Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Romana píše: 27. 12. 2015, 23.10

Zdravím paní magistro, mám zřejmě nezvyklý problém, ale moc mne trápí. Můj manžel smrká do všeho co vidí. Začalo to smrkáním do prádla odloženého na praní, což by mi nevadilo. Ale stupnuje se to. Za posledních pár měsíců jsem nekolikrát prala záclony a povlečení, protože smrkal do nich. Pokračovalo to tím, že smrkal do kožichu naší kočky a když se vysmrkal do bryndáku naší společné dcery, když ji ráno krmil mne vskutku zasáhlo. Podotýkám že jsem mu nekolikrát říkala že je to nevhodné, nehygienické a odporné, vždy se mi vysmál. Před svatbou to nedělal, jsme svoji dva roky, od narození dcery. Prosím poradtě mi, už nevím jak dál, nechci si připadat jako v domácnosti prasat.

Odpověď: 3. 1. 2016, 20.41

Milá Romanko, Nevím, proč si někdy lidé dokazují svoji osobitost způsobem obtěžující okolí. Mohou to být pozůstatky pubertálního vzdoru. Můžeme spekulovat o nějakém typu psychiatrické poruchy, ale spíše si myslím, že jde o manýr. Jak to ale řešit? Zajímavé by bylo požádat o řešení soud - nedělám si srandu - v zákoně o manželství jsou paragrafy o spolupráci a podpoře a dobrých mravech. Nevím, kolik to stojí, ale zkusit to můžete. Brát to trochu jako recesi a trochu vážně. Zkuste si dát inzerátek zajímavě naformulovaný na právnickou fakultu, třeba nějaký student by se toho ujal. Nebo sama nastudujte a sepište žalobu. Jinak mu můžete navrhnout, že se rozvedete, protože tak to před svatbou nebylo a je to pro vás nepřijatelné. Držím palce.

Markéta píše: 25. 12. 2015, 22.43

Dobrý den, rozhodla jsem se Vám napsat, protože už opravdu nevím co mám dělat. Už od mala jsem velice nespolečenská. Když jsem chodila do školky, nebyl den, který bych ráno neprobrečela, že nechci do školky. Neměla jsem tam kamarády a ostatních dětí jsem se tak trochu bála.. Prostě něco ve mě říkalo ne, nemluv s nimi oni tě stejně nebudou mít rádi. Nastoupila jsem do školy, kde to pokračovalo. Sice jsem si našla kamarádku, ale vadilo mi, že se s ostatními nebavím. Přestala jsem vnímat okolní svět. Na druhém stupni základní školy se to ještě zhoršilo. Celá třída si ze mě dělala srandu, posmívali se mi a dělali mi naschvály. Opravdu už jsem nevěděla, co mám dělat a několikrát jsem přemýšlela nad sebevraždou,ale tím se nic nevyřeší a navíc bych to nedokázala. Pořád jsem si říkala ono je to přejde, třeba přestanou..no a do konce 9.ročníku nepřestali. Říkala jsem si, že je to ve mě. Nástup na střední školu byl o trochu lepší. Ze začátku jsem si říkala, že je to něco úplně jiného a že to bude fajn. Bohužel jsem si vybrala hotelovou školu, kde se musí komunikovat s lidmi, ale strach z toho jsem už překonala. Ve třídě se bavím s pár lidmi a u ostatních se i divím, když na mě promluví, což si nemyslím, že je normální, protože by se měli bavit všichni se všemi, ne? A na moje neštěstí jsem si myslela, že když opustím bydliště a půjdu na internát, tak se to zlepší. Na internátu je to nejhorší. Proč můžu být ve škole úplně normální a komunikativní, ale na internátu nikdo. Na internátu se s nikym nebavím a to ani se svýma dvěma spolubydlícíma. Je mi i nepříjemné jíst před lidmi, což je opravdu nejhorší. Všichni si asi musí myslet, že jsem nenormální a nebo vážně nevím co. Chybí mi sebevědomí. Od mala mám tento problém. Myslím si, že když budu s někým mluvit, tak ho budu jen otravovat a dělat mu starosti a nebo, že se mi vysměje do tváře.Už vážně nevím, jak dál. Bude mi 16 let. Rodiče si myslí, že je všechno v pohodě a že se se všemi bavím a je to super, jenže není. Nechci je zatěžovat svými starostmi, protože svých starostí mají nad hlavu. Vážně mám pocit, že bych potřebovala radu někoho zkušeného, ale nechci chodit za psychologem, který tyto věci řeší a myslím si, že po těch letech už je stejně pozdě. Dokázali by jste mi pomoci? Děkuji.

