Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Dana píše: 26. 4. 2016, 4.55

Dobrý den. Nejsem tip ženy ,která by záměrně manipulovala s muži jen abych s toho něco vytěžila, vlastně to ani neumím. Mám problém hrát divadlo, když to cítím úplně jinak. Možná by mi to zjednodušilo život s muži ,ale nedokážu to .Můj náhled na muže není zrovna nejlepší ,otec byl alkoholik a matka mi v jednom kuse říkala ,že budeme žít bez chlapů ,že jsou to parchanti a já jako dítě jsem si přála být svobodná matka a tak se i stalo. Je mi 43 let a jsem svobodná matka .Většinu vztahu jsem skončila já zrovna ukončuji vztah ve který jsem doufala ,že vyjde ,ale opět nejsem dost dobrá pro něho ,urážky nemám ráda ,tak odcházím. Kdybych začala hrát divadlo a podlézala ,byla bych ta nejlepší a měla bych chlapa ,ale já podlézat nechci raději budu žít sama. Asi nejsem normální ,co si o tom myslíte ?

Odpověď: 30. 4. 2016, 9.02

Milá Dani, myslím, že vliv dětství funguje... Víte, některé ženy občas vidí podlézání v tom, co jiná žena vidí jako projev lásky... Urážky do vztahu nepatří, to je jasné... Jen nevím konkrétně co kdy jak cítíte... to bychom museli projít společně Mějte se krásně a spokojeně :)

Simona píše: 25. 4. 2016, 19.32

Dobrý den,chtěla bych poradit co mám dělat, měla jsem přítele a on mě podvedl s jinou, s moji kamarádkou, když jsme se rozešli,omlouval se mi, ale já ho odmítala, po nějaké době mi začal hrozně chybět,bude to rok a já na něj pořád myslím,nevím co už mám dělat.

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.59

Milá Simi, přijmout realitu rozchodu - odpustit sobě i jemu, zahojit se a jít dál... a) zkontaktovat ho "jako kamarádka", pobýt spolu, pohovořit... b) nechat to být a jít dál... Můžete mne i kontaktovat kvůli: https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Přeji vše dobré

