Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Ellen píše: 24. 5. 2016, 14.08

Dobrý den, Chodila jsem 5 let s klukem. Před rokem jsme se rozešli kvůli tomu, že si hledal milenky na internetu. Dala jsem mu druhou šanci. Slíbil, že už to neudělá. Zhruba před rokem si našel další slečnu. Ted mi píše, že by to chtěl dát znovu dohromady, že už by to nikdy neudělal. Znovu by jsme se sestěhovali a měli dítě. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu nechci být sama na druhou se bojím, abych mu zase věřila. Dítě bych moc chtěla. Je mi 27 let. Je mu 34 roků. Co myslíte? Mezitím jsem měla jeden vztah přes internet,ale ten kvůli daleké vzdálenosti vyšuměl od té doby jsem sama. Bojím se, že zůstanu sama. Každý okolo mě se vdavá. Děkuju Ellen B.

Odpověď: 5. 6. 2016, 8.31

MIlá Ellen, těžko radit... nechte ho, at si vás namlouvá, randěte... můžete příležitostně zajít do poradny a udělat analýzu přítomnosti, do které patří i strachy a obavy z prožité minulosti... Budete-li mít chut, objednejte se.

Naďa píše: 24. 5. 2016, 12.36

Dobrý den, mám problém se svou dospělou dcerou (27 let), žijeme spolu ve společné domácnosti, manžel mi před 6 lety umřel, druhá dcera se vdala a odstěhovala. Má vůči mě nadřazené, sprosté chování, do nedávna studovala, jezdila domů jen na víkend,vše jsem udělala za ní, protože od ní jsem jen slyšela, že se musí učit.,vadilo mi to, ale nechtěla jsem, aby mi vyčítala, že neudělala zkoušky kvůli mně,.pak začala chodit do práce, kde je skoro celý den, jezdí domů večer a vše se opakuje, zvykla si na to a když ji to řeknu, tak je uražená, nemluví se mnou a dělá si svoje jen pro sebe, žádnou pomoc od ní nemůžu čekat, jen buď mlčení nebo sprosté chování, kde jen poroučí a kritizuje,...neumí si o tom ani promluvit, vlastně ani popovídat o normálních věcech,...nedá se s ní opravdu normálně vyjít, je mi z toho hodně blbě, druhá dcera je kamarádská, společenská, pracovitá, bezproblémový člověk.Vůbec nevím, co už dělat, vyhodit ji nebo se odstěhovat nebo si žít každý po svém, tzn.že budu žít v bordelu, a tvářit se, že to nevidím (což asi nedokážu), nechat si zlikvidovat vše, co jsem pracně zaplatila a vybudovala, nebo se věčně hádat, stěhovat se jednak nemám kam a jak jsem už psala, hodně jsem toho opravila a koupila, a ted to tam mám nechat a jít pryč, aby ona byla spokojena? Vím, že ji jdu na nervy a ona mě svým chováním,..má problematickou povahu i vůči okolí,sestře a ostatním,...opravdu nevím, jak takhle dál žít, děkuji za radu Naďa

Odpověď: 5. 6. 2016, 8.28

Milá Nado, asi se Vás týká: http://zpravy.rozhlas.cz/strednicechy/karambol/_zprava/radana-rovena-stepankova-jak-pustit-sve-dospele-dite-z-pupecni-snury--1263822 Držím palce.

ADRIANA píše: 24. 5. 2016, 10.09

Pekný deň prajem,neviem či sa pýtam na spravnom mieste,ale mám známu čo ma syna 26 ročného.Jej život je peklo s tým chlapcom a nevieme ako na neho.Ja osobne mám podozrenie na schizofréniu.Chlapec je gay,doma vidí pavúkov,v žiadnom zamestnaní neostane viac ako 3 dni,nahovára si že mu dali nieco do vody na pitie a preto ho bolí chrbtica.Máva agresívné vybuchy hnevu.Ale,na vyšetrenie ho nevedia dostať,a ani nevedia ako ho presvedčiť nech ide,lebo on sa necíti byť chorý.Žiadne dohováranie mu nepomože. Poradte mi prosim,ako ho dostať na vyšetrenie,lebo na silu sa to neda. ďakujem Adriana

Odpověď: 5. 6. 2016, 8.26

Milá Adri, to nevím, i když je to syn, kamarádka by měla upřednostnit svůj klid a syna vystěhovat. Třeba mu zaplatit na 2měsíce ubytovnu... Vím, že je to těžké, ale my s tím nic nenaděláme...

