Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Minaj, Jana, Eliska, Barbora, Kamča, Test

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Lenka píše: 12. 9. 2017, 18.47

Dobrý den, Potřebovala bych poradit. Nevíte, jak se smířit s tím, že skoro ve 30 letech zůstanu celý život sama. Myslím tím svobodná a bezdětná. Zkouším se už tři roky seznámit na seznamce a všude a nejde mi to. Denně odepisuju na plno inzerátů a stále nic. Jde mi o to, že nevím jak se smířit s faktem, že budu navždy sama. Děkuju moc za odpověd.

Odpověď: 15. 9. 2017, 9.24

Milá Leni, je to náročné - rozumím Vám. Je dobré tu variantu připustit a naučit se žít spokojený život sama se sebou. Nevíme, co bude... ale každopádně děláte činnost, která vás přehltila a unavila... Je dobré vytvořit a prohloubit vztah se sebou - to je také vztah - zkuste té dívce do zrcadla říci a procítit - jsem tvůj nejbližší člověk a budu se o tebe starat tak, aby jsi se měla příjemně... Můžete zkusit zajít na konzultaci a můžeme zkusit projít, co děláte, že vám to nejde - brala bych to však jako hru se sebou a ne jako krok, který mi zaručí, že potkám toho ... Budu se těšit.

jirina píše: 12. 9. 2017, 12.55

dobry den, na co sahnu to zvoram pokazim, jsem uplne neschopna.. co mám delat.. uz to opravdu nezvladám .. pomoc co s tim

Odpověď: 15. 9. 2017, 9.18

Milá Jiřinko, skutečně? Jsem si jistá, že něco zvládáte - třeba se obléci... zkuste vyhledat spolupráci s koučem a stanovte si malinké cíle, najděte drobnosti, které jdou... A hlavně, jestli máte ráda třeba bezbrané kuře, kote, mějte ráda i sebe - svět není jen pro ranaře - i když to tu tak vypadá... Držím palce.

David píše: 12. 9. 2017, 10.54

Dobrý den, je mi 17 let a tento rok v červenci mi umřel dědeček. Bral jsem to docela dobře, mel jsem pocit, že jsem se s tím vyrovnal, ale teď začala škola a já odjel na intr a začaly mě přepadávat obavy z toho, co se muže stát když nejsem doma. Nelíbí se mi ta myšlenka, že travim týden nekde jinde než doma s rodinou a pokaždé večer kdyz ležím v posteli nad tím přemýšlím. Vcera to zašlo až tak daleko, že pro mě naši museli přijet, protože jsem se na intru pozvracel a myslim že je to z toho jak se takhle v hlavě stresuju. Vím že bych nad tím neměl přemýšlet ale proste to nejde, bojím se že se zblázním. Nedokážu se už ani poradne na nic soustředit bez toho, aby mě pořád napadaly myšlenky typu \"Tohle stejně nemá smysl\".

Odpověď: 15. 9. 2017, 9.07

(ted info nejen pro tebe, ale i pro ostatní - zkuste psát čárky mezi větami, lépe se to čte a vnímá smysl) Milý Dave, všichni se musíme vyrovnat s odchodem z rodinného hnízda... 17let je ten věk tak akorát... je to i tak akorát na přijetí smrtelnosti své i blízkých... je to etapa sociálního porodu a přijetí samostatnosti na emoční úrovni. Co a proč nemá smysl? Bez smrti by nebylo filosofie... https://rovena.info/strach-ze-smrti-a-deprese-dotaz-a-odpoved.html Držím palce.

