Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Marta píše: 12. 10. 2016, 13.03

Dobry den, mam uzkostnou poruchu, ktera mi zacala bud stresem ze skoly, nebo po pouzivani roztoku kortikoidu s kyselinou salycilovou do cele pokozky hlavy a krku. a zacala mi derealizace s depersonalizaci, to mi nejvic vadi a mam to uz 5 mesicu,mam pocity jako kdybych tady nebyla, okoli i lidi vnimam jinak, divne nez driv, propadam se, hybu se s posteli, na zidli. Rana jsou nejhorsi, probudim se a zacne mi tlouct srdce z toho pocitu jako bych tady vubec nebyla. Mam tyto pocity porad celych 24 hodin denne. Musela jsem prerusit skolu,brala jsem ad Zoloft a zkousela jsem i Seropram, ale vzdy po 14 dnech jsem musela vysadit, ty pocity se strasne zhorsovaly a zacala jsem i divne videt. Ted beru ajurvedske byliny doporucene astrologem Emilem Havelkou.Prosim poradte mi jak se tech pocitu zbavit, popr. jestli je lepsi psycholog nebo psychoterapeut a jaka metoda je na to nejlepsi? Je mozne ze mi ty pocity odezni samy? Kdybych je nemela tak se da rict, ze by to jinak bylo dobry, byla bych spokojena.dekuji moc Marta

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.59

Milá Marti, depersonalizace je složitá věc... doporučuji např. Jiřího Lexu (kvantovou cestou) , doporučuji učit se vlastní práci na osobní síle... porozhlédněte se ještě i po dalších ... (můžete mi zavolat, když to telfonicky upřesníme, je možné, že bych vám nabídla ještě jiné konkrétní doporučení ...) Přeji dobré intuitivní vedení.

Nikol píše: 12. 10. 2016, 12.05

Dobrý den mám pocit že něco dělám špatně. Přítel mi kolikrát mluví o svých bývalých nebo spíše o těch se kterými všemi spal když byl sám. A že jich je opravdu moc až to hezké není. Jsem žárlivá to přiznávám. Ale to že mu jedna holka volá a píše v 11 večer mě vážně štve. Jen proto že si chce popovídat. Má spoustu kamarádů určitě ale ne ona se ozývá jemu. A ke všemu spolu prý asi dvakrát spali tak pred půl rokem. Nevím si rady už. Děkuji

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.55

Milá Niki, žárlivost není ok, ale přítel by měl být schopen ohlídat váš večerní klid... Pokud to dělá neklid ve vašem vztahu, doporučuji společnou návštěvu pradny - je možné, že pár sezení na téma žárlivost by se taky hodilo. Můžete se objednat. Přeji vše dobré.

Leona píše: 12. 10. 2016, 11.35

Dobrý den, minulý týden jsem měla operaci v plné anestezii, od té doby, co jsem doma se emočně hroutím, vše na mě dolehlo, jsem citlivější, vadí mi chování mé rodiny, skoro denně brečím a strašně moc mi přijde, že po té operaci všechny obtěžuji. Může tento stav souviset s anestezii? Mou největší motivací a oporou je mi má fenka a přítel. Rodina nechce o mých problémech a úzkostech ani slyšet. Děkuji, přeji krásný den.

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.52

Milá Leonko, ano, stav může souviset s anestezií. Najděte léčitele, který přitáhne vaše emoční telo zpět. Máte-li pocit, že to můžeme projít spolu, ozvěte se nebo www.lsvj.cz

Nikola píše: 12. 10. 2016, 8.27

Dobrý den, mám problém, možná více .. nevím, jestli si tím projít sama nebo vyhledat odborníka. Začínalo to neskutečnou žárlivostí na přítele a rejpání se v jeho minulosti, to už jsem nějak přešla a je klid doma. Můj problém je, že na sebe vztahuji problémy ostatních rodinných příslušníků. Mám prostě v sobě pocit povinnosti jim neustále pomáhat. Je mi 24 let, pracuji a mám i starší sestru. Ať už jsou to finanční problémy nebo cokoli jiného. A tím největším problémem je, že se neustále v myšlenkách vracím o deset let zpět, trpím strašlivou nostalgií, že už nic nebude jako dřív ... dokážu tím protrpět dny .. sedět v koutě, neschopnost o tom mluvit, a když už tak se mi většina vysměje .. nevím, zda to nění dětinské, nebo to tak má možná každý ..

