Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.

 



Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Patrik, Jiřina, Meg, Petra, Ivana, Michala

Starší dotazy:

577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Lea píše: 27. 6. 2017, 8.36

To je nadělení, když se s Vámi vaše drahá polovička nebaví. Jak může jeden den všechno změnit. Byli jsme na festivalu a on se mnou šel dopředu na mou nejoblíbenější kapelu. Jenomže se začali přít s jedním „Punkerem“ o místo ve předu. Takže z toho byl souboj. Můj milý je vazba, takže chytl toho malého muže kolem krku a znemožnil mu přístup k dýchání a žití. Potom jsem se je od sebe snažila dostat tím, že jsem je jakoby „odtrhla“. Ale to mi bylo k ničemu, protože mi můj přítel řekl, že mám jít pryč a neplést se do toho, jak byl zabrán do boje. Takže jsem z toho místa utekla a vzteklá jsem šla hledat moje kamarádky, se kterými jsem tam ještě byla. Ubíhaly desítky minut a já je stále nemohla nalézt. Klíčily se ve mne pocity, že snad mému milému na mne nezáleží. Poté jsem našla přítelkyně a vše jim pověděla. Ony mě na to odpověděly, že to bude dobré a že jim je to líto. Nejen ale kamarádky jsem našla, ale poté jsem našla i toho mého „rváče“. On se mne zeptal, kam jsem šla. Já jsem mu se vztekem a lítostí odpověděla: „do hajzlu!“ Takže milý přítel se naštval a byl na cestě domů, i když se neměl dostat jak domů. Já jsem seděla u plotu na betonu a najednou se mi dostala taková zimnice, že to bylo lidem okolo divné. Jak můžu mít zimnici v 25° C? Odpověď je velice jednoduchá, to mě dostala ta rvačka, takže můj milý za mnou přišel a zeptal se, co se stalo, že byl už na odchodu. Já jsem tam plná nervů a slz seděla, že mne dostala ta rvačka. On mi to ale vysvětloval tím, že to žádný spor nebyl. Kdyby byl, tak si tam prý dávají „facky“ , že prý všechno beru moc vážně. Poté si ode mne odsedl a nebavil se se mnou. Povídal si tam se dvěma muži, klasický hovor o ženách. Když se ho ti dva muži zeptali, jak dlouhou dobu spolu jsme, tak jim odpověděl: „Já ji neznám, to je někdo, kdo si k nám přisedl“. Pokračovalo to i na cestě domů. Jeli jsme autem a on si místo za mnou dozadu sedl dopředu k řidičce. V autě se mi spustily slzy, protože se se mnou nebavil. Po sezení v autě mi odpověděl, že nemohl jít dozadu, že by se zbláznil z nádherné postavy mé kamarádky, která s námi jela. Nejhorší je, že já se snažím, mám již 20 Kg dole a sportuji. No a samozřejmě, potom byl problém i v posteli. Nemohla jsem kvůli tomu, že mi bylo špatně z té rvačky. Týden předtím se stalo to samé, to jsem také nemohla kvůli zdravotnímu problému. Jenomže já mu nemůžu vysvětlit, že to je normálně dobré, že se to stalo dvakrát. Cožpak má tak krátkou paměť? My se vídáme jednou za týden a on soudí jen dva obyčejné dny. Nemůžu mu vysvětlit to, že když se častěji uvidíme, tak to bude lepší a i on se bude cítit lépe. Jak mne může někdo nazvat „frigidou“, když to soudí ze dvou dnů. Nepamatuje si ani ty projevy lásky, když jsme spolu venku. To se o něj zajímám a dělám veškeré ty krásné věci. Teď jsem mu dokonce dala dárek v tu noc, rámeček a v něm fotografie nás dvou. On mi povídal, jaký jsem „andílek“ a poté, co přišel domů mi přišla zpráva, že se o něj vůbec nezajímám. Tak co on chce? Nejhorší na tom je, že my dva, když si máme něco vyříkat, tak on se snaží tak, aby na něm zůstaly všechny nitky čisté a suché. On nic, on může mít chyby, ale já ne. Nejhorší je, že se přebíjíme. Já si sice své chyby uvědomuji, ale neposlouchá se dobře, že když se objeví problém, tak veškeré věci, které mu vadí najednou vyjdou na povrch. Když jsem mu nabídla kompromis, že na tom můžeme oba dva zapracovat a vídat se častěji, tak mi odvětil, že se to nezmění a budu pořád stejná. Jenomže to není pravda, protože každý usoudil, že to je tím, že se málo vídáme. Teď je najednou chladný a vůbec se o mne nezajímá. Dříve jsme si tak nádherně rozuměli. V tento moment už ale ne. Jeden jediný den, pouhá rvačka to pokazila. Bojím se, že se se mnou rozejde. Přece jen jsme spolu 2 roky a je to těžké. Navíc, mám podobný charakter, jako on. Takže proto mne neskutečně štve, že mne tak nazývá, že o mne píše hrozné věci. Proto ho musím neustále přebít argumenty a on mne přebíjí zase svými argumenty. Co mám dělat?

