Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Veronika píše: 18. 1. 2016, 11.37

Dobrý den, v poslední době zažívám opravdu špatné období. Jsem ze sebe neskutečně moc zklamaná, nezvládám školu, nezvládám normálně žít.. Je mi teprve 20 let, ale pořád přemýšlím nad tím, co bude dál.. To, co studuji mě nebaví, ale rodiče chtěji, abych dostudovala, protože je to prestižní škola. Já se ale trápím. Nebaví mě to, nežiju žádný život... Ráno se ani nechci probudit a není dne kdy bych neproberečela aspoň hodinu. Nechci nikoho zklamat a tak se snažím ale v duchu cítím že to už dále takto nezvládnu. Chtěla bych změnu, ale bojím se jí.

Odpověď: 21. 1. 2016, 8.40

Milá Verunko, zkuste navázat vztah sama se sebou - být si opatrovatelkou i láskyplnou rádkyní. Dopřejte si knihu Osobní síl a taky třeba Miluj svůj život. Je důležité, abyste vůči sobě zaujala konstruktivní postoj a myšlenky. Důležité je, abyste nezklamala sama sebe a nikde není řečeno, že máte žít přání druhých... Vzít sílu a odpovědnost za svůj život a jít žít podle sebe. Držím k tomu palce.

Adam píše: 13. 1. 2016, 21.51

Ahoj, mám problém s kamarádem. Hodně jsem se na něj upnul. Nejsem na kluky, ale mám potřebu myslet pořád jen na něj, co dělá, s kým je.. Nedokážu se soustředit pořádně na nic jiného, vznikají tím mezi námi docela hádky. Bývali jsme dobří přátelé, ale už nám to oběma leze na nervy. Někde uvnitř žárlím i na to, když je s někým jiným, holkou nebo klukem. Mám vždy hned pocit, že ho ztratím. Dělá mi to docela velké problémy v běžném životě, občas jsem z toho hodně špatný. Zkoušel jsem se zabrat do jiných věcí, ale vždycky sklouznu zpět. Díky za radu.

Odpověď: 15. 1. 2016, 10.35

Milý Adame, je třeba naučit se sám sebe ovládat a vědět, že kamarád je svobodný a má právo být s kým se rozhodne. Kamarád kamarádovi přeje vše, co potřebuje... Je třeba, aby jsi se popral se svou žárlivostí, se svou touhou vlastnit, se svým strachem z opuštění. Klidně si tu přečti něco o žárlivosti https://rovena.info/clanky-o-zarlivosti.html . Taky bych nechtěla kamaráda, co mi bude vyčítat... Přeji vše dobré.

david píše: 13. 1. 2016, 15.36

Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o radu. Přibližně před 10 lety jsem onemocněl depresí. Díky léčbě se cítím vcelku dobře, i když některé věci resp. prožívání skutečnosti už asi nikdy nebude takové, jako když jsem byl zdráv. Problém je, že od doby, kdy u mě nemoc propukla, se mé vědomí jaksi obrátilo do sebe. Jako bych se neustále zabýval svou psychikou a pozoroval se. Pořad se sleduji, jak se cítím, jaký mám z věcí prožitek, když spím se ženou, nesoustředím se na ní, ale pozoruji sám sebe, zda cítím nějaké sexuální vzrušení apod. Vlastně se pořád kontroluji, jaké jsou mé reakce a čím víc se kontroluji, tím méně se tyto reakce dostavují. Připadám si jak pokusný králík sama sebe a vadí mi to. Dříve, než jsem onemocněl, jsem nad sebou vůbec nepřemýšlel a věci jsem přijímal svým vědomím automaticky tak, jak přicházely. Ale nyní? Podívám se na přítelkyni a hlava se okamžitě začne pozorovat a ptá se, máš ji rád? Když v tu chvíli zrovna lásku necítím, snaží se pocit lásky navodit uměle, abych se před přítelkyní necítil blbě. To samé mám i s ostatními, i u rodičů nebo u kamarádů se má hlava neustále dokola zabývá tím, zda je mám rád, co k nim cítím apod. Jsem otrokem své vlastní do sebe otočené mysli. Dokonce i při provozování svých koníčků se mě hlava furt ptá, zda mě to baví a zda to má smysl, když v tu chvíli pocítím, že ne, vede to někdy k tomu, že záliby zanechám. Domnívám se, že tím, jak mi deprese zpočátku vzala některé krásné prožitky a navodila mi jakousi emocionální oploštělost a též horší sexuální prožívání, tak se pořád dokola kontroluji, zda se to „normální prožívání“ třeba zase nevrací. Toto u mě přetrvává bohužel i po zlepšení mého stavu, protože jak jsem uvedl shora, stále to není i přes velké zlepšení úplně ono. Je to takový bludný začarovaný kruh. Spousta mých kamarádů, ale i rodiče mi říkají, že se pořád hrabu jen sám v sobě. Ale jak to zastavit? Jak to udělat, aby se mé oči opět obrátily z mého nitra a začaly se dívat na život tak, jak mají? Chtěl bych opět prožívat skutečnost ihned automaticky emocionálně, bez přemýšlení a pozorování sama sebe. Děkuji za každou radu David

