Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Minaj, Jana, Eliska, Barbora, Kamča, Test

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Elishka píše: 23. 2. 2016, 18.52

Dobrý den, mám takový problém...v červnu jsem chtěla ukončit Vysokou školu. Byla jsem na magisterských státnicích a ty se mi nepovedli! neudělala jsem jednu zkoušku a následně i musím přepracovat Diplomovou práci. A tady začíná můj problém...nejsem schopna se na to soustředit...už víc jak půl roku si sednu k počítači a nemohu napsat ani čárku! Pokoušela jsem se o to mnohokrát, ale jakmile si na ni vzpomenu je to jako obrovský blog myšlenek...to stejně nemá smysl...stejně ti to zase nedají! Proto jsem se rozhodla, že už na to nechci myslet a rozhodla se, že ji dodělávat nebudu! Nejprve musím uklidnit sama sebe apotom mohu jít a něco dělat! Rozhodla jsem se, že možná by bylo lepší udělat si magistra někde jinde dálkově! Další můj velký probléém, že již 5 měsíců hledám práci a nemohu na žádnou narazit...říkám si jestli jsem tak neschopná nebo vadí, že mám jenom bakaláře? přemýšlím, co dál a nic mě nenapadá!!! Navíc to musím říci svým rodičům a mám z toho ohromný strach, jak zareagují...máma jistě bude vyvádět a já se budu zase cítit jako ta špatná....co mám dělat?

Odpověď: 27. 2. 2016, 11.06

Milá Eliško, vnímám, že jste utvořila na základě negativní zkušenosti v sobě silný destruktivní program působící v životě - s jeho rozpuštěním pomohou www.lsvj.cz - a pokud jste z okolí, zastavte se tady, abychom posílili konstruktivní naladění. Držím palce a nedejte se.

Lucie píše: 23. 2. 2016, 16.57

Dobrý den paní doktorko. Dostala jsem se do těžké životní situace a absolutně nevím, jak ji vyřešit. Už jsem navštívila i psychloga,ale u toho jsem se spíše jen vypovídála. Jsem s partnerem dva roky a máme spolu dítě. Náš vztah byl ideální až do otěhotnění. Pak se přítel změnil. Sex byl minimálně, denně byl protivný,nepříjemný,choval se ke mě spíše jako k dítěti které vychovává. Když jsem to s ním chtěla probrat, vždy mi to vysvětlil s omluvou,že to je stresem z práce. Já se dlouhou dobu snažila vztah nějak držet,podrizovala jsem se mu,když jsem viděla, že má špatnou náladu, raději jsem mlčela, no zkrátka jsem byla takový pejsek. Přítel odjel pracovně do zahraničí a zde vznikl problém. Párkrát jsem se viděla se svým kamarádem a ačkoliv jsem s ním v minulosti nic neměla, nyní jsem se do něj zamilovala a chtěla bych být s ním. Chova se ke me hezky,pritahuje me,jsme nejak naladeni na stejne vlne,jak se rika...I on říká, že se o nás postará. Jenze.... Přítel se vrátil jako vyměněny a opravdu se snaží. Je hodný, pozorný, pomáhá mi. A o to je to tezsi. Já jsem s city vůči němu vychladla a jsem myšlenkami úplně u někoho jiného. Mám sevřeny žaludek celé dny... A teď moje otázka zní, co mám dělat? Když s kamarádem velmi nerada ukončím komunikaci (nějak to zvládneme, ale budeme na sebe neustále myslet),dokážu se znovu zamilovat do svého přítele? Pokud by vaše rada zněla, ať jdu za svým srdcem, jak se mám rozejít s otcem mého dítěte, aniž by se musel dozvědět, že to je kvůli jinému? Totálně by ho to ranilo,podvedla ho bývalá přítelkyně... Prosim,poraďte mi,jak z toho ven? Děkuji mnohokrát.

Odpověď: 27. 2. 2016, 11.00

Milá Luci, bohužel jednoznačnou radu ohledně volby nemám... i když je pravda, že pokud vnímáte, že vůči otci dítěte nenastartujete ty správné city, je lepší jít jinam... V první řadě je třeba sama sebe zklidnit... vnímejte záležitost méně osudově, přijměte, že existuje pouze volba a přijmutí některé cesty... nemůžete se tedy rozhodnout špatně... Je třeba, abyste sama sobě dala oporu a klid... můžete se zastavit na meditaci - "jsem královna svého života"... Držím palce a nebojte se ;), obě cesty jsou dobré...

