Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

H. píše: 9. 10. 2017, 17.31

Dobrý den, už nějakou dobu se cítím bezvýznamná, osamělá, nicotná a v hlavě jedinou otázku PROČ? Začalo to když jsem se před lety rozešla s klukem s kterým sem se znala už dlouho, kamarádem s kterým jsem si rozuměla tak moc že jsem se dali dohromady bylo to skvělý ale on je tak složitá osoba kterou jsem nechápala ale i chápala uplně dokonale(pokud to dává smysl). otěhotněla jsem a šla na potrat byla jsem mladá a myslela jsem si že on to nechtěl i když chtěl pravý opak. Neuměla jsem s ním moc komunikovat po potratu jsem věděla že to byla hrozná chyba a vím že za to co jsem provedla musím platit. Po rozchodu jsme zůstali stále kamarádi tak dobří a blízký než jsme byli ve vztahu jemu dovedu říct cokoli. Asi po roce jsme si našla jiného myslela jsem si že jsem štastná a že je to ten pravý asi po roce a půl jsem se probudila a zjistila že je něco špatně že to není to pravý, měsíc se mi zdálo den co den o bývalým potkávala jsem ho přistihla jsem se že žárlím na ženy co měl, má a bude mít. Ale snažila jsem se to potlačit. Po pul roce jsem se rozešla s přítelem. Byla jsem smutná ale zároveň spokojená že jsem to udělala. Opět jsem se začala scházet s tím kamarádem párkrát jsme se spolu vyspali s dohodou že nic víc nebude a mě to kupodivu vyhovovalo nechtěla jsem vztah a on také ne. Bydlíme v jedné vesnici takže chodil ke mě pokaždé jsme se opili a skončili spolu s tím že hned po sexu odešel a opravdu se mi to líbilo že si v tomhle rozumíme. Před několika dny jsme spolu byli a říkal že si píše s jednou slečnou(kterou znám) a ve mě se najednou něco změnilo. S tou slečnou vím že spolu párkrát spali a vím že jí chce má to v očích když ji vidí a znám ho když dělá tohle a tamto aby někoho získal, a vím že s ní může být šťastný protože si to zaslouží. Přišla jsem domu a z ničeho nic upadla, plakala a nemohla jsem popadnou dech a věděla jsem že je to kvůli němu. do toho se přidal zdravotní problém táty má nejmilovanější sestra odjela na rok pryč má starší sestra si našla chlapa co jí psychicky týrá a máma kterou nezajímám a přátelé kterým nerozumím a oni nerozumí mě. jsem na dně nevím co se životem. Vím že si to zasloužím, ale někdy si řeknu že už dost že už to stačilo že chci být taky šťastná. Omlouvám se za tento sloh ani nevím na co se chci zeptat jen jsem se asi chtěla někomu svěřit. Přeji hezký den.

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.50

Milá H., bylo by fajn, kdybyste se přestala trestat za potrat... Doporučuji, abyste začala chodit pravidelně k psychologovi - at k placenému nebo neplacenému... udělejte to, prosím.

