Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Miro píše: 22. 12. 2016, 11.20

Dobrý deň, mám veľmi konkrétny problém s manželkou. Máme obaja 30 rokov. Priznáva sa, že sa vôbec necíti na dieťa, žiadne biologické hodiny jej netykajú ako jej kamarátkam. Nechce dieťa, len pre to že má na to vek alebo na nátlak okolia. O deťoch sme sa rozprávali, nemá problém byť rodičom, postarať a vychovať ho nemá problém, proste po technickej stránke úplne v poriadku. Celé to teraz viazne na jedinej otázke: \"Prečo mať vlastné biologické deti?\". Nechce mať dieťa so sebeckých dôvodov, viac sa jej páči myšlienka adopcie, načo si plodiť vlastné dieťa, keď existuje toľko detí, ktoré už sú na svete, ale im nikto neposkytne domov. Pýta sa ma túto otázku a ja jej neviem odpovedať, pretože to pre mňa nikdy otázka nebola, keďže to je pudová záležitosť, pre mňa je prirodzené mať vlastné deti, keď chcem mať rodinu. Pýta sa ma, či chcem vidieť pobehovať jej alebo moje malé kópie, ktoré sa výzorom, povahou, nedokonalosťami, zlými vlastnosťami budú na nás podobať - opäť jej neviem odpovedať, lebo som nad tým nikdy takto nerozmýšľal. Vadí jej, že toto moje rozmýšľanie je veľmi pudové/prízemné, veď som predsa ľudská bytosť, inteligentný človek a nie zvieratko. Vadí jej, že takto rozmýšľa veľa ľudí a tým sa jej to znechucuje. Hovorí, že ak chcem mať deti, tak mi teda deti porodí z lásky ku mne, pretože ma miluje, ale že nikdy s tým nebude stotožnená - čo sa zas mne nepáči, keďže sa to môže prejaviť nepriamo na vzťahu ku deťom. Je individualista, neznáša robiť veci, ktoré vyžaduje spoločnosť, veci, ktoré by sa mali, veci, ktoré si vyžaduje autorita, proste veci, ktoré opakujú ľudia bez toho, aby sa nad tým zamysleli. Istý čas sa liečila na depresiu (brala antidepresíva). Svadba bola pre ňu tiež veľký problém, ale nakoniec to zvládla, i keď povedala, že sa pre ňu nič nezmenilo, lebo tak ako ma milovala pred svadbou, tak ma miluje aj teraz. Snažil som sa zhrnúť aspoň základné fakty. Ja osobne verím, že dostatočným časom a trpezlivosťou sa dá všetko na správnu koľaj :) Ďakujem za Váš názor.

Odpověď: 22. 12. 2016, 20.43

Milý Miro, zajímavý dotaz... a co je to správná kolej? Otázky ženy nejsou zcestné... zkoušíte na ně nalézt odpoveď... Na co se mne vlastně ptáte... Z vaší ženy nemám špatný pocit - je připravena přijmout i cizí dítě, vás miluje, proto Vám dítě porodí... (akorát je divná věta, že se s tím neztotožní...) Vaše žena Vás miluje konstantně s papírem i bez papíru, to je přeci taky o.k. , z lásky k vám s respektem k tradicím svatbu absolvovala. Chce vědomě milovat. Myslím, že byste mohl přijmout její bytí jako výzvu pro sebe a také zkusit vykročit v souladu s láskou z rigidních představ do vědomého bytí... Přijměte třeba to, že jedno děcko vám porodí a vy zkusíte se naladit na adopci druhého... co vy na to? Přeji vše dobré.