Tetiana píše: 8. 9. 2017, 11.58

Dobry den, nevim z ceho zacit, je mi 33 a posledni pul roku se nepoznavam, mam navaly vzteku pak hystericky plac a po 5minutach jako by nic, a takhle par krat za den, nedokazu se ovladat, prestalo mne cokoliv bavit delam praci z pocitem nuceni, nechci chodit ven a mam dojem ze muj zivot ztraci jakykoliv vyznam, nikdy jsem nemnela psychyicke problemy vzdy jsem byla vesela pozyityivni ziva osobnost, ted vse vidim negatyivne jsem vvztahovacna a precitlivela, neverim lidem a ani tim nejblizsim, muzete mi, prosim, poradit co dal? Dekuji

Odpověď: 15. 9. 2017, 8.57

Milá Tetiano, takhle nejde konkrétně říci, co s čím souvisí. Každopádně psychika o sobě dává vědět a volá: "zabývej se mnou." Existuje spousta knih, seminářů, psychologů, technik, jak začít se sebou pracovat tady a ted, popřípadě hledat souvislosti s minulostí.

Jitka píše: 8. 9. 2017, 4.26

Dobrý den,je mi 16 roků a mám sociální fobii. Nevím jak bych se z toho mohla zbavit. Jsem teď na střední a nezvládám to.

Odpověď: 8. 9. 2017, 9.16

MIlá Jíto, doporučuji kombinaci antidepresiv a pravidelné psychoterapie. Držím palce.

Ta druha? píše: 7. 9. 2017, 20.43

Dobry vecer. Mam dotaz ohledne meho pritele a jeho expritelkyne s kterou ma triletou holcicku. Jsme spolu uz rok, ale stale mam pocit, ze jsem ta druha. Chapu ze pritel svou dceru miluje ale nesnasim jeho ex. Je to pres rok co spolu nejsou a ona je stale v centru deni jeho rodiny. Vsichni ji tam maji radi, vyíídaji se s ni atd. Ja mam pocit, ze neksem soucasti jeho rodiny. Jsem mlada a pritel je jen o sest let starsi. Miluju ho a on me asi take, ale vida se sw svou byvalou. Chapu ze kvuli ale ale resej spolu i jeho rodinu, mam pocit jako buch byla na druhe koeji. Byly spolu po dlouhe dobe na kave. Pritel dyz se vrtil byl uplne vysmaty. Pk si spolu jesy psali, jk bylo super se po dlouhe dobe nprmalne navit a ze to zopakuji. Zarlim. Jasne ze zarlim...porad mm pocit, ze by meli byt spolu. Ona ma tke pritele, al preci jen spolu byli asi 6let. Vubec nevim co mam delat, jestli se dal snazit a nebo se na to vykaslat. Dekuji z vase rady. Hezky vecer. TA DRUHA?

Odpověď: 8. 9. 2017, 9.15

Milá mladá, působí to tak, že to neustojíte... možná skutečně pro vás rodinný systém nevytváří v tuto chvíli místo, možná subjektivně... Když se holky v takové chvíli snaží, vyčerpají se, někdy se z nich stanou nenávistné macechy a prudící partnerky, protože se necítí jako první a milované... Přeji vše dobré.

Martina píše: 7. 9. 2017, 16.56

Dobrý den, Je mi 17 let. Beru antikoncepci a začátkem července (7.7) jsem měla přerušovaný pohlavní styk. Bohužel jsem týden předtím tabletku nestihla užít do 12 hodin, takže byl účinek HA snížen. Od té doby mám obavy, že jsem těhotná. 10.8 jsem byla u gynekologa, ten těhotenství vyloučil (ale možná jsem u něj byla příliš brzy, aby něco zjistil). Jelikož mé obavy přetrvávaly, tak jsem před 14 dny udělala těhot. Test. Byl negativni. Zase mě to na chvíli uklidnilo. Ale teď bohužel zase. Mám hrozné obavy, svého přítele nenechám ani na mě nijak sáhnout. Od toho styku jsem žádný neměla. Ke svému gynekologovi se nejméně měsíc nedostanu a nechci jej znovu otravovat s mým plašením. Nevím co dělat dál. Zdají se mi noční můry, při jakékoli zmínce o dětech se mi udělá zle. Hrozně se bojím, že můžu být i tak těhotná. Doma to říct nemůžu. Přítel už o tom nechce ani slyšet.

Odpověď: 8. 9. 2017, 9.10

MIlá Martino, vyrábíte si poruchu. Přijměte fakt, že nejste těhotná. Ovládněte své myšlenky. A popřemýšlejte - co vás na těhotenství a dětech tak děsí... (taky jste se narodila těhotné ženě).

