Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Martina píše: 7. 10. 2008, 9.23

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Máme velký problém s naší 4.letou dcerou. Bojí se chodit kakat. A kaká jedině v noci ve spánku. Tedy se v noci pokakává. Když ji bolí bříško nechce jít kakat, ale spát. Tento problém má již od malička. Už nevíme co s ní, domlouvání i zlobení se nepomáhá. Párkrát už se vykakala sama, ale pak se jí to zase vrátilo. Děkuji Martina

Odpověď: 11. 10. 2008, 9.56

Milá Martino, doporučuji návštěvu léčitele nebo kineziologa... (samozřejmě prověřeného...)

tereza píše: 7. 10. 2008, 6.55

Dobrý den,potřebuju poradit.Je mi 15 a chodim na střední školu kdyš chodim na praxi tak sem v pohodě jenom trochu ve stresu,ale kdyš mám jít do školy je mi špatně od žaludku.i když nemám ve škole žádný problémy, nemám strch z testů..celej den ve škole si řikám že už jenom chvíli a pudu domu,ale dyš příjdu domu nemám vůbec chuť do života..kdyš se mě mamka zeptá jestli se něco děje tak já se zozbrečim i když ve skutečnosti nevim proč sem se rozbrčela..mamce sem řekla jestli by mě třeba nemohla obědnat uňákého psychologa ,ale ona mi řiká že se musim akorát uklidnit ,jenže já se uklidnit nedokážu.prosím poraďte mi co mám dělat ??nepotřebuju ňáký prášky na uklidnění??vůbec si nevim rady,nechci aby sem zvracela vždy ,když du do školy,chci aby všechno bylo jako dřív,když sem chodila na základní školu...

Odpověď: 11. 10. 2008, 9.54

Milá Terezko, mrzí mne laciná rada od tvé mámy... ty sama víš, že některé věci nejsou tak snadné, jak bychom si přáli, že to uklidnění nepřichází samo. Opravdu by bylo fajn, kdyby jsi k profesionálovi párkrát zašla. Můžeš mi napsat, odkud jsi a třeba vymysléme, kam by se dalo zajít. Prášky jsou v této situaci řešení sice snadné, ale kdyby jsi měla přístup k tomu, naučit se pracovat sama se sebou, bylo by to pro tebe přínosnější.

Renda píše: 7. 10. 2008, 6.20

Dobrý den,prosím poraďte mi. Mám krásné sedmileté manželství ze kterého vzešly dvě plánované děti.Jsem dva měsíce po porodu a mám opravdu velkou sexuální touhu. mohla bych to lidově řečeno dělat každý den. Ale mé tělo prošlo velkýma změnama a není už takové jako dřív. Sex s manželem byl vždy krásný a častý. Bohužel teď to říci nemohu. Mám deprese,že mě manžel už tak nechce,že ho nepřitahuji jako dřív. on tvrdí že je vše v pořádku ale já to tak necítím. Zjistila jsem že i často masturbuje. Sice bych o tom vědět neměla, ale bohužel vím. Myslíte,že to dělá proto,že už ho tak nepřitahuji?Říká,že mě miluje a život beze mě by neměl smysl,ale říká se spousta věcí.Mám z toho opravdu těžkou hlavu. Je mě 40let a manžel je o devět let mladší.Děkuji Vám za odpověď.Renda

Odpověď: 11. 10. 2008, 9.50

Milá Rendo, odpověď na vaši otázku neznám. Doporučuji užívat si toho, co máte a ne vytvářet doměnky... Občas partnerovi můžete říci, jak se cítíte, a k čemu jeho chování u vás vede...