David píše: 21. 12. 2016, 21.56

Dobrý den, chtěl bych Vás poprosit o radu. Píše Vám šestnáctiletý student prvního ročníku gymnázia. V dětství jsem se rád před lidmi předváděl, rád jsem na sebe upozorňoval. Měl jsem rád, když si mě někdo všímal. Na základní škole bylo všechno celkem v pohodě. Na druhém stupni jsem se ale povahově začal měnit, hlavně v deváté třídě. Začal jsem se stydět před učiteli, a dokonce i před mými spolužáky. Ve škole pro mě byl nejhorší referát, kdy jsem si musel stoupnout před celou třídu a odprezentovat ho. Po mém referátu jsem ještě dlouho přemýšlel, co si asi o mně spolužáci pomysleli. Zdaleka to ale nebylo tak hrozné jako s nástupem na střední školu. Uzavřel jsem se do sebe a nemám zde ani téměř po půl roce žádné kamarády. Trpím velkými pocity méněcennosti, myslím si o sobě, že jsem divný, zvláštní, že se odlišuji od ostatních. Ráno, když probouzím se a vzpomenu si na ten dlouhý den ve škole, na celý týden, měsíc, rok, čtyři roky do ukončení školy, tak nevidím žádnou světlou budoucnost. Spíše propadám sklíčenosti. Před vyučováním jsem velmi nervózní, úplně se klepu. Mám strašný strach z komunikace s učiteli, nedokážu se jim dívat do očí, když na mě mluví. Mám ostych před mými vrstevníky. Kdykoliv se na mě někdo kouká, hned si myslím, že mě pomlouvá a že si o mně myslí kdoví co. Ve třídě, když se někdo směje, hned si myslím, že se smějí mně. Dříve jsem chodil na obědy, normálně jsem se najedl. Teď jsem na ně ale přestal chodit. Opět ze stejného důvodu, protože si myslím, že se na mě pořád někdo dívá a pomlouvá mě. Když vidím smějící se moje vrstevníky, neustále mám pocit, že si o mně povídají a vysmívají se mi. Mám na ně v tu chvíli příšerný vztek. Tohle všechno vedlo k tomu, že jsem se před mým okolím uzavřel, stydím se například jenom nakoupit, protože si opět myslím, že se mi bude prodavačka smát, nebo mě bude s někým klevetit. Mám trému, když si jdu do knihovny půjčit knihu, abych se před knihovnicí nějak neztrapnil. Mám pocit, že všichni učitelé, spolužáci a lidé z města mě považují za divného, za neobvyklého člověka odlišujícího se od ostatních. Když jedu na kole či jdu po silnici, okolo níž je les, úplně se mi sevře žaludek strachem. Představuji si různé zločince, kteří mě chtějí unést atd. Pokud se mi člověk na první pohled nelíbí (např. vypadá jak bezdomovec), okamžitě mě napadne, že vyndá z kapsy kudlu a bude mi chtít ublížit, nebo, když jedu autobusem, že zastřelí řidiče a všechny cestující unese. Takové různé hrůzostrašné představy se mi promítají v hlavě mnohokrát. Zdají se mi někdy strašlivé sny. Že nás odvedli nacisti a uvěznili v koncentračním táboře, že náš psík spadl z balkónu ze čtvrtého patra, že někdo zvoní, já jsem otevřel a před prahem klečel zakuklenec a mířil na mě pistolí atd. Vím, že je to absurdní, směšné, co zažívám, ale chtěl bych být jako ostatní. Veselý, družný, netřást se trémou téměř každý den a užívat si plně života. Dřív jsem takový byl a nechápu, proč jsem se tak změnil. Připadá mi, že jsem na tom psychicky čím dál hůř. Jsem přesvědčený, že je to chyba lidí, především učitelů, kteří, jako by byli na mně zaujatí. Proto mám šílený vztek na některé lidi, ale nevím, zda právem. Představuji si, jak mě pomlouvají, ale pak si řeknu, co když to tak přece není? Ale mé přesvědčení je silnější. Myslím si, že lidi včetně vrstevníků, díky tomu, že jsem byl na základní škole premiant, se na mě zaměřili a závidějí mi. Opravu nevím, jestli je to pravda, nebo, jestli je ta chyba opravdu ve mně, jak mi říkají ostatní. Chtěl bych si život konečně užívat, ale kvůli těmto problémům to vůbec nejde. Chtěl bych se Vás zeptat, jestli je to normální, co zažívám, nebo to skutečně poukazuje na nějakou psychickou poruchu. Děkuji za odpověď Na shledanou

