Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Leito píše: 2. 8. 2017, 8.48

Dobrý den, poslední asi 2 měsíce mám takový problém že snad krom vzteku nejsem schopný cítit žádnou emoci. Ať udělám cokoliv necítím vinu, stud, lásku k přítelkyni, radost, na nic se netěším, ničeho nelituji.Od základní školy jsem byl šikanovaný. Na střední škole jsem nebyl schopný komunikovat s okolím měl jsem depresi už jen z cesty do školy. S nikým jsem nekomunikoval a zlomilo se to asi až ve 3tím ročníku SŠ. Po úspěšném ukončení SŠ jsem se vydal na dráhu podnikatele. Jako těžký introvert jsem se rozhodl že se sebou něco udělám. Začal jsem podnikat jako Finanční Makléř. Začal jsem zdokonalovat komunikaci s lidmi podnikání se dařilo a postupně to bohužel upadalo. Po 2 letech jsem se prostě ze dne na den sebral a odjel 400km od domova do Ostravy kde jsem se vydal na dráhu burzovního makléře.... bohužel po neúspěchu a po tom co jsem byl 2 roky slepě zamilovaný do kamarádky která mé city nemohla opětovat na mě vše dolehlo a sesypal jsem se ležel jsem hodinu v záchvatu a jen brečel. Poté mi prostě přeplo zvedl jsem se a jako by nic. Ale od té doby necítím žádnou emoci postupně prostě zmizely. Po 4 letech jsem si našel přítelkyni rád s ní trávím čas ale nic necítím. Myslel jsem si že to že necítím vinu že jsem poslal pryč falešné přátele je z toho že jsem si uvědomil jak slépý jsem byl a našel jsem větší sebedůvěru a ego ale postupně jsem zjistil že necítím žádnou emoci kromě vzteku. Tomu psychickému zhroucení přecházely i rodinné problémy neustále další těžké životní situace a stresy a teď ani stres necítím. Jediné co mě stále naplňuje je bojové umění které dělám je tehdy se dokážu uvolnit a vyprázdnit. Jen by mě zajímalo jestli podobných případů je více a co od toho čekat jak postupovat a co dělat. Ten příběh je hodně osekaný ale jsou v tom snad všechny hlavní aspekty toho co k tomu vedlo. Děkuji.

Odpověď: 8. 8. 2017, 7.26

Milý Leito, doporučuji zapsat se na skupinovou denní psychoterapii po dobu 6týdnů. Pokud je toto doporučení nesrozumitelné, objednejte se na konzultaci, během které se pokusím pojmenovat váš stav, vysvětlit možnosti, způsoby cesty k sobě. Držím palce.

Jarmila píše: 1. 8. 2017, 22.10

Dobrý den,ja a manžel chceme miminko ale,ja jsem zistila že se bojim. Bojim se že nezvladnu víchovu a že mě bude překažet a vadit v životě. Mam totiš strach z novich věcí. Celkově se v sobě neviznam. Přitom před par měsici jsem chtela miminko ale ted nevim. S mamželem sem otom mluvila řekl mi že je to normalni ale me to nepřide normalni děkuji za odpovět

Odpověď: 8. 8. 2017, 7.18

Milá Jarmilko, bud podlehnete strachu nebo bude žít dospělý život. "Přijímám dospělost. Přijímám zodpovědnost, která patří k mé dospělosti." "Důvěřuji, že se dokážu postarat o sebe, o mimčo, jak bude třeba."