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.48

Milá Niki, můžete se objednat - vnímám, že by bylo užitečné vás naučit pracovat s emocemi, které se týkají proupouštění dětství a přijetí síly mladé dospělosti...

Tereza píše: 11. 10. 2016, 15.47

Dobrý den, mám z dětství ošklivý zážitek, který se mi na dlouhá léta podařilo vytěsnit. Vlivem okolností se mi ale nyní všechno vrátilo a já se s tím neumím poprat. Vzpomínky se neustále vracejí do nejmenších detailů. Začíná mi to narušovat rodinné vztahy a obávám se, aby mi to nezačalo zasahovat i do mé práce, jelikož pracuji s lidmi. Lze poradit i touto cestou? Děkuji

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.45

Milá Terko, těším se na Vás :), že se pustíme se do KERP v kombinaci s abreaktivní terapií.

Monika píše: 11. 10. 2016, 8.47

Dobrý deň, ja som Vám už písala asi pred 2 týždňami s viacerými problémami. Odpoveď ste mi dali všeobecnú a preto by som sa tentokrát opýtala už len na jeden problém, aby som vedela ako ďalej. Takže dá sa fungovať po celý život s partnerom tak, že máme vymenené duše? On mám ženskú a ja mužskú. Myslím to naozaj vážne. Alebo bude sa moja úzkosť, že nie som chlap stupňovať a budem potrebovať zmenu pohlavia? (v poslednej dobe dosť intenzívne o nej premýšľam). My by sme totiž chceli spolu byť pretože sme zistili, že tými vlastnosťami sa vlastne perfektne dopĺňame a mali by sme problém mať iného partnera (ja s mužom by som sa asi \"pozabíjala\", on so ženou by len plakal a riešili detaily a pod.). Máme si nevšímať reči okolia a užívať si to, že sme spolu šťastní a je to náš život. Aký máte vy na to názor? Budem rada, za odpoveď, nakoľko si myslím, že je to vážny problém a môže ovplyvniť budúcnosť.

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.43

Milá Moni, ano - zásadní informace je, že život je váš a řidte ho podle sebe: Jste-li spolu štastní, budte spolu bez ohledu na řeči (oni vám štěstí nedají a vaše boty neznají). Ohledně budoucnosti - to nevím. Počtěte si třeba: www.konstelace.info - a třeba se i někam vydejte - tvořte svůj život, svoje prožívání, svou budoucnost.... Držím palce.

Lili píše: 10. 10. 2016, 19.32

Dobrý den, omlouvám se, že otravuju s takovou banalitou, ale nevím jak dál: Je mi 18 let a už jsem si prošla ledasčím (4 roky šikany, deprese, pokusy o sebevraždu, syndromy vyhoření), ale ze všeho se mi nakonec povedlo vysekat. Mám přátele, jsem úspěšná ve škole a lidi mě mají rádi. A i přesto, co jsem už zvládla si nedovedu poradit se svým bratrem- dvojčetem. Vždycky to byl celkem fajn kluk, ale od doby co je na střední škole (IT) se z něho stává čím dál větší egoista a sobec. Máme společný pokoj, což je jeden z kamenů úrazu. Jakmile ráno vstane (když mu hodinu ječí budík, který ho nevzbudí), začne mi nadávat, že ho budí můj fén- tišší, než budík, pak zasedne k notebooku, posune ho po stole tak, že veškerý bordel a hnůj (jinak se tomu říct nedá, posune na můj stůl. Když ho prosím, jrstli by to mohl uklidit, nebo mu ti nahrnu zpátky, řekne mi \'Jo? ty sviné no tak si budem dělat naschvály\' v lepším případě mě jen zabije pohledem. Pak jdu do školy, když se vrátím, obyčejně na mě už mezi dveřma ječí \'Co si jako má dát k jídlu, že neni vařeno\'. Pak zadřepne s jídlem opět k počítači, kde nezapomene nahlas mlaskat a krkat- když ho desetkrát prosím, aby to nedělal, tak se mi vysměje. Vzhledem k tomu, že mám na starost malou sestru- kterou bratr neustále mučí a je mu fuk, že pláče, chodí za mnou maličká do pokoje, takže když přijde, začne ji bratr posílat pryč a strašit, že zavolá čerta. Mezitím už řve do počítače přes skype, tak, že to slyší i sousedi, sprosté nadávky a ječí jak na lesy, když ho prosím ať se ztlumí, řekne mi jenom \'Drž už hubu ty krávo, nikdo se tě na nic neptal!\' a hraje dál. Vůbec nejhorší je to večer, kdy já jdu spát a on večeří svým vepřím stylem a u toho ječí do počítače. To se pak nadávky stupňují. Mezitím mi nadává i jinak: do ubožaček, krav a tak dále a neustále schazuje všechno co řeknu, dělá ze mě akoràt blbku a ponižuje mě. Také mi dělá naschvály a mstí se mi, když neudělám, co chce. A teď mi poraďte- co s tím?! Rodiče v tomhle nefungují, ti mi řeknou, že mu mám ustoupit, že jsem hysterka a mezi nás se nehodlají plést... Ale vážně toho chci tak moc? Najdu ani na vysokou, i když na to mám intelekt, jen kvůli tomu, abych se mohla po maturitě odstěhovat a nemusela to dál snášet... Děkuji :)