Odpověď: 22. 12. 2016, 11.54

Milý Dave, destruktivní myšlenky jsou např.: - Jsem přesvědčený, že je to chyba lidí, především učitelů, kteří, jako by byli na mně zaujatí. - hledání viníka - chyba myšlení - mám šílený vztek na některé lidi, ale nevím, zda právem. - pěstovat vztek obecně je destrukce a neprospívá - vztek je obvykle reakce na pocit vnitřního zranění - představuji si, jak mě pomlouvají - vytváření domněnek/paranoidních - destrukce + zabývání se druhými lidmi a vztahování k sobě - nedopřání lidem, at si myslí, co pchtějí, vím že jsem v pořádku - závidějí mi - další paranoidní domněnka/blud - jsem ještě dlouho přemýšlel, co si asi o mně spolužáci pomysleli - opět - lpění/závislost na mínění druhých Nevím, co kontrétně ti ostatní říkají, že je tvoje chyba? Za sebe jsem zodpovědný - jak se cítím - je moje starost - moje tělo, moje duše... - nejsem obět, ale tvůrce... Dave, nevím, co se změnilo třeba v tvém citovém životě, zda nějaké zklamání mohlo mít tyto důsledky (v rodině, s kamarády, s učiteli...) Působí to dojmem, že někde hluboko uvnitř máš pochybnosti o sobě... bylo by dobré je nalézt, pojmenovat a najít vnitřní bod, který je fajn a k němu se vztahovat. Jsi-li z okolí - ozvi se.

Vašek píše: 21. 12. 2016, 10.33

Zdravím, moje přítelkyně absolutně neumí vařit. Nechápu jak to dělá, ale každé její jídlo chutná strašně hnusně, i když tam nasypu hromadu koření. Jsem z toho tak nešťastný, že si musím nosit kastrůlky od mámy. Poraďte mi prosím, jak ženu přimět k tomu, aby jídlo bylo přinejmenším poživatelné. Děkuji

Odpověď: 21. 12. 2016, 11.30

Milý Vašeku, kdybych neměla takovou kamarádku, nevěřila bych ;) Přimět - zvláštní slovo... ona to prostě neumí - má asi nějaký antigen. Možná je to výzva pro Vás, abyste o víkendu vařil vy... můžete společně... třeba společně na kurz vaření.... možná vaří s nechutí... Přeji vše dobré.

Lucik píše: 20. 12. 2016, 17.55

Dobrý den, chtěla bych poradit, co dělat, abych se neustále nepřejídala. Zjistila jsem, že mám potřebu se přejídat, když jsem sama doma a obzvlášť, když mám větší psychické vypětí. Studuji VŠ a beru to poměrně vážně, takže je to pro mě obrovský psychický nátlak. Obecné rady znám, ale nic mě nedonutí to udělat. Chtíč jíst je prostě silnější. Jak s tím přestat? Opravdu mě to trápí a potřebuju s tím skončit. Díky za odpověď.

Odpověď: 21. 12. 2016, 11.22

potřeba se přejídat - pocit prázdnoty... Stres? proč? podrobněji rozebrat... přepracovat ... promeditovat ...

Raiden píše: 20. 12. 2016, 16.08

Jsem običejný člověk. Je mi 19 a chodím na střední školu. Taky často kouřím marihuanu ale z nějakého důvodu jsem pořád smutný. Hodně přemíšlím nad smrtí a láskou. Deprese mě dost užírají.