stoupa2222 píše: 1. 8. 2017, 16.05

Dobrý den.Je mi 40 let a vše se mi hroutí. Mám potíže v práci i doma a k tomu i zdravotní problémy.Ty mám tak 3-4 roky. Artroza 3stupně a Bechterevova nemoc 2-3stupně. Vše trvá už tak 10-15 let.Když už to vypadá,že se s toho nák dostanem,tak pokaždé přijde rána co nás opět srazí na kolena.Jsem řidič s povolaní,řídil jsem kamion.Jenom pár příkladu. Zaměstnavatel přestal platit a tak jsem musel jít jinam.Ten pro změnu měl krach. Další sliboval,ale platil min než byla dohoda. Tak jsem bohužel musel jít opět jinam. A tam se to pědělalo uplně. Měl jsem vážnou autonehodu v kamionu.Přeil jsem prý jenom proto,že jsem byl připoutanej.Od března co se stala autonehoda jsem v pracovní neschopnosti,protože mám problem s chuzí. Musím chodit o berlích,rehabilitace nepomohla a tak mi napsali lázně,pořadně nespim a pořád mam jenom špatné myšlenky,že kdybych tu nebyl,bylo by lépe všem. Neustálé dohady ohledně placení najmu a tak. Ono z nemocenske toho moj utáhnout nejde.A aby toho nebylo málo,tak jsem se dozvěděl že mě přítelkyně podvádí a dokonce se dvěma. Když jsem se ptal tak samozřejme tvrdi,že to není pravda. Ale když z ničeho nic začne prespavat u kamarádek i nekolik dni,tak to je trochu divne. Nikdy to nedělala. A posledni výmluvy aby nebyla doma byla,že kamarádkajede na tyden do zahraničí a jestli by ji prej nehlidala byt. Sem možna blbec,ale zas zakovej ne. Proste už je toho moc a přestavá mě život bavit. Nic už mě nebaví a ani na lidi nejsem zvědavej. Mužu se zeptat co dál,než udělám nakou volovinu,kterou už jsem jednou udělěl. Děkuji za případnou radu a pomoc

Odpověď: 8. 8. 2017, 7.14

MIlý 22, chápu, že je to hodně náročné - asi by bylo dobré řešit postupně invalidní důchod, sociální příspěvky..., doporučovala bych pobyt v rehabilitačním ústavu (je jich v čr několik) a postupně si udělat jiný pohled na život a nalézt něco, co by vás bavilo... na těch pobytech člověk mluví i s jinými lidmi... třeba pravidelně chodte k psychologovi (existují i pod státem - např. v Poradně pro manželství a mezilidské vztahy) S přítelkyní je to divný, řešte sebe, své zdraví a ekonomiku... Držím palce.

