi... nevzdej se... podle toho, co píšeš, bych ti doporučila např.: http://www.ogdlysa.cz/index.php?oid=2880979 nebo http://skolamichael.cz/cz - existují i jiné podobné školy... Nevím, jak snadno to domluvíš s rodiči, kdyžtak je požádej o společnou návštěvu u psychologa... Báro, není konec světa to, že půjdeš příští rok do prváku na jiné škole... Co se současnou školou, to proberte doma, u psychologa... Držím palce.

Kája píše: 29. 11. 2015, 1.45

Dobrý den, Je mi 13 let a už nevím co mám dělat, potřebuju radu...asi už od 10 let jsem byla středem šikany mojí nevlastní sestry a okolí, nikdo mě neměl rád,nikdo se se mnou nebavil...pak jsem přestoupila do jiné školy, tehdy jsem byla v 5. třídě kdy jsem si našla opravdové kamarády, později jsme se přestěhovali do toho města kam jsem chodila do školy, šlo to z kopce, nebyla jsem střed šikany, tentokrát si to na mě vybíjela hlavně mamka i táta, tátu jsem vídala málo...začala jsem se poškozovat, nejde říct přesně co se dělo ale na mém životě se to vážně poznamenalo, potkala jsem jednoho kluka, byl o 2 roky starší, když nas máma viděla začala na ulici řvát že jsem ještě pod zákonem a takové věci..jenže já se s ním jenom objímala a dávala pusy a pokud vím to pro mě není nezákoné, mám právo milovat, mojí mamě je 36 a chodí skoro s 50ti letým mužem, není tohle velký věkový rozdíl? Opět jsme se přestěhovali ale chodím furt do té samé školy, už nemůžu chodit ven, bojím se potkat nějakého kluka který je o trochu starší, bojím se milovat.. Muj každý klasický den je že sotva vstanu, nenajím se, jedu do školy autobusem, po škole domů a hned uklízet a učit se a spát,bolí mě se smát ale nemám síly brečet, hned jak přijdu domů začne mě sekýrovat aniž by se zeptala jak se mám, mám se opravdu zle, jsem nevyspalá, zmatená, unavená, všechno mě bolí už i dýchat nemám síly, kdybych nechodila do školy už bych tu dávno nebyla, je to místo kde si můžu odpočinout, učila mě že je třeba si něco rozmyslet než to vyslovim, ona řekla „akorát žereš a děláš bordel"..nemůžu přece být robot na baterky, mám city, jsem jako každý jiný člověk z masa a kostí, mám právo mluvit a říct co si myslím, ven nemůžu jelikož se ptá s kým, kde, co budem dělat a jak dlouho, když řeknu s kamarádem hned řekne že ne a když řeknu s kámoškou tak si myslí že lžu takže taky ne...ona si furt stěžuje že lžu ale když jsem upřímná tak jsem drzá, jsem zmatená... Už spím tak 2 maximálně 4 hodiny denně, už skoro vůbec nejim, poslechu jí a přestanu žrát a dělat bordel, tak jak si to přeje, tohle ani není všechno, je toho mnohem víc ale je těžké popsat co se stalo a jak moc to ve mě vyvolalo smutek a zklamání, rány na rukou se už nehojí ale mizí rychleji jak rány na srdci, byly hodně hluboké až na několik stehů...nepujdu ani na svou vysněnou střední školu protože je moc blízko, musím daleko, jít na intr, dělám to pro sebe, chci přežít... Už mě tu drží jenom tato věta „přece už to nevzdám když jsem došla tak daleko" ale já už padam k zemi, díky mamce mám nižší sebevědomí a více se podceňuju, nejvíc bolí přetvářku kterou musím dělat každý den protože nechci řešit to jak blbě na tom jsem, občas mám ve škole přepady smutku, prostě začnu uprostřed hodiny brečet ale jak jsem řekla, nezvládnu to, když prochází peklem nesmím zastavit ale já mám pocit že je ta cesta nějaká dlouhá..prosím poradtě, je to moje jediná naděje, kdybych se takhle svěřila někomu blízkému tak by to nedopadlo dobře..alespoň mi prosím držte palce ať to dopadne dobře . ..

