Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

dáda píše: 13. 10. 2008, 13.43

Dobrý den, mám problém, který nevím jak řešit.Je mi 43 let, vdala jsem se před 18 lety do úplně cizího města, kde jsem nikoho neznala. Začala jsem chodit do práce, bydleli jsme s tchýní.Brzy jsme si pořídili vlastní byt a dvě děti. Zústala jsem doma na mateřské, zvyklá z vesnice z rodinného domku v panelákovém 2+1 jsem dost trpěla. Můj muž podnikal a tak byl celé dny dlouho do večera a celé víkendy v práci. Jsem si jista, že byl opravdu v práci.Byla jsem ale na děti sama, rodiče jsem měla daleko a velmi se mi po nich stýskalo.Často jsem k nim s dětmi jezdila, vždy na pár týdnů, ale mrzelo mě, že zase nevidí děti můj muž. Pak jsem nastoupila do práce, byla jsem v jednom kole, děti kroužky, domácnost, práce a tak pořád do kola. Můj muž nechtěl nikam chodit, stýkat se s přáteli, nechtěl aby nám nikdo hlídal děti, tvrdil, že nejraději je se mnou doma, že nikam chodit nechce.Žádné přátelé, se kterými by chtěl trávit svůj volný čas neměl, krom práce měl taky spoustu koníčků, na které samozřejmě neměl čas a velmi tím trpěla občas nám to vyčítal.Já jsem všechen volný čas, kterého moc nebylo, věnovala dětem a domácnosti.Sexuální život nebyl nikdy moc bohatý a častý, ale vlastně to nebyl mezi námi ani na začátku vztahu, přesto jsme se velmi milovali.Velmi mě to trápilo, pokoušela jsem si o tom s mužem promluvit, ale tvrdil, že mě miluje ale že je unavený. Občas mi ale říkal, že mě miluje, že by si neuměl vybrat lépe, že jsem skvělá atd. Nikdy na mě nebyl hrubý, nebyl nikdy lakomý na peníze. Nikdy se mě ale nesnažil třeba utěšit, když mi bylo nejhůř.Přesto myslím, že mě skutečně miluje a já jeho taky. Dětem se nikdy moc nevěnoval, protože buď byl v práci nebo byl unavený a seděl dlouhé hodiny u televize.Já mám práci, ve které prožívám často stres, když se to nahrne, ale jinak mě práce baví a jsem v ní spokojená, i když někdy taky dosti unavená.Strašně mě ubíjí ale mužova nečinnost, co se týče domácnosti, žádný řemeslník ani nikdo jiný k nám nesmí, protože by práci nikdo neudělal dobře, takže muž má v plánu vše udělat sám, ale pouze v plánu a tak některé věci stojí celých 18 let a není například nikdo, kdoby podezdil v koupelně vanu apod. Někdy už mám pocit, že se zblázním. Bývala jsem veselá, samý úsměv, ale teď už to tak není, v práci mám pověst celkem výbornou, jsem milá, pracovitá, sploehlivá atd., ale když přijdu domů všechno mě štve, jsem až nepříjemná,nevlídná, na muže i na děti, všechny peskuju, jsem nešťastná. Já si to uvědomuju, nesměju se tam, nejsem tam veselá a šťastná. Myslím, že si to on a děti už vůbec nezaslouží, ale nemůžu se ovládnout a změnit to, ač bych moc chtěla. Poraďte co s tím, než všechny své nejbliží ztratím.Prosím.

Odpověď: 16. 10. 2008, 16.46

Milá Dádo, nesete na sobě břímě složené z několika vrstev únavy. Abyste je mohla odkládat, přála bych vám, abyste si dopřála péči o duši ve formě individuálních konzultací, lekcí... Že zuby, vlasy, auto ... potřebují pravidelnou údržbu, o tom nikdo nepochybuje... a duše...?... Přeji vše dobré.