Feedoo píše: 9. 10. 2017, 6.47

Dobrý den, zajímal by mě vás odborný názor na fixaci na urč. věc - nyní už u 5,5 leté dcery. Dcera už odmalička s sebou ven tahala urč. hračky - nikdy neměla prázdné ruce, což jí činilo potíže, ale prostě pořád v ruce něco musela mačkat. Velká fixace na jednu hračku - plyšového růžového psíka, kterého jsme jí koupili na benzínce - začala v jejích 2 letech, od té doby hračka musela s ní dělat vše, jít ven, měla ji u stolu, v posteli, pořád Od dvou a 4 měsící nastoupila do školky na 1 den v týdnu, jinak byla se mnou doma, ale ten jeden den v týdnu tam byla od 8-16,30hodin, vždy si tam prý povídala hlavně s tou hračkou. Takhle fixace na toho plyš. psa trvala hrozně dlouho až do 3-4 let. Psíka chtěla později i oblékat, balila ho do kapesníků....Do skoro čtyř let říkala na otázku: \"jak se jmenuješ?\" - říkala: \"já jsem pes\" my na ní, že je přece naše princezna, dcera se až rozplakala, že ne a že je pes! (my psa nemáme, psa má babička a dcera dala jméno plyšákovi stejné jako se jmenuje pes babičky). Přestali jsme i jí číst knihy o zvířatech a začali více číst o lidech.....s panenkama si nehrála V jejích 3,5 letech se nám narodil syn - dcera jak viděla péči o novorozence, tak teprve pak jí začaly bavit panenky a napodobovala mě v péči o ně. Takže odložila tu plyšovou fenku a pak všude s sebou tahala panenky - miminka. No a nyní je jí 5,5 - chodí do státní školky každý den - ale většinou je ve školce jen do poledne, jelikož já jsem stále doma se synem. Nyní jsme jí koupili pár okrasných dýní, ke kterým velmi přilnula, nyní jich má 5 různých barev a chápu, že z nich má radost, ale ona třeba si ráno do školky připraví igelitovou tašku a tam všech 5 dýní a chce si je vzít do školky(hračky tam nesmí, ona by si je nechala v šatně ve skříňce), nechci jí odpírat radost z nich, ale nyní 14 dní dýně jsou v pokoji, kde dcera, usíná s níma, jí s nima. Řekli jsme, že do školky ji je brát nesmí, ale ona se rozbrečela, tak jsem řekla, že jen jednu, no nakonec si vzala do ruky dvě do školky.....a říká, abych jí přišla naproti s ostatními dýněmi......jinak ještě máme problém, že dcera už tak od 20. srpna chodí každou chvíli čůrat, jde i 30x za den....opakované odběry moči u pediatričky - vše v pořádku, takže je to nejspíš psychologický problém, nyní se mi zdá že se to zlepšuje, Nyní má dcera školku už povinně - předškolák, ale nyní se tedy snažím ji vyzvedávat hned po obědě a v pátek nebude chodit vůbec....Jinak je šikovná, rada tvoří, maluje, stříhá, běhá, miluje výlety, má velikého pamatováka i co se stalo před rokem, co který den měla na sobě....

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.47

konzultujte s dětským psychologem. mmj. neděje se nic dramatického. Namalujte si spolu pocit, který má, když má dýně u sebe - a ten pocit může nosit s sebou...

Tinka píše: 9. 10. 2017, 5.27

Dobry den,chtela bych se zeptat jestli se svami daji resit sny které mivam,chtela bych vedet co priblizne znamenaji.Dekuji.

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.44

Spíše ne.