Jirka píše: 1. 8. 2017, 12.42

Dobrý den, pokusil jsem se obsáhle sepsat svůj životní příběh. Pochopím pokud nebude možné odpověď. Děkuji jirka Nevím jak začít, možná jako únik z reality. Rád bych se podělil o pestrých 14 měsíců mého života. Je mi 41 let, a jmenuji se dejme to mu Pavel. Celý život jsem byl zvyklí plánovat a postupovat absolutně pragmaticky a vždy jen tak, aby to co naplánuji bylo reálné. Když jsem se v 30-ti letech oženil po 6 –ti leté známosti, první vážné, a po roce se nám narodil syn, vše bylo úžasné. Po 2 letech jsme postavili nový dům vše bylo ještě úžasnější. Po roce a půl mateřské začla má žena pociťovat potřebu seberealizace v naší společnosti, myšleno ČR. Tím, že těsně před svatbou dokončila VŠ to bylo vcelku pochopitelné. Bohužel, tím, že nastoupila do práce začlo se pomalu lámat to vše úžasné, které bylo. Pryč byl primární zájem o mě a syna a bohužel, já, jak jsem si myslel jako nejchytřejší pán světa jsem to během pár let vyřešil po svém…Občas si našel nějakou známost na netu a tak jak to bývá, pokaždé se to provalilo. V té době jsme si ale pokaždé uvědomil kam patřím a rychle srovnal vše co jsem způsobil. Asi před 6 lety jsem se seznámil s jednou moc příjemnou dívkou, dejme jí jméno Martina. Bylo to na lide.cz a tím jak je chat veliký a člověk si myslí, že nikdy nemůže potkat z okolí,tak hle…po pár dnech povídání a vzájemného mlžení jsme zjistili, že bydlíme 15 minut od sebe na venkově za Prahou. Musím říct, že tak úžasné povídání jako jsme vzájemně zažívali jsem nepoznal a to ani s mojí ženou. Vše jsme drželi ryze v virtuální podobě asi 3 měsíce, poté jsme si párkrát zavolali a poté se 2 potkali na inline bruslích. Na obou bylo vidět, že zde je něco co by mezi kamarády asi být nemělo. Tehdy, ona vcelku šťastně vdaná, já tehdy také vcelku spokojený jsme dokázali udržet vše stále v kamarádské úrovni. Neříkám, že jsem necítil, když napsala či zavolala, nebo jsme se potkali takové zvláštní mravenčení v srdci a svírání břicha, ale když mi po cca 4 měsících sdělila radostnou novinu, že čeká se svým mužem miminko, zcela logicky jsem pochopil, že nadále budeme jen kamarádi. Čas plynul…občas jsme se náhodou potkali na chatu, ale jinak žádná cílená konverzace či kontakt nebyl. Chápu to, starost o miminko, na které byla většinu času sama, vzhledem k práci svého muže, který pracuje jako řidič, jí nedovolovala trávit čas se mnou a povídáním a naopak, když ona měla čas, já byl večer se svojí rodinou. Asi před dvěma lety, kdy Markétu zastihla silná břišní komplikace a byla na tom psychicky opravdu špatně, manžel byl opět někde v háji a já trávil čas na lyžích v Rakousku, sám, protože má žena stále budovala kariéru a bylo škoda si vzít dovolenou – takto to bylo vysvětleno, jsme si vyměnili pár zpráv. Už z dřívějších časů jsme měli svoje pro někoho asi infantilní oslovení pan a paní D. Tento kontakt nabral více na intenzitě a na jaře loňského roku jsme oba pochopili, že už si vlastně nepíšeme jako kamarádi, ale zcela nepokrytě spolu flirtujeme. Ona sama doma s 4-letým synem, já každý den po práci do 19,00 sám doma se synem. Poté s manželkou stále unavenou prací a při dotazu na 2 dítě několik měsíců opakovanou frází „Teď není v práci vhodná chvíle být těhotná“. Co jiného z toho mohlo být? V dubnu jsme se potkali jednou, dvakrát a poté více a více. Nejdříve jen povídání, poté polibek, poté více polibků a vzájemné sympatie rostly a rostly. Na čarodějnice jsme se potkali na hřišti oba se svými dětmi. Je jasné, že malý 4-letý kluk to bral jako normální věc. Můj tehdy 9-ti letý syn, ale hned po příjezdu domů vše oznámil mamince slovy „mami, táta se bude asi znovu ženit s jednou krásnou paní“. Takže asi víte co následovalo…už jsem neměl chuť lhát a tudíž jsem řekl vše, co jsem chtěl. Že mě nebaví vztah s ní, kde je na prvním místě práce, poté ona, poté syn a někde jsme já. Nutno podotknout, že pracuji v celku dobře ohodnoceném zaměstnání, kdy není problém být 30 dní v roce na lyžích mimo ČR, v létě trávit 2 dovolené u moře a víceméně nepřemýšlet co si koupíme. Tudíž má manželka byla ušetřena jakýchkoliv nákladů na chod naší domácnosti vč.všech nákladů mimo. Po přiznání známosti s Martinou, jsem vyklidil ložnici a náš „rodinný“ život se odehrával jen