Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Adéla píše: 15. 2. 2016, 3.35

Dobrý den, Je mi 19 let, v 18 letech jsem byla na antidepresiivach, a kdyz jsem myslela, ze všechno zvládám, vysadila jsem je. Nicméně jsem odjela do zahraničí hned po maturitě ( bez všech) a ted je to každým dnem horším. Představám chápat svět kolem me, nerozumím si s vrstevníky, a mam pocit, ze ani se společnosti. Jsem neuvěřitelne přemýšlivý člověk, a spoustu lidi me označuje za ,,blázna,, jen proto, ze si uvědomuji realitu. Opravdu mam pocit, ze tady na tenhle svět nepatřím, a tak by me zajímalo, jestli jsem jediná ? Jestli muzu mit nějakou poruchu? Nechci jit k psychiatrovi znova, jelikož takovým lidem nevěřím, a nechci skončit hospitalizována. Ja nějaká rada pro me ? Děkuji předem

Odpověď: 17. 2. 2016, 9.57

MIlá Adelko, rada? najít si někoho, s kým si konkrétně budeš povídat o sobě, o svých pocitech a postupně najdeš způsob, jak se sebou pracovat. V tuto chvíli doporučuji psát si deníček, kreslit si ... Na tento svět jsi se nearodila, tak sem patříš... bylo by fajn, kdybys mu porozuměla a měla ho ráda v jeho nedokonalosti... podle situace se neboj antidepresiv... a spolupracuj s psychoterapeutem... Držím palce...

Verunka píše: 9. 2. 2016, 9.32

Dobrý den, jsem vdaná a byla jsem manželovi nevěrná, skončilo to a já se ke všemu přiznala, manžel mi odpustil, miluje mě a chce byt se mnou a naší cerkou. To je všechno príma a já jsem v děčná za to ale nemužu,neumím žít dál, miluji toho druhého. Už jsou to dva měsíce a mě chybý čím dál víc, mám pocit že umírám.. Nevím jak žít dál!! Sem si vědomá že nemužu zničit život manželovi a mé holčičce, moc mi na nich záleží!! Rozhodla jsem se že oni jsou duležitější než moje štěstí!! Nikdy jsem tak moc nemilovala jako ted a neumím se stím vyrovnat.. všichni říkají, že to pomine, ale já mám pocit že je to horší a horší.. Vím že tohle asi budu muset zvládnout sama, ale prosím poradte jak....

Odpověď: 13. 2. 2016, 8.17

Milá Verunko, chybná myšlenka: \"oni jsou důležitější než moje štěstí.\" Nevím, co máte činit. Vycházejte z toho: Je mou povinností udělat sebe sama štastnou. Princip oběti je destruktivní. Má destruktivní následky i dalším životě na vás i lidi kolem vás... (podrobněji by to bylo na článek nebo na setkání...) Zjistěte, jak si dokážete zařídit pocit spokojenosti.... Zjistěte kolik lásky a kolik pouta závislosti je mezi vámi a druhým mužem... V principu láska je přenosná... Takže jedna cesta je žít s druhým mužem, pokud o vás stojí, druhá cesta je psychologicky poznávat sama sebe, vztah ke své celistvosti, k lidem kolem... o této cestě nevíme, kam vás dovede - i tady je možnost nejen zůstat, ale i odejít, ale budeme mít více poznáno, oč běží... Můžete se zastavit... Přeji vše dobré.