Lenka píše: 6. 10. 2008, 21.22

> způsobem o radu.S mým manželem žijeme už téměř 18 let,máme tři > syny,ve věku 17,9 a 4 roky.Žijeme v rodinném domě spolu s > manželovou matkou.Když bych mohla jednou větou shrnout naše > manželství,bylo italského typu..........Změna přišla dá se říct > před 6 lety,kdy jsem se po mateřské dovolené s druhým synem > rozhodla jít do zaměstnání.Bohužel jsem u svého manžela nenašla > porozumění a po 14ti denním znepříjemňování,naschválů jsem z > práce odešla.Potom jsem přišla znovu do jiného stavu.Vždycky jsem > chtěla tři děti a své děti miluju,ale někdy mě napadlo,že to bylo > tak nějak naschvál...Manžel podniká a celou dobu jsem mu byla > takříkajíc k ruce a vždy když potřeboval,našel mě doma.Chápala > jsem,že je unavený z cesty,zbytečně jsem ho tedy nezasypávala > svými problémy,(většinou stejně nehtěl nic slyšet a nechtěl,abych > ho zatěžovala s blbostma) a dopřála mu čas s kamarády.Já sama > jsem čekala,až bude mít čas pohlídat naše děti,když jsem chtěla > také někam vyrazit.Zvrat nastal asi před rokem,kdy už byl schopný > najít chybu na všem,co jsem udělala.Začala jsem si po telefonu > dopisovat s jedním s manželových kamarádů.Uměl mě > vyslechnout,utěšit a dopadlo to tak,že jsme se citově > sblížili.Kromě jednoho líbání nedošlo k žádnému tělesnému > kontaktu.Porotže mi manžel kontroloval několikrát > telefon,samozřejmě na to brzy přišel.Po několika výměnách názorů > a probíráních,proč k tomu došlo,jsem chtěla na všechno > zapomenout,znovu dát naše manželství dohromady.Manžel se > změnil,začal mi s dětmi i doma více pomáhat,přestal se stýkat s > kamarády,vlastně nikam sám nechodil.Najednou byl pořád se > mnou,neměla jsem chvilku klid,neustále mě kontroloval,jednou se > stalo,že než jsem šla ven,šacoval mě,jestli u sebe nemám > telefon,ze které jsem si dopisovala....Denně jsem řešili i > několik hodin všechno znovu a znovu dokola.Chtěla jsem jen,aby > jsme udělali tlustou čáru a snažili jsme začít znovu.Po stálých > kontrolách.....zajímalo ho například,proč se holím,proč se > maluju,proč mám na sobě zrovna tohle spodní > prádlo.........dokázalo mě to vytočit doběla.Začala jsem proti > jeho vůli chodit do práce,protože mi připadalo,že se jinak > zblázním.Manžel je absolutně proti...........pořád opakuje,že mě > chce mít doma,že mám pomáhat jemu,že mu práce prostě vadí a že > jiný nebude.Prý když budu chodit do práce,tak se nakonec stejně > rozvedeme.Já jsem se mu snažila vysvětlit,že to přece není nic > špatného,chodit do práce,že můžu pomáhat i jemu,že můžeme udělat > kompromis.U něj jsem však pochopení nenašla a celou tu dobu mě > ani jednou nepodpořil.Každé ráno mi dělal scény,abych tam > nechodila,několikrát mi vyhrožoval,že se zabije...při tom > dramaticky běžel do ložnice,kde máme zbraň....dvakrát už rozbil > dveře.....tohle jednání mi připadalo hrozné,obzvlášť,když u toho > byly děti.Několikrát mi zkontroloval e-mail,měsíční výpisy > telefonu,aby zjistil s kým si píšu...........tohle trvá už víc > jak rok.Jsme z toho už oba unavení,bohužel se mi manžel svým > chováním odcizil.Připadá mi spíše jako rozmazlený fracek.Přijde > mi to jako citové vydírání. Často brečí,vyčítá mi,že se snaží a > nic za to nemá.Přestali jsme spolu intimně žít.Manžel by > chtěl.............ale mě to nějak nejde.Když nám nefunguje > vztah,nemám na sex ani pomyšlení.Manželovi to nepřijde > normální,podezírá mě,že mu lžu,že mu stejně nikdy nebudu říkat > pravdu,že někoho mám.........Jednou mě ze zoufalství napadlo,že > si prostě někoho vymyslím,že když tak usilovně hledá,tak aby tedy > něco našel.............Nedávno jsme opět řešili a manžel s brekem > odjel........přišla za mnou tchýně,že prý si myslela,že už je to > mezi námi dobré a já když ho nechám takhle odjet,tak jestli se mu > něco stane,abych věděla,že ho mám na svědomí........Připadám > si,že jsem úplně vyšťavená,že už to nejsem vůbec já......nesměju > se...........Narhovala jsem,abychom šli do poradny,to nejdřív > nechtěl....prý neví,co by mu tam jako řekli.......teď už nevím > já,jestli to má cenu..... > Děkuju,Lenka