Lenka píše: 13. 10. 2008, 10.43

Dobrý den,chtěla jsem se zeptal nebo lépe řečeno poradit.Mám syna, kterému budou v prosinci tři roky.Nevím jak se k němu chovat v určitých situacích tak bych potřebovala odbornou radu. Jedná se vztekání (vzteká se když se mu něco nedovolí, nebo když jsme venku a nejdeme tam kam chce jít on, nebo když krmím miminko a nedostane hned teď např. čaj..) mnohokrát přemýšlím, jak se v této chvíli k němu zachovat. Zda přísně a třeba ho za to i plácnout nebo ignorací, nechat ho vyvztekat atd... Prosím poraďte ať ještě něco zbytečně nezhorším..Děkuji předem

Odpověď: 16. 10. 2008, 16.41

Milá Lenko, je důležité, aby z vás cítil jistotu, klid a rozhodnost. Z toho, co píšete je zřejmé, že máte v rodině malé miminko - narodilo se v čase, kdy si váš syn začal uvědomovat své já a jeho nervová soustava není odolná. Je třeba i jemu věnovat přiměřenou pozornost, také jetřeba, nemít na sebe očekávání, že musíte být dokonalá... potřebujete-li získat více jistoty ve svém jednání, doporučuji zajít si občas na konzultaci k profesionálovi...

Čestmir píše: 13. 10. 2008, 9.24

Moje žena a ja dame si na nějakou dubu do Opavské psychyatrické lečebny. Jáké zařizení použivate proti utěku, Dozvěděli jsme se že chce utéct. Jak to vyřešime?

Odpověď: 16. 10. 2008, 16.27

Myslím, že jste si spletl stránky :) Mmj. v současné době je nezákonné držet někoho, kdo je svéprávný, v jakémkoliv zdravotnickém zařízení proti jeho vůli.

Naty píše: 13. 10. 2008, 8.03

Dobrý den, je mi 21 let a už téměř 4 roky bydlím s přítelem. Postavili jsme si spolu podkrovní byt, takže máme společnou domácnost. On je strašně hodný, udělá první poslední, bezvadně se stará o příbuzný apod. Můj problém začal zhruba před rokem, kdy jsem zjistila, že se přítel uspokojuje přes internet a to tak, že dobíjí kredity na telefon holkám, které se mu pak přes webkameru vyslékají, ale postupem času jsem přišla i na to, že si s nima při tom telefonuje a píše jim erotické smsky. Strašně to se mnou otřáslo, cítila jsem se naprosto nemožná v posteli, apod., ale ustáli jsme to. Ten hlavní problém je v tom, že jsem dnes ve foťáku objevila fotografie, kde je nafocen pár při souloži a na jedné fotografii jde vidět, že na zemi leží oblečení mého přítele, tudíž on musel být fotografem...naprosto vůbec nevím, co mám dělat a jak tohle řešit..vždycky mi všechno zapře pokud jde o tyto věci a klidně mi lže do očí..na jednu stranu nemám sílu zahodit 4 roky vztahu, který byl až na tohle bezvadný a na druhou stranu se děsím toho, co přijde teď. Cítím se jako hrozná špína, nejsem snad ani ženská, když mu ležím nahá v posteli a on jde radši k počítači..nechápu to..přitom nejsem v posteli dřevo a ani ho neodmítám..plánovali jsme teď založení rodiny, ale představa, že by na mě teď šáhnul je příšerná, ale na druhou stranu i odchod od něj je těžký..

Odpověď: 16. 10. 2008, 16.24

Milá N., to jak se chová váš přítel je ukázka toho, když sexualita se odštěpí od lásky. Nesouvisí to s vašimi kvalitami. Sexuální pud vymknut kontrole nevěstí nic dobrého - to ať se na mne liberálové klidně zlobí... A jestli přítel nevidí, že má problém, tak vám nezbývá nic jiného než vzít zodpovědnost za řešení vašeho vztahu do svých rukou. Vám, mladé holce - držím palce.

