Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Klára píše: 25. 4. 2017, 7.44

Dobrý den \"jsme\" s přítelem sedmým rokem, studovali jsme spolu stejný obor na VŠ, žili jsme spolu téměř po celou dobu studia na koleji a měli jsme hezký vztah. Přítel je empatický, milý, hodný, obětavý, vstřícný, zajímal se o mě, chválil mě, obdivoval mě, miloval mě. I já jsem mu byla v mnohých situacích oporou, avšak v průběhu našeho vztahu jsem mu také několikrát ublížila. Jednalo se vždy o situace, které postupně směřovaly k té největší bolesti, kterou jsem příteli způsobila, a to nevěře. Došlo k ní s mým \"kamarádem\", do jehož úsměvu jsem úplně zpitoměla a zapomněla na to, že v životě je pro mě důležitější bezpečná náruč partnera než poblázněné hormony. Stalo se to přibližně v polovině našeho vztahu. Přítel se se mnou přesto rozhodl zůstat a žili jsme celkem beze změn nadále. V létě jsem se zúčastnila \"párty\", na které byl i muž, se kterým jsem tehdy byla nevěrná a poté, co tuto informaci přítel zjistil, tak přestože věří, že jsem tam s dotyčným nic neměla, jeho zájem o náš vztah postupně upadal. Dlouho to v sobě držel, nic mi neřekl, až jsem se na Valentýna zeptala, co se s ním děje. Od té doby co vše vyslovil nahlas, není schopen vydržet v mojí přítomnosti, údajně nemůže vedle mě ani dýchat. Odstěhoval se a scházíme se jednou-dvakrát týdně zhruba na hodinu, jakýkoli důvěrný kontakt je úplně minimální, denně mi píše sms, někdy volá, ve zprávách dává najevo, že mě má pořád rád. Naživo ale jeho nervozita, která se okamžitě dostaví převáží všechno. Strašně moc o něj nechci přijít, vím, že bychom spolu mohli být šťastní spoustu dalších let a myslím si, že ani on nechce být beze mě. Ale nedokáže v sobě překonat ten zmatek, ten stres, který ho v mojí přítomnosti ovládne. Může to být blok, který se v jeho mysli vytvořil, abych mu zase neublížila? Dá se nějak přestát stav, kdy partner nemůže být svojí partnerce už čtvrt roku nablízku a zároveň jí ani nechce říci definitivní sbohem? Jak mu/nám mám pomoci...? Prosím.

Odpověď: 30. 4. 2017, 7.17

Milá Klári, mohl by se stavit on na individuální konzultaci včt. na práci s emocemi? Evidentně vlastními silami a zkušenostmi to moc nejde. Přeji vše dobré.

Lenka píše: 24. 4. 2017, 18.14

Dobrý den, mám takový problém. Jsem velmi stydlivá, nedokážu říct básničku před vlastní třídou, neumím mluvit na hlas, stydím se na něco zeptat prodavačky v obchodě nebo paní na poště. Nedávno mě spolubydlící seznámila se svými kamarády a já jsem nebyla schopná se s nimi normálně bavit i přes to, že to jsou skvělí lidé a společné téma by jsme určitě našli. Stydím se, že řeknu něco trapného. Hodně mi to brání v seznamování s novými lidmi a jakýmkoliv osamostatnění. Neumím říct někomu ne, když mě o něco pořádá, nebo na někoho \"udeřit\", když je potřeba. Často někam nejdu, protože mám nízké sebevědomí a přijde mi, že všechny holky v mém věku jsou prostě lepší a když jednou za dlouhou dobu nastane chvíle, kdy si řeknu, že jsem sama se sebou spokojená, přijde mi to jako egoismus. Poradili by jste mi prosím nějaké východisko, cvičení nebo něco podobného, co by mi alespoň trochu pomohlo vyřešit můj problém? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 30. 4. 2017, 7.12

Milá Leni, trénuj, překonávej a zafixuj si zkušenost, když se ti to zadaří - tomu se říká zažít si korektivní zkušenost a ta posiluje dál... Knihy: Miluj svůj život - Osobní síla. Držím palce.

Emma píše: 24. 4. 2017, 15.39

Dobrý den, Chtěla bych se zeptat, jestli věříte na telepatii? Nevíte, jak rozeznat své vlastní myšlenky od telepatických signálů druhých lidí? Předem děkuji za odpověď

Odpověď: 30. 4. 2017, 6.56

Milá Em, to je složitá otázka. trénink - každý to má trochu jinak.

