Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

zooza píše: 6. 9. 2016, 9.35

Dobrý den. Můj partner je gambler. Dlouho jsem si to nechtěla přiznat. Jsme spolu 3 roky a každý rok - někdy i vícekrát - se opakuje stejný scénář - prakticky nepřetržitě každý den po dobu několika měsíců sází online, až prohraje veškeré úspory a půjčené peníze pro tyto účely. Letos asi 120 tis., a kdybych to nezarazila, kdoví, kam by to dospělo. Pak následují omluvy, výmluvy, sliby a několik měsíců, kdy spoří. A pak zase nanovo. Dluhy má čím dál větší. Máme oddělené finance (to je jediné štěstí). Bohužel on problém nemá, dle jeho slov mám problém já,že pátrám, že kdybych to nezjistila, byl by klid. Léčit se nepůjde, protože se vlastně nic nestalo, byly to jeho peníze.Ačkoli je mu přes 30, nemá nic, jen dluhy... Já nevím, jak se zachovat. mám ho stále ráda, ale v téhle ustavičné paranoie se asi nedá žít. a už nemám, po třech letech, ani naději, že \"změnu\" myslí vážně. A vlastně ani nevím, jestli po zbytek roku, kdy nesází, opravdu nesází, nebo to jen dokonale tají. Dá se v tomto žít? Zatím jsem finančně nezávislé, ale přivézt na svět za těchto okolností dítě, budeme okusovat stoly, až dojdou mé vlastní úspory. Moc vám děkuji za radu, jsem bezradná.

Odpověď: 11. 9. 2016, 8.17

MIlá Zozi, vy vlastně víte, co musíte udělat... jen je to pro vás těžké a bolestivé - rozpustit své naděje a iluze o společné budoucnosti... žijeme ve světe, kde potřebujeme střechu nad hlavou a jídlo a snad i něco pro radost... a tento muž tuto zodpovědnost nepřijímá... Držím palce.

Andreas píše: 6. 9. 2016, 8.46

Dobrý den. Mám konkrétní problém, nebo spíše takové dva problémy v jednom. Mám kamarádku, která trpí mnoho let chronickou depresí a panickou poruchou, měla to v životě složitější a zdá se, že je dost osamělá, nemá ani moc přátele a vypadá to, že si od lidí drží odstup. Jeí stav je proměnlivý, už se i pokusila se zabít, jindy je to pro ni zase jakš takš snesitelné. Je to ale velice zajímavý člověk. Snažím se k ní najít cestu, ale problém je, že si nejsem jistý, jak. Moc bych stál o to, se s ní více sblížit a taky jí pomoct. Upřímně, jsem do ní zamilovaný, ale pomoct nebo nějak ji podpořit bych chtěl bez ohledu na to. Druhý problém - já. Trpěl jsem taky dost let na deprese, dodnes to neni uplně v pořádku, takže jí sice rozumím, ale na druhou stranu - mám takový zvláštní problém, totiž nějak postrádám sociální dovednosti. Mám moc malé sebevědomí a prostě i když to nějak horko těžko překonám, tak najednou nevím, co dělat. Chtěl bych jí nějak povzbudit, nabídnout pomoc, jenže jednak bud nevim jak na to, nebo se snažím, ale nevím, jestli je to správně. I když s tím mám vlastní zkušenost, nevím jistě, jak přistupovat k člověku s depresí opravdu opatrně a zdravě. Nechci jí být taky otravný, abych jí pořád dokolečka jen nabízel pomoc, které se vyhýbá, nebo jevil zájem o to jak se má a nemyslela si, že to dělám jen z lítosti. Kdejaký jiný člověk, který všecky sociální dovednosti má a věří si, by ji prostě asi něco pěkného řekl tím správným způsobem a něco pro ni udělal, jenže já pořád nevim co a jak, a když se pokusím, tak to nějak vždycky nedopadne. Co můžu dělat? Jak pomoct člověku s depresí nějak šetrně? Je správné takového člověka se snažit zapojit do nějaké činnosti, nebo někam vytáhnout, i když tvrdí, že se na to necítí proto, že je mu psychicky špatně? A kudy hledat cestu k člověku, který má k lidem zdá se dost nedůvěru a ode všech si tvoří jakýsi odstup (i nechtěný)?