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.38

Milá Lili, to mije líto, že rodiče nefungují, že takové manýry tolerují a umožnují vyrůst nepokornému a neslušnému agresorovi na úkor dvou dívek. Ani toho nechcete tak moc, ale jak vidno, dostáváte informaci, že chránit se musíte sama. Taky mne to mrzí. Můžete poprosit o spolupráci školního psychologa, metodika primární prevence či výchovného poradce, aby přizval na jednání rodiče či vás jako rodinu poslali do poradny na rodinou konzultaci/terapii... (samozřejmě to můžete navrhnout rodičům i sama, i sama domluvit termín a přizvat je... - nebojte se a zkuste něco ..) Fandím vám v tom, že plánujete odstěhování...

Eliška píše: 10. 10. 2016, 17.38

Dobry den, chtěla bych poprosit o pomoc. Moje kamaradka ma strasne problemy se stresem kvuli škole, často kvuli škole i brečí, každým rokem se to stupňuje a je to stále horši a horši. Nyni je v 1. ročníku na střední škole a stale mi říka, že se velmi boji toho, že bude muset opakovat ročnik. Mám o ni strach, protože se bojim aby z tohoto jejiho každodenního stresu nevznikaly žadné zdravotni potiže. Moc rada bych ji pomohla, je mi lito toho jak je ve stresu z každé věci co se školy týče. Timto Vas prosim o radu jak ji pomoci z tohoto stresu. Mockrat děkuji za odpověd Eliška

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.31

Milá Eli, je hezký zájem o kamarádku. Bude muset sama naučit se pracovat se sebou, zda změnit náhled na situaci či pracovat s emocemi, záleží na ni, kterou cestu zvolí. Je možné, že by pomohly i nějaká psychofarmaka z rukou psychiatra. Nestydte se... Přeji vše dobré.