Odpověď: 27. 12. 2015, 11.52

Milá Markétko, nějak si prosím, sesumírujte následující: "Vážně mám pocit, že bych potřebovala radu někoho zkušeného, ale nechci chodit za psychologem, který tyto věci řeší a myslím si, že po těch letech už je stejně pozdě. Dokázali by jste mi pomoci?" Podle mne by bylo dobré spolupracovat s psychologem pravidelně, vypsat si bod po bodu, co chcete řešit a pracovat na tom. Záleží na to, co pro sebe chcete udělat. Přeji vše dobré.

vánoce píše: 25. 12. 2015, 18.54

je čas vánoc a já se cítím strašně sama nemám ani děti ani žádného přítele.sice mě obklopuje rodina rodiče sourozenci a jejich děti.o to je to vše horší připadám si zbytečná.Život mi utíká mezi prsty a mám pocit že v něm jen přežívám,ale nežiju.Pořád si něco namlouvám.ale jsou to jen milosrdné lži,nechápu proč se mi nic nedaří.I v práci sice dělám vedoucí,ale jen z nouze protože neměli zrovna nikoho jiného.Mám i kamarády,ale nemám v podstatě nikoho.V podstatě se za svoje smutnění stydím vím,že jsou lidé s většími problémy ale jen si potřebuji někomu svěřit. dík

Odpověď: 27. 12. 2015, 11.48

Milá Vánoční, žít samostatně je náročné, vyžaduje to mimořádnou schopnost prožitku vlastní celistvosti. Ohledně zprůchodnění plynutí životních událostí doporučuji pracovat na sobě a pronikat do jemnohmotného informačního pole a pracovat na jeho pročištění. Přeji vše dobré.

newimcopsát píše: 25. 12. 2015, 18.12

dobrý den mám niktofobii ale né tak že jen se setmí tak se bojim ale bojim se spát sama v pokoji když jdou naši spát a já jsem u sebe a nespím začínám se bát.Myslim si že semnou někdo je bojím se už jsem ale velká neměla bych se bát. Začalo to tak že jsem do třídy chodila z jednou holkou a ta furt říkala že mě něco chce zabít že něco ve škole 100 let straší a čeká na kořist. 6 let mi to furt říkala takové strašidelné věci já tomu nevěřila ale po 6letech to je divný pak naštěstí odešla na jinou školu.Děkuji za radu kterou mi dáte PS: omlouvám se za chyby v textu

Odpověď: 27. 12. 2015, 11.43

Milá ?, http://karolinaloskotova.blog.cz/0812/poradim-vam-jak-se-ochranit-pred-demony Taky doporučuji naučit se spojovat s vnitřním srdcem a proudem světla v meditaci. Držím palce.

Kamil píše: 24. 12. 2015, 22.22

Dobrý den Rád bych se zeptal mam přítelkyni a ona si píše z bívalíýýmai partneryama a já se bojim toho že by mi byla nevěrná a nebo že by mě opustila a vrátila se k jednomu znich mam nízké sebevědomí ona mi řiká že mě miluje a tak ale hlavou se mi honí co si snima asi píše a jestli se snima neschází poradte co mam protii tomu udělat abych neměl takové myšlenky

Odpověď: 27. 12. 2015, 11.39

Milý Kamile, v první řadě je třeba, abyste zapracoval na sebelásce a sebúctě - např. na semináři, knihy: MIluj svůj život, Osobní síla. Přeji vše dobré.