Odpověď: 11. 9. 2016, 8.13

Milý Andreasi, je hezké, že se zajímáte o kamarádku, že ji chcete být nápomocen... v obecné rovině může být užitečné, ji vzít ven, nabídnout aktivitu, která je v souladu s pocitem... Ale, bylo by vhodné, abyste vy byl ve svém středu a nechtěl pomáhat z nutkavé potřeby... pomáhejme tomu, kdo o to stojí, kdo o to požádá... Jinak si určitě můžete nastudovat o depresi a doporučení pro lidi blízké... Taky je třeba, abyste si byl vědom, že svět druhého je jeho zodpovědnost... Přeji vše dobré.

Zoufalá matka píše: 6. 9. 2016, 7.46

Dobrý den, můžete mně poradit, mám syna, kterému se nechce dělat. Školu nedodělal, zkoušel to na 4x. Poté jsme ho vyhodili z bytu, s tím že jsme si mysleli,že se nad sebou zamyslí, bohužel si ho k sobě vzala babička, která ho litovala a od té doby je u ní,nechá se od ní živit, když si domluví nějakou práci tak tam nechodí nebo tam chodí pozdě. Já sama jsem mu domluvila práci u nás v práci, tam chodil pozdě, na základě toho ho vyhodili. Stále jen něco slibuje. Můžete mně poradit nebo doporučit nějakého odborníka. Děkuji

Odpověď: 11. 9. 2016, 8.01

Milá Stáno, bohužel se musíte smířit s dospělostí svého syna... to jest: jak si ustele, tak si lehne... propustte ho ze své sociální pupeční šnůry... bohužel musíte nechat i být to, že babičce nevadí živit dospělého muže... Doporučuji obrátit svůj vnitřní zrak jinam a nezabývat se tím.... Přeji vše dobré.

Nopka píše: 5. 9. 2016, 19.59

Mám čtyřletou vnučku, která je ve střídavé péči rodičů. Bohužel moje dcera jí neustále vtlouká do hlavy nenávist k otci, jeho matce a zřejmě i ke mně, se mnou dcera nemluví, odmítne telefon, mail, samozřejmě i osobní jednání. Zeť je hodný, v životě neřekl malé o matce nic špatného.Malá začíná být z toho vyšinutá, klade otázky, proč maminku nemáte rádi, proč jste jí ubližovali a strejda /dcera má nového partnera, zeť nemá nikoho/ ji miluje. Rozchod manželů byl z 90% z viny mé dcery. Mohu pro malou něco udělat, aby z toho neměla špatnou hlavičku.

Odpověď: 11. 9. 2016, 7.57

Milá Nopko, ach jo, kde se v dceři vzalo přesvědčení, že je třeba s lidmi bojovat a netolerovat je takové, jací jsou...? Podle toho co píšete mi to přijde "dost hustý". Zvážila bych, zda v dobrém nepoprosit o spolupráci sociálku (= OSPOD), která by zkusila dceři vysvětlit, že pro dítě jsou vhodné otevřené a tolerantní vztahy v rodině, třeba v široké rodině se všemi strýci a prarodiči... když ji naučí, že je v pořádku lidi nenávidět, může se to otočit jednou i proti ni...pokud možno, aby OSPOD ani nesdělil, že jste tam byla. Nevím, zda by byla možná i mediace... je složité ty věci narovnat... Jinak se musíte smířit s tím, že dcera si chce žít po svém... doporučuji chovat se klidně a mírně, mnohé nebrat osobně a udržovat vztah s vnučkou... Držím palce.

Holly píše: 5. 9. 2016, 16.41

Dobrý den. Vůbec nevím, jak začít, ale už delší dobu mě trápí hrozné deprese. Je mi 20 let, tudíž jsem mladá, jsem pěkná (chci tím říct, že nejsem ošklivá, mužům se líbím), studuji VŠ, mé výsledky ve škole jsou velmi dobré. Dříve jsem taková vůbec nebývala, ale co jsem si našla přítele o 9 let staršího, ten mi změnil život naruby. Změnila jsem absolutně své priority a pochopila hrozně moc věcí, ale také mi hodně ublížil. Teď už spolu nejsme a já se každý den doma užírám a brečím, nic mě nebaví, nemám na nic chuť, vždy si řeknu, proč něco dělat, jaký to má vůbec smysl. Snažím se chodit na výlety, ale chodím většinou sama, takže také jsem v depresích, jediné, co vím, že mě by mě bavilo je trávit čas s ním. Moje kamarádky mají přítele, takže se téměř nevídáme, nebo už se nebavíme (životní cesty nás rozdělily), nebo ze mě vysávají energii a já se po střetnutí s nimi cítím totálně vyčerpaná. Ať udělám cokoliv, nebaví mě to, ztrácím už naději ve všechno. Vůbec nevím,co s tím. Občas si zajdu do posilovny nebo nakupovat, prostě mezi lidi a to mi třeba na chvíli spraví náladu, když se se mnou nějací muži baví nebo tak. Nepřijdu si prostě zatracená. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 11. 9. 2016, 7.45