Jitka píše: 9. 2. 2016, 9.09

Dobrý den, je mi 18 let a mám o dva roky staršího partnera. Jsme spolu rok a já jsem do něj stále zamilovaná. Minulý rok maturoval a odešel na vysokou školu. Odloučení jsem špatně nesla, ale překonala jsem to. Poslední dobou ale stále jen pláču, když se máme vidět o něco déle, nebo když si myslím, že se na něčem domluvíme a jemu do toho něco vstoupí. Mám pocit, že na něj stále čekám a těším se vždy na víkend. Problémem je ale to, že jsem hrozně citlivá a hodně věcí mu vyčítám, že se nevidíme a tak a hodně mu brečím do telefonu. Taky jsme se kvůli tomu hodně krát pohádali a on mi řikal, že si myslí, že se ve vztahu trápím, ale tak to není. Já jsem s nim šťastná, ale bez něj smutná. Už jsme se málem rozešli, protože říkal, že to takhle dál nejde a nebyli bychom šťastní. Ale já o něj nechci přijít, proto bych potřebovala poradit, jak nebýt tak citlivá a zdali nemáte nějakou radu, jak tohle změnit abych o něj nepřišla. Říká, že mě miluje a bude i kdybychom se rozešli, ale já si nedokážu představit být bez něj. Mám pocit že se v hodně věcech nechápeme a myslíme je jinak než ten druhý. Je to těžké, ale moc se oba snažíme. Rozhodli jsme se, že to spolu ještě zkusíme, ale já sama vím, že bez tohohle mého kroku to dál nebude. Předem děkuji za radu a pomoc.

Odpověď: 13. 2. 2016, 7.41

Milá Jitko, to, co popisujete svědčí o citové závislosti, popř. symbiotickém vztahu. Váš krok spočívá v tom, abyste se sama cítila celistvá a naplněná, uměla být spokojená sama ze své podstaty a partnerovi přála, aby dělal, co potřebuje.... Abyste se potkali ve svobodě v tom, co vám oběma přináší radost. Je potřeba řešit emoce opuštění, které prožíváš, naučit se zcelovat tuto ránu. Rada tě to naučím na individuálním setkání nebo na https://rovena.info/seminar-osobniho-rozvoje-pro-mladez.html V práci se srdcem může pomoci i https://rovena.info/seminar-pro-osobnostni-rozvoj-a-regeneraci-duse.html Přeji vše dobré.

Máma píše: 8. 2. 2016, 21.08

Dobrý den, mám 18 čtyřletého syna sedmým rokem na osmiletém gymnáziu. Letos nebo už i trochu loni zkrátka v říjnu mu bylo 18 a od té doby začal chodit za skolu neučí se a hraje jen nějakou hru na počítači. Asi i kouří trávu.Neni s ním vůbec žádná řeč, nedá si v ničem poradit. Na doučování nechodí.Je mu všechno jedno. Nechce komunikovat, máme jít do školy řešit co bude dál.Neuci se ale i ochoten cokoli dělat pro jakékoli zlepšení. Nevím už co s ním. Jak s ním mluvit. Nebo co dělat. Jakoukoli radu uvítám dekuji

Odpověď: 13. 2. 2016, 7.21

Milá mami, zaplatte mu ubytovnu na jeden (max. tři měsíce) s tím, že více v placení pokračovat nebudete (maximálně tehdy, když by chodil řádně do školy a prospíval). Dopřejte mu dospělou svobodu. A sobě poskytněte psychoterapii, abyste to unesla. Mateřská láska je právě těžká v tom, že musí děcko nechat jít... Držím palce.