Odpověď: 11. 10. 2008, 9.45

Milá Leno, opravdu by byla škoda, kdybyste nenašla svůj úsměv - složte ze sebe to břímě, které nesete. K lásce, i k té partnerské patří svoboda - manžel je konfrontován se svou touhou vlastnit a zároven se svým strachem, že bude opuštěn... to by bylo to, s čím by se v rámci párové terapie pracovalo. Seznamte manžela s tím, že nezměníli se, nezbývá vám nic jiného, než dát vztahu mentální výpověď, protože nejste zodpovědná za jeho myšlení ani prožívání - můžete mu nabídnout k přečtení knihu: Kam se poděl můj sýr (stručná, ale ohledně nechuti ke změně docela výstižná) Máte dvě malé děti... rozvod není optimální řešení, zvažte, co by vám to přineslo... pokuste se nalézt svůj klid a stabilitu a být vůči manželovi v roli pozorovatele (mmj. na jeho podivnosti nereagovatú) Je na vás, zda se rozhodnete spolupracovat v té věci s profesionálem. Přeji vše dobré.

Jana píše: 6. 10. 2008, 19.45

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, zda se rozvést nebo ne. Jsem vdaná 3 roky, je mi 30 let, děti nemáme. Vadí mi, že manžela sexuálně nepřitahuji, on říká, že mu to nevadí. Trvá to už od počátku vztahu. Náš sexuální život je velmi řídký. Většinou když na tohle téma zavedu řeč, netají, že ho nepřitahuji. Pokaždé, když mi to řekne, mě to velmi rozhodí. Nikdy jsem tomu ale neuvěřila, protože po 1-2 dnech tvrdí, že ho přitahuji. Posledně jsem se to od něj dozvěděla včera a konečně jsem pochopila, jak se věci mají, nikdy jsem ho zkrátka nepřitahovala. Mám velký problém se s tím vyrovnat, mám ho ráda a on taky tvrdí, že mě má rád. Cítím se ponížená a vlastně tomu ani nemůžu pořád věřit. Myslím, že jediná cesta z toho ven je rozvod, prostě se s tím nedá nic dělat...

Odpověď: 11. 10. 2008, 9.35

Milá Jano, máte-li se opravdu oboustranně rádi, doporučuji ještě spolupráci s profesionály v péči o duši a vztahy. Nechcete-li jít touto náročnou cestou, rozvod je na místě. Je pozoruhodné, že přítel tvrdí, že ho nepřitahujete od počátku a že mu to nevadí (co ho k tomu vede?) Přeji vše dobré

Jana píše: 6. 10. 2008, 18.25

Dobrý den, Míša,má kamarádka Vám psala a já se rozhodla udělat totéž.Mám trápení jak na těle,ale i na duši. Je mi 34let,jsem rozvedená a 14leté dítě.Již více jak dva roky žiji s přítelem-moc nám to klape.Rozhodli jsme se,že bychom šli do miminka.Otěhotněla jsem během tří měsíců a vše bylo v pořádku.Cítila jsem se dobře a hlavně,byla jsem šťastna.V 10.týdnu mi můj gynekolog zdělil,že se mé miminko přestalo vyvíjet v 8.týdnu a musí "ven".Revizi dělohy jsem podstoupila hned dvakrát,poprvé se to nepovedlo a bohužel mi byla poraněna děloha a trpěla jsem jako "pes" bolestí.Podruhé byl výkon zcela o něčem jiném.Před tím jsem nikdy nic nezažila,žádný interupce,špitál,narkozy....hodně jsem o tom všem přemýšlela a strašně se trápím.Bojím se lékařů,bojím se o dělohu :-) a bojím se,abych po novém roce otěhotněla.Přítel je mi podporou,vím,že nemám myslet na špatné,vím,že nesmím probrečet noc,ale nemůžu...zhubla jsem 4kg,nic mě nebaví.Jak se mám zbavit všech zlých myšlenek?