Klára píše: 24. 12. 2015, 16.06

Dobrý den. Jmenuji se Klára a je mi patnáct let. Poslední měsíc se mi skoro každou noc zdá noční mura. Je to jako příběh. Vždycky je stejná a po probuzení si vše perfektně pamatuji. Začalo to tak, že mě a ještě jednu dívku, Sáru, vybraly jako vítěze dovolené u moře u blízkého východu. Když se dostaneme na místo, všechno je hezké. Po pár hodinách náš kemp napadne skupina lidí. Před očima nám všechny postřílí a my běžíme lesem pryč. Dostaneme se do tábora těch lidí a oni nás zavřou do cel. Něco po nás chtějí, ale nikdy nerozumím co. Pak mě nechají několik dní bez jídla a když se vrátí, zbijí mě a to velmi brutálně. Pak si pamatuji, jak přede mnou umučí Sáru k smrti. Po dalších pár dnech se mi povede dostat ven z cely a uteču. Vracím se zpátky do toho kempu, ale ten už tam není, nikde nejsou ani těla, nic. Slyším za sebou střelbu. Vím, že musím pryč, tak skočím do moře a plavu k ostrovu. Potopím se pod vodu a když se vynořím, vidím pláž plnou dětí. Vylezu z zé vody a chci utéct, ale nemužu se hýbat. Přede mne se postaví ti lidé se zbraněmi a postřílí všechny děti. Odvedou mě zpátky do té cely, mučí mě, pak mě zabijí. A tam se probudím. Vždy jsem spocená, udýchaná a vyděšená. Většinou tu noc už nespím a celý den jsem mimo. Už jsem docela zoufalá, málo spím a nic nepomáhá. Myslíte, že to má nějaký význam? Má cenu navštívit psychologa? Ještě dodatečně říkám, že v životě nemám žádná traumata, nikdo mi nijak nenadává, ve škole mám dobrý prospěch a ve stresu nejsem. Děkuji za odpověd.

Odpověď: 27. 12. 2015, 11.37

Milá Klári, pravděpodobně se jedná o záznam, který nosíte v psychoenergetickém poli, je vhodné spojit se s člověkem, který bude mít dostatek energie na pročištění tohoto záznamu. Pravděpodobně bychom to zvládli spolu v rámci léčebné meditace. přeji vše dobré.

Rovena píše: 24. 12. 2015, 9.23

Jak udržovat rovnováhu sebelásky a lásky k bližnímu? Většinou tu sklonujeme sebelásku, ale neměli bychom zapomínat na kontext lásky k bližnímu. Jak na to?

Odpověď: 27. 12. 2015, 9.27

Všem čtenářům děkuji za pozornost. Končí Advent, času zklidnění a očisty. Přeji pohodové a radostné svátky a abychom do nového roku vykročili znovuzrození. Připojuji inspiraci: http://www.phoenixonline.cz/temata/221-psychologie-a-vztahy/3268-prakticka-inspirace-pro-transformaci-vaseho-srdce-aneb-adventni-rozjimani.html

Tereza píše: 22. 12. 2015, 15.14

dobrý den, Jmenuji se Tereza a jsem teď momentálně v Sydney, studuji akorát mám úzkosti, depresi a nízké sebevědomí. z práce mě pořád vykazují, jsem zo ufalá. jsem asi pomalá a komunikace také není úplně ok. brečím, jsem přecitlivěla , u zkoušky mě vykazují. nevím co se to děje a proč? Jsem pesimista a hodně lidí mi říká abych zhubla,je mi 30 a vážnější vztah jsem nikdy neměla. Lidé si všímat že nejsem normální, na univerzitě mi profesor říkal ať si věřím i moje fyzioterapeutka mi říkala že mám nízký sebevědomí. Můj vlastní otec alkoholik, bratr mě shazoval a je na praskach má nakou poruchu na hlavě, pridusen při porodu, skončil na psychiatrii, moje mamka jediná mě má ráda, ještě mám nevlastního otce, ten je je takovéj neutrální. Ve škole jsem byla tlustá takže jsempoznámky byly na moji váhu, ale nebylo to tak hrozný. Ještě když mi bylo asi deset mě mlátil bráchu kamarád do břicha, kvůli kolu který si vyměnil s bráchou, tak mě kvůli tomu kolu mlátil do břicha a zvonil u nás na dveře a čekal dokud něotevru, o pár let později nahlásil bombu na naší školu, skončil někde v ústavu. Po tomhle nemám chuť žít, radovat se, nemám sebevědomí, jsem zoufalá, nedaří se mi, brečím, jsem sama smutná. Jsem hotová. nevím jak mám žít. Dekuji