Jana píše: 23. 2. 2016, 9.40

Dobrý den, po ročním vztahu s přítelem zjišťuji, že je nadměrně zaměřený sám na sebe. Neustále mně zahlcuje svými problémy, ale já ho nesmím s ničím otravovat. Naposledy to v neděli vyvrcholilo tím, že už jsem mu řekla že nejsem jeho maminka a snad mám právo tu a tam od něho něco chtít. On se na mně urazil a do teď se mnou nemluví. Jiné větší problémy nemáme. Nevím jesli je to normální, trochu se bojím kdybych s ním třeba měla dítě tak abych pak nebyla na všechno sama. Děkuji za názor.

Odpověď: 27. 2. 2016, 10.53

Milá Jani, je vysoce pravděpodobné, že situaci analyzujete správně. Mmj. urážlivost je rovněž děj, který brání spolupráci a rovnocennému vztahu. Takže držím palce. (můžete pohledat Narcistická porucha osobnosti - a pozor na nezdravý optimismus)

Elis píše: 22. 2. 2016, 21.23

Dobrý den. Brala jsem antibiotika. Nebo spíš dobirala jsem a brala jsem jednou za 24 hodin. Dala jsem na radu dá se říct starších že na antibiotika si muzu dat alkohol. Po dvou hodinách po požití alkoholu jsem dostala bušení srdce nezastavitelny. A nemohla jsem se nadechnout. Ale naštěstí jsem v pořádku. Bojim se to někomu docela říct. Protoze vim že by se to nemělo a navíc sem si měla přečíst privalovou informací. Ale neudelala sem tak. Mám jit k doktorce ? Mužů mít následky nebo ne ? Na přívalovém letáků bylo samozřejmě že se to nesmí.

Odpověď: 27. 2. 2016, 10.31

Milá Elis, hlavně žádnou paniku. Elis, jsme jen lidi a děláme různé věci... to, že jste se napila alkoholu při užívání antibiotik fakt není prohřešek proti lidskosti, proto o tom klidně mluvte...; dokonce není jisté, že vaše bušení srdce souviselo s touto kombinací... možná to byla panická ataka, možná shoda okolností... Následky? je třeba tělu nedávat zabrat, když je oslabené... Pokud se cítíte dobře, důvěřujte svému tělu, že si dokáže poradit ... Přeji vše dobré.

Emily píše: 22. 2. 2016, 17.16

Dobrý den, Potřebovala bych poradit. Mám kamarádku kterou mám moc ráda ovšem poslední dobou už to sama nezvládám a chtěla bych jí pomoct jenom vůbec nevím jak. Má strašně nízké sebevědomí a stresuje z úplně banálních věcí jako jít do školy, zeptat se na něco. Má problém najít si přátele což je asi způsobeno i tím že strašně žárlí a neumí být s víc jak jednou kamarádkou. Když někam jdu s ní a ještě naší další společnou kamarádkou strašně mi to potom vyčítá a říká že na ni kašlu, ale já přece nemůžu být pořád s ní. Urazí se kvůli každé maličkosti. Dělá naschvály ostatním kamarádkám aby žárlily na její další kamarádky. Což já absolutně nedokážu pochopit. Snaží se všechny ovlivňovat a když ona někomu něco udělá nakonec to překroutí tak, že člověk který je v tom nevinně může podle ní za všechno. Navíc má trochu sklony k sebepoškozování a je se sebou pořád nespokojená. ještě si teda nikdy neublížila, ale často o tom mluví, také mluví o tom že bez ní by bylo všem líp a párkrát už tím i vyhrožovala. Vůbec nevím, co dělat, záleží mi na ní, ale tyhle problémy se už moc stupňují. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 27. 2. 2016, 9.42

Milá Emily, jsi vnímavá holka, to je na tobě milé, budeš potřebovat naučit se udržovat svou bezpečnou zonu a nenechat se stáhnout do destruktivních vln... Můžeš ji doporučit knihu MIluj svůj život, spolupráci s psychologem... když uvidíš, že tvé rady nepřijímá a tebe to vysiluje, vzdal se... Může se hodit třeba tobě: https://rovena.info/seminar-osobniho-rozvoje-pro-mladez.html . Přeji vše dobre.

