Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kity píše: 11. 1. 2016, 9.38

Dobrý den, ráda bych se zeptala. Zaznamenala jsem u sebe některé příznaky vyhýbavé poruchy. Nedokážu se mezi lidmi uvolnit, dost řeším, co si o mně myslí, někdy vyhledávám samotu atd. Chtěla bych s tím začít pracovat, ale nevím pořádně jak. Zkusila jsem knihu Miluj svůj život, která mi dost pomohla, ale chtěla bych zkusit ještě něco jiného. Děkuji

Odpověď: 12. 1. 2016, 13.59

Milá Kity, věřím,že najdete cestu, která vám bude vyhovovat. Můžete se stavit ma konzultaci a můžeme probrat: https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Přeji vše dobré.

ivana píše: 5. 1. 2016, 12.27

chtela bych se zeptat -- v zivote potkavam porad povahove stejne lidi ..kteri me srazeji ovladaji manipuluji ...ne jenom partneri ale i zakaznici partnerky mych deti ... jak se mam k tomu postavit prechazet to s vedomim ze je to mozna nejaka splatka z minueho zivota nebo se tomu postavit ?? dekuju Ivana

Odpověď: 10. 1. 2016, 9.17

Milá Ivi, nechat se manipulovat - to nikoliv :) . Je dobré vědět, co je pro Vás o.k., kde ráda vypomůžete a kde už nemůžete... zkuste o tom v míru na věcné úrovni mluvit, můžete mne využít jako konzultanta či mediátora, a také je možné, že potřebujete aktivovat spojení se svou vnitřní silou - i v tom mohu být nápomocna. Přeji vše dobré.

samo píše: 5. 1. 2016, 11.11

Začal by som úplne od začiatku, po základnej škole som navštevoval 2 roky ukrajinké gymnázium, kde sme sa toho moc neučili, niektore predmety ako matematika, fyzika, dejepis nula bodov. Z týchto dôvodov som prestúpil prakticky na najťažšie gymnázium v meste, zamakal som a so šťastím som zmaturoval na 1,1,2,2 Matematiku som avšak nedohnal. Prijali ma na vysokú školu... študujem na fakulte biomedicínskeho inžinierstva CVUT, odbor biomedicinsky technik, prijimačky boli z fyziky a biologie,tak že super bude fajn to ma bavi. Ale je to práve hlavne matika.. Od začiatku som mal problémy, nemohol som sa do toho dostat, je pravda, že som aj podcenil začiatok. Z čoho som mal dalšie depresie bolo, že ja som veľmi spoločenský človek a bol som jediný sám na izbe z celého internátu, navyše čo som bol prekvapeny som si dho nemohol nájsť partiu. Mesto kde bývam sa volá Kladno, tu je cela fakulta, hnusne mesto, nič tu nie je, akurát čierny prach z továrni. Nepáči sa mi tu :/ Ďalšia vec, torá do toho všetkeho vstupuje je priateľka. Zoznámili sme sa počas leta 2014 v New Yorku cez človeka, u ktorého som pracoval. Ona je Francúzska, stretli sme sa a bola to láska na prvý pohľad, nikto v tej chvíli nejak nemyslel do budúcnosti. Po pár dňoch čo sme tam boli spolu nikto z nás nevedel či sa ešte uvidíme, alebo nie. Nakoniec prišla na Slovensko v januári, a začali sme spolu chodiť na ďiaľku. Nebolo to vždy jednoduché, vídavali sme sa kedy to len šlo a financie dovolili. Trvalo to do 27. decembra, takže ... pekne prázdniny som mal Po roku a pol v priebehu jedného dňa jej preplo, že kvoli vzdialenosti, ale ja ju chapem :/ ona bude mat len teraz 25. januara 18. rokov a ide na vysokú do Strassbourgu, ani neviem či chcem aby to skončilo a aby bola štastna, alebo skusit druhu šancu, ale bude štastnejšia asi bezo mňa, my sa ľúbime ale tá vzdialenost robí svoje. Možno sa stretneme o pár rokov, ked mame byt spolu tak nám život skríži cestu, v čo dúfam. Je to velmi dobre dievča, s dobrým srdcom a porozumením. Nedokážem sa učiť, spať, jest, nič, všetci sa učia na skúšky takže nikto nebude strácať čas so mnou. Takže som teraz stratený teraz vo všetkom, chcem opakovať prvý ročník na vysokej, ísť domov, dať sa dokopy po psychickej aj zdravotnej stránke, dat si doučko z matiky a sa to namakat do dalších príjimačiek a asi by som skusil brno, tam su príjimačky z matiky takže ...uvidime Poraďte mi prosim

