Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kačka píše: 24. 11. 2008, 20.37

Dobrý den. Mám problém s moji sestrou. Bude jí za měsíc 18let a mně je 21. Žijeme jen s mamkou, táta nás před pěti lety opustil. Mamka se zhroutila, protože na nás zůstala sama, trpí depresema a bere nějaké léky. Když přijde z práce, tak si jde lehnout. Všechna práce tedy zůstává na mně. Mně to moc nevadí, já ráda uklízim, ale ne po moji ségře. Ta přijde ze školy, ani se nepřevlíkne a hned si sedne k počítači a sedí u něj až do večera. Nic tu nědělá a když jí něco řeknu, tak je hned zle! Ona spustí hysterický křik, že jí buzeruju, že nejsem její máma, že si bude dělat co chce...atd. jen dělá naschvály, zamyká si pokoj, že chce mít soukromí...Minulý týden mi řekla, že mě nebere za sestru, že se za mě stydí, nenávidí mě..atd. Mě se to hodně dotklo, tak jsem jí v tom afektu vlepila facku...a ona mi to hned vrátila pěstí, schodila mě na zem a začala mě kopat(ona je sice mladší, ale je asi o dvě hlavy větší a o pár kilo těžší) Mě to všechno mrzí, já ji mám ráda. Když to řeknu mamce, tak to nechce řešit, jen mi říká pokud jí nechceme dostat do blázince, tak ať jí takové věci neříkám. Jenže já už to tady nevydržim. Nevim co mám dělat. Hádám se s mamkou a to jen kvůli ségře, protože chci aby už to nějak řešila. Ale ona nechce, pak mamka řve na mě, ať se do toho nepletu. Já se to snažím ignorovat, ale moc mi to nejde. Na to, abych se odstěhovala nemám peníze. Poraďte mi prosím, jak to mám udělat abysme byla zase normální rodina. Jak se mám k ním chovat? Nebo jak to řešit? Už to opravdu dlouho nevydržím! Děkuji předem za Vaši radu.

Odpověď: 30. 11. 2008, 9.37

Milá Kačko, jak sama jinými slovy píšeš, mamka není v plné síle, potýká se se starostmi sama o sebe, je svým stínem a nemá dost síly... Ty jsi přejala kus její role... věcně popisuješ, co se u vás děje... když si to sama přečteš, co by jsi sama sobě poradila? Chápu, že je bolestné chování sestry, ty můžeš říci "je mi to líto" a tuto bolest si uzdravit a respektovat volbu sestry, která tě odmítá... Přeju ti, aby jsi nalezla dost síly a odvahy k tomu, nebrat na sebe zodpovědnost za zmatenost u vás doma a našla si své bydlení a žila svůj život... podívej se n horizont...láká tě?

Andýsek píše: 24. 11. 2008, 19.16

Dobrý den, nevím si rady, tak třeba poradíte. Mladšímu Filípkovi budou za 2měsice 3roky, vždycky mluvil na svůj věk vělmi pěkně, sice chtěl vždycky všechno říct hodně rychle, tak artikulace nebyla úplně super, ale mluvil dobře. A před týdne začal zadrhávat, koktat, mohla by to mít tři důvody, tak to popíšu od začátku. Jednak v září začal chodit na týden v měsící do školky (v lednu musím do práce, tak na zvykání), ale tam bych asi až tak velký problém neviděla, do školky chodí docela rád, často o ní mluví, vzpomíná co dělaly apod., sice při loučení vždycky ty první dva tři dny v tom "školkovém" týdnu při loučení ukápne pár slziček, ale učitelka říká, že do pěti minut přestane a je v pohodě. Domů chodí po obědě. Takže to mi jako důvod nepřijde. Druhý důvod asi před dvěmi měsíci si přestal říkat na záchod (bez plen je asi od 20-ti měsíců), do té doby si sám přišel a včas řekl, teď jsem ho musela vyloženě hlídat, pokaždé měl ve slipech "kolečko" dokonce sem tam i malý bobeček, nejdřív jsem to přehlížela, pak jsem na to začala poukazovat, jako že má zase kolečko, že se zase počůral, že na to musí dávat pozor, že se to nedělá, prostě jsme na něj zbytečně kvůli tomu tlačili. No a třetí důvod. 14 dní před tím, než začal koktat jsme zjistili, že asi špatně slyší, už delší dobu se pořád ptal "Cooo" téměř pokaždé, když mu člověk něco říkal, nejdřív jsem si myslela, že je to prostě nějaké období, ale pak mi to nedalo a zašla jsem na ušní (s tímto ušním má Filipek spojené špatné zkušenosti, před rokem a půl jsme tam byli velmi častými hosty, trpěl na záněty středního ucha, po očkování už je vše v pořádku, takže jsme tam rok a půl nebyli), tam nám doktor řekl, že má velké špunty v uších, že nemůže skoro nic slyšet. Týden jsme mu rozkapávaly uši olejem a pak jsme šli ve čtvrtek uši proplachovat. Při proplachování byl úplně klidný, pěkně seděl, držel, ani neplakal, byl prostě úplně v pohodě. No a na druhý den, v pátek, začal zadrhávat, koktat. Nekříčíme na něj, to jsme nedělali nikdy, přestala jsem úplně poukazovat na počůrávání, prostě má pohodové prostředí, ale nelepší se to. Dnes je to týden, co to začalo. NEvím co s tím, zda mám někam jít, k nějakému doktorovi nebo co dělat, jsem z toho nešťastná, že jsem to způsobila něčím já, nebo nevím, jestli jít znovu na ušní, jeslti to nemá něco společného s tím výplachem uší, nebo je to nahromaděný stres školkou počínaje, počůráváním a ušima konče. NEvím, prosím poraďte. Díky