MarekN píše: 7. 9. 2017, 15.02

Dobry den, potreboval bych poradit, respektive se zorientovat a najit potrebnou cestu (a snad i klid v dusi). Je mi 37 let, ziji a pracuji v zahranici, jsem ve stadiu rozvodoveho rizeni (po 18 letech vztahu, 12 letech manzelstvi, 2 holcicky, 6 a 9 let), manzelka se s mym souhlasem vratila s detmi domu na Slovensko, zatim bydli u rodicu. Nas rozvod je definitivni, neni moznost se dat zpet dohromady, zadost jsem podal ja (pred rozhodnutim jsem vyhledal pomoc psychologa a psychiatra, byla nutna, nikdy bych neveril, ze ji nekdy budu potrebovat, rozhodnuti me stalo dost sil, ale nelituji toho). Rozvod se nevyviji hladce, nemuzu deti videt sam bez manzelky, jelikoz manzelka se tvari, ze se bude rozhodovat podle deti, ktere jsou ale podle meho nazoru zmanipulovane a tudiz chteji vse delat ve ctyrech. Ja sam mam problem s manzelkou byt v jeji pritomnosti. Takze za detmi jezdim jednou za dva az tri tydny a neprobiha to zrovna hladce. Dva mesice po podani zadosti jsem se zamiloval do kolegyne zde v zahranici, ktera je bezdetna a o deset let mladsi, jsem jeji prvni vaznejsi vztah. Manželka vi, ze nekoho mam v srdci, řekl jsem ji to. Nemam na nose ruzove bryle, ale je mi s ni, jak mi s manzelkou nikdy nebylo. Co velmi ocenuji je uprimnost, kterou ve vztahu mame. Pritelkyne (na rozdil ode mne spise racionalne zamerena) mi na zacatku vztahu rekla, ze ji je se mnou krasne, ale neni do mne zamilovana a neni schopna rict o nasem vztahu svym kamaradum a blizkym (v praci to samozrejme nikdo nevi a ani jeden z nas to v tuto chvili nechceme). Vi, ze mam deti, ze jsem o hodne starsi a ve fazi rozvodoveho rizeni. Po sesti mesicich vztahu to oznamila svym kamaradum, byli jsme spolu na dovolene a travime spolu cas u me nebo u ni nekolikrat tydne a je nam hezky. Planujeme spolu vylety a vikendy, kdyz jsem se ji ale zeptal, zda je do me zamilovana, rekla, ze ne, ale ze je se mnou stastna a ze ji je krasne a dvakrat mi napsala, ze me miluje. A ze ji trapi nase situace (kolegove v praci, rozvedeny,…), ale chce videt, kam nas to zavede. Nevim, co mam delat. Na moji rodinne situaci nic nezmenim, svuj vek tez ne. Nechci zbytecne tlacit na pilu a mozna jsem trochu emocne labilni romantik. Takze jsem ji rekl, zda chce pokracovat ve vztahu, ze treba je nekde nekdo, do koho by se mohla zamilovat a nechci, aby se mnou marnila cas, ale zaroven bych byl rad, kdyby byl nas vztah dlouhodoby a ta laska prisla pozdeji v plne sile, nez aby to byla vasen na zacatku, ktera po par mesicich vyhasne. Pritelkyne je uvazliva, casto potrebuje cas na rozmyslenou a ja ji ho chci dat. A pozadal jsem ji, kdyby zjistila, ze to nikam nevede nebo ze je to na ni prilis, aby mi to rekla co nejdriv. Ona souhlasila, zopakovala mi, ze ji je se mnou krasne a ze uz o tom nechce mluvit. Vim, ze musí mit v hlave spoustu myslenek a otázek, ja je mam taky. Co nevi totiž, je ze se mi stava nekolikrat tydne, ze me prepadnou bezduvodne zachvaty panickeho strachu, kdy nejsem schopen se na nic soustředit, ani na praci. V tu chvili se snazim si logicky zdůvodnit, ze není ceho se bat – planuje dovolenou, víkendy, pta se na rodinu, oznámila nas vztah svým blizkym, … a snazim se najit i ceho se bojim (strach, ze o ni prijdu? samota?). Na Slovensko ani do Cech se nechci momentalne vrátit, zni to divne, ale citim se tam jako cizinec, byt jsou lide v mem okoli na me mili, v zahranici to je o něco lepsi, ale ani tu to není idealni. Chtel bych vas poprosit o radu nebo jiny nahled na věc. Dekuji předem.