Odpověď: 10. 1. 2016, 9.14

Milý Samo, to je na poradu s vyšším já - doporučuji www.lsvj.cz - lze se s nimi dohovořit i po skypu či telefonu. ?Zkusit přestup do Brna, abys nemusel začínat úplne od začátku? Dát se do kupy, by mělo být prioritní, je ale otázka, kudy k tomu cesta... Držím palce.

Evžen píše: 5. 1. 2016, 9.32

Dobrý den, Mám problém. Nejspíš jsem provedl něco nevhodného osobě, na které mi záleží. Problém je, že jsem přes noc zapomněl, že jsem to udělal a nemohu si na to vzpomenout. Chtěl bych se zeptat jaké mohou být příčiny toho, že jsem to mohl takto rychle zapomenout a nevzpomenout si na to ani když mi bylo řečeno, že jsem to udělal. A také bych se chtěl zeptat, jestli neexistuje nějaká metoda, abych si vzpomněl. děkuji za odpověď

Odpověď: 10. 1. 2016, 9.05

Milý Evžo, předpokládám, že v tom není alkohol ani jiné psychotropní látky. Pak je možné, že jste víceméně spal... Jak si na to rozpomenout? Složité... - můžete zkusit regresního terapeuta... (i já s něčím takovým pracuji, ale na rozpomenutí nedám záruku...) Držím palce, at vše v klidu jako dvojce pořešíte...

Erika píše: 5. 1. 2016, 9.26

Dobrý den, Prosím co byste mi poradili, když manžel nedrží při své rodině, tj já a tříměsíční dcera. Jeho rodiče přijeli za vnučkou nakazlive nemocni a on jim vůbec nic neřekl, protože má strach ze by umřeli. Tchýně je psychicky nemocna, má syndrom ze chce byt vždy za oběť. Bohužel už jsem to nevydrzela a tchyni napsala vytykaci ale slušný dopis,ale ta to vůbec nepochopila. Teď to má dohru ze byl manžel a můj otec jimi nakazen a já mám neuataly strach o dceru aby to také nwchytla. Když mluvim o tom s manželem tak situaci zlehcuje. Uvažuji o rozvodu protože je to podle mě zásadní chyba, ale nechci připravit dítě o otce. Děkuji Zoufalá matka

Odpověď: 10. 1. 2016, 9.00

Milá Zoufalko, s tímto přístupem se stejně rozvedete nebo budete neštastná a uděláte neštastný i lidi kolem sebe (to se raději rozvedte rovnou, at okolí ví, na čem je, že je nemáte ráda) Co si myslíte, že máte společného s tchýní...? Postoj soudit, hodnotit, se všemi bojovat, ... bát se... to nic dobrého nevěstí... Je na Vás, co vytvoříte ze sebe, kolem sebe... Buď tichý pozorovatel... Nesuď... Nehodnoť... Neposuzuj... Ale zanech si zdravý rozum. Jen se dívej a buď potichu. Není třeba přesvědčovat ostatní o svém názoru a své pravdě. Vnímat vše srdcem dá člověku mnohem více než tisíce prázdných slov..

