Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Jaromír píše: 28. 9. 2016, 9.42

Dobrý den, potřeboval bych od Vás identifikovat psychologický problém své sestry, abych jej pak spolu se svými nejbližšími mohl začít řešit. Uvědomili jsme si jej někdy dva roky zpátky, kdy nás na ně upozornil její bývalý přítel. Doposud jsme se domnívali, že jde o nějakou prodlouženou pubertu. Sestře je 23 let. Naši rodiče se rozvedli, když jí bylo zhruba devět let, zůstali jsme žít s matkou, otce jsme navštěvovali jednou týdně. Po celé dětství sestra neměla prakticky žádné kamarády a celé dny trávila buďto ve škole anebo zavřená ve svém pokoji, izolovaná od okolního světa a bez kontaktu s rodiči. To se začalo začalo měnit až v posledních ročnících střední školy, kdy se trochu více začala bavit s lidma a dostala počítač s přístupem k internetu. Nyní studuje vysokou školu a u toho pracuje. Má nového přítele, který se mi svěřuje. U sestry pozorujeme: - velké výkyvy nálad, deprese: Když dělá, co jí baví (např. cestování) je až přehnaně šťastná, skoro jakoby to hrála. Když je ve stereotypu, tak stačí, aby začalo například pršet a zničeho nic se rozbrečí. - nesvěřuje se: nikdy neměla s matkou, otcem nebo kamarádem blízký vztah, a tak se to ani nikdy nenaučila a když to po ní někdo chce, pořád toho není schopna - nerespektuje cizí soukromí: prohlíží lidem facebook, telefony, dopisy a přitom sama vyžaduje, aby jí tohle nikdo nedělal, pokud se tak stane, začne být hysterická - shazuje lidi: svým nejbližším říká do očí jak jsou hloupí a neschopní, přitom to není pravda - svaluje vinu na ostatní: jednoduše za všechno, co jí nevýjde může někdo jiný - nerespektuje čas jiných lidí: organizuje si život podle toho, jak se jí to líbí, je jí jedno, když například vzbudí někoho po noční směně a nutí ho se jí věnovat. Samovolně si půjčuje věci, které pak horkotěžko vrací, protože je bere za své, atd. S jejím bývalým přítelem jsme se jí snažili dostat k psychologovi, ale nešlo to. Spustí se jí obranný mechanismus a začne jednoduše říkat, že tam nechce, že to nesnáší, že z ní děláme psychopata atd. Poraďte mi prosím, jak jí pomoct. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 3. 10. 2016, 7.14

Milý Jaromíre, pomáhat můžeme tomu, kdo nás o to požádá a kdo chce. Ne všichni lidé mají stastnou povahu... a ne všichni chtějí na sobě pracovat... nejprve každý musí být ochoten připustit, že i když jsme všichni "boží" stvoření, máme co vylepšovat... tak je třeba dopřát sestře její cestu, třeba ji okolnosti přimějí chtít na sobě pracovat...