Odpověď: 5. 7. 2017, 6.58

Milá Leo, je znát, že jste děvče chytré i milé. A jed prima že sportuješ a máš zdravou váhu (aspon doufám, že máš BMI v normě) Bylo by fajn, kdyby jsi v náhledu na situaci pokročila. Znáte se dva roky - nevím, proč se nevídáte častěji. víš, že je agresivní cholerik? Co z podobného charakteru chceš na sobě změnit? Když to dokážeš, změní se? Zasloužíš si takového a gresora... Myslíš, že tě má rád tak, jako ty jeho? Co ti řeklo tvoje tělo o agresi, kterou ti ukázal? Posloucháš ho? Stav se a zapracujeme na změně tvého nutkání přebíjet argumenty... Myslíš, že posílat někoho do hajzlu je cesta ke smíru? Přeji vše dobré a budu se těšit :)

Andrea píše: 27. 6. 2017, 7.44

Dobrý den, Už od malička trpím na špatné sny,(strach, smrt, úzkost, bolest), ale v poslední době jsou velmi časté a kvůli nim dochází k tomu, že se cítím pořád unavená a nevyspalá. Zkoušela jsem přesunout postel, změnit jídelníček, ale nedošlo k žádné změně. Prosím o radu co dál. Děkuji

Odpověď: 5. 7. 2017, 6.45

Milá Andreo, sny mohou být výzva k tomu, s čím se vyrovnat. Doporučuji sny si zapisovat, a zkusit se s obsahem vyrovnat přijetím. Vhodná by byla spolupráce s psychologem.

Pavla píše: 27. 6. 2017, 6.38

Dobrý den, začátkem tohoto roku jsem ztratila menstruaci a byla mi nasazena hormonální léčba - 12 dní v každém měsíci dvakrát denně. Je možné, že mi léčba ovlivňuje psychiku? Byla jsem vždy veselá a bezkonfliktní, ale posledních pár měsíců vnímám, že jsem často podrážděná a reaguju proti své vůli vztekle - a pak mě to mrzí. Ovšem zdaleka ne ve všech situacích a na všechny, v podstatě mám problém jen s mými rodiči, s kterými jsem vždy měla sice nepříliš srdečný, ale bezproblémový vztah, a nic se za uplynulé měsíce nestalo. Teď reaguju podrážděně na skoro vše, co mi řeknou, a ani se mi s nimi vlastně nechce mluvit. Možná k tomu přispívá i to, že od nich necítím v mých zdravotních problémech podporu - mé potíže se spánkem (o kterých si myslím, že rovněž souvisí s léky) považují na něco nenormálního (jako bych mohla za to, že se v noci budím a ráno nemůžu dospat), na možné problémy s otěhotněním zase táta reagoval slovy: měla jsi mít dítě dřív, mamka mi občas položí se vzdycháním telefon... Přemýšlela jsem i nad nějakou mírnou verzí maniodepresivní psychózy, většinou mám plno energie a chytají mě záchvaty čirého nadšení, občas se nemůžu do ničeho donutit a nic mi nejde a jsem taková smutná... ale deprese v žádném případě nemám. Co myslíte, měla bych zkusit psychologa? Moc děkuju.

Odpověď: 2. 7. 2017, 8.18

Milá Pavli, doporučuji jak psychologa, tak s lékařem konzultovat potíže, konzultovat s více lékaři...