Odpověď: 15. 1. 2016, 10.29

Milý Davide, začněte třeba dělat výcvik v automatické kresbě apod. Nebo si najděte jiné osobnostně rozvojové záležitosti, které vás budou bavit.

lenka píše: 13. 1. 2016, 9.39

Dobrý den, Mám takový dotaz. Je mi 28 let. Seznámila jsem se mužem 35 let přes internetovou seznamku. Problém je v tom, že muž se kterým jsem se seznámila neměl v 35 letech žádnou holku. Je moc fajn akorát je nemluvný a nemá sebevědomí, protože ho v dětství šikanovali a ještě má snížené sebevědomí kvůli neuspěchu u žen. Každej mě před vztahem s ním varuje. Co si o tom myslíte? Já měla jen jeden vztah a ten trval 8 let. děkuji Lenka

Odpověď: 15. 1. 2016, 8.23

MIlá Lenko, ani toto rozhodnutí za tebe neudělám, ty se ptej sama sebe, zda je ti s ním dobře, zda ti může nabídnout ve vztahu, co potřebuješ a jestli mu ty můžeš nabídnout pochopení, podporu a lásku... Držím palce.

Ester píše: 12. 1. 2016, 17.51

Dobrý den, dcerka (4,5let) chodí druhým rokem do školky. Ve školce nekomunikuje s učitelkou ani s dětmi, skoro se nepřidává do her, nejí. Doma mluví bez problému (celě věty, básníčky, zpívá, r,ř krásně,angličtinu co se učí ve školce,..), jezdí na kole, bruslí,sní, hraje si s dětmi vše jako normalní dítě. Jak jí s tím můžu pomoci? :-( Domlouvání, sliby,... nic nezabírá :-( Předem děkuji za radu, Ester

Odpověď: 15. 1. 2016, 8.15

MIlá Ester, nechala bych tomu pozvolný vývoj... maximálně zajděte na kineziologii. Přeji vše dobré.

Libor píše: 12. 1. 2016, 16.28

Ahoj, je mi takřka třicet, mé přítelkyni o něco méně a řešíme problém ohledně našeho dlouholetého vztahu. S přítelkyní se známe od ZŠ, chodit jsme spolu začali hned po střední, co jsme začali chodit do práce, jsme spolu cca 8 let. Bydlíme v domě po rodičích, kam společně investujeme, máme psa, auto, jen drobné úvěry, dobrá zaměstnání, každý rok u moře i v zahraničích na horách. Náš vztah klape celou dobu výborně, až na malé hádky, které řeší občas každý pár, vše je v pořádku - ať už po finanční stránce, sexuální, atd. Máme několik spolehlivých přátel, v práci nejsme zase tak dlouho, vidíme se poměrně často, ale začalo nám nyní něco docházet ... A to sice to, že je nám spolu sice velmi dobře, ale jsme nevybouření z mládí, náš vztah trvá dlouho, nezažili jsme ani jeden nějakou větší zápletku, kde bychom se sblížili s někým jiným a tak si oba začínáme myslet, že nám život utíká mezi prsty... Že se nám začíná blížit nejvyšší čas založit rodinu, ale copak to jde, když nás oba užírá ta samá otázka a tou je - nezačneme časem vyhledávat někoho jiného pro zpestření? Co máme dělat? Máme se jednoduše rozejít a prožít někde s někým jiným něco nového, případně doufat, že se po čase k sobě zase vrátíme? Nebo spolu bydlet i nadále, ale mít volný vztah? Či spolu máme být i nadále a doufat, že i po založení rodiny nás tato otázka užírat nebude? Děkuji za případné rady.