Monika píše: 28. 9. 2016, 8.13

Dobry den, mam niekolko problemov a potrebovala by som poradit. Ide o to, ze ked mi niekto nieco povie(dohovara) tak sa rozplacem, ci uz doma od mamy alebo inde hlavne od ludi pred ktorymi mam vacsi respekt. Uz som si to vsimla davnejsie aj v skole i na praxi ale nekladla som na to nejaky doraz, lenze od septeptembra pracujem ako zdrav.sestra a uz sa mi to aj tam stalo(zdvihnuty hlas arogantny od lekarky). Neviem ako tomu zabranit, pretoze to ide nahle a samo. Nechcem byt taka citliva a aj ked si poviem ze nemozem plakat teraz aj tak to ide. Ja sa jednoducho nedokazem urazit a nahnevat. Na druhej strane zase od inych ludi, ked sa ma ich slova dotknu tak som na nich agresivna. Ako mam krotit agresivitu? Uz je to dost zle pretoze som agresivna na partnera pricom ho velmi milujem a aj on mna. Nechceme, aby sa nam rozpadol vztah kvoli mojej agresivite lenze mna jeho reakcie a spravanie neskutocne vytacaju a niekedy to dokazem sama ovladnut ale v poslednej dobe uz ani nie. Neviem co sa to so mnou stalo. A dalsim, tretim, problemom je, ze ma niekedy z nicoho nic pochyti uzkost, niekedy trva hodinu inokedy par minut a odide a obcas aj pol dna mam akoby stresy a pritom nemam mat z coho. Som normalne doma, mam volny den a pride to. Niekedy tomu predhadzaju nejake myslienky a inokedy to pride samo. Potom si neviem ani jedlo vychutnat a ani a na ni sustredit. A este nieco, ja sa absolutne necitim by zenou, citim sa byt chlapom a mam vsetky muzsme vlastnosti a taktiez muzske myslenie a pod.Milujem muzske prace a rozmyslala som nad operaciou ale potom sme s partnerom zistili, ze on ma neskutocne vela zenskych vlastnosti. Snazil sa byt aj chlapom vo vztahu, ale absolutne mu to neslo a len sa trapil zo svojicb zlyhani. Tak po dohode sme prisli k zaveru, ze to mame vymenene( on ma skutocne zensku dusu a ja muzsku) a budeme zit spolu. Myslite, ze nam to moze tak fungovat cely zivot? My sa tym doplname a pri mne zistil, co vsetko mal mat on v sebe a nema. Mna niekedy ta uzkost pociti aj z toho ze radsej by som zila ako chlap aj telesne a trapi ma, ze nemozem byt so zenou. Dost pozeram po ulici po zenacb pretoze mna chlapi vobec nepritahuju. Jedine pri partnerovi sa dokazem vzrusit. Ostatnych vnimam ako kamosov s ktorymi rada aj s partnerom idem na pivo. Co mi odporucate na tieto problemy? Budem potrebovat psychoterapiu alebo su nutne aj nejake lieky? Za kazdu radu vam budem vdacna a dakujem uz vopred.

Odpověď: 3. 10. 2016, 7.08

Milá Moni, vidím to na aktivní práci na sobě. Hledejte semináře, výcviky... Práce s vnitřní ženou, vnitřním mužem... rodinné konstelace ... Užívejte to, co funguje... Vydejte se na tu cestu...

Terinos píše: 28. 9. 2016, 7.53

