Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

tomas píše: 5. 12. 2016, 12.15

Dobrý den, mám na Vás prosbu, s přítelkyni jsme byli 4 roky,přítelkyni je 22 a mě je 26, poslední dobou jsme se často hádali, je to 14 dní, co jsme se domluvili na pauze, po 4 dnech mi ani nenapsala a rozešla se se mnou, chtěl jsem to urovnat ale nechtěla, druhý den poté mi napasala, že to tak nemyslela, navrhla mi, že si po půl roce napíšeme, jestli si chybíme, já to zamítl a řekl jsem že si dáme pauzu 1-2 měsíce a ona, že to je pro ní málo, že potřebuje čas.Hodně je taky ovlivňována rodinou, hlavně maminka na ní v tomhle má hodně velký podíl.Chodili jsme se společně dívat na hokej a vždycky sedávala na svém místě a od té doby, co jsme se rozešli, chodí jinam asi, aby mě neviděla, už nevím co si o tom všem myslet a co dělat dál. Děkuji za odpověď

Odpověď: 7. 12. 2016, 10.49

Milý Tome, působí to tak, že nyní netouží po tom stýkat se s Vám. Je třeba to vzít na vědomí, i když to bolí. Dopřejte ji i sobě si prožít čas po svém. At jsou příčiny jakékoliv, ona si odtáhla... Držím palce ve vyrovnávání se s rozchodem.

Zajjack píše: 1. 12. 2016, 10.03

Dobrý den. Nevím jak se mám zachovat a co udělat, abych nezpůsobil něco co by moji ženu ode mne odradilo. Před nějakou dobou jsem začal mit podezření ze ma moje žena poměr s kolegem v práci, i když stále dokola tvrdi, Že jsou jen dobří kamarádi. Jsou jisté indicie,ktere mě vedli k následujícímu kroku. Umístil jsem do auta sledovací zařízení a během jednoho týdne jsem zjistil kde a jak často se schazi. Před práci i po práci.a vím že mě do oci lze. Třeba ze byla v práci a přitom vím že byli v autě na odlehlém parkovišti. Nemám 100% důkaz o tom ze mají spolu intimní poměr. Jsme spolu 16 let manžele a máme dvě dětí. Nikdy v živote mě nenapadlo ze se takový problém bude tykat i mně. Jsem manželce věrný a nikdy bych něco takového neudělal. Náš vztah byl bez hádek a harmonicky. Mam ji dále sledovat a nachytat je třeba v autě při intimnosti? A důkazem ji dát najevo ze o tom vím,a ze jsem v ní stratil důvěru a nemůžu ji dal věřit ani to ze mě miluje? Že to chci resit. A snažit se oživit nás vztah. Nebo nesledovat a věřit, ze si jen povídají. Asi dvakrát na to přišla řeč a vždy jsem z toho nakonec vyšel jako blbec ja. Byla na me naštvana ze zarlim a jestli nepřestanu tak se mnou nebude moci dal být. Snažím se. Občas musím vzít lexaurin. Rodina je pro mne vším a udělám vse pro to abych rodinu udržel pohromadě. Rad se s ni miluji a nevím jestli bych snesl aby moje žena mela milence a ja ne. Určitě bych se časem snažil někoho najít. Nejsem typ co by žil v celibátu. Už jsem toho na netu přečetl dost a ted nevím co je spravne. Když nebudu mit důkaz o nevěře a budu ji jen dokazovat ze mě lže a že to vím. Tak zase budu jako ten žárlivý blbec a že zase řešíme problém který není. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 4. 12. 2016, 10.18

Milý Z., doporučuji pracovat na sobě - na všech emocích s tou situací spojených... přijmout a proměnit je v klid... bolí mne, že žena mi je neverná... , že přede mnou skrývá pravdu...tu bolest si ošetřuji... do života přicházejí různé zkušenosti... když jsem v klidu, mohu se rozhlédnout po tom, co je a dál se v klidu rozhodovat... jaká varianta mi co přináší... Můžete se stavit... Držím palce.