Milá Holly, podle všeho deprese na vás padá z chybění smyslu života a nedostatku lásky k sobě a k životu. Šla jste za láskou k muži a prožila zklamání z pomíjivosti a nedokonalosti lidské lásky... to se stává, je třeba milovat svou duši, která je krásná a učí se milovat nedokonalý svět. Možná vám to zní jako fráze, možná vám to připadá v tuto chvíli nerealizovatelné... i to chápu... hledejte, jak to udělat... čtěte, jděte na semináře... pojeďte s námi https://rovena.info/spolecny-vikend.html https://www.facebook.com/events/1023706237724764/?notif_t=plan_user_associated¬if_id=1469880321501467 Spolupracujte s psychologem... přijdte na meditaci na srdce . Jděte mezi lidi https://rovena.info/jak-se-seznamit.html

Jaja píše: 5. 9. 2016, 14.36

Dobrý den Mela bych takovy dotaz. Asi 6 let beru drogy z toho 4 roky nitrozilne, jsem takrka dennim uzivatelem pervitinu. Zhruba pred dvemi mesici jsem ukoncila svoji jiz druhou lecbu. Ted se naskytl jiný problém. A to s totalni ztratou sebevedomi, doslova se nenavidím, jak už za svoje chování, tak za to, co zpusobuji blizkym, tak i za to jak vypadam, mam velky problem s celulitidou pres ktery se nemuzu prenest, skoro az mindrak. A to same v imtimni oblasti. drive jsem byla hrava, zvedava, proste jsem se zdala byt pritazliva, dokazala jsem vyzarovat jakesi to kouzlo osobnosti, citila jsem se sexy a vubec jsem nemela problem napriklad se svadenim. A ted s pritelem s kterym jsme uz 2 roky, to proste nejak nejde, nedokazu na neho sahnou jako prvni, nedokazu se otevrit, odvazat se a sex si uzit. Navic se k tomu pak prida chronicka zarlivost, podezirani ale jen v moji hlave z jeho nevery. prohlizim treba i pul dne internet, ruzne stranky eroticke portaly, jesli ho tam nahodou nenajdu. zda se mi ze on se k tomu tyky nejak nema, radeji se diva na porno a to me nici... cim to prosim vas muze byt, ze mam k urcitym vecem takovy odtup a ze se hnusim sama sobe. nemuzu se zacit mit zase rada ... dekuji moc za pripadnou odpoved. s pozdravem Pavlina

Odpověď: 11. 9. 2016, 7.33

Milá Jaj, tak nějak nevím, jestli po tom léčení abstinujete - spíše z kontextu chápu, že jste léčbu ukončila neuspěšně. Kdybyste jí prošla - existují doléčovací komunity a součást procesu je práce s psychikou, práce na vztahu k sobě i svému životu. Že nečekáte zázračnou radu v online poradně, když víte, že je třeba soustavné práce...?

Andy píše: 5. 9. 2016, 12.27

Dobrý den, potřebovala bych poradi.Jsem rozvedená, mám nového přítele, chodíme spolu 7 měsíců,je ženatý- manželka o nás ví, bydlí s námi 3 měsíce.Začalo mu vadit,že děti neuklízí,neustelou si,neumyjí po sobě nádobí (děti 10a14 let),někde nechají něco ležet potom ,že toho spoustu nejedi,psychicky to nezvládal a odešel zpět ke své ženě, kde má ještě 19. letou dceru, prý ji nemůže zanedbávat a tady v těch podmínkách nebude.Přitom vím,že děti se hodně snaží, ale nedělají to moc automaticky, vždy jim to musím říct,doma žádný velký nepořádek není.Jsme normální rodina s dětma.Je to pro mě moc těžký,protože ho miluju a on mě taky, aspoň si to myslím.Teď se budeme scházet, když bude mít na mě čas,nevím si rady, jestli to má nějakou budoucnost.Když s ním nejsem je mi smutno.Potřebuju ho mít u sebe. Jak dál pokračovat, mám snášet to,že bydlí u manželky a dcery a na mě si udělá občas čas.Děkuji za odpověď.

