Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Klára píše: 28. 12. 2016, 21.16

Dobrý den, má kamrádka Zuzana (16) se chce zabít. Věří totiž že je vtělením démona a jen takto se osvobodí. Před několika dny měla hluboké deprese, přestup na střední školu jí dělá problémy, hlavně protože je líná se učit a sama nechce dělat nic co by i zatěžovala. Vymýšlela jsem jí příběhy, vždy měla ráda démony a tak jsem jí vytvořila svět, vlastně podsvětí, dala mu pravidla a říkala jí vtipné historky, jakoby se opravdu staly. Sama jsem si dělala legraci a říkala že jsem princezna podsvětí. Vždy to brala jako srandu ale asi jsem ten svět moc idealizovala. Před pár dny, možná před dvěmi týdny si vytvořila vlastní postavu, jménem Demetri, je to démon, který byl vyhnán z podsvětí. Její nová kamarádka, kterou poznala na srazu (22let) jí v tom jen utvrdila, nějak jí dokázala namluvit, že je démon jménem Seere. Říkala jí že majitelku těla zabila a odvedla na druhý břeh. Zuzka tomu tak propadla že začala tvrdit, že Zuzana je mrtvá (mluví o sobě jen ve třetí osobě) a ona je Demetri, který převzal tělo. Měl prý se Zuzanou kontrakt a osvobodit se může jen tak že tělo zahubí. Myslím si, že se tak jen snaží utéct od svých problémů. Situaci jsme již probrala s paní z linky důvěry. Zítra jedu za její matkou, abych jí na to upozornila. Co mi Zuzka říkala, tak způsob i čas smrti je na Seerem, který je starší a silnější a proto ji pomůže odejít z tohoto světa. Mluví, jakoby se znali...před 3000lety.

Odpověď: 1. 1. 2017, 8.18

Milá Kláro, jsi svědkem, jak se myšlenkami tvoří subjektivní svět. Postupuješ rozumně, kontakt na lince důvěry, její rodiče... Můžete uspořádat rituál vymýtání démona se slovy: Jdi, odkud jsi přišel. Také je možné vyhledat exorcistu při církvi http://www.exorcismus.eu/kontakt-na-exorcistu/ nebo i jiného. Držím palce.

David píše: 28. 12. 2016, 19.56

Dobrý den, mám podezření,že má kamarádka trpí bulímií (nejspíše v důsledku nelichotivých narážek ze strany jejich rodičů, když byla mladší). Řekla mi,že se s tím snaží bojovat, ale že jí to někdy přemáhá a nemůže si pomoct. Můžu jí nějakým způsobem pomoci? Děkuji za odpověď. David

Odpověď: 30. 12. 2016, 9.04

Milý Dave, je hezké, že se navzájem podporujete. To je to, co pro ni můžete udělat. Ostatní je na ni... i když to není jednoduché. Bulimie - pocit prázdnoty, který potřebuje zahnat přejedením. Pocit prázdnoty z pocitu absence lásky=sebelásky.

Veronika píše: 28. 12. 2016, 13.48

Dobrý den, mám veliký problém s partnerem. Náš vztah trvá už pátý rok. Partner je milující, podporující, hodný, vždy ví co chtěl, plánoval budoucnost se mnou. Najednou se ze dne na den stáhl a uzavřel do sebe. Nepoznávám ho. Prý neví co chce, trápí ho práce, šéf se k němu nevhodně chová, má dluhy. Ale to všechno se děje delší dobu, jen mi přijde že teď v něm bouchly saze. Prý chce žít jinde, neví jestli chce být se mnou, jestli chce děti, jestli vůbec dělat tu profesi co vykonává. Když jsem řekla, že odejdu, začal brečet, že mě miluje a co se to s ním děje, že se nepoznává, že má pocit, že má deprese. Ale že prostě chce být se mnou za každou cenu. Druhý den zas ale neví jestli chce být se mnou. Není si ničím jistý. Trvá to asi 4 dny,je to čerstvé. Ráda pro tento vztah udělám hodně, podpořím ho, posilním vztah. Můžu mu dát čas a prostor, ale jsem v nejistotě a nevím co se děje. Chápu, že se může jednat o krizi po 5 letech, ale já ho nepoznávám. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 30. 12. 2016, 8.56

Milá Veru, do melounu a člověka nevidíme ... Přítel má pocit, že životní okolnosti ho válcují, že nemá nad situací kontrolu, ani že s ní plyne v souladu. Projevuje se to depresivitou (exogenní). Jak to bude přítel řešit, těžko říct... A tak nějak hledám otázku - na co se mne vlastně ptáte? Na vašem místě bych po nějaký čas se stáhla do role pozorovatele... a zachovala každodennost. Podpořit můžete, ale nezapomínejte na vlastní pud sebezáchovy. Držím palce.

niky píše: 27. 12. 2016, 20.27

Dobrý den je mi dvacet let mám o šest let staršího partnera jsme s nim krátce přes rok před půl rokem mě podvedl bylo mi hrozně trvalo to měsíc co se s tou ženskou tahal je vdaná a má dvouletou holčičku po celu tu dobu co byl s ní tak mi psal nakonec jsme se tak něják daly do kupy ale v tuto chvilku mám k němu strašnou nedůvěru vádám ho jen o víkendu a občas v týdnu jeho povolání to podle něj jinak neumožnuje když je přes týden pryč tak ta ženská bydlí přímo vedle něj a každý den tam je mám strašný strach z toho co se tam děje on tvrdí že s nikým jiným nic nemá a že mě miluje ale těžce se věří když mi předtím tvrdil to samé a pak před mými oči mi řekl že ji má rád a že chce bejt s ni a chytl ji za ruku a začal ji líbat odešla jsem pryč nic jiného mě nezbývalo ale nyní je to půl roku a našly jsme si bydlení a za pár dnů se máme stěhovat ale dnes mi napsala ta ženská abych ho nenechávala doma samotného že má deprese on mi tvrdí že od té aféry se s ni neviděl ale opravdu tomu nevěřím potřebuju poradit co mám dělat protože ho neskutečně miluju a nedokážu si představit bejt bez něj ale jsem už na dně a už jsem přemýšlela o práškách na nervy protože mě rozčílí i malá kravina i to že se mi třeba hodinu neozve tak se začnu klepat a brečím nevím co to se mnou je nikdy jsem taková nebyla potřebuji pomoct a říct co dělám špatně

Odpověď: 30. 12. 2016, 8.38

Milá Niki, no - to je citový tele - líbat se s ní pře vámi, když jste spolu měli milenecký vztah - to udělá fakt citový tele nebo citový sadista ... Váš vztah k němu je o závislosti: "třeba hodinu neozve tak se začnu klepat a brečím" - je tedy také nezralý... vybudujte vztah sama k sobě (inspirujte se v odpovědi pro Anonymku kousek pod vámi) Přeji vše dobré.

Mája píše: 27. 12. 2016, 15.04

Dobrý den, je mi 25 let a brzy budu se svým přítelem 2 roky. Je to můj druhý vážný vztah. Přítel je o 2,5 roku mladší a zatím studuje. Řekla bych, že máme s přítelem hezký, zamilovaný vztah. Já ale i přesto hledám chyby tam, kde nejsou. Přítel hraje basketbal a je velmi oblíbený, má spoustu přátel. Já naopak oblíbená nejsem, těžko se s někým spřátelím. Nemám ráda se někomu vnucovat. Nevím jak se zbavit pocitu žárlivosti na jeho přátele. I přesto, že je se mnou přítel každý volný čas, na pivo zajde občas, tak mám potřebu pořád rýpat do přítele, jestli by nebyl raději s kamarády než se mnou. Přesvědčuje mě pořád dokola, že je se mnou nejraději a mě to pořád nestačí. Ve střízlivosti to ještě dokážu zvládat, ale jakmile se trochu napiju alkoholu, narážky mám častější a většinou to vyvrcholí v nějakou mou histerickou scénu, která je uplně neoprávněná. Nemůžeme spolu nikam jít a pít, protože se to poslední dobou stává pokaždé. Moc mě to trápí, protože máme myslím, že dokonalý vztah a já ho pouze tímto kazím a nevím jak dál. Chci se chodit s přítelem bavit, ale bez alkoholu se neumím mezi opilými lidmi bavit. Vím, že když bych vynechala bavení se s přítelem, jeho to bude štvát a i mě, protože budu pořád doma a on se bude bavit s kamarády. Byla jsem už u psycholožky, poradila nepít nebo nepít tolik, ale ono k tomu mému naštvání stačí málo. První jsem si myslela, že mě štvou jeho tréninky a zápasy, což je každý den. Když jsme s přítelem vymysleli kompromis a problém stále přetrvával, napadla mě ta žárlivost. Žárlím i nesmyslně na holky, přitom se přítel s žádnou moc nebaví. Vím, že jestli to takhle bude dál, přítel to dlouho nevydrží. Předem děkuji za Vaši radu.

Odpověď: 30. 12. 2016, 8.30

milá Majo, doporučuji pravidelně spolupracovat s psychologem na vztahu k sobě a vzdát se touhy vlastnit/žárlivosti... vypořádat se se svým strachem a pocitem méněcennosti. Ty se tvoříš skrze sebeuvědomění. Držím palce.

Polav22 píše: 27. 12. 2016, 11.24

mam problém s fotrem a neda se řešit. když utratim bez dovolení 20Kč tak mne ihned slovně napada a vyhrožuje mi. poradte prosím co mam delat

Odpověď: 30. 12. 2016, 8.27

Milý Polav, zkus http://www.modralinka.cz/?page=ld - je třeba to probrat konkrétněji a ze široka... nebo http://www.linkabezpeci.cz/ Drž se.

Anonymka píše: 25. 12. 2016, 10.13

Dobrý den, je mi 17, jsem studentka střední umělecké školy. Asi bych měla začít od začátku, když jsem byla malá, otec měl problémy se zákonem a skončil ve vězení. Tehdy (prvních pár let mého života) jsem měla problémy s příjmem potravy a fyzickým kontaktem, navštěvovala jsem kvůli tomu psychologa. Každopádně z tohoto období si téměř nic nepamatuji, nevím jestli to je důležité, ale říkala jsem si, že to přece jen může mít nějaký vliv do nynějška. Když mi bylo 5, máma se vdala s mužem, kterému jsem se naučila říkat táta a který mě adoptoval. Nemůžu tvrdit, že bychom měli špatný vztah, ale celé dětství jsem se prala s myšlenou, že vlastně není skutečný otec, tak proč by mě měl mít rád. Ještě to umocňovalo to, že se jim narodila další dcera a já se cítila špatně, že má radši jí, než mě. Byla to jen má domněnka, ale docela často mě trápila. Je to téměř tři roky, co se moje matka s mým nevlastním otcem rozešli. Bylo to o prázdninách a já měla nastoupit do nové (nynější) školy a měla mi začít střídavá péče. Bylo to hodně změn naráz a já to opravdu těžko nesla, začala jsem si ubližovat, myslet na sebevraždu a vyvrcholilo to panickou atakou, kvůli které mě musel táta odvézt k doktorce. Náhodou jsem se pár týdnů potom seznámila s mým přítelem se kterým jsem doteď. Je mi to trochu trapné, ale právě hlavně kvůli němu píšu. Vzhledem k tomu, že v době našeho seznámení jsem nebyla v pohodě kvůli rozchodu rodičů, hodně jsem se na něj upnula, především, abych se odreagovala od všeho toho ostatního ošklivého co se dělo. Teď je mi jasné, že to vůbec nebyl dobrý tah, před víc jak půl rokem se o mě přestal tolik zajímat, začal víc trávit čas s kamarády a s kamarádkami, zjistila jsem, že s jednou i flirtoval a přišlo mi to od něj docela ošklivé. Dál jsem to samozřejmě neřešila, jen mě pořád víc trápil pocit, že se mi tolik nevěnuje atd. Před pár měsíci jsem se náhodou dostala k jeho zprávám s nějakou holkou a dočetla jsem se věci, které mi docela vyrazily dech. Prostě znovu těžkej flirt, pak jsem si o tom s ním popovídala a nakonec jsem se s ním rozešla, protože jsem nechtěla být s někým kdo lže a dělá takové věci. Abych to ujasnila, přítel se mi už asi po půl roce vztahu svěřil, že se cítí ošizený, protože nespal s jinou holkou než se mnou. Den po našem rozchodu za mnou přilezl, že musíme být spolu, že toho moc lituje a tak, řekla jsem dobře, ale všechno nasvědčovalo tomu, že s dotyčnou je stále v kontaktu a mně to akorát drásalo nervy, takže jsem to zanedlouho opět ukončila.Dva dny nato jsem se s přítelem setkala, on se mi přiznal, že den po našem rozchodu se s dotyčnou skoro vyspal, ale předtím si uvědomil, že nic takového dělat nechce, že to nemá zapotřebí a že ví, že tím pádem už nemusí on, ani já, mít strach, že by mě podvedl a já si nakonec po delším rozmýšlení řekla, že to ještě zkusím. Je to měsíc, možná už dva od té doby a přítel je ke mně moc hodný, ale já pořád trpím a nemůžu mu zase začít věřit. Já mám jedinou jistotu v tom, že mě moc miluje, i já jeho a právě proto se bojím přijít o takový intenzivní vztah. Na druhou stranu už je to opravdu moc náročné a to napětí trvá dlouho. Ještě do toho jde na mě určitý tlak z rodiny, máma si chce vzít nějakého afričana, kterého nikdy neviděla, já jsem se s ní kvůli tomu dřív hodně hádala, nakonec jsem to vzdala a spíš se to snažím ignorovat, kazí mi to ale babička (z máminy strany) která se vždycky při té zmínce složí a já se jí pokouším dát dohromady, i když já samotná se toho děsím. Další věc, která mi asi úplně nepomáhá je, že vzhledem k tomu, že rodiče bydlí odděleně, tak docela nesystematicky střídám obě bydliště a ještě bydliště přítele, to pro mě bylo hodně náročné ze začátku, teď je to sice lepší, ale myslím, že mi to také nedělá moc dobře. Píšu hlavně proto, že poslední dobou se tím stresem dost zhoršil můj psychický stav, hodně myslím na sebevraždy, ale vím, že bych tím všem moc ublížila. Když mě přepadne velká nervozita, řeším to alkoholem a také prášky na uklidnění, které zůstaly doma po tátovo bývalé přítelkyni. Já jsem doufala, že k takovým zoufalým blbostem se nikdy neuchýlím, vím, že to je špatně, ale občas mě přepadají takové stavy, že to je k zbláznění. Chápu, že některé pasáže vám můžou připadat zvláštní, ale v určitých oblastech je můj život docela nekonvenční... Doufám, že tím neotravuji, protože mé problémy pravděpodobně nejsou tak závažné, jako problémy jiných lidí, jen bych byla ráda za nějakou radu, případně jestli si nemám zajít k doktorovi, čemuž bych se tedy ráda vyvarovala. Děkuji předem za odpověď a za vyslechnutí.

Odpověď: 30. 12. 2016, 8.22

Milá Anonymko, je podle psaní znát, že jste přemýšlivá, vnímavá a chytrá holčina. Život není procházka růžovým sadem a je na obyčejném člověku, aby vše ustál a nějak si to po svém zařídil. Pamatuj, že nejdůležitější je vztah sama k sobě. Zkus si třeba psát deníček jako rozhovor tvých dvou já, měj ráda tu holku v zrcadle a dej ji podporu jakou bys dala kamarádce... Nauč se meditovat. https://www.youtube.com/watch?v=uhdRajuV05g - taky se může hodit Můžeš si najít psycholožku v okolí... jednotlivá témata je třeba zpracovávát individuálně... Přeji vše dobré.

Natalka píše: 24. 12. 2016, 6.41

Dobry den prosím vas mam kralicka a z ničeho nic začal kousat kabely co mam delat děkuju

Odpověď: 30. 12. 2016, 8.01

MIlá Natalko, to bude tím, že má málo mrkvičky a špatně na to vidí ;) . Ale netrapte se, mrkev denně po dobu tří týdnů a bude vše o.k.

Miro píše: 22. 12. 2016, 11.20

Dobrý deň, mám veľmi konkrétny problém s manželkou. Máme obaja 30 rokov. Priznáva sa, že sa vôbec necíti na dieťa, žiadne biologické hodiny jej netykajú ako jej kamarátkam. Nechce dieťa, len pre to že má na to vek alebo na nátlak okolia. O deťoch sme sa rozprávali, nemá problém byť rodičom, postarať a vychovať ho nemá problém, proste po technickej stránke úplne v poriadku. Celé to teraz viazne na jedinej otázke: \"Prečo mať vlastné biologické deti?\". Nechce mať dieťa so sebeckých dôvodov, viac sa jej páči myšlienka adopcie, načo si plodiť vlastné dieťa, keď existuje toľko detí, ktoré už sú na svete, ale im nikto neposkytne domov. Pýta sa ma túto otázku a ja jej neviem odpovedať, pretože to pre mňa nikdy otázka nebola, keďže to je pudová záležitosť, pre mňa je prirodzené mať vlastné deti, keď chcem mať rodinu. Pýta sa ma, či chcem vidieť pobehovať jej alebo moje malé kópie, ktoré sa výzorom, povahou, nedokonalosťami, zlými vlastnosťami budú na nás podobať - opäť jej neviem odpovedať, lebo som nad tým nikdy takto nerozmýšľal. Vadí jej, že toto moje rozmýšľanie je veľmi pudové/prízemné, veď som predsa ľudská bytosť, inteligentný človek a nie zvieratko. Vadí jej, že takto rozmýšľa veľa ľudí a tým sa jej to znechucuje. Hovorí, že ak chcem mať deti, tak mi teda deti porodí z lásky ku mne, pretože ma miluje, ale že nikdy s tým nebude stotožnená - čo sa zas mne nepáči, keďže sa to môže prejaviť nepriamo na vzťahu ku deťom. Je individualista, neznáša robiť veci, ktoré vyžaduje spoločnosť, veci, ktoré by sa mali, veci, ktoré si vyžaduje autorita, proste veci, ktoré opakujú ľudia bez toho, aby sa nad tým zamysleli. Istý čas sa liečila na depresiu (brala antidepresíva). Svadba bola pre ňu tiež veľký problém, ale nakoniec to zvládla, i keď povedala, že sa pre ňu nič nezmenilo, lebo tak ako ma milovala pred svadbou, tak ma miluje aj teraz. Snažil som sa zhrnúť aspoň základné fakty. Ja osobne verím, že dostatočným časom a trpezlivosťou sa dá všetko na správnu koľaj :) Ďakujem za Váš názor.

Odpověď: 22. 12. 2016, 20.43

Milý Miro, zajímavý dotaz... a co je to správná kolej? Otázky ženy nejsou zcestné... zkoušíte na ně nalézt odpoveď... Na co se mne vlastně ptáte... Z vaší ženy nemám špatný pocit - je připravena přijmout i cizí dítě, vás miluje, proto Vám dítě porodí... (akorát je divná věta, že se s tím neztotožní...) Vaše žena Vás miluje konstantně s papírem i bez papíru, to je přeci taky o.k. , z lásky k vám s respektem k tradicím svatbu absolvovala. Chce vědomě milovat. Myslím, že byste mohl přijmout její bytí jako výzvu pro sebe a také zkusit vykročit v souladu s láskou z rigidních představ do vědomého bytí... Přijměte třeba to, že jedno děcko vám porodí a vy zkusíte se naladit na adopci druhého... co vy na to? Přeji vše dobré.

David píše: 21. 12. 2016, 21.56

Dobrý den, chtěl bych Vás poprosit o radu. Píše Vám šestnáctiletý student prvního ročníku gymnázia. V dětství jsem se rád před lidmi předváděl, rád jsem na sebe upozorňoval. Měl jsem rád, když si mě někdo všímal. Na základní škole bylo všechno celkem v pohodě. Na druhém stupni jsem se ale povahově začal měnit, hlavně v deváté třídě. Začal jsem se stydět před učiteli, a dokonce i před mými spolužáky. Ve škole pro mě byl nejhorší referát, kdy jsem si musel stoupnout před celou třídu a odprezentovat ho. Po mém referátu jsem ještě dlouho přemýšlel, co si asi o mně spolužáci pomysleli. Zdaleka to ale nebylo tak hrozné jako s nástupem na střední školu. Uzavřel jsem se do sebe a nemám zde ani téměř po půl roce žádné kamarády. Trpím velkými pocity méněcennosti, myslím si o sobě, že jsem divný, zvláštní, že se odlišuji od ostatních. Ráno, když probouzím se a vzpomenu si na ten dlouhý den ve škole, na celý týden, měsíc, rok, čtyři roky do ukončení školy, tak nevidím žádnou světlou budoucnost. Spíše propadám sklíčenosti. Před vyučováním jsem velmi nervózní, úplně se klepu. Mám strašný strach z komunikace s učiteli, nedokážu se jim dívat do očí, když na mě mluví. Mám ostych před mými vrstevníky. Kdykoliv se na mě někdo kouká, hned si myslím, že mě pomlouvá a že si o mně myslí kdoví co. Ve třídě, když se někdo směje, hned si myslím, že se smějí mně. Dříve jsem chodil na obědy, normálně jsem se najedl. Teď jsem na ně ale přestal chodit. Opět ze stejného důvodu, protože si myslím, že se na mě pořád někdo dívá a pomlouvá mě. Když vidím smějící se moje vrstevníky, neustále mám pocit, že si o mně povídají a vysmívají se mi. Mám na ně v tu chvíli příšerný vztek. Tohle všechno vedlo k tomu, že jsem se před mým okolím uzavřel, stydím se například jenom nakoupit, protože si opět myslím, že se mi bude prodavačka smát, nebo mě bude s někým klevetit. Mám trému, když si jdu do knihovny půjčit knihu, abych se před knihovnicí nějak neztrapnil. Mám pocit, že všichni učitelé, spolužáci a lidé z města mě považují za divného, za neobvyklého člověka odlišujícího se od ostatních. Když jedu na kole či jdu po silnici, okolo níž je les, úplně se mi sevře žaludek strachem. Představuji si různé zločince, kteří mě chtějí unést atd. Pokud se mi člověk na první pohled nelíbí (např. vypadá jak bezdomovec), okamžitě mě napadne, že vyndá z kapsy kudlu a bude mi chtít ublížit, nebo, když jedu autobusem, že zastřelí řidiče a všechny cestující unese. Takové různé hrůzostrašné představy se mi promítají v hlavě mnohokrát. Zdají se mi někdy strašlivé sny. Že nás odvedli nacisti a uvěznili v koncentračním táboře, že náš psík spadl z balkónu ze čtvrtého patra, že někdo zvoní, já jsem otevřel a před prahem klečel zakuklenec a mířil na mě pistolí atd. Vím, že je to absurdní, směšné, co zažívám, ale chtěl bych být jako ostatní. Veselý, družný, netřást se trémou téměř každý den a užívat si plně života. Dřív jsem takový byl a nechápu, proč jsem se tak změnil. Připadá mi, že jsem na tom psychicky čím dál hůř. Jsem přesvědčený, že je to chyba lidí, především učitelů, kteří, jako by byli na mně zaujatí. Proto mám šílený vztek na některé lidi, ale nevím, zda právem. Představuji si, jak mě pomlouvají, ale pak si řeknu, co když to tak přece není? Ale mé přesvědčení je silnější. Myslím si, že lidi včetně vrstevníků, díky tomu, že jsem byl na základní škole premiant, se na mě zaměřili a závidějí mi. Opravu nevím, jestli je to pravda, nebo, jestli je ta chyba opravdu ve mně, jak mi říkají ostatní. Chtěl bych si život konečně užívat, ale kvůli těmto problémům to vůbec nejde. Chtěl bych se Vás zeptat, jestli je to normální, co zažívám, nebo to skutečně poukazuje na nějakou psychickou poruchu. Děkuji za odpověď Na shledanou

Odpověď: 22. 12. 2016, 11.54

Milý Dave, destruktivní myšlenky jsou např.: - Jsem přesvědčený, že je to chyba lidí, především učitelů, kteří, jako by byli na mně zaujatí. - hledání viníka - chyba myšlení - mám šílený vztek na některé lidi, ale nevím, zda právem. - pěstovat vztek obecně je destrukce a neprospívá - vztek je obvykle reakce na pocit vnitřního zranění - představuji si, jak mě pomlouvají - vytváření domněnek/paranoidních - destrukce + zabývání se druhými lidmi a vztahování k sobě - nedopřání lidem, at si myslí, co pchtějí, vím že jsem v pořádku - závidějí mi - další paranoidní domněnka/blud - jsem ještě dlouho přemýšlel, co si asi o mně spolužáci pomysleli - opět - lpění/závislost na mínění druhých Nevím, co kontrétně ti ostatní říkají, že je tvoje chyba? Za sebe jsem zodpovědný - jak se cítím - je moje starost - moje tělo, moje duše... - nejsem obět, ale tvůrce... Dave, nevím, co se změnilo třeba v tvém citovém životě, zda nějaké zklamání mohlo mít tyto důsledky (v rodině, s kamarády, s učiteli...) Působí to dojmem, že někde hluboko uvnitř máš pochybnosti o sobě... bylo by dobré je nalézt, pojmenovat a najít vnitřní bod, který je fajn a k němu se vztahovat. Jsi-li z okolí - ozvi se.

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1