Klára píše: 24. 4. 2017, 0.28

Dobrý večer, je mi 15 let a nevím co mám dělat. Od malička jsem nemocná, když mi bylo asi 10 let zjistili MiLupus autoimunitní onemocněním brala jsem na to prášky ale nic. Ve 13 mi zjistili genetickou poruchu a jsem furt nemocná. Svoje dětství jsem, prožila po nemocnicích a teď mám kamarády a chci být s nima a chodit ven. Jenže když Jsemnemmocná tak nikam nemůžu pak mě rodiče pustí a třeba po 14 dnech jsem zase nemocná. Chtějí mi úplně zakázat chodit ven, oni mě nechápou, že chci žít ano nebavilo by mě furt kdyby moje dítě Bylo nemocné, ale když za to nemůže tak proč ne. S rodičemi se kvůli tomu furt hádáme a vůbec mě neposlouchají. Ve škole se učím dobře. Ale nedokáží chodit do školy ani ven, když jsem nemocná. Děkuji Moravská

Odpověď: 30. 4. 2017, 6.54

Milá Klárko, požádaje rodiče nebo lékaře o spolupráci s psychologem. Chápu, že chceš ven a je to pro tebe přirozené ... Držím palce.

Ivka píše: 23. 4. 2017, 23.43

Dobry den, prosim, mam problem se zarlivosti..snazim se na sobe pracovat ale moc mi to nejde. Pritel kouka, ohlizi se po jinych..ja se ztahuji vice do sebe a odmitam ho, kdyz to zaregistruji. Vysvetluje mi, tim ze mu nedavam tolik lasky a pozornosti,vice zeny sleduje. Muze to tak byt ? Sam ale tvrdi, ze mu vadi kdyz se podivam ja. Vnimam to ze on muze a ja ne? V tom pripade si me privlastnuje,nebo?

Odpověď: 30. 4. 2017, 6.09

Milá Ivko, doporučuji, abyste společně navštívili poradnu (třeba i mne). Máte potíž oba - a vztah také. https://rovena.info/clanky-o-zarlivosti.html

Kačka píše: 18. 4. 2017, 7.25

Dobrý den, obracím se na Vás, protože aktuálně nevím co se svým životem. S přítelem jsme spolu 12 let, již od střední školy. Rozumíme si, máme společné životní cíle, žijeme spolu ve společné domácnosti již léta a vše funguje. Přítel je pracovitý, miluje mne a za 3 týdny se máme brát. Je to ideální partner a myslím, že je to sen všech normálních holek. Bohužel já s blížící se svatbou začínám panikařit. Musím přiznat, že jsem ho již několikrát podvedla, většinou se jednalo o krátkodobý románek, ale s tím, že já jsem se snažila rozvinout to v něco vážnějšího. Nikdy to, ale nevyšlo. A já vždy skončila doma s tím, že vlastně jsem ráda, že se mám kam vrátit a že tam přítel je. Cca dva tři měsíce před svatbou jsem se tak trochu dala dohromady s kolegou a nějakou dobu jsme se vídali. Tento vztah jsem kvůli blížící se svatbě ukončila. Bohužel asi měsíc před svatbou jsem potkala jiného muže, který mne opět okouzlil. Jednou jsme spolu strávili noc na firemní akci a protože mi s ním bylo dobře, sešli jsme se znovu a strávila jsem noc u něj. Nakonec to, ale ukončil on s tím, že nemá dobrý pocit z mojí svatby a nechce se chovat jako \"hajzl\". Jsem z toho nešťastná, tak nějak viním svatbu, že může za to, že nemohu začít nový život s ním Zároveň si, ale nejsem jistá zda by pro mne byl dobrý partner a zda bychom si rozumněli. Mám pocit, že by mi nesedl natolik jako můj snoubenec. Každopádně k jádru pudla - jsem nešťastná, nonstop přemýšlím nad tím zda je správné se vdát za nynějšího partnera. Vždycky dojdu k tomu, že mu rozchod po 12ti letech 14 dní před svatbou nemohu udělat. Ale nechce se mi nic, doma se mi nechce nic dělat, nechce se mi řešit přípravy na svatbu. Jsem nešťastná a zdeprimovaná aktuálním stavem svého života. Strašně bych si přála aby náš vztah fungoval, ale pořád mám pocit, že tam \"něco\" chybí. Jsem naprosto vyděšená tím co cítím a už nevím kudy kam.