Lucka píše: 8. 2. 2016, 19.51

Dobrý den, píši sem, že už vážně nevím, co se se mnou děje a doufám, že mi trošku dokážete pomoci. Loni jsem končila základní školu, od sedmé třídy byl můj cíl jedno určité gymnázium, na kterém vystudovali i obě mé nevl. sestry. Dělala jsem maximum, abych se tam dostala a opravdu do nebylo vůbec snadné. Ale dostala. Těšila jsem se, až v září nastoupím do prváku a konečně zas poznám kus svého staršího já. Plánovala jsem. Dost. Iluzovala jsem si, jak bude všechno skvělý, že najdu i perfektní kamarádku, jako má mladší starší sestra. Že tam zjistím, kdo skutečně chci být a že tam to bude prostě \\\\\\\"ono\\\\\\\" . První týden na adapťáku pro mě byl frustrující. Nedokázala jsem se sžít se svým kolektivem a připadala jsem si jako někdo cizí ve stádu. Když se ale dnes dívám zpátky, vím, že to byla jen negativní perspektiva mýma očima a nyní vidím momenty, ve kterých jsem se na adaptáku smála, ve kterých jsem objala své nové spolužáky a ve kterých jsem cítila novou a dobrou sebe samu. Chce se mi brečet, když na to vše pomyslím...udělala jsem totiž jednu obrovskou hloupost. Ten další týden v září jsem do školy vůbec nechtěla chodit. Všechno to bylo moc náročný, středoškolský, asi. Profesoři od nás už něco očekávali...já se najednou ocitla v nejslabší skupině na jazyk, nebyla schopna profesorovi odpovědět na otázku a nový - dlouhý - rozvrh to vše dorážel. O pauzách ve škole jsem se chodívala někam \\\\\\\"zašít\\\\\\\" a tekly mi slzy. Jedné spolužačce - hrozně dobré duši - jsem se svěřila, co se děje a ona mi asi i rozuměla. Jenže, narozdíl ode mě, tam nejmenovaná spolužačka nebyla sama. Ve starším ročníku měla sestru, za kterou mohla chodit. Já si tam připadala sama, cizí a hrozně daleko od domova a od rodiny. Odešla jsem. Z ničeho nic, ze dne na den jsem prostě odešla na gympl za starším bráchou, že nechci být sama a tak daleko. Věřila jsem v lepší zítřky, ale vše jsem si jen zhoršila. Lidi z minulé školy mi začali psát, co se stalo, že jim chybím a proč jsem to udělala. Já pořád jen brečela. Vím, že jsem tam měla onu kamarádku, která by byla mohla být \\\\\\\"tou\\\\\\\" kamarádkou. Měla jsem to, co jsem chtěla. A já to všechno zahodila. Celý podzim jsem frustrovala sebe i svou rodinu, nakonec jsem se svěřila tátovi, že chci zpátky a on byl schopen to zařídit. Domluvil mi s ředitelkou školy pohovor a já za ní jela. Chtěla jsem to. Byla jsem schopna o to své místo zase zabojovat. Ředitelka byla skvělá žena. Poslouchala mě a já věděla, že jsem schopna jí říct vše,...koukala mi do očí a jen souhlasně přikyvovala a snažila se rozumět. Odcházela jsem konečně trochu uvolněná s úsměvem na rtech. Nakonce mi dala asi dva týdny na rozmyšlenou, zda to opravdu chci, že přestup zas zpátky dokáže být náročný. Nesmím zapomenout poznamenat, že jsem cestou potkala i partu svých ex-spolužáků. Bála jsem se. Ale oni mě objímali a chtěli, abych se vrátila. Beze mne už to prý není ta ona třída. Zvláštní, ja to nikdy tak nedokázala vnímat. Těžké bylo i připravit mamku na můj návrat na gympl, ona byla ráda, že jsem na škole, co bratr. Tak tam to bylo trošku ostré. Nevím, jak je to možné, ale na konci listopadu jsem ředitelce školy psala email s tím, že se nedokážu vrátit. Dodneška se sebe ptám, proč? Bylo to všechno moc rychlý? Náročný? Zamotaný? Nebo jsem jen nechtěla vypadat jako hlupák, co neví, co chce? Asi nevím, ale bolí to. Nicméně, abych taky skončila, je únor a u mě se nic nepohlo. Neděle bývají nejhorší, když se v pondělí probudím, s těží se mi vstává do \\\\\\\"té\\\\\\\" školy. Nechci tam chodit. Nikdy jsem nechtěla a pořád si představuji, jaké by to bývalo mohlo být, kdyby-- Nedokážu vnímat radost života a poslední dobou asi nevidím můj smysl. Přitom já vždycky bývala ta optimistická... Prosím, nevíte, co se to se mnou děje? Co by bylo správné, co by bylo \\\\\\\"dobře\\\\\\\" udělat? Kde studovat a jak být zas šťastný? Děkuji

Odpověď: 13. 2. 2016, 7.16

Milá Lucko, dostala jsi se do myšlenkové pasti odmítání přítomnosti, do hry \\\"na kdyby\\\" a přesvědčení, že ve sém životě děláš chyby. Patrně rozjíždíš i vůči sobě výčitky, což bere životní sílu. Zatím jsi nepřijala dospělost, ke které patří: \\\"dělám rozhodnutí a nesu přirozené následky rozhodnutí a je to fajn, protože je to přirozené.\\\" Smysl je umět žít přítomnost - můžeš listnout v knize Moc přítomného okamžiku - pracovní kniha. Ráda tě uvidím https://rovena.info/seminar-osobniho-rozvoje-pro-mladez.html (https://rovena.info/seminar-pro-osobnostni-rozvoj-a-regeneraci-duse.html ) Přeji vše dobré.