gk píše: 9. 10. 2017, 4.37

Mám tu problém, jsem maminka syna předškoláka 5let, který dceři 5 a půl roku mé nejlepší kamarádce hodně diktuje, s kým si má hrát a hodně si jí uzurpuje pro sebe. Byli jsme nyní měsíc mimo školku a předtím letní prázdniny. Syn nyní přijel z ozdravovny a byl ve školce 7×. Dcera kamarádky chodí do MŠ od půlky září. S kamarádčinou rodinou jezdíme na dovolené a jsme s nimi cca 1× týdně odpoledne u nich v RD nebo oni u nás. Náš syn trochu šikanuje kamarádčinu dceru v MŠ předškoláci. Řeším to. Ale upřímně nevím jak zasáhnout. Na šikanu upozornila p.učitelka při tzv,hodnocení děti na zač.roku. Hodnotí se povaha dítěte a jiné sociální dovednosti apod.(oregonská metoda). Syn se na ní hodně navázal, do školky chodí už třetí rokem spolu-jsou spolu od jejich jednoho roku(a od loňského školního půlroku na ní víc visí) a chce si s ní pořád hrát. Ona je spíše tišší, osobnostně slabší. Našla si ve školce před půlrokem kamarádku, která je na tom stejně, možná o chlup líp. Neznám jí tolik. Nezdraví ani se hlasově neprojevuje, když jí vidím. Není úplně uťápnutá jako ta naše kamarád.dcera. Syn si chce hrát ve třech, hlavně chce si hrát pořád s holkami. Jde mi i o to, aby naše přátelství s kamarádkou kvůli dětem nebylo ohroženo. Cítím, že se mi víc vyhýbá a od té ozdravovny jsme se přes měsíc neviděly ani sami, ani s dětmi. Je mi z toho na nic. Aby nás názor a doporučení paní učitelky na celou situaci nerozdělil. Přeci jen jsou to děti a za dva měsíce může být vše s dětmi zase někde jinde. Chci si s ní promluvit a i s paní učitelkou. Mé dotazy v poradně zní: 1. syn si hraje s holkami a o kluky nyní nestojí (doma má 3.letou sestru, s kterou si vždy úžasně hraje. Dcera je díky němu hodně napřed-dle dr. téměř vyzrálá pětiletá). Je hodně se mnou jako s mámou. Takže ženský kolektiv. Manžel s námi též žije a je fungující táta, ale děti vídá díky práci jen pozdě večer nebo o víkendech. Jak ho víc nasměrovat, aby si hrál i s kluky a pak se netrápil, že ho holky nechtějí mezi sebe vzít?Lákavou hračkou, kterou donese klukům do školky ukázat? Nechci mu zakazovat kamarádství s holčičkami, ale nyní by mu víc pomohlo se kámošit s klukama a nesoustředit se tolik na tu kamarádčinu dceru a nechat jí volně dýchat. 2. Vždy si najde kamarády ve třech a to nedělá dobrotu. Stále pak naráží na odmítnutí, že si chtějí hrát sami? Už tento trojspolek trvá asi druhým rokem. Loni to bylo silné s dvěma kluky, kteří ho mezi sebe pak také nepustili. 3. Proč to řeším-kamarádka mi říkala, že jí to říkala učitelka-že se syn k ní chová jako despotický manžel. Pak jí syn třeba celé odpoledne vyčítá, že si s ním nehraje. Na vycházce do ní šije. Pořád jí vše vyčítá. Že má někoho jiného. Ono jí je našeho syna líto a tak zas i ona má výčitky a je jí smutno, když se na něj vykašle či ho odmítne, když jí to radí ta jiná třetí kamarádka. Co s tím? Asi by synovi pomohlo rozprostřít své kamarádství mezi víc dětí-mezi kluky i holky. že? Už v minulosti jsem si všimla, že vzhlíží ke starším holkám, třeba o 2 roky. Ty ho mírně ponižovaly a odstrkovaly. Syn je ve školce prý víc pozorovatel. Doma a ve známém kolektivu je spíš kapitán, středem pozornosti. Souvisí to chování s jeho nedostatečným sebevědomím nebo má jiný problém?Hodně se do školky těší. Jiné děti vč.holek se ke kamarádčině dceři chovají též odmítavě. Občas jí prý poroučí a nechtějí jí pustit mezi sebe. Trvalo to už z loňského roku. Jsou ve třídě předškoláků a jsou tam nyní jako nováčci. Znají asi jen z předešlou polovinou dětí. Musím se optat učitelky, že pokud má ten problém (kam.dcera i s jinými dětmi), tak je to v ní. Pokud má syn problém i s ostatními, tak je to v synovi . děkuji

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.39

Milá Gk, i když chápu, že asi nějaké varovné signály v jednání syna jsou, ale připadá mi to spíše nechat vývoji, povídáním o tom, jak se kdo cítí, včt. jeho, když dělá to a to, popř. na práci se vztahy ve třídě MŠ popř. v ZŠ. Mám pocit, že se jedná o nějaký vztah mezi nimi, než že by byl syn "patologický". Spíše je zajímavé, do čeho se nechají vtáhnout dospělí. Následující bych nedělala, protože to máte postavené jako hledání viníka - v kom je problém: "Musím se optat učitelky, že pokud má ten problém (kam.dcera i s jinými dětmi), tak je to v ní. Pokud má syn problém i s ostatními, tak je to v synovi." S tou kamarádkou zkuste promluvit, nebo napište dopis - držím palce. Zkuste s ní komunikovta v tom smyslu, že vztah s ní pro vás byl důležitý před dětmi a nezávisle na dětech... popř. můžete navrhnout moderovaný rozhovor u psychologa, abyste se jedna i druhá minimálně pohroužila do boje za své děcko a možná i jeho domnělé pocity...