Anna píše: 1. 12. 2016, 9.51

Dobrý den, prosím Vás o radu. Nevím, co mám se sebou dělat. Před rokem jsem podvedla přítele a je mi z toho stále špatně. Neskutečně jsem zklamala jeho, neskutečně jsem zklamala sebe a protože si přál, aby se to dozvěděl aspoň někdo z jeho i z mé rodiny, zklamala jsem blízké příbuzné. Krizi jsme společně překonali, přítel mi odpustil, ale já se s tím nedokážu vyrovnat. Pohlížím na sebe jako na špatného člověka, co si nezaslouží žít a pohlížím na sebe jako na zlo. Včera se mi stalo, že mi napsal ten, se kterým jsem podvedla přítele a já jsem zpanikařila. Šlo pouze o běžnou konverzaci typu \"jak se ti daří?\", ale rozhodilo mě to. Chtěla jsem o tom příteli říci, ale nevěděla jsem, jak to říct, aby to znělo vyrovnaně a aby pochopil, že tam opravdu nic není. Ale ten dotyčný mi napsal i dnes, kdy byl přítel mému počítači blíž než já a já ho poprosila, aby se podíval, kdo mi píše. Na základě toho jsem musela vysvětlit, kdo píše a tak jsem to přesně nechtěla. Opět jsem ho hrozně zklamala, protože jsem mu to neřekla hned. Nevím, co mám dělat. Cítím se hrozně. Neumím se s tím vyrovnat, nevím jak a šťastná jsem jen, když s přítelem dobře vycházíme a jsme spolu rádi. A obávám se, že on to teď vidí opět jinak. Děkuji Vám za každou radu.

Odpověď: 4. 12. 2016, 10.13

Milá Anno, přijmout se se vším... odpustit si upřímne... jsem v pořádku/mé centrum je v pořádku... zastavte se, budete-li chtít pracovat na sobě...

Tuldik píše: 30. 11. 2016, 17.08

Dobrý den.Mam problém s přijímáním partneru do svého života.Mela jsem vždy dlouhé vztahy,mam děti,na které jsem hodně fixována.Pred 10 lety mi zemřel tatka,nahle a já se s tím stále nevyrovnala.Byli jsme si velmi blízcí a vždy mě podržel ve všech mých rozhodnutích.Pak jsem měla vztah-po tatkové smrti-kdy partnerovi vadila má samostatnost a snažil se mě vlastnit.Doslo i na domácí násilí.Vztah jsem samozřejmě ukončila,ale s totalne zničeným sebevědomím.Nyni,pokud mám partnera tak mu dávám stále najevo,ze vše zvládám sama a že ho vlastně snad ani nepotrebuji,dokazi být hodně jizliva a velice špatně se mi dávají najevo city jiným osobám než nevěřím,ze by mě mohl někdo milovat.Stale slyším v uších slova bývalého partnera:Kdo by chtěl starou,tlustou,osklivou ženskou s dětmi?Nyní mám vztah a partnera moc miluji,ale nevěřím mu v tom,ze miluje on mě.Dokazi tím být protivna i sama sobě a hodně mě děsí představa,ze spolu budeme zit,i když po tom moc toužím.Co mám sama se sebou dělat?Jít k lékaři?Děkuji za odpoved

Odpověď: 4. 12. 2016, 10.10

Milá T., je třeba milovat sama sebe... mám se ráda, taková, jaká jsem.... jsem-li naplněna láskou, přijímám svět, život, sebe, partnera tak, jak je...