Peter píše: 8. 2. 2016, 16.40

Dobry den,chtel bych se zeptat,v minulosti me partnerka podvedla a chtela se rozejit ikdyz mame dite,nakonec poznala ze udelala chybu a zustaly jsme spolu a ja to hodil za hlavu ale po case se zacala zase chovat divne tak sem ji zacal podezrivat a zarlit aby se to nestalo znovu a ona se vymluvila na to ze me vypisovani a telefonaty ve kterych sem ji skarede psal kde je co dela atd tak mi lhala ze je doma a pritom me zase podvadela a to uz sem ji nejak nedokazal odpustit,pak se ke me zacala pekne chovat a vypadalo to ze kdyz se ke me hovala uz pres pul roku pekne tak sem ji zacal duverovat ale zase ve stejnou dobu jak se tomu stalo uz 2x tak zacala byt zase divna a ja kdyz mam odpoledni a ona ranni smenu tak nevim co odpoledne dela a kdyz ji napisi copak dela tak mi rekla ze je doma a pritom je pryc tak ji vypisuji smsky a snazim se zjistit jestly mi nelze,obcas mi zalze a obcas ne protoze mi to sin uz dokaze sam rici je mu 6 takze kdyz se ho zeptam copak delaly s mamou odpoledne tak mi to rekne,obcas slisim ze byla mama pryc a obcas ze si hraly atd......jsem tedy na nervy a furt ji vypisuji a doufam aby se to podvadeni neopakovalo po 3ti....mame na male a uz se zase semnou chce rozejit protoze ji to me vypisovani strasne stve ale ja se bojim ze se semnou chce rozejit a byt s jinym ikdyz tvrdi ze ne ze zadneho nema ale jak ji mam verit kdyz uz to 2x udelala,mame rodinu ale ji je to jedno ona rekne ze to tak chodi ze se lidi rozchazi ale mame syna tak proc to tak citi proc nas chce rozbit nasi malou rodinu.ja ji chci verit ale co kdyz toho ona prave vyutlziva rika ki at ji nevypisuju ze uz sw to nestane alebona vyuzije toho ze se uklidnim ale zrovna prave proto to udela a bude si rikat ze jsem vklidu tak ma cas me zase podvadet......co mam prosim delat,chci ji verit ale nevim jestli toho nezneuziva a neudela to znovu,a navic jeji mamka ji v tom podporuje ktera podvedla muze taky a rika jiburcite ze si najde jineho....radsi posloucha rodice nez me sameho a nez aby se radila semnou tak to resi s rodici,me se nezepta.dekuji za trpelivost

Odpověď: 10. 2. 2016, 11.50

Milý Peter, psát bez interpunkce a agramaticky je dost hardcor... takže pro mne orientace v textu dost náročná... Nějak ten vztah působí nestabilně. Dokážete se v něm dostat do klidu? Podle mne je ted pro vás důležité, abyste se dostal do zklidnění - je třeba vědět, že život může mít různé podoby a nic není špatně... můžete žít s ní i bez ní... fakt... Držím palce.

eliška píše: 8. 2. 2016, 16.12

Dobrý den mám jen jedinej dotaz, dcera brala drogy,již rok nebere,ale minulý týden zase,objednala jsem jí k psycholožce,ale nevíme zda to bude ona hlásit do školy, když se jí dcera svěří?? Nebo na sociálku?? Je jí 17 a studuje ekonomiku.Drogou myslím Pervitin. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 10. 2. 2016, 11.42

Toto nespadá pod ohlašovací povinnost... Neměla by to hlásit.

Markéta píše: 8. 2. 2016, 9.33

Dobrý den, v minulosti jsem udělala pár věcí, které si nejsem schopná odpustit. Vyústilo to v situaci, kdy jsem v depresích, přestala jsem si vážit sama sebe, připadá mi, že si nezasloužím být šťastná a že jsem jen na obtíž. Nechci s tím obtěžovat lidi okolo mě, ale už se nezvládám přetvařovat, že je všechno v pořádku. Už nezvládám ani studia. Mám pocit, že jsem jen krůček od myšlenek na sebevraždu. Vím, že to je špatně, ale nemůžu se přinutit přemýšlet jinak. Vždycky když si řeknu, že jsem dobrá, zadupu toto tvrzení do země s tím, že to určitě není pravda. Jsem zoufalá, co mám dělat?