M píše: 3. 10. 2017, 16.07

Dobrý den, můj hlavní problém je, že se cítím hodně osamělá. Všechno to začelo asi v době, kdy mi umřela matka- to mi bylo 13 a právě jsem nastupovala do 8. třídy. Měly jsme úžasný vztah a její odchod mě opravdu zasáhl.. ale stále jsem měla v blízkosti tátu, který se mě pak hned ochotně ujal, a taky mou nejlepší kámošku (říkejme ji Pavla). Prošla jsem si pak trochu horším obdobím, ale stále jsem měla oporu v Pavle. Na konci 9. třídy jsme se bohužel dost pohádaly, ale naštěstí jsem ve třídě měla ještě další přátele, mezi nimiž jsem si později našla i novou nejlepší kámošku(té říkejme třeba Maruška). Pak přišel prvák. Nastoupila jsem do stejné třídy jako Pavla a Maruška chodí do vedlejší. Našla jsem si celkem dost nových přátel, ale stejně mi přijde že si s nikým úplně nerozumím- prostě jako bych tam nepatřila a to i přes to, že s jednou holkou (třeba Kristýna) se bavím celkem dost. Většinou jsou to ale bohužel jen prázdná slova týkající se školy a dřív nebo později nastane ticho, kdy ani jedna nevíme co říct.. Pořád ale lepší než zbytek třídy včetně Pavly, s těmi se tak maximálně pozdravím. S Maruškou se bavím stále hodně, ale ona má i jiné přátelé než mě, hlavně ve třídě. Dokonce mi přijde, že s její třídou si rozumím víc než se svojí a mnohokrát jsem dokonce i přemýšlela o tom, že přestoupím. Nechci to ale udělat vůči Kristýně, která je na tom celkem podobně, akorát je dost introvertní, takže myslím, že jí to ani moc nevadí. Ale nevím to jistě, nikdy jsme spolu o tomhle nemluvili. Kdybych přestoupila tak by to také způsobilo hodně pozornosti a otázek od všech ostatních na toho téma, což nechci. Hodně dlouho (vlastně celý rok) jsem doufala, že se to třeba změní, ale teď mi přijde, že se to spíš zhoršilo. (Nyní je mi 17 a jsem ve druháku) Často jsem si to sama vyčítala, že já jsem ta nudná a nespolečenská, možná je to částečně i pravda. Nebo je to chyba třídy? Prostě se cítím tak smutná a osamělá a přejde to asi jen ve chvíli, kdy jsem s Maruškou nebo s někým z mých jiných přátel mimo školu, což je ale bohužel jen pár hodin týdně. Není to tak vážné jako třeba deprese, ale je to i tak nepříjemné a čím dál tím horší. Hodně nad tím teď přemýšlím, v čem je ten problém a jak ho řešit. Možná je to normální, nemít v životě vždy někoho po boku a měla bych se naučit být šťastná sama, o což jsem se snažila, ale zkrátka to nejde. Omlouvám se, pokud to vyzní nepřehledně a chaoticky, snažila jsem se to popsat co nejlépe. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 8. 10. 2017, 9.40

MIlá M., dospívání je náročné a věř, že nejen pro tebe ... vztahy s vrstevníky, zařazení se do společnosti... Když to někdy nefunguje ve třídě, je možné vytvořit si skupinu mimo třídu - třeba na skautu, na hnutí kolem péče o přírodu, o děti... A jinak máš i kus pravdy...oporu musíme nalézat v sobě :) Měj se krásně.