Nikola píše: 22. 2. 2016, 14.22

Dobrý den, v září 2015 se nám narodila dcera, této štastné události předcházela jen tragická, kdy jsem o první dcerku přišla ve 22. týdnu těhotenství. Bylo to pro mě velice bolestivé a nějak jsem se s tím srovnala, toto se stalo v červnu 2013. Po porodu dcerky bylo vše v pořádku,ale poslední dobou máme s partnerem stále větší a větší potíže, jsem výbušnější, rozhodí mě kdejaká hloupost a nejsem vnitřně štastná. Pouze dcerka mě dokáže vykouzlit úsměv na tváři a jen s ní dokážu být šťastná. Přítel se mě snažil pomoct, vyslechnout mě, ale asi už je na to krátký, protože mě přijde,že nedokáže pochopit,že jsem si přosla velkou bolestí a naivně jsem si myslela,že to na mě nezanechá následky. Poslední dobou se mě zdají hrozné sny, v noci se budím, přes den se občas z ničeho nic rozbrečím. Sama jsem z toho zoufalá, dříve jsem se smála, byla jsem až moc velký optimista a ted jsem pravý opak a až na péči o malou mě nic nebaví. Jak z tohoto problému ven? Přítel mě řekl,že pokud se neporadím s odborníkem opustí mě. A já nemám moc času navštěvovat pravidelně lékaře. Myslíte,že se tento problém dá vyřešit i bez pomoci třeba jen nějakým relaxačním cvičením? Mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: 27. 2. 2016, 9.31

Milá Niki, čas máme na to, co si ho uděláme. Bud hledáme cesty jak něco nejde (protože to vlastně nechceme) a nebo hledáme cesty, jak toho dosáhnout... Myslíte, že vám pomůže relaxační cvičení? (pohledejte na youtobe) Podle mne se u vás jedná o několik témat. Jedno z nich je bolest ze ztráty miminka. S tím souvisí schopnost sebeuzdravení, schopnost zářit, vnímat lásku, vztah k sobě a k manželovi... Přeji Vám nalezení cesty.

Sára píše: 22. 2. 2016, 9.40

Dobrý den, je mi 22 let, jsem rok a půl vdaná. Děti nemám. S manželem je to jako na houpačce. Miluji ho, ale stal se z něj alkoholik a cholerik. Pije často, ve velkém množství a neví, kdy má dost. Když se opije, křičí na mě, drží mi plynovou pistoli u hlavy a hrozí mi, že mě zabije. Nebo neustále týrá naše kočky (i za střízliva). Když ho naštvou, kope do nich. Už se i stalo, že v opilosti seděl na parapetu v 7. patře a vyhrožoval, že skočí. V domácnosti mi s ničím nepomáhá. Už jsem z tohoto vztahu i po tak krátké době unavená. On mě také velmi miluje, říká, že si život beze mě nedokáže představit a kdybych ho opustila, že se zabije. Zjistila jsem, že máme čím dál méně společného, on nerozumí mým myšlenkovým pochodům, nedokáže mi objektivně poradit, když potřebuji. V podstatě jsem ta vůdčí, která všechno zařídí a vyžehlí průšvihy.... Do toho všeho se ale stala věc... Poznala jsem ženu, lesbičku. Velmi mě přitahuje, cítím od prvního setkání, že je to má spřízněná duše, kterou mi sneslo samo nebe. Máme hodně společného. Zatím jsme se jen líbaly, ale chci jí poznat víc. Nikdy jsem s žádnou ženou nebyla. Myslela jsem si, že jsem heterosexuál. Vůbec nevím, co se se mnou děje. Co mám dělat? Nechci manžela podvádět, nechci mu ublížit, zároveň se chci cítit dobře, bojím se, aby si něco neudělal. :-( Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: 27. 2. 2016, 9.12

Milá Sári, v tuto chvíli ženu ve vašem životě vnímám jako světlo na křižovatce: "upřednostním sebe a chut tvořit hezky nebo zůstanu ve vztahu plném destrukce..." Není třeba vnímat život nezrale, hystericky, kde se v jedné větě užívá slovo milovat a zabít... Nebojte se o manžela, když odejdete, on se bud srovná nebo v autodestrukci bude pokračovat, ale vy u toho být nemusíte... Přeji vše dobré a dost skutečné lásky a odvahy.