Keily píše: 4. 1. 2016, 21.56

Dobrý den, Ráda bych poprosila o radu.Poslední dobou mám stažený žaludek,nemám náladu na lidi,trpím nespavostí,často mě bolí hlava,cítím se v úzkosti,vypadávají mi vlasy..Mám před maturitní zkouškou,která mi nejspíš přináší strach ale nemyslím si,že tak velký aby se mi dělo tohle.Psala jsem si o tom s kamarádem ale místo aby se mi ulevilo,když jsem se mu o tom svěřila a on se mě snažil pozitivně naladit,ba naopak ještě víc jsem měla zkaženou náladu.Jinak v rodině a okolí se nic nestalo,je vše v normálu..Myslíte,že bych měla navštívit psychologa?Děkuji

Odpověď: 10. 1. 2016, 8.55

Milá Keilo, určitě se hodí práce na sobě... Doporučuji www.rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Někdy je třeba pátrat velmi intuitivně, co s čím souvisí.... a jak to pročistit.

Radim píše: 4. 1. 2016, 18.17

Dobrý den, potřeboval bych pomoc či radu týkající se toho "kam směřovat dál" a najít nějakou motivaci, protože poslední dobou (spíše už od základní školy cca 8. ročníku ji moc nemám a to zasahuje do věcí, které dělám). Jsem student gymnázia a za rok a něco budu maturovat, ale pořád se ve mně mísí několik věcí. Jsem docela zmatený z toho, čím bych chtěl být, plány těch by bylo hodně (chtěl bych cestovat, umět jazyky a dělat práci s nějakým "nábojem", hlavně mít nějakou vysokou školu), ale rozhodnutí se ne a ne dostavit. Dělal jsem si již mnoho "testů" a podobných věcí, které by mi měly pomoci s tím, čím bych chtěl být, ale ukazují jen to, co už dávno vím "tedy něco mezi". Myslím tím to, že jsem nerozhodný a můžu být "čím chci". Což mě docela zmáhá a nevím, co dál... Do toho nahrává docela trapná až smutná věc. Příchodem na gymnázium jsem doufal, že to bude něco lepšího, naučím se a učení mě zase bude bavit (na základní škole jsem to učení měl docela rád a bavilo mě a mohu říct, že zjišťování nových věcí a skutečností je pro mě skoro "hobby"), ale opak se stal pravdou, podle toho, co se učíme to vypadá na opakování zš s nějakým "prohloubením", ale to mi nepřijde zajímavé a přestávám se učit. Tudíž to přešlo do starých kolejí, na zš mě i učitelé tlačili na gymnázium už od páté třídy, protože dřív to nešlo. Rodiče byli opačného názoru, chtěli, ať si užiji dětství. Tato myšlenka byla z jednoho pohledu skvělá, ale poslední dobou mi dochází, že nebyla správná. Čím jsem byl starší, tím více mě škola přestávala bavit, nedělali jsme nic zajímavého a vždy jsme čekali na "pomalejší žáky", což bylo na škodu. Chodíval jsem na olympiády a podobné akce, docela se mi dařilo, krajská kola i republiková, jen mi to nestačilo, chtěl jsem více, četl jsem, zkoušel nové věci a byl jsem daleko před ostatními, ale neviděl jsem žádné výsledky, tak to ve mně začalo požírat moji důvěru v sebe sama a v to, že něčím budu. Předchozí dva odstavce byly pro nastínění situace, která se se mnou táhne už delší dobu a jsem z ní zoufalý, zkoušel jsem mnoho věcí, ale nemůžu se dostat k tomu, že budu studovat a začne mě bavit, jak škola, tak poslední dobou i život... S tím životem to mám trochu složitější, vždy jsem byl aktivní sportovec, hrál jsem profesionálně a dařilo se mi (florbal, fotbal, běh, poslední dobou i posilování a částečně kulturistika), jenže se stala nárazová věc, nejspíše se to na mně vše podepsalo a začalo to bolestmi na hrudi, díky kterým jsem byl poslán na kardiologii a tam mi zjistili vysokou hypertenzi, kterou léčili léky, které mi tlak srazily až na kritické minimum. Byl mi zakázán sport nebo jeho provozování na nějaké lepší úrovni. Předtím jsem na tom byl skvěle a byl jsem rád za to, jak se mi daří, ale teď si připadám jako životní troska a přestal jsem mít víru v to, že se to zlepší, přešla mě chuť na vše, co mě bavilo, třeba i před měsícem (před měsícem jsem začal mít tuto krizi). Když jsem přišel o své koníčky, hledal jsem další jenže bez úspěchu, což mě ničí a nevím, jak dál. Myslím si, že tato fáze, co zažívám je způsobená i tím, že jsem zmatený z mé budoucnosti. Další věc týkající se školy jsou moji rodiče, hlavně moje matka, docela často mi říká, že budu muset studovat ještě nějakých X let a to mě už pomalu rozežírá zevnitř, protože to vím a nepotřebuji to opakovat pořád. Rodiče chtěli, ať jdu na nějakou průmyslovou školu, protože to budu mít jistotu práce a ne jako na gymnáziu, protože to když udělám, tak nemám nic. A snad poslední věc, co mi je na škodu je nějaké sebeprosazení. Ať dělám co dělám, tak se bojím nějak prosadit, i když tomu tak dříve nebylo, spíše to bylo naopak. PS: Vím, že tento článek není nějaký seskupený, ale nevěděl jsem, jak to jinak sepsat, protože poslední dobou je toho na mě moc a nevím, jak a co dělat dál.