Isabela75 píše: 10. 10. 2016, 8.39

Dobrý den, oslovuji Vás, protože řeším opravdu těžko řešitelnou věc. Budu zde psát fiktivní jména....Jsem ve stavu, kdy si opravdu nevím rady,jak z tého situace vyjít. Bohužel i finanční prostředky v tom hrají podstatnou roli. Ty by alespoň nějakou část vyřešily. Bydlím ve svém domě nově se svým novým přítelem Juliánem přes rok a máme střídavou péči s jeho malým synem Sebíkem. Syn je skvělý a hodně ke mně tíhne. Máme opravdu moc hezký vztah. Takový ale se svou matkou nemá. Je totiž úplně stejná jako ta má, která s námi žije/má matka / . Situace u nás je bohužel nesnesitelná a má matka se věčně hádá s mým přítelem. Žila v mém domě již před příchodem přítele. Má vlastního přítele Petra,který s ní žít nechce a jejich vztah je opravdu víkendový... už skoro 18 let.. Ona si ze mne udělala svého přítele.Já za ní brala zodpovědnost. Její přítel mi kdysi řekl, že si s ní občas pošpásuje.... ale že s ní žít nechce. Že je nesnesitelná. Sama s ním měla hromadu hádek, jako s mým nevlastním tátou Milošem i s mým vlastním Janem,kde se ustavičně hádali.Já žila do 14 let s vědomím,že můj táta je právě Miloš. Měli spolu pak mého bratra. Táta pak pil a s mamkou se i prali. Ale bylo to tím,že ona viděla, že pije a začala ho provokovat a strkat do něj a pak se divila,že si to nenechal líbit a také do ní strčil. A pak se vzájemně pobili. Ale ve 14 letech mi nevlastní otec v opilosti řekl, že mám pravého tátu v zahraničí. Že tam emigroval,když mi byli 4 roky.. Já ho později objevila a nevlastní sourozence a mám s ním normální vztah a matku jsem tam vzala taky,aby se potkali po tolika letech.. ale i tam se pohádali a já viděla, že by spolu žít nemohli. Vždy jsem jí pomáhala. Dala jsem jí práci u mne ve firmě,když jsem podnikala,v té době jsem i žila napůl v zahraničí se svým bývalým partnerem..Matka žila v bytě,mezonetu,kde byla i firma a nemusela ani platit 5 let za žádné poplatky. Jen dostával svůj plat. Vyšší než měla kdy jinde...Spoustu dárků a zájezdů a cestování zažila díky mne a mému příteli. Pak jsme se rozešli s bývalým přítelem a já změnila svůj život od základů. Přestěhovala se do domečku a máma šla zpět na sever...měla tam byt po své matce,který zdědila. Ale neměla práci. A mne jí bylo opět líto a tak jsem jí řekla,ať jde ke mne na čas do domečku a že může např. hlídat děti. Jedna má kamarádka si ji tedy vzala jako paní na hlídání... 3 roky se prostřídla s oběma dětma a kamarádka ji doporučila i jiným, kde taky nějaký čas hlídala, než šly děti do školky. Druhá má kamarádka ji pomohla prodat byt po babičce, co zdědila, neb tam měla dluh na kuchyň a neměla nájemníky a musela to tam stejně platit, a tak se z toho takto dostala. Jinak by to nevím jak dopadlo... Řekla jsem jí,ať si ty peníze hlídá a že zkusíme nějakou hypotéku a dáme nějaký byt pro ni dohromady... aby měla své... Jenže i já jsem pak přišla o práci a nemohla jí dát více než střechu nad hlavou. Na služby přispívala a když neměla, tak mi zase v domácnosti pomohla a brala jsem to tak,že holt přečkáme období a zase bude lépe. Po rozchodu s bývalým přítelem uběhlo dost let a nikdo ke mně nechtěl. Všem vadilo,že by tam byla má mamka... Potkala jsem ale nakonec novou lásku a ta s tím neměla problém. Zpočátku to vypadalo idylicky,ale po té se mamka s přítelem začali hádat a pak si vzájemně dělali naschvály. Už stačilo,že jsem měla problém s bývalou partnerkou,která dělala problém a pak zase toto. Ale má matka již měla stejný problém předtím s mou nevlastní sestrou,která u nás tak 2 měsíce přebývala. Skoro se poprali. Má matka je děsně agresivní. Vždy taková byla. Je schopná vyřvávat na celý dům, mít hodinové průpovídky pro sebe a klidně strčit do vás a dát mi facku i ve 40 letech. Je děsně despotická. Problém je,že si stěžuje jiným,že mi ji šikanujeme a řekla, že jsem povinna se o ni postarat, že nikam nepůjde a když,tak že jí musím pořídit byt. Můj bratr a jeho přítelkyně jsou pro ni nejlepší. Zvláštní je,že si ji k sobě nenastěhovali a nepomáhají, jen já řeším stále dokola její problémy... Nemá kam jít a končí jí i hlídání. Má max. důchod. Na ulici ji dát nemohu a platit jí na rok nájem vysoký si též nemohu dovolit. leda že by mi pomohl přítel. Ale to neřeší situaci. Kdyby má matka byla nemohoucí neřeknu, ale je to pěkná a zdravá žena. Je jí 60,ale vypadá o 10 let méně..Přece nemůžu stále brát zodpovědnost za její život...Má matka samozřejmě i mého bratra proti mne poštvala a on je její zachránce a oba nemají daleko k agresivitě.. proto jsem i tenkrát v 17 letech odešla z domu.. a žila jsem od té doby sama za své peníze a vše si vybudovala bez matky... Jen jsem hloupá v tom,že se rozdávám co můžu a pak vždy zjistím,že se mají kolem všichni dobře a já ne... že doplatím na své dobré počínání. Upřednostňovala jsem vždy ostatní a sebe upozadila. Snažím se spousty let dostat do jiného stavu.. tolik jsem si vždy přála mít velkou rodinu a spoustu dětí.. ale bohužel je to tak, že mi není přáno.. a upřímně.. copak bych miminko mohla uvrhnout do takovéhoto prostředí.. vždyť pokaždé když jsem otěhotněla, matka se semnou maximálně hádala a napadala mne i fyzicky.. a stejně jsem pak o plod přišla.. takže by to nešlo.. ale jak mám docílit toho,aby odešla... stále říká,že můj přítel se jí chce zbavit.. ale ona nás chce házet do latě oba a myslí si,že vše budeme dělat jak chce ona a nerespektuje nás.. tedy nikdy nerespektovala mne a pak i tímpádem mého otce.. stále mi jen říká, že mne nikdo nemá rád, že si každý o mne myslí,že jsem zlá i mé kamarádky chtěla popouzet proti mne... ale ony jsou na mé straně a jsou smutné,že toto vůbec prožívám...Myslíte,že po tomto mám ještě šanci nějak situaci urovnat? A oddělit se od matky??? Děkuji za odpověď Isabela