Odpověď: 11. 10. 2008, 9.31

Milá Jano, k napsání vás vedly pocity, které s myšlenkami souvisejí. Doporučovala bych práci na úrovni pocitů. Vzhledem k tomu, že toto vás doposud nikdo neučil, doporučuji spolupráci s odborníkem.

Dominikaa píše: 6. 10. 2008, 17.03

Dobrý den, můj problém spočívá v tom, že nedokážu zvládat mateřskou dovolenou.Před pěti lety se moji rodiče dostali do dluhů, dluhy jsem úspěšně zplácela za ně a nebylo mi do smíchu.Poté jsem se seznámila s jedním mužem,máme spolu dítě a žijeme spolu.Začala jsem být ale v poslední době dost nervózní.Žijeme v bytě s dereg.nájemným, které již dnes je dost vysoké,přítel má průměrný plat a tchánovci nám nijak nepomůžou,mají ještě jednoho syna, který sice nemá rodinu,ale tchánovci jsou jím posedlí, jsou to lidé , kteří opravdu peníze mají a mohly by nás pozvat třeba i na oběd.Můj problém spočí v tom, že jsem si k tchánovcům vypěstovala nenávist, kterou před nima úspěšně skrývám.Jsou to velmi zlý lidé, kteří se spíše naší situaci vysmívají, vím, že kdyby jsem skončili pod mostem, možná, že by nám ani nepomohli.Chtěla bych jít brzy do práce, mateřskou předčasně ukončit dát dítě do jeslí.Můj přítel však nesouhlasí, často se proto hádáme, dokážu se uskromnit,ale myslím si, že by mi návrat do práce pomohl, dostala bych se mezi lidi, které mám ráda,fin situace by se velmi zlepšila, a na tchánovce bych se mohla dívat s opovržením tentokrát já.Vím, že pro dítě to není nejlepší řešení,ale finanční situace mě donutila o tom přemýšlet.Děkuji za radu.

Odpověď: 11. 10. 2008, 9.29

Milá Dominiko, rozhodnutí o tom, zda jít či nejít do práce je na vás. Dobré je zodpovědět si poctivě otázky: Oč běží v hádkách s přítelem? - Jaké pocity, potřeby jednoho druhého vstupují do "hry"? Jaká je vaše ústřední motivace k tomu, jít do práce? Odpovědi na tyto otázky by zasloužily další pozornost - nejlépe tak tři konzultace u psychoterapeuta. A ještě jedna drobnost Dominiko, nenávist a povyšování jsou hybné síly, které nepřinášejí klid... Přeji vše dobré.