Odpověď: 15. 1. 2016, 8.12

Milý Libore, tak na to vám neodpovím. Budte upřímní k sobě i mezi sebou. Važte si toho, co máte a dopřejte si, co je třeba. Sdílejte a milujte...

Klaudie píše: 12. 1. 2016, 8.57

Dobrý den, v poslední době mám problém sama se sebou a mám obrovský strach z neúspěchu. Studuji velmi těžkou školu a jsem neustále pod velkým tlakem. Teď mě čekají rozhodujicí zkoušky a já se nedokážu učit, protože neustále přemýšlím nad tím co bude, když to nezvládnu, co si pomyslí okolí, co bude se mnou, ačkoliv jsem to ještě ani nezkusila. Mám obavy, nedokážu se soustředit, neustále pláču a třesu se. Pramení to z toho, že už jsem pár zkoušek dělala a většinou jsem uspěla až na posledním pokusu, což mě velmi stresuje, protože mám pocit, že se neustále učím, nemám čas na odpočinek.. Neměla jsem ani volné prázdniny, víkendy, zrušila jsem dovolené, styky s přáteli. Pořád se jenom učím. Zkrátka stále přemýšlím jak to bude tentokrát a to mi brání v tom, abych do toho dala maximum. Možná to zní divně, ale je to tak. Protože se mi moc nedaří v poslední době, mám i osobní problémy, nedávné úmrtí v rodině, cítím se velmi špatně a mám časté úzkosti... Potřebovala bych poradit, jak se uvolnit, jak se zbavit strachu, jak si dodat trochu sebevědomí jak se uklidnit.. Děkuji moc.

Odpověď: 15. 1. 2016, 8.05

Milá Klaudie, potřebuješ zregenerovat a srovnat myšlenky a postoj k sobě. Chápu, že ted nevíš jak na to, ale bylo by dobré, kdybys začala spolupracovat s psychologem. Na zvážení jsou i antidepresíva. A pamatuj, že není jen jediná cesta životem.

Hanna píše: 12. 1. 2016, 0.23

Dobrý den, prosím Vás o názor, o radu ohledně flirtováni - oční kontakt. Můj přítel 41 let rád kouká po ženských. Ale jen nekouká, navazuje oční kontakt, usmívá se, prostě potřebuje zpětnou vazbu. Zřejmě si tím něco dokazuje, zvyšuje sebevědomí. Vím o tom, ale samozřejmě mi to vadí, když u toho jsem. Přijdu si pak úplně odstrčená, méněcenná, trapně. Jemu jsem to říkala, snaží se, přede mnou si dává pozor. Ale, stala se taková příhoda, ze které je mi divně. Přítel šel otevřít dveře, když chodili Tři králové. Byla s nimi i žena, kterou zná podle vidění, vykají si. Proběhl jeho oblíbený oční kontakt a úsměv, pár slov jen mezi dveřmi. Vrátil se ale úplně mimo, sedl si ke stolu, maloval si, usmíval se jak blbec a já okamžitě poznala o co jde. Věděl, že jsem to na něm poznala, že se mu ta žena líbí a co má v hlavě. Ještě se přiznal, ať na něho nekoukám, že se musí červenat. Co s tím? Má takovou fantazii, představivost ohledně žen. On to má v palici, jemu to pomáhá, mně to ubližuje. Prosím, jsem blázen, když mi to vadí? Jak si na to mám zvyknout, aby mi to neubližovalo a hodila to ta hlavu? Děkuji Vám za Váš čas. Hanka 44 let.

Odpověď: 15. 1. 2016, 7.55

Milá Hanko, muži jsou vizuální a jsou snílci. Rozhodují činy. I když to pro vás může být těžké, zkuste se s ním na ženy dívat, taky je ocenit... Bylo by dobré, kdyby partner věděl, že v první řadě je třeba vám dát prožít pocit jedinečnosti.