Dobrý den, chodila jsem já 24 s jedním klukem on 28 let. Měli jsme naprosto perfektní vztah, krásně jsme se doplňovali přes půl roku...On dělal steaky já salát, milovali jsme oba jídlo tak jsme spolu stále něco vařili. Hrozně moc jsme si povídali, byl to zároveň můj nejlepší přítel. Vždy když jsem si s něčím nevěděla rady uměl mi pomoct. Když jsme se dívali na film který stál za nic, komentoval ho tak že jsem se málem potrhala smíchy. Dělal pro mě první poslední měla jsem těžké období ve škole na vysoké a abych se tak netrápila, tím učením koupil mi tašku kde bylo všechno tužky, prupisky, papíry, sladké, slané, samé dobroty a energetické nápoje. Taky mi vytisknul fotku křečka, který visel na vlásku a dodal tam vydrž, a že ten zlatý křečík jsem já a že to zvladl tak že já taky...Jenže jednou už jsem byla uplně na dně chybělo mě 5 zkoušek a u všech jsem měla poslední pokus, viděla jsem to docela blede s mou školou. Poprvé jsem byla na privátě a 6 hodin cesty od domova...neměla jsem se ani kde vybrečet. Tak jsem chtěla vědět na čem jsem a udeřila jsem na přitele co budeme dělat, když tu školu nedám...Jestli se vrátim domů a budeme se muset rozejít nebo že kdybych zůstala tam a našla si tam práci tak jenom kvůli němu. A on mi řekl že si stejne myslel že se nekdy rozejdeme...Což mě naprosto šokovalo když jsme meli takovy krásný vztah. Tak jsem to jentak nemohla nechat hrozne me to trapilo tak jsem to zacala řešit...a řekla jsem že si potrpím na jistoty a že potřebuju vědět jak to vidí on...A on že neví...řikal jestli to nemužeme nechat být a pokračovat dál a zkusit to....ale to já nechtěla nechtěla jsem pokračovat v něcem co přeci nema smysl davat energii a vsechno a neco zkouset ja nechtela zkouset ja chtela udelat vse proto aby to bylo...na zkouseni uz jsem preci dost stara ja chci neco do budoucna....a pořád si řikam jestli jsem v tomto okamžiku neudelala chybu....že jsem měla říct nechame to byt a treba by jsme byli spolu do ted.....? jestli to me prehnane mluvení nevyvolalo pocit že je něco špatně....zkoušky jsem nakonec vsechny dodelala a on stále vymyšlel různé aktivity a strřetávání a tak jsme dalšího půl roku byli spolu tak dvakrát týdně jako přátele všechno bylo jako dřív kromě mileneckého vztahu....pořád jsem v duši doufala že tím že se pořád snaží o kontakt semnou jsem pro něho důležitá....tak po půl roce mého snažení být perfektní jsem už to nevydržela a zeptala jse proč se semnou pořad ma snahu setkavat a ze kam to vede ? ze kdyz si nekoho najde mam obavu ze to skonci...a ze ho mam porad rada....Tak jsem se akorat dozvedela ze srdce mu rika ze me ma rad ale ze jak jsme se rozesli tak jeho mozek se bloknul a uz nemuze pokracovat dal...ze srce a mozek není v souladu...že mi nemuže dat to co chci ...a zase to skoncilo tím že uroní slzicky obejme me a dá mi pusu.....Znamená to že když se o tom nemluví muže to fungoval ale jakmile přehnatě chce neco definovat tak to musí skončit ? nemůžu se z toho dostat když neznám důvod proč to skončilo...pořád si řikam jestli jsem neuděla špatně...tím že jsem o tom mluvil....on řika že ja jsem skvěla že pro mě je to bude snažší si řict že on je dement...že to tak má.....Já nevím proč ?