Odpověď: 29. 11. 2015, 22.07

MIlá Káji, ano, máš právo milovat... hledej a nacházej lásku, dávej ji i sobě... přečti dva dotazy pod tebou... Máš to náročné, je ti o něco méně, přesto můžeš začít se sebou pracovat - malovat své pocity... https://www.youtube.com/watch?v=eFryKCZkNDU a pohledej další Držím palce.

Nancy píše: 27. 11. 2015, 16.49

Dobrý den, ráda bych dostala radu, co bych měla v mém případě dělat. Co si pamatuju, jsem pořád v pesimistické náladě. Neustále se mi honí hlavou sebevražda a to myslím skutečně pořád a už několik let. Už dávno bych se vším skoncovala, ale nemůžu, protože bych ranila rodiče. Fakt, že už se nikdy nemůžou některé věci zlepšit, nepřenesu přes srdce. Vzhledové, psychycké, celá moje osobnost se mi nelíbí a při pohledu na ostatní slečny vypadající tak, jako bych si přála já, mne zabijí. Nenávidím se víc, než bych nenáviděla svého nejhoršího nepřítele. V myšlenkách se zesměšňuji, nemám žádné sebevědomí a projevuje se to i navenek. Jsem neustále napjatá, potí se mi ruce, cítím, jak mi rychle bije srdce a kmitám očima po okolí, jestli se na mě náhodou někdo nedívá a když ano, začnu se nepatrně třást. Snadno se zakoktám a činí mi veliký problém mluvit před třídou. Ano, je mi teprve 17, ale už teď vím, že svůj život ukončím a to dřív, či později. Moje otázka tedy zní, když mi nepomohl psycholog, prášky ani kamarádky, co víc mohu udělat? Abych to tu ještě po určitou dobu vydržela? Děkuji.

Odpověď: 29. 11. 2015, 22.02

Milá Nancy, nevzdávej se a hledej: Nalezni na youtobe https://www.youtube.com/watch?v=lpSv91OAY3s . čti knihy - Osobní síla, Miluj svůj život... a třeba i nějaké osobnostní semináře... https://www.youtube.com/watch?v=TUrhwu0uQQw www.letacek.cz držím palce.

Naty píše: 27. 11. 2015, 16.30

Dobrý den. Chtěla bych se vám svěřit s pár věcmi a doufám že vám nebudu připadat jako blázen. Je mi 16 let a bydlím rodiči a se svou sestrou. Asi bych měla přejít rovnou k věci. Rodiče se odjakživa starali o hodně víc o mojí starší sestru než o mně. Měla vždycky různé problémy (potom i hodně let anorexii) oni se s ní celý dny jenom hádali. To zapříčinilo to,že jsem si připadala jako bych neexistovala. Byla jsem vždycky nekonfliktnía tak podle nich nebylo potřeba se o mně starat-do teď si to myslí. Nikdy jsem nikomu o tomhle všem neřekla-v 7dmi letech jsem to ani moc nevnímala ,ale jak šel čas začala jsem mít taky problémy..někdy to byly prkotiny a někdy dost vážné věci- ale já se jim s ničím nikdy nesvěřovala protože jsem si říkala že to zvládnu sama a nebudu na obtíž. A od té doby mám v sobě něco jako blok. Nedokážu to vysvětlit ale ten mi vždycky říká ,, nesvěřuj se ani své kamarádce. Nikomu. Zvládneš to sama. Oni by se ti za tvé problémy jen smáli.'' Abych to shrnula- všechny své problémy držím v sobě a hodněkrát jsem se i sesypala. Jednou mě viděla sestra brečet- nikdy nebrečím před ostatními- a řekla ať neřvu jak malá. V tom okamžiku se ve mně něco zvrtlo. Od té doby nedokážu brečet před ostatními. Ten hlas mi zase říká že brečet je slabost a já nejsem tak slabá jak si myslí. A pak to přešlo až tak že na mě křičí kvůli hloupostem a já mlčím protože když jsem se kolikrát snažila něco říct na svou obranu a hlas se mi neskutečně třásl a draly se mi do očí slzy. Pak když se vyřvali jsem šla do pokoje a chtělo se mi hrozně brečet. Místo toho abych se vybrečela se po každé hádce řežu. Pak se víc soustředím na tu bolest a je po breku. Nevim co mám dělat . Jen co mě někdo trochu naštve se mi do očí hrnou slzy. Mám problém se sebepoškozováním a nedokážu se nikomu svěřit. Vím že to zní jako kravina ale opravdu to nejde. Nevím jak dál