Shadows_Die píše: 22. 2. 2016, 9.19

Už delší dobu sklouzávám k \"depresivním\" stavů a zdá se mi, že nevidím žádné východisko. Mám zkušenosti se sebepoškozováním a myšlenkami na sebevraždu. Mám velice nízké sebevědomí.Ve společnosti zažívám pocity úzkosti (pořád přemýšlím, co si kdo o mně myslí, mám problém jít něco koupit a například jíst nebo kašlat před lidmi). K tomu se nyní přidaly velice živé a morbidní myšlenky. Kdysi to byl strach o moje blízké, když jeli pryč a mně se v hlavě přehrávali myšlenky a obrazy, co by se jim mohlo stát.Ale nyní se to nevztahuje na ně. Občas mi myšlenky zamíří směrem typu: rvaní nehtů krvi a podobným věcem. Celkově jsem emočně labilní, a když se naštvu, jde to až k agresivitě, či velice hrubému užití slov. Nevím jak dál.

Odpověď: 27. 2. 2016, 9.04

Milá Stínko, doporučuji začít pracovat na svém osobním rozvoji, sebepoznání - knihy, semináře, individuální práce s psychologem apod. V případě, že se do toho "neobuješ" zvaž i psychiatra a antidepresiva... (kombinovat taky můžeš - práci na sobě i antidepresíva po nějaký čas) Kniha: Miluj svůj život a něco o emocích... Seminář: https://rovena.info/seminar-osobniho-rozvoje-pro-mladez.html a možnost aktuálně https://rovena.info/seminar-pro-osobnostni-rozvoj-a-regeneraci-duse.html Držím palce.

Hannah píše: 16. 2. 2016, 14.49

Dobrý den, už delší dobu (cca 2 roky) pociťuji postupné zhoršení kvality života, nic mě úplně nenaplňuje, nečiní radost, nevidím smysl, ubývá síly, energie a vůle k čemukoliv (povinnosti, koníčky)... Poslední dobou už je to ale hodně špatné, mám problém chodit pravidelně do práce, velmi často se stane, že tam nedojdu (jedná se o brigádu, takže to zatím vychází). V lednu jsem nedošla na zkoušky do školy, protože jsem stále odkládala učení. Budu si teď muset každou zaplatit, což si při současné finanční situaci nedokážu představit, jak zvládnu. Obrovský problém je nechození do práce, a tedy minimum financí... Budu mít problém zaplatit nájem a jídlo na příští měsíc. Další velký problém je přítel. Nefunguje to, jak by mělo, oběma nám něco chybí, ale nechci o něj přijít. Každý náznak toho, že by mohl nastat rozchod, mě téměř položí. Jsem prý málo iniciativní a aktivní, málo společenská, chybí mu ve vztahu vášeň. Také jsem kdysi prošla sociální fóbií a zdá se, že se to vrací. Mám problém projevit se a bavit ve společnosti, nemůžu se donutit zajít do kroužku, protože je plný neznámých lidí, doma mám obrovský problém se spolubydlícími - nejsou ke mně úplně přátelští a bojím se s nimi mluvit nebo i jen vidět. Mám sice přítele, mám pár kamarádů, ale tohle nikdo netuší. Jsem si 100% jistá, že se nehodlám nikomu z nich svěřovat, stydím se za takové osobní selhání a slabost. Jsem na všechno strašně sama a už nevím, kudy kam. Vidím, jak celou situaci svým jednáním (či spíše pasivitou, popřípadě alkoholem) zhoršuji. Jak lžu příteli i sama sobě. Mám jasno v tom, že nepůjdu k psychiatrovi a nebudu brát AD. Navíc mám problém s otevřeností a důvěrou a asi bych nebyla v osobním styku upřímná. Děkuji za radu...

Odpověď: 20. 2. 2016, 10.03

přeji vše dobré... cestu pro sebe najdete...