Kačka píše: 3. 10. 2017, 9.05

Dobrý den, poslední dobou řeším otázku budoucnosti. Máme s přítelem dvě fantastické děti (4,2). Jsou to moje zlatíčka. Asi před rokem jsem se rozhodla nastoupit na poloviční úvazek, protože jsem se nemohla spolehnout na finanční jistotu svého partnera. Je živnostník a letos slaví 40. Neustále řeší sám sebe a že už nemůže, že je vyčerpaný. Proto si před 1,5 rokem udělal radost a koupil si motorku Harley Dawidson včetně výbavy. Dovedete si představit v jaké cenové kategorii se pohybujeme. Takže to dopadlo tak, že jsem rodinné výdaje musela hodně omezit. Když jsem mu řekla, že máme dvě děti a že jsme si to nemohly dovolit, že nemáme dodělaný dům a atd.,byl oheň na střeše, že ho neustále omezují. Abych ještě uvedla, dělám mu zadarmo účetnictví v jeho živnosti a snažím se mu řešit objednávky a různé drobné kancelářské potřeby. I teď na poloviční úvazek. Když jsem mu oznámila nástup do práce na 1/2. úvazku, nedokázal se s tím smířit.Jeho maminka nám hlídá 1.dítě než přijedu z práce a dcerku odvádí a vyzvedává ze školky také ona. Prakticky jako bychom tátu ani neměli (teď to zní hodně ,,hnusně\"), ale tak mě to přijde. Všechna starost je na mé maličkosti a když se ozvu, tak mě řekne, že jsem neměla chodit do práce, že mám skončit. Že se děti trápí, protože jsem je opustila kvůli práci a že nic nestíhám a vše zanedbávám. I ze strany jeho maminky cítím, že už nemá na hlídání a chápu ji. Chce si užít důchod. Nějak tak vnitřně cítím, že když bych v práci skončila, tak se jim uleví. Ale já nevím, co dál? Mám hrůzu být bez finančních prostředků a spoléhat se na partnera. Tak nějak nám už 2 roky vázne komunikace ve všech směrech vztahu. Spíše než partnerku mě bere jako nepřítele a ať udělám cokoliv, tak si vždycky najde důvod mě shodit a neocenit nic z toho, co pro něj a děti udělám. A sama nevím, jestli by to bylo řešení skončit v zaměstnání a vrátit se do starých kolejích, kdy jsem byla využité v jeho živnosti bez výdělku (s tím, že peníze jsou prý v rodině) a pak se jen koukat, jak si kupuje věci pro své potřeby. Jsem v situaci, kdy vůbec nevím, co dělat a jak se zachovat, tak aby na tom nebyly bité naše děti. Potřebovala bych cennou radu odborníka, protože ten tlak se nedá vydržet a přiznám se, že z toho kolotoče a jistým vydíráním ze strany mého přítele, kterého asi vůbec nezajímá moje osoba, jsem neuvěřitelně vyčerpaná. Předem velice děkuji.

Odpověď: 8. 10. 2017, 9.16

Milá Kačko, ach jo. To pak někdy člověk neví, zda by mu samotnému nebylo lépe. S malými dětmi potřebuje pomoc okolí. Zkuste si popustit fantazii a uspořádat si v duchu svět tak, abyste byla s energii o.k. (samozřejmě zohledněte přístupy a jednání lidí tak, jak jsou) Možná by stálo za to, zajít na OSPOD a vytvořit žádost o stanovení výživného na děti a na sebe, domácnost (to lze stanovit i bez rozvodu). Bylo by vhodné, aby manželovi někdo zvenku poukázal na rovnováhu v hospodaření. Pak uvidíte, zda máte i na paní na hlídání... Potřebujete milovat sebe více než manžela, to vám vrátí sílu uspořádat si věci... Hlídejte si svou energii....

Dája píše: 2. 10. 2017, 21.00

Dobrý den, ráda bych se zeptala jakým způsobem bych si měla promluvit s manželem o našem životě.Manželé jsme 18 let, jeho otec alkoholik a manžel se mu postupem času začíná v hodně ohledech podobat, přes den se nenapije, ale v týdnu si tak třikrát až pětkrát umí dát do trumpety. Když je střízlivý a čerstvě po milování je hodný, miluje mě i děti, ale jen se napije tak jsem já ten nejhorší člověk a děti také, je vyčítavý a hádavý, strašně rád vyvolává hádky, když budu ze sebe dělat blbce a přikyvovat, bude mě jen urážet, ale kdybych mu začala v opilosti odporovat dokáže být zlý až agresivní, ke všemu je nemocny, má vysoký tlak a diabetes, stejně jako jeho otec. Manžela miluji a vždy druhý den, mu zkusím říct jak se večer choval, tak ten den chodí s hlavou sklopenou a stydí se, ale v den druhý už zase zapomene a jede to pořád do kola, přestávám to zvládat... Když mu zkouším mluvit do duše když je střízlivý a řeknu mu jak se ke mě a dětem chová, tak z toho pokaždé vyjdu já ta špatná a on ten bez chybičky, tím nechci rict, že já chyby nemám. Už jsem alergická na manželovo pití a jeho chování potom, nepřizná svou slabost a možná závislost. Společně podnikáme a daří se nám, zakládáme si na naší práci, je nám koníčkem a nedokážu to zde opustit, pořád si myslím, že když tchýně nezvládla tchána alkoholika tak mě se to snad povede, ale samotné už mi docházejí síly. Jednou když jsem řekla, že od něj s dětmi odejdu,kvůli jeho pití, tak mi řekl čeho tím dokážu, dokonce ztropil scénu, že někoho mám a že to svadim na jeho pití...takže tudy také cesta nevede. Dokonce se nám stala před dvěma lety nehoda, a byla jsem těhotná, absolutně popřel, že by dítě bylo jeho a řval na mě, kde jsem si to upletla, tak mě vynervoval, že jsem po třech týdnech potratila. Dcera se těší až bude plnoletá, že od nás odejde, už to také nezvládá. Poradíte mi co s tím a jak na něj mám jít, aby to vůbec k něčemu bylo? Děkuji za odpověď Dája