Boban73 píše: 30. 11. 2016, 14.35

Dobrý den paní doktorko. Je mi 43 let. Byl jsem od svých 18 let ženatý. Po dvanáctiletém vztahu jsem se rozvedl. Asi po roce jsem navázal nový vztah. Do roka jsme se vzali. Dnes jsme spolu již 12 let. Náš vztah byl v začátku krásný, měli jsme sice mnoho starostí, hluboko do kapsy a moje žena mi moc pomohla ze stavu , ve kterém jsem byl po prvním manželství. Pomohla mi svojí podporou a láskou. Z obyčejného technika jsem se stal úspěšným manažerem u velké nadnárodní společnosti. Za tu dobu měl náš vztah pár malých krizí, ale nic co by se nedalo zvládnout. Před třemi lety jsem dostal nabídku pracovat na manažerské pozici téže nadnárodní společnosti v Londýnské centrále. Jezdil jsem každých 14 dní domu na 6 dní. Vše bylo celkem v pořádku až do momentu, kdy jsme se rozhodli, že se vrátím. Ukončil jsem angažmá v Anglii a vrátil se zpět do ČR, s tím, že ve svém oboru začnu podnikat. Silné konkurenční prostředí však mělo za následek, že vše nešlo tak jak jsem si představoval. Potřeboval jsem podporu od své ženy a ta nějak nebyla schopna mi jí dát. Naopak jsem začínal mít pocit, že mě má plné zuby. Vždy i v minulosti jsem hodně cestoval, tak jsme na to byli zvyklí, ale teď najednou jsem byl dost doma a cítil jsem, jak své ženě spíš překážím. Pravděpodobně jsem se ocitl v začarovaném kruhu. Cítím, jak její podporu potřebuji a stále se propadám do hlubší deprese. Vždy jsem byl takový normální kluk bez velkých ambicí, ona ve mě probudila nějakou část mého já které bylo cílevědomé, sebevědomé a vše se mi dařilo. Nebyl jsem úspěšný jen v práci, ale i doma bylo vše krásné. Nyní mám pocit, že o mě moje žena ztratila zájem. Je to i v intimním životě. Najednou začínám žárlit a moje žena naopak vůbec ne. Dříve jí vadilo různé flirtování mých kolegyň v práci, dnes se mi zdá, že jí to nezajímá. Já naopak začínám žárlit. Propadám se do deprese, práce se mi nedaří. Není to tak, že bych neuživil svojí rodinu, vydělám dnes svým podnikáním tolik, kolik jsem měl na manažerské funkci v Anglii, ale všechno okolo mě se zdá, že se hroutí. Moje děti z prvního manželství se mnou nemluví, žena o mě ztratila zájem, i když tvrdí, že to není pravda. Téměř denně je mi úzko, bojím se, že přijdu o ženu, kterou miluji a že se mi rozpadne další manželství. Našel jsem hlavní zdroj mého podnikání na Slovensku, abych nebyl moc doma, že se na mne bude žena těšit. Dojíždím do Bratislavy každou neděli večer a vracím se v pátek odpoledne. Stejně mám pocit, že jediný kdo se na mne opravdu těší, je 9 letý kluk, kterého spolu máme. Jezdím unavený v pátek domů, a když vidím ten její výraz ve tváři, když vejdu do dveří, slyším jako by říkala, to už je zase tady? Dřív mě její láska nabíjela a motivovala, dnes mě to vše ještě víc unavuje. Jsem stále více vyčerpaný a asi v depresích. Píšu asi, protože jsem nikdy v životě žádnými depresemi netrpěl, tak nevím, ale je mi zle. Mám svojí ženu moc rád a moc mi chybí, co mezi námi bylo dříve, ta energie, naše milování atd. Já všechno cítím k mojí ženě i po 12 letech stejně, ale mám obavy, že ona ne. Děkuji moc za jakoukoli radu, co mám dělat dál.

Odpověď: 4. 12. 2016, 10.06

Milý Bobe, najděte si v Bratislavě psychologa...na pravidelné setkání, uspořádání myšlenek, pocitů... najděte tam EFT terapeuta...

Roma píše: 30. 11. 2016, 11.58

Dobrý den, prosím o radu co dělat. Před čtyřmi měsíci se ode me odstehovala manzelka i s malym synem. Jako duvod uvedla, ze neni stastna a ze me nemiluje. I pres vsechny me snahy to pochopit jsem po nii chtel jeste sanci, ale jen rekla ze nemuze zit s nekym koho nemiluje preci. Roztrhalo me to na kusy, jelikoz svou manzelku hrozne miluju a rodina je pro mou osobu priporitnii. Takze i to, ze me odvedla maleho je zdrcujici. Je tomu ctrnact dni co me napadl blaznivy napad. Jelikoz jsem vedel, ze ma zena si rada dopisuje s muzi, tak jsem si zalozil falesny profíl s fotkou nejakeho mladika a napsal jsem ji. Jen vetu ze ji to slusi, ocekaval jsem jen podekovani a tim konec. Jenze stalo se neco s cim jsem nepocital. Nase nevinna konverzace se stala denni zalezitosti a ja zacal zit identitou toho profilu, psal jsem sve zene, ale ona nevi ze to jsem ja. Psal jsem ji stejne veci jako driv, ona si postezovalamze to nikdy nemela a ja zacal vice touzit po tom co vlastne ona chce. Nase konverzace zacali pranim dobreho rana a bavili se uplne o vsem, hodne moc se otevrela az jsem se lekl jak je schopna po tak kratke dobe vse rict a nakonec me pred par dny napsala ze se do me zamilovala a ze me chce poznat, ze bude cekat jak dlouho bude potreba. Ted zni ma otazka, co delat, vim ze se zamilovala do slov, ale ty slova jsem psal ja a ona o tom nema tuseni, jit s pravdou ven nebo ukoncit tento virtuáni svet a zapomenout? Dekuji za odpoved a snad trochu i pomoc