debatou o synovi a provozu domácnosti. Takto to bylo cca do poloviny června. Mezitím se i Martina přiznala manželovi se známostí se mnou, a samozřejmě, že i zde to mělo divoký průběh. Musím přiznat, že já jsem ten vztah bral tehdy proti Martině více lehkovážně, zatímco ona se na mě upnula a byla ochotna za mnou skočit i do pekla. Je jasné, že zamilovaný člověk dělá věci, které by reálně asi nikdy neudělal a tak jsem pomohl M.vyřešit doplacení úvěru v řádech desetitisíců korun. Postupem času jsem,ale byl v šoku z toho, jak vztah ze strany Martiny nabral rychlost. V tu chvíli jsem se zachoval poprvé v životě jako zbabělec. Ryze chladně jsem s ní sešel a v autě se s ní během 10 minut rozešel…nedbaje jejich slz a žádostí o vysvětlení jsem jí nechal stát u jejího auta a odjel. Možná jen v krátkosti popíši, že poté, a já jí chápu, v návalu zoufalství neváhala zavolat mé ženě a vyprávět jí vše, co se mezi námi za poslední 3 měsíce stalo. Nějak mě to bylo jedno a neřešil jsem to. Samozřejmě, že mě řekla, že ten mnou vyřešený dluh mi někdy vrátí. A hle… Po několika dnech, kdy jsem opět fungoval jen doma, nemaje snahu řešit co Martina a vše kolem ní na mě má žena zaútočila co bude s těmi penězi. Samozřejmě, že vše bylo bez jakéhokoliv dokladu a já věděl, že je ztráta času toto řešit jsem poslal sms-ku s číslem mého účtu na který pokud chce může zaslat peníze. Proběhlo pár zpráv o penězích a samozřejmě, že debata uhnula i na nás. Proč to vše atd. Neuplynulo ani 14 dní a opět jsme spolu seděli v mém autě a povídali si a líbali se. Tehdy jsem si asi poprvé uvědomil, že to není jen bokovka, flirt, nezávazný vztah nebo jak to lze ještě nazvat. S Martinou jsme dokázali být i několik hodin na telefonu a povídat si úplně o všem. Samozřejmě, že změny našeho chování si všimli i naši partneři. Její manžel to vyřešil odchodem z jejich domu a já zatím opětovným odstěhováním z ložnice do přízemí našeho domu. Prožili jsme úžasný romantický den a noc v hotelu a stále více nás to k sobě táhlo. V polovině prázdnin následovala naše „rodinná“ dovolená, ale už tehdy pro mě realizovaná jen kvůli synovi a dle slov mé ženy „absolutně bezdotyková“. Utíkal jsem na hotel z pláže telefonovat Martině a poslouchal jak pláče pod tíhou manželova psychického ubližování a steskem po mně. OPĚT JSEM SE TEHDY ZACHOVAL JAKO SOBEC!!! Po této dovolené jsme spolu trávili mnoho chvil, což došlo k tomu, že jsme společně vybrali a já pronajal byt v městě kde bydlela. Byl listopad a já tehdy nevěděl co se za mými zády děje. Martina asi už tehdy začala být netrpělivá, že nijak razantně neřeším svůj manželský vztah, což teď už také chápu a stále více to jak říká ona „hrála na obě strany“. Chvíli byla se mnou a poté zase s manželem, když na její obranu, bez zásadních intimností. Přišly vánoce, já doma, ona doma se synem a manželem…totální schíza, která vyvrcholila mým odjezdem na hory, kam se zcela nečekaně nominovala i moje žena. To byla asi poslední kapka do tak narušeného vztahu mezi mnou a Martinou. Ale i na horách to vzalo svůj směr…po celonoční hádce, kdy jsem přiznal intimní vztah s Martinou jsme druhý den odjeli domů a ještě ten večer, den před silvestrem, odjel do pronajatého bytu. Zde jsem strávil cca 6 dní, kdy to vypadalo mezi mnou a M.na úplně nový začátek. Poté jsem byl nucen přespat v našem domě, což opět M.silně ublížilo a než jsem odjel na konci ledna na hory bylo M.oznámeno, že uvažuje o návratu k manželovi. Ještě na horách, kde jsem byl s kamarády, to vypadalo tak na půl. Bohužel poslední den hor mi jen bylo oznámeno: „následuje odloučení, miluju Tě“. Totální šok…Popisovat co se dělo od konce ledna do poloviny března bude jako scéna ze špatného filmu. Zcela zlomený jsem se vrátil domů, požádal ženu a prominutí a opět se snažil fungovat. Ale, ale s hlavou plnou Martiny. Psaní jí na veškeré sociální sítě, kontaktování jejich kamarádek proč to udělala, ve finále zprávy jejímu muži s popisováním našeho vztahu. Prostě samé kraviny od člověka, který neví kudykam. No co mohlo následovat? Předvolání na Policii a obvinění ze stalkingu…Super, že? V tu chvíli jsem si uvědomil, že vše je pryč a opravdu začal fungovat bez ní. Ano, přiznávám, že cca jednou týdně jsem napsal email, či zprávu „jak se má?