Rankorn píše: 24. 5. 2016, 8.57

Přeji dobrý den. V současné době řeším jeden problém, jehož kořeny začali v nedávné minulosti. Dovolím si tedy na pár řádcích stručné nastínění problému. Pracoval jsem na železnici. Začínal sem jako posunovač, pak signalista a na konec výpravčí - můj životní sen. Pracoval jsem v tomto krásném povolání čtyři roky. Bohužel, sem ignoroval určité signály těla, které mne varovaly a já skončil s nepříjemným onemocněním. Mé tělo začalo vyntilovat stres něčím, co vypadá jako epileptický záchvat. Tím okamžikem byla práce v oboru u konce. Po roce marodění, kdy lékaři si nevěfděli rady a posílali mě od čerta k dáblu, to tak nějak zmizelo a já dostal novou práci. Také na železnici, ale již v kanceláři. Dělal sem výluky. Jenomže stres sem opět nezvládl. Takže další rok marodění. Myslel sem si, že nic horšího už se nemůže stát, ale hluboce sem se mýlil. Ono hledání práce se ukázalo jako dost složité. Kvůli zdravotním problémům - záchvaty mývám pořád - nemohu sehnat práci. Respektive, práce by byla, ale neprojdu přes zdravotní prohlídku. Zkusil sem tedy hledat práci úplně někde jinde. Jenže peníze postupně docházeli a nervy pomalu odcházeli. Když to shrnu, potkal sem firmu mladých kluků, kteří mi nabídli práci a zároveň i půjčku do začátku. S tím, že co vydělám tak se z toho ta půjčka uhradí. Což bylo fér. Makal sem tedy a domluvil několik zakázek, s velmi zajímavým finančním profitem. Jenomže oni své slovo nedodrželi. Já sem kvůli nim přišel o poslední peníze a oni mi nezaplatili. Ještě byla poslední naděje. Tuto práci mi dohodil lektor jednoho z kurzů, zaměřeného na osobní koučink, rozvoj dovedností a tak. Považoval sem ho za přítele. Měli jsme stejné osudy. Vyhazov z domu, těžké začátky a celkově nepřízeň osudu. Spoléhal jsem se tedy na tohoto člověka. Ale on dal ode mne ruce pryč. Mí zaměstnavatelé totiž neřekli pravdu, lhali a vyměšleli si věci co nebyla pravda. A on uvěřil jim. Výsledek? Můj totální kolaps. Přestal sem jíst a myslel sem jen na smrt. Jenomže sem to nechtěl udělat sám. Prostě sem chtěl dohnat tělo k fizickému kolapsu, ze kterého bych se už neprobral. Málem se mi to povedlo. Za šest týdnů jsem měl 18 jídel. Pamatuju si to dost přesně. V pondělí malý kompot, ve středu rohlík na celý den, v neděli kousek chleba. Takhle sem žil 6 týdnů. Né že bych nechtěl jíst. Měl sem obrovský hlad, ale stejně sem na to neměl peníze. Takže sem to prostě přestal řešit. Pořád sem doufal, že ten člověk, co mi sliboval pomoc, že mě nenechá skončit na ulic, své slovo dodrží. Ale dělá že neexistuju. Pak sem se nějak probral. Ani nevím jak. Ale moje situace je pořád stejná. Beru různé brigády, abych vydělal aspoň něco. Ale kdyby neměla přítelkyně práci - byť taky těch peněz moc nemá - bylo by to zlý. To že mě má na krku mě štve opravdu hodně. Víte ta práce co mi nabízeli, byla hodně dobře placená. Souhrou oklností, přítelkyni v té době došly prášky - antikoncepce, tak sme se domluvily, že už si další kupovat nebude a že vzhledem k tomu, že peníze už budou, pořídíme si miminko. Na štěstí sme počkali, jak se situace vyvine. Takže těhotná není. Jenomže teď mi půjčuje z peněz, co si našetřila na to dítě. Což mi na klidu taky nepřidává. Snažím se jíst, ale stejně nemám víc jak na jedno jídlo denně. Někdy se dostanu i ke třem, ale pak zase dva dny skoro nic. A teď ten problém. Nedokážu se vrátit zpátky do pracovního procesu. Mám znalosti, schopnosti a vědomosti, které sou pro hodně firem zajímavé, ale já to nedokážu. Mám problém vylézt z té blbé izi-krychle, kam se se zavřel. Bojím se, že zase šlápnu vedle. Že budu dřít jako idiot a zase nedostanu zaplaceno. Jenomže já už nemám z čeho brát. Takže nevím co mám dělat. Jak se nakopnout, abych vylezl ven? Děkuji za váš čas!