Odpověď: 4. 12. 2016, 10.03

Milý Romi, to je dobrý :). Život je vlastně taková hra... Postupně bych ke schůzce spěla, před setkáním bych napsala sofistikovaný dopis o tom, do čeho se zamilovala...a úvahu ... třeba i o odpuštění, třeba ještě před tím, poslat příběh s etickou zápletkou... jeden takový mám někde v pc, byl by třeba upravit... Když s tím budete chtít pomoci, dejte vědět - asi osobně... Držím palce...

Jiří \"Soja\" Libánský píše: 30. 11. 2016, 11.56

Dobrý den, co má dělat, když jsem strašně agresivní z hraní počítačových her ? Nedávno mi bylo 17 let a začal jsem si všímat, že jsem čím dál tím víc agresivnější vůči mým kamarádům, na který jsem hrubý i když si to nezaslouží. Mám podezření na to, že za to může tlak, který je na mě vyvíjen tím, že jsem začal profesionálně hrát za eSportovní tým eSubu. Musím každý den trénovat a když prohraju, cítím silnou frustraci kterou si potom vyřizuji na svém okolí. Byl bych rád, kdyby jste mi prosím odepsali na můj facebook timeline, tam nejčastěji chodím (facebook.com/sawyor/), ale spokojím se i s tím, že mi odepíšete zde. Potřebuji poradit co mám dělat se svou agresí. Předem vám moc děkuji.

Odpověď: 4. 12. 2016, 9.42

zastav se na konzultaci a meditaci... na to nestačí jeden odstavec, krom toho bych potebovala lépe znát tvé postoje... běžně sportovce učím pracovat s frustrací....

Brzy se stane nehoda píše: 29. 11. 2016, 1.12

Zdravím.. Žiji v anglii ve společném domě kde nás žije 5.. Tři slováci, Já a polák starší.. Je to alkoholik a vůbec se nemusíme.. Před chvilkou na mě vyraplil (jako obvykle) a snažil se mě psychicky zlomit.. abych ho praštil a deportovali mě z anglie zpátky do Čr.. Byl mi pár centimetrů od xichtu a začal na mě řvat a Já na něj..furt řve ať ho klidně praštím že na mě zavolá poldy.. Tentokrát jsem to překonal ale mám pocit že příště mi přepne a vůbec to nedopadne dobře..Myslím že ty policajty nebude schopnej ani zavolat..

Odpověď: 4. 12. 2016, 9.36

tak ho předejděte... a zavolejte je vy...