Ket82 píše: 25. 4. 2016, 17.16

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Opustil mě ze dne na den přítel po pěti letech, na stole jen vzkaz a od té doby žádná komunikace. Nedostala jsem pořádné vysvětlení. Jen urážky. Ano bojovala, neuměla jsem přijmout, že je konec. Teď jsem se dozvěděla, že v tom má prsty jiná holka, která ho pěkně zmanipulovala. Vůbec ho nepoznávám, co jsem slyšela, ona má hodně ráda peníze, zábavu, pravý opak mě. Já mu psala, on vše četl, když jsme se potkali, mával, zdravil, byl smutný, jednou mě objal, dal pusu, jak mu na mě záleží, pořád mě má rád, ještě to není za ním, při stěhování dokonce brečel, že ještě přijede, jak to tak nechtěl a už nepřijel, neozval se nic. Druhý den, už jsem byla zase svině, je mu ze mě na blití, jen mě vidí a je mu špatně. Chtěla jsem ať mě smaže, odveze si ještě zbytek věci, nic neudělal. Až když jsem ho neprosila, poslala do háje, tak on mě zablokoval, ale já vždy byla rychlejší. Já mu v životě hodně pomohla, kryla jeho průsery, tahala z problému, pomáhala platit dluhy, zvedala sebevědomí, dělala jsem vše jen pro něho, na sebe kašlala, díky moji pomoci dodělal vysokou školu, jeho kariéra je tam kde je, díky mě našetřil hodně peněz, nikdy jsem nic po něm nechtěla. Já si neuměla nic koupit, neměla jsem na to. On mě jen v poslední době urážel, jak jsem tlustá, uřvaná, nikdo mě nemá rád. Měla jsem hodně problému v poslední době před rozchodem, vše se na mě zhroutilo, prosila jsem ho o pomoc, neslyšel, jen dál mě říkal hrozné věci. Po jeho odchodu jsem mu všechno co mě trápilo a on mi na to jen řekl, proč jsi mi to neřekla dřív. Já se snažila, ale on mě neposlouchal. Úplně zapomněl co jsem pro něho za těch pět let udělala. Zasloužím si jen urážky. Moc bych chtěla od něho slyšet, alespoň děkuji, byla jsi hodná, že jsi mi tak v životě pomohla, miloval jsem tě, něco pěkného. Teď tady doma už 1/4 roku sedím, brečím, obviňuji se, hledám na sobě chyby. Moje sebevědomí je na nule. Všichni mi říkají, že to byl sobec, že si mě nevážil, kolikrát jsi ho chtěla opustit kvůli tomu, jak se k tobě choval, jak pil alkohol, neměl na tebe čas a jak měl, tak ho trávil po svém a chtěl dělat to co chce on a ne ty. Jen jsem měla strach, strach udělat něco po svém, říct mu to, pořád mi jen vyhrožoval, že mě opustí a já ho moc milovala. Já všechny ty jeho chyby vidím. Vidím, že mi bude bez něho líp. Když odešel, hodně jsem zhubla, asi stresem i tím, že cvičím, že jim pravidelně, prý jsem hodně omládla, protřídila kamarády, kteří mě zradili, dokonce moje nejlepší kamarádka mě u něho pomlouvala a dala mu tu radu ať odejde, že táhnu já jeho ke dnu, ne on mě. Dělala to ve svůj prospěch, ale pak zjistil, že i ona jeho zradila. Takže jsem vlastně přišla v ten den o něho a i o přítelkyni. Zůstala na vše sama. Opět mám kolem sebe přátele, co mi pomáhají, ale oni už si sami neví rady jak mi pomoct. Pořád řeším jen jeho, proč mi to udělal. Choval se hrozně, ale já ho pořád neumím nenávidět. Je mi to všechno líto. Mám teď nastoupit do nové práce, bohužel do místa bydliště, kde teď on bydlí s ní, je to na vesnici, mám strach, že se budeme potkávat a mě to v práci způsobí problémy. Jsem totiž hrozně roztěkaná, některý den je fajn, ale další jsem zase jak troska, když si vzpomenu na vše co mi říkal, jak mi ublížil. Kamarádi mi zvedají sebevědomí, já taky vím, že nejsem tak hrozná, ale asi to potřebuji slyšet od něho. Jen to bude těžké, on je zaslepený láskou k ní, která ho určitě pošle za chvilku někam, říká to každý kdo ji zná. Opět nemyslím na sebe, ale na něho. Neumím mu přát nic špatného. On mi to přeje. Prý už mě nikdy nechce vidět, sejde z očí, sejde z mysli. Nevím proč mě osud zavál do práce zrovna tam. Kdybych si to přála, tak se to nestane. Jak se vyrovnat s rozchodem, kde je hodně otázek? Nikdo se nemůže divit, že jsem se tak zhroutila, když odešel jak jsme byla v práci a jen nechal vzkaz, dlouhodobá nespokojenost, hodně špatných věcí, už tě dlouho nemiluji a odcházím až teď, protože před tím jsem neměl čas a tím to pro něho skončilo. Ještě ráno mi přál krásné ráno miláčku, měj pěkný den, psal mi do práce, prý to udělal ať nic nepoznám. Čtyři dny před odchodem jsme byli na plese, tam mi vyznával lásku. Udělal ze mě blázna. Jen to jeho chování, by do blázince přivedlo každého. Copak takhle se chová někdo, že takhle odejde, ví jak ho milujete, objímá, líbá a druhý den řekne, to bylo divadlo před lidma, když ho prosíte o to, ať vám to řekne upřímně, když už vás nechce a nemiluje, ať odveze věci, zruší si adresu tady a on nic neudělá? Říkáte mu, že to je pro vás pořád naděje, nereaguje, neodepíše nic. Od té doby co jsem ho zablokovala a on mě, nejsme vůbec v kontaktu. Jen se potkáváme a naštěstí z hodně dálky. Nevím jestli si mě nechával jako zadní vrátka, kdyby mu to nevyšlo, ale já se to bohužel dozvěděla. On jen lže, lže každému, lhal i mě. Vím jaký to je člověk, ale pořád to bolí, hlavně to bolí, když si vzpomenu na ty slova co mi říkal, jak mě urážel, žádný vděk, žádné díky, žádný důstojný odchod. Prosím o radu, jak si zvednou sebevědomí, jak dostat ty škaredá slova z hlavy, jak zase začít věřit lidem a jeho za to všechno začít nenávidět. Moc děkuji je mi 33 let a jsem jak malá holka v tomhle.