Hynek píše: 27. 6. 2017, 6.30

Zdravím, rozešel jsem se po 13ti letech s přítelkyní se kterou mám 12ti letou dceru. Skoro rok mě podvadela, až jsem to nevydržel a musel utnout, ale to není points mého problému. Asi 14dní před rozchodem jsem se začal stýkat s holkou mého dobrého kamaráda. Poté co přišel rozchod začali bydlet u mě v domě, jako psychická podpora a výpomoc na panství. Jenže náš vztah s jeho holkou nabral na otáčkách zakoukali jsme se do sebe, spíme spolu a jsme rádi za každou chvilku co jsme tam samy. KdYž jsme tam všichni tři tak my dva se nudíme a trápíme, že nemůžeme být spolu. Oni ten vztah nemají už dlouho růžový, proto si začla se mnou. Jenže oni bydleli u jejich rodičů a teď on staví dům bohužel ve stejné vesnici co bydlím já. Ona je rozhodlá, že chce být se mnou, ale bohužel s tím teď nemůžeme nic dělat, kdyby se rozešli ona by musela domů a on by zůstal u mě jelikož nemá kam jít do té doby než mu ten dům postaví což bude ještě min. Půl roku. A trápili by jsme se, že nemůžeme být alespoň takto spolu. Zase je to můj kamarád a nechceme, aby to vypadalo, že jsem mu ji přebral. Proto je plán takový, že ona s ním pak odejde do nového domu a po nějakém čase se vrátí. Popravdě mi skončil ten dlouholetý vztah s čím mi ona vlastně pomohla a teď se trápim zase. Občas bych je nejraději poslal zpět domů k rodičům což si, ale ona nedovede představit a brala by to jako konec a já tam zůstat sám bez ní si asi také nedovedu představit. Proto si pořád říkáme, že jsme v kleci a nemůžeme nic dělat. Od té doby co jsme spolu začali mít sex ona má problémy ho mít s ním, ale musí... a já jelikož sex neberu na lehkou váhu jsem věrný člověk tak se mi po večerech usíná ve stresu a s hlavou co se děje vedle v pokoji, jelikož jsem se do ní od srdce zamiloval a tak je mi moc líto, že musí spát s ním. Celá tato situace je snad na film, zajimalo by mě jestli to někdo již prožil milostný trojúhelník navíc pod jednou střechou. Opravdu nevím jak tam žít, abych nebyl obden ve stresu a netrapil se, že nemůžeme být už jen spolu. Ona mi pořád říká musíme to vydržet a na konci budeme my dva a že jí táhne ta vidina nového života se mnou. Ale já jelikož jsem měl ten první dlouholetý vztah ke konci dost stresující tak mimo tento stres doma občas prožívám strach co když se ji s nim v tom novém domě zalibi a nevrati se. Ona mě utěšuje, že je rozhodlá a že i kdyby měl palác tak s ním nebude jelikož se k ní nechová tak jako já. Takže jak se dá takto žít a nestresovat se ? Nechci je poslat zpět domů jen kvůli tomu, abych mohl být s ní. Dá se tohle vůbec nějak vyřešit ? Děkuji a přeji hezký den

Odpověď: 2. 7. 2017, 8.14

Milý Hynku, naučte se meditovat + knihy, které doporučuji. Miluj svůj život, Osobní síla- Dojděte si k psychologovi.