Odpověď: 24. 12. 2015, 9.12

Milá Terezko, bude to chtít systematickou práci na sobě. Knihy, semináře, individuální konzultace.... Knihy např.: Miluj svůj život, Osobní síla ... Dospělé děti alkoholiků Najděte si na netu kurzy sebelásky - myslím, že nějaké jsou online. Naučte se meditaci... Youtobe.... Rodinné konstelace Najděte si, jaká práce na sobě vás bude bavit... I v Austrálii jistě nějaké semináře jsou. Držím palce.

Terka píše: 21. 12. 2015, 19.57

Dobrý den, je mi 26 a jsem s přítelem (27) přes 1,5 roku. Přítel je moc hodný, starostlivý, tolerantní, upřímný a zdá se, že je naprosto ideální (na rozdíl od bývalého, který byl egoistou a manipulátorem). Má rodiče 64 a 67. Největší problém je rodinná dopravní firma. Rodiče nejsou podnikatele, nemají vzdělání a tempo moderní doby. Čím dál, tím dělají více chyb, nejsou schopní samostatně vést firmu, ani ji prodat, nebo něco vymyslet. Po půlroce vztahu ve firmě nastály problémy, přítel přes den řešil administrativu, a přes noc řídil dodávky, spal jak kdy. Viděli jsme se 1x týdně na pár hodin kdy on byl unavený. Takhle to trvalo 6měs. Pak se situace trochu zlepšila, ale problémy nastávají pořád a nikdy nevíme kdy to přijde. Má plnohodnotné volno 1x za 2-3 týdny. Nemůžeme plánovat dopředu koníčky, ani výlety nebo společné bydlení. A nevidím tomu konec. Pokud firmu likvidují, zůstane jim dluh, který neutáhnou. Přítel nebude schopný je uživit. Ještě víc mě trápí, že ve svém věku neví, co bude dělat dál, až firma nebude. Není zvyklý na dlouhodobé plánování. Nemá žádnou představu kromě toho, že nechce dělat v kanclu. Miluje lyžování a že by chtěl žít na horách v zahraničí a dělat instruktora, ale pry je pozdě. Na druhou stranu na tuto zimu si naplánoval několik pracovních a odpočinkových výletů do zahraničí včetně kvalifikačních zkoušek. Začíná se mi zdát, že on nechce přijímat zodpovědnost za budoucnost, že mu vyhovuje takhle žít a jen nadávat. U firmy: neřeší prodej, říká, že když má to nějaké volno, je moc unavený a chce využit čas pro odpočinek. Ve vztahu: nemluví o budoucnosti kromě toho, že hlavně chce být spolu, starat se o mně a že se přizpůsobí, ale že teď nejde nic řešit kvůli firmě. Já už jsem unavená z toho, že v podstatě na normální vztah není čas. Kvůli jeho unavě ho nechci rušit holčičími kecy a problémy a tak často nevyjadřuji své pocity nebo myšlenky. Přitom mám teď také těžké období (práce, škola, koupě bytu), špatné nálady kvůli únavě a potřebuji podporu. Nevím jak si o tom mám promluvit, protože nemůžu ho nutit nechat staré rodiče a nevím jak bych na jeho místě postupovala já. Ale také si chci užívat vztahu a nejen čekat. Přijde mi, že podvědomě mu takový stav vyhovuje, jen nevím. Celkem to ale vypadá, jako situace, kdy on nic nemůže udělat. Jak pochopit zda to je tak nebo ne? Jak se pohnout z "mrtvého bodu"?