Odpověď: 3. 10. 2016, 7.04

Milá Teri, to je nějaké zamotané... chtělo by to, abyste zašli k psychologovi... aby jste si definovali každý své strachy a naučili se propojovat srdce a rozum je to na osobnostní rozvoj, vývoj... třeba i semináře... hledejte...

Helena S. píše: 27. 9. 2016, 6.26

Jak pomoci neteri 11 let, kdyz jeji rodice maji tesne pred rozvodem a jsou zahledeni jen do sebe a svych problemu a mysli si, ze neter je v pohode. Jenze neni, je to citliva a vnimava holcicka a je z teto situace velice nestastna. Chci ji pomoci, akorat bydlim daleko. Dekuji.

Odpověď: 3. 10. 2016, 6.59

Milá Helen, bohužel nemůžeme mnohé ovlivnit i když Vám to připadá "blízko". Můžete podle svých možností a zájmu neteře nabídnout svůj čas...

Vojta píše: 26. 9. 2016, 17.19

Dobrý den, jmenuji se Vojta a je mi 26 let. Bydlím v domě se svým otcem. Majitelem domu jsem výhradně já, taky veškeré výdaje platím já, ať už jde o elektřinu, uhlí a tak různě. Otec se nedávno seznámil s novou přítelkyní a chce si ji nastěhovat a k tomu i jejího syna. Já s tím nesouhlasím. Nevadí mi, že se budou navštěvovat nebo že tu občas přespí, ale nechci ji tu mít i se synem napořád. Já mám přítelkyni a plánujeme rodinu. Dům je můj a nechci ho obývat s cizími lidmi. S otcem není domluva. Prosím o radu, jak to vše co nejrychleji a v poklidu vyřešit. Děkuji a věřím v brzkou odpověď. Nashledanou.

Odpověď: 3. 10. 2016, 6.56

Milý Vojto, pokud je to dům, který jste si pořídil bez přispění otce, pak je i morální právo na Vaší straně. Proč otec nepřispívá? Jinak Vám asi poradit nemohu, neznám poměry... Zkuste mluvit s přítelkyní otce o tom, co zde píšete... zní to rozumně... Přeji vše dobré.