Odpověď: 10. 9. 2016, 8.20

Milá Andy, vztah s ženatým mužem - to je zaděláno na potíž... Spíše bych vám přála, abyste přijala, že je ženatý a propustila ho... Ten muž nemá kapacitu vás přijmout s vaším životem... Kdybyste dokázala si ho nechat jen na hraní a cítila se svobodně, pak ano. Obávám se však, že vy chcete něco jiného a máte za sebou jako dvojice bolavou historii... Přeji vše dobré.

Jitka píše: 5. 9. 2016, 10.42

Dobry den, jsem 12let vdaná. Máme dvē dcery 12 a7let. Manžel Má ještē dvē dcery 18a16let. Myslím že máme více problemu. Ale zasadni problem bude že spolu nekomunikujeme. Ja už asi nechci s manželem nic rozebírat. Nikdy to k ničemu nevedlo. Buď nemēl čas, nechtēl to řešit a nebo ať so to vyřeším sama. Už nemám sil byt name to sama. Je fakt že už mám i strach ho o nēco žádat či řešit. Nevím kudy kam. Neumim snim mluvit. Mám prosím jít do manželské poradny? Nebo jít já jít k psychologovi? Možná i oboje. Nevím jak udēlat ten první krok. Dēkuji za odpovēď a radu Jitka

Odpověď: 10. 9. 2016, 8.16

MIlá Jitu, pokud s vámi manžel půjde, běžte spolu. Můžete i sama, abyste obnovila vnitřní rovnováhu... Držím palce. (můžete se stavit)

Hanka píše: 5. 9. 2016, 8.41

Dobrý den, s partnerem se kterým jsem 6 let máme syna, kterému budou teď v listopadu 3 roky. Když jsem porodila, přestěhovala jsem se ze Středočeského do Jihočeského kraje za partnerem. Tím jsem opustila svou práci. Přátele a rodinu vidím tak 1x za 3 týdny na víkend. Udělala jsem to ze své vůle a svým způsobem jsem na to i pyšná. Máme vlastní byt, který je vzdálený od partnerovo rodičů a jeho sestry (bezdětná, 38 let, teď posledních 7 měsíců první partner)cca 100 m. Veškerý volný čas se trávil u nich, rodiče a jeho sestra si často brali mého syna. Myslím si, že ho docela rozmazlovali - např. syn moc nejí a oni mu dávají sladkosti, hodně ho chovají i když nemusí - jezdili po městě s prázdným kočárem a stále ho nosili v náruči. Řekla bych, že syn je čilý dítě, které se zastaví, až když jde večer spát a toto nošení se mi zdálo zcela zbytečné. Musím říct, že si hodně věcí vynucuje, když není po jeho tak začne řvát. Pokaždé, když odcházela babička se sestrou pryč (např. když odcházely od nás z bytu či když jsme šly od nich), tak brečel, vztekal se a dokonce mě či partnerovi dal facku. Já osobně se mu snažím dávat nějaké mantinely a z rodiny jsem asi ta nejpřísnější. Jenže teď o prázdninách nastaly věci, které jsem už přestala přehlížet. Teď v létě syn nejedl snídani, svačinu a k obědu si vzal 5 lžic polévky, poté jsme šli k rybníku, kde jsem mu nabídla jablko. Přišla tam setra se svým přítelem a celé odpoledne ho krmili sušenkami. K večeru si s námi nedal u rybníku ani chléb, zeleninu, kuře. Tak jsem řekla sestře, ať už mu žádné sušenky nedává, že až přijedeme domů, tak má připravenou večeři, aby mi aspoň něco snědl. Když už jsme odcházeli, otočila jsem se a viděla jak mu dávají další sušenky do pusy. Nechala jsem to být a pokračovali jsme cestou k autu. Syn si začal vynucovat chování v náruči a tak ho sestra vzala do náruče a šla s ním. Poprosila jsem jí, aby syna dala na zem, že má nožičky a vysvětlila jsem jí, že mi pak říkají paní učitelky ve školce, že se chce syn pořád jenom chovat. Ona dělala jako, že tam nejsem a stále si povídala s mým synem. V tu chvíli jsem k ní přistoupila a řekla jí, že by mě mohla aspoň jednou respektovat. Od té doby mám s jejich rodinou problémy - setra mě přestala zdravit, řekla mému partnerovi, že nebude dělat věci jak já si písknu. Když si jdu po práci ke tchýni pro syna, tak sestra raději uteče do jiné místnosti, aby mě neviděla. Po této zkušenosti jsem přestala dávat syna sestře a veškerý volný čas trávíme spolu (děti, dětské hřiště apod.). Řekla bych, že syn začal lépe jíst, vůbec se nevzteká, že je chce vidět. Jenže tento přístup se samozřejmě nelíbí tchýni. Chce, aby to fungovalo jako předtím a stěžují si partnerovi. Já si zase trvám na svém a začínám mít averzi na jeho sestru. Partner je teď mezi 2 mlýny a řekla bych, že se staví spíše na jejich stranu než na mou. Hodně se kvůli tomu hádáme.. Nakonec mi řekl, abych si já sama promluvila s jeho matkou. V žádném případě nechci, aby syn přišel o prarodiče a myslím si, že je přesto vídá - po obědě ho babička (někdy i s dědou)vyzvedávají ve školce, cca hodinu a půl si s ním hrají, pak ho uspí a pak ho už vyzvedávám já. Nevím si rady jak z toho ven. Partnerovi jsem vyčetla, že se nepostaví za mě. Raději vše řeší útěkem - po hádce neřekne ani slovo a raději odejde ven. K tématu už se nevrací. Jsem strašně unavená, bez nálady a jsem vznětlivá. Celkově si myslím, že náš vztah upadá. Jsem zklamaná, že si mě partner nevzal za ženu a podle mého názoru už to ani neudělá. Věděl, že já jsem opačný případ a že si zakládám na \"oficiální\" rodině a s tím do toho se mnou šel. Po porodu bohužel obrátil.