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.51

Milá Ket, bohužel jste jak učebnicový příklad, jak to vypadá, když člověk miluje druhého více než sebe a ještě si myslí, že ho může zachránit... že je dobré někoho krýt... Vy jste byla je "matkou" - když si od vás vzal, co potřeboval, šel jinam... Pomohla jste mu, on to přijal - ale je dítě a neumí se chovat vůči vám jako muž, který by vám taky mohl pomoci... Ted už víte, že rovnováha je třeba od počátku... že nemůžete zanedbávat sebe a svou kariéru... Ohledně regenerace duše doporučuji: https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html nebo vyhledejte jiné semináře osobního růstu... Držím palce a nedejte se ;)

Aaroya píše: 25. 4. 2016, 13.37

Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu. Jsme s přítelem něco přes rok a je to asi půl roku, co začal hrát počítačové hry. Nyní hraje každý den. Ve 3 přijde z práce a do večera hraje i o víkendech. Vůbec si mě nevšímá a ať vymyslím cokoliv jiného, co bychom mohli dělat, tak mi řekne, že ho to nebaví a jde hrát. Skoro každý den se kvůli tomu hádáme a i když jsem mu řekla, že nejsem takhle šťastná, tak šel hrát. Nevím už co dál, ničí mě to. Miluji ho a nechci se rozejít, ale je vůbec nějaká jiná možnost, když je mu všechno kromě té hry naprosto ukradené? Pořád mi říká, že je to jeho jedinná zábava, ale já takhle žít nemůžu. Předem děkuji za odpověď. S přáním hezkého dne Aaroya.

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.39

Odejděte.

Miroslava Ostrava píše: 25. 4. 2016, 13.30

Dobrý den,prosím, vnučka/8let/ se nechává velmi ovlivňovat kamarádkou,napodobuje ji,dělá, co řekne ona. Chodí spolu do třídy. Všimla si toho i paní učitelka. Jak ji od té vazby odpoutat? Děkuji za názor.

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.39

Milá babi, jednou za čas můžete mluvit na téma, že každý jsme jiný a je to dobře... zeptat se ji, co se ji na kamarádce líbí... ptát se, více než poučovat... Vy se tím nestresujte, ona si se životem poradí... třeba je to pro ni ted dobré...

Evulka píše: 25. 4. 2016, 11.26

Dobrý den, rozpadá se mi vztah a já si nejsem jistá jestli to mám uvítat nebo ještě zabojovat. S partnerem jsme spolu 9 let máme spolu 7 letého syna který trpí těžší formou autismu. Náš vztah je z mého pohledu neštastný ,partner mi v domácnosti nepomáhá máme velký dům .Můj den začíná tím že vstanu posbírám děti (z prvního manželství man 2) odvezu do školy mladšího syna do speciální školky vzdálené 34 km poté rychle do práce kde pracuji z dětmi s postižením .Z práce rovnou pro malého do školky, nakoupit domů chvilku klid a pak domácnost, věnovat se dětem, večeře,svačina do školy a zase úklid to máme už devět hodin večer hygiena a uspat malého a pořád dokola a partner ráno v klidu snídaně,sprcha,práce (nepracuje manuálně) pak domů oběd přečte si noviny a kouká na sport pak si jde na kolo nebo zaběhat 2x týdně na pivo, večeři si udělá tedy sám a pak se zavře v pokoji a kouká na televizi jednou týdně poseká zahradu na (traktůrku) vyčistí kotel a naplní zásobník. Jsem s toho unavená a nasraná komunikace mezi námi je velmi špatná musím začít mluvit já spíš odpovídá jedno slovně ale pokud mu někdo volá nemá z komunikací problém, co se týče intimní stránky sex 1x měsíčně a spíše pro jeho potěchu. Při hádkách na mě často začne plivat že je tu bordel (není) že nic nedělám když jsem neměla práci protože jsem se starala o syna že mě živí on ve mě tohle všechno zůstává. chodím ven v sobotu od 19-23 hod a i to jsem si musela vybojovat říká mi at si klidně chodím na kolo nebo běhat ale nechápe že nejsem robot kde na to brát sílu. Mezi námi je jedenáct let rozdíl partner neumí dát své city najevo ani ty co cítí ke mě když jsem se mu svěřila s intimním problémem tak ho zesměšnil , každý máme jiné názory nemáme nic společného bohužel když už jsem si to uvědomila tak už byl malý na světě hádáme se už 6let pořád dokola měsíc dva klid pak týden dusno a stupňuje se to tet jsem mu řekla že takhle už dál to nejde že odejdu. Prý si to mám rozmyslet ale nedělá nic pro to abych zůstala prý je všechno moje vina i to proč je takový. Uvědomuji si že jsem vztahovačná ale je to následek toho jak má pořád nějaké připomínky všechno zničíme něco se rozbije ale děláme o schválně no je toho hodně myslím že i pro děti to není nejlepší příklad .Chtěla bych odejít ale drží mě tu dům a zahrado pro malého má tam svůj prostor a je spokojený o tohle ho připravím jestli odejdu na druhou stranu se pomalu tohle vypětí odráží na mém zdraví mám strach z budoucnosti partner mi dává pocit jistoty ale stojí to za to ?