Terezia píše: 26. 9. 2016, 14.53

Dobry den. NEviem si poradit niekedy s mojou mamou ktora ma 68 rokov a ja 24 som namladsia zo styroch surodencov. Je medzi nami rozdiel 13 rokov. Vsetci su samostni a maju svoj zivot dvaja surodenci ziju v zahranici a jeden brat je doma na invalidnom dochodku. Mne vadi mamin pristup ku mne ako jedinej. U ostatnych ten problem nevidim. Strasne mi vo vsetkom rozkazuje a neveri v moju samostatnost. Cim dalej tym viac akoby mi moj vek v jej ociach siel dolu. Mnohokrat za mna riesi aj dolezite veci ako je telefonaty so zamestnavatelmi a na skole to boli staznosti profesorom poza moj chrbet. Viem ze clovek v takom veku sa nemoze zmenit. Ale je mozne vybudovat si pred nou nejaku obranu aby som citila ze ja ovladamm svoj zivot? Je pre mna tazke hoc aj posedenie s nou na kave kde hned prve jej otazky ma maju k niecomu programovat a komandovat.

Odpověď: 3. 10. 2016, 6.47

Milá Tery, budete se muset odstěhovat a dom chodit na návštěvu.

Vlaďka píše: 26. 9. 2016, 13.16

Dobry den Mam problem s dcerou bude ji 10, uz nevim jak ji motivovat. Vloni mela za zapominani dutku tridniho ucitele, notysek na ukoly ma, ale ty si nezapisuje. Doma se ji ptame na ukoly a tvrdi, ze zadne nema, po dobrem, ani po zlem to s ni nejde. Uz nevim, jak ji prinutit k psani ukolu. Nemela byste nejakou radu? Dekuji Vladka

Odpověď: 3. 10. 2016, 6.44

Milá Vladi, bohužel mne nenapadá nic, co byste pravděpodobně nevyzkoušeli. Leda poprosit paní učitelku, aby dohlédla, zda má úkoly v notýsku zapsané... na některých školách je sdílení úkolů na internetu, za mých mladých časů učitelky byly ochotné to na 1.stupni kontrolovat...

Jitule píše: 26. 9. 2016, 9.30

Dobrý den, máme 15 dceru (puberta v plném proudu), která je prvním rokem na SŠ. Tam se zdá být vše ok. Problém je v komunikaci mezi ní a otcem. Někdy mi přijde, že je na ni příliš přísný, neumí s ní v klidu mluvit, pouze přikazuje, \"vyhrožuje\" tresty a občas ji i ponižuje. Vše se ještě zkomplikovalo, když jí viděl venku s kamarády, jak drží krabičku cigaret. Chtěla jsem to řešit s dcerou i s manžel, ale bez výsledku. Automaticky na ní začal křičet, vyhrožovat apod..nelíbí se mi takový postoj, snažila jsem se s ním o tom mluvit (bez dcery), ale on to bere tak, že stojím při ní. Ale já si opravdu myslím, že křik nic nevyřeší. Výsledek mého rozhovoru s manželem byl, že si mám s ní dělat co chci, nezajímá ho to...vlastní dceru \"odepsal\". Jak změnit postoj manžele? Děkuji,

Odpověď: 3. 10. 2016, 6.41

Milá Julie, věřím, že děláte to nejlepší... mluvíte s ním v klidu, bez dcery...bohužel změnit druhého nemůžeme... a je to složitá situace... Jen pár technických inspirací: mluvit s manželem na toto téma spíše v otázkách: např: Co myslíš, že dcera cítí?, co se stane?, jak se cítíš ty?, co tím kdo získáme? Jak se cítím já? Můžete zajít do poradny spolu vy dva... Řekněte, že byste ráda, aby tam šel kvůli vám, že se necítíte dobře a nevíte si rady, zda by vám mohl pomoci... Jinak je možné, že se budete muset smířit s tím, že je to :( . Držím palce.