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.29

MIlá Isi, to je nezáviděníhodná situace. Jste od přírody laskavá žena, která ctí matku svou. Rozumově obě tušíme, že máte právo na vlastní život, avšak emoční vnitřní konflikt je tak veliký, že by Vám to bralo životní sílu. Cítím, že nejefektivnější v kontextu těchto sila a situace by bylo nejvhodnější matce přispívat na garsonku i za pomoci přítele. Je i možné, že výhledově by se vám podařilo vyřídit příspěvek na bydlení... Takže držím palce.

Lila píše: 10. 10. 2016, 7.12

Dobý den, mám problémy v oblasti práce a školy. Letos jsem odmaturovala bez problémů s dvěma 1 a třemi 2. Poté jsem se však nedostala na vysokou školu a čím dál tím více mě to tíží. V noci mám problémy se spánkem a celé dny jsem jen unavená a často nepříjemná. Myslím na to skoro každý den. Všechny školy které by byly v úvahů mají příjmačky bud z matematiky nebo rovnou ze SCIO, konkrétně všeobecné studijní předpoklady. Matematika je snad jediný obor ve kterém mám problémy obstát. Nedokážu základní větší rovnice, natož záludné slovní úlohy které obsahují scia. Pokaždé když se na to odhodlám připravit, jsem ve stresu a v tu chvilku nevím kde ani jak začít...matika se přeci naučit nedá- člověk ji musí chápat. Navíc mám ted do dalších příjímaček jen pár měsíců. Přítel je čerstvě po státnicích z ČVUT a o to víc mě vzalo že jsem se nikam nedostala. V současné době pracuji u taty ve firmě každý den 8 hodin za minimální peníze a celý den akorát přemýšlím co mám dělat. Strašně mi chybí škola, lidi v mém věku protože v kanclu jsou 3 starší paní a trávím tu 97% času takřka nicneděláním a utíkáním na toalety protože se mi chce brečet a většinou to neudržím. Zblázním se tu, potřebuji se něco učit, nebo se někam posouvat... jenže ted se nedokážu hnout z místa abych se sebou něco udělala.

Odpověď: 21. 10. 2016, 18.22

Milá Lilo, to mne mrzí, když duše, která se chce rozvíjet je zastavena ... Váhám s odpovědí, protože skutečně nevím, zda Váš handicap v oblasti matematiky je tak rozhodující pro další studium a ani nevím, jaký směr studia Vás láká. Spíše intuitivně cítím, že existuje škola, kde by Vás studium uspokojovalo a přijetí je možné. To je věc jedna. Druhé téma je, naučit se být vděčný za to, co mám a být v klidu, i když se události vyvíjí jinak, než bychom si přáli. Je to ceta k tomu, jak se dostat do neosobního vnímání událostí a hledat pro sebe možnosti uspokojující. Vím, že je to náročné, přesto to doporučuji. To se můžete učit. Knihy? Např.: Moc přítomného okamžiku (pracovní kniha), Miluj svůj život. Doporučuji spolupráci s psychologem, lépe porozumíte emocím a třeba najdete konkrétní možnosti pro seberozvoj, které ted nevidíte. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1