Nany píše: 26. 6. 2017, 7.19

Dobrý den, nevím si rady. Jsem již pět let s přítelem. Z toho čtyři roky žijeme ve společné domácnosti. Denně k nám na návštěvu chodí jeho matka. Přijde mi to jako narušování soukromí, že si nežijeme svůj život. Pravidelně 1x za 14 dní k nám jezdí na návštěvu jeho příbuzní. Z toho vyplývá, že na mě už mu zbývá málo času. Slovem mě nepochválí. Spíše naopak. Kritizuje, kolikrát mě zesměšňuje. Když jsem v uvozovkách ze začátku vše trpěla, bylo vše v pořádku. Nyní, když dám najevo, co se mi nelíbí, je zle. Nechce o problémech komunikovat, nic řešit. Když už mě vyslechne, stejně si mé námitky nebere k srdci. Snažit se mají oba a ne pouze jeden. Nyní si začal psát s kolegyní z práce. Bere si s sebou všude mobil i do koupelny atd... Předtím se tak nechoval. Nelezla jsem mu do něj, ale když jsem ho upozornila nebo chtěla vysvětlení, že se s tím telefonem chová jinak, říkal, že si dopisuje s bývalou kolegyní a s lidmi z práce. Že ztlumil vyzvánění zpráv kvůli tomu, že mu nyní chodí více sms a že se chová s tím telefonem divně proto, že jeho bývalé partnerky mu kontrolovaly mobil a že už nikomu nevěří. Já to nedělám, tak proč to mám odnášet??? Už se mi s ním ani nikam nechce jezdit a trávit zbyteček toho času, který máme pro sebe, protože je to s tím telefonem trapné a užírá mě to. Kdybych si dopisovala já a takhle se chovala, vím na 100%, že by mu to vadilo. Navíc nikam spolu nechodíme sami! Na návštěvy příbuzných bere svou matku, na sportovní utkání bere svou dceru i na dovolenou. Matka s námi i griluje atd.. Navíc mi nyní onemocněla má maminka, takže velký stres. Čekala bych podporu od partnera a ne abych musela řešit, že mi bezdůvodně nevěří a trápí mě. Nevím, co mám dělat? Jestli je chyba ve mně v něčem? Omlouvám se za rozsáhlé psaní. Abych to zkrátila... s jeho dětmi si rozumím oni mě mají rády. Je to pro mě hrozně málo... čekat, až si na mě udělá čas a mezitím doma dělat pro všechny pouze služku a koukat na to, jak vše řeší místo se mnou s jeho matkou.

Odpověď: 2. 7. 2017, 8.09

Milá Nany, chápu, že Vás to nebaví. Podle všeho skutečně vás bere pouze jako doplněk,nikoliv jako ženu, neví asi co je láska k ženě partnerce... Chápu, že za čtyři roky jste si tam vytvořila něco, na co jste si zvykla, ale podle mne to k vaší spokojenosti nestačí... v tom jeho systému podle všeho nemáte důstojné místo a tak z něj musíte ven. Držím palce.

Hana píše: 26. 6. 2017, 6.11

Dobrý den, jsme spolu s přítelem 2 roky. Je nam 20 let. A máme se stěhovat do bytu, který je mého otce. Musel kvůli me na začátku vztahu opustil bývalou a po roce jsem zjistila ze me s ni podvádí. Psal si i s jinyma. Ze začátku me omezoval, aby se nestykala s přáteli a byla radsi s nim. Začal me ponizovat a v hadkach mi i slovně nadává ( třeba, ze na sebe házím hnuj- ze ho to mrzí ale ze mi to musel říct a takové), já se v hadkach většinou omlouvam protože me mrzí ze jsme rozhadani. Jenže pak je to vše horší, stojí si za svým. A místo toho, aby přiznal chybu, svádí vše na me. Abych se cítila provinile. Navrhla jsem ze půjdeme do poradny, ale on se osocil, ze je to k smichu, ze mu nikdo nebude rikat jak se ma chovat. Cely vztah na me nadmerne zarli, nikam me nechce pustit a když se jdu pobavit s přáteli. Dává mi vše za vinu. Říká ze se boji abych nebyla pak s někým jiným. Poslední dobou mam strach mu i neco říct. Chci s kamaradkama na festival a budu si to muset prosadit. Mam i úzkostné stavy protože mam strach ze me podvádí. Včera jsem na instagramu narazila ze lajkuje fotky holek na kterých jsou videt prsa. Tak jsem mu to řekla, protože me mrzí ze když já mu posílám svudne fotky řekne jenom pěkné a pak vidím tohle. On udelal ted chybu a ani neprizna ze to lajknul. Tentokrat si stojím za svým a neodpovídam mu. Napsala jsem mu jen at si uvědomí jak se cítím. Místo toho to vše otočil proti me, ze do bytu se mnou nepůjde. Začal mi rikat jaká jsem bezcitna a takové. Uz takové ponižování dal nesnesu. Jenže přes to všechno ho miluju. Prožili jsme spolu krasne chvíle. Jenze když se snažím at si o tom promluvime, tak nechce, radsi odejde a nebavi se se mnou. Plánovala jsem s nim dovolenou. Ale mam strach mu cokoliv říct protože to otočí do takové míry, ze mi z toho neni dobre. Já si chybu ve vztahu několikrát přiznala ale on to neumí. Vim ze by vám to sdělil tak ze je chyba jen na me straně. Na ty fotky jsem mu řekla ze se mu asi nelíbím když to děla. Omlouvam se je to blbost, ale on mi vyčítá furt maličkosti. A já se jen celou dobu braním ale nedokázala bych mu to rikat vulgarnimi slovy. Jednou mi dokonce řekl ze se chovam jako kráva, ze jsem příšerná. Na druhou stranu mi kupuje kytky, vsude me vozí atd.. ale já uz nemam chuť ani na intimní věci. Dekuju moc za odpověď.