Odpověď: 8. 10. 2017, 9.06

Mílá Dájo, je naivní si myslet, že záleželo na neschopnosti tchýně, jaký byl její muž alkoholik - to právě ted prožíváte. Budete si muset nastavit svůj postoj k tomu tak, aby vás nevyčerpával.

Kfom píše: 2. 10. 2017, 19.15

Dobry den, je mi 16 let. Jak se zda nejspíš prochazim pubertou a to mě strašně trápí. Jsem na sportovním gymnáziu mam trenink dvakrát denně a jinak se učím nebo spím protože sem unavena. Tohle všechno už mě strašně unavuje a nemam z toho radost. Poslední měsíc bych porad jen brecela a byla zalezla v posteli. No a do toho jsou tady taky kluci. Nikdy mi žádný vztah poradne nevyšel. Vzdycky se mi jenom někdo libi ale já jemu ne. I když si myslim ze nejsem nijak ošklivá a snažím se byt na všechny milá. Proste bych moc potrebovala někoho kdo by mě měl rad. Co mam delat? Dekuju za radu.

Odpověď: 8. 10. 2017, 8.56

MIlá Kfom, doporučuji rozvíjet vztah se sebou.Třeba tím, že si budeš psát deníček o tom, co cítíš, prožíváš... budeš rozvíjet lásku k sobě a věř, že postupně nějakého blízkého chlapce potkáš... Držím palce.

Blanka píše: 2. 10. 2017, 17.30

Dobrý den nevím jestli to je žárlivost nebo strach. Bývalá partnerka mého budoucího manžela(budeme se brát v brzké době)ho stále miluje,píšemu at se nežení,nechává za sebe psát i kamarády.Partner jí dal jednoznačně najevo,že miluje mě a veme si mě.Před týdnem mi nadčeně říká,že mi chce něco říct. O tom,že mě miluje vubec nepochybuje je si jisty,že to tak je ale trápil se tím,ze něco cíti i k býv.partn. Myslel si to dokud se nepotkali.Řekl mi,že když jí viděl zistil,že k ní necítí vubec nic.Myslel si,že budu ráda. Moje reakce ho překvapila nebyla semnou řeč a od té doby mi je do breku. Nevím co dělat. Poradte

Odpověď: 8. 10. 2017, 8.40

Milá Blanko, také nerozumím. Co je to za smutek? chtělo by porozumět vašemu smutku a uzdravit. Můžete zajít k psychologovi.

Penny píše: 2. 10. 2017, 16.02

Dobrý den, můj problém se může zdát zanedbatelný, ale já opravdu nevím co s tím.Nedokážu mít někho ráda, tudiž ani mít přítele. Je mi 18, což může vysvětlovat mou nevyzrálost, ale osobně pochybuji, že to bude věkem... Kdykliv o mě někdo projeví zájem, může to byt milý pohledný kluk, v tu chvíli ho začnu nesnášet. Nevím, proč to moje tělo dělá, ale začnu cítit vůči němu averzi. Většinou přeruším kontakt a buď jsme přáteli nebo se mu zcela vyhýbám. Je to psychický blok? Nebo mi tím tělo říká, že to není ten, s kým bych měla být?

Odpověď: 8. 10. 2017, 8.34

Milá Penny, zkus knihu Láska duše. A taky spolupráci s psychologem. Jaký máš vztah k sobě a ke svému tělu?

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1