hosta píše: 13. 10. 2008, 7.46

Dobrý den,chtěla bych se zeptat,mám problém s spřítelem.Začlo to tím,že my zapřel že jde na diskotéku a když jsem mu volala,tak mi zapřel a lhal kde je.Přijel v noci a když jsem se sním začla bavit a pak jsme se začali hádat,tak začla plakat naše dcera a tu slyšela moje mamka(ta bydlí o patro níž)tak přišla a pustila se do přítele,jak si to představuje atd..(udělal to už po několikáté)začli se hádat a nakonec se začali oba vyhazovat z bytu..přítel se sebral a odešel.Už přes měsíc se mu omlouvám a prosím ho aby se vrátil a on my pořád říká,že neví a že pořád o tom přemýšlí.Už nevím co mám dělat,ta nejistota,je vážně hrozná.Vím,že jsem se ho měla zastat,ale v tu chvíli ze mě nevypadlo ani slovo.Moc ho miluju a chtěla bych ho zpátky.Máme spolu krásné dvě děti.

Odpověď: 16. 10. 2008, 16.18

Milá neznámá, něco je v nepořádku a nejedná se o to, že jste v tu chvíli se ho nezastala. Mám pocit, že ve vašem rodinném systému bylo něco neuspořádaného již před tím. Na základě vašeho psaní nemohu komplexně posoudit váš problém. Domnívám se, že v nepořádku bylo něco z jeho strany, ale i z vaší strany. Chtěli-li byste oba spolupracovat na znovuoživení harmonie ve vašem vztahu, doporučuji spolupráci s profesionálem, harmonii můžete nastolit spoluprací... Nemá-li se ke spolupráci, zařizujte se s dětmi po svém...

Cacorka píše: 13. 10. 2008, 7.41

Dobrý den, jsem už skutečně zoufalá, od března se snažíme otěhotnět s přítelem, ale zatím se nám to nedaří, šli jsme do toho s tím, že tomu necháme volný průběh, ale když se s přítelem milujeme, tak někdy jde do mě a někdy dojde vyvrcholeni "mimo", zavedla jsem s ním na toto téma řeč a řekl mi, že se se mmou nechce milovat jen za učelem miminka, že by ho to přestalo bavit a že miminko chce, ale chce tomu nechat volny průběh. Já nevím co si s tím počít, vím že naléhání mého přítele akorát odradí, ale začínám už z toho být nervově labilní, je mi 29, přítel má odjet na 3 měsíce v lednu do ciziny, všude okolo mne jsou naši přátelé s dětma, nebo čekají, v mé práci teď dvě kolegyně otěhotněly, už nevím jak dál, nemůžu jíst, spát, mám neustále tlak v bříšku ze stresu, mám pocit že ta touha po dítěti mě tak ochromila, že nejsem schopná už myslet na nic jiného a projevuje se to negativně v mém chování, prosím poraďte jak se od toho odpoutat, jak na to zapomenout, jinak mám pocit, že dítě nebude a nakonec ztratím díky svému chování i přítele. Děkuji moc za odpověď

Odpověď: 16. 10. 2008, 16.10

Milá Cácorko, 1. čím nervoznější budete, tím je větší pravděpodobnost, že neotěhotníte a máte pravdu, že v případě, že se milování mění v hon na otěhotnění, dochází k narušení partnerského vztahu. 2. zkuste nalézt cestu ke svému klidu (třeba i ve spolupráci s psychoterapeutem) 3. podstupte vyšetření plodnosti své i plodnosti partnera (nejlépe ve specializovaném centru např. http://www.sanushk.cz/ - přestože nemají kvalitní stránky, klientky jsou spokojeny s léčbou, lépe jít rovnou do specializovaného střediska, abyste v případě další léčby nemuseli všechny procedury absolvovat ještě jednou)