Odpověď: 30. 11. 2008, 9.29

Milá A., z vašeho psaní je znát, že syna milujete a pečujete o něj velmi hezky... přesto se v jeho vývoji vyskytují projevy, které poukazují na disharmonii. Mohu doporučit na osobní konzultaci http://www.brazda-s.cz/ Každopádně vy děláte to nejlepší, co můžete. Budete-li se trápit, situaci nepomůžete. V životě býváme konfrontováni s tím, že jen naše chtění nám nedává kontrolu nad situací... Je potřeba uznat, že ve hře jsou síly, které jsou mimo naši kontrolu, to však neznamená vzdávat hledání poznání...

P píše: 24. 11. 2008, 19.16

Dobry den,je mi 19 let a jeste jsem nechodila s zadnym klukem,dost se tim posledni dobou zabyvam,potrebuji lasku a nevim,kde na nekoho narazit.mam hodne male sebevedomi i kdyz to okoli nechape,posledni dobou trpim depresemi,ze jsem zbytecna a k nicemu.navic me ted ceka maturita a nedovedu si prestavit mluvit pred tou komisi.nerada mluvim na verejnosti.myslim ze to psychicky nevydrzim a pred zkouskou se sesypu.i kdyz budu naucena,proste si neverim a nevim jak si zacit verit.premyslela jsem ze bych zasla za psychologem,ale nemam odvahu.vseho se bojim,nic si neumim sama vyridit,nejsem moc komunikativni a tak nemam moc kamaradu a to me taky trapi.nevim uz jak dal.ceka me rozhodnuti kam po maturite mam jit a vubec nevim pro co se rozhodnout.protoze jsem nespokojena sama se sebou doma vetsinou jsem na rodice protivna a pak me to mrzi.nevim co se mnou bude dal.prosim poradte mela bych navstivit psychologa?dekuji za odpoved.

Odpověď: 30. 11. 2008, 9.18

Milá P., konzultace (spíše opakovaná) u psychologa, psychoterapeuta pro tebe jistě může býti inspirativní. Cítím, že by pro tebe bylo opravdu dobré zajít si srovnat myšlenky, postoje, názory a také získat inspiraci k poznání jak dál se sebou. Doporučuji projevit vytrvalost při práci na sobě a pro sebe. Existují různé kurzy, semináře seberozvoje, ale mám pocit, že pro tebe pro začátek bude lepší spíše individuální spolupráce... Můžeš začít tím, že budeš mít ráda tu ženu, kterou vídáš v zrcadle, hraj si s jejími půvaby...

Cally píše: 24. 11. 2008, 18.04

Dobrý den.Nevím odkud začít.Je mi 16 let a myslím že trpím depresí.Měla jsem velice těžké a komplikované dětství, máme hrozné rodinné vztahy.Jediný kdo mi byl oporou, byl můj děda.Zemřel mi před očima když mi bylo 9 let na infarkt.Všechny problémy se pomalu načítaly a načítaly a já nevím jak dál. Nemám z ničeho radost a čsto myslím na sebevraždu. Jen nemám odvahu to udělat.Vím,že moje problémy znějí asi banálně.Ale nejsou.Chtěla bych od Vás radu, jak znovu najít chut do života.Prsím poradte mi.Děkuji Vám.