Odpověď: 20. 4. 2017, 14.23

Milá Kačko, nevím, co máte na mysli, tím něco... Nevím, co hledáte u jiných mužů ani proč máte pocit, že u sousedů je tráva zelenější... Pokud máte pocit, že mu slib oddanosti nechcete dát upřímně, je třeba zvážit, co dál. Partner si nezaslouží podle všeho trápení vaším nevím - tak si, prosím, vše promyslete a přijměte zodpovědnost za své prožívání a rozhodnutí a pak komunikujte a jednejte. Můžete chodit na psychoterapii delší, abyste si postupně rovnala vztah k můžům ve vašem životě a vaše potřeby... oč vlastně běží... Přeji vše dobré.

Ivan Bratislava píše: 17. 4. 2017, 21.24

Dobrý deň. Neviem, čo je toto za poradňu, skúšam prvý krát. Pracujem vo firme fotrovcov, bývam sám, teda so svojimi zvieratkami. Mám andulky, na ktoré som dosť citovo viazaný, resp. podľa etikoterapeutky lipnem na nich.... Prvnú andulku som mal ešte v roku 2002, tuším.... Teraz tu mám dve andulky. 11. apríla 2017 sa mi stalo, že mi zomrel môj samček andulky, ktorého som mal takmer 13 rokov.... Predtým som ako tak znášal smrť mojích anduliek. NA tohto môjho samčeka som však stále veľmi fixovaný, neviem sa s tým zmieriť. Mal určité zdravotné problémy, ale aj vzhľadom na nich a na vek som nečakal, že zrazu dostane, zrejme, nejakú mŕtvicu a ochrnie, prípadne iný problém, ktorý spôsobil to, čo spôsobil. Mám ho stále pred očami, vďaka nemu som vždy lepšie zniesol smrť predošlých mojích anduliek. Dal som ho na pitvu aj na histológiu u veterinárky v Brne. Cestou tam mi zomrel, keď som išiel so svojími andulkami k veterinárke. Pre mňa je to taká výrazná andulka, kvôli ktorej som prakticky žil, vždy som ho kontroloval, či mu niečo nie je, ale nebolo mi to na obtiaž. V záhrade som ho pochoval, hoci stále ma láka predstava, že si ho vezmem domov na balkón do nejaké väčšieho kvetináča. Aj keď si poviem, že rešpektujem to, čo sa stalo, stále ma chytajú z toho depresie, keďže ostatné andulky som mal ako keby do počtu, a na neho som naviazaný. Aj keď si povie, že to rešpektujem, ráno sa zobúdzam s depresiou a zimnicou. Je to veľmi nepríjemné. Dnes ma to chytilo v potravinách. Mám z toho depresie, neviem sa s tým nejak vnútorne zmieriť, a neviem, že keby som mojím ďalším dvom andulkám kúpil ďalšiu andulku či andulky, či to nebude hrubé voči tomuto môjmu zosnulému samčekovi. Menej mi chutí jesť, hocijaká aktivita, cez deň odvtedy väšinou som len pri PC, a hľadám články o andulkách, chove... a keď si aj poviem,že je to tak, ako to je, keď vyjdem z miestnosti, už je zle, a ráno príde dá depresia a neskutočný žiaľ. Neviem, či po vzatí si andulky mojej zo záhrady sem domov na balkón sa to zlepší. Možno keby niektorá z týchto dvoch anduliek s nim mala bližší vzťah, mám ju radšej a teraz sa skôr zmierim s týmto.... Najlepší kamaráti však neboli, a nie sú teraz ani títo dvaja, ku ktorým až taký vzťah nemám. ako môžem nie zabudnúť, ale zbaviť sa týchto depresií, ktoré ma asi podvedome chytajú? Keď sa pozriem na fotografiu tohto môjho samčeka, tak už ma chytí žiaľ.... S ním som prežil viacero anduliek, a mám v pamäti aj to, ako mi v aute zomrel, a začvirikal predtým. Aj výčitky, že som mu skôr nekúpil samičku nejaké, keďže on musel byť v klietke posledne, a títo dvaja lietali v izbe... Nekúpil som samičku, pretože som sa bál, že ju preberie buď mladší samec, alebo si nebudú rozumieť. chcem si dať urobiť obraz z fotografíí môjho miláčika, resp, aj iných anduliek, ale neviem, kedy tieto depresie pominú, keďže je to u mňa iná situácia, ako v prípade predošlých mojích anduliek. ďakujem vopred za to, že si prečítate môj príspevok, aj za prípadnú radu vopred veľmi pekne ďakujem. Ivan V.