Odpověď: 29. 11. 2015, 21.54

Milá Naty, je to náročné - pokus se nalézt psychologickou spolupráci - bud sama nebo i s rodiči vyhledejte někoho, s kým budeš spolupracovat. Nalezni na youtobe https://www.youtube.com/watch?v=lpSv91OAY3s . čti knihy - Osobní síla, Miluj svůj život... a třeba i nějaké osobnostní semináře... držím palce.

rovena píše: 27. 11. 2015, 13.45

Dobrý den, potřebovala bych poradit s manželem, je to velkej mamánek a já už nevim co mám dělat, neustále se mamky na všechno ptá, dává na její rady, me skoro nerespektuje když máme něco řešit nejdříve se zepta mamy a pak až mě. Několikrát jsem mu říkala at se rozhodně s kým chce žít a on říkal se mnou, tag jsm myslela že se nezní, jenže tohle se asi už nezmění. Jsem zoufalá a nevím co mám dělat. navíc ted s ním čekám druhý dítě a je to ještě horší než jsem myslela. On i o výchově dětí se radí s mámou dokonce bych řekla že i o vybavení bytu. Nevím co mám dělat.

Odpověď: 29. 11. 2015, 21.46

Milá R, co třeba společně zajít do poradny pro mezilidské vztahy?

Jana píše: 25. 11. 2015, 11.47

Dobrý den, prosím o radu. Manžel má neustále problém s tím, že mám některé věci nastavené tak, že se mají udělat hned. Např. včera si vzal v zásuvce kuchyňské linky lžíci a zásuvku nechal otevřenou. Začala jsem zrovna chystat oběd, tak jsem zásuvku zavřela. Podíval se na mě se slovy, ty to musíš mít zase hned. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem se o pootevřený šuplík už několikrát uhodila (nechávají ho otevřený i děti) a že nechápu, proč, když si někdo vezme ze šuplíku věc, proč ho pak také hned nezavře. Možná si říkáte, co je to za problém, taková maličkost, ale je to jen jedna z věcí, která nám "ničí" vztah. Manžel se diví, proč např. vyžaduji nejen po něm, ale i po dětech, aby, když přijdou domů a zují se, tak si dali boty do botníku. Mé vysvětlení, že když se vrátím a první co mě čeká za dveřmi je hromada bot, o které ve většině případů zakopnu, jim nestačí. Od manžela stále jen slyším, jak chci mít všechno hned. Když jde ale o otevřené dveře do pokoje, kde se topí, tak to problém nemá a dokonce on sám vyžaduje, abychom dveře zavírali hned, jak do pokoje vstoupíme nebo z něho odejdeme. Už nevím, co mám dělat. Jsem z toho zoufalá. Vážně jsem divná, když některé věci vyžaduji mít hned? Je divné po někom chtít, aby když si něco vezme ze skříně, skříň po sobě zavřel, i kdyby si šel za 10 minut zase pro další věc? Děkuji za odpověď. Jana

Odpověď: 29. 11. 2015, 21.45

Milá Jani, to je těžká odpověď... z určitého úhlu pohledu vás chápu... jenže se obávám, že tím se k větší spokojenosti nedoberete.... Jediné, co můžeme změnit, jsme to my sami - postoje, myšlenky, chování... Ve svých rukách máte, jak se budete cítit... Najděte cestu se svými bližními...