Odpověď: 21. 12. 2016, 11.21

Milý R, obyčejný člověk, který přemýšlí - to je fajn ;) Témata, která tě zajímají jsou důležitá - pomáhá ti to rozlišit věci důležité od nedůležitých... Doporučuji však řešení nalézat bez THC - najdi způsoby, jak můžeš se svou psychikou zacházet bez drog. Láska je hezká energie, nauč se ji v sobě aktivovat, mít naplněné srdce. V dotazech pod tebou doporučené knihy... hodí se ti všechny tři... smrt, bez ní by nebylo filosofie... ukazuje pomíjivost... možná bude důležité objevit, který typ lásky ti chybí, kde prožíváš či jsi prožil aktuální nedostatek. Léčebná meditace může být také užitečná při léčbě zranění. Držím palce. Pro rozptýlení z vážných témat můžeš procvičit http://skolakov.eu/cesky-jazyk-3-trida/vyjmenovana-slova/ - třeba se to na střední hodí...

Daniela píše: 19. 12. 2016, 18.54

Milá Roveno Po posledním vztahu ,který jsem ukončila pře půl rokem já ,jsem ztratila víru v lásku ,přestala jsem mít zájem o může a přestala jsem mít zájem o sex, nechybí mi ani žádná činnost z opačným pohlavím .Byla jsem už tolikrát zklamaná a ponižována ,že ve mě všechny city vyprchaly. Z jedné strany cítím v sobě klid a pokoru a vděčnost za vše co mi bylo dáno a jak mě to poučilo a naučilo ,ale z druhé strany přemýšlím zda je to tak správně se uzavřít do sebe a postavit zeď ,která mě má chránit ,před dalším zklamáním. Nevěřím ,že někde existuje muž ,který by mě měl opravdu rád .Můj otec byl alkoholik ,který mě urážel a neměl rád a asi si to nesu sebou a nevím co s tím mám dělat ? Moje máma mi znechutila muže tím ,jak na ně stále nadávala a říkala ,že budeme žít spolu bez chlapů a já jsem zůstala svobodnou matkou ,a máma ta má vždy kolem sebe nějakého chlapa ,protože bez nich nemůže být ,potřebuje neustále lichotky a pozornost a když mi vztah nevyjde ,řekne ,co jsem zase pokazila. Nejsem dokonalá ,jsem taková jaká jsem ,učím se mít ráda sama sebe .Chtěla bych najít svoji ženskost ,protože vím ,že se ztratila?

Odpověď: 21. 12. 2016, 11.12

Milá Dani, děkuji za příběh. Chápu, že na základě životních zkušeností to máte tak, jak máte. Člověk má omezené množství regenerační síly... doporučuji knihu kromě Miluj svůj život i knihu Láska duše. Doporučuji obnovení regenerační síly, která bude hojit vaše poranění. Semináře např. www.konstelace.info ... individuální léčebné meditace u mne... Přeji vše dobré a užívejte svůj klid - to není špatně.