Odpověď: 10. 1. 2016, 8.28

Milý Radime, jsi aktivní a zvídavý mladík. A to je fajn. Ve zdravém těle, zdravý duch a přidám ještě jedno úsloví: Pohyb je život - a ještě jedno - tělo je čtecím displejem duše. Proto bych začala řešením toho. Doporučuji v té souvislosti www.kvantovacesta.cz . Trochu mne překvapuje, že když ti nestačili info ve škole, že jsi sám nevyhledal to, co by tě zajímalo. Ve vyhledávání informací, v rozvoji sebe sama to je vždy na nás samých. Tvoříme sebe sama na všech úrovních. Dobré je vědět, že at se rozhodnu jak se rozhodnu, je mé rozhodnutí v pořádku. Ohledně výběru profesní kariéry je dobré vnímat svou vnitřní touhu ve spojení se svou osobní silou. Díky tomu pak víme, že jsme přesně tam, kde být "máme". Co chceš o životě a světě vědět, jak ho chceš tvořit? Můžeš si přečíst pracovní knihu Osobní síla. Držím palce.

Tom, 24 píše: 4. 1. 2016, 14.09

Dobrý den, Jsem v koncích, vůbec nevím jak situaci řešit. V minulosti mě poznamenal pobyt na internátu na střední. Zamiloval jsem se tam tehdy jako 16letej do slečny ale spolubydlící "lidé" jí ode mě spolehlivě odpudili díky takovým hnusným naschválům a dalším nařážkám, aby si o mě myslela svoje. Byl jsem v té době nesmělý, neuměl jsem mluvit s druhým pohlavým a tak jsem jí ani mnoho těch naschválů vysvětlit, byly zkrátka mnohdy velmi dobře promyšlené. Častokrát to pak po vysvětlení vypadalo ještě hůře... Navíc ten konstantní stres a nedostatek soukromí. Straně mě z toho opravdu fyzicky bolelo u srdce, vše mě přestalo bavit. Zhoršil se mi prospěch a nemohl jsem se ani soustředit a hlavně jsem měl dojem, že další selhání ve vztahu již nepřežili. Rozhodl jsem se proto na hledání partnera vykašlat. Být sám. Další odmítnutí bych nepřežil. O několik let později přišla do našeho oddělení v práci jedna holka na praxi. Bylo na ní ale taky neco zvláštního. Jedou jsem si s ní popovídal a hned mě zaujala. Na svůj věk (22)je ohromě mentálně vyspělá. Inteligentní, milá a naprosto překrásná. Potkaj jsem nepopsatelně vyjímečnou slečnu! Po několika rozhovorech jsem se navzdory svého strachu, znovu zamiloval. A opravdu pekelně! V tu dobu jsem prožíval to úplně nejlepší období mého života. Všechna ta temná prokrastinační nálada nechuti a nic nedělání byla tu a tam. Za 6let trápení jsem měl nyní tolik energie až jsem nechápal. Pořád jsem na ní myslel. Moc jsem se ale bál jí to říci i když se ke mě chovala opravdu moc hezky. Lépe než kdokoliv jiný. Měl jsem za to, že jsou ty city vzájemné (i když se v průběhu praxe zmínila že vztah nehledá). Jeden den jsem se přemohl a řekl jsem jí o mých citech a málem jsem se složil. Odmítla mě se slovy: "promiň ale NE. Je to lepší takhle než když ti to řeknu potom (asi myslela už po nějaké době ve vztahu)". Vše se mi v tu chvíli rozpadlo pod rukama. Pamatuji si na dost výraznou hořkost v ústech a pocit, že se doslova rozteču. Byl jsem snad pár dní permanentně panický záchvat. Panink z toho, že jsem znovu selhal, že přijdou