kristýna píše: 13. 10. 2008, 6.33

Dobrý den, můj problém jsem já. Je mi 25 let,jsem cholerik, histerka, nespokojená pesimistka. Nevěřím ve věrnost a lásku. Naši se rozvedli po 27 letech. Měla jsem v pubertě velké problémy s mámou a od té doby se to se mnou táhne, poslední roky je to pořád horší. Uvnitř jsem citlivá ale navenek hnusná a nepříjemná, chladná, smutná zdeptaná, a hlavně ubližuju svému příteli. Byla jsem i u psycholožky, ale až na pár rad co teoreticky vím taky, mi nepomohla. Už nevím jak dál. Skoro si myslím, že je lepší být sama, než ubližovat hodnýmu člověku a ničit mu život, jako to dělala máma tátovi. Nebo se jen k sobě nehodíme, ale bojíme si to přiznat. Jsem aktivní, ráda něco předělávám v bytě a tak. Přítel je líný, nic neřeší, nesportuje, jen kouří a jí.Vadí mi to, i jak vypadá na jeho věk. Je takovej "fotrovskej" typ. Ale zase mi pomáhá v mých stavech histerie, záchvatů apod. Málokterej kluk by to zvládl. Ponižuju ho, říkám věci, kterých pak lituju. Nevěřím že existuje člověk pro mě. Aby mě přitahoval a vyhovoval do života. U nynějšího přítele mám domov, bydlím u něj, je mi oporou. Ale nevím jestli ho miluji. Už jsem z celýho světa unavená. Nechápu smysl rodiny a dětí ....když vše odmaká žena a muž se válí a ještě třeba zahýbá. Můžete mi někdo poradit co s tím. Teorii vím, nepřibírat si vše, radovat se z toho, že jsem třeba jakž takž zdravá. Ale když mi chytne deprese je konec. Moc děkuji za odpověď. Kristýna

Odpověď: 16. 10. 2008, 15.55

Milá Kristýno, jsem přesvědčena, že pro tebe existuje partner pro život. Nauč se sama zvládnout své stavy histerie - i když jsi žena, není třeba propadat návalům emocí. Když toto dokážeš, nebudeš tohoto partnera potřebovat a můžeš si najít jiného - aktivnějšího ve věcech života, který si tě zaslouží a ty jeho... Nalezni svůj klid... Můžeš se na nalezení klidu vzít několik lekcí u psychoterapeuta - jsi-li z nedaleka, ráda s tebou budu spolupracovat.

pasa píše: 12. 10. 2008, 5.44

Dobrý den,mám problém, který mě trápí už delší dobu a postupem času se stále prohlubuje.Začínám nesnášet přítelovo děti /kluk 16, holky dvojčata 13let/ S přítelem jsem skoro 4 roky a má nenávist se stupňuje. Děti k nám chodí pravidelně víkend za 14 dní a celý měsíc o velkých porázdninách. Bohužel včera to vyvrcholilo tak, že jsem to svému příteli řekla, že děti nenávidím. Sám viděl delší dobu, že to hlavně mezi mnou a klukem neklape /chodí kolem mě jako když tam nejsem, všechny dotazy jsou směrované na jejich otce, přestože bydlíme v mém domě a opakovaně řekl, že mě nesnáší/ V hádce jsem mu řekla, že nechci, aby děti k nám chodily. Přijde mi, že ho jenom zneužívají, nezavolají jenom když potřebují kredit na tel. nebo peníze a k nám chodí protože jim máma nařídí, že k nám musí.Myslím si, že dítě ve věku 16 let už má jiné starosti než chodit ke svému tátovi, který má přítelkyni, kterou nesnáší, ale to jim nemůžu samozřejmě zakázat.Svého přítele mám moc ráda a nechtěla bych o něj přijít, ale vždycky se to ve mně nahromadí a já bouchnu. Mrzí mě, že on ví, že ten problém je, ale neřeší ho nebo nyní to vyřešil tak, že se mnou nemluví. Nevím co mám dělat.