Odpověď: 20. 4. 2017, 14.15

Milý Ivan, andulák pro Vás představoval nějakou citovou jistotu, byl objekt, skrze který jste nalézal lásku a jistotu v životě. Současná bolest poukazuje na to, že vám v psychice toto chybí, patrně se jedná o pocity nahromaděné z dřívější doby. Andulky pro Vás jsou světem, kde se realizujete i cotově, je to pro vás asi bezpečnější než ve světě lidí... (už víte, že: Mám andulky, na ktoré som dosť citovo viazaný, resp. podľa etikoterapeutky lipnem na nich....) Můžete tato témata řešit s psychologem. Držím palce.

Jimmy píše: 17. 4. 2017, 20.11

Zdravím, paní doktorko. Rád bych se zeptal, s přítelkyní zkoušíme sex, pro ní je to poprvé. Problém nastává, když má dojít k aktu. Předehra, orální sex, vše je v pořádku, když má dojít k sexu, partnerka říká že ona sama to chce, ale když se přiblížím tak se stáhne a jakoby uteče. Takto je to skoro týden co to zkoušíme a bez větších změn. Vyzkoušeli jsme i dlouhou předehru, lubrikant, malinko alkoholu, beze změny. Tak proto jsem se chtěl prvně zeptat tady, jestli je to pouze strach nebo by mohlo jít i o nějaký psychický blok. Děkuji moc za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: 19. 4. 2017, 17.51

Milý JImmy, jde o psychický blok - strach ;). Je otázkou, co ten strach vše obsahuje... Přijde?

murina píše: 17. 4. 2017, 19.52

Dobrý den, upřímně, nevím přesně, co od toho čekám, je to nejspíše jen můj pocit klidu, že to s někým mohu sdílet a tak nad tím mám větší kontrolu. K věci, před pár minutami jsem se odhodlala napsat to, co jsem v sobě dusila dlouho a je to dá se říct můj poslední výkřik zoufalství, opravdu ráda bych to s někým sdílela a vyslechla si jeho pohled na věc, i na můj problém. V některých částech je to samozřejmě přehnané v afektu, omlouvám se, za zbytečné obtěžování a za to, že vám přidělávám práci, ale moc to pro mě znamená. Nu, zde. \"Omlouvám se, že jsem to nezvládla, že jsem nezvládla tu zůstat a sdílet s vámi další roky v rodinném a přátelském kruhu, je mi to moc líto, že o tohle příjdu, že už nebudu součástí, ale pouze vzpomínkou, fotkou v rámečku na kterou bude dopadat stín hořící svíčky před ní. Omlouvám se, vzít si život je pokrytecké, ale nikdo z vás nepochopil, že jsem pryč už dlouho, jsem mrtvá, nic neznamenám, nežiju, dávno to nejsem já. Věci, které jsem měla ráda jsou mi cizí, věci, které mě bavili jsou mi vzdálené, jediné, co tu dělám je to, že trpím, křičím, brečím, ubližuju si, bodám do sebe a trhám se na kusy, sama v sobě, uvnitř svého těla a ve své hlavě už jsem se dávno zničila, je tam prázdno, moje duše a všechno, co jsem byla je pryč, nechci tu být, nežiju. Každý další nádech je pro mě utrpení, jako žiletky procházející mým dýchacím ústrojím, když musím vdechnout kyslík a držet se naživu. Proto se tak často dusím, proto mám problémy s dýcháním, proto zadržuju dech pokaždé, když mám záchvat. Ale to vy nevidíte, přehlížíte to, soustředíte se jen na to, že mě potřebujete dál ve svém živote a snažíte se mě tu udržet za každou cenu. Je to jako byste mě řezali tupými noži, oddělovali každý centimetr moji kůže břitvami, trhali mi maso zaživa a stahovali z kůže, trhali mi vlasy, je to jako by dav lidí stál kolem mě a křičel, tisíc hlasů v mojí hlavě a všechny naléhají, každý chce mít to hlavní slovo a mě už nebaví bojovat a snažit se přežít, když nechci, nemám už vůli ani sílu, nechci. Cítím se jako loutka, která už drží pouze na jedné nitce, která se pomalu trhá, zanedlouho selže a loutka spadne, zničí se a zmizí ze života všem, pro které byla zábavou. Nebyla to vina té loutky, byla odkázána osudu, jen čekala na jeho naplnění, nic jiného nemohla dělat, jen se zatajeným dechem pozorovat, jak se to blíží a smířit se s tím, čemu se nejde vyhnout. Každá snaha znovu se postavit by vedla ke zkáze. Nikdo si nedokáže představit, jaké to je budit se s myšlenkou, jestli dnes zemře, jestli dnes bude ten den, kdy poslední kousek sebe nechá roztrhat temnotou a poddá se tomu, co je nevyhnutelné. Je tohle ten den? Neovládám své myšlenky a své činy, všechno je pro mě nebezpečné, jsem nesvéprávná, ale nikdo z vás to neví, protože vím, že už nemá cenu o tom mluvit. Může to být pár dnů, týdnů, měsíců, ale vím, že se to stane a já nemám pravomoc ani sílu na to s tím bojovat. Zasloužím si to, promarnila jsem svoji šanci a prohrála jsem svůj boj, jen moji vinnou a jsem si toho vědoma, proto se chci vzdát. Kdybych dostala další šanci, přísahám, že bych s ní naložila jinak, přísahám, že bych si vážila života a byla šťastná, žila na plno a vážila si každé chvíle s mou rodinou, splnila bych si všechny přání a pomáhala lidem, rozdala bych se pro štěstí těch, které miluju. Nevím, jestli tohle co píšu je volání o pomoc nebo jen sebelítost, je to něco, co v sobě držím dlouhou dobu a nevěděla jsem, jak to popsat, nedokázala jsem to nikomu říct, nedokážu se znovu otevřít, protože mám pocit, že s lidmi, se kterými jsem v kontaktu nemohu být fyzicky, že nejsem v realitě a jsem tu pouze jako hologram, je to jako bych je pozorovala z vrchu, jako bych se jich nemohla dotknout, i když je držím v objetí, je to jako bych nemohla cítit jejich přítomnost, jako bych byla jen duch, jako bych neexistovala. Je to teď pochopitelné, že už nechci dál žít? Je už pochopitelné, proč se chci zabít? Chci to udělat dřív, než to za mě udělá ONO, to zlé v mojí hlavě, co se snaží převzít nade mnou kontrolu, chci vědět, že to poslední co udělám bude moje rozhodnutí, chci vědět, že moje mysl je střízlivá a že vím, proč to dělám a mám pro to vysvětlení. Dosáhla jsem svého konce už dlouho před tím, ale vy se pořád snažíte udržet naživu něco, co neexistuje, co už dávno zemřelo, nutíte mě trpět a i když jste pro mě všechno, musím zachránit sama sebe od toho, co roste v mé mysli. Omlouvám se, že jsem promarnila svoji šanci.\" Děkuji za váš čas.