Luccy píše: 19. 12. 2016, 18.38

S manželem jsme spolu 14 let (brali jsme se 2011). Bývalé vztahy nebyly nijak významné, nebo alespoň nemám pocit,že by nám po tolika letech nijak zvlášť zasahovaly do našeho vztahu..Určitě jsme už větší krize měly (z mého pohledu od 5- 6roku, bohužel si přesně nepamatuji,jak to bylo a co byl hlavní důvod) a nějak jsme to ustály, nyní už nemám sílu a ani chuť sama něco zvládat.JSEM STRAŠNĚ UNAVENÁ!....Po narození dcery jsem měla pocity beznaděje. Po těžkém porodu dcera téměř pořád plakala 4 měsíce v kuse. Řešili jsme to i s odborníky,ale nic nezabíralo. Ona plakala, já jsem brečela,že nevím,jak jí mám pomoci a manžel sice vypadal chápavě,ale několikrát mi řekl,že jsem si nic jiného nepřála,tak vlastně asi jako co brečím (předtím jsem měla 3 zamlklá těhotenství,takže jsem musela jít na potraty). To je v takovémto stavu opravdu nůž do zad!!! Jenže nebyl čas sebe řešit a tak jsem musela své psych.problémy a vlastně i fyzické potlačovat,jelikož to DOOPRAVDY nikoho nezajímalo. Dcera z toho všeho vyrostla a je úžasná. Je to smíšek. A když už jsem chtěla konečně taky začít trochu žít jako člověk a ne jen jako matka,tak bohužel. Manžel onemocněl a já jsem ho chtěla podpořit,ale nejde mi to tak jak by se asi slušelo..On si už několik let hledal na sobě různé nemoci (které se nepotvrdily),tak teď se to stalo skutečností..Jenže já nejsem typ,který by dokázal snášet každodenní rozhovory o nemocech,léčbách a smrti. Prostě se mi to příčí a není mi v tom vůbec dobře.. Naštěstí i při té diagnóze to zatím vypadá dobře. Takže to asi bude znít sobecky,ale docela mě to i štve,že já zase musím jít stranou, nebo spíše moje potřeby…Bohužel máme taky velké problémy ohledně sexuální stránky. Abych byla konkrétní,tak hlavní problém je v četnosti. A to je bohužel dlouhodobější stav (po porodu 1xpo 6tinedělí a pak 5 měsíců nic. To je šílené pro moje sebevědomí,ale to už jsem manželovi také několikrát vysvětlovala). U nás je to ale naopak. Manžel bývá ten unavený, nebo uražený, když já nemám potřebu mít stejný styk jako minule,což zase naštve mě,jelikož jsem mu to už snad 100x vysvětlovala. Ale on asi neslyší ( a to se týká i jiných věcí, které není schopný vstřebat a to mě rozčiluje), od toho poporodního hormonálního zmatku reaguji na tyto situace přehnaně, nedokážu to ovládnout a když se snažím a zase přijde na to,že něco není,tak jak bych si přála je tu další výbuch a pak výbuch pláče a beznaděje, že snad to není možné, proč mi to stále dělá.. Komunikace při problému je taková, že ho manželovi sdělím a jeho odpověď začína VŽDY: „Ne ne, já jsem……….). Už mu i jeden psycholog (doml.jsem návštěvu po zjištění diagnozy ),že je sobec. Jeho nadšení z toho,jak na sobě zapracuje vydrželo den…Mám pocit,že s tímto přístupem to opravdu nemáme šanci zvládnout. Chtěla bych kvůli dceři a i tomu,co jsem si vybudovali společně. Ráda bych napsala,že to chci kvůli sobě,ale tak to momentálně necítím. Lucie

Odpověď: 21. 12. 2016, 11.04

Milá Luccy, jste ve stavu, kdy bsste měla dbát na obnovu své vlastní energie. Vntřně se přepnout a energii používat na svou regeneraci. Chápu, že nechcete přestat fungovat pro dceru i manžela, ale bylo by přecijen fajn, abyste se dala na první místo. Víte, vztah nemůže dlouhodobě táhnout jen jeden... proto doporučuji, abyste si našla na pravidelné konzultace psychologa a řešila, co uděláte pro sebe. Třeba by bylo fajn, kdyby k tomu psychologovi přišel po vaší cca 2/3 schůzce i manžel, aby měl terapeut korekci... Pořidte si knihu: Miluj svůj život, Osobní síla. Jste-li z okolí, můžete se zastavit.