Odpověď: 8. 9. 2017, 9.07

Milý Marku, možná by byla vhodná spolupráce po telefonu (WhatsAppu). Přála bych Vám vnitřní klid a sílu. Líbí se mi, že si kladete otázky o svém strachu a pocitech... s tím by se dalo zapracovat... https://rovena.info/lecebna-meditace.html Jejímu prožívání zrovna moc nerozumím... Ozvěte se, at to probereme ústně... než tady psát útržky bez zpětné vazby... Pohodové dny 777588352

Katka píše: 6. 9. 2017, 10.48

Dobrý den,mam dotaz ohledně manželství a krize v nem. S manželem mam jedno nevlastní a jedno vlastní dítě. Poslední dobou se stále dozvídáme,ze mi od zacatku lhal ve všem. Ma problemy finanční,i ja je mam akorát téměř vyřešené. U nej se pořad načítaji další a další. Neumí to resit sam a jednou za tyden přijde,brečí ze chce abych o všem věděla,pomáhala mu. Pak zase otoci,nebude a nemusí mi nic říkat.bere si jednu půjčku za druhou,tvrdí ze nikoho nepotřebuje. Jeho rodiče uz mu pomohli co mohli a nejsou na tom Dobre finančně. Nemá ani čas na me a kluky,kdyz uz ma volno v práci,pomáhá kamarádům a ostatním co se Ho jen zeptají na pomoc,pry se mu to muže hodit. Kdyz řeknu ze to takhle nejde,rekne mi at se klidně odstehuju i s dětmi pokud se ja nezmenim. Čeká ode me pry,ze vedle nej budu žít,na nic se ho nebudu ptát a nebudu ho obtěžovat. Bojím se ho na cokoliv zeptat,kdyz chci neco resit vzdychne a začne rvat ze jsem slíbila ze budu mlčet. Problém je,ze pak přijde slabá chvilka kdy nas strašně miluje o všem mi chce sam říkat,chce se domlouvat,nikdy o nas nechce přijít,trvá to chvilku a pak zase jede na vlastní pěst. Tím ze si děla co chce me naštve a řeknu třeba ze si Nepreju aby jezdil pryč a chci aby byl s námi,vezme to opačný účinek a rekne mi proste jedu a ty můžeš říkat co chceš. Strašně se v tom topim,jsem chvíli šťastná pak nestastna.nemam kam jít a kdyz uz řeknu ze pujdu k otci ,pry jen slibuji a nic z toho. On me miluje ale mam se začít chovat normálně. Vařím uklizim jsem doma vše ma nachystané,nevim kde dělám chybu. Myslím si ze kdyz udělám co chce a přestaneme komunikovat oba dva,nemá to smysl uz vůbec. Dekuji

Odpověď: 8. 9. 2017, 8.45

MIlá Katko, tento muž není dospělým mužem - chová se jako malé dítě závislé, jindy jako puberták... Pravděpodobně budete klidnější, když budete vědět, že jste sama za sebe a za děti. Protože jinak budete ve vleku jeho nevyzpytatelného a ohrožujícího chování. Chápu, že je to situace neradostná. Zkuste najít bezpečí pro sebe a děti, třeba i u táty. Držím palce.