Odpověď: 10. 9. 2016, 8.13

MIlá Hanko, ach jo... manžel bohužel neprožil větu: a muž opustí matku a otce svého, aby přistoupil ke své ženě... Přitom to vypadá, že nejste žena, která chce rodinu rozdělovat, ale chcete jen respekt k vaší roli mámy... Když nemáte pocit, že máte muže po boku, je pak těžké v něm vidět muže - a jeho akcie jako muže klesají - a patrně souvisle s nimi i vaše touha a partnerství jde dolů ... Co vy máte za možnosti? Smířit se s tím a milovat muže i s tím, že tato síla mu chybí, budete se dívat na to, co je na něm dobrého... vnímat jeho lásku k vám... Ohledně vztahů s další rodinou - zkuste se harmonicky vyladit a hovořit s nimi na tom, co k nim cítíte a co byste ráda... můžeme se sejít a probrat to... http://www.rozhlas.cz/vysocina/tandem/_zprava/deti-s-volnou-vychovou-zazivaji-dva-nejhorsi-lidske-pocity-nejistotu-a-bezmoc--1497075 - i pod tímto odkazem další podobná témata http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169534665-partnerske-vztahy-aneb-navod-na-preziti/208572231000005-lide-kolem-vztahu-jak-resit-konflikty-s-nimi/ - podívejte se na to i s partnerem I celou odpověd můžete pročíst s partnerem. Nezapomeňte, že nejste protivnící, že nestojíte proti sobě, ale jste spojenci. Přeji vše dobré.

Andy * píše: 5. 9. 2016, 8.16

Dobry den, manzel mi je neverny. Zamiloval se. Trva to rok. Moc se neschazi, hodne pisi. Chci zustat s muzem. On zatim nechce rozvod. Ceka, co udela milenka, vdana, bez deti. Chce nam dat sanci, ale neumi, nechce s ni prerusit kontakt. Co delat?

Odpověď: 10. 9. 2016, 7.54

Milá Andy, chápu - náročná situace a mám pocit, že děláte maximum, které můžete - nevyhazujete ho, jste trpělivá (a nebavíte se o tom moc) Lidé, kteří se neumí rozhodnout nejsou připraveni nést bolest, která s tím souvisí... takže čekají, až se "něco" stane, nejsou kormidelníky... Je na Vás, jak se v této situaci cítíte, zda vyhodnocujete pocitově včt.rozumu, zda vám situace takto víc dává než bere... Vy budte kormidelníkem na své lodi ve svém životě... Budete-li mít chut, stavte se, zkusíme vás do té energie dostat... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1