zpět ty stavy a že mi proteče tak nepopsatelně báječná slečna mezi rukama a já zůstanu ve výsledku ještě více rozervaný než kdy dříve. Ty stavy se vrátily a ještě v mnohem větší síle. Nic mě nebaví a když se přemohu, nedokáži to dělat déle než 5-10 minut, zanedbávám práci dokonce i hygienu. Napsal jsem jí emaily ale už to nechtěla řešit. Dokonce jsem ji i navštívil ale byl jsem tak na šrot, že jsem se u ní málem složil. Snažil jsem se jí alespoň donést nějaké dárky. Taky bez velkého efektu. Poté se do toho vložil její táta a pohrozil mi policií pokud jí nedám pokoj. (ano dalo by se to co jsem dělal brát i jako stalking) Jednou, po tom pohrození jsem jí přinesl sluchátka k notebooku a její táta je odnesl ke mě do práce a před šéfem mě tam celkem slušně zostudil. Taže si o mě i šéf nyní asi myslí svoje... Byl jsem tak v troskách, že jsem se pokusil o sebevraždu obješením ale podělal jsem to a skončil na psychiatrii(kupovidu jsem to "okecal" a nezkončilo to hospitalizací). Tam mi předepsali antidepresiva který jsem po 5 dnech vysadit protože jsem měl pocit, že mi z nich pukne srdce z pálení. (podobný pocit jako pálení žáhy) Další návštěvu mě zapsal k psychoterapeutce ale tam mi zatím vůbec nepomohli. Nemyslím že vůbec mohou. Stavy se zhoršují a znovu mam chutě se na vše vysrat a jediným důvodem, proč tu jsem beru ve víře, že ty dárky u ní vzbudí nějaký chtíč a dá mi tak šanci. /dělal bych pro ní COKOLIV! Poslední dárky jsem přinesl na silvestra protože nestihli dojít na štědrý den. Tam se to "rozseklo". Po půl roce jsme mluvili asi hodinu a zjistil jsem, že ke mě prý nikdy neměla zádné city. Měl jsem poté pocit, že domů již nedojdu. Šel jsem domu asi 4 hodiny "zombie" chůzí a jak jsem viděl všechny jak oslavý na nový rok, něco ve mě opravdu umřelo. Teď je 4.1 a opravdu nevím, jestli přežiji do 12.1 kdy mam další "sezení" s terapeutem. Bojím se, že se z toho už nevyhrabu. Bojím se, že mi už nikdo není schopen pomoci. Mam pocit, že jsem zkrátka úplně nevratně poškozenej a i kdybych měl sílu se přez to všechno co se stalo nějak přenést, nikdy už tuplem nebudu schopen mít normální vztah. Co mám sakra po tom všem dělat?!

Odpověď: 10. 1. 2016, 8.52

Milý Tome, i když to zní neuvěřitelně, věz, že pro jedno kvítí slunce nesvítí... Je potřeba uvědomit si vlastní integritu, oddělenost... když někoho milujeme, musíme mu přát, co potřebuje... když chce život bez nás, i to je třeba akceptovat. To vede k tomu, aby člověk byl schopen žít samostatný život na všech úrovních - postarat se o sebe na úrovni fyzické, ekonomické i duševní. Být schopen žít v klidu a pohodě i sám a rozvíjet kamarádské vztahy, popřípadě dobrovolnické. POhledej na youtobe - léčba zlomeného srdce - můžeš přijít i na léčebnou meditaci ke mne... Potřebuješ prožít, že i samostatý jsi celistvý... je třeba milovat toho kluka, kterého vidíš v zrcadle. Měj se krásně :) a sám si nařid, že ty se o toho kluka postaráš, že ho neopustíš... Budu se na tebe těšit.