“, ale opravdu se snažil ji vytěsnit. Zkuste vytěsnit něco, co Vám poslední skoro rok plnilo hlavu a vlastně tvořilo Vás život. Moc dobře to nejde, a asi to nešlo ani M.manželovi. Uznávám, že jsem asi opravdu M.psát neměl vůbec, ale zase si myslím, že jedna zpráva nikoho nemůže urazit. Jeho asi ano, a tedy neváhal a se slovy, že si mé konání nenechá pro sebe, přeposlal screenshoty mé ženě. To jsem nevydržel a následoval email M.se slovy“že za důvěru se platí“ Po několika emailech, jsem zjistil, že vůbec netuší, že její muž rozjel komunikaci mezi mnou a mojí ženou. Navíc, když M.zjistila, že její muž, který stále bydlel u svého otce a nikdy se nevrátil k ní, když během naší odluky, byla ochotná udělat cokoliv, vč.mého udání na Policii, které chtěl hlavně on, jí řekl, že je unavený a místo toho odjel na schůzku s neznámou dívkou na které ho M.přistihla (bez dívky – nestihla přijít). A později, že během jejího pokusu dát je dohromady navštívil advokátku a řešil rozvod. A jsme znovu na začátku. Mé srdce se opět otevřelo tomu, co bylo cca 2 měsíce zavřeno a nemohlo ven. Hodiny a hodiny trávené na telefonu s M. Probírání i těch nejbanálnějších věcí, ale bylo to úžasné. S tím souvisela i změna mého chování, kterou má žena opět prohlédla a zde už nebyla jiná možnost než odluka. Bohužel, byt, který jsem měl pronajatý jsem v tom šíleném chování během zimy vrátil, takže bylo fajn, že jsem stihl vybavit kancelář gaučem, i když původně k jiným účelům a to pro návštěvy a trochu formálnější posezení při jednání. Ale teď to bylo fajn… Můj život během konce března s celého dubna se dal shrnout na trávení času v práci, poté u syna než se vrátila žena z práce a poté do kanceláře, kde jsem trávil večery a noci povídáním s M.po telefonu. Pomalu jsme otvírali dvířka a dvířka z uplynulých měsíců a vyříkávali si kde, kdo udělal chybu. Je jasné, že vztah mezi M. a jejím mužem opět byl na dně a vyvrcholil s M.žádostí o svěření syna do své péče, což neminulo ani mě. Od května mám opět pronajatý byt, kde trvale žiji, sám…Ačkoliv náš vztah, a teď to mohu napsat, BYL úžasný. Krásné dny na Lipně, výletech, u ní doma, vše ve třech s M. a malým synem opět přišlo jakési probrání. Nevím jak to funguje u ostatních téměř rozvedených manželství a do jaké míry se dá hodnotit co tolerovat a co už ne, ale u nás začal být problém, když jsem jel do našeho domu za synem a byla zde i manželka, když jsem posekal zahradu kterou máme společnou s mým 90-ti letým dědou či když jsem zde přespal ve stanu, když měl syn 11-té narozeniny (paradoxně má ještěžena 40-té). Jsou teď pro mě střípky, které asi udělali vcelku zase jeden velký otazník mezi mnou a M. a kvůli kterému jsme se poslední dobou čím dál víc hádali, ačkoliv jsme plánovali společnou dovolenou v září a víceméně se bavili o reálném scénáři o vánocích. No nic, minulý týden jsme se opět pohádali, oba jsme kozorozii, havěť tvrdohlavá a neústupná. 4 dny ticha byly brutální, tedy alespoň pro mě, který na to byl sám. M.zaplnila ticho, časem stráveným se synem na hřišti v přítomnosti svého muže. Musím říct, že během posledních měsíců, mi M.několikrát plakala po něm a teď to asi získalo na síle, když mu řekla, že jí chybí, ale že nevěří, že to půjde dát zpět. Tak a teď současná situace …ano, nehádáme se, už, dokážeme spolu mluvit, oba cítíme, že naše srdce je plné toho druhého, ale její hlava není úplně na stejné vlně jako srdce a tudíž jak říká M.“potřebuji si v hlavě srovnat co dál“. Jasně, co může následovat? Z mého pohledu to, že budu čekat jak si to její hlava srovná a zda si po pár měsících řekne, že jí chybím a chce být se mnou. Nebo, že její manžel se bude chovat krásně, ne jako hulvát, což zatím předváděl ve smyslu, že vůbec lituje, že se s ní kdy zahodil apod.a snad jim to bude fungovat. Já budu čekat několik měsíců co se stane, protože i když jsem se choval občas jako idiot, nemohu přeci jít domů, stáhnout ocas a chovat se jako by nic, když a vím to, že pokud se ona za měsíc, dva, tři ozve, že zjistila, že beze mě to nedá zase půjdu? A nebo, ikdyž miluji jinde začnu se chovat jako táta, žít pro svého syna, vedle svého syna a třeba časem si najdu cestu i zpět je své ženě? Je to seriál bez konce, možná kdyby byl někdo, kdo to dopíše za mě bylo by to super….