Odpověď: 2. 7. 2017, 8.03

Milá Hani, umíš si představit žít s takovým člověkem celý život? Jak to bude vypadat? Bude mezi vámi spolupráce, kooperace, úcta, pokora? Vaše tělo již signalizuje oddělenost, zkuste tuto oddělenost následovat i v oblasti myšlenek a duše a reality. Projevte vůči sobě sebelásku. Držím palce.

Ivka píše: 23. 6. 2017, 6.50

Dobrý den . Asi před 14 dny se semnou rozešel přítel .. Hodně špatně to nesu a on mi ještě ubližuje. Zrovna včera jsem si byla pro zbytek věci a on mi dal 3 pusy a řekl mi , ze jen proto abych byla po tichu .. Pak se semnou normálně mazlil , když já jsem věděla ze mi to neudělá dobře . A sám Tedka chodi schválně s holkama ven a píše si se strašně moc , myslím si ze chce zapomenout . Říká mi , ze mě nemiluje a včera mi řekl jak mu občas chybim .. a ze se chtěl naposledy po mazlit a ve mě to zase vyvolalo nějakou naději ,nevím si stou to věci rady , ale jsem z toho psychicky vydeptana a on ze mě děla blázna . Je mi teprve 18 let a on se ke mě chová a choval jak ke kusů hadru . Děkuji za odpoved

Odpověď: 25. 6. 2017, 11.34

Milá Ivko, najdi si podporu v okolí, dojdi si k psychologovi. Dopřej si k sobě láskyplný vztah - třeba knihu Miluj svůj život.

Nina píše: 23. 6. 2017, 4.02

Krasny den. Rada bych se Vas zeptala na muj problem, ktery jsem se snazila resit sama, avsak nyni uz to prerusta cim dal vic. Muj problem spociva ve strachu z cestovani. Jelikoz jsem asi pred tremi lety mela neprijemnou prihodu v obchodaku - chytl me prujem a nastesti v tomto obchodaku wc byl, takze se nic v podstate nestalo, ale v moji hlave to zustalo. Snazim se nikam nejezdit, pokud mam nekam jit, tak volim restaurace nebo jiny zarizeni v blizkem okoli, dovolena nebo nejaka delsi cesta u me nepripada v uvahu. Jsem z toho zoufala. Nyni jsem nastoupila do noveho zamestnani a zjistila jsem, ze budu muset jezdit na staze a minimalne petkrat rocne na skoleni do Prahy nebo Brna, coz mam pres 100 km. Naprosto me to desi a zvazuji kvuli tomu podat vypoved. Pokud mam cestu neplanovanou, vetsinou je to v poradku. Pokud o nejake ceste vim dopredu, cely den se stresuji a pred odjezdem travim dlouhou dobu na wc. Hrozne me to omezuje a limituje celkove muj zivot. Proto bych se vas rada zeptala, zda existuje nejaka cesta mimo leku, jak se tohoto problemu zbavit. Dekuji Nina

Odpověď: 25. 6. 2017, 11.31

Milá Nino, použijte vnitřní dialog k práci se strachem a se sebou. Vnitřní sebkázeň. Můžete se dostavit na práci vnitřní imaginace k tomuto tématu. Nechat Strach řídit svůj život považuji za hloupé. Přeji vše dobré.