Odpověď: 30. 11. 2008, 9.05

Milá C., Sebevražda není dobré řešení - život jsi sama nestvořila - kde se vlastně vzal? Sebevražda je nedostatek odvahy a síly žít. Život pro málokoho je cestou růžovým sadem - znáš někoho takového? zeptej se ho, zda i on to tak vidí. Tvoje problémy nejsou banální, zaslouží si, aby jim byla věnována pozornost. Napiš mi na mail -odkud jsi - zkusíme nalézt někoho, s kým by jsi mohla spolupracovat při napojení na sílu života, lásky a radosti. Můžeš se podívat na stránky: http://zivotni-energie.cz/deeksha-diksa-neuveritelne-jemna-ale-silna-energie.html Držím palečky a přeju sílu, odahu a vytrvalost při nalézání krásy života.

romana píše: 24. 11. 2008, 16.44

jak mám žít se svou zlou hysteickou psychopatickou matkou, která mi dělá ze života peklo. Není den, aby neřekla něco zlého, je přímo neskutečné co si dokáže vymyslet.

Odpověď: 27. 11. 2008, 21.17

kolik ti - vám - je?

ivelenci píše: 24. 11. 2008, 14.29

Ahoj, Muj problem zacal od doby,kdy jsem se po 6 letem vztahu rozesla se svym pritelem. Nyni mam jiz 3 mesice pritele noveho. Problem je,ze se sama sobe nelibim a to prenasim do vztahu, snazim se priteli verit,ale nejde mi to. Pracuje v oblasti,kde se pohybuje mnoho krasnych a hubenych divek a ja to nesu celkem spatne. Sice mi rika,ze chce jen me,ale nedokazu mu verit. Vzdal by se vseho jen kvuli me,ale to ja nechci. Predem se pripravuji na to,ze to odpadne spatne a necha me a proto premyslim,ze nez se to satne udelam to sama. Mam problemy i s psychickou strankou a on se mnou chce zajit k psychologovi, prodelala jsme bulimii a taky me vztahy s rodici nejsou idealni,ale i tak me on bere a chce vse resit. Nedokazu se prijmout takova jak sem. Kazdy den me utvrzuje o sve lasce ke me a ja jen cekam,kdy ho to prestane bavit a opusti me. Je mi 30 a priteli 31, chce rodinu ,planuje se mnou zivot a ja mu neverim... Dekuji,ze jsem Vam to mohla napsat.

Odpověď: 30. 11. 2008, 8.55

Milá I., je dobře, že jste si vědoma toho, že postojem, citem k sobě, smýšlením o budoucnosti si svůj svět tvoříte. Popisujete několik "zádrhelů" ve svém životě, které mají souvislost s nepřijetím sebe. Milá I., řešení nebo-li spíše cesta existuje, ale bylo by dobré, kdybyste si našla psychoterapeuta či psycholéčitele, se kterým budete na tomto tématu pracovat (základní práce při vaši spolupráci by měla být hotova tak za 0,5roku) Když se potřebujete naučit cizí jazyk, nebo tanec, také potřebujete nejlépe odborné vedení - pro začátek knihy tolik nepomohou. Mohu doporučit knihu Miluj svůj život. Přeji vše dobré

silvulino píše: 24. 11. 2008, 12.52

Dobrý den, můj manžel má problém s tím ,že se sám sobě hnusí.Pořád o sobě říká že je škaredý a když se podívá do zrcadla tak je mu zle. Jsme spolu už 12 let - 5 let manželé. Jemu je 30 a už od počátku našeho vztahu to říká pořád dokola myslela jsem si že ho to přejde ale ne. Někdy má takové stavy že se zavře do ložnice a nevylézá nebo jsi dá sluneční brýle a kšiltovku ať se na sebe nemusí dívat jsem už z toho zoufalá a přitom je to pěkný chlap. Prosím poraďte, jak mu můžu pomoct děkuji.

Odpověď: 27. 11. 2008, 20.59

Milá S., určitě mu pomáháte tím, že ho máte ráda. Jsem přesvědčena o tom, že mu podporu vyjadřujete, že logické argumenty jste mu již opakovaně snesla.... Můžete mu říci, že vám se s jeho splýny také obtížně žije, že byste si přála, aby zkusil nalézt lepší vztah k sobě a že to vidíte tak, že je třeba, aby spolupracoval s psychoterapeutem, protože sám to doposud nedokázal změnit.