Zora Černá píše: 20. 9. 2016, 13.56

Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor popřípadě rady. S partnerem budeme přes všechny obtíže nyní rok spolu.Mě je 32 a je mu 30let. Začali jsme spolu hodně brzo bydlet,již po třech týdnech chození. Kdy nastal stereptyp a byla jsem již jistotou,tudíž se už nemusel o nic snažit a jediné trávení společného času bylo před televizí.Avšak v té době napsal své bývalé přítelknyí ,že mu chybí a se mnou je z rozumu.Vysvětlil mi to tak,že nemáme společné zážitky. Tak jsem na něj tlačila víc,abychom nějaké měli a nebyly to zážitky před televizí. V dobách našich začátků,chodil pravidelně s kolegyněmi z práce každý patek na badminton (končí ve 14h a ja též). Se mnou již v týdnu nechtěl dělat nic,že mu jedna aktivita stačí.Nakonec za podzim a zimu byl se mnou na 4x squash a asi 3x v bazénu,nakonec se mu to líbilo. Když jsem chtěla ,abychom jeli spolu aspoň někam na víkend tak jsme skončili na návštěvách po jeho příbuzných,ale on jel na povinné zasedání s prací do lázní (kam jsem chtěla jet),ale se mnou se mu nechtělo,že je ošklivé podzimní počasí. (vysvětlil to,že musí a že je to placené z práce). A tak ubíhal čas a mými přáteli jsem se ho snažila seznámit,nakonec všeho všudy byl na jedné Silvestrovské procházce, jedné grilovačce,dvou únikových hrách a jeden půl den na Slapech.Snažila jsem se mu vybrat různé mé přátele,aby si vybral a mohli se bavit společně.Vždy se jen zeptal jak dlouho tam budeme a tvářil se otráveně. (chápu,že jsou lidé co jsou introvertní a neumí se seznamovat). Pokaždé když bylo zapíjení potomka (dvakrát za toho prvního půl roku) dal přednost svým (kolegyním - z jejich \"party\" jsou tam především vdané ženy asi 8,cca 30let,on,někdy single kolega a cca 45letý kolega). Záleželo mi na tom,trávit tyhle společné chvíle a smát se ještě s někým a sdílet to. Plynula doba dál,tak jsem zorganizovala víkendový pobyt v Krkonoších,avšak týden před námi tam opět jel s prací (nepovinná akce , pá-neděle) a když jsme měli jet mi nakonec z toho byl den a půl. S jarem se akce množily a nakonec jezdil jednou za měsíc od patku-nedele (nepovinné). V tydnu meli aspon ob týden unikovou hru nebo neco jineho. V kvetnu jsme jeli na 14denni dovolenou spolu a pak jsem se chtela jiz rozejit. Navic spolecne bydleni skyta dosti potizi (v jednom byte bydli jeste 3nájemníci se kterými sdílíme koupelnu a obcas chodi do nasí \"garsonky\",aby si v kuchyni uvarili).takze soukromi zadne. Coz mi zacalo bohuzel byt take neprijemne. Po návrhu o odstehovani do spolecne garsonky odmitl,ze omezi pristup do kuchyne.Tak jsem se odstehovala sama a chodim na navstevy. V cervenci jsem vztah jiz ukoncila,a parter obratem napsal byvale. To uz mi bylo jedno co a jak bude. Nakonec jsem se s byvalou videla a promluvila si. Sdelila mi,ze ji pravidelne kontaktoval (vzdy kdyz jsme meli rozepre ohledne bydleni nebo nedostatecne kvalitne straveneho spolecneho casu). Vyslechla jsem,jak ji byl neverny a tem pred ni a bylo rozhodnuto.) Avsak aby tomu nebyl konec, partner premyslel a vymyslel ze nakonec chce me. Kdyz jsem mu rekla,ze pokud me jeste chce,tak spolu pojedeme na vikend nekam a poresime to,radeji jel opet s kolegy (zen bylo 8 a on a kolega)na tridenni akci na kola. Tak jsem rekla,ze si jasne vybral. Vratil se a po dvou dnech se ozval,ze uz vi.Omlouval se,prinesl kytku a ze zaplati zajezd a ze uz budu jedina ja. Nj,jenze ja a dalsi zeny chteji verit ve zmenu. A tak jsem jela.Dovolena byla hezka a opravdu se snazil byt pozorny a mili partner. Po dovolene mel opet akci s kolegynemi (sel na svatbu,opet bez partneru).Coz je pro me nepochopitelne,kdyz se jedna o svatbu.Ale stalo se. V srpnu jsme jeste jeli aspon pod stan a poridil si kvuli me kolo,abychom mohli jezdit spolu. Takze jsem si myslela ze se opravdu snazi. Sam rekl,ze si z neho kolegyne jen utahují a mají to jako dámskou akci. Ale neni to ani mesic a opet je tu jejich nepovinna akce na kterou proste musi jet. Strasne se tesi. Rikala,jsem mu at si vybere koho chce ze sveho okoli kdo mu nevadi a udelame neco spolecneho,ze bych ho rada videla se bavit. Ve spolecnosti mych pratel se zdaleka tolik nesmeje ani nebavi (jsou cizi). A me cizi lide nevadi. avsak problem je,ze nema skutecne pratele mimo pracovni kolektiv.A dámy si na těchto akcích nepreji partnery a ani partnery kolegu. Pry se chovaji jinak nez pred partnery. Moje parta lidi se malicko rozpadla (tvorili ji páry) a nyni mají ratolesti,akci je mene a nebo s di je delaji s detmi. V mem svete se lide chovaji stejne jak mezi prateli tak doma. Kdyz jdu nekam jen s mymi prateli je mi lito ze tam partner neni a nemuze se bavit take (v tomto pripade by se vlastne ani nebavil). Ale na jejich akcich vim,ze bych si umela co rict a ze chodit po horach nebo na kole zvladnu. Je pro me opravdu tezko pochopitelne,ze bych mela delit svuj cas s prateli a cas s partnerem a nesdilet jej. Chapu,ze obcas potrebuje jit muz do hospody nebo na panskou jizdu.Muj partner ma jednu kamaradku,ktera prijede 4krat za rok a jdou na vino a pak kolegyne z prace.Takze kdyby je mel vzit na spolecnou akci budou koukat divne (sami maji sve pratele).Co mam delat?Jak udelat kompromis,kdyz je pro me dulezite travit cas s prateli a partnerem dohromady.