Dana píše: 25. 11. 2015, 9.45

Dobrý den, mám problémy a potřebuji už opravdu poradit nebo to skončí tak jak nechci. Týká se to střední školy. Po základce jsem nastoupila na střední zdravotní školu kde mě v prváku docela dost šikanovali. Já prošla do druháku, kde už to bylo o trochu lepší,protože lidi kteří mě šikanovali propadli nebo odešli. Ale o tom už žádná, to už je dlouho a v rámci možností jsem s tím vyrovnaná, nemyslím na to ani mě to nijak zvlášť netrápí. Trápí mě úplně něco jiného. V tom druháku jsem propadla, na opravné zkoušky jsem prostě nešla. Opakovala jsem druhý ročník na stejné škole, ale stalo se to samé, jenže z důvodu, který mě ještě teď po nkolika měsících hodně trápí a nevím jestli to jen tak přestane. Začala jsem žít s mým přítelem, a otěhorněla jsem. Otěhotněla jsem v druhém ročníku střední školy. Říkala jsem si co dělat, ale rozhodli jsme se, že si dítě necháme. Plánovala jsem si svůj život jak si ho udělám v budoucnu s dítětem, ale pak se stalo to, že jsem v třetím měsíci potratila, docela jsem se z toho psychicky zhroutila a můj život začal být zase o něco těžší. S přítele jsme to přešli, ale mě to stejně i tak trápí. Vlastně kvůli tomu jsem opakovala ten druhý ročník po druhé. Ne, že bych to třeba nezvládla, ale daná věc se stala skoro u konce školního roku. A já si už rovnou co jsem se do školy po potratu vrátila zažádala o další opakování. Celé prázdniny jsem se více méně stěhovala k příteli už opravdu nastálo, i svého králíčka jsem si už vzala. V září jsem nastoupila do školy ve městě kde teď s přítelem bydlím, opakuji druhý ročník, ale zase je to prostě na nic. Jednou mě prostě napadlo, že zůstanu doma říkala jsem si že jeden den se nic nestane, ale z jednoho dnu byl najednou jeden měsíc a pár dní. Do školy jsem se pak teda vrátila, když už moje svědomí opravdu hořelo, paní učitelka vzala mé omluvenky a vše omluvila, až jsem se divila. Pak jsem chodila do školy asi týden,a zase to samé. Už chybím opět zase týden. Já opravdu nevím co se sebou dělat. Když si to tak uvědomím mám všechno a jsem šťastná. Mám už milujícího snoubence, který mi slibuje hory doly, A opravdu na něm vidím, že mě miluje a zbožňuje. Mám rodinu, která se ke mě chová hezky a bez rodiny bych si nemohla koupit nic hezkého, protože mi každý měsíc dává mamka nějaké peníze,(protože ještě nepracuji i když žiji s přítelem). Přijde mi to blbé, ale tak si můžu dovolit každý měsíc nějaké to pohlazení po duši, nějkou věc kterou jsem dlouho chtěla, zkrášluji tak náš byt. A přítel se vlatsně stará o placení výdajů - nájem, energie, auto) Mám spoustu času pro sebe, nikdo mě neotravuje. Každý den se těším na přítele až přijde z práce. Možná že mě s ním pojí i věc, která mi hlodá v hlavě - naše miminko. Beru to tak jak to je, ale prostě mě to u srdce bolí. Teď mě nejvíc trápí ta škola, vím že je mojí motivací také to že kdybych ji dodělala mohla bych s přítelem to dítě zase mít. A ne náhodně. Je to vlastně moje jediná motivace. e to vlastně moje jediná motivace. Mě už přijde, že se k nám ti učitelé chovají trochu neuctivě a ne jako k dospělím, mě to vadi, rptože jsem starší. Přijde mi že mě tam nikdo z učitelů nenechá mluvit a cítím se tam divně. Více méně si mě ve škole nikdo nevšímá a to mi vyhovuje vzheldem k tomu, že mám starost ještě s domácností a tak. Já vážně nevím co dělat. Potřebuji do té školy chodit když si to tak vezmu už jsou to jen dva roky, ale mám opravdu pocit že stejně někdy vynechám, ale nesmí to být tak často.

Odpověď: 29. 11. 2015, 21.42

Milá Dani, myslíš, že jsi dospělá? Na mne to ten dojem nedělá. Nezapomeň, že v přítomnosti tvoříš svou budoucnost.

kocka píše: 24. 11. 2015, 19.04

Dobry večer.Chtela bych se zeptat,můj nový přítel mi ve většině veci napodobuje mého bejvaleho.Jsem zoufalá,prosím poradte mi.Dekuji Vám.

Odpověď: 29. 11. 2015, 21.40

Milá Kočko, to se stává, že si lidé vybírají stále stejné typy - důvody jsou různorodé - říká to něco o vás, o nějakém vašem tématu, který potřebujete v sobě řešit.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1