Černý pasažér píše: 28. 11. 2016, 16.41

Dobrý den, chtěla bych se s něčím svěřit. NE proto, že bych nějak chtěla, ale možná je čas má nutkání sdílet s někým jiným když ne s rodinou. Těm to říci nemohu, nevím jak by to vzali.. Začnu mým věkem. Je mi 17 let a žiji s rodinou. Od mladého věku jsem byla uzavřená, s nikým jsem se moc nebavila, kamarády jsem neměla. Měla jsem jen lidi, kteří byli mou kulisou. Vztah byl pouhou hrou pro ostatní, abych vypadala normálně. Normální člověk se po rozchodu zhroutí, ale mě to bylo jedno a toho si všimli i ostatní. S kamarády jsem se bavila také jen, abych vypadala normálně. Byla jsem svým způsobem dokonalý herec a stále jsem. Často jsem lhala, abych se ze všeho vykroutila. Když jsem něco provedla, vždy mi vadilo jen to, že mě chytili. Na základní škole jsem měla problémy se záškoláctvím. Nebavila mě škola, radši jsem byla doma a odpočívala. V mládí jsem také nevycházela s otcem. Nikdy jsem se nedočkala jeho uznání, podpory.. to asi napomohlo k mému problému. V rodině máme psychické problémy také. Babička pravidelně dochází k psycholožce a bere od ní léky. Matka je po babičce, až na tu psycholožku.Vše se začalo ještě více stupňovat po stěhování do rodinného domku. Tady mám více klidu. Brala jsem to jako druhou šanci, začít znovu. Tak jsem odstřihla svou minulost, přestala jsem se stýkat s lidmi z minulosti a začala se stýkat s jinými. Našla jsem si koníček. Malování. Nejvíce mne fascinuje malování krví. A jsme u toho.. Vždy jsem přemýšlela jaké to asi musí být vzít někomu život. Nemyslím jen někoho zabít, ale pořádně si to užít a schovat si nějakou trofej. Zajímalo by mě jaké to je. Mám chuť to vyzkoušet, ale neudělala jsem to. Umím se ovládat. Co se týče mých emocí, tak nic necítím. Necítím vinu, lítost .. Pouze když se mi něco nepovede, tak se naštvu a viním ostatní, ne sebe. Příjde mi, že jsem jako zvíře, také nic necítí a jde jim jen o přežití. Nejsem nemocná, jen mám nějaké nedostatky. Prosím, nepište mi, že si mám poradit s psycholožkou. To vím, jen mě zajímá váš názor a to co by jste dělala vy v mé situaci..Děkuji za odpověď.

Odpověď: 4. 12. 2016, 9.35

Černá pasažérko, v dospívání je přirozené "dotknout se inferna", ale nedoporučuji na něm ujíždět... A nemohlo by tě třeba zajímat, jaké to je, někoho milovat, o někoho se upřímně zajímat a zkusit cítit jeho bolest... třeba i té oběti...? Myšlenky řídíme my sami, také si z části vybíráme, kým budeme... Hledej cestu ke svému cítění, třeba přes semináře...www.programvedometelo.cz www.dancelab.cz , můžeš se stavit u mne a seznámit se s technikou podosobnosti.

Věra píše: 28. 11. 2016, 12.00

Dobrý den. Mám syna je mu 15 let. Žiju se synem sama a je mi líto jak se ke mě chová. Snažím se s ním komunikovat ,aspoň na chvilku vést nějakou komunikaci ,ale on mě vůbec neposlouchá ,odejde z místnosti jako bych tam nebyla a jde pro něco do kuchyně ,nebo do koupelny, vždycky odejde ,nevydří se mnou v jedné místnosti ,má vždy nějaký důvod odejít ,když ho na to upozorním ,že opět odchází a já bych se s ním chtěla bavit ,nic neříká ,maximálně převrátí oči jako vždy a to je vše ,nebo se urazí. Je to jako když žiji z nájemníkem než se synem. Svoje povinnosti si splní ale potom sedí u počítače ,to je jeho zábava a jemu jedno vše okolo . Nevím jak se mám chovat ,zda mám stále se pokoušet aspoň trochu komunikovat ,ať ví ,že mě zajímá a mám ho ráda a nebo to nechat být a nechodit za ním? Vím ,že má pubertu ,ale je tak chladný a odtažitý ,jako mámu mě to moc mrzí ,přemýšlím ,že jsem špatná matka a špatně jsem ho vychovala a přitom to byl o pár let zpět tak fajn kluk .Děkuji

Odpověď: 4. 12. 2016, 9.25

Milá Věro, sama vychovávat syna je těžké... Dobré bývají i další nápomocné osoby v okolí od dětství. Je dobře, že si věci plní... v rámci dospívání se potřebuje od mámy vzdálit... bylo by fajn, kdyby byl v dohledu nějaký mužský "kmen", třeba skautské výpravy... Nepronásledujte ho, stáhněte se, najděte si vlastní aktivity... třeba malování, štrikování, vzdělávání se. Po nějakém čase 2-3 týdny zkuste navrhnout, že byste ráda se domluvila např. na tom, že 2x týdně spolu vypijete čaj a pohovoříte si a zahrajete pexeso... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1