Smutná píše: 4. 1. 2016, 11.52

Dobrý den,potřebuji poradit rozešel se semnou přítel kterého mám stále ráda.Bylo to kvůli odkazu který jsem napsala na facebook který zněl(rok pěně nezačal to že někteří lidé využívají a lžou mi jsem si zvykla ale když do toho tahají už i dceru to mi vadí)ale neplatil na něj on se naštval.Snažila jsem se mu to vysvětlit ale marně.napsal mi dost ošklivé věci a já bohu žel také a ted mě to moc trápí chtěla bych se za své chování omluvit ale nevím jak.Moc mi na něm záleží aby si o mně nemyslel nic špatného vím že se k sobě už nevrátíme ale nechci to takhle zkončit.

Odpověď: 9. 1. 2016, 8.56

Milá Smuténko, je to již skoro týden, co jste mi psala tento dotaz - věřím, že jste se nějak posunuli... Vezměme to jako inspiraci i pro ostatní: Slova mají obsah a sílu - zacházejme s nimi tedy jako s křehkým zbožím, slovo může hojit a může zranit... zpět ho nevezmeme, omluva neco uhladí, ale... jizva zůstane jako když vytáhnete hřebík ze dřeva... A tak se přimlouvám, važme slova a říkejme pouze to, co myslíme vážně, za čím si stojíme - včt. slibů... Zároveň se přimlouvám, uložme si všichni do hlavy, že nechceme užívat slova ke zraňování druhého a to ani tehdy, když se sami cítíme raněni. Že slova chceme užívat pouze k tomu, abychom udělali hezky, sdělili informaci, pousouvali situaci k řešení... A ještě jedno doporučení - nedělejte výkřiky do tmy na FB (co jste tím sledovala?), nesdílejte intimitu, neřešte vztahy ani jiné věci po sms (https://rovena.info/pravidla-komunikace-modernimi-technologiemi.html )... Milá Smuténko, omluvit se můžeš slovy - můžeš napsat, že tě nedorozumění mrzí, že mu děkuješ za to hezké, co jste prožili a že si ho vážíte pro to a to. Přiznávám, že nerozumím tomu, proč se kvůli takovému nedorozumění rozcházíte - asi v tom je ještě něco jiného... Držím palce.