Pavla píše: 29. 9. 2008, 22.36

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak zapomenout na někoho kdo moc ublížil? Jsem 11 let vdaná a mám dvě děti. S manželem spolu spíše jen bydlíme, než žijeme. Oba jsme úplně jiní, je moc málo věcí, na kerých se shodneme. Přesto se oba snažíme, aby rodina nějak fungovala, rozvádět se nechceme - možná i proto, že už jsme si na tento způsob života zvykli a máme obavy z jakékoliv změny. Jsem o 7 let mladší než on, chodím do práce někdy i 7 dní v týdnu Chci, aby můj život někam směřoval, mám ráda společnost, cestování, sport, navštěvuji vzdělávací kurz. On je samotář, nic ho nezajímá, věčně sedí doma a chce mít od všeho a od všech klid. Jeho pracovní doba je asi o polovinu kratší než moje. Právě toto bylo příčinou mojí nevěry. Nikdy dřív mě ani ve snu nenapadlo, že bych se něčeho takového mohla dopustit. Najednou se objevil člověk, ženatý, se dvěma dětmi, inteligentní, vzdělaný, galantní, se stejnými zájmy jako já, jemuž se manželství nevydařilo podobně jako mě a stejně jako já se ale nechtěl rozvádět. Zažívala jsem s ním něco, co mě snad nikdy v životě nepotkalo. Byli jsme jako jedna duše, vídali jsme se takřka každý den, byl velmi milý, vstřícný, dost často jsme jezdili na výlety, psal mi, že se nikdy nesmíme rozejít, že jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo, měl o mě strach, když jsem se náhodou neozvala.Také mi radil, co mám dělat v různých situacích, učil mě lyžovat, pracovat s počítačem, zkrátka pro mě byl víc, než jen milenec, byl to přítel, člověk, na ktrerého jsem se mohla vždycky spolehnout a já jsem do té doby nikdy nikoho takového nepotkala. Tento néš vztah trval asi rok, než se situace začala postupně měnit. já jsem se celou tu dobu snažila mít vše pod kontrolou, nezamotat se do toho citově, ale to nešlo a právě zhruba po roce jsem v tom "lítala až po uši" - Pokračovalo to tak, tento ůžasný a dokonalý pán mě postupně začal ničit a já jsem z toho nebyla schopná couvnout. Začal se nade mě povyšovat, občas mě i urážet, posmívat se, už na mě neměl tolik času. Vždycky, když vycítil, že mám všeho dost, tak přišel, s lítostí v tváři se na mě podíval, něco řekl a já mu odpustila. Jakoby čekal na chvíli, kdy si ho pustím k tělu a kdy na mě bude moct "útočit". Pochopitelně toto všechno skončilo rozchodem, já jsem to asi na potřetí ukončila definitivně, se zlomeným srdcem, s velkou jizvou na duši a obráceným životem naruby. On mi po celkově dvou-leté známosti na rozloučenou řekl, že jsem stará a že stejně celou tu dobu, co chodil za mnou, měl spoustu jiných ženských a že jeho žena to ví, že takový je a naučila se stím žít. Od té doby jsem ho neviděla. Postupem času jsem se dozvěděla, že jeho žena je velmi chytrá a inteligentní a psychicky úplně na dně-z něho.Už je to rok po tom všem a já nedokážu úplně zapomenout. Připadám si ponížená, zneužitá,stará a hlavně úplně naivní a hloupá, moje sebevědomí je na nule a neumím mít z ničeho radost. Můj manžel si snad na mě ani ničeho nevšiml, to jem dokazuje, jak jsme si vzájemně lhostejní. Nikomu se nemohu svěřit, vždyt šlo o nevěru, takže si za to vlastně můžu sama! Ale nejsem přece tak stará, mám 37 let, okolí říká, že na svůj věk vypadám velice dobře. Já mám pocit, že už mě nic nepotká, že už budu jen stárnout, dokud nezestárnu úplně. Poradte, co dělat. Chtěla jsem jen někoho, kdo je rád, že je se mnou, kdo mě má rád, kdo se na mě těší a komu je po mě smutno. Kamaráda, přítele,co si se mnou vypije kávu a vyslechne si, co mě naštvalo dnes v práci a nebo naopak, co mi udělalo radost. Děkuji Pavla

Odpověď: 6. 10. 2008, 14.08

Milá Pavlo, i vy byste si měla dopřát několik konzultací u profesionála. Nejen pleť a vlasy potřebují péči profesionála, ale i duše. Ta vaše je nyní dost pošramocená a takovou péči by uvítala. Ted několik obecných vět, které nenahradí osobní konzultaci. Je dobré umět brát si ze životních zkušenností to dobré, umět zhodnotit to, co jsme prožili, druhému za takovou zkušenost dobrou i zlou poděkovat. To, že on shazoval hodnotu vás i vašeho společného příběhu je destruktivní i pro něj, nevím proč si jeho slova berete tak osobně. Je pravděpodobné, že se jedná o člověka s touhou po ověřování si moci... To, že jste mu vy dala to nejlepší, co jste uměla není důvod k sebeodsouzení - dělala jste to proto, že jste chtěla a vcelku s čistým úmyslem. Přijměte to, nestydte se za to a své srdíčko si pohladte...