Z..... píše: 18. 11. 2008, 9.54

Dobrý den, je mi 21 let, pracuji jako fakturantka, mám přítele. Bydlím spolu s mým přítelem (rok a čtvrt) u mých rodičů v bytě 3+1. Ani nevím, jak to napsat, ale již delší dobu, cca od mých 10 let mam problémy se vztahem k mé matce. Nevím ani jak to začalo, ale vím jedno, že potřebuji pomoct. Napíšu Vám příklad, co se děje pravidelně v týdenních intervalech u nás doma. Včera jsme se s přítelem vrátili z nemocnice (byli jsme na návštěvě jeho otce - je po operaci), měli jsme výbornou náladu, protože to s ním vypadá dobře. Otevřeli jsme dveře od bytu a moje máma seděla v našem pokoji u počítače a něco hledala na internetu (i když s počítačem neumí), pozdravili jsme ji. Jen co jsme dosedli na postel, začala nám otevírat dveře od skřínek a kázat nám o tom, jak bychom měli mít uklizenoa že ji hrozně mrzí, že to tak neni. Načež já jsem odešla za tátou do obýváku a řekla jsem mu o tom, pak jsme slyšeli jak zvyšuje hlas na mého přítele (je to moc hodný kluk), tak jsem poprosila tátu aby jí řekl, at nás nechá a aby šla z našeho pokoje (připadá mi, že jediný táta chápe, že jsme již dospělí lidé). Jenže matka ne a ne skončit, ba naopak, má schopnost vše gradovat a přidávat nové a nové věci, přihazovat, až ji chytne záchvat (navštěvuje psycholožku a bere nějaké prášky na nervy). Bohužel já se snažím mé matce všelijak vyhýbat, snažím se s ní minimálně dostávat do sporů, ale ona nechápe, že chceme mít s přítelem svůj vlastní klid a soukromí. Pak se tedy sebrala a odešla za tátou do obýváku, pak jsem slyšela, jak má zase ten svůj záchvat, pak přišla řvát na mě, já jsem v kuchyni vařila večeři a pořát jsem slyšela, jak o mě mluví " a proč ona neni taková, proč ona to neuklidí, já jsem neštastná za to, jaká je, atd atd.". Tak to pokračovalo celý večer, pořát mi chodila vyčítat různé věci. Je pravda, že já reaguji na její jakoukoliv větu podrážděně, nemohu to ovládnout, protože vím, že mi zase bude něco vyčítat. Neříkám, že jsem svatá. A večer skončil tím, že jsem se šla zavřít do koupelny a pořezala jsem si ruce žiletkou. Udělala jsem to už asi 4x. Nevím, proč to dělám, snad tím chci docílit klidu, myslím si, že když máma uvidí krev, že si uvědomí, že to co dělá neni v pořádku, ale ne, ona nepřestane. S brekem jsem ji prosila, at už toho nechá, táta taky, ale nic. Přítel se s ní proto pohádal. Kolikrát když se takto hádáme mám chut spáchat sebevraždu, ale nikdy bych to nedokázala. Pouze chci, aby si máma uvědomila, jak mi ubližuje. V noci jsem nemohla spát, protože mě chytla migréna, táta taky nespal, koukal na tv, tak jsem šla za ním a ten mi řekl, že ho to mrzí, že už se to musí začít řešit. taky mi říkal, že když s mámou spolu chodili, když byli mladí, tak u nich (u mámy) v rodině to bylo na denním pořádku, takovéhle hádky. Už opravdu nevím, jak dál, potřebovala bych pomoc, ale bojím se jít k psychologovi. Nechci tam jít sama. Ale vím, že by to pro mne bylo asi nejlepší řešení. Možná mi napíšete, že bych se od rodičů měla odstěhovat. Nad tím s přítelem přemýšlíme každý den, ale bojíme se, že bychom to finančně nezvládli. Nemáme takový příjem abychom si mohli dovolit platit nájem. Děkuji moc za Vaši radu. Přeji příjemný den.

Odpověď: 22. 11. 2008, 19.17

Milá Z., jsi rozumná holka a řešení znáš... dodám jen jeden nápad: co si dodělat rekvalifikaci na účetní ... ty jsou vcelku dobře zaplacené jak zaměstnané tak soukromé... přátel snad také něco vydělává... ... a zařídit si své bydlení ... přeji vše dobré