Anna99 píše: 22. 6. 2017, 19.29

Dobrý den, toto bude možná trochu zvláštní dotaz, ale potřebuji to už nutně někomu napsat. Možná to bude znít absurdně, ale já tím trpím a každý den se, možná zbytečně, stresuji. Už od malička se neskutečně bojím, že se budou rodiče hádat (a třeba, že se i rozvedou, ale prostě z té myšlenky, že se budou hádat, je mi vždy špatně). Ani by to asi nebylo tak divné, ale když jsem byla malá - možná kolem sedmi let, slyšela jsem velikou hádku rodinných známých, kde snad došlo i k menší potyčce. Bylo to večer a já se vyděsila tolik, že jsem utekla k rodičům a dodnes si to celé pamatuji. Od té doby se vážně přehnaně bojím, že se pohádají. Došlo to i tak daleko, že jsem si asi ve čtrtnácti letech založila zápisník, kam jsem si musela každý den napsat \'ať se rodiče nepohádají\' - protože když jsem to nenapsala, měla jsem špatný pocit a hned jsem se bála, že se pohádají. Doteď mám například takový \'rituál\', že každý den, než přijdou z práce, musím rodičům srovnat vedle sebe hrníčky na kávu, jinak mám utkvělou představu, že se pohádají (nebo si třeba musím, když jdu domů, vytáhnout na určitém místě klíčky od baráku, jinak se podle men pohádají - prostě zbytečnosti, které na to, zda se pohádají, určitě nemají vliv, ale přesto se to opakuje každý den). Já vím, zní to divně, protože každý se hádá a je to normální a já to chápu. Navíc rodiče se hádají jen občas a když už, tak jsou zachvíli v pohodě. Nechápu, proč mám stále takový strach, navíc je mi už osmnáct let, což je myslím doba, kdy už by to mohlo přestat - a ono stále nic. Doopravdy se každý den až abnormálně bojím, že se pohádají. Často jsem z toho ve stresu. Četla jsem něco o nemoci OCD, kdy člověk vykonává takové rituály, ale nevím, zda by to mohlo být tohle. Zajímalo by mne, jaký na to máte názor vy, jakožto odborník. Zda to může být nějaká porucha, nebo zda se jedná jen o mou zbytečnou starost? Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: 25. 6. 2017, 11.29

Milá Anno, jde o to, jestli chceš v takovém uvažování, prožívání a jednání pokračovat. Mně to připadá neefektivní. Doporučuji najít cestu, jak to ukončit. Typy ohledně OCD mohou být užitečné. Přejivše dobré.

Martin píše: 22. 6. 2017, 13.38

Zdravím, prosil bych o radu. Pracuji na svém sebevědomí a můžu říci, že je to lepší a lepší. Ale jediné, co mi ještě vadí a s čím mám problémy, je rejpani, vysmívani a popichovani od okoli. Jasný, někdy to člověk tak nemyslí, chce si udělat ze mě srandu a já to beru a taky se zasměju. Bohužel i tak mám někdy problémy pochopit, jak to dotyčný myslí. A když už jsem si jistý, že to člověk nemyslí dobře a chce mi spíše ublížit či ponížit, nevím jak se zachovat, abych nejevil známky malého sebevědomí. Ano, uvědomují si,že se to netýká mě a vlastně mi to hodnotu(sebevědomí)nesníží...ale tam někde uvnitř citim že si to nechci nechat líbit. Takže nevím, jak se v takovou chvíli co nejlépe zachovat. Četl jsem o třech možnostech, jak se vůči takovému člověku zachovat. První je ignorovat dotyčného- což mi přijde jako blbost, abych ve společnosti mlčel, neodpovídal a dělal že nic... druhá možnost je mu to vracet- což mi upřímně moc nejde, tedy aspoň ne pokaždé..a taky nějak celkově na to nejsem, když vím, že už se nejedná o srandu. A třetí možnost je, se bránit a poukázat na své meze, že se mi to nelíbí... což jsem do téhle chvíle většinou dělal. Bohužel jsem se dostal odpovědi, že to tak dotyčný nemyslí a že mám asi problém se sebevědomim, když si to tak zabiram a braním se. (Tedy že jsem zranitelný a citlivý). Tak mi prosím řekněte, jak se zachovat a co je vlastně ideální a sebevědomé zareagovani na člověka, který nás chce popichovat a zesměšňovat. Jak se opravdu sebevědomí člověk zachová? Nechá si to líbit a přejde to, nebo může poukázat na svoji zranitelnost? Děkuji za odpověď :)

Odpověď: 25. 6. 2017, 11.26

Milý Martine, při osobním setkání bychom probrali konkrétní situace, při kterých bychom se věnovali i neverbální komunikaci (intonaci, mimice) a emocím. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1