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.37

Milá Evulko, to vám odpovědět nemohu... Podle všeho mnoho lásky s partnerem nazažíváte... vztah působí jako mrtvý z tohoto pohledu... Ekonomika je také důležitá - zkuste vymyslet řešení, které vám dá také zázemí... Dům? komu patří? Spočtěte příjem, alimenty a můžete jít do nájmu... klid má také svou cenu... Potřebujete také někoho, kdo vám pomůže s péčí o syna ... to vy víte... veřím, že promyslet a realizovat to jde... Držím palce.

Stydlivka píše: 25. 4. 2016, 7.49

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o pomoc a o radu. Mám takový asi trochu zvláštní problém, který mě ovšem velmi omezuje, přesto se stydím s tím někam zajít. Vlastně ani nevím, jak to popsat. Prostě si nemůžu stoupnout před zrcadlo, aniž bych si úplně nezničila obličej. Stojím před ním a mačkám a mačkám...Přitom jsem zjistila, že mám relativně pěknou pleť (->když jsme jeli na dovolenou, neměla jsem ve svém pokoji zrcadlo, takže jsem si s pletí nic nedělala, vrátila jsem se domů s úplně čistou pletí-bez žádných strupů, pupínků..), ale prostě si nemůžu pomoct. Víte, často tento proces devastace trvá i 3 hodiny denně, takže chodím spát kolem jedné hodiny. Ráno vypadám jako po náletu včel a jsem nevyspalá, což se odráží i na mých výkonech ve škole (alespoň částečně). Každý den si říkám, že už to neudělám, ale vydržím to maximálně jeden den. Při tom \"hnípání\" jsem jako v tranzu, čas letí hrozně rychle..Myslím si, že jsem poměrně hezká (i když dříve jsem si to rozhodně nemyslela), dokonce jsem se chtěla zúčastnit nějakého modelingového castingu, ale s touhle pletí by mě určitě nevzali. Dále bych se chtěla zeptat, zda je možné se stát z extroverta zarytým introvertem. Dříve jsem byla velmi komunikativní, ráda středem pozornosti..Posledních asi 5 let se společnosti spíše vyhýbám, přesto bych řekla, že jsem oblíbená. Jenže mi přijde, že bych se bez přátel jednoduše obešla..Nechala bych si tak 2 kamarádky a hotovo..Nikam nechodím (na žádné zábavy a tak), přítele nemám (ačkoliv o mne stojí relativně dost lidí) a taky mi přijde, že je jen na obtíž. Když už si s někým začnu, do 2 měsíců to vždy ukončím, přičemž se mi hnusí jakýkoliv fyzický kontakt, takže jsem stále panna..Nechci to tak nechat, chci mít jednou dítě, ale bojím se, že se svým přístupem skončím se 40 kočkami..Já vím, že je to velmi trapné a malicherné, přesto mě moje asociální? chování děsí. Předem děkuji za radu.

