Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Tommy Lee píše: 17. 4. 2017, 14.38

Dobrý den paní doktorko, měl bych takový dotaz ohledně moji švagrové.Je mi 42 let a bydlím se svou matkou.Můj bratr je ženatý a má dvouletou dceru.Minulý týden přijeli všichni ke mě a matce na návštěvu.Já mám rád nahlas puštěnou televizi a miluju hvězdné války,které zrovna dávaly v telce.Moje švagrová mě požádala abych televizi utišil,že neslyší,co jí matka povídá.Když jsem telku utišil o jeden stupeň ona zničeho nic televizi vypla.Strašně mě tím urazila a naštvala, ikdyž se mi v zápětí omluvila,mě i matce to přijde neomluvitelné.Jak jí dát najevo,že si v našm bytě nemůže dělat co se jí zamane protože ona tvrdí, že jsem buran a na návštěvy odmítá k matce chodit,což zase mrzí matku trochu. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 17. 4. 2017, 16.36

Milý Tome, asi Vás svou odpovědí nepotěším. a) Návštěva do domu, Bůh do domu - ano, sdílím to, že mezilidské a rodinné vztahy je dobré rozvíjet a udržovat - nemám pocit, že švagrová je u vás pečená a vařená, věnovala pozornost tchyni, chtěla ji naslouchat... =) vy jste upřednostnil asociálnost (sledování TV kterou mmj. znáte atd...) před úctou k návštěvě a komunikaci blízkých. b) Švagrová se omluvila. c) nechápu, že vaše maminka jednání švagrové považuje za neomluvitelné... d) doporučuji Vám i matce se omluvit, pokud proběhly kyselé obličeje apod.... a pokud chcete: Světu mír.

Kristýna píše: 17. 4. 2017, 13.58

Dobrý den, potřebovala bych pordit. Jsem hrozne vybusna a pesimisticka, kdyz vyjdu ven, hraju si na neco, co nejsem. Hraju si na to, ze je vse fajn, ze zadny problemy nemam a jsem takova jina, nez doma. To je asi tak k uvodu a ted toho popisu vice. Když neni neco me prijemne, dam to hodne najevo. Jsem urazena a tak, hrozím tim, ze to ukoncim vse a tak. Nebo začnu psychicky vidirat. (např, kdyz neprijedes, udelam tohle a tamhle to). Bohuzel si to sama neuvedomuji a pak me to zpetne mrzi. V tu chvíli me nezajima, ze se nekdo trapi, odsere to ten, koho mam nejvice rada a to ani nevim proc. Delam veci, ktere si proste neuvedomuji, ze nekomu ublizi. Delam pote naschvály a stropim hroznou scenu, ale po chvíli to je zase jinak. Ale jakmile zjistim, ze o toho člověka mohu prijit, najednou se vse obrati. Ale ja pote nevim, zda neco citim. Jsem takova chladna a odtazita, nejak nic me nezajima. Potrebuji někoho, kdo u me muže byt fyzicky stale a poskakovat tak, jak ja piskam, jelikoz kdyz to tak nebude, je zle. Jenze proc si to neuvedomuji? Proc i kdyz se snažím, tak se nic nezmeni? Mam přítele vic nez rada, ale ted jsem ti momentalne nejspis popsala nas vztah. Kdyz mi nekdo napise(kluk), tak nemam problem odepsat a tak, ale kdyz se na to podivam opet zpetne, vypada to, ze mu davam sanci, i kdyz vim, ze u me sanci bud nema a nebo momentalne nemel. Proste me to vse mrzi, co udelam, ale ja si to proste neuvedomuji, pritelova mama mi napsala, ze jsem zrala na psychiatrii a takove veci. Asi ma i pravdu, ale jsem z toho zdrcena, protože prý žádný normální vztah mit nebudu a budu vždy někoho trápit a tak. Jenže už nevím, co dál. Snazim se napravit veci, ale nejak ani nevim, kde mam začít a jestli mi to bude stat za to. Ja takova proste nechci byt, ale nevim, co mam delat. Jsem opravdu ale opravdu zdrcena z toho, jaka jsem, ze jsem vybusna, naladova, psychicky vydiram a tak jenom pro prospech me. Potom akorat doma vzdy brecim, ze to uz snad neni ani mozne!..

Odpověď: 17. 4. 2017, 16.58

Milá Kristýnko, je dobře, že mnohé principy zde pojmenováváš a začínáš si je uvědomovat - první krok ke změně. Doporučuji psát si "psycho deníček" - povídat si sama se sebou - třeba "Já - prchlivé" a "já - rozumné" - jedno by mělo chápat druhé... Každopádně ty věty o tom, že nemůžeš mít vztah spokojený - je třeba vymazat - přeprogramovat - co cítíš, že se te momentálěn týká jako proroctví propoj s větou !a to se může změnit". Pokud bys chtěla, ozvi se a můžeme spolu situaci lépe rozebrat a mohu ti lépe vysvětlit, jak sama na sebe. Držím palce.

Pavel píše: 17. 4. 2017, 7.41

Dobrý den,jmenuji se Pavel jsem z Prahy 5 a je mi 67 let.Před třemi lety si manželka přivodila (po zvednutí těžkého předmětu),Entezopatii spojenou s Fybromyalgií (podle Mudr.Barny,Prof. P.Koláře a dalších odb.lékařů,neléčitelné) tři roky intenzivní léčby a utrácení statisíců žádný výsledek.Žena trpí bolestmi a vyhrožuje sebevraždou.Odmítá navštěvovat specialisty včetně Psychiatra prostě už to vzdala.Bydlíme v rodinném domku,nechal jsem ji zřídit masážní vanu, krytý vyhřívaný bazén ale není to k ničemu.Přestává chodit pokud jde je chůze triskní.Když ji nechám odvézt sanitkou tak ji vyšetří a odvážím si ji zase domů.Mám morální zábranu ji nechat umístit v psychiatrické léčebně.Její maminka která má špatnou pohyblivost a je jí 90 let chce skákat z okna nemá se o ni kdo starat tak letam jen Já.Ke mně se stěhovat nechce že by to psychicky neunesla (bydlí na P-4). Všechny tyto negativní vlivy na mne působí depresivně a nevím jak dlouho tomu odolám zatím z toho mívám jen hodně vysoký tlak.Prosím o radu. Děkuji Pavel.

Odpověď: 17. 4. 2017, 10.04

Milý Pavle, nedivím se Vám, zkuste si udělat program dne, týdne tak, abyste se měl vždy na co těšit - třeba Uneversita třetího věku, výlety s důchodci... Udělal jste maximum - a potřebujete dopřát radosti i sobě... Existuje také "domácí péče" - najděte přes Sociální odbory instituce, která zajištuje péči, obědy... Zajděte třeba do Občanské poradny a zkuste si tam udělat plán, krok po kroku, jak na to. Na psychologické úrovni si pořebujete pojmenovat zasunuté emoce, které vám dělají vysoký tlak - naštvání, vztek, pocit viny, pocit tlaku, že musím... Pak je třeba je plynule přijmout - přepracovat - rozpustit. Můžete zajít k psychologovi, třeba i ke mně. Držím palce.

Morgana píše: 17. 4. 2017, 6.44

Dobrý den, s přítelem jsem 7 let. Máme dvě děti. On má kamarádku a neustále si s ní píše, je to pořád ve dne v noci. Já jsem z toho úplně zoufalá, místo toho aby se věnoval dětem tak datlí do telefonu. Trvá to už strašně dlouho. Když jsme čekaly první dítě, měla jsem rizikové těhotenství a bylo to těsně před porodem co se v noci zbalil a jel k ní. Nedá se s ním o ničem mluvit. Pořád mi říká to svoje, že je to jenom jeho kamarádka, ale já už fakt nevím... Prosím poraďte mi co mám dělat. Děkuji

Odpověď: 17. 4. 2017, 9.56

Milá Morgan, náročná situace - z mého pohledu vede k tomu, abyste se stala pozorovatelkou, citově se manželovi vzdálila, přestala mít očekávání, přijala realitu... a jde o to, jestli to, co od něj přichází k vám a vašim dětem si dokážete užít... Držím palce.

Veronika píše: 13. 4. 2017, 18.28

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je nějaký název psychické poruchy, kdy člověk přestane vnímat realitu a \'žije pouze ve své hlavě\' případně jak by se tato porucha dala léčit. Děkuji

Odpověď: 17. 4. 2017, 9.51

Nevím, jak tomu rozumět. Rozumím tomu tak, že někdo má potíž se životem v realitě... doporučuji spolupráci s odborníkem - a také vaši konzultaci, abyste věděla, jak co vy a jak... Přeji vše dobré.

Petra píše: 13. 4. 2017, 13.41

Dobrý deň, keď som mala 7 rokov bola som s tatom v Chorvátsku. Bez maminy. Stretli sme tam známych a v jeden deň, keď som bola pri mori aj s nimi, zrazu prišiel za nami ich otec, že odchádzajú domov. Mala som len 7 rokov a už som pochopila, že môj otec podviedol moju mamu. Kvôli nemu sa rozpadla celá rodina. Ja som nikdy nemala normálne detstvo a len som rozmýšľala nad takýmito vecami a cítila som, že ju podvádza stále. Nepamätám si to presne kedy to bolo, ale podvádzal ju zase 4 roky. Vedela som to ako prvá z rodiny, videla som všetky smsky a tak ďalej. Mala som 10 rokov a hovorila som si, že takto sa nemôže správať normálny otec, nemôže predsa chodiť stále tak neskoro domov. No a potom prišiel ten deň kedy sa to všetko zistilo. Každodenné hádky v domácnosti, nechutné nadávky. Môj otec je neskutočne tvrdohlavý, aj cez to čo spôsobil, ma začal biť, slovne napadať a tak isto aj mamu. Mala som 12 rokov a potrebovala som veľa podpory od rodičov a tak ďalej. Ráno som sa zobudila a môj otec prišiel za mňou do kuchyne, že nič v živote nedokážem, a že som sprostá a nedokážem ani navariť. Stále ma urážal aká som sprostá. Nebýval vôbec doma on ani nevedel aký som ja človek. Neskutočne ma to vtedy položilo, nadobúdam sebavedomie doteraz a snažím sa, ale stále ma vždy položí dole ku dnu a neverím si v ničom. Mamina začala brať lieky proti depresiám a raz sa stalo, že odišla z domu do Bratislavy. Otec mi volal so slovami \"tvoja úžasná mamička si odišla do Bratislavy a chcela nás nechať tak\". Nikdy jej to nebudem vyčítať. Keď zložil telefón, nadávala som iba naň ho, pretože za celý jej stav môže iba on. Po tom ako sa vrátila z Bratislavy, prišiel mi v noci tato do izby, ľahol si ku mne a začal plakať. Nechápala som na čo sa vtedy hrá. Deň na to jej zobral všetky peniaze z účtu a mobil. Odišla do Bratislavy, pretože stratila prácu a chcela si tam niečo nájsť a bála sa na reakciu môjho otca. Vedela, že by bol neskutočne agresívny. Miesto toho aby jej pomohol jej doteraz vyčíta, aká je neschopná a nič nerobí.Aj keď toto sú slušné slová, ale napadá ju slovne troška inak a horšie. Sú z toho vždy veľké hádky. Snaží sa hľadať prácu doteraz. Pomáha otcovi s reštauráciou, doučuje nemčinu a učí v súkromnej jazykovej škole. Aj keď to nie je na plný úväzok, ale snaží sa. Žiaľ mama mala na výber mohla sa rozísť, aj keď to nebolo určité ľahké a viem, že strach z nejakého človeka sa nedá ľahko prekonať. No aj kvôli nej ja trpím doteraz. Teraz prejdem troška ku mne. Myslela som si vždy, že to bude raz v poriadku, ale následky trvajú doteraz. Moje sebavedomie bolo na bode mrazu a známky v škole tak isto. Teraz mám 17 rokov a stále sa snažím prekonať moje sebavedomie. Keď som mala okolo tých 13-14 rokov som ani nikde nechodila. Otec ma vždy kontroloval, čítal si moje správy na facebooku a chcel všetko vedieť. Uzavrela som sa a radšej som ani nikam nechodila. Teraz mám 17 rokov a za môj život som si toho veľa odžila. Nikdy som nemala život ako moji kamaráti alebo kamarátky. Mna nikde nechcú púšťať doteraz. Ide o to, že rodičia majú ísť teraz na 2 noci preč. A ja mám 17 rokov a chcú za mnou poslať babku aby tu bola so mnou. Cítim sa pri nich ako keby mám mentálne 5 rokov. Ja už mám 17, sama doma som skoro stále a k tomu aj pracujem. Som úplne normálny človek a nie som žiaden tínedžer v mojom veku, ktorého priority v tomto veku je alkohol, cigarety a urobiť veľkú párty keď rodičia nebudú doma. Nechcú má pustiť ani na festival a aj keď áno jedine s bratom. Ich názor je, že ešte nemám 18 rokov. Ale čo sa človeku zmení v hlave keď prejde pár mesiacov. V našej domácnosti je pekne vidieť, že aj keď má človek 47 rokov, jeho mentalita je na o dosť nižšom veku. Ubíja ma to, pretože sa pri nich cítim ako keby nič nedokážem. Chcem slobodu, viem sa o seba postarať na 2 dni, som človek, ktorý si sám zarába a nechcem aby mi do života zasahoval niekto, kto so mnou prehovorí 5 slov za mesiac a absolútne sa o mňa nezaujíma. Nevidel ani moje vysvedčenie. Som stále zavretá doma a ja len celý život čakám kým budem mať 18 a konečne môžem ísť do sveta.

Odpověď: 17. 4. 2017, 9.16

Milá Petro, děkuji za příběh... cítím s Vámi, jen nevím, co bych pro vás mohla udělat... Můžete se obrátit na Oddělení péče o děti při Městském úřadě, můžete požádat o terapii nebo o umístění do dětského domova, pokud chodíte do školy, od 18let by vám rodiče měli dávat nějaké výživné, a vy byste mohla žít mimo... Ohledně sebevědomí - knihy: Miluj svůj život, Osobní síla. A hlavně - nedej se, svůj život si zařídíš jinak... můžeš pak spolupracovat s psychologem. Držím palce.

jija píše: 13. 4. 2017, 9.25

Dobrý den, s manželem jsme 10 let a máme 2 děti. Manžel podniká a tudíž péče o děti je spíš na mě vč. zapojení prarodičů, kteří vodí děti do školky, protože brzo ráno chodím do práce. Mám poměrně dobrou práci, v práci hodně komunikuji s lidmi a je mi tam fajn a se všemi vždy vyjdu. Po práci vyzvednu děti, postarám se o ně, se starší píši úkoly a večer bývám poměrně unavená. Manžel je zvyklý v práci řídit lidi a tak se snaží doma řídít i mě. Někdy mu říkám, že nejsem jeho zaměstnanec. Jednou za čas cca měsíc to prostě nevydržím a vybouchnu. To je pak mezi námi vyřčeno spoustu nehezkých slov a spoustu jiných vyhrožování, které nemyslím vážně, ale chci ho šokovat. Bohužel po posledním incidentu manžel trvá na tom, že pokud se nezačnu léčit, tak se ke mě bude chovat jako k cizí osobě, což dělá. Spává mimo ložnici, téměř nekomunikuje. Doslova mi řekl, že bych se měla léčit a brát prášky a pokud to neudělám, tak se tak bude chovat. Nevím co mám dělat. K dětem se naopak chová velmi hezky. Také sem tam zajde za kamarády. Já když jdu s kolegy (vč. žen) jednou za měsíc do hospody, tak je to špatně. Nemyslím si, že by měl jinou ženu - nepátrám po tom. Prosím o radu, co dál. Rozhodně chci zůstat v manželství kvůli dětem.

Odpověď: 15. 4. 2017, 9.54

Milá Il, slova jsou velká zbraň, asi jste jimi ranila citlivou podstatu vztahu muže k vám. Takže doporučuji přistoupit na doporučení manžela, jít k psychologovi. Kdyby jste šla ke mně, následně bych vás požádala, zda by mohl přijít i manžel, že bych ho ráda poznala a znala i jeho vnímání... (vy popisujete, že vztah má problém, že problém je vícevrstevný...- proto by bylo vhodné pracovat s oběma, ale v tuto chvíli nedoporučuji to prosazovat...) Přeji vše dobré.

Anonym píše: 12. 4. 2017, 20.31

Dobrý den, chtěla bych poradit.Chodím na skupinové cvičení,kde jsem si hned oblíbila některé lidi,ale zaujala mě jedna osoba,konkrétněji moje trenérka.Je úžasná a stala se mým vzorem.Jenže od té doby cítím,jako bych na ní byla \"závislá\".Snažím se jí zaujmout,aby mě měla ráda,ale hlavně záleží mi na ní moc,dokonce i když se spolu bavíme,tak si přeji,abychom se sblížily jako skvělé kamarádky,aby náš přátelský vztah byl lepší.Jenže nedávno jsem zjistila,že jednou přestane brzo trénovat a že už se zřejmě nevrátí.Uvědomila jsem si,že na tom budu hodně špatně,když odejde a celá naše parta se tak rozpadne.Jak to mám zvládnout,až to jednou celé skončí? Jak být volná a neřešit to,jak ji zaujmout,aby mě měla co nejradši?Mám jí moc ráda,ale vím,že jí na mě nezáleží tolik jako mě na ní.

Odpověď: 15. 4. 2017, 9.48

Milá Neznámá, stálo by za bližší prozkoumání, co vám setkávání s ní dává, co je to za pocit - jde o to, naučit se ten pocit dodávat sama... Další věc je, naučit se přijímat v životě, že skutečně lidé někteří ze života mizí, že život je pohyb, změna... někdy je jich až mnoho a člověka unaví... tak je třeba umět zregeneroat a vyvinout následně tvořivost a aktivitu z vnitřní touhy... Nedoporučuji: stát se někým, kým nejsi, jen proto, abys zaujala. Držím palce.

Mara píše: 12. 4. 2017, 10.04

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, mám pochybnosti o mě osobnosti. Tedy mě osobně to tak ani nepřijde ale rodiče mají jiný názor :)O co jde...Jsem adoptovaný od 5let a má biologická maminka se na mě vyprdla když mi bylo přibližně 3roky. V 18letech mi umřela přítelkyně, srazil ji vlak. No a od té doby mám problémy s nedůvěrou ve vztazích. Prostě jednou to neřeším a snažím se partnerce věřit ale pak prijdou pochybnosti a jsem v tom a nedůvěra je opět na světě. A další problém je, že když se s rodiči nepohodlní a začnou se semnou hádat tak vybuchnu. Tedy problém se sebeovládáním, na kterém jsem tedy už zapracoval. Ale o co se jedná... Všechno tohle jsou podle rodičů příznaky dvojí osobnosti...To že mám sklony nevěřit partnerce a to že se občas neovládnu a z hodného poslušného kluka se stane nervák :D...A já se ptám, je možné že jsem nějaká dvojí osobnost? :) Neříkám že není problém ale rozhodně si nemyslím že se jedná o dvojitou osobnost :) děkuji za odpověď s pozdravem Marek

Odpověď: 15. 4. 2017, 9.32

Milý Máro, dvojitá osobnost - co tím myslíte...? Na schizofrenii to nevidím. Z vašeho dopisu mám pocit, že se jedná o nějaký spor, rozpor, nepochopení mezi vámi a rodiči. Položila bych otázky, o co skutečně v rozhovoru mezi vámi jde, co kdo od koho očekává, co a jak kdo cítí... Neuškodilo by osobní setkání.

Adam Tomášek píše: 11. 4. 2017, 21.54

Dobrý den, Mám dotaz.., z jakého důvodu se člověk může změnit? Abych objasnil mou situaci.., bude mi 17 let a všiml jsem si u sebe výrazné změny v chování. Už od dětství jsem byl spíše línější stvoření a všechen můj volný čas jsem trávil na pc.., sociální život jsem úplně zahodil. Tento můj \"stav\" se změnil až těsně před 17. narozeninami. Počítač mě omrzel a v této chvíli zkrátka nemůžu nic nedělat... Když nemám program.. (třeba jen na hodinu) tak jsem bezradný a úzkostný. Tento můj \"problém\" mě ničí psychicky a nabourává vztahy v rodině (nezvládám prostě jenom sedět u televize a sledovat seriály/filmy s rodinou). . Když se nad tím zamyslím.., jediné dvě věci co mi mohly změnit povahu bylo lehké zajetí do \"sociálních sfér\" (i když jen přes sociální sítě. (pro mě dost neobvyklá věc vzhledem k tomu že jsem do této chvíle společensky takřka nežil). Ta druhá věc: Můj otec je stejný a projevilo se to u něj ve stejném věku..., do svých nynějších šedesátin se nezměnil a má s tím jisté problémy. . Tak se tedy ptám.., myslíte že to může být genetická záležitost?, nebo je to jen nějaké přechodné období? Předem díky za odpověď. Adam Tomášek

Odpověď: 14. 4. 2017, 11.23

Milý Adame, abych pravdu řekla, moc nerozumím, na co se mne ptáte, co byste ode mne rád, kde vnímáte problém? Doporučuji psychologa, ke kterému si budete chodit povídat.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1