Odpověď: 27. 9. 2016, 7.51

Milá Zoro, přítel chce žít v partnerství a zachovat si zvyklosti jako svobodný... to prostě nejde... dopřejte mu, at si užívá, co potřebuje, at dává to, co mu je přirozené... a vy si jděte po svém - jestli to chápu správně, jste žena schopná samostatnosti a nejste na něm citově závislá... jste žena, která má ráda přirozený řád i vnitřní partnerství, sounáležitost... něco, co partner necítí... Přeji Vám někoho, kdo přirozeně vstoupí do Vašeho světa.

Katy píše: 20. 9. 2016, 11.51

Dobrý den, píšu tak nějak, protože to nemám s kým probrat. Je mi 36, manželovi 38, máme dvě děti 3a6 let. Díkypráci a odvaze se stěhovat, jsme s mužem od roku 2005, co se známe, bydleli na cca 8 místech v 5 různých městech. Dělala jsem si legraci, že máme kočovné geny, moji dědečci byli vojáci, stěhovali se s rodinami neustále, manžel je však doma výjimkou. Začátkem mé rodičovské dovolené jsem si uvědomila, že bydlet na druhé straně ČR než obě babičky, bez známých, není výhodou, postupně jsem přemluvila muže k odstěhování blíže k mé mámě (15km). od roku 2011 bydlíme v podnájmu a bylo by třeba se definitvně rozhodnout, kde se usadíme - syn příští rok nastupuje do školy. U tchyně bychom byli vítáni, kromě zahrádky a králíků nemá s dědou v podstatě žádné zájmy, je energická, pomáhá rodině své sestry,stará se o prababičku, vozí děti na kroužky, zavařuje, peče, čte dětem pohádky...a trochu ráda diriguje co má jak být. Vycházíme spolu dobře, ale maximum je 14 dní, pak už toužím zdrhnout pryč. Moje máma(61) je fajn, ale úplně jiná. Je rozvedená,ráda hltá historii,cestuje po ČR,poslední 3 roky tráví na seznamce, protože se rozhodla, že nechce zůstat úplně sama. 7 let bydlí s mým invalidním bratrem (31), po težké bouračce měl dlouho problémy se o sebe starat, te´d už relativně chodí o berlích, ale má dny kdy leží a je rád že nemusí hnout.Dosud nemá jasné trvalé následky, vše ještě není uzdravené. Trochu mezi nimi jiskří to, že k nám občas přijde mámy přítel na kafe,za ty 3 roky 3 různí. Máma nikoho domů nechce, zvykla si, ale chce mít s kým cestovat, povídat,bydlet klidně každý ve svém.Má chronickou chorobu zad,špatný žaludek a astma, takže jsou dny kdy se nehne, potřebuje spíš pomoct a být v klidu. Jinak je čilá. Řekla bych, že bratr má lehce depku, že jeho máti randí a jemu se nedaří.Holky mezi 25-35 chtějí zpravidla fin.zabezpečení, sport nebo cestovat,děti,a nic z toho není schopen slíbit nebo realizovat.Je energický, ale je vidět,žeobčas je dost mrzutý. Bydlet s nimi nejde,na to je domek malý,oba mají své rituály a potřeby vzhledem ke zdravotním potížím. V této sitaci manžel prohlásil\"a nechceš se odstěhovat k nám, měla bys to tam jednodušší\". Ano, byla jsem jednu dobu dost unavená a bydlení ve vsi u tchyně by poskytlo luxux babičky na plný úvazek, vaření, vyzvedávání ze školky. Děti jsou zde priorita,tchyně je na ně fakt vysazená.Navíc tu bydlí i její sestra a její vnoučata, takže by děti měli na vsi(40 baráků) i kamarády a spolužáky, jsou stejně staří. já si však neumím představit, že se odstěhuju 140km od své rodiny jen proto, že mi nabízí \"malý luxus\". Když je máma nemocná, je ráda, že za ní přijedu. S bráchou si moc pomáhají, ale on taky jezdí hodně pryč,asi zkouší randit a bývá dost doma sama. Udělat dřevo na zimu musí vždy za pomoci kamarádů nebo nás, protože ani jeden na tom není fyzicky tak dobře. Oba mají z různých důvodů sníženou imunitu, v zimě marodí. V obci také bydlí náš otec, vztahy máme velice dobré,hlídací dědeček to není, s vnoučaty mu stačí hoďka za 14dní a zas letí jinam, je \"stále mlád\". Ale hrozí mu operace páteře, špatně chodí,.Uvědomuji si, že moje volba bydlet blízko mé rodiny vychází z předpokladu, \"co když budou něco potřebovat\". Nechci se jim obětovat, ale jsem jediný zdravý člen rodiny a taky jediný blízký, matka žádné další příbuzné už nemá, my taky ne (tety v Praze,ale moc se nevídáme). Manžel má pocit,že moje matka nám moc vstříc nevychází, ano, ve srovnání s jeho matkou to tak je. Málo jezdí autem,není tak časově pružná, někdy se s ní těžce plánuje začíná \"no úterý nemůžu, čtvrtek nevím\" ale já se ptala na pátek :) je lehce roztržitá. Původně právník, takže někdy trpí tím, že má přece pravdu :/ Na otázku muže \" a co ty vlstně chceš\" odpovídám stejně jako v 25ti, velkou rodinu a dobrou práci...neměla jsem nikdy nějaký SEN,spíš vizi o svobodném povolání,což se mi možná trochu splní,zkouším dělat poradenství. Zároveń jsem vždy měla silný vztah k rodině, dva rozvody posílili naše spojenectví matka-brácha-já, ale taky mám svou rodinu a musím žít svůj život. Ale nejsem si úplně jistá jak. Kdybych se odstěhovala ke tchyni,třeba bychom někde postavili vcedle nich,mám pocit,že svou rodinu zradím. Těžko těžko se mi o tom přemýšlí... K.

Odpověď: 27. 9. 2016, 7.43

Milá Katy, děkuji za zpověď o vnitřním dilema, která zní: jdeme k tvé či naší rodině? jdeme spíše pro to, co je příjemné a potřebné pro naši rodinu nebo se jdeme "obětovat" a zbavit se pocitu viny a nedopřát si štastnější život než mají ostatní členové... Doporučuji s těmito tématy psychologickými pracovat - v té věci mohu nabídnout setkání... Také je možné dojít si na konstelace na víkend http://www.rodinnekonstelace.cz/ . U tchýně - vhodné mít i své zázemí, být otevřená tomu, že jsem součátstí nové rodiny (no, to osoby, které jsou aktivní, pečující, spolupracující občas mají vůdčí "manýry" ;) - trochu to brát s nadhldem a trochu diskutovat ... ) - podporu Vašim dle potřeby, možností a situace... - ale je to teď tady tak trochu od stolu... Držím palce a ráda Vás potkám.

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1