Odpověď: 8. 8. 2017, 7.05

Milý Jirko, zajímavý příběh a náhled do mužské zmatenosti - děkuji :). Patrně právě pocit, že jste opakovaně vztah s Martinou "pohřbil" ji ranilo a není schopna unést váš vztah s původním domem - což není v pořádku. Je možné, že i to je příčinou jejího "rovnání si". To by bylo zajímavé slyšet její úhel pohledu - co cítí, co prožívá, jaké myšlenky tvoří... Jirko, v tuto chvíli nevíme co bude, ale vám bych navrhla, abyste dokázal žít sám za sebe, měl svou domácnost, zdravě se staral o syna a uměl být sám se sebou. A plynule byl králem ve svém království, vnímal co teče... Lítání od sukně k sukni vám bere sílu, důstojnost, radost... Ráda Vás poznám :) .

Marcela píše: 29. 7. 2017, 7.01

Dobrý den, mám spíše takový neobvyklý problém. Když mi bylo 16 let, našla jsem si přítele / nepřítele ve Vsetíně, za kterým jsem se jednou vydala a od té doby jsem ho nikdy neviděla. Samozřejmě zaslepená platonickou láskou jsem na něj rok čekala. Po roce jsem si uvědomila, že to nejspíše nemá cenu a začala blbnout. Blbnout v tom smyslu, že jsem si užívala života po svém. Střídala jsem kluky jak ponožky, kolikrát jsme se předem domluvili, že jde pouze o jednu noc a tak. Pak přišel nějaký zlom a já si začala připadat jako neskutečná špína. Jako holka, která se narodila pouze pro to, aby byla do postele a nic víc. Dokonce i můj nejlepší přítel, který o všem, co jsem vyvedla ví, mi jednou řekl, že mě ti chlapi budou mít vždycky jen do postele. Že jsem ten typ holky, u kterou chce každý, ale nikdo s ní nechce být, protože vědí, že se o ni budou snažit další. V současné době mám přítele. Známe se přes 2 roky, ale pár jsme necelý půl rok. O všem ví, ale tvrdí, že mám na svoji minulost zapomenout. To je u mě ovšem problém. Často se mi na to vrací vzpomínky, pak upadám do šílených frustrací a kolikrát jsem na tom byla už tak špatně, že jsem chtěla už utéct někam hodně daleko.

Odpověď: 29. 7. 2017, 11.51

Milá Marci, doporučuji spolupracovat s terapeutem, jednou tam zajít i s přítelem (aby věděl, že je třea zpracovat, nikoliv zapomenout) a pak se pustit do systematické práce. Doporučuji svůj příběh napsat - jen tak - pro sebe - jako kdyby to měla být kniha, film... Chtěla jste radu, zkuste ji realizovat :)

Tomáš píše: 28. 7. 2017, 10.35

Dobry den , mam doma potiže i v životě, praci mi to moc nejde, stresuji se 24 denne, pokousel jsem s tim bojovat, ale marne, praci mi delaji naschvali ,proto jsem psychicky nevydržel,hrozi me vyhazov, nemam vzdělani, proste tohle vše se seskupilo, ja nevim jak dal, chtel jsem si i vzit zivot, protoze vsichni se obratili k zady kort moje rodina , to me polozilo na kolena, nevim jak dal, vsechno jsem zkousel ,ale vzdy jsem spadl na dno.

Odpověď: 29. 7. 2017, 11.48

MIlý Tome, doporučuji spolupráci např.: s Občanskou poradnou - najděte blízko vás, s lékařem, také poradna v každém okresní městě, kde se vám budou věnovat se jmenuje Poradna pro manželství a mezilidské vztahy. Pokud se dostanete na úřad práce, požádejte o konzultace s poradkyní tam, abyste mohl rozebrat problém v širším slova smyslu...

Lara16 píše: 28. 7. 2017, 5.51

Dobrý den,poslední dobou mě trápí jeden problém.Když se učím nebo si čtu tak si nic z toho nepamatuju.A už jsem zkoušela různé metody,jako třeba:čtení si nahlas,přečíst si to min pětkrát,audio nahrávka.Zkrátka nevím co se to semnou děje.Nejhorší je že jajdu v září na novou školu.Jinak když se učím matematiku tak tu si pamatuju.Prosím poraďte mi co mám dělat abych si to pamatovala.