Odpověď: 12. 10. 2008, 20.36

Milá Paso, rada v této situaci nelehká - vy toužíte po tom, abyste byla u partnera na prvním místě, aby při vás stál, přála byste si, aby vaše přání a potřeby zohlednoval, což se patrně neděje... ocenuje alespon vaši snahu? Vy máte právo rozhodovat o tom, kdo k vám do domu bude chodit a kdy... jak by se vám líbilo, kdyby přítel na víkendy 1x za 14 dní odjížděl na chatu a vy měla víkend pro sebe? Možná by pro vás i pro partnera byl užitečný seminář rodinných konstelací http://www.familyconstellation.org/program.php (informace na www.konstelace.info) Snad by bylo vhodné navštívit poradenství pro páry... Připadá mi, jako byste o svých touhách ještě něco důležitého nenapsala. Přeji vše dobré...

bozidara píše: 7. 10. 2008, 11.47

Dobrý den,chci Vás požádat o radu.Jsem čerstvě rozvedená,a neumím se s tím vyrovnat.Po 30-letém manželství se manžel odstěhoval k milence a podal žádost o rozvod.Byla a pořád jsem na něm citově závislá.Snažím se s tím bojovat ,moc mi to nejde.Stále na něho myslím,dělá mi to problémy v práci i osobním životě.Chtěla bych zapomenout,ale nevím jak.Manžel za vším udělal tlustou čáru a žije si svůj život.Děkuji!

Odpověď: 11. 10. 2008, 10.03

Milá B., držím palce v nalezení vlastní síly a samostatnosti. Určitě to dokážete. Doporučuji jet třeba na seberozvojové semináře, kde můžete naléz cestu ke své osobní síle. Zapomenout nelze, ale žít dál, jistě lze.

Petronela píše: 7. 10. 2008, 10.59

Dobrý den, po přečtení některých dotazů a odpovědí jsem si dodala odvahy a prosím vás o radu. Jsem skoro 22 let vdaná máme dvě dcery 17 a 12 let. Vdávala jsem se v 19 letech z velké lásky, manžel je o 3 roky starší. Byl pro mě láskou, přítelem, učitelem, myslela jsem si, že je jediný na světě. Po narození druhé dcery, po 10 letech, se vztah začal kazit a dnes mám pocit, že žiji s cizím člověkem. Za posledních 5 let jsem vyzkoušela snad všechny možnosti nějak urovnat vztah do pro mě přijatelné podoby, ale všechny mé snahy stroskotávají na manželově zatrvzenosti dělat věci po svém, bez ohledu na můj názor. Starost o děti, domácnost a dům zatím zvládáme po vzájemné domluvě. Myslela jsem, že mi a dětem bude lépe, když se rozvedu a zůstanu s něma sama, ale nezvládla jsem to a smířila jsem se s tím, že zůstanu s manželem, ale je to čím dál těžší. Když není po jeho, urazí se a dělá doma dusno. Přestane komunikovat. Děti to okamžitě vycítí a řešíme téma: proč je tatínek smutný. Skončí to tím, že se začne s vyčítáním kdo co udělal nebo neudělal. Takto se to táhne i několik dní. Když s ním o tom mluvím bez dětí rozděluje rodinu na nás (holky) a jeho(tatínka). Je to pro mě vyčerpávající, nevím kdy a za co se urazí...snažím se mu vyjít všemožně vstříc, aby nebylo dusno, ale nikdy se mi to nepodaří. Jiné problémy nemáme, tenhle ale už nezvládám. Prosím Vás, pomozte mi pochopit o co jde nebo mi poraďte jak s ním jednat nebo jak se mám sama a své děti před takovým jednáním chránit, ať nám to tolik neubližuje. Děkuji za odpověď a přeji Vám v takové záslužné práci, jakou děláte, hodně úspěchu a držím palce Petronela

Odpověď: 11. 10. 2008, 10.00

Milá Petronelo, asi otřepaná rada - zajděte si k rodinnému terapeutovi. nevím, zda motivací muže je despotismus, bezohlednost, nebo např. strachy, obavy a nejistoty. - Přečtěte si, prosím odpověď pro Lenku na této stránce - je tam dpověď i pro vás. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1