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.29

Milá Stydlivko, jste docela vtipná - Vám by se nelíbilo být se čtyřiceti kočkami ;) ? Asi by bylo potřeba jít krok po kroku - vzít jedno téma a prozkoumat ho... Témata: - závislost na nípání - vztah k tělu - vztah k sobě Témata spolu různě souvisí... Co odstranit zrcadlo...? Doporučuji zvážit péči o svou duši a navázat vztah s psychologem... výhledově třeba nějaké kurzy... V tuto chvíli knihu: Láska duše

Lenča píše: 25. 4. 2016, 6.50

Dobrý den, Už nevím jak řešit svojí situaci. Přijdu si, že jsem prokletá. Je mi 28 let. 7 let jsem chodila s klukem. Rozešli jsme se, protože si našel jinou partnerku. Už je to přes rok a stále nemůžu nikoho potkat. Už jsem zoufalá. Zkouším internet, rychlý rande a nikdo s kým bych si rozuměla. Do hospody, baru, disko nechodím. Přijdu si jako prokletá. Myslím, že nemám na partnera přehnané požadavky jen bych ráda bezdětného a nejlépe nekuřáka. Od toho rozchodu mi přijde, že mi něco chybí a to je asi ta láska. Do toho jsem ještě ztratila zaměstnání. Už nevím, kde hledat partnera. Člověk si přijde sám. Děkuji

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.22

Milá Lenčo, chápu, že je to náročné... jak pozoruji život, některé "věci" (lásku druhého člověka a těhotenství, zdraví ?) si ze země nevydupeme... trochu můžeme ovlivnit, zda budeme milovat toho, kdo nám ji nabízí... Přesto ti píši: Nezoufej. Ber to jako výzvu, že se máš naučit být spokojená sama se sebou, být samostatná... tvořit si radost i jinak, než skrze partnerství.... rozvíjet své hobby, kamarádství... Dotvořit si kariéru... Můžete se zabývat osobním růstem na seminářích... pročistit i prokletí a jiné např.: www.lsvj.cz - to jsou kroky, které vám pomohou jít vztahu naproti, přesto vám ho nezaručí... Držím palce.

Petra píše: 25. 4. 2016, 0.57

Dobrý den. Mam hodne velký problém s prijmutim tehotenstvi lidi okolo i mých kamarádek. Ta zavist je tak hrozná, az se za to stydim. Je mi 30 a již jsem byla před šesti lety jednou těhotna. Muj tehdejsi pritel I presto, jak tvrdil, Ze me miluje chtěl, abych šla na potrat. Nemusela jsem, v osmém týdnu me těhotenství skončilo samo. A od te doby se to se mnou táhne. Slyším ze někdo z okolí otěhotněl a padám do depky. S dalším přítelem jsme to nechali náhodě, ale nic. Tak poslední rok jsme se začali vic snažit, ale taky nic. Ted po pěti letech mam nového partnera, ale je tu strach z toho, ze on dítě samozřejmě nechce hned, což chápu. Ale me je 30 a ja nechci čekat další 3 roky nebo 5. Do toho mi našli papilomavir typu 16, který způsobuje rakovinu delozniho cipku. Od detstvi trpim Na chronicke Zanetu mocovych cest a posledni roky i vytoky. No a dnes mi ma nejlepsi kamaradka oznamila, Ze je tehotna po trech mesicich vztahu. Hnus je, Ze ji To nepreji, ale delam Ze ano . Přeji si, aby šla na potrat. No je mi ze me špatně. Ale je mi strašně líto, ze mezitím co ja budu chodit na gynekologii na očkováni proti papilomavirum, na testy zda mam jeste nějaký zánět a nebo na biopsii či již nemam rakovinu, tak ona tam bude chodit na kontroli zda je její miminko v poradku. Uz si připadám jako blázen. Chtela bych se s tim vyrovnat, ale nezvladam to. Co byste mi poradila? Mam vyhledat v blízkosti nějakou odbornou pomoc? Dekuji

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.10

Milá Petro, asi by stálo za to, jít si popovídat nebo i zapracovat s emocemi. Vážím si toho, že na sobě chcete pracovat a negativní nepřejícnost nechcete podporovat. Zkuste se stát pozorovatelkou tech emocí - Vy JSTE Petra a nejste ta závist, která vás přepadá... tu závist se pokuste oddělit od svého vnitřního krásného já... poděkujte ji, že se vám ukázala v takové síle... můžete si ji namalovat a pak spálit... třeba i několikrát... Také je třeba uvědomit si bolest, ze ztráty při potratu a tu bolest uzdravit... Přijmout svůj život s láskou a pochopením... Můžete se za tím účelem objednat. Držím palce.