Odpověď: 29. 7. 2017, 11.44

Milá Laro, často záleží i na motivaci - zda látka baví... zvýraznovače... představit si, že tu látku někoho učíte (třeba méďu nebo ?) Také myslete na vyvětraný pokoj... Vyzkoušejte třeba Biofeadback Držím palce.

problematicka píše: 27. 7. 2017, 18.37

Jsem zase tak na dně že bych se nechala zavřít znova. Jenže kdo za mě bude platit bydlení? A chodili by zamnou rodiče kteří už mi v ničem nevěří? Vlastně lžu jim i sama sobě. Je mi hrozně. Mám úzkosti a deprese. Léky neberu protože nechci nikam chodit a mluvit o mě s někým. Poradíte jak dál?

Odpověď: 29. 7. 2017, 11.41

Milá člověčinko, bez spolupráce to asi nepůjde. Rodičů se poptejte. PL Kroměříž - oddělení psychoterapie - doporučuji

Bára píše: 27. 7. 2017, 11.48

Dobrý den chtěla jsem se svěřit se s vým jedním problémem. Má to asi každý mladiství v mém věku od 13 do 15 let. A tématem je sebepoškozování. Už to dělám skoro přez 2 roky a nejde mi s tím přestat. Vždy si řeknu ne už nikdy a pak se to stane,zapomenu na svoje pravidla a všechno co jsem slibovala přátelům že už to nikdy neudělám. Moje rodina o tom neví. Na rukách mám viditelné jizvy ale nikdo to ani moc neřeší. Chtěla bych s tím předtat ale nevím jak tak prosím o radu. A také se někdy dostávám do depresí a stresu a prostě všech těch sebevražedných myšlenek protože můj život není 2 ktát lehký a pořád dokola plakat nebo se vypovídat už mi nepomáhá. Předem kdyžtak děkuji za odpověď

Odpověď: 29. 7. 2017, 11.39

Milá Baru, věřím, že na internetu jsi mnohé o sebepoškozování pohledala např.: http://www.sebeublizovani.cz/ Doporučuji systematicky se věnovat osobnímu rozvoji. Knihy např.: Osobní síla, Miluj svůj život Meditace: viz. odkazy v předešlých odpovědích.

Jarka píše: 26. 7. 2017, 20.38

Dobrý den, před rokem jsem se rozvedla s manželem (máme spolu tři děti). Důvodem byla jeho přílišná podezíravost a žárlivost. O rozvodu nechtěl ani slyšet. Nakonec jsem si našla přítele a konečně se odhodlala rozvést. Manžel mě fyzicky napadl a hodně dlouho vyhrožoval, vlastně vyhrožuje dodnes. Byl policií vykázán z domu a za to prý budu pykat deset let. S přítelem jsme prožili téměř celý rok ve stresu. Vybudovali jsme si nový domov, skloubily střídavou péči, potýkali se s finančními problémy, ale zvládli jsme to. Alespoň jsem si to myslela. Náš vztah byl plný lásky, bez hádek ... Jenomže přítel se najednou změnil. Pořídil si legální zbraň z pocitu ohrožení (mým bývalým manželem), začal se cítit ohrožený i v práci. V práci se ho prý všichni snažili zničit, mnohdy mě osočoval, že pokud mu o nich nebudu schraňovat informace o jeho spolupracovnících, jsem s nimi spojená a chci jej také zničit. Jindy mi sebral na týden mobilní telefon, prý vím, jaká jsem, všude všechno ztrácím...Po týdnu mi ho s omluvou ale bez vysvětlení vrátil. Jindy mě a děti vyhodil z domu, protože jsme se proti němu spikli, potom odprosil se slzami v očích. Dopadlo to tak, že jsem se musela vystěhovat během jediného dne, ocitla jsem se bez domova a je mi opravdu mizerně ...Prosila jsem ho, aby mi dal alespoň kvůli dětem čas najít si jiné bydlení, ale byl nekompromisní. Bývalý manžel celou dobu usiluje, aby nás zničil, dostal děti do své péče a tohle ho určitě potěší. Nejhorší na tom všem je, že nevím proč. Přítel mi řekl tisíce důvodů, ale dohromady nic konkrétního. Vyhazoval mě a plakal, že mě miluje a bude se mnou chtít žít dál. Bylo to vždycky příjemný a milující člověk, takové chování mě překvapilo a vůbec si nedokážu racionálně vysvětlit, co se to ty poslední týdny s přítelem stalo? Může mu bývalý manžel třeba vyhrožovat? Děkuji Jarka

Odpověď: 29. 7. 2017, 11.31

Milá Jarko, nevím, na mne to dělá dojem psychiatrické diagnózy - psychóza - paranoidní? Nevím. Útok psychoenergetický... Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1