Marcela píše: 29. 9. 2008, 18.57

Dobrý den,rada bych využila Vaší poradny a doufám že nám pomužete!Má sousedka má manžela a ten když se opije tak je ve stavu kdy nevi kde je, na toaletu chodi do jinych místnosti,rozsvici a zhasina světla bere věci a pak je zase vraci,pořad cestuje.Sousedka je už nešt'astná musí ho hlídat celou noc!Ráno si nic nepamatuje.Nejde o alkoholika.Pracuje jako dispečer a před 6 týdny přestal kouřit.Bohužel to už měl i před tím než začal kouřit.Děkuji za radu a odpovědˇ.S pozdravem Marcela

Odpověď: 6. 10. 2008, 13.57

Milá Marcelo, je sice hezké, že se snažíte pomoci sousedce, je však na ni a na jejím manželovi, aby problém uchopili... Jedná se o intenzivní reakci na alkohol - jsou lidé, kteří mají "alergii" na alkohol, která je doprovázena ztrátou sebekontroly. V takovém případě existuje jediná rada, alkohol vůbec nepít (tak jako alergik na oříšky se vyhýbá oříškům, tak alergik na alkohol by se měl vyhýbat alkoholu) Další možnost je, aby manželka v případě, kdy je manžel v nezvládnutelném stavu, zavolala záchranku nebo policii, která ho může odvést na záchytku (taková akce se sice prodraží, může však být i výchovná)

maiky píše: 29. 9. 2008, 18.03

Dobrý den, je mi 22 let a jsem studentkou VOŠ, mám dlouhodobější duševní problém a už nevím jak z toho všeho ven. Vše začalo zhruba v mých 16 letech. Matka začala hodně “pít“ a otec jako řidič kamionu byl neustále pryč, takže celá péče o domácnost padla na mě. V mých 18 se rozvedli, což bylo vysvobozením. Jenže mladší sestra (o 3,5 roku) to nesla hodně špatně, chytla se party a nebyla s ní řeč. Matka si našla nového partnera, odstěhovala se a trošku se vzpamatovala. Otec si našel také novou partnerku, ale bohužel doslova zblbnul a také se odstěhoval z bytu. Po maturitě jsem se dostala na VŠ, jenže to také nebylo to pravé ořechové a po roce jsem studium ukončila. Shodou okolností v této době sestra otěhotněla a odstěhovala se k příteli, který je naprosto neschopný postarat se o rodinu a tak byly další problémy na světě. Na novou školu jsem se nedostala a práci jsem také nemohla najít. Takže jsem měla ještě finanční problémy. Po roce na úřadu práce jsem se dostala naštěstí znovu na školu, ale musela jsem se o sebe postarat sama. Rodiče už to nezajímalo a nyní se moc nevídáme. Toto léto jsem si nalezla brigádu, ale bohužel mimo domov. Takže jsem přespávala u přítele, se kterým se znám od mých 16 let a který mi se vším vždy pomáhal. Toho využil můj strýc, který mi neustále záviděl byt, ve kterém jsem zůstala sama a doslova mě vyhodil na ulici. Nejdříve jsem nevěděla, co mám dělat, ale naštěstí se řešení nalezlo rychle. Nastěhovala jsem se k příteli a jeho rodičům, se kterými naštěstí vycházím perfektně. Už jsem si myslela, že bude vše v pořádku a nemám nyní nijaký závažný problém, ale přesto nemohu spát, neustále se budím a ve škole se nemohu kvůli únavě soustředit. Tím pádem nemám takové výsledky jaké bych si představovala a každý neúspěch si najednou strašlivě beru. Bývám také hodně nemocná. Dokonce se to všechno začíná vkrádat i do vztahu s přítelem, hlavně to ovlivňuje náš milostný život. Jsem z toho smutná a nevím co mám dělat. Můžete mi prosím poradit??? Mockrát děkuji

Odpověď: 6. 10. 2008, 12.53

Milá Maiky, asi se budu opakovat, ale na takovou starost, která se tvořila několik let, nemohu dát jinou radu, než doporučit pravidelnou spolupráci s profesionálem - nacházet, pojmenovávat a rozpouštět zdroje úzkostí a strachů. Také by se hodilo nalezení zdroje vlastní síly a spojení se s ním... Přeji dost rozhodnosti, odhodlání a vytrvalosti na cestě k harmonii sama se sebou. Ano, i návštěva profesionála stojí peníze - můžeš zažádat dotyčného o sociální slevu (u mne by to jistě možné bylo). Není jiná cesta než na sobě "máknout"... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1