Jana píše: 24. 4. 2016, 22.19

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o nějakou radu nebo cokoliv, co by mi pomohlo. Jsem sedmnáctiletá dívka vysoká 170 cm, vážím 60 kg, chodím na gymnázium, jsem hudebnice a tanečnice. Jde o to, že jsem si před rokem a půl všimla na fotkách, že se mi zakulacuje postava více než do té doby a chtěla jsem zhubnout, protože baletky nejsou tlusté. Prakticky donedávna o tom věděl málokdo a když už, tak nevěděl všechno. Zmenšovala jsem porce a začala jsem počítat kalorie, vážit se a kontrolovat v zrcadle. Nejméně jsem se dostala na 54 kg, ale pak jsem všechno přibrala a od té doby se to tak nějak střídá, ale na tuhle váhu jsem se už potom nedostala. Vyčítám si jídlo, ale jím. Když jsem mezi lidmi, nechci (bojím se) jíst, ale snažím se, aby nevzniklo podezření. Poslední dobou má ale právě čím dál více lidí narážky na to, že jím málo, že jsem nesnědla tohle a tamto atd. Taky se občas s někým hádám o tom, že jsem tlustá a oni zase tvrdí, že ne, že jsem hubená, někdo dokonce, že bych měla přibrat, což je podle mě kravina. Nevím, jak se to stalo, ale najednou mám pocit, jako by jakékoliv moje jídlo bylo pod dozorem ostatních. Nikdo o mně neví prakticky nic úplně a už jsem občas nucena lhát o jídle, přestože si zakládám na pravdomluvnosti a upřímnosti. Jsem příšerná! Zjistila jsem, že mi nebude stačit zhubnout, potřebuji být nejhubenější ve svém okolí. Mám to tak i jinde. Nebudu spokojená, dokud už to nepůjde být lepší. Nikdy nebudu dost dobrá pro sebe ani pro rodiče. Vím, asi je to zmatené, ale všechno sem napsat nemůžu, protože by z toho byla knížka. Pokud Vás napadne cokoliv, co by mi mohlo nějak pomoci, poraďte mi prosím. Děkuji moc

Odpověď: 30. 4. 2016, 8.03

Milá Jani, jsi nemocná. Přestože BMI i je při dolní hranici zdraví, tvoje hlava funguje patologiky. (http://www.vypocet.cz/bmi ) Váha, jídlo, postava se stává středobodem tvého života - to je závislostní postoj... díky kterému přicházíš o radost ze života... Píšeš si moc "hezké" proroctví: "Zjistila jsem, že mi nebude stačit zhubnout, potřebuji být nejhubenější ve svém okolí. Mám to tak i jinde. Nebudu spokojená, dokud už to nepůjde být lepší. Nikdy nebudu dost dobrá pro sebe ani pro rodiče." Přidej: A to se může změnit... Pomoci ti může přesvědčení, že chceš být zdravá a nejzdravější ze všech, že chceš být přirozená a.... ;) a taky ženská a nejženštějčí... K ženským tvarům patří kulaté křivky... milování s kostrou má rádo jen pár mužů ... kteří neumí milovat dospělou ženu a jsou uvízlí v nedospělosti... asi ani ty nechceš přijmout dospělost a ženskost... Miluj své křivky, hlad si je, hraj si s nimi... i před zrcadlem... Čti knihu: MIluj svůj život - bud dobrá a zdravá a radostná pro sebe :) , miluj sebe i druhé... naslouchej svému tělu... Nastuduj, jak složité tělo je a co vše potřebuje pro své fungování - skutečně nestačí jen mrkev (když si k ní nevezmeš tuk, tak z ní vitamín A nedostaneš...) https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitam%C3%ADn Pokud budeš pokračovat ve svém nezdravém přístupu, předávám ti kontakt i na http://www.anabell.cz/cz/nabizime Taky můžeš vyhledat psychologa, když budeš chtít pomoci nějak urovnat pocity a myšlenky ohledně vztahu s rodiči a jejich očekávání... Přeji ti, at najdeš zdravý vztah k sobě.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1