nikol píše: 11. 1. 2016, 21.56

Dobrý den, potřebovala bych, prosím, poradit, co se děje s mojí kamarádkou, jak bych jí mohla třeba sama pomoci nebo jestli její stav vyžaduje návštěvu psychologa či psychoterapeuta. Mám o ni velkou starost, v minulosti měla depresi, protože na základní škole (8.a 9. třída) se k ní tamější děti chovali nevlídně, jelikož byla cizinkou, která neuměla moc česky a tak s nimi nekomunikovala. Chudák děvče z toho mělo, jak jsem se již zmínila depresi, kterou jí diagnostikoval lékař, přestala skoro jíst, takže pak byla podvyživená. Nakonec ale nastoupila na gymnázium, kam chodím i já, skamarádily jsme se, já i naše třídní jsme ji pomohly s češtinou, spolužáci se k ní chovají hezky. Dopadlo to pro ní tedy šťastně.:) Teď jsme už ve 3.ročníku. Je třeba říci, že má kamarádka je velice inteligentní, ale zároveň velice citlivý člověk, a také duchovní, zajímá se např. o čakry atd.(pro mě hlouposti, ale neberu jí to), jejími zájmy jsou aritmetika, malování a hra na housle. No, abych se dostala k tomu podstatnému :D, znepokojuje mě, že v poslední době (začalo to před Vánočními svátky) je, jak to sama popsala jak mrtvá, vím, že nemůže vyjít z domu, nic nemůže dělat, né, že by se jí nechtělo, třeba chce, ale prý prostě nemůže, třeba jí dělalo problém mi i odpovědět na zprávy, dokonce teď kvůli tomu vynechala týden školy. Během toho týdnu jsem nevěděla, co se s ní děje. Do školy to má 5-8 minut chůze, tak jsem vždy procházela kolem jejího domu, jestli jí neuvidím, ale samozřejmě nic, pak jsem se trochu naštvala a přestala ji psát, tím jsem jí donutila, aby mi po týdnu, kdy nechodila do školy napsala sama a vymámila jsem z ní, co ji trápí. Cituji: "Mam pocit, ze jsem automat, nevim kdy mam hlad, chci spat Nebo nechci, nevim pokid je mi Zima Nebo neni, mam otupeni emoci, nejsem ani smutna ani vesela, nevim jak to mam vysvetlit, ale to je strasny stav. Muzu to porovnat ke smrti zaziva, to je hruza, nikomu to nepreju ☹" Tohle ji trápí už 3 týdny, chce, aby to skončilo. I mě to samozřejmě trápí a chci svou parťačku zpět. Mě to připadá jako deprese, ale ona tvrdí, že to není deprese, že je to jiné než když měla depresi. Snažila jsem se najít důvod jejího stavu, napadlo mě, že je to tím, že se jí zhoršila matika, na kterou byla tak pyšná (zhoršila se jí protože jsme přešli z aritmetiky na geometrii a ta jí moc nejde),ale to odmítala, pak jsem také měla podezření, že je to kvůli jednomu klukovi o ročník výš, kterého má tajně ráda,bohužel však nemá kdy se s ním seznámit, ale tvrdila mi, že taky ne. Takže důvod ani ona sama pořádně neví, ale každopádně se s ní něco děje. Potřebovala bych vědět, co se s tím dá dělat. Moc Vám děkuji za vyslyšení a předem děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: 13. 1. 2016, 16.38

MIlá NIki, má to blízko k depersonalizaci - možná i depresi. Doporučuji psychiatra, ale i nějaké léčitele - např. Rudolfa Pitru, kombinovat s www.lsvj.cz a se mnou. Držím palce.

alesko píše: 11. 1. 2016, 19.11

Dobrý deň, potreboval by som radu: jedná sa o o to že som sa prihlasil na autoškolu a aj by som ju chcel dokončiť ale nemôžem. Zo začiatku to bolo v pohode lebo sme mali iba teoriu, všetky testy na 55 bodov čo je maximum takže super ale ako náhle prišli jazdy začal som mať tremu, nerobil som nejake extra veľké chyby ale akosi neviem najsť vzťah k auto a celkovo šoferovaniu, mam za sebou osem jazd ale pred deviatou jazdou tesne pred prichodom inštruktorky som jej zavolal a povedal že nemôžem jazdiť, že vstavam o polnoci a stale myslim na jazdu, som doma stale nervozny a že chcem ukončiť autoškolu ona povedala že to rešpektuje ale ak by som chcel do roka možem podla zakona pokračovať, dal som jej cca 250 eur čo nieje malo a vratiť by sa dalo iba minimum, ako nahle som jej zavolal začalo ma trápiť že som od rodiny zobral toľko penazí a nič z toho, ako budem vyzerať pred tímy ktorý vedia že chodím do autoškoly a celkovo zlý pocit že som niečo začal a nedotiahol do konca.

Odpověď: 12. 1. 2016, 15.44

Milý Alešku, nalezni cestu, jak svůj stav přepracovat - doporučuji meditativní terapii, možná i regresní terapii. Vše má svůj čas, i tvůj vývoj... Držím palce

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1