Veverka píše: 18. 11. 2008, 9.12

Dobrý den, jsem 11 let vdaná a máme 3 děti. Před pár dny manžel přišel s tím, že už si nehodlá dál hrát na spokojeného manžela a žít ve lži, že chce abych věděla, že mu jedna ženská nestačí a že potřebuje mít další sexuální vztahy a potřebuje, abych s tím souhlasila. Při podrobnější debatě vyšlo najevo, že to trvá už celé naše manželství a bylo to tak i předtím. Byly to prostě desítky žen. Nyní se mu stalo, že se do jedné zamiloval a ona do něho a chce, abych to věděla. Zhroutil se mi celý svět. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nemá právo po mě žádat, abych něco takového snášela. On zase, že musím pochopit, že ona je v posteli úplně dokonalá, zažil s ní, co se mnou nikdy /má pochopení pro anál, swinger party.../ Ve hře nejsou jen moje city, ale i praktické věci: máme bydlení na hypotéku, manžel měsíčně splácí 10 tisíc, další 4 tis. elektřina+voda... Dala jsem mu čas do Vánoc, aby si ujasnil, jestli chce dát přednost rodině, nebo tomu ostatnímu. Ale kladu si otázku, jestli existuje pro náš vztah vůbec ještě nějaká budoucnost. Nedokázala bych zavírat oči před tím, že má i jiné ženy. Už teď po tom, co jsem se dozvěděla, se ho úplně štítím. Nebo jsem udělala chybu, že jsem vůbec připustila nějakou debatu a hned mu nevyskládala kufry před dveře?

Odpověď: 22. 11. 2008, 19.12

Milá Veverko, určitě jste chybu neudělala, i vy potřebujete čas urovnat si myšlenky, postoje, faktické záležitosti - máte spolu tři děti - zachovala jste se jako rozumná žena. Ale také rozumím tomu, že se manžela v tuto chvíli štítíte. Je třeba opravdu postupovat věcně... pragmaticky - nežijeme v jednoduché době -můžete zvážit i variantu spolubydlení, byla-li by pro vás únosná... vnitřní rozvod se mi v tuto chvíli jeví jako nutnost. Veverko, každopádně dělejte věci, které vás budou těšit a přinesou vám radost a úctu k sobě. Držím palce

Petr píše: 18. 11. 2008, 8.03

Dobrý den,rozešel jsem se s přítelkyní po 8 letech,měli jsme vynikajicí vztah,stejný názory,styl,vkus atd.Bydleli jsme spolu asi 4 roky u mojich rodiču,měli jsme celé patro pro sebe a poslední 3 roky jsme hledali vlastní bydlení-koupě vlastního bytu,vztah s rodiči jsme měli také vynikající.Nakonec se nam to podařilo a před měsícem jsme koupili krásný byt a začali si ho upravovat a teď je všechno pryč.Přišel jsem o všechno,do vztahu jsem dával maximum,proto nemám ani moc přátel a už ani práci,né že by jsem skončil,ale podnikam s otcem přítelkyně-tvz. rodiný podnik,před rokem jsme si otevřeli provozovnu,začátek těžky,moc peněz to nevynášelo,ale poslední dva měsíce se začalo docela dařit,přítelkyni to zezačátku nevadilo,měl jsem plnou podporu,až poslední dobou trochu,ale nehádali jsme se kvůli tomu i jsme byli domluveni,že když seženeme bydlení,tak si najdu buď něco jiného nebo přivýdělek.Přítelkyně má dobře placenou práci a také se ji hodně věnovala,víc než musela,později začala chodit s kolektivem do baru,po nějaké době jsem chodil s nimi a všechny poznal,jenže poslední dobou se začala více bavit s jednou kolegyní a kolegou a to myslím,že je důvod,oba začali mít velký problémy v rodinách,ale nevadilo jim to.Oba jsme se skrz to trochu dohadovali,začali více chodit do baru a ona s nimi,NEVIM,ale myslim,že tento krok(rozchod) ji doporučili oni a zmařili tak krásný vztah.Nemám přítelkyni,přátelé,práci a dluhy na bytě.Má maminka to nese také velmi těžce,se všim nám pomáhali i nám přispěli velkou částkou na byt.CO MÁM DĚLAT.Chvilkama se držím,ale jinak nesnesitelně trpím.Omlouvám se,že jsem se takhle rozepsal,ale alespoň trochu se mi ulevilo.Předem DĚKUJI

Odpověď: 22. 11. 2008, 19.05

Milý Petře, omlouvat se není třeba :) Jen věřím, že jste natolik rozumný a nečekáte ode mne řešení. Na jakou oblast se vztahuje vaše otázka "co mám dělat?" jestli mohu poprosit, přečtěte si odpověd pro Tomiho, která je dvě otázky pod vámi. A Petře, vězte, že když se jedny dveře zavírají, otvírají si dveře jiné a většinou lepší...(i když to někdy dá kus práce) Přeji vše dobré

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1