Odpověď: 5. 6. 2016, 8.23

MIlý Ranko, někdy mám pocit, že ten život je fakt svině... bohužel je to tím, že někteří lidi jsou svině... to jen tak na okraj ;) - a nás to učí nebýt naivní... I když píšete podrobně, neznám vaši situaci úplně konkrétně, což trochu brání konkrétní radě, postupu... O jakou práci se jedná? proč není prověřená? Napadá mne, nechat se hospitalizovat tak na 6-12 týdnů např. do PL Kroměříž (dobrá psychoterapie) - srovná se psychika, vytvoří plán... Kdyžtak zavolejte, abychom vše probrali konkrétněji... Držím palce.

Michael Shō píše: 24. 5. 2016, 6.33

Dobrý den. Jsem amatérský autor, který zrovna píše psychologickou povídku s názvem \"Vraždy podle Zvěrokruhu.\" Ač mám psychologii rád, nejsem s ní plně obeznámen a tak sem se rozhodl obrátit na Vás... V povídce se mi naskytl menší problém, se kterým si nevím rady. Mladá makléřka nalezla tělo oběti ve znamení raka, které bylo násilně rozstříháno zahradním příslušenstvím. Vrah si i důkladně pohrál s aranžováním těla a\'la svou vizitkou, čož makléřka viděla a v šoku se složila. Od té doby sotva mluví, jí pije a spí. Právě teď je v péči psychiatra a zde je právě ten problém... Jak by postupoval psychiatr u takové pacientky (krom hromady prášku.)? Na co by se ptal při sezení s dotyčnou? Jaké další projevy, krom šoku, paranoii a strachu by mohla pacientka mít? Mohl by u takového pacienta použít hypnózu? Aneb jak by postupoval psycholog, kdyby měl takovouto pacientku?.. Vím, že tohle nejspíše není ten druh otázky, které tady normálně řešíte, ale doufám, že se u takové odpovědi vyrelaxujete a hlavně rozepíšete. Předem děkuji za odpověď ať již bude jakákoli... S pozdravem, M.S.

Odpověď: 5. 6. 2016, 8.07

Vy si myslíte, že se nudím ;) ? píšete: Slova jsou s MAGII pevně spjata, a já svými slovy ničím i léčím. Jsem to prostě já a má slova. Berte či nechte být." [ - Michael Shō ] - já léčím a tvořím....a účastnit se tvoření vražedných příběhů se fakt nebudu...

Jana píše: 24. 5. 2016, 4.38

Dobrý den.Ani nevím jak začit..Zjistila jsem, že můj partner je orientovaný na muže.Jak píše na jedné ze seznamek je bisexuální.Možna bych měla vysvětlit jak sem to zjistila.Jednou se stalo,že mi v intimní chvíli řekl:Miláčku přestaň nebo budu litovat,že nejsi chlap.Zarazilo mě to a začala sem pátrat a v jedné gay seznamce sem ho našla. V intimní oblasti nám vše funguje bez problémů alespoň z mého pohledu a i jinak máme moc hezký vztah bez hádek a nedorozumění.Je mu 46let tak si myslím,že profil na gay seznamce nebude \"ulet\".Je rozvedený a má z předchozích vztahů 2děti a co vím měl dost vztahů se ženami.Je spíše introvert tak o problémech a o tom co ho třeba trápí moc nemluví o to je těžší si s ním promluvit.Upřimě nevím co dělat jak dál. Děkuji za odpověď

Odpověď: 5. 6. 2016, 8.06

MIlá Jani, nu těžká rada... jak jste spolu dlouho? bydlíte spolu? Pokud spolu nejste dlouho a nežijete spolu, pak bych si moc iluzí nedělala... Pokud spolu máte letité spolužití, domov, pak stojí za to citlivě o tom přemýšlet a vnímat... Rozhovor by byl na místě, mám však pocit, že k němu nedošlo, že máte obavy... pak doporučuji, abyste se objednala, abychom to mohly probrat podrobněji... Přeji vše dobré.