tinka píše: 4. 1. 2016, 11.48

Dobrý deň Problém ktorý by som si sama sebe vytkla je, že niekedy som submisívna a veľmi mi znepríjemňuje aj život. Bojím sa pred vysokopostaveným človekom vyjadriť názor to čo si myslím. Bojím sa čo mi povie, že ma urazí, že bude na mňa arogantný a tak. Toto už tak vnímam s detstva. Ja som mala tvrdšiu východu. To bolo v tom, že niečo som nechcela urobiť a otec mi vrazil facku. Za každú neposlušnosť prišla facka alebo bitka. A keď som vyjadrila svoj názor tak, povedal, že s kým som husi pásla a jednu mi vrazil. Byť ticho, byť poslušná, a neotvárať si ústa kým nepríde povel. Čo kedy a ako. Dosť čudná forma výchovy. A keď som šla von tak boli presne stanovené hodiny a keď som prišla o hodinu neskôr tak prišiel výsluch a facka. Sebavedomie? To neviem neriešila som to. Len som mala pocity, že som nikto. A koľko krát už o malička som videla ako otec mláti matku. Alebo jej len tak vylepí facku. A jedni chalani ma mlátili a fackovali a druhí ma ochraňovali a mali radi. Takže v tom som bola vyrovnaná. Nehádžem všetkých mužov do jedného mecha. Potom, keď som bola ôsmačka bitie prešlo ale prichádzali slovné urážky a ponižovania. Keď som sa chcela rozhodovať a ja som si vybrala školy to nebolo pre nikoho podstatné. Ako keď neveste vyberajú ženicha a ona na to nemá právo k tomu niečo povedať, len ,že je sympatický ním. A to isté bolo aj so školou. Chodila som tam s nechuťou ale zvykla som si. Nemala som právo sa rozhodovať. Tak neviem sa do tejto doby rozhodovať. Ale sa rozhodujem rýchlo a nesprávne. Pred mužmi som vždy mala rešpekt. Neviem to bolo ale v sebe som dusila agresivitu, niekoho zbiť. Niekoho ovládať a robiť si z neho fackovacieho panáka. A vyústilo to do psycnických problémov. A mala som aj pocity bezmocnosti a utrápenosti. Do toho sa pridalo to, že som sa mala rada a príliš. A kto ma urazil tak toho som zbila. Ale na samovraždu som nemyslela. To mi ani neprichádzalo na um. Bola som ako zranené zviera ktoré nemá podporu a ochranu a každí ho prenásleduje a keď je chytené tak je bité a strašne moc ponižované. Túžila som tým ľudí zabiť. A hlavne tých čo mi robili zo života peklo. Skoro som mňa urobili psychopata a vraha. Ale mám aj jemnú stránku. V mysli zabiť a povedať je iné ako vykonať. To mi verte. Nie som nejaký maniak. Bojím sa proste toho, že s niekým sa rozprávam, ale je to cudzí človek je mi sympatický a ja neviem či je agresívny alebo mierny. Rozprávame sa a zrazu poviem niečo čo ho poníži a ten človek mi môže vraziť facku či ma ponížiť. Vrátiť mi to späť. Ale práve preto ustupujem. Nemám rada konflikty. Prišlo ráz aj k danej situácii, že prišlo k výmene názorov. Ja som si stála za svojim názorom a druhá strana na svojom názore. Vtedy človek začne inklinovať aj k násilnosti. Ale ja som sa stiahla a to isté urobila proti strana. Ale onedlho na to sme urobili kompromis a vydiskutovali sme si to navzájom. Bolo to veľmi inteligentné. Neviem som síce aj submisívna ale prichádzajú aj príznaky miernej dominancie. Nie som agresívna ale príliš moc citlivá. Keď nemám argumenty tak som ticho. Ale chcela by som veľmi dobre vedieť argumentovať. Neviem čo mi dala tá tvrdá výchova? To, že sa na svet nepozerám tak ako druhí ľudia.to znamená, že ženy v dnešnej dobe sú dominantné typy, čo ja nie som. Muž musí byť dominantný a viesť rodinu, byť hlava a živiteľ rodiny. Byť tým čo drží rodinu pohromade. Ale bez násilia a ponižovania. U nás to bolo ako rodina araba. Manžel mlátil manželku a aj deti skôr dcéry ako synov. Na dcéry sa pozeral ako na nič podstatné a nezaujímavé čo nevie dať životu. U nás to tak bolo. Som aj komunikatívny typ ale aj tichý tip. Lebo horlivo o niečom hovoriť a hádať a presvedčovať mi nerobí ani na dobre na zdraví. Síce som trochu prchká a tvrdohlavá , ale nerozhodná a neistá v tom čo hovorím a robím . Povedzte mi ľudia čo si o tom myslíte? Ako sa mám zmeniť? Čo mám robiť? ja viem, sme takí ako sme boli vychovávaní a akých sme mali rodičov. Nechcem aby ste ma tu súdili, lebo ma nepoznáte. Ale chcela by som váš názor a pohľad na túto vec. Možno, že aj vy ste mali takú výchovu ako ja a viete mi aj vy napísať vaše skúsenosti a vás postoj k životu. Pridať odpoveď

Odpověď: 9. 1. 2016, 8.20

Milá Severk - Tinko, http://www.zdravie.sk/forum/2226115/strach-s-konfliktov-a-podriadenost. Nedala jste si ani tolik práce, abyste text přizpůsobila této poradně. Chápu, že v sobě nosíte bolest... Doporučuji knihy: Moc přítomého okamžiku (pracovní kniha), Miluj svůj život, Osobní síla. Pohledejte a dovolte si prožívat sílu Korektivní zkušenosti. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1