maruska píše: 6. 9. 2017, 9.42

Dobrý den, mám dotaz na chování mého nevlastního táty. Moje oba biologičtí rodiče zemřeli před cca 1 a půl rokem. Tento nevlastní otec byl druhým manželem mojí mámy a vždycky jsme spolu měli moc dobrý vztah, je mi již 23 let a zůstal se mnou i po smrti mámy, pomáhá nam se sestrou s bydlením, mě se školou, je to člověk, kterému opravdu můžu říct cokoliv a obrátit se na něj při jakémkoliv problému. A ačkoliv k nám nemá vůbec žádné povinnosti a zodpovědnost tak se o nás stará a zajímá jako bychom byli jeho vlastní dcery. Nekolikrat mi rekl, ze jsem ze vsech jeho deti (ma jeste dve dospele dcery z prvniho manzelstvi se kterymi se nestyka a od nich dve vnucky) pro nej nejdulezitější, a že je na mě strasne pysny. Ja osobne priznavam, ze jsem ten clovek, ktery na rozdil od me sestry nedokaze resit problemy sama a priznavam, ze me hrozne rozmazlil a i v mem veku se ke me chova jako bych byla stale dite. Jenže teď jsem si našla přítele, o kterém jsem mu rekla samozrejme jako prvnimu. Prvni dva dny to bral v pohode, protoze pritel je strasne hodny a dokonce rikal, ze se mu libi... Rekla jsem mu, ze i presto je pro me na prvnim miste on a mam ho tak rada, ze pro me vzdycky bude nejlepsi tata a kamarad... Pak nevim co se zlomilo, ale zacal me neustale kontrolovat, zacal vice pit a hlavne me psychicky vydirat, jako, že už s náma nemusí být, že už může jít do domova důchodců,že si svý splnil a už ho nepotřebujeme, ze uz je na druhe koleji apod. vše vyvrcholilo tím, že mi tvrdi, ze ma vaznou nemoc, rakovinu, dokonce si zacal vymyslet, ze presne na to same zemrela mama, coz neni pravda, onemocneni mamy bylo uplne jineho tipu a s rakovinou to nemelo nic spolecneho. Kdyz navrhnu, ze pojedeme k lekari tak to odmita, ale prede mnou se chodi vazit aby mi mohl tvrdit, ze hubne, puvodne rikal, ze to ma spojitost s plicemi, druhy den se do toho zamotal a kdyz mel upito mi tvrdil, ze se mu spatne polyka, psk že to je slinivka, že byl u dobreho kamarada lekare, o kterem jsem za celych 11 let co s nami zije neslysela, pak zas tvrdil, ze mu jen volal, kazdy den jina verze, i kdyz jsem presvedcena, ze u zadneho lekare nebyl presto s nim chci zajet k lekari, klidne k tomuto jeho kamaradovi odmita to. Protoze takové tvrzeni nechci podcenit a nechci o něj prijit porad mu opakuju, at to udela pro me, ze je to pro me dulezite, ale nechce... Jindy, kdyz bych rekla vetu, ze je to dulezite pro me by byl udelal i nemozne. Zajíma mě, jak mu pomoct a vrátit jeho chování do faze v jaké bylo před tím, s pritelem se rozejit nechci a hlavne jak ho prinutit jit k lekari. A rada bych vedela jestli to souvisi spise s pritelem nebo s tim, ze je udajne nemocny. Nebo jestli nevite jak bychom mu mohli nejak co nejvic pomoct my se setrou... Jeho psychicky natlak zvladnu prezit, ale chci aby byl v pohode a hlavne jestli mu neco je, aby to resil. Myslite, ze bude potreba pripadne vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra.

Odpověď: 8. 9. 2017, 8.38

Milá Maruško, vypadá to, že tím, že pro vás mohl být užitečný, měl pocit, že jeho život má smysl, také asi se mu líbilo vnímat, že je pro vás duležitý a že i do vás cítí potvrzení své jedinečnosti. Vstupem přítele do vašeho života má pocit, že o vás přichází... i biologičtí rodiče mívají potíže své děti propustit do dospělosti a samostatnosti... a chovají se nerozumně. Můžete zkusit spolu zajít do poradny - třeba by třetí osoba mohla pomoci vnést do situace větší porozumění, mohl by mu někdo vysvětlit, že i když budete žít svůj život, tak rodičovskou postavu potřebujeme i v dospělosti - trochu jinak, ale přece... Držím palce.

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1