Odpověď: 24. 12. 2015, 9.04

Milá Terko, ano, situace působí jako na mrtvém bodě - vy však nemáte klíč k té situaci - to je potřeba, abyste zavnímala... holt budete muset řešit sebe: jestli taky uvíznete na mrtvém bodě nebo odstoupíte... žijte tady a teď - je na vás,jak si dokážete přítomný čas užít, prožít, naplnit... varianty máte různé... Každý jsme zodpovědný za sebe a spoléhat se na něčí podporu je dětinské... partnerství by mělo být převážně o sdílení dvou samostatných bytostí. Vaše psaní informuje o minimálním prostoru i pro sdílení. Držím palce.

Karen píše: 21. 12. 2015, 10.01

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu,jak dál postupovat ve složité životní situaci, se kterou si nevím rady. Je mi 32 let a 7 let jsem žila v zahraničí s cizincem,se kterým mám syna.Vztah se po narození dítěte rozpadnul a já se vrátila zpět domů k matce,která žije sama. Nebýt jí,nevím jak bych zvládla mou situaci sama s malým dítětem a jsem jí za to moc vděčná.Když syn nastoupil do MŠ,já si našla zaměstnání a matka mi velmi pomáhá i nyní s hlídáním a vyzvedáváním ze školky,když já pracuji. Problém nastal,že jsem si po 3 letech našla partnera,kterého moc miluji a chci s ním žít.I syn je s ním štastný a můj partner ho má velmi rád. Moje matka ovšem odmítá mého nového partnera.Vadí jí,říká,že ho nesnáší a úplně ho ignoruje. Několikrát jsem si s ní promlouvala,dává mi za vinu,že si nevážím toho co pro mě dělá,že se k ní chovám hrozně a jsem ta nejhorší dcera.Já se snažím co můžu,chtěla bych mít s matkou krasný a klidný vztah,ale nic není dost dobré. Prosila jsem ji,ať přehodnotí svůj postoj k mému novému partnerovi,protože ho miluji a jsem s ním šŤastná já i můj syn.Nic nepomáhá. Při poslední rozmluvě jsem jí řekla,že se budeme muset odstěhovat,abychom mohli začít žít spolu a ona mi řekla ať jdeme. Potom se urazila,přestala se mnou mluvit a je na mě zlá. Vlastně takhle se chová pořád od doby co mám nový vztah. Můj přítel by s ní chtěl vycházet,chtěl by udělat všechno proto,aby ho moje matka "brala", ale ona je neoblomná. Vůbec nevím,kde se to vní bere. Strašně moc bych si přála,aby nám vztahy fungovaly,ale mám pocit,že matka chce,abych si zvolila buď ji nebo partnera.Mám svou matku velmi ráda a jsem jí neskonale vděčná,za to co pro mě udělala a dělá,ale miluji svého přítele a chci s ním žít a mít šťasnou rodinu. Matka je ovšem proti.Pokud my chceme být spolu,s ní už nemám počítat. Nevím co mám dělat,s partnerem zatím spolu nebydlíme ale v co nejbližší době chceme být spolu.Já zatím zůstávám se synem u matky a denně zažívám strašný stress.už nevím jak dál,není s ní rozumná řeč,pokaždé když mám snahu s ní promluvit,tak to končí stejně....stojí si za svým,urazí se a odejde.Potom se mnou několik dní nemluví,někdy i brečí a říká,co jsem to za dceru,když se k ní takhle chovám a že jí ničím zdraví. Já se opravdu snažím,aby vše fungovalo,ale už nevím jak dál. Mám vůči ní pocit viny,ale vlastně nevím proč,když chci být jen šťastná. Prosím vás moc o radu,jsem na pokraji svých sil a opravdu nevím,jak mám tuto situaci řešit. Velmi děkuji za odpověď. Karen

Odpověď: 24. 12. 2015, 8.50

Milá Karen, chování vaší mamky je vskutku nerozumné, sobecké a nepřející. Budete si muset také stát za svým. Ještě můžete mamce navrhnout, abyste společně zašli do poradny/k psychologovi. Karen, je nyní na vás unést nesouhlas matky - naučit se tento stres rozpustit - můžete zajít na léčebnou meditaci. Držím palce.

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1