Odpověď: 10. 2. 2016, 11.41

Milá Markétko, stoupněte si před zrcadlo a neférovku si to vyříkejte... Skutečně ji chcete odsoudit k smrti nebo ji vezmete na milost? Je třeba být vytrvalá a systematicky pracovat. Ráda tě potkám osobně nebo i na: https://rovena.info/seminar-pro-osobnostni-rozvoj-a-regeneraci-duse.html Držím palce. nebo https://rovena.info/seminar-osobniho-rozvoje-pro-mladez.html

Karolína píše: 8. 2. 2016, 7.38

Dobrý den, ráda bych, kdybyste napsala svůj názor.Od 15 let jsem měla kamarádku.Jenže problém byl v tom, jak se chovala..(koupila jsem si něco , co se líbilo i jí a pomluvila mne po celé třídě nebo měla jsem kluka, ona zrovna ne a tak mě třeba nepozdravila atd). Teď je mi 36 a před 2 lety jsem ji dělala rozlučku,koupila ji část občerstvení, zařídila kámošky, bohužel i tam se ukázala.. Začala před všemi vykřikovat, že si měla najít někoho jinýho, (v tu dobu se snažila otěhotnět, ale nešlo jí to, a protože byli pozvány děvčata. které byli již maminkami a povídali si o dětech, hodila vše na mě.Nakonec jsem ji sice šla i za svědka, protoze mi psala a omluvila, ale řekla mi, že nemám brát syna, abych se mohla věnovat a pomáhat jí.To mě zamrzelo, mohl ho přece pohlídat můj přítel.Už s ní prostě nechci nic mít, ale ona se snaží mě stále kontaktovat a bere mě jako nej kámošku, ale já už nechci. I když se mi třeba omluvila, zažila jsem s ni na střední krušné chvíle(hodně jsem obrečela).Teď má syna a přijde mi, že chce abych já teď skákala kolem malýho, ale když se narodilo dítě mně, tahala mě spíš po kavárnách a na malého se nezeptala. Přijde mi, že jsem taková její kámoška na všechno. Děkuji za názor.

Odpověď: 10. 2. 2016, 11.38

Milá Karolínko, lidi vnímají velmi často sebe a ostatní vnímají jen jako člověka k použití... bohužel i tak může vypadat základ pro kamarádství. Bylo by fajn jí sdělit přibližně to, co mi píšete, že vás ten sobecký přístup unavil a že si od ní potřebujete odpočinout... Uvidíte, jestli nebudete mít třeba časem chut se s ní sejít a zjistit, jestli je vůči vám jiná. Mějte se krásně :)

Pusy píše: 8. 2. 2016, 7.27

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu.S mým přítelem jsme krátce,osm měsíců.Je hodný,pracovitý,ale....Neustále píše nějakým ženám po internetu a na různých seznamkách.Pod různýma přezdívkama a jako svobodný.Pokaždé,když mu na to přijdu,tak slíbí,že přestane a pak to udělá zase.Asi by k nim neodešel,ale oblbuje je hezkýma rečma o lásce,nebo si vymyslí,že má nějakou nemoc a nechává se litovat.Myslim,že je na tom už závislí.Myslíte,že je to nějaká forma nemoci?A jak ho to odnaučit?Už mi píšou ženy,které obtěžoval,že mu mám domluvit,jinak ho nahlásí na policii.Miluji ho a nechci ho opustit,ale tohle mi opravdu vadí.Ještě chci dodat,že je rozvedený a v jeho dvanácti letech mu zemřela matka,a žil jen s otcem a bratrem.Jestli to s tim ma něco společného,nevím.Děkuji za radu.

Odpověď: 10. 2. 2016, 11.34

Milá Pusy, ano, je to forma citové závislosti. Vcelku podstatu chápete dobře. Chápu, že když jemu samému nedojde, že potřebuje tuto záležitost zpracovat, nejlépe s psychologem, že se s ním rozejdete... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1