Katka píše: 19. 12. 2016, 10.05

Dobrý den,mam muže se kterým jsme dva roky,nyní i manžele a máme spolu 9mesicniho syna a mého staršího syna z předchozího vztahu.kdyz jsme k němu přišli se synem,v podstatě jsme si užívali života. Byla jsem ještě na mateřské ale syn byl starší takze s hlídání k nebyl problém.pak jsem otěhotněla,manžel mi řekl ze ví ze to bude těžké a ze si počká na to až spolu budeme moci nekam jít. Jenomže časem mi přijde ze začal mít pocit,ze musí někoho poslouchat,jakoby měl vsechno zakázané. Pořad dokola říká ze je vsechno jiné nez dřív,ze jsme se změnila atd. Kdyz se hádáme,křičí me na sebe ... urazí me snažím se ho ignorovat ale pak řeknu ze jdu k otci na chvíli aby se to uklidnilo,on ke me přijde začne me štípat do rukou nohou a obcas to dopadne i hůř. Kdyz se vše uklidní třeba po par dnech rekne mi ze nevi co ma dělat,ze v tom neumí chodit ze to nezná,dřív měl jeden jediný vztah kde se v podstatě s partnerkou neřešili. Kdyz slíbí ze vyhledá pomoc protože začíná byt agresivní,stačí abych mu řekla neco co se mu jen trosku nelíbí a uz me začne urážet a rekne ze nikam nepůjde ze bych měla spis ja. Poslední dobou jsem z této situace začala mít deprese,přijdu si strašně unavená a nevim co dal. Nemůžeme odejít nemáme kam. Na staršího syna je obcas také ošklivý ale ten je flegmaticky takze další den změní názor. Do toho všeho ma dve práce takze pokud v jeho volnu řeknu ze bych potřebovala pomoc a byli jsme třeba pohadany,vysměje se mi ze ja jsem ta dokonalá matka. Snažím se mu vysvětlit ze by měl pomáhat aspoň se synem ikdyz se mnou se nebaví ale jemu přijde jako dobrý důvod dávat mi to ,,sežrat,, přes nej což mi uz i několikrát řekl. Pokud ja se nebudu chovat normálně mam smůlu i s dětmi. Nevim jak dal.

Odpověď: 21. 12. 2016, 10.51

Milá Katko, o.sdružení Rosa pomáhá ženám v náročné životní situaci... popřemýšlejte, zda je nevyhledáte... Samozřejmě, že lepší by bylo, kdybyste spolu chodili na parnerskou terapii a učili se spolu žít, komunikovat... a každý udělal i inventuru toho, jaké vnitřní programy, přesvědčení jsou aktivní v konfliktech, jaké pocity kdo kdy máte... podle popisu mám však dojem, že bez zkušené osoby sami ke konstruktivnímu dialogu nedokážete přejít. Přeji vše dobré.

Kulihrášek píše: 19. 12. 2016, 7.24

Dobrý den, jsem s partnerem 10 měsíců. Vždy, když spolu máme sex, tak je vše v pořádku jen do té doby než mi ho strčí do zadku. Mám strašné bolesti. Poraďte mi prosím, co mám dělat ? Děkuji moc

Odpověď: 20. 12. 2016, 9.13

Zadek složí k vyměšování nikoliv k zasouvání penisu - není k tomu anatomicky uzpůsoben - anální sex je i nebezpečný (riziko poškození sliznice a následný přenos infekce) + ničení svěračů... Takže pánovi vysvětlete, že pokud vás miluje nebude chtít vám působit bolest a narve si ho třeba do trubky... ;) když mu jde o vlastní uspokojení

bezlepková potravina píše: 19. 12. 2016, 1.25

Dobrý den, prosím o radu. Rád bych spával po venku a cestoval, ale hrozně se bojím duchů. Přes den mě ta myšlenka vůbec nenapadne, ale v noci když se dívám do tmy tak je všude vidím. Když třeba v noci pláču (ne kvůli nim), tak stojí duch naproti mě a posílá do mě nějakou zvláštní energii, neřekl bych že by mně škodil, myslím že mě chce naopak uklidnit. A nebo to může být, že démon cítí že jsem oslaben, vidí že pláču tak toho zneužívá a chce mě získat, proto se tváří jako přítel. Popř. jestli mi můžete poradit jak se mám zachovat, když vidím ducha, cítím jeho přítomnost nebo mrazivý dotek. Já nevím jestli na to věříte, ale já jsem uplně normální. Předem děkuji za radu.

Odpověď: 20. 12. 2016, 9.09

Doporučuji naučit se pracovat s propojením svého laskavého srdce s nejvyšší světelnou a laskavou bytostí... skrze klidné a otevřené srdce poznáš, kdo je kdo a budeš mít dost E - užitečné je spolupracovat i s jinými lidmi. Pro více info mne kontaktujte telefonicky nebo osobně.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1