Kája píše: 16. 2. 2016, 14.14

Dobrý den, mám male miminko s clověkem, kterého jsem poznala a krátce na to s ním otěhotněla. Dítě bylo plánované z obou stran. Z mého pohledu to unáhlené nebylo, byla jsem s ním neskutečně štastná a on se mnou. Celé těhotenství jsme každý bydleli jinde, kvůli práci. Dá se říct, že jsme nikdy neměli žádnou rozepři, byli jsme ideiální pár, problémy začaly až kvůli společnému bydlení. Bydlela jsem ve svém domě o dvou bytech, kdy ve spodním bydlel můj otec a horní jsme si s přítelem začali společně připravovat pro naši rodinu. Přítel měl už od začátku problém s bydlením s mým otcem v domě. Problém byl, že podle jeho slov, je v domě další chlap a on tak nemůže být pánem domu a musí někoho pořád zdravit, ptát se na něco a podobně. Muj otec podle mně problémový není, je hodný, nekofliktní, vždy se nám snažil pomoct..ale bydlel ve stejném domě jako my. Postupně se přítel o mém otci začal vyjadřovat vulgárně, ve smyslu, že zase toho xx potkal a musel ho pozdravit. Po porodu se všechno strašně zhoršilo - přítel byl několik týdnů služebně přes týden pryč a já s malým uplně sama, na víkendy jezdil domů, ale to ještě jezdil pomáhat svým rodičům a se mnou a malým byl defakto jen přes noc a neděli. Většinou právě v neděli nadáva na bydlení a na mě toho bylo moc a začala jsem mu odsekávat, at toho už nechá, myslí na mě a na malého. Bylo toho na nás oba moc, nové bydlení, dítě, společné bydlení, pro přítele můj otec pro něj cizí člověk a já jak jsem byla strašně unavená z miminka, tak jsem mu zřejmě nevěnovala tolik pozornosti jako předtím a kvůli tomu bydlení a nadávání na mého otce jsme se začali hádat. Před porodem jsme žili jeden pro druhého, po porodu jsem za všechno podle něj mohla ja a on podle mně si jen stěžoval. Dva týdny po porodu do mně poprvé kopl, když jsem mu chtěla vzít malého z náručí a během dalších dvou měsíců mě několikrát hodně zbil. Odstěhoval se od nás a pak mě asi měsíc přemlouval, at se odstěhuju i s malým a jsme rodina. Ja jsem v té době byla uplně na dně, neměla jsem sílu, byla jsem strašně unavená, ponížena, naštvaná a odstěhovat jsem se nechtěla. Pak jsme se začali vídat hrozně málo, on nejdříve spával v autě a postupně začal opravovat svuj dům, kam se i potom nastěhoval. Naše komunikace se den ode dne zhoršovala, bylo to jen vyčítání kdo za co muže - já mu vyčítala, že neřešil jen mě a malého ale všechno nedůležité kolem, on mně vyčítal, že jsem ho v novém prostředí nepodržela, upřednostnila rodiče a nechtěla se odstěhovat. Postupně se začal seznamovat na internetu s jinýma holkama a na nás kvuli nim neměl čas. Asi měsíc po tom, co se odstěhoval a já s malým jsme se trošku \"otřepali\", jsem se začala snažit, at jsme rodina, nebo že se odstěhujem za ním, ale říkal, že už je pozdě, že už mě nemá rád a je konec. Byli jsme i v poradně, ale neměl už zájem. Den ode dne je naše komunikace horší a horší, nadává sprostě, za vše mě viní, lže že mě nidky nic neudělal, naopak že já zbila ho, vyčítá mi, že jsem rozbila rodina, kvuli tomu, že jsem se neodstěhovala. Ja jsem na něj zlá, kvuli tomu,že mě s malým ve všem nechal, že mě zbil, nadával mé rodině, atd. Na malého dřív neměl moc čas a ted by ho zase chtěl nejdradši pořád, ale už jen beze mně, protože mě nenávidí a nemiluje. Každý den mi napíše, že za to všechno mužu já, protože jsem se nechtěla odstěhovat a upřednostnila rodiče před námi..ale to není pravda a mě to bolí. Já se tím vším celou dobu strašně trápím. Komunikujeme spolu jen přes sms, osobně skoro vubec. Nevím, jak z toho všeho ven, nejradši bych, aby se nic z toho špatného, nikdy nestalo. Bojím se, že čas letí a on si založí novou rodinu a všechno skončí, je mi líto našeho malého, i sebe.

Odpověď: 20. 2. 2016, 10.00

Milá Káji, díky tomu, že jste zkusili žít v domě s vaším tátou jste uviděla, co je to za člověka - že je to hulvát, násilník, lhář, manipulátor, nevstřícník, nepečovatel, že rád ubližuje... Takže budte ráda za tu zkušenost, na sms neodpovídejte, pro malého dokážete vytvořit příjemný domov lépe než v přítomnosti takového člověka. Držím palce.

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1