Darkas píše: 23. 5. 2016, 14.51

Dobrý den, mám takovou starost, potřeboval bych poradit, jak postupovat nejlépe dál. Asi před rokem a půl jsem se rozešel s mojí ženou a následně i rozvedl. Našel jsem si novou přítelkyni s malým 8mi-letým chlapcem. Zpočátku vše fungovalo, byli jsme šťastni. Pak ale v rámci jejího majetkového vyrovnání přišla o střechu nad hlavou. Její rodina jí nepomohla. Já jsem ji tedy nabídnul bydlení u mne a společný život. Mám dvě, téměř již dospělé děti, které převážně se mnou žijí, občas pak u mámy. Po 6-ti měsíční známosti se tedy ke mne nastěhovala. No a začaly problémy. Neustále mi začala něco vyčítat. Děti, práci, že se jí málo věnuji, že se nevěnuji jejímu synkovi, že nemá žádné známé, že svojí bývalé jsem se věnoval víc, apod. Začala útočit na moje děti, že jsou líné a nic nedělají, urážela je v jejich nepřítomnosti. Bylo to už k nevydržení, hádky byly na denním pořádku, tak jsem jí sehnal byt a musel jí vystěhovat. Musím ještě zmínit, že její synek je trošku opožděný a vyžaduje víc péče a pozornosti, byla mu diagnostikována hyperaktivita. Nic méně za našeho soužití udělal velký pokrok. Bylo mi líto je opustit a tak náš vtah udržuji. Situace se ale nezlepšila. Pozoruji u ní výkyvy nálad. Umí být milionová, hodná, milující, objetavá pracovitá. Pak bez zjevné příčiny jako když luskne se rázem vše změní. Najednou mám před sebou nenávistného člověka bez tolerance, plného hněvu, který mne neustále napadá. Je schopna mne urážet a vyčítat i několik hodin, až to nevydržím a chci odejít. Pak mne nechce pustit, začne plakat a sténat, abych ji obejmul a neopouštěl. Že jsem jediný koho má. Apod. Zůstanu tedy, ona se omluví, rozebereme situaci. Ona slíbí, že se to již nebude opakovat. Pak to zase dva tři dny klape, než se situace opakuje. Mám podezření, že tento stav není normální. Mám pocit, že v ten okamžik, když se v ní něco přepne, mám před sebou jiného velmi sobeckého člověka, pravý opak toho, kterého mám rád. Její bývalý manžel ji dle jejích slov bil. Asi žila ve stresu. Já už zkusil vše. Ale i když jsem pro ni fungoval na plný úvazek, opět to přišlo a ona opět prožila snad nějaký spouštěcí okamžik a opět mne nenáviděla a vyčítala a hádala se. Po tom, co jsem odešel mne zahrnovala milujícími SMS, hovory, které jsem nezvedal, i 18. za jeden večer. Nemůžete mi prosím poradit, co s tím dál? Po pravdě už nemám sílu to snášet, je mi líto toho synka a vlastně i jí. Mám za to, že potřebuje pomoct, nevím však jak. Mám obavu, když ji řeknu, že by měla jít k psychologovi, že se situace ještě zhorší. Děkuji.

Odpověď: 5. 6. 2016, 7.59

Milý Darku, je vidět, že jste vstřícná a nápomocná osoba. Je třeba však zajistit i sobě klidné podmínky. Viděla bych to na rozhovor s partnerkou o tom, že takový život si nepředstavujete a že ve vztahu očekáváte to a to ... Že současný stav vám nevyhovuje a že ač nerad, tak zvažujete rozchod. Kdyby však žena chtěla, můžete zajít společně do poradny. Předpokládám, že by z toho setkání mělo vyplynout, že bude na sobě pracovat... že bude pravidelně chodit na psychoterapii... Vnímejte, zda žena si je skutečně vědoma svého problému a má opravdovou chut na sobě pracovat nebo zda jsou to jen formální kývnutí z důvodu strachu z rozchodu.... Můžete se objednat. Přeji vše dobré.

Petra píše: 23. 5. 2016, 14.04

Dobrý den, prosím moje sestra neprožila ted nejlepší rok a přijela za mnou na návštěvu, dovezla mi veškeré svoje dokumenty a přijela se rozloučit a požádat mě ,ať se postarám o její děti.Co mám prosím dělat.Mockrát Vám děkuji.

Odpověď: 5. 6. 2016, 7.46

Milá Petro, bohužel jsem se k online poradně dostala po příliš velké době. Věřím, že toto jste už nějak pořešily... Podle jednání se jedná o přemýšlení o bilanční sebevraždě... V takto obecné rovině je vhodné rozebrat situaci, co je příčinou, že to tu chce vzdát a podle možností nabídnout řešení...

Radka píše: 23. 5. 2016, 4.25

Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu.Je to již 13 let,co mi zemřela přítelkyně.Byl to pro mě obrovský šok,nevěděla jsem,že je tak vážně nemocná.Uzavřela jsem se do sebe,neměla jsem nikoho,s kým bych o tom mohla mluvit.Už jsem to nikdy nechtěla znovu zažít.Před asi 7 lety jsem se seznámila s nynější kamarádkou.Vše bylo dobré,myslela jsem,že ta ztráta,která mě tenkrát potkala,že už je to za mnou.Asi před dvěma lety mi řekla,že je vážně nemocná.Od té doby zažívám velké úzkosti a obavy,že ji zase ztratím.Naplno s ní prožívám její trápení,často je mi z toho do pláče.Stačí, aby se někdo zmínil o smrti,třeba to zaslechnu v nějaké písni a hned mi vyhrknou slzy do očí,protože se dostaví vzpomínky na přítelkyni a tím i na kamarádku.Zažívám velikou beznaděj,nevím,jak jí mám pomoci.Snažím se být před ní silná,nedat nic najevo,ale občas je to nad mé síly.Připadám si jak v kruhu,nevím co s tím.Velmi mě to trápí.Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: 23. 5. 2016, 7.10

Milá Radko, zvu vás na setkání... necítím to na stručnou odpověd online.... Mějte se krásně.

Irena píše: 19. 5. 2016, 7.50

Dobrý den chtěla bych se zeptat na partnerský problém. Před téměř 13 lety jsme poznala mého současného manžela. Je mladší o 8 let, od první chvíle jsme byli spolu a rozumněli jsme si, jako bychom se znali léta. začal ke mě dojíždět na víkendy, po čtvrt roce jsme si našli společné bydlení. Už při zařizování společného bytu se partner projevoval výbušně, což mě poprvé zarazilo. Cca po roce začal být sprostý - když si dal pivo, nebo ho něco \"vytočilo\", tak mi nadával že se chovám jako pí**, že jsme kráva a další vulgárnosti. Nicméně když jsme mu to vytkla, tak mi řekl, že prostě at ho neposlouchám. Občas jsem mu domlouvala, at se tak nechová, mohu říct, že si to asi vzal k srdci a jeho vulgarity ustaly. přišla jsem i na to, že mne podvádí - stýkal se se slečnou, kterou měl přede mnou - prostě to tahl na dvě strany.... Potom to ukončil, ale stále jsem zjištovala, že si píši smsky a maily - cca 3 roky po tom, co se rozešly, tak jsem občas našla SMS od mého manžel oné slečně a to typu Stýská se mi po tvém hlase atd.... nevím dodnes, co si mám o tom myslet - nestýkali se, ale prostě jí pořád psal. pak to ustalo... Slečna se za čas vdala... Co mi ted vadí? Po téměř 6letech jsme se rozhodli si koupit společný dům. Vzali jsme se a protože máme oba dospělé děti, žijeme si celkem spokojeně, někdo by řekl.... Já mám však pocit, že manžel krom práce - denně 10-12hodin myslí jen na rekonkstrukci domu... My, kteří jsme dřív jezdili, trávili každý víkend na horách na lyžích, nebo v létě jsme jeudili na výlety a víkendy, tak jsme uz 7 let pořádně nikde nebyli, pořád - každý den, každý víkend manžel tráví rekonstrukcí comu, vymýšlí nové a nové věci, co bude dělat a kde co musí dodělat a začít dělat a když řeknu, že bych někam jela, tak mi řekne - tak jed, já na to nemám čas. I při úplných náznacích sblížení - když jde kolem mě a chci mu dát pusu, tak se odtáhne a řekne, že nemá čas a že tu práci za něj nikdo neudělá a já už vůbec ne! máme pěkný domek - zrekonstruovaný, ale manžel je pořád někde venku na dvoře a něco dělá na baráku, pak přijde, sedne si k televizi a jde spát... jsem z toho celkem už nešťastná, protože je krásně a bud bych musela jezdit sama - což mi pak vyčítá, že někde courám a nic doma nedělám a nebo sedím doma a nebo uklízím vevnitř domu, protože manžel když mě nevidí nic dělat, tak má pocit, že jsem líná a nic nedělám.... naše sexualita se pomezila na jednou za den pusa na rozloučenou z niutnosti a jednou za měsíc možná.... kdy se v rychlosti pomilujeme, většinou když chci já - tak není čas, když chce manžel, tak musím, protože jinak reaguje podráždeně, že no jo.... to si utahaná, tak si trhni nohou.... manžel byl dřív velmi sexuálně aktivní, nyní poslední rok mi přijde, že vůbec ztratil zájem, ale takové ty chlapské řeči u piva s kamarády vede pořád a přišla jsem i na to, že se přihlašuje na různé seznamky a erotické stránky, tak nevím, co si mám o tom myslet... navíc co mi vadí, že dřív byl pozorný, usměvaný... dneska kvůli každé maličkosti nadává, rve, nedokáže doiskutovat, proste zvyšuje hlas, křicí a pravdu musí mít ON, můj názor je naprosto nepodstatný, to mi řekne, když začnu mluvit a chci něco k tomu říct, tak pronese, že ho to vůbec nezajímá a že takové sra*ky, co vymyšlím nebude poslouchat....kolikrát když se něco má plánovat a mám něco navrhnout, bojím se něco říct, aby nebylo zle... Navíc navenek se obléká, kupuje si značkové věci a před lidma se chová jako strašně zábavný člověk, ale doma se v podstatě bavíme už jen o domě a o jeho práci. Když začnu já říkat co bylo v práci, tak mi řekne, že ho to nezajímá a at mlčím, že kouká na film, na zprávy,.... televize se sleduje jen to, co chce manžel, když chci koukat já na něco, prepne mi to a zařve doslova, že takový chujárny snad nemusíme sledovat... na cokoliv koukám, takje to prostě blbost, on když kouká, tak je to strašně zajímavé a smeje se u toho.. zapnu si TV v jiném pokoji a prijde a už mi komentuje, na jakou kravinu to zase koukám proboha. manželovi je 47 let, já jsem starší, ale myšlení i vzezřením si pripadám mladší... i mi to lidi říkají... manžel náš věk neřeší, v tom to není, prostě mi přijde, že tu svojí povahu nekde držel v sobě a ted se to čím dál víc projevuje. Chová se jako typický macho, navíc co se stupnuje a taky s tím nemohu nic udělat jsou jeho tělesné projevy - krkání zejména - to ze sebe uplně nutí a když mu řeknu at to nedělá, že to je hnus, tak mi řekne a co mám jako dělat.... nic mu nevadí, všechno povazuje za samozřejmost - typický chlap. něžnosti ke mě nedává najevo, když mu já řeknu, že ho miluju, tak jen řekne hm... S ostatníma lidma dokáže telefonovat a smát se půl hodiny, já když volám, tak mi řekne - No co je - nemám čas. na smsm - i důležité mi neodpovídá, řekne že to nečte, že nemá čas. manžela miluji, ale chtěla bych poradit, jak ho trochu donutit k tomu, aby se ke mě choval slušně a nebyla jsem někde uplně na konci jeho zájmu - před vším - i např. před posledním dělníkem u něj v práci....Je ve vedoucí fiunkci a tak, jak se utrhuje kolikrát na mě, mám pocit, že se neutrhuje ani na nejakého zedníka z UK. Děkuji Irena.

Odpověď: 23. 5. 2016, 7.08

Milá Ireno, věřím, že jste vyzkoušela vše možné... je třeba vidět realitu a podle toho se zařídit ... je třeba dodržovat rovnováhu... Nežebrejte o lásku.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1