Odpověď: 19. 4. 2017, 17.45

Milá Muri, je to čtení o bolesti a sebeodsouzení... Víte, je pro mne těžké odhadnout, proč toto prožíváte - kdo jste... ráda bych znala konkrétní příběh - proč máte pocit, že jste svoji šanci promarnila... odpustte si, at to bylo cokoliv. Věnovat svůj život službě bližnímu mužete i nyní... dobrovolnictví... Víte, mám pocit, že nejste špatná žena a je mi líto, že vás život tak bolí. Stojím na straně života... život nemá bolet. proč bolí? to lze léčit, sebeléčit... Stavte se :) Držím palce.

te.ris píše: 17. 4. 2017, 18.55

Dobrý den Potřebuji pomoc moje kamarádka se už 3.měsíce řeže a nemůże si pomoc řešila ti psychologie a o rodiče ale pak si mysleli rosiče že toho nechala ale ona začla do toho kouřit a furt se řeże a teď se chce přihlásit do té hry Modrá velryby nevím co mám dělat mám strach že si něco udělám do toho se jo rozvádějí rodiče mám oní strach a velkej.Řekla to učiteli ve školy on jí pomáhá ale ona se furt řeže a kouří a přihlásila se do tí velryby prosím o pomoc. Děkuji moc naschledanou

Odpověď: 19. 4. 2017, 17.33

Milá Teri, je hezké, že máš strach o kamarádku. Je třeba přijmout, že každý si svou cestu volí. Věřím,že s ní mluvíš o tom, jak se má, co cítí... můžeš s ní mluvit o vztahu k životu... hrát si s tím tématem... Pokud vyhodnotíš situaci jako vážnou, bylo by dobré, abys ji řekla, že tě to skutečně trápí, že nevíš, co máš dělat, že uvažuješ o tom, že